Ročník XXXXIX.

V Praze, ve čtvrtek 8. dubna 1909.

Číslo 98.

Na ranní a večerní listy předpláci se V Praze v administraci: na něsle na čtvrt leta . . . . 8 K — k s dvoji donáškou na měsie. . . .. na čtvrt leta : . . . 7 K enh ve fillálkách na měsic. . . . . . 2 K 80h Poštou: na měsl na čtvrt leta : . . . K s dvoji zásílkou na čtvrt lsta : . . k d

NILI ece

damí V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za 8h vočerni . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranní člslo . . . . . . . večerní . . . . . . . . 5h lnseráty plati se hotové napřed Předplacení a inserty ima administrace v Marianské ul., a Tam nacházeji se též ředakce, tiskárna a expedicu „Národních Llstů“ Eukopisy se novracejí.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Žáležitost poštovaího místopředsedy Swobody vyřízena. Z Vídně, 8. dubna. »Zeit« dovídá se, že šetření záležitosti místopresidenta poštovního ře- ditelství v Praze p. Swobody jest skoncováno a že celé řízení proti němu možno považovati za skončené, jelikož pro disciplinární stihání vicepresidenta Swobody neukázala se žá- dná příčina. Zdali vzhledem na politickou stránku krise při pošťovním ředitelství v Praze stane se změna v hlavních mistech, není ještě rozhodnuto. Zatím poštovní místopre- sident Swoboda ponechán na svém místě. Z Vídně, 8. dubna. Zpráva, že místopre- sident pražského poštovního ředitelství Swoboda bude ponechán v Praze, vyvrací se na místech kompetentních co nej rozhodněji. Předpovídá se krise uherského ministerstva. Z Pešti, 8. dubna. »Egyetertes« zvěstuje že ve chvíli, ve které vláda vídeňská prohlásí, že nebude jednati dále o karte- lové bance, dr. Wekerle — stane se tak budoucí pátek — pojede k panovnikovi a tam prohlási, že vláda přestává být s bankovní záležitostí solidárn a že následkem toho podává demisi ce- lého kabinetu. Na 19. duben bude pak svolán řísský sněm ke schůzi, ve které v lád svoji demisi úřadně vyhlási 22. dubna přibude clsař do Peštia počne vyjednávati s politiky. Listy oznamují dále, že bankovní privilej prodlou zena bude o dalších pět let. Z Pešti, 8. dubna. »Pester Lloyd« věnuje dnešnímu třetímu výročnímu dni dosazení ko- aličního kabinetu Wekerlova stať, ve které praví tolo: »Třileté jubileum mohlo by nás přiměti k retrospektivním úvahám, kdyby se ne- blížila každým dnem hrozivá krise, která nade vši pochybu pro- pukne, jakmile dozní hlaho zvonů velikonočních. Pochybné jes pouze, jak se dospěje k rozřešení krise. Máme dojem — zakončuje list svoji úvahu — že mi- nistři padnou zase na stranu pomazanou.«

Odsouzení polští herci. Ze Lvova, 8. dubna. »Slovo Polské« ozna- muje z Kovna, že tamější polští členové divadelní společnosti vilenské, kteří nedávno při pohostinských hrách zpívali revoluční píseř v dramatu Krzywoszewského »Vůdce«, odsou- zeni administrativní cestou k dvounedělnímu Otázka stavby nových velkých válečných lod v Anglii. Z Vidně, 8. dubna. »Frmdbttu. « telegrafují z Londýna: Konservativní strana vyhlašuje, že za prázdnin velikonočních uspo- řádá agitaci po celě zemi, aby do- nutila vládu ke stavbě druhé serie čtyř velikých lodí typu Dread- noughts. Konservativní členové obou sněmo- ven budou hlavními řečníky. Možno, že jest to průprava pro potírání rozpočtu v horní sněmo- vně. Na druhé straně se proslýchá, že minister- stvo ohlásl, že ještě v tomto roce po- čne stavba druhého loďstva typu Dreadnoughts. Ministr flnancí prohlásil v ministerské radě, že do rozpočtu bude pojato malé zdanění pozemků.

Z úřadního věstníku. Z Vídně, 8. dubna. (K. k.) »Wiener Zlg.e oznamuje: Císař jmenoval rozhodnutím ze dne 5. dubna zemského poslance dra. Bedřicha prince Schwarzenberga presidentema zemského poslance Jana šl. Kreisla vice- presidentem zemědělské rady pr království české pro funkční obdob trvající do konce r. 1914 a dovolil, aby taj- nému radovi Ferdinandu princi Lobkowi- czowi bylo za jeho dlouholetou a vynikajíeí působnost jako presidenta tohoto sboru sděleno zvláštní uznání. — Ministr veřejných prací jme- noval smluvně zaměstnaného učitele na c. k ústavě pro textilní průmysl v Aší Rudolfa Güttlera učitelem IX. hodnostní třídy na uvedeném úslavě. Žádná schůze německého císaře s anglickým králem. Z Londýna, 7. dubna. (K. k.) V informo- vaných zdejších kruzích vyvracejí se zprávy. rozšířené v zahraničním tisku o zamýšlené schůzce clsaře Viléma a krále Eduarda na ostrově Maltě. Vznikly asi tím, že je letošního jara možnou návštěv krále Viléma na Maltě, ale také možnou návštěva krále Eduarda tamže. Nebylo však nic smluveno, co by opravňovalo tentokráte domněnku o schůzce obou mocnářů za jich plavby Středozemním mořem. Německo-anglický spor o dráhu z Kantonu do Hankou.

Z Berlína, 8. dubna. (K. k.) »Vossische Zeitung« uveřejňuje ke sporu o dráhu z Kantonu do Hankou delší přípis s dobře informované strany, v němž se praví ke konci: Německému zástupci v Pekině nedostalo se od 1. března žádných nových instrukcí. Na základě svých lednových instrukcí sestavil 6. března písemné ofertu na půjčku v obnosu 3 mil. liber šterlinků která 7. března byla čínskou vládou přijata k stavbě dráhy Kanton-Hankou. Tvrzení Angli- čanů, že německý syndikát nevysvětlil Angliča- nům a Francouzům své stanovisko, musí s ně- mecké strany býti důrazně odmitnuto jako bez- důvodné. Antimilitaristická vzpoura vězňů v Člairvanxu. Z Paříže, 8. dubna. (K. k.) V trestniei v Clairvauxu vzbouřilo se několik antimilitari- stiekých vězňů, kteří očekávají brzké propustění. ze zlosti nad tím, že senát nastoupil velikonuční prázdniny, nevyřídiv dříve zákon o amnestii schválený sněmovnou. Jenom přispěním vojska podařilo se antimilitaristy uklidniti“ Za trest byli odsouzeni k samovazbě. Atentát na ponorný člun francouzský. Z Paříže, 8. dubna. (K. k.) Listům sděluje se z Toulonu, že neznámí dosud pachatelé po- kusili se poškoditi stroje ponorného člunu »Kirke« tím, že do nojdůle- žitějších kol naházeli kusů že- leza. Vyšetřováním se ukázalo, že by loď při prvním manevru bývala ztracena. Zločinný útok způsobil velké rozechvění mezi obyvateistvem námořníky. Z Paříže, 8. dubna. (K. k.) Dle zprávy došlé ministra námuřnictví, potvrzuje se, že tři námořnlci ponorného člunu »Cigogne« se zdráhali zúča stnit se potápěcího cvičení, poněvadž prý nemají důvěry k svému veliteli. Francouzšlí poštovní úřadníci hrozí novou stávkou.

Z Paříže, 8. dubna. (K. k.) Tajemník vše- obecného svazu poštovních a telegrafních zřl zenců sdělil spolupracovníku pařížského »Jour- nalu«, že co nejdříve připome ne ministrovi veřejných prac! Bar- thouovi jeho slib o urovnání ne- dávné stávky. Tak prý Simyan je stále ještě státním podtajemníkem. Nesplní-li vláda svých slibů, začne stávka znovu. Přikazování církevních statků okresům ve Francii. Z Paříže, 8. dubna. (K. k.) Radikální po- slanec Meunier oznamuje v »Lanterne«, že ku urychlenému přikázání církevních statků okresům a obeím podá návrh, aby na příště právo při- ka zování příslušelo prefektovi. Nové portugalské ministerstvo. Z Lissabonu, 7. dubna. (K. k.) Nové mini- sterstvo bude utvořeno takto: předsednictví válka: Sebestian Telles, justice: Alar C ao. finance: Soares Branco, vnitro: Alexanden Cabral, zahraniční záležitosti: Carlos Bo- cage, veřejné práce: Luis Castro a námo nictví: A zeve do. Hlídání presidenta Castra. Z Washingtonu, 7. dubna. (K. k.) Fran couzský velevyslanec dostavil se ke státnímu tajemnikovi a sdělil mu, že Francie bude bdít nad tím, aby Castro nebyl vojens ky činným, pokud jest na Martinique. Revoluce v Persii. Z Londýna, 7. dubna. (K. k.) Dle zprávy z Tavrizu střílelo těžké dělostřele ctvo Aina ed Dauleh v neděli p tři hodiny na město, aniž by způsobilo vážnější škody. Z Urmie se sděluje, že se nacionalisté zmocnili arsenálu ukořistili 7 děl.

Po balkánské krisi. O příštím poměru mezi Rakouskem a Srbskem. M. Z Kolina nad Rýnem, 8. dubna. (Zvl. telegram „N. L.“) „Köln. Ztg.“ uveřejňuje z Bělehradu zaslanou depeši, ve které se praví: V Srbsku nechce žádný poli tik věřit, že by mezi Rakousko Uherskem a Srbskem v dohledno době zavládl poměr opravdu přá- telský. Válečná sekyra není prý za- kopána, nýbrž jenom do kouta po- ho zvna. Na přístí poměr Srbska k Rakousko- Ubersku budou ostatně silný vliv míti ústup- ky, jež Rakousko-Uhersko v nov obchodní smlouvě Srbsku učin nebo neučiní, hlavně pokud se týče dovozu a provozu živého i poraženého dobytka. Jenom podstatně cenné ústupky v tomto obe- ru mohly by se státi pevnými nitmi v řídkém jinak pasu, jejž velmoci mezi Rakousko- Uher- skem a Srbskem utkaly. V pevnost tohot pasu zde nikdo nevěří. — Podklad ná- rodní banky, jenž za válečného ruchu do Niš byl odvezen, dopraven zase do Bělehradu. Srbský následník prine Alexandr zůstane v Srbsku. Z Bělehradu, 8. dubna. Oproti dosavadním zprávám, dle kterých korunní prine Alexandn odebéře se na studia do ciziny, oznamují »Be- lehradské noviny«, jež mají styky s dvorskými kruhy, že princ zůstane v Srbsku a vzděláván bude několika profesory vysoké školy bělehradské a vojenské akademie. Vycho- vatelem jeho stane se anglický profesor.

Legendy o princi Jiřím. Z Bělehradu, 8. dubna. »N. Wr. Tgbtt.e píše: Ministerská rada zabývala se včera po- žadavkem bývalého korunního prince Jišího. Prine činí tento svůj odjezd ze Srbska závislým na povolení onoho požadavku. Prine uvědomi vládu, že ministr Pašič zajistil mu vyplacení sumy 1 mil. franků a že on, prine teprve opustí Srbsko, až mu tato suma bude vy- placena. Vývoz potravin a pícniu ze Srbska zase dovolen. Z Berlina, 8. dubna. »Vossische Zlg.- telegrafují z Bélehradu: Vláda se usnesla z ru- šiti zápověď vývozu potravin pícnin, před dvěma měsíci vydanou. Pří- slušné nařízení bude vyhlášeno v nejbližších dnech. Politická vražda v Cařihradě. Z Cařihradu, 7. dubna. (K. k.) Mlado- turecký výbor rozhodně popírá, že by zavraždění chefredaktora »Serbesti« bylo politickou vra- ždou. Proti tomu vyslovili se také mladotu- rečti řečnici ve sněmovně. Všichni odpůrci mladolureckého výboru chystají o zitřej- ším pohřbu zavražděného velké manifestace a využitkují vůbe vraždy co nejvíce proti výboru.

Ve Stambulu projíždějí ulicem silné jízdní hlidky. Z Cařihradu, 7. dubna. (K. k.) Podobná manifestace jako před Portou byla uspo- řádána před policejním ministe- stvem a parlamentem. Předseda sně- movny Achmed Riza přistoupil k oknu sně- movního paláce a prohlásil, že sněmovna nemá výkonné moci, kdyby však exekutiva zanedbala opatření k dopadení a potrestání úločníka, při- pomene ji sněmovna jeji povin- nost. Z Cařihradu, 8. dubna. (K. k) Veškeren turecký tisk přináší dlouhé články o za- vraždění chefredaktora časopisu »Serbesti«. Oposiční listy narážejí na mla- doturecký výbor a želí zavražděného jako obet jeho povinností a tajného absoluti s mu, který ničí zemi. Útočí na policiia žádají za zjištění pachatele. Chefredaktor »Ikdamu« Ali Kemal píše, že on, vůdce Albánců Izmali Kemal a ředitel časopisu »Serbestie Refaat byli mladotureckým výbo- rem v Soluni odsouzeni k smrti »Ikdam« zaznamenává veřejný výrok policejního komisaře, že Ali Kemal a majitelé »Jeni G zetty« a lidového orgánu mohamedánské U nie, mají býti zavražděni.

Ze Soluna, 8 dubna. (»Frmdbltt«.) Za pří činou zavraždění redaktora Hassa- na Fehmia konal zdejší liberální svaz po- radu velmi pohnutou. Jakkoliv byl zavražděný chefredaktor mladotureckým komilétem nedávno k smrti odsouzen, nemyslilo se přece, že bude rozsudek vykonán. Jest obava, že dojde k povážlivým srážkám mezi li be- rály a Mladoturky. Z Cařihradu, 8. dubna. »Frmdbtt«, Sultán nařídil, aby zavražděný redakto byl pohřben v mausoleu Mahmu dově, které jest pohřebištém panovnicke ho rodu a zasloužilých vlasteneo Rakonsko-turecká shoda v tureckém sanátu. Z Caříhradu, 7. dubna. (K. k.) Komise senátu pro zahraniční záležitosti zkoumala odpo- ledne protokol o dohodě a předložila zprávu. Senát okamžité zahájil rokování, které trvalo d 7. hodiny večerní, nebylo však skončeno. Zltra bude se v něm pokračovati. Soudí se všeobecně. že také senát schválí protokol Z Cařihradu, 8. dubna. (K. k.) Dle »Jen Gazetty« bude velký vezír dnes přítomen v se- nátě rokování o dohodovém protokole. Turecku a Bulharsko. Z Paříže, 7. dubna. (K. k.) »Agence Ha- vas« oznamuje z Cařihradu, že ture ko- bulharské vyjednávání má pr- znivý průběh. Z Frankfurtu nad M, 8. dubna. »Frankf. Zigu.« telegrafují z Cařihradu: Sir Edusrd Grey vyrozuměl Rifaata pašu, že mu velmi na tom záleží, aby turecko-bulh ars ká dohoda byla hotova ještě před velikonocemi. Na Portě věří, že bude vyhověno přání Greyově a že Turecko prohlásí do pravo- slavných velikonoc uznání ne- odvislosti království bulhar- ského.

Ze Slovenska. (Po volbě v Pezinku.) Jásot nad porážkou slovenské národní strany při volbě v Pezinku je v maďarských a maďaronských listech ne- smírný. Při tom listy tyto volební švindle, které prováděli maďarští kortešové, svalují na bedra Slováků. Jako výsměch zní to, když vládní »Slovenské Noviny«, krmené z disposičního fondu, píší: »Násilím vymohla „si národnostná strana pri minulej vol'be víťazstvo; no násile nemože, nesmie panovať nad slobodnou volou, nad slobodným rozhodnutím voličov«. Maďarské volby — a svobodná vůle, svobodné rozhod- nutí! To jsou pojmy, které se spojit nedají žádným způsobem! Jak nestydatě vládní listy lhou, posouditi možno z jejich tvrzení, že prý v pezinském okresu se objevili čeští agitátoři, kteří pobuřovali Slováky a byli za to od čet- níků pochytáni. Pravdou ovšem je, že při volbě ani jediný Čech nebyl zatčen a četníci zabra- ňovali agitovat i slovenským poslancům dru.

Blahovi a Skyčákovi, kteři pomáhali dru. Ivan- kovi při agitaci. »Slovenský l'ud« — píší dále »Slovenské Noviny« — »může sa poučiť, že Čechom vlastne najviac leží na srdci, aby v niektorom horno-uhorskom okrese národnostný kandidát zvíťazil! Národnostným agitátorom po- darilo sa i teraz vzbudiť i tam také rozčulenie, že Pud začal výstupky páchať. Ale teraz nekor- tešovali už len rečiami, novinárskymi článkami, zavádzaním, hrozbou a násilím, lež aj peniaz- mi.« Ubozí vládní voliči! Co ti museli snášet všecko od národnostních agitátorů! Zatím byl však každému v patách četník ozbrojený až po zuby, aby se nemohl nikam pohnout. Slováci Veselaký a Trnčik byli zatčeni, že dávali zá- vdavky na t. zv. formanky. V Uhrách musí se totiž volit v sídle vo- lebního okresu, do kterého jsou voliči vozeni na povozech. U Veselského našli 30 K, u Tren- číka 300 K. Úřady peníze tyto nejprvé skon- fiskovali, ale po vysvěttení byly zase vráceny. Ochabovi kortešové rozdávali tisíce na formanky, podpláceli, kupovali hlasy, ale toto všecko úřadní orgány neviděly a úplně přehlédly. Ale jásot nad vítězstvím pezinským nejde ze srdce. Maďaři dobře vědí, že jen násilím, terrorem, hrozbami a pitkami vyhráli a porazili spra- vedlivou věc slovenského lidu. (Národnostní otázka v Uhorsku jako kšeft.) Pod tímto titulem vydali Maďaři v Londýně an- glický leták, který má býti odpovědí na zname- nitou knihu Viatora Scotusa o poměrech národ- nostních v Uhrách. V letáku tomto se tvrdí, že národnostní sgitátoři se neostýchají využit svých rodáků, aby jenom mohli zbohatnout.

FEUILLETON. V Praze, 8. dubna. Velikonoční týden! Dějinný pojem obrov ského obsahu i rozsahu. Nejenem pro věřící nýbrž pro každého, kdo ze studia seznal v mysli podržel nesmírný, ve své kolosální ve- likosti naprosto obdivuhodný převrat a pokrok. jejž v náboženském a kulturním, ba lze řiei i v politickém vývoji lidstva způsobilo založení křesťanstva. Mysl člověka solva stačí, aby v pře- hledném obraze, ve hrubých aspoň konturách či obrysech si vytvořila představu té neskonale pronikavé, v pravdě světové revoluce, jejímž nebetyčným signálem byla slavně truchlivá, pro pro všechna lidská pokolení věčně památná tra- gedie na Golgatě. Praví-li ovangelium, že po slovech »Dokonáno jest!« opona chrámová se roztrhla, že slunce se zatmělo a země pukala. označilo tIm obrazně pro všechny věky nevy- stihlou hloubku události, která se na hradbách jerusalemských sběhla a spolu všech událostl. jež z ní vyplynou. Nuže památku těto pro kře- sťanský svět největší události, dále památku nejslavnějšího aktu, kterýmž víra křesťanská dovršena a korunována byla, založení hlavní stěžejné svátosti nového ritu, poslěz pak gran- diosního vítězství, velkolepého triumfu nade všemi úpornými silami protivenství, slavného vzkřišení, jež značí znovuzrození národův . památku toho všeho oslavuje v tomto týdnu všechno křesťanstvo. Véřící spůsobem církevním, rite et devole, ostatní — jak mohou a umějl Ale oslavují, všichni. Všichni také podléhají v tyto dni do jisté míry vlivu církevního ritualu, ať chtějí nebo nechtějí, ať si toho jsou. vědomi nebo nejsou. Tisiciletá tradice nezůstala bez účinku a není snad rationalisty, v jehož rozpoložení a citu by nenastala jakási prázdnota, kdyby tak některého roku žádných velikonoc nebyle. ŘŘRekne se »Zvyk, zvyk!« Nu ano, třebas, ale zvyk je

druhá přirozenost a o té bylo by zhola bezůčelno disputovat. Cirkevní slavnosti a liturgie čili obřady ovládají celou tuto dobu, ať se v nich kdo su- častňuje nebo se jich straní — bez nich by právě žádných velikonoc nebylo. V čem tyto liturgie záležejí, jaký průběh ba i jaký význam mají, je obecné známo. Ale není obecně známo. jak o velikonocích jindy bývalo. Školské učivo o tom mlět. A přece byla o vzniku, vývojia proměnách velikonočních slavnosti, jakož i o je- jich významech sepsána celá bibliotéka od nejstaršich, prvních dob křesťanstva až do pře- vratů, jež způsobili reformátoři šestnáctého sto- letí. I stručný výtah z hlavních děl této litera- tury přečísti stojí mnoho času a působí velkou únavu. Čtenářové, kteří ze zásady vždy celé no- viny čítají — jsou ještě tu a tam tací ! — nech se neboji, že bych je chtěl zde do trýzně vziti i jenom nejstručnějším vypsáním toho vývoje ale něčím z minulosti těchto svátků, zcela vedlej- sím a vice zábavným, bých jim přece rád poslou- žil, již aby čelba tohoto dne nabyla jakésí ve- líkonoční příchuti. S velikolepou okázalostí, nádherou a slá- vou konají se velikonoce v Římě a tu zase hlavně ve Vatikáně. Ceremonie těchto dnů jsou tam vrcholem všech církevních slavností a pře- konávají svým leskem, jakož i svými grandios- ními ději také všechnu jinak oslňující parádu cirkevních slavností ruských. Proto přijíždějí na tytc svátky de Říma zámožní lidé z celého světa a to nikoli snad jenom zbožní poutníci. nýbrž ponejvíce snad výletníci a touristé, kteří spatřiti chtějí Řím a papeže v plné, nejvyšší slávě.

Velikonoční týden nazýval se za starých dob v církevní řeči »hebdomas nigra«, týden černý, což značilo týden smutku, pokání a postu. Následující pak neděle čili oktáva, zahájená Ho- dem božím, byla dobou náboženského veseli, dobou obecného povznesení a plesu. Tomuto dvojímu rázu velikonoc byly přiměřeny eírkevní liturgie a také symbolické, z významu doby plynoucí kněžské, státní nebo společenské a lidově zvyklosti. Vlast- ní, náboženský ceremonial se prodlením věků

v podstatě jenom málo změnil, ale obřady po družné a pouhé obyčeje lidové vyvíjely a pře tvářely se vždy dle ducha své doby. Černý tý den slaven v dřívějších stoletích s velikou po nurou, zrovna melancholickou askesí a přísností. ale jakmile prohlášeno bylo slavné vzkřišení, za- vládlo obecné radování, hodování a plesání Také v naší době trvá dále tento dvojí cha- rakter dnů velikonočních a opakuje se týž rychlý přechod, ale co u nás se nyní děje, koná cítí, je sotva slabým odleskem toho, co jindy bývalo, i když na zřeteli máme kruhy třeba přísně věřící. A jako už v životě lidském takrk pravidlem jest, bývala za starších dob nábožen- ská přísnost provázena zjevy, kteréž ji namnoze přímo karikovaly. Na květnou neděli na příklad konalas slavná procesí, jimiž se znázorňoval Kristův vjezd do Jerusalema. Hlavní »sensací« tako- výchto procesí býval pak »palmový« čili » květný osel«, vyřezaný ze dřeva někde mistrem uměl cem, jinde zase neumělým jenom břidhilem tento osel pohyboval se na kolečkách a na jeho hřbetě sedal buď živý, skutečný kněz anebo byla upevněna také ze dřeva vyřezaná socha Kristova. Že takováto scénická výprava nebyla s to, udržeti všechny diváky ve vážné náladě, je zajisté samozřejmo. Ve školách ko- nala se v tylo dni s žáky »dramatická před- stavení«, jejichž dějem bylo umučení Páně. tedy pašiové hry, jež od vzniku reformaee uznány byly za náboženskou nepřístojnost paedagogický nesmysl, ježto namnoze v čiré frašky se zvrhaly.

Slavnost vzkříšení konala se za starých církevních dob poněkud jinak, než jak se ce- lebruje nyní; dřivější ten způsob zachoval se v eírkvi řecké a pravoslavné. Za starých časů slaveno vzkřišení v neděli ráno a noc před tím ztrávena na modlitbách. Po prohlášeném vzkři- šení objímali a líbali se věříci, pozdravojíce se slovy »Kristus vstal z mrtvých«, načež oslovený vždy odpověděl: »On v pravdě po- vstal«. Tento obyčej ve východních církvich až po naši dobu se zachoval. Rusové pozdra- vují se o vzkřišení a celý den po něm slovy »X pec!« (Christos voskres !) s o povědi »B !« (Vo istinn voskres !). Řekové pak řikají: »Xotoros dvédrne (Christos anesté)a odpovidají: »dln9es dvédrne (alethós anesté), libajíce se při tom třikráte n Neděli čili Hodem božím nastala za starých časů doba jasných, veselých svátků, doba ko- nání milosti, dobrých skutků, doba veseli. K ve- likonoční slavnosti uzavíraly se soudy, pro- pouštěli se vězňové a zajatci. V kostelích pořá- dány pro chudý lid hostiny, při čemž se n konec strhovaly všelijaké výtržnosti a neplechy.

Všude se vůbec hodovalo a radovánky vybíhaly v nevázané veselí. Tomu všemu se říkalo: »dominica gaudia, božské radovánky«. Obecnou zásadou bylo, že se všechno má veselit a aby této zásadě na celé čáře bylo zadost učiněno poklesli namnoze i kněží tak nízko, že lidu při kázáních s kazatelen vypravovali rozpustile anekdoty, šaškoviny a vlipy, jenom aby poslu- chače rozesmáli. Této nepleše říkalo se »risus paschalis — velikonoční smích«. Tu a tam pro- váděli biskupové a preláti se svými kleriky, aby velikonoční radost živě znázornili, všelijaké hry, na příklad hru s míčem, ba i figurové reje s veselým zpěvem atd. Některé obyčeje přešly z dávných věků až na nás, na příklad obyčej, že se věřicí na vzájem obdarovávali vařenými a zdobenými vejei. Tento obyčej, jenž dosud plnou a lze říci nádhernou měrou panuje v cirkvi pravoslavné a řecké, vykládají orientalisté v tento rozum: »Jako se ze zárodku ve vejci obsaženém život vyvinuje a z vejce pak nová bytost vychází, tak vychází ze starého zacházejícího tvorstva tvorstvo nové, zušlechtěné a vyšší. Toto obrození je dílem slavného vzkříšení Páně. Tvůrce světového řádu působí tu mravní vzkříšení k novému, věčnému, blaženému životu . . . .« Takový byl tedy sym- bolický význam velikonočních krášlených či ma- lovaných vajec. Zdali pak si cos podobného myslí nyní ještě mladí i staří, když si darem podávají uměle zhotovená vejce z cukru, skla, porcelánu, z hedvábu, plyše a sametu s pozla-

ceným nebo zlatým kováním, vejce, kteráž jsou

třebas jenom pouzdry na dárky mnohem skvost- nější, na drahocenné krajky, na zlaté šperky, brilanty atd.? Na Rusi vajec nemalují, tam dávají si vejce postřibřená a pozlacená, vejce z labradoru, ze sibířských drahokamů a ovšem také vejce dutá s uměleckými drobnůstkami nebo skvosty. Jak daleko vzdálil se tu symbol od své idejel A náš »mazanec«, co značí ten? O tom mlčí zákon i proroci. Ale pravdě podobá se, že je náš mazanec jakousi variantou židovského přesného chlebu číli »koláče«. Židé jídali dle náboženského předpisu svých velikonocích na rožní pečeného beránk a přesný chléb. Beránek přešel také na náš velikonoční jídelní lístek a je dovoleno soudit, že s ním převeden k nám také židovský »ko- láč«, mazzoth nebo mazzos, po sprostu maces, a že náš »mazanec« je toliko literní obměnou slova »mazzos«. Podstata jeho doznala arci změny ještě větší.

Že tyty zvyklosti z šedého dávnověku n nás přešly, není co litovat, jenom když zmízel postupem času jiný, kdysi také zbožně konaný obyčej. Za slarých křesťanských dob bylo toliž symbolickým zvykem, že o bílou neděli muž svojí ženě řádně natloukl a následující neděle pak že zase žena svému choti, co jen mohla, nabila — tím bylo »symbolicky« vyznačeno, že jsou muž a žena povinni, navzájem se »po- lepšovat«. Snad je jakýmsi zbytkem tohoto zbožného mravu čili obyčeje zjev, že dosud tu a tam kárně rozpoložený manžel svoji milova- nou choť anebo něžná drahá polovice svého pána a velitele — až do modra »polepšuje« . .. Ale, nota bene: toto polepšování dělo s až od bílé neděle, neboť papežové a biskupová dbali za onoho času přísně, aby doba velkého postu a tedy také velikonočního téhodne nebyla rušena žádnou válkou ani žádným válečným povykem — a manželské vzá,emné »polepšo- vání se« neobcházelo se snad ani tehda již beze všeho »válečného povyku«!