Bementi. E Kolína n. ., 13. února. (K. K) Oproti zprávě ze Stokholmu, že ministr Stead prohlásil při jedné přednášce, že říšský kancléř kníže Bülow řekl, že prostredkem, aby obratem ruky byl zajištěn světový mír, bylo by povolení oběsit 12 vlivných redaktorů a učiniti počátek s redaktorem „Kölnisch. Ztg.“, po němž by následoval redaktor „Timesů“ atd., píše „Kölnische Ztg!, ze jest zmocněna říšským kanclé- řem prohlásiti, že těchto výroků neučinil. V rozmluvě ze Steadem nikoliv řišský kancléř, nýbrž Stead v pravoval, že šiž před léty v Petrohradě vysokému diplomatovi doporučil za nejlepší prostředek k uhá- jení světového míru, věšeti redaktory. Pre pokus výzrazeni vojenskýchi tajemství. Z Lipska, 13. února. (K. k.) Obchodník s obrazy Michal Roman Prinz, který byl obžalován pro země- zradu, spáchanou pokusem zraditi vojenská tajemství ruské vládě, byl odsouzen na 3 léta a 6 měsíců do káznice a ke ztrátě cti na 5 let. Martens v Londýně. E Londýna, 13. února. (K. k) První ministr sir Henry Campbell-Bannerman přijal dnes po schůzi mi- nisterské rady, již předsedal přes své nastuzení, ru- ského státního radu šl. Martense a jiné hosty ke sní- Haní. Státní rada šl. Martens byl přijat také státním zekretářem zahraničních záležitostí sirem Eduardem Greyem. Změna volsbnílio zákona v Rumunsku. K Bukurešti, 13. února. (K. k.) Sněmovna usnesla se na změně volebního zákona, již posky- tuje se větší volební svoboda. Úlevy pro rodiny s četnými dětmi ve Francii. Z Paříže, 13. února. (K. k.) Senátor Piot žádal fínančního ministra Caillauxe písemně, aby do osnovy nového berního zákona nejen pojal úlevy v daních pro rodiny s četnými dětmi, nýbrž poskyt jim také dle počtu dětí náhradu.

Církov u stát ve Francii. Z Paříže, 13. února. (K. k.) Národní výbor pr zahájení náboženských sdružení a náboženské svo- body byl dnes přijat ministrem kultu Briandem který prohlásil, že v nejbližší době bude skončeno šetření o převodu statků na náboženská sdružení. zřízená před 13. prosincem 1906, a že bude svolána ministerská rada, aby se usnesla o příslušných de- kretech. Nové pozelství presidenta Roosevelta. Z Washingtonu, 13. února. (K. k.) President Roosevelt zaslal kongresu poselství o veřejných po- zemcích, v němž praví, že státu náleží těžiti uhlí nebo jiné palivo ze statků, které jsou dosud v majetku jeho, prohlašuje, že lid musí si hájiti svého práva na poklady země ve způsobě paliva. Projev nováho velitele průplavního loďstva anuli- ckého. Z Londýna, 13. února. (K.k.) Admirál Beresford jmenovaný velitelem průplavního loďstva, prohlašuje že nechce býti velitelem, má-li býti počet lodí sta- noven jak se zamýšlí, na 14 lodí řadových, 4 obrněné a 3 neobrněné křižáky. Převezme prý obranu do- mácích vod jenom s loďstvem, které vyhovuje moder- ním požadavkům a bylo vycvičeno v míru za jeho

Anglický ministr pro zamosprávu Irska. Z Londýna, 13. února. (Ze sněmovny poslanců, Za jednání promlouvá Longo o irské otá z ce. Státní sekretář pro Irsko Birell praví, že on i mi- nisterský předseda Campbell-Bannermann úplně sho- dují se v tom, že jedině možným řešením irského problému, které by uspokojilo většinu irského ná- roda, jest poskytnutí homeruly a vlast- ního parlamentu. Nepřevzal by tudíž zodpo- vědnost za jakékoliv jiné opatření, které by zklamalo jakkoliv naděje Irů. (Pochvala u nacionalistů.) Dou- fá, že brzy nadejde doba, kde Irsko bude silným( a skutečným zmohutně- ním moci Velké Britanic, pýchou britského srdce a radostí irského obyvatelstva samotného. (Po- chvala.) Birellova řeč nesla se veskrze sympatickým tónem, nenaznačovala však, jakého druhu budou oče- kávané vládní návrhy.

Rvačka žen s policií. Z Londýna, 13. února. (K. k.) Dnes uspořádaly zde schůzi ženy, zasazující se o volební právo žen. Po schůzi táhlo asi 800 žen k dolní sněmovněu snažilo se násilně vynutiti si vstup. Strhla se rvačka mezi ženami a policií, která byla nucena bezohledně zakročiti Jizdní policie vjela do zástupu žen zahnala je do Westminsterského opatství. Poda- řilo se také konečně ženy rozptýliti. 25—30 bylo jich zatčeno, mezi nimi také paní Despardová, sestra ge- nerála Frencha. Z Londýna, 13. února. (K. k.) K událostem, ode- hravším se po schůzi za hlasovací právo žen, sluší ještě dodati: Když bylo několik výtržnic za- tčenc, odtáhly ženy a pořádaly druhou schzI; po níž vrátily se k dolní sněmovně. Silny oddíl policie zastoupil jim cestu. Opět došlo ke vzru- šujícím výjevům, při nichž 16 žen bylo zatčenc, takž celkem bylo jich zatčeno 49. Turečtí vojáci na útěku. Z Port Saidu, 13. února. (K. k) „Reuterova kan celář“ oznamuje: Včera vplul do průplavu turecký do- pravní parník „Hodeida“ s 1290 vojáky, určenými pro Hodeidu. V 8 hodin večer vyskočilo 7 mužů z lodia uprchlo. Dnes ráno uprchlo opět 170 mužů. Vojsk s paluby střílelo po uprchlfcích. Rět jich bylo zastř leno, ostatním však podařilo se dosíci jednoho nek druhého břehu průplavu.

Denní zprávy. — O »Němcích a českém zemském sně- mu« uveřejňuje dnešní »Prager Tagblatt« článek se vztahem k liberecké kandidátní řeči ministra Pradea a se zakončením, ve kterémž ještě zřejměji rozvádí svůj známý komentář k pro- jevu německého ministra krajana. Od té doby — tak dovozuje »P. T.« — co česká obstrukce zlomena byla tím »požehnaným okamžikem«, kdy se Němci sjednotili k odvetě na sněmu českém, ví »nejrozumnější z našich národních protivníků«, dr. Kramář, že bez ozdravění zem- ského sněmu v Čechách nemožno jest ozdravění říšské rady navzdor volební opravě. Od té doby vědí prý také Němci, že na českém sněmu musí hráti úlohu »strašné minority«. Netřeba prý se dovolávati ani toho, že parlamentarisování ka- binetu mělo za základ nejen myšlenku utvoření kompromisu v otázce volební reformy, nýbrž kompromisu v otázce národnostní. Netřeba prý připomínati řečí ministerského předsedy o druhé hlavní úloze kabinetu přivození národnostního míru v Rakousku, stačí prý jednoduše pouká- zati na situaci: Český zemský sněm musí miti volební opravu a musí míti úpravu financí. A poněvadž tyto věci míti musí, zaměstná- vají se vůdčí kruhy přes všechna opačná tvrzení vyrovnacím pro- jektem a proto platí pro Němce teď heslo: nyní nebo nikdy. Bude-li uskutečněna vo- lební oprava bez jejich souhlasu, aniž by splněn byl hlavní jich požadavek, budou sami vin- nina svém osudu. »Český sněm jest Čechům vše, věcí nejdůležitější, mnohem důležitější než pro ten okamžik říšská rada, neboť dodává jim síly pro říšskou radu, dodává jim reliefu hi- storicky oprávněného národa. Dr.

Kramář ví, právě tak dobře jako dr. Pacák, že- se jisté naděje pro říšskou radu jenom tenkráte splniti dají, jestliže napřed na zemském sněmu vyřízeny budou záležitosti pro Čechy významu dalekosáhlého a jestliže takto obstrukční nebezpečí zažehnáno, aneb aspon nebezpečí zbaveno bude. Tento názor má jisté kruhy ke smírnosti, jaká v nich nikdy tušena nebyla, a jaké Němci nesmějí sednouti na lep.« Nikdy prý — opakuje »P. T.« — nebyla doba pro Němce příznivější k dosa- žení jich požadavků jako nyní, kdy při- padá jim úkol »dárců«. List upozorňuje na změnu působivosti hesel během let. Byla prý doba, kdy »raženo« slovo o méně cen- nosti druhého národa, dnes prý se Němci učív Čechách česky, kdysi nechtěli Němci dovoliti Čechům národní rozhraničení, byla doba, kdy se myslilo, že bude lze Čechy germanisovati, potom doba, kdy bylo žádáno zřízení německé provin- cie v Čechách. »P. T.« končí: Provozujme jednou reální politiku v Čechách, když k ní dr. Kramář na říšské radě svému národu cestu ukázal. Nebyloť zajisté bez úmyslu v Liberci řešeno, že jest v Čechách možna samospráva Němců bez porušení jednoty země. Není také žádného důvodu větu tuto vytýkati jako obzvláště pozoruhodnou, moudří Němci v Če- chách sami učinili toto omezení. — Ocitovali jsme obšírněji nejdůležitější část článku z ka- siňáckého orgánu, který pokládá český lid za tak inferiorní, že odvoláním německého hesla o české inferioritě domýšlí se získati jej pro pradeovsko - frindovský plán roz- dělení země »bez porušení jednoty její«.

Domnívá se skutečně »P. T.«, že se najde v Če- chách i jen jediný český — blázen, který by se opovážil Čechům tvrditi, že uzavřené území německé, bude-li po zákonu sestávati z »ryze německých krajů« podle rozdělení krajského, přestane býti žádanou »německou provincií« v Čechách a že český lid v blahém vědomí, že centrála německých krajů umístěna býti má v Praze, spokojí se touto fikcí jednoty země, s radostí povolí Němcům, aby ubijeli jeho men- šiny v německých guberniích také de jure, když to nyní činí de facto? Leč pro tu chvíli upouštíme od daších otázek, jichž se hrnou sta, vyrovnací kasuistika »Tagbl.« připo- míná přes příliš typickou obratnost handlířů z dobytčích trhů, než aby bylo nutno ještě zvláště upozorňovati na jednotlivosti křiklavého obluzování české veřejnosti — — — »Prag. Tagblattem«. Marnivost jeho strhla jej k po- kusu až ztřeštěnému, ovládnouti a ziskati če- skou mysl pro Prada! Kdyby skutečně bylo i na krásně takové zákulisí ve Vídni i v Praze, jak je Mercyův list líčí, dokonce i vyvoláváním jmen českých politiků, kteři se přirozeně na ně ozvati musí spíš anebo později, »Pr. Tagblatt« nebyl by mohl ani zvoliti lepší a praktičtější cestu vyhoditi je do povětří ještě před sněmem, než svými »odhaleními«.

Strana, která by nevyšla čista z podezření listem Mercyovým na ni uvrženého, zesnula by na prahu voličské schůze české, o jednotlivcích ani nemluvě. Je-li snad poškorpení jich úmy- slem »Pr. Tagblattu« a obmyslnou úsluhou jistým kruhům v českém táboře, měli bychom klíč k jeho počínání. Věc se má naopak k jeho ujišťování. Vyrovnací choutky a snad i dokonce myšlenka smiřovací bude odmetena z ovzduší politického v Čechách nejenom sněmem, ale i dvojím nastávajícím volebním vruchem tak čistě, že po ni nezbude ani smítky ! — Zasnoubení knížete Jindřicha Hanavského, nynějšího vlastníka svěřenského panství Hořovica Jinec, s milionářkou paní Oelbermannovou v Kolíně nad Řýnem, je prý zmařeno. Tak oznamují tytéž ně- mecké časopisy, které před několika měsíci pověsť o nastávajícím sňatku dobrodružného prince Jindřicha z Hannavy do světa rozhlásily. Paní Oelbermannová, 63letá vdova, má značné jmění přes 100 milionů marek. Princ Bedřich Hanavský, jemuž je nyní 63 let, stal se po smrti svého bratra legálním postu- pem majitelem svěřenského panství hořovického, na něž ale pro značné dluhy princovy uvalena byla soudní sekvestrace. Když v poslední době ob- jevila se potřeba většího kapitálu, půjčíla mu jeho nevěsta milion marek. Větší části tohoto obnosu, který dle »Boh.« v pražském peněžním ústavu byl složen, užit právní zástupce knížete k uspoko- jení jeho věřitelů. Za posledního pobytu knížete v Kolíně nad Rýnem vznikly mezi nim a kněžnou, která prý je velmi žárlivá, jakési neshody, které měly za následek zmar uzavřeného zasnoubení.

Paní Oelbermannová domáhá se nyní vrácení za- půjčeného obnosu i dala zbytek jeho, v pražské bance dosud uložený, svým právním přítelem soudně zabaviti. Zbývající suma byla jí však bez překážky vrácena. Ostatně není vyloučena možnost, že mezi knížecím ženichem a nevěstou milionářkou zjednán bude smír. Zástupcem paní Oelbermannové je pražský advokál dr. Spindler. Kníže Jindřich hanavský, který upravuje si cestu, aby jako vlastník hořovického pan- ství nerušeně a spokojeně mohl hospodařiti, měl by za včas dostáti i čestným povinnostem, kterých spro- štěn býti nemůže. Jsou to hříchy z mládí, které nyní jako majitel panství může odčiniti. Jak se nám ozna- muje, žije v Pardubicích v poměrech dosti skrov- ných tovární dělník Havránek, syn někdejšího praž- ského mistra krejčovského Havránka, který v lé- tech sedmdesátých lehkovážnému tehdáž prínci Jindřichu z Hannavy půjčil celé svéljmění v úhrnné sumě přes 20.000 zl. Když pak Havránek ani krejcaru na princi vymoci nemohí a odbyt byl i přibuznými princovými, kteří prohlásili, že za marnotratného kavalíra ničeho platit nebudou, oběsi! se Ha- vránek na mřížové hradbě u malostranského paláce. Jeho ženu za krátko odvezli do blázince.

Všeobecně se očekává, že kníže hanavský, který dětem Šafránkovým nemůže nahraditi ztrátu rodičů, zachová se k nim čestně alespoň tím, že zúplna na- hradí jim hmotnou škodu, kterou byl jejich otci před léty způsobil — Nově zvolený metropolitní kanovník Karel Kašpar, doktor theologie a obojího práva, o němž v ranním čísle jsme se již zmínili, narodil se r. 1870 v Mirošově. Odbyv s výborným prospěchem studia gymnasialní v Plzni, byl poslán kardinálem Schön- bornem na theologická a filosofická studia na Pro- pagandu jako chovanec české koleje v Římě. Pobyv tam pět let, byl promován r. 1893 na doktora theo- logie, stal se kaplanem v německé osadě Svojšíně, odkud byl poslán znovu do Říma, aby tam jako kaplan Animy studoval na universitě sv. Apolináře obojí právo. Prakticky doplnil studium své účastněním se jednání kongregace koncilu a promoval r. 1898 na doktora obojího práva. Potom stal se kaplanem u sv.

Mikuláše a od r. 1899 profesorem náboženství a spi- ritualem v akademii hraběte Straky, kdež milován a vážen setrval až do svého zvolení kanovníkem. Pro všeobecnou oblibu a vysoké vzdělání theo- logicko-právní byl jmenován kardinálem Lvem Skrbenským radou církevních soudů a členem zkušební komise pro kandidaty profesury nábožen- slví na středních školách. Vedle toho byl také lite- rárně činným. R. 1900 vydal »Cestu k životu«, sedmero apolog.dogm. postních řečí, Krose: Jak ná- bož. vyznání působí na mravnost (překlad 1902), Er- hard: Východní církevní otázka a úko! Rakouska při jejím řešení (překl. 1902), »Papež Lev XIII. a Česká kolej v Římě« (česky a něm.) a »Církevní zá- konodárství o nábož. kongregacích« 2 sv. (1904), důležitý právnický spis, doporučený všemi ordina- riáty českomoravskými. Vedle toho uveřejníl řadu jiných článků. — Nově zvolený kanovník je přes dlouholetý pobyt v cizině upřímně smýšlejícím Če- chem a lze tudíž doufati, že i na svém vynikajícím místě na svůj český původ nezapomene. Dr. M. Opozděné vlaky. Osobní vlák č. 411 severo západní dráhy, který měl včera o 11. hod. 15 min. dopol. přijeti do Prahy, opozdil se o hodinu násled