Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 45. ze dne 14. února 1905

= Pověstný mnohonásobný vrah. Jan Hoch při- byl včera dle londýnských zpráv do Chicaga a byl v nádražní stanici očekáván zástupem asi 4000 zvě- davců. Před tím zaslechl Hoch, že bude v Chicagu konfrontován se čtrnácti ženštinami, s nimiž vešel ve sňatek a jež ošidil, zanášeje se jak patrno úmy- slem, aby se jich zákeřným způsobem zbyl. »Kde jest mých čtrnácte žen?« tázal se, jakmile z vozu vystoupil. Jeden z detektivů odvětil: »Patrně, že zmeškaly vlak«, čemuž se Hoch srdečně zasmál. Na to byl odvezen do budovy policejního úřadu, nepře- hlednými davy tisíců rovněž obklopeného. Zločinec klonil se s úsměvem na vše strany, což obecenstvo přivítalo rovněž humoristicky a provolávalo ironické »Hurá!« V úřadovně předvedeno mu bylo místo čtrnácti pouze pět žen, z nichž se většina k němu hlásila jako ke svému zákonnému manželu. Hoch popřel, že by byl se dvěma z nich vůbec býval oddán, jiná z oněch dam učinila přiznání, že v době svého sňatku s Hochem byla právoplatně oddána s jiným mužem a čtvrtá panička prohlásila, že Hoch její man- želem — nebyl. Zločinec k tomu poznamenal s cy- nickým humorem: »Zaplať bohu, jsem vám věru po- vděčen. Ale teď jen si honem pospěšte domů, sice se s vámi ožením, ještě nežli mne pověsí«. Na to přistoupila k němu jakási paní Fischerová, poslední z jeho žen. Pronesla se vůči Hochovi: »Úkradl jste mi mých 500 dollarů«. Hoch odsekl: »To není pravda. Přála jste si, abych vám peníze uložil. Proto jsem tak učinil«. Posluchačstvo rozesmálo se nad vývody Hochovými, při každé odpovědi zavznělv místnosti úřadní srdečný hlahol. Pitvou mrtvoly pí.

Walkerové, jedné z obětí Hochových, zákeřně zpro- vozených, zjistilo se, že otrávena byla arsenikem. Hoch byl pitvě přítomen a když potom podroben byl výslechu, přiznal se, že byl desetkrát ženat. Zásoby prudkých jedů, u zákeřníka nalezené, měl prý k tomu připraveny, aby v případě zatčení spá- chati mohl sebevraždu. Zjištěno, když jednu ze svých »manželek« zavraždil, že náhle zmizel, načež byly na blízkém břehu řeky nalezeny jeho šaty. Tehda vzniklo všeobecné mínění, že skončil sebe- vraždou. = Přelíčení s manželi Kleinovými, kteří příšer- ného vražedného činu se dopustili na vídeňském soukromníku Sýkorovi, ustanoveno jest na nejbližší týden. Františka Kleinová pokusila se v poslední době několikráte o bezžití, vždy však bylo sebevra- žedným úmyslům jejím v čas zabráněno. Jednou chtěla se oběsiti na tkanici šněrovačky, pak si chtěla plíškem ze šatu vytaženým přeřezati žíly na rukou a konečně učinila pokus otráviti se mýdlem. Byla zatím dopravena do vězeňské nemocnice za účelem, aby jí mohla býti věnována lepší pozornost.

= Trpkých zkušeností nabyl 25letý rumunský inženýr Kurialevu v Berlíně. Před nedávnem pojal za choť 22letou dívčinu, do níž se před tím vášnivě zamiloval, i podník sní delší svatební cestu Pruskem. Jakýsi Kobinski, jenž se vyznal v němčině, nabídl se mu za tlumočníka. Pan inženýr nosil v pasu ko- lem těla za 25.000 korun cenných papírů i peněza v devíti vacích vozil veškeré cestovní potřeby jako svá i ženina zavazadla. Manželé hodlali se po skon- čeném turné evropským světem podívati do Ame- riky. Nicméně však plány tyto špatně byly prove- deny. Usídlivši se totiž v Berlíně, projela se naše tříčlenná společnost městem a večer odebrala se brzy do svých komnat. Když se však ráno pan in- ženýr probudil, byla pryč jeho — peněženka, man želka i pan tlumočník... Inženýr udal sice příhodu neprodleně úřadům, aby zahájeno bylo po uprchlém párku pátrání, nicméně však, ač se věc přihodila již před týdnem, nedošlo dosud zpráv, že by byl býval věrolomný tlumočník se zpronevěřilou žínkou svého pána někde polapen.

= Žena s berlou. Z Filadelfie se oznamuje »Žena s berlou«, o níž zdejší policie se domnívá, že jest náčelnicí bankovních lupičů a banditů zitrolleyo- vých kar, kteří zde a v okolí poslední dobou silně řádili, byla dnes zatčena. Udala, že se jmenuje Flosie Murphyová; jest o ní známo, že byla už několikrát zatčena v různých částech země. Pinkertonci, kteří již delší dobu pátrali po »ženě s berlou«, prohlašují, že jest duší organisace banditů, kterým poskytuje rady, kdy a kde mají »pracovati«, kudy a jak mohou rychle utéci a jak své kořisti s užitkem se zbýti. Ona prý to byla, která vymyslila plány několika přepa- dení a vloupání v jižní části Filadelfie minulou středu večer, kdy banda přepadla dvě trolleyové káry, po- střelila vozku a oloupila cestující. Se »ženou s ber- lou« zatčeni byli ve Franklinově ulici ještě dva muži a jiná žena. Praví se, že Murphyová, opírajíc seo berlu, navštívila města, jež měla býti pleněna. Pro- dávala tkaničky a podobné cetky a při tom zjednala si lehko přístup do poštovních úřadoven, železničních stanic a pod. místností a zde zvěděla, jak tyto v noci jsou střeženy. Prozkoumané domy znamenala pak křížem a zvláštními liniemi. V pěti neb šesti městech. poctěných nevítanou návštěvou lupičů pokladen, de- tektivové při svém pátrání dověděli se o přítomnosti »ženy s berlou« a učinili další opatření,

= Divadlo a světový mír. Jeden z prazvláštních divadelních syndikátů vstoupil právě v Novém Yorku do života. Zvláštnost jeho záleží v programu ustave- ném, který má prospěti více dobru člověčenstva, než samého sdružení. Obral si za účel pěstovati a zdo- konalovati doktrinu světového míru prostřednictvím divadla. Podrobnosti, jak cíle toho má býti dosaženo jsou dosud jaksi záhadnými, avšak jména některých účastníků jsou zárukou, že celý projekt jest vážným a opravdovým. Organisace dala se již zapsati pod jménem Universal Peace Theatre Čompany; s ní společně míní pracovati klub novoyorských návštěv- níků divadel, který prospívá již dvacet roků. Známý herec Goodwin jest předsedou výboru výkonného, Alexander Elbin jest tajemníkem. Úřadovna nového sdružení otevřena byla v budově divadla Hudsonova, z kteréhož místa propaganda bude rozšiřována. Oče- kává se, že sta herců a hereček připojí se k novému hnutí tak brzy, jakmile seznají jeho účely a snahy a pochopí, jak výtečným prostředkem jest dobrá di- vadelní hra ku probuzení vědomí lidu o hrůzách války, která označena býti musí jako zločin vůči ci- vilisaci dvacátého století. Původci plánu předpoklá- dají, že použití umění ve smyslu míru není novotou. Obrazy zvěčnělého ruského malíře Vereščagina na příklad, ve kterých umělec ten vyhledával nejhroz- nější výjevy zápasu muže s mužem, vykonaly ve zmíněném směru již mnoho dobra. A pakliže osvěd- čila se býti značně působivou jednoduchá serie obrazů, hrůzy války znázorňující, nemůže se mi- nouti účelem také dobrá hra na jeviští — tento živý

Různé zprávy.

obraz. Ba jeviště může býti ještě dle jich náhledu působivějším. Obrazy velkých mistrů vidí poměrně málo osob a pro ty ještě nejsou díla ta tak hlubo- kou úlohou, jakou mohou býti slova mluvená. Musí býti ovšem při tom na paměti, že hra, jež by pro- pagandě měla sloužiti, musí býti také ve smyslu tom psána a musí nalézti velké umělce za interprety. Pokud známo, nestává dosud žádné podobné hry, avšak dva chvalně známí dramatikové, jichž jména dosud se tají, zajímají se o podnik velice vřele a má se za to, že záhy napíší něco, co by požadavku zmí- něnému vyhovovalo. Zemřelí v Praze. Dne 8. února 1905: Zahradník František, sla- dovnický pomocník, 57 roků, 1473—II. Prokopcova Apolena, dcera zlatnického pomocníka, 2 dny, 192—V. Jášova Josefa, dcera dělnice, 11 měs., 197—V. Mattras František, soustružnický pomocník, 18 roků, 109—VII. Doubková Růžena, dělnice, 27 roků, 118—VIII. — U Milosrdných bratří: Vitoušek Jan, dělník, 34 roky. — U Milosrdných sester: Faustka Vilém, nádenník, 38 roků. Stibůrek Čeněk, syn děl- níka, 17 roků. — U Alžbětinek: Kopáčová Anna, býv. služka, 75 roků. Nádvorníková Anastazie, žena truhláře, 31 rok. — Ve všeobecné nemocnici: Grob Karel, syn truhláře, 13 roků. Hájková Josefa, žena dělníka, 38 roků. Janovská Anežka, vdova, 79r. Koníček Antonín, obuvník, 50 roků. Rusová Anna, pradlena, 24 roky. Šulcová Kateřina, vdova po sla- dovnickém, 54 roky. Wolf Kamil, sirotek, 12 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 14. února. 114. hra v předpl. (2. čtvrtka.)

Vlasty skon. Hudební drama o třech dějstvích. Dramatickou báseň Karla Pippicha v hudbu uvedl Otakar Ostrčil. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec o 1/411. hod.

Lldové divadlo „Urania“ v VII. čásťi Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru V úterý 14. února. Začátek o 7. hod. 27. hra v předplacení. Veliká nula. Veselohra o 3 jedn. Napsa! G. Schafranek. Přeložil K. L. Machač. Režisér Fr. Hlavatý.

Švandovo divadlo na Smíchově. V úterý 14. února. Začátek o 7. hod. 51. hra v předplacení (úterní). Donna Juanitta. Komická operetta o 3 jednáních. Napsali Fr. Zella R. Genné. Přel. Em. Züngel. Hudbu složil Fr. Suppě. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo visekranoch na Král. V úterý 14. února. Začátek o 7. hod. Dělnické představení při malých cenách. Absolvo te. Sociální drama o 1 dějství. Napsal K. Rožek. Samot chorobné květy Drama o 3 dějstvích. Napsal K. Rožek.

A kolem trosek potom teprv bedlivé pátrání vypá- tralo tři kovové prsteny a zuhelnatělé povlaky tří niťových knoflíků, tři celé knofliky z rohoviny a jeden kovový, z druhů těch, jež se nosívají na méně zřejmých švech horního oděvu. Zbytky tyto pokládaly osoby autoritativní za důkazy zni- čení a roznesení těla Skinnerova, ale dle mého hlubokého přesvědčení a vzhledem na jeho osobitou slabůstku, bylo by mně méně knoflíkův a více kostí důkazem urči- vitějším. Skleněné oko zdá se býti ovšem důkazem nejproni- kavějším, ale patřilo-liž skutečně Mr. Skinnerovi (a sama paní Skinnerová nevěděla jistě, bylo-liž nehybné oko jeho ze skla) — tož cosi změnilo matnou hnědou barvu jeho v modrojasné a důvěrou zářící. Onen kus lopatky jest pak důkazem zvláště nespo- lehlivým i rád bych ho porovnal s ohryznutými kostmi některých obyčejných zvířat domácích, nežli bych připustil lidský původ jeho. A kdež byly na příklad Skinnerovy střevíce? Třeba že choutky krys byly zvláštní a perversní, lze věřiti, že by titíž tvorové, kteří nechali jehně ležeti napolo sežrané, byli pohltili Skinnera celého i s vlasya kostmi, se zuby i se střevíci? Přeptával jsem se, jak jsem jen mohl, lidí, kteří Skinnera aspoň poněkud znali i souhlasili vesměs a úplně v tom, že si nemohou ani představiti, že vůbec něk do byl by s to Skinnera pozříti. Patřilt Skinner, jak mi řekl bývalý jeden plavec, jenž se byl uchýlil na odpočinek a kterýž bydlel v jednom domku pana W. W. Jacobsa v Dunton Greenu, k oněm

»Ne, o ní jsme neslyšeli nic,« pravil Mr. Wither- spoon. »Na ni jsme ani nemyslili. A na žádného z vás !« »Nebyl jste dnes doma?« tázal se Fulcher přes džbán svůj. »Jestli tak některý z prokletých ptáků těch ji roz- klofal? prohodil Mr. Witherspoon. I ponechal bez pomoci fantasii ostatních, aby si všechny hrůzy vymalovali . .. V dobé té připadlo shromážděným mužům na mysl, že bylo by to zajímavým závěrkem pohnutého dne, kdyby se všichni vybrali za Skinnerem a kdyby se přesvědčili, přihodilo-li se opravdu něco paní Skinnerové. Neví se nikdy, jaké štěstí může někdo míti, je-li neštěstí v běhu! Avšak Skinner, jenž stál u stolu, kdež se nalévalo a právě horký svůj gin s vodou pil, při čemž jedno jeho oko obzíralo předměty za stolem, kdežto oko druhé hledělo utkvěle na jeden určitý bod, omeškal psychologický okamžik. »Myšlím, že velké vošy dnes nikde nešpůsobily šád- ného zmatku?« tázal se s líčenou lhostejností. »Nevím, měli jsme příliš co činiti s vašimi sle- picemi.« »Myšlím, že nyní vrátily še už všechny zaše domů, pokračoval Skinner. »Že se vrátily domů — slepice ?« »Myšlil jsem špíše — zvláště na vošy,« odtušil Skinner. A potom tázal se s výrazem úzkostlivé obezřelosti jež byla by probudila podezřeni i v roběti jen několik týdnů starém a klada důraz veliký na většinu slov, jež volil: „Zápas s obry.“