Dne 6 prosince 190u

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 335. Strana 3.

Církevní slavnost. Dnes je sv. Miku- láše, narozeného v Pataře v Lycii, zbožně vychova- ného, který jako kněz věnoval chudým své jmění. Třem zchudlým dívkám, které upadly na cestu ne- řesti, dal tajně větší obnos peněz na věno a tím je zachránil. Po svém návratu z pouti do Jerusaléma byl zvolen biskupem v Myře přes svoje zdráhání. Bůj jej oslávil mnoha zázraky. Sv. Mikuláš bývá ctěn jako patron proti požáru a mořské bouři a jako zvláštní ochránce dítek. Zemřel r. 350. Hudba chrámová. V sobotu, dne 8. t. m., v den svátku Neposkvrněného Početí Panny Marie, bude v hlavním farním chrámu Páně před Týnem v 9 hod. ráno při slavné mši sv. provedena Mozar- tova mše z F-dur pro soli, smíšený sbor s průvodem smyčových nástrojů a 2 lesních rohů. Ze sboru obecních starších královského hlavního města Prahy. Po třetí sešli se opatrní otcové města k volbě náměstků starostových a chudinského řiditele a po třetí dokázali, že žádná politika nepatří na radnici, kde vládnouti má starost o blahobyt občanstva a že s politikou na radnici nikam se nedojde. Volba opět byla bezvý- slednou, ježto jedna strana bojí se druhé a obě strany mladočeské, i dra. Friče i dra. Podlipného, nevraží na sebe. Se stranou dra. Friče hlasoval i dr. Nesý, který patří k »pánům nad stranami«, Vaníčkovi a Ortovi. Volba provedena bude do týdne a tím snad nadejde konec radniční komedie, vyvolané ješitností. Quo- usge tandem ...

Schůzi o půl 4. hod. odpolední zahájil za pří- tomnosti 81 pánů obecních starších starosta p. dr. Vl. Srb. Během schůze dostavili se j eště 4 čle- nové; omluveni jsou pp. dr. Milde, prof. Mašek, Cmíral, Kopecký a dp. farář Ekrt. Přikročeno po třetí k volbě I. ná- městka starosty měst pražských. Zvo- lený musí dostati nadpoloviční většinu hlasů přítom- ných. Skrutátory zvoleni pp. Hudl a Urbánek. Z odevzdaných 84 hlasovacích lítků obdržel p. dr. Kühn 39 hlasů, prázdných lístků bylo 45 (dva růžové »pánů nad stranami«, 21 bílých sdružení dra. Podlipného a 22 zelených, přívrženců dra. Friče). Ježto nebylo tu nadpoloviční většiny 43 hlasů, došlo k volbě nové. Při té odevzdáno 84 lístků, z nichž znělo na jméno p. dra. Kühna 41, ostatní byly prázdné (22 modrých strany dra. Friče, 2 růžové »pánů nad stranami« a 19 bílých sdružení dra. Podlipného.) Pan starosta dr. Srb oznamuje, že nebyl opětně nikdo zvolen a že nutno vykonati novou volbu, a sice do 8 dnů. Proto bude nová schůze sboru obec- ních starších vedle § 57. ob. řádu. Ježto pak nebyl zvolen prvý náměstek, nebyla možnou ani volba dru- hého náměstka a mělo dojíti k volbě vrchní ho řiditele chudinského ústavu, než po ná- vrhu p. dra. Vlčka a doplňku p. starosty konána bude i tato volba soudobně s volbou náměstků. Schůze o půl 5. hod. odpol. skončena.

Zprávy denní. * Doplňovací volba do zemského sněmu. Na sněmu zemském království Českého se uprázdnil mandát po zesnulém p. Leopoldu Pollakovi za velko- statek svěřenským svazkem nevázaný. Volba vypsána jest na 19. prosince t. r. Volební komité konservativí ního velkostatkářstva navrhuje za kandidáta vdp. Jana Roškota, děkana karlštejnského. Za tou příčinou se koná porada den před volbou v paláci J. J. kní- žete Ferdinanda Lobkowicze. S potěšením vítáme tuto kandidaturu, poněvadž vdp. děkan Roškot, strážce posvátného pokladu karlštejnského, náleží k osvíceným, vysoce vzdělaným a prozíravým mužům, který rozumí dobře školství, otázce sociální a rolnické, tak že jest oprávněná naděje, že bude vdp. Roškot platnou silou českého sněmu, poněvadž vyniká také rázností a spravedlností v obhajování dobré věci. Narodil se 21. června 1832 v Dobrošovicích, na kněze byl vysvěcen 29. července 1858. Působil dlouhá leta jako farář v Počepicích a vikář třídnictví sedl- čanského. Náleží k upřímným podporovatelům kato- lického tisku a mnohým cenným a zajímavým pří- spěvkem list náš obohatil. * Ke sčítání lidu. Od pruského pomezí se nám píše: Nebude to dlouho trvati a povedou nás, v »uzavřeném území« žíjící Čechy na jatky. Sčítání lidu se blíží, a naše slavná delegace nebyla s to, aby zlopověstnou nestvůru sobcovací řeč« z archů popisních vymazala. Ono se to krásně vlastenčía třeba »plzeňskě« u toho pije, ale doma na peci. Tam je nadšení pro »vlast a národ«, ale rádi bychom vi- děli, co by mnohý patentovaný vlastenec učinil, kdyby třeba jako dělník, nebo odvislý řemeslník v německé obci měl vyplňovati popisní arch. Na jedné straně

rodina po chlebě volající, do nouze vyhnaná proto, že napsal obcovací řeč, jak mu srdco kázalo — če- skou; na druhé straně potupný pohled a ústa plná hany u známých v rodném kraji, napíše-li obcovací řeč německou. Trapné to postavení pro tisíce českých otců. Od sourodáků pomoci očekávati nemohou. Ti myslí, že vykonali svou povinnost. když podnikli výlet do »uzavřeného», kde se při pivě dobře po- bavili a snad i v pivním nadšení Němce provokovali, zač pak ubohá česká ráje dlouho trpěti musí. Totéž smýšlení mají asi též naši páni poslanci, jinak by byli za těch deset let, jež od posledního sčítání uply- nula, tuto guilotinu na české menšiny povalili. Ne- stalo se však nic, a myšlénka na sčítání kazí mnohé rodině radost vánoční. Jest to smutné. Huronský řev zavzní celým »uzavřeným územím«, a štvanice rozzuří se po veškerém lese nacionálního tisku. S brutálností momsenovskou pronásledován bude každý Čech, jenž českou obcovací řeč přizná. A kdo tím vinen? Sl.

delegace naše, jež nedovedla vlivu svého, jsouc ve většině, využíti, aby zkostnatělé byrokraty v lůně levice dřímající vzburcovala, a na nich slovíčko »ma- teřská« vynutila. Rozumného důvodu pro »obcovací« není. Má jen šovinismu a velikášství německých po- hlavárů sloužiti. Vždyť ani to Prusko, jež přece od- povědným nepřítelem Slovanstva jest, nežádá tako- věho nesmylu od svých poddaných. Dne 1. prosince bylo tam sčítání lidu, a při tom se žádalo v bodu 9. sčítacího lístku udání řeči mateřské. Jako ta- ková uvedeny v originálu: ob deutsch, holländisch, friesisch, dänisch, wallonisch, polnisch, masurisch, kassubisch, wendisch, mährisch, tschechisch, litauisch oder .... Tedy i v Prusku smí se Čech ku svému jazyku mateřskému znáti, jen doma ne, vzdálil-li se za Králův Dvůr, či Plzeň atd. A pak nám vyčítají lásku vlády, a štvou proti nám celý germánský svět, jako by se jim děla křivda. Bůh to naprav! Zda-li jednou ve Vídni nahlédnou, co znamenají na bráně hradu císařského slova: »Justitia regnorum fundamentum!« Či jsou všecky zraky již »vlčí mhou« zastřeny?

* Úspěchy klerikálů nedají »Času« ani spáti. V úterním čísle věnuje jim opětně vzácnou svou pozornost. Tentokráte pohnul jej k akci »jiný světový názor, který by byl prost špatného a snižu- jícího působení katolicismu na lid« a který musí na- stoupiti na místě katolické víry, aby v našem lidu nastal obrat k lepšímu, po němž marně volá »Čas«. Názory nestranných a nepředpojatých učencův a ná- zory »Času« o blahodárném vlivu Kristova učení na lidstvo budou vždy diametrální. Filosofie Masaříkova však nikdy bodrý náš lid nepronikne, tím může býti »Čas« bezpečen a jist. Co se dotýče nynějšího ruchu, dráždí »Čas« úspěchy, kterých se dodělali naši vo- litelé na Slezském předměstí v Hradci Králové a ve Třebechovicích. Upozorňujeme orgán dra. Herbena, že nepracujeme »podskoky«, ale lid náš počíná pro- hlédati a emancipovati se z ovzduší liberálního, s ním jednalo se neupřímně, nepracovalo se pro něj, nýbrž jenom pro osobní prospěchy, on byl dobrou podnoží jednotlivým mrštným sobíkům. Stoupenci naši ne- mohou nepěkné této hře jen nečinně přihlížeti. nýbrž, jak svědomí jim káže, musí mezi lid jíti a rozháněti nejasno světlem zásad vznešeného učení Kristova. »Čas« toho také hluboce lituje, že místní tisk nevě- nuje dostatečné pozornosti naší drobné práci v ru- chu volebním. Naproti tomu my klidně podotýkáme, že kroky naše pilně jsou střeženy bdělými nepřá- tely, na které nejsme chudi, ale z toho my si pranic neděláme, milý »Čase«, nebo jdeme přímo, cesta naše je správná a přijde čas, že spravedlivá naše věc slavně zvítězí!

Správní soud o stížnosti knížete-arci- biskupa dra. Kohna. Včera jednal správní soud o stížnosti knížete-arcibiskupa dra. Kohna proti zemské komisi pro daň výdělkovou. Stížnost vystupuje proti výdělkové dani, která byla knížeti-arcibiskupovi pře- depsána z jeho pil. Ve stížnosti se dovozuje, že pily jsou jen vedlejším odvětvím lesnictví a nemají prů- myslového rázu. Také se v nich pracuje pouze dřívím z lesů arcibiskupských. Stížnost není odůvodněna pouze otázkou peněžní (celá daň obnáší na 1100 zl.), nýbrž knížr-arcibiskup odhodlal se ku stížnosti jenom v zájmu spolusúčastněných poplatníků. Správní soud vyhověl stížnosti a zrušil rozhodnutí berních úřadů. Bískup Brynych o své cestě do Říma. »Nár. Pol.« píše: O své cestě do Říma přednášel minulou neděli v katolickém spolku v Chrasti ndp. biskup Brynych. Pravil mezi jiným: První cesta vedla mne v Římě k oltáři sv. Václava ve chrámě sv. Petra, který dal zříditi Karel IV., abych se u něho pomodlil za blaho českého lidu, a kde jsem svícny s nápisem českým umístil. Papež mne přijal sedě na prostém stolci. Ač poněkud nedoslýchá, což při tak vzácném věku jinak není možno, má dosu výbornou paměť a bystrý o všem úsudek. Také o po- měrech v Rakousku výborně je zpraven. Přimlouval jsem se vřele za národ náš řka, že je to lid citlivý, pracovitý a poctivý, který jenom zloba nepřálel hledí

postaviti do špatného světla. Sv. Otec odvětil, že je mu známo, jak Čechové nad jiné národy vynikají svým vzděláním a jak má radost z prospěchu, jakým se honosí v české koleji římské dlící čeští alumnové, kteří jsou prý sv. Otci zvláště milí a sympatičtí. Aě jsem se sv. Otcem o různých záležitostech a pomě- rech rozmlouval, přece jsem bohužel nemohl vše sdě- liti, co jsem na srdci měl. Unášející byl dojem, jak různí národové společně sv. Otci holdovali. Zvláště dojemným zpěvem zbožných Rusínů byli jsme potě- šeni. Musil jsem častěji Vlachům vysvětlovati, že ne- jsem Tedesco (Němec), ale »Bohemien«, což bylo mno- hému divno, ježto namnoze jménu tomu dává se špatný význam. Musil jsem tedy říkati — Čech. Po- hled na Řím. ačkoli krásný, není tak úchvatný, jako z Hradčan na Prahu. Velmi jsem byl potěšen, když se ke mně přihlásil v Římě bádající učenec Ignác Kolman (z Hradecka), jenž studuje ve vatikánském archivu. Na zpáteční cestě rozmlouval jsem ve Vídni s předsedou ministerstva drem. Körbrem; i tu zastal jsem se národa našeho řka, že náš lid je jistě více loyální, nežli snad jiný národ v této říši. Ndp. bi- skup končil slovy: Ubezpečuji Vás, že proti národu českému nebudu jednati nikdy. — Slova tato způso- bila v četném shromáždění značné pohnutí. Konečně sdělil ndp. biskup, že ministr vyučování Hartel dá škole, kterou dr. Brynych zřídil a vydržuje, právo veřejnosti. A opět subvence německého divadla.

Zemský výbor království českého spravedlivě rozhodl o subvenci oběma zemským divadlům, ale to není vhod zdejším německým listům. O téže věci jednal zemský výbor království českého včera na schůzi. Ta byla interesantní; projednána otázka, jakým ob- nosem má subvence německého divadla býti položena do rozpočtu na rok příští. Po delší debatě, jíž súčast- nili se nejen nejvyšší maršálek království českého kníže Jiří z Lobkowicz, ale i valná část přísedících zemského výboru, bylo usneseno: předně vložiti do roz- počtu náhradu denních 800 K za celých 27 dnů, po něž divadlo bude zavřeno, naproti tomu zamít- nouti nárok, aby náhrada ta zvýšena byla na 1200 K denně, jakož i zamítnouti požadavek dalších 15,000 K k účelům osvětlovacím. Usnesení v příčině 800 K učiněno bylo hlasy přísedících zem- ského výboru pp.: J. O. hrab. Vojtěcha Schön- borna, dra. Herolda, dra. Urbana a dra. Werunského, k nimž se přidal nejvyšší zemský maršálek proti hlasům přísedících zemského výboru prof. dr. Pražáka, dr. Grégra, dr. Škardy a K. Adámka. Při tom bylo ukázáno nejvyšším maršálkem k tomu, že tente návrh jest v podstatě rozdílný od návrhu v předešlé schůzi učiněného, a že na jeho rozhodnutí útoky některých časopisů neměly nijakého vlivu. Zamítnutí požadavku v příčině zvý- šení náhrady 1200 K stalo se hlasy přísedících, kteří byli hlasovali proti návrhu prvnímu a k nimž přidal se též hrabě Vojtěch Schönborn, tudíž 5 hlasy proti 3. Požadavek 15.000 K k účelům osvětlovacím zamítnut byl 6 proti 2 hlasům německých pří- sedících dra. Úrbana a dra. Werunského. — Roz- hodnutí to vyvolalo a ještě vyvolá ovšem nevoli na straně německé.

Ze spolku českých žurnalistů v Praze. V řady příznivců spolku vstoupil v poslední době mimo jiné též J. M. ndp. kníže arcibiskup pražský Lev svob. pán Skrbenský z Hříště. Lze doufati, že vzácná přízeň, jež tím byla humanním snahám spolku projevena. dojde četného následování. * Matice Opavská v Opavě plníc lod roku 1878 svědomitě úkoly stanovami vytknuté, šíří ná- rodní uvědomění, vzdělanost a osvětu mezi českým lidem ve Slezsku, založivši mateřské školky, obecnou školu v Opavě a vymohši povolení ku zřízení če- ského gymnasia, jež bylo předloni postátněno. Na ochranu starožitností a vzácných památek historických založila zvláštní museum a vydává »Věstník«, po- můcku to ke kulturně-historickému poznání Slezska a zakládá s pomocí šlechetných dárců knihovny v obcích národně ohrožených. Aby umožnila rozvoj národního života v Opavě, koupila Matice Opavská dům, aby poskytoval útulek všem spolkům a pod- nikům národním v Opavě. Konečně, aby čeští učňové nebyli nuceni navštěvovati německé školy, založila Matice Opavská českou průmyslovou školu pokračo- vací, jež v říjnu 1896 otevřena byla. Ačkoliv Ústřední Matice školská převzala matičné školky, obecnou školu a gymnasium, jež předloni postátněno bylo, do své správy, přece nestačí Matici Opavské příjmy její k vyplnění ostatních úkolů svrchu vyt- čených, ona jednak koupí a přistavbou uvalila na sebe dluh přes 28.000 zl., jednak zařízení a pořá- dání musea, jakož i vydržování české průmyslové školy pokračovací vyžaduje velikého ročního nákladu. Proto v této veliké potřebě obrací se výbor Matice Opavské na širší veřejnost, aby laskavě ráčila při- stupovati za člena Matice Opavské a tak hmotně podporovala snahy její. Výbor doufá pevně, že prosba jeho nebude tentokráte oslyšena ani v Če-