Ročník XXXXIX.

ěnnas r p

V Praze, ve střadu 7. dubna 1909.

don

Číslo 97.

Na ranníavečerní listy předplácí ne V Praze v administranl nn mssle . . K — h na čtvrt letn s dvoji donáškon- na měsle, . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K ehh ve fliálkách na měsie. . . . . . 2 K 30h Poštou na měsie. . . . . . S K 90t na čtvrt leta . . . . 9 K 60 k s dvojí zásilkou K sok na měsie na čtvrt ieta : . . . 11 K so

Před novými otázkami. Smírný výsledek nesnází balkánských nemálo uvolňuje ruce ve vnitřní politice poskytuje jí nejen širší prostor, ale i mož- nost daleko sahajícího odhodlání a větší roz- hodnosti. Okolnosti tyto stanou se asi směro datnými jak pro úpravu dosud nevyřízených záležitosti mezi touto polovinou soustátí Uhrami, tak i pro stanovení dalšího směru ve vnitřních poměrech před Litavou i za ní Podle chlubných nedávných hlasů maďar ských a německých nutno míti za to, že ne- jen Maďaři, ale zvláště Němci — tito dovo- lávajíce se zvláště podpory věrného spojence německého ve sporu se Srbskem pro annex Bosny a Hercegoviny — budou chtíti dů- kladně vyšrotovati dosažený výsledek zahra- ničný na prospěch svých zvláštních užších zájmů. Pokud se týče zdejších Němců vyšlo již za posavadního zasedání lidového parla mentu dosti jasně na jevo, že více počítaj na moc a vliv vlády, v níž mají rozhodnou převahu, než na lidový parlament, jehož složení jim není jaksi po chuti. Neníť vy- loučeno, že by se v něm ve příčině svých zásadních požadavků mohli octnouti v men- šině. Zákonodárný sbor však, v němž nejsou s to diktovati, nemá pro ně valné ceny, jak to soustavně osvědčují oproti sněmu králov ství českého. Proto se dá očekávati, že po velikonoč ních prázdninách jejich láska k lidovému parlamentu klesne ještě o několik stupňůa že vyhledávati budou ještě úsilovněji ony postranní stezky, po nichž i bez součinnosti parlamentu dospívají k hotovým, celým úspěchům, jež tak těžce zvláště ode dvou posledních let dopadají na zájmy a práva národa našeho.

Zdá se nám proto, že zástupci neněme- ckých národů, a mezi nimi zvláště poselstv české, budou ve vnitřní politice plně zaujati obrannými úkoly, hájíce jednak trvánía podporujíce sesílení posice lidového parla- mentu, jednak odhalujíce, maříce a odráže- jíce nástrahy na národy neněmecké, v první řadě však na nás a Slovince chystané. Další nové úkoly a nová situace může vzniknouti i pro tuto polovinu soustátí i pro parlament její z vývoje poměrů v Uhrách. Iast nenochye Srbskem se stalo s maďarského stanovisk příliš rychle a že se stalo dříve, než ma- ďarští vůdčí politikové byli s to odvézti chy- stanou žeň do svých stodol. Týká se to jednak otázky bankovní, jednak tak zvaných národních požadavků vojenských, kteréž dle názorů valné části maďarských politiků již dávno uzrály a pokud se týče vojenských požadavků již již pokládány byly za zabez- pečené; aspoň se v kruzích maďarských vykládalo, že hr. Andrássy ve Vídni již vše měl smluveno, ale že mimořádné vlivya okolnosti formální prohlášení a uznání chy- staných výhod třikráte již — pozdržely. V záležitosti bankovní pak dosaženo bylo sice v kruzích koaličních a zvláště v ministerstvu uberském sjednocení o poža- davku kartelové banky, ale i tu ozývalo se z Předlitavska dosud nepoddajné — non possumus. Nyní prý zvláště předseda mini- sterstva Wekerle připravil nové návrhy kom- promisní ve příčině banky a přednese je tylo dny ve Vídni. Než zdá se, že střízli vější politikové maďarští pokládají pro tento kráte věc bankovní již za ztracenou a proto se vrací hr. Andrássy opětně k národním požadavkům vojenským Obě tyto záležitosti a jejich posavadní

nezdar se stanoviska maďarského nasvědčují tomu, že snad již koncem měsíce dubna, až se sejde opětně uherský sněm, propukne dlouho tlumená krise jak v koalovaných stranách vládních tak v ministerstvu, z nich vzešlém. Povšimnutí zasluhuje i doznání hr. Ap- ponye, že mimo předsedu ministerstva We- kerla žádný z ministrů v nejbližších dnech do Vídně nepojede a to prostě proto, že se jim dosud nedostalo — očekavaného po- zvání. Tolik se však i v Uhrách pokládá za jistě, že dny posavadní koalice na sněmu uherském jsou sečteny a tu se připouštějí ná- sledující případy: buď do opětného sejití se uherského sněmu se podaří zjednati základ pro novou většinu, kteráž s pozměněným ministerstvem provede zbývající a koalicí nynější dosud neprovedený úkol volební opravy aneb se ukáže potřeba rozpustiti nynější sněm a vypsati nové volby. Ministerstvo by sice v obou případech podalo demisi, v prvém by se rekonstruovalo, v druhém by však bylo zmocněno věsti pro- zatím dále státní záležitosti. Kdyby při tom všem strana neodvislosti osvědčila se býti dosti pevnou a neztratila svou posavadní většinu, hrozil by vypuknouti v Uhrách nový vážný konflikt; podaří-li se však utvořiti jinou většinu na základě nově smluveného programu s Vídní, byl by zabezpečen nor- mální stav v Uhrách aspoň do nejbližšího vyrovnání t. j. do konce r. 1917.

Jak by se v tomto případě nahradilo Maďarům, že couvli před konfliktem pro záležitosti vojenské a bankovní, jest na bíle dni; poskytla by se jim asi ještě větší vol- nost — v domácích vnitřních, zvláště národ- nostních věcech. Vnitění jejich postavení by sesílilo a jak nedávno Wekerle prohlásil — zachování dualismu by bylo ještě pronika- vějším. I na nesnáze z annexe vyplývajíeí již se pomýšli v akci Wekerlem chystané. »odstranily« by se prostě tím, že by se Bosna a Hercegovina rozdělily mezi Uhrya Rakousko. Tento poslední způsob řešení by byl ovšem novým triumfem dualispu a novým upevněním tu posic německých tam ma- darských ! Jsou ovšem zejména v tak zvaných uských a křesťansko-sociálních kru- zích politikove, kvest již již vidí nové příští sjednocujtemo spolehají na to, že Maďaři z nynější snunnů jen tak lehce nevyváznou, ale budou nuceni — dáti se hodně na ústup, nechtějí li se odvážiti daleko a dáti v sázku veškeré své posavadní vymoženosti . .. Slovanským politikům jest se (připraviti v čas na všeliké možnosti, plynoucí z vy- líčených poměrů.

Nový kompromis Vídně s Maďary po staví zástupce neněmeckých národů před účinky znova upevněného a vyzbrojeného dualismu, t. j. před zvýšené a rozmnožené sebevědomí Němcův a Maďarův. Vývoj pak ve směru sjednocujícího centralismu, provázený případným ostrým konfliktem s Maďary, půjde dle historických zkušeností před se ruku v ruce se snahami germanisačními na celé čáře. Odpovědným ředitelům české politiky naskytne se jak v tom, tak v onom případě příležitost, aby dokázali, že se nedali udá- lostmi překvapiti, že jsou připraveni a vy- zbrojeni, že zkrátka učinili všecka nutná opatření, aby zájmy národa českého neoctly se na rozpačitém rozcestí, aby slovem ne- pohořely po tolikáte a tolikáte! Poměry, jak se nám nyní jeví, situace. jakáž snad již v době nejbližší vynoří se před námi v celé a nezastřené své skuteč- nosti, zdají se však především vyžadovati opravdového sdružení všech politicky schop- ných sil českých a vyhnutí se všemu, co by jednak odpůrcům sloužilo za známku roz- háranosti v řadách českých, jednak odvra- celo pozornost národa českého od rodících se dalekosáhlých záměrů k věcem málo vý- znamným, podřízeným, ne-li vůbec bez- cenným.

Po balkánské krisl. Pokojná odpověď Černé Hory. Z Celyně, 6. dubna. (K. k.) Italský vy slanec podal včera písemný návrh své vlády na odstranění nynějších nesnází. V odpo- vědní notě prohlašuje černohor- ská vláda, že Bar podrží ráz ob- chodního přístavu, vláda má plnou dúvěru v dobré styky, jež země hodlá udržovati s Rakonsko-Uher. skem a Černá Hora přizpůsobí se v příčině čl. XXV. berlinské smlouvy rozhodnutí mocností. Opis této noty bude odevzdán dnes zá- stupcům signatárních mocností berlinské smlouvy. Se zřetelem na toto přizpůsobení se přáním mocností, soudí se zde, že záležitost ona jest urovnána a nepřekáží již nic utužení dobrých přátelsko sousedských styků s Rakousko Uher Naše zprávy ze Srbska. Sp. Z Bělehradu, 6. dubna. (Pův. telegr »Nár. Listů«.) Pověsti německých a maďarskýeh novin o svolávání protestních meetingů proli Pašiči a Milovanoviči jsou úplně 1živé. Lid ví, kdo je příčinou srbského ne- zdaru. Teprve po velikonoeích bude rozhodnut o cestě prince Djordje. Válečný dopisovatel »Daily Telegraphu« Baklet, přitel Srbska, byl vyznamenán řádem sv. Sávy a odjel dnes do Anglie. Vláda chystá reformu tiskovéh zákona proti zneužití svobod. skem.

O úpravě poměru Rakouska k Srbsku. Z Vídně, 6. dubna. Tady pomalu připra- vují budoucí poměr monarchie ka královstv srbskému. Jest očividná snaha styky ty učiniti Srbsro ustepnslunjuámi zvláště pak získati Srbsku, jak se ujišťuje, nezálezí anr rak dovozu živého a poraženého dobytka do Rakou- ska, nezáleží tak na provozu živého neb pora- ženého dobylka Rakouskem do Německa a de zemí západních, Srbsku záleží zvláště na želez- ničním spojení s mořem, kteréž umožnílo by mu vývoz plodin polních a dobytka zejména do Italie, Myslí se, že jest ochota po té stránce Srbsku pokud možno vyhověti. Co se týká obchodní smlouvy rakousko- srbské, ubezpečuje se, že bar. Aehrentha- lovi jedná se o to, by nejen byla brzy skon- cována, nýbrž také zajistila Srbsku alespon podmínky, jakéž obsahovala obchodní smlouva poslední. Po té stránce však zdá se míti věe háček. Vypravuje se totiž v parlamentních kru- zích agrárních, že kontingent dovozu poraženého a živého dobytka, jaký byl přiznán Srbsku ob- chodní smlouvou přijatou sice ve skupšlině, ni- koli však parlamentem vídeňským, byl zadán Rumunsku a že Rakousko nemá, co by Srbsku dalo. Maďarské agrární kruhy a tolikéž agrární kruhy cislajtánské jsou proti tomu, aby dovoz dobytka buď živého, či poraženého z obou jmenovaných zemí na jihu byl rozmnožen a že

kdyby Rakousko Srbsku v této záležitosti dalo. co by mělo, musil by bar. Bienerth býti při- praven na rozhodný odpor poslanců »grárních. Všeslovanská konference o Balkáné. Z Pešti, 6. dubna. »Pester Lloyd« přináši zprávu, že před několika dny měla všeslovanská společnost ruská v Petrohradě k onferenci, v nlž bylo jednáno o konfliktu rakousko-srbském jeho konečném vyřízení. Při jednání o záležilo- sti této bylo ostře kritisováno chování se ruské vlády a poukazováno na to, že jednáním jejím bylo Slovanstvo oslabeno a posice Ruska na Balkáně skoro pohrobena. V konferenci bylo také usneseno, aby v nejbližší době byla svo- lána do Moskvy schůze všech slovansky ellfefch Rusů, v níž byla by zahájena akce k opětnému navázání styků s balkánskými státy ve smyslu myšlenky všeslovanské. Závazek vděčnosti Německu? Ze Lvova, 6. dubna. »Gazela Narodowa« píše: Na štěstí nedošlo k válce se Srbskem. Rakousko je však povinno díky Německu, toto pak bude vymáhati usi rázně svou pohledávku. To pak může býti věcí neblahou pro rakouské poměry vnitropolitické. Bude třeba velké poli- tické rozmyslnosti slovanských stran rakouských aby se přilišná ochola vůči požadavkům berlin- ským omezila Hlad v Hercegovinč. V okresu novosiňském už v zimě hrozil hlad. Vláda dala obyvatelstvu pomoc na peně- zích i obilí a tím hlad na několik měsíců za- žehnala. Nyní se hlad ukazuje v sousedním okresu konjickém. Národní zástupce pop Marko Popovič žádal od vlády odpomoci, ale obdržel odpověď, že vláda pomoci nemůže, nemajíe peněz. A při tom mu podotknuto; až vláda bude moci, že pomoci poskytne, ale pouze na penězích, a ne jako dar, nýbrž jako půjčku, kterou si vloží do knih. Protože peníze se nejedí, bude výsledel v nejlepším případě takový: lid bude hladovét dál a při tom se u vlády zadlužl.

Prine Jiří. Z Vídně, 6. dubna. Zdejším listům sdé- luje se z Bělchradu: Cesta bývalého korunního prince Jiřího do ciziny jest dávno stanovena. Prine Jiři sdělil dnes ministru zahraničních zá- ležitosti dru. Milovanovičovi a ministra války Živkovičovi, že se rozhodl odcestovati do L on- dýna, kde hodlá kratší dobu strávili, aby se zde mohl zolaviti po rušných událostech po- této doby jest jeho přomnosr v prosru účelná. Problašuje naproti tomu však zprávy, jakoby zamýšlel vstoupiti do ruské gardy, za klamné. Po skončeném pobytu v Anglii vrátí se opět do Srbska a vstoupí zase do armády srb- ské, aby spolupůsobil na její reorganisaci. Srbští princové. Z Bělehradu, 6. dubna. (K. k.) Jak se proslýchá, odebere se princ Jiří na delší dobu do Anglie. Následník Alexandr bude — prý — pokračovati ve studiích na bonské universitě. Definitivní rozhodnutí stane se teprve během týdne. Velikonoční svátky ztráví oba princové v Bělehradě.

Politické zprávy domáci. V Praze, 6. dubna. (Rakousko za- vírá hranice poti Černé Hoře.) V dalmatském úřadním věstníku uveřejněno na řízení místodržitele, jímž se zakazuje volný pře chod přes černohorské hranice z toho prý dů- vodu, aby byl zachován klid a pořádek. Výjimka V drobném prodejis ranní člslo o sobě . . za 8k večerni . . . . . . . za t h Ve filišlkách na venkověí ranní clalo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 5k fnseráty platí sa hotově napřed Předplsesní a inserty přijimá administrace v Marianské ul., a Tam nachásuji se tež rodaken, tiskárna a expedice „Národnich Iaistů“ Rukoplsy se nevraeuji

připouští se pouze pro osoby, jež si opatřily průvodní lístek v gener. štábu XV. armádníhe sboru, u vojenského velitelství v Zádře, u pří- stavního velitelství v Kotoře, nebo u stamiěního velitelství v Budvě. Přechod z Černé Hory do Dalmacie povoluje se pouze osobám, opatře- ným vidovanou cestovní legitimací, a sice pouze po silnici, vedoucí z Celyně do Kotoru. V Praze, 6. dubna. (Zemské sněmr nebudou svolány.) Dle usnesení pesla- necké porady, konané v Terstě, přibyla čtyř- členná deputace istrijských poslaneů, sestávajíeí z posl. dra. Laginje, Spinčiče, Rizzi a Bartolli, do Vídně požádat ministerského předsedu bar. Bienertha, aby v brzku svolal istrijský sněm, by mohl učiniti opatření, nutná pro úlevu nouze, v zemi panující. Deputace mimo to ozná- mila přodsedovi vlády, že zemský výbor istrij- ský poskytne zatím na úlevu nouze z peněz zemských 100.000 K a žádala, aby také vláda z peněz státních přispěla aspoň stejnou část- kou. Bar. Bienerth odvětil, že vláda při- spěje stojnou, po případě i vyšší částkou, než země. Zemský sněm istrijský však nen možno svolati; vláda jej svolá, až bude možno vzhlodem ku politickým poměrům svo- lati všechny zemské sněmy. Nyní to není možno, poněvadž pro některé sněmy budou se právě konati nové volby, a jiné sněmy nejsou sehopny plodné práce. Konečně i pracovní program říš- ské rady nedopoušu, aby se zemské sněmy svo- laly nyní.

Odpověď, daná bar. Bienerthem depulaoi istrijského sněmu, je zároveň odpovědí na přání politiků českých, aby vláda co nejdříve svolala sněm království českého a zabezpečila jeho děl- V Praze, 6. dubna. (Po volbách koru- tanských.) Včerejšími volbami v kurii velko- statkářské ulončeny všeobecné sněmovní volby v Korutanech. Sněm bude opět ohromnou větši- nou německo-nacionální. Němečtí klerikálově ztratili jeden mandát a budou míti v novém sně- mu pouze dva poslance. Sociální demokraté bu- dou poprvé zastoupeni jedním poslancem. Slo- vinci, ktoří měli v minulém sněmě pouze jeden mandát, zIskali jeden a budou tedy mlti poslance dva.

V Praze, 6. dubna. (K aféře Fried- jungově.) V odhaleních „německolliberál- ního“ historika dra. Jindt. Friedjunga nejdůleži- tější úlohu vedle Nastičovy brožury hraje do- mnělý referát srbského úřadnika Spala jko- viče o informační cestě po Uhrách a Chorvat- sku, jimž prý jsou z nezákonných snah usvěd- deni chorvatští členové koalice i mndarští košu- loxci. Dr. Miroslav Spalaiko vič, jenž je zpravodaje „Pesler Lloýnu, abylv r domnělá odhalení Friedjungov prohlásil za bezpodsťatný výmy sl Nikdy žádnélao tajného referátu o své cesté ne- psal a má-li Friedjung v ruce něco podobného, je to hrub, podvod. Nezná ani jediného poslance z cborvatsko-srbské ko- alice; v Sarajevě byl jen jednou jako host svého tchána a za té přiležitosti učinil ze zdvo- řilosti návštěvu zemskému veliteli Windzo- rovi a přednostovi Hörmannovi. Chtěje učenci Friedjungovi poskytnouti příležitost, aby se dostal z posti, která byla na něho pakrně z úmysla nalíčena, Spalajkovič navrhuje, aby se sestavil smírčí soud z osob, do poměrů z- svěcených. Z Lublaně, 5. dubna. (Nával na němre- ckou spořitelnu v Lublani) trvá ne- přetržitě od lonských zářijových nepokojů. Dle úřadního výkazu koncem srpna loňskéhe roku, tedy před počátkem návalu, spořitelna měla ještě 67 milionů korun vkladů. Dle posledního výkazu za měsíc březen vklady obnášejí již jen

FEUILLETON. Petrohrad a šachový turnaj. „Cholera? Směšno. Nebudete-li jísti ani píti, zaručuji se vám, že cholerou neonemocnite,“ poučoval mne známy lékař. Poděkoval jsem mu srdečně za výbornou radu. Volili jsem směr přes Granici a Varšavu. Spací vůz mezinárodní společnosti ovšem byl jsem nucen objednati si ve Vídni a uctivě nař v Přerově čekati. Platiti jsem musil však stejně, jako bych byl jel již z Vídně. Snad za trest, že Praha neleží na žádné z hlavních mezinárodních Cesta byla velice pohodiná a příjemná. Pro- hlídka pasů a zavazadel ruskými úřady, o které kolují po Praze přímo strašidelné historky, mi nula velice hladce. Stačilo odevzdati pasy úřad níkům ve vagonech, zavazadla posluhům a ode- brati se do sálu celního úřadu, kde po dosti po- vrchním prohlédnutí zavazadel vyvolávána jmé- na majitelů pasů a těm pasy vráceny. To bylo vše. Když jsem si pak opět ve vlaku vzpomněl, co vyslechnouti jsem musil v Praze o obuížích při přechodu ruských hranic, věru nedovedl jsem pochopiti, jak takové pověsti mohly se roz- šířiti. Pravděpodobně mají je na svědomí židov- ští cestující, kterým je vskutku velice nesnadno ruské hranice přestoupiti. Vždyť i těm účastní- kům šachového turnaje, kteří neměli štěstí na- roditi se křesťany, musil dřive býti od turnajo- vého komitétu vymožen u ministerstva zvláštni pokyn pro zahraničné ruské konsuláty, aby jim pasy byly vydány. A nota bene, přes to, že sám car a nejvyšší ruské kruhy jevily zájem o ša- chový turnaj — což dary cara, carevny a pak ovšem v přiměřené loyální výši i dary velko- knížat a velkokněžen turnajovému fondu veřejně bylo dokumentováno — ruští židovští poddaní byli nuceni se zavázati, že po ukončení turnaje trati.

Petrohrad opustí. Tak přísní ie zákon proti ru- ským „hebrejcům“. Ale pro křesťany je právě tak snadno cestovati do Ruska, jako kamkoliv jinam. A je skutečně podivuhodno, že Rusko je poměrně tak málo navštěvováno. Pravda, Rusko není bohato na romantické krajiny, je to vlastně nekonečná step, ale sama tato ohromná prostor nost roviny, zvláště v zimě, kdy sněhem je po- kryta, vzbuzuje obdiv a jakýsi jinde neznámý pocit jásavé volnosti, jenž asi jinak zůstane ne- znám každému, kdo Ruska nenavštívil. A pro nás Slovany je tento radostný cit volnosti tím příjemnější... poněvadž již od věků je naším idcálem. Též originální ruský život má své půvaby a možno mnohému se přiučiti. — Není snad ve- selejšího, bezuzdnějšího života nad život petro- hradský. Obávaný a ve světě pověstný ruský po- licejní režim pravděpodobně všímá si jen lidí politicky činných a veřejných klubů. Je sice jakákoliv hra kartami, domino a vůbec každá hra veřejně o peníze zakázána, ale kdo již tak baviti se chce, může tak činiti v soukromých bytech neb v klubech, policejně povolených.

Za to volnému projevu veselí a cítů, jež ve slyku mezi dámami a pány se probouzejí, ne- kladou se žádné meze. V takovém ovzduší mohl se pak cvšem snadno zroditi román, jako je Aroybaševův „Sanin“. Jistota a sebevědomí ru- ských, respoktive petrohradských dam, nemá sobě rovné. Tam zrak nepostřehne každou chvili pohledy úkradmo si vás problížející, tam neuzříte ta zvláštní držení těl, tu různě výraz- nou chůzi, což obojí vzbuzuje svrchovaně komi- cký dojem, zvláště tehdy, možno-li na první po- hled poznati, že nozobrazuje se tim sebevědo mí přirozené krásy, neb opravdové inteligence, ný brž jen touha vsugerovati podobný nějaký úsu- dek kolemjdoucím neb dokonce jen touha upe zorniti na sebe. Otevřené, přimé pohledy si vas tam prohlížejí, neobávající se vašeho úsudku. V tom ohledu je ostatně snad ještě celý svět za Ruskem. Nebyl jsem aspoň ještě nikde svědkem, aby tak, jako v Petrohradě, mlada.

krásná, snad ani 20letá komtessa sama přišla si prohlédnouti šachový turnaj a aby všichní pokládali to za zeela samozřejmé, aby ani jedi- ným dotěrným pohledem nebyla obtěžována. A takových dam z nejlepší ruské společnost úplně bez průvodu navštívilo turnaj mnoho. Život petrohradský je ovšem i jinak inter- esantní. Hned při vstupu do Petrohradu je ná padné množství izvosčíků, ktoří v zimě se svý- mi saňkami projíždějí neobyčejně rychle ulice mi, nutíce chodce k největší opatrnosti a vzbu- zuje skoro úžas spousta koní, kterých, jak se zdá, kde kdo používá. A je velice mnoho nádher ných exemplářů mezi nimi. Zvláště vraníei s dlouhými obony, jež ostalně leckdy i v Praze lze uzřiti, jsou nejoblíbenější. Také pestrost uni forem poutá pozornost. Snad téměř každý pátý občan vězí v nějaké. Vojsko, sludenti, úřadníci a kdož ví, kdo všichni jsou povinni nositi uni- Pouliční život téměř nikdy noustane. V dvě hodiny v noci i pozdějí je na ulicích právě tak živo, jako v poledne. Ba ne-li živěji, jistě vesoleji. Petrohraďané milují noční život

„A mnozí,“ vyprávěla mi J. Exc. pí. Saburová, choť bývalého ruského vyslance v Římě, při vočeři, k níž byl jsem pozván, „vracejí se do- mů, kdy jiní již jsou zabráni v novou denní čin- nost“. Nedivil jsem se. Věděl jsem již ze zku- šenosti, že vlastní život začíná v Petrohradě až o půlnoci. Před půlnocí i v zábavných místna- stech jsou na programu jen nejhorší čísla, po- něvadž více publika se schází až později. Dříve je téměř všude prázdno. A v klubech podobně. Ty otevřeny a přísjupny jsou až do 6 hodin A tomuto petrohradskému způsobu života ovšem musil býti i poněkud přizpůsoben šn- chový turnaj. Začátek byl stanoven až na 11. hod. dopolední. Hrálo se pak do 4 odpoledne kdy ve 2hodinné přostávce bylo možno objed- nati si dejeuner a potom pokračovalo se od 6—9

ve hře. A teprve po 10. večer bylo vlastně možno obědvati. Ze tato změna obvyklého způsobu života mnohým účastníkům turnaje právě nesvědčila, netřeba snad podotýkati. Účinky této změny na duševní život sám jsem nejlépe na sobě vypo- zoroval. Navykl jsem si pro turnajové partie svůj zvláštní myšlenkový postup, kterého jsem vždy užival. Samozřejmě zamýšlel jsem opět v petrohradském turnaji tento svůj myšlenkový chod při partiích upotřobiti. Leč, jak jsem užasl, když hned při první partii vyrojil se mi v mozku jakýsi myšlenkový chaos, kterého pře všechno nanmhání nedovedl jsem rozptýliti A tak prvně ve svém životě jsem poznal, že myšlenky také někdy mohou býti mocnější síly vůle. Stačila nepatrná takřka metamorfosa, aby vůle stala se třlinou, bezmocnou proti návalu myšlonek. Samozřejmě nebylo mi konstatován tohoto fakta zvláště milo. Upřímněji řečeno smntná jistota, že opravdu přestal jsem býti pá nem svého myšlenkového světa a že vlastně př portii potřebuji téměř všechen čas k zapuzen myšlenek, o jejichž absurdnosti jsem přosvěd- čen a které přes to vtírají se mi na vědomía nuti mne, bych se jimi zabýval, byla pro mne velice bolestnou. Tím radostněji jsem pak ovšem při partii s drem. Laskerem uvítal poznání, že náhle zase nalezl jsem bývalý svůj způsob pře- mýšlení. Bylo sice již trochu pozdě, ale přec.

Snad přizpůsobil jsem se konečně, snad otupily se již nové dojmy a popudy, neb snad vědomí, že jen touto partlí mohu ještě poněkud zachrá- niti pošramocené renomé, vzpružily tak mou dušévní potonci. Prohrál jsem sice i tuto partii. ale na výhru se mnou dr. Lasker jistě nikdy pyšným býti moci nebude. Tolikrát a tak pře- kombinován jako v této partii, nebyl v Petro- hradě v žádné jiné, jak sám doznal. A kdyby v jistém momenlu mé duševní síly na okamžik nebyly ochably a já nedovolil si hrubé tabove přehlédnati, byl by 1. ceny s Rubinsteinem ne- delil. A podobní malheur jako mne stihl asi

většinu účastníků. Jinak stěží lze si vysvětliti tak špatnou hru mnohých předních čachových veličin. Ale přes to neztratil nikde z nás bu- moru. Naději, že při příštím turnaji bude zase lépe a že poslední opět budou prvními, všichni jsme se utěšovali. Pro mne samolného vlastně bylo ještě ne- příjemnější, než můj mizerný stav v turnaji, že chtěj nechtěj k dorozumívání se v Petrohradé byl jsem nucen užiti jiné řeči, než své mateř štiny. Přijel jsem s nejpevnějším úmyslem, že poprosím, by jen rusky se se mnou mluvilo, ale pak ztratil jsem k této prosbě odvahu. Obava, že přece všemu neporozumím a že potom jistě jakýsi bolestný slud mne pojme, zabránily mi a pravděpodobně i Rusům mluviti svým vlastním jazykem. Ovšem v soukromí, mluvil-li jsem to- liko s jednou osobou, zkoušeli jsme vždy s nej- vělší radosti příbuznost řečí. A mnohdy se až mnozí divili, jak naše řeč je jejich podobná Tak vyprávěl mi kníže Demidov S. Donato, jenž mimochodem dotčeno, vyptával se mne též po dru. Kramářovi, jejž zná, a proč nechtějí ve Vídni připustiti ruského konsula do Prahy, že kdysi na honě u hraběte Kinského velice užasl. když náhle honci počali volati: „na pravo, na levo, zajíc“. „Toť úplně jako rusky,“ velice živě a jaksi radostně mi vykládal, provázeje svá závěrečná slova lehkým, elegantním posuňkem, který zřejmě prozrazoval muže z nejvyššího světa... Ale i s nim, ač mluvil německy jen poněkud lépe než já sám, bohužel užívali jsme nejvíce jen této „všeslovanské“ řeči. Ano, nebýti toho studu, že snad naší ma- leřštině nebude porozuměno a že nám samým následkem toho bude pak líto, že odvážili jsme se jí užiti! Toť asi tím nejmocnějším faktorem, proč my Slované utíkáme se k eizím řečem. Bohdá, že i zde brzká budouenost přinese O. Důras. nápravu.