ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 691b0500-8f35-11dd-b84b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 31 celkem · entity: person 113, place 81, org 4, work 2
1 masthead
Strana 2
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
15. července 1913. Čísle 192.
4 article
Beöthy byl na svou žádost z důvodů ro- dinných sproštěn úřadu a jeho nástupcem jme- nován baron Jan Harkányi, člen magnát- ské sněmovny. Bar, Harkányi složil v Išluv panovníkovy ruce předepsanou přísahu a od- stouplý Lad. Beöthy byl přijat ve slyšení na rozloučenou. Čekalo se, že současně se změnou v mi- nisterstvě obchodu bude obsazeno také křeslo ministra pro Chorvatsko, uprázdněné po od- chodu Gézy Josipoviče a zatímně spravované hr. Tiszou. Pro portefeuille chorvatského mi- nistra je vyhlédnut hr. Theod. Pejačevi a četné jeho konference s hr. Tiszou v po- slední době nasvědčovaly, že věc je mezi obč- ma státníky vyřízena. Ale na jmenování hr. Pejačeviče ministrem ještě nedošlo. Sotea po- chybíme, soudíme-li, že příčinou odkladu jest nevyřízená dosud otázka, kdy bude Cuvaj de- finitivně odvolán a Chorvatsko dostane zase ústavního bána. Hr. Pejačevič zdráhá se as převziti ministerský úřad pro zemi, spravova- nou neústavně, hr. Tísza opět nemůže nalézti takového bána, který by se mu zaručil, že ústavním způsobem zabezpečí maďaronům nadvládu v Chorvatsku a většinu v chorvat- ském sněmě. A takového bána bude vůbec těžko nalézti. Proto musí Cuvaj čekati dále na modrý arch.
Harkányi Josipovič Pejačevič Cuvaj Chorvatsko Hradec ský sněmovna stouplý Lada
5 article
Návrh pro rakouskou díplomacií. Vídeňský zpravodaj „Slowa polského“ píše o nové blamáži, kterou rakouské diplomacii přípravily listy, otiskující informace z literár- ního bureau pana Káně. Přes všechny po- chvaly bulharské armády a potupy Srbů tito zůstali i za druhé války vítězi a poraženými jsou na Balkáně nejen Turci a Bulhaři, nýbrž také rakouská díplomacie. Dnešní ředitelé ra- kousko-uherské diplomacie — píše Ivovský list — jsou důkladně zkompromitováni. Nále- želo by vzíti koště a velmi energicky vymésti z ministerstva vnějších věcí rozmanité osoby a především všechny maďarské odbo- rové přednosty, poněvadž právě tato maďarská politika protisrbská oněch uher- ských díplomatů připravila habsburské mon- archií úplnou díplomatickou porážku a zkom- promitovala ji neslýchaně. Rada skutečně dobrá, jenže ve Vídníj sotva uposlechnou.
Kána Srba Bulhar Balkán Turec
6 article
Nový komisariát v Uhersku. Když byla městská rada rěcká pro od- por proti státní pohraniční policii rozpuštěna a správa městská svěřena komisi, sestávající ze zástupců města, nová tato komise stávko- vala a když byla vládou nucena, aby praco- vala, rozešla se dobrovolně tím, že většin její členů se poděkovala. Uherská vláda zmoe- nila nyní rěckého guvernéra, hr. Wicken- burga vrchní správou celé rčcké samosprá- vy. Nařízením ze dne 12. července dala mu právo volně disponovati městskými úřadníky. městskými podniky a jich zřízenci. Úřadnici a zřízenci jsou nyní povinni vykonávati roz- kazy guvernérovy a nesmějí příští městskou radou za to býti volání k odpovědnosti. Gu- vernér má právo neposlušné úřadníky suspen- dovati a jinými nahražovati; může také jme- novati zástupce purkmistrova, který s magi- strátními úřadníky má vésti městskou správu Všechny peněžní manipulace podrobeny kon- trole guvernérově; guvernér má právo jmé- nem města uzavírati jakékoli smlouvy a pod- pisovati listiny, které budou pro město zá- vazné. Konečně má právo zříditi disciplinární soud pro městské zřízence, z jehož rozsudku jde odvolání ke guberniu a odtud v poslední instanci k ministru vnítra.
Uhersko
7 article
Hr. Wickenburg, ač neobdržel nový titul „královského komisaře“, stává se neobmeze- ným pánem samosprávného města Rěky s úze- mím, jako byl Cuvaj v Chorvatsku. „Pesten Lloyd“, podávaje zprávu o zřízení komisariátu v Rěce, dává rěckým Vlachům významnou vý- strahu. Praví, že nynější poměr Rěky k Uhrám jest provisorní, poněvadž odloučení Rěky od království chorvatského a připojení k Uhrám není státoprávně ještě defini- tivně provedeno. Stálý odboj rěckých auto- nomistů Vlachů může prý uher. vládu donutiti by ústavním způsobem, totiž dohodou s chorvat- skou kralevinskou deputací, poměr tento upra- vila delinitivně, při čemž by se mohlo státi. že bude upraven s předpokladem, že rčeké Tehdy seznámil se v naší společnosti s jistým Rusem. To bylo něco pro Alšel Připíjel „14. ja- nuáru“ navzájem se s Rusem doprovázeli a ne- mohlí se rozejíti. Přešla léta. Aleš docházel více porozumění uznání. Slovanská vlnice slavila své vzkříšení.! A tak pomalu přikvapila padesátka mistrova. šel jsem s přítelem k Alšovi (bydlel již na Král. Vi- nohradech) blahopřáti a zároveň jsem mu přinášel Mrázův spísek, oceňující srdečně jeho významv našem národním životě. Někdo mne již se spiskem předešel i podotknul jsem to. Aleš rozradostněn na to odvětil: I to nic nedělá, aspoň budou mit děti také ňákou památku.“ Velice byl Aleš potě- šen gratulací Myslbekovou, tehdy zástupcem aka- demie umění. Přišla řeč na různé oslavné úvahyv časopisech; také na stať Mádlovu v „Nár. Listech“ Tu Aleš podotkl: „Co pak Mádl, ten mně nikdy neublížil“.
Cuvaj Lloyd Vlach Aleš docházet Aleš Král Mrázův Aleš potit Myslbekův Mádlův Mádl Hradec Rěky Chorvatsko Uhry
8 article
Později jsem byl několikráte v jeho pracovně. Kdysi, jsa v obzvláště dobré náladě, vyňalr knihovny spisy Svat. Čecha (.,domácího pána“ jak říkal) a ukazoval Čechovo vlastnoruční věnování, které ho velmi těšilo. Jindy přistoupil k oknu své pracovny a pravil ke mně: „Podívaj se, onehdy dívám se z okna a tam holka rukou očí si zaclání a pořáde se dívá nahoru na strom. I napadla mi tak píseň „Co ten ptáček povídá, co na stromě sedá“. — A tak po- vstala opět jedna z rozkošných jeho perliček ná- rodní poesie, jichž tolik nám mistr navlékl. Potěšen byl mistr z každého knihovního při- růstku, jmenovitě byl-li obsahu historického neb národopisného. Aleš vžil se do dějin českých slovanských a podobně i duše lidu žila v něm. Od- borníka — i přísnějšího — těší detaily kreseh jeho. Tak jako Neruda zasáhl do podrobností folk- loru, tak neušla Alšovi ani menší drobnost, jež charakterisovala líd českoslovanský. Na poli tom setkaly se dvě poetické dušel Jos. Svoboda. Vlachy nelze pokládati za loyální příslušníky koruny sv. štěpána. „P. L.“ má tedy na mysli definitvní annexi Rěky, zrušení samosprávya zavedení jakéhosi stálého maďarského komi- sariátu.
Čecho Čechův Aleš Vlach P L Jos
9 article Za hranicemi.
Za hranicemi. Slovanská myšlenka.
10 article
Protest některých slovanských spolků proti bratrovražedné válce na Balkáně, vy- slovený tak, že spolky ty se usnesly rozejít se, vzbudil v ruské veřejnosti na několika vážných místech nesouhlas. V prvé řadě ozval se známý přítel slovanské vzájemnosti prof. V. M. Bechterev, předseda „Spolku slo- vanského vědeckého sjednocení“. Bechterev prohlašuje za prvý úkol dané chvíle pomo raněným slovanským vojákům, ať už politické příčiny bratrovražedné války jsou jakékolí. Co se týká úkolů „Spolku slovanského vědeckého sjednocení“, podle mínění profe- sora Bechtereva nelze stavěti si politické cíle, ale když slovanští národové chtějí brá- niti svou kulturu, nebo snaží se o kulturní sjednocení, tomu ovšem nelze překážetí. Ru- sové nesměji zapomínati, že slovanské národy mohou přiněsti mnoho užitečného i pro Rusy protože v jistém ohledu předešli Rusy, jme- novitě v demokratickém zřízení. Ani smutné události na Balkáně nemohou tedy míti na Spolek slovanského vědeckého sjednocení ta- kový vliv, aby spolek se snad rozešel jako jiná slovanská organisace. V „Novém Vremeni s vřelým protestem proti „pasivní obstrukci“ slovanských lidí za nynější války vystoupil J. Taburno.
profesor Bechterev Rus J Taburno Balkán
11 article
Nynější spory mezi Slovany neznamenají prý úplný pád slovanské myšlenky. Historie učí, že Italové vedli vzájemné války po staletí a na konec se sjednotili. Němci bilí se do smrti jeden s druhým, a teď tvoří nejsilnější stát v Evropě. V Americe vedli strašnou vál- ku severu s jihem a zároveň položili základ nejsilnější federaci. Rakousko bylo r. 1866 po- raženo Pruskem, se kterým potom uzavřelo velký úzký spolek. Francouzové r. 1853 byli iniciatory krymské války, kde Rusové byli poraženi, a po 30 letech ruský samodržec po- zdravoval francouzskou vlajku za zvuků re- voluční Marseillaisy! Historie tedy učí ne- klesati duchem. Srbové i Bulhaři snad na ko- nec pochopí svou chybu, pocítí ji na svých zádech a znovu se spojí.
Italos Němec Francouz Srba Bulhar Evropa Rakousko Prusko Rusová
12 article
Jménem toho budoucího spojení volá ke Slovanům, aby pomáhali raněným a nezřikali se nadějí na budoucnost slovanské myšlenky Byla to poslední slova Taburnova. Večer téhož dne ještě promluvil na schůzí petro- hradského právnického spolku ve smyslu ci- tovaného článku, ale pod dojmem úžasné bal- kánské války nervy tohoto srbského vlastence to nevydržely a ze schůze odvezli Taburna domů, kde za krátko zemřel. Jeroným Taburno zaujímal ve slovan- ských kruzích ruských vynikající místo, pro- tože všude, kde se jednalo o slovanskoua zvláště o srbskou věc, horlivě a obětavě se účastnil. Taburno byl rodák z Dalmacie, stu- doval na technice ve Vídni, za bosenského povstání bojoval proti Rakousku, přijal černo- horské poddanství, přestěhoval se do Ruska. kde byl činným při stavbě mnohých drah, ale vyzískaných peněz užíval ve prospěch slovan- ských cílů. Za války rusko-japonské byl vá- lečným zpravodajem „Nového Vremene“, za balkánské války opět. Napsal o svých dojmech knihu, přeloženou i do češtiny. Poslední jeho dílo je brošura o „Rozdělení dobytého území tureckého mezi Rulharskem a Srbskem“, kde brání požadavky srbské.
Taburno Dalmacie Vídeň Rakousko Rusko Nový Vremen Srbsko
13 article
Francie a Německo. Je přirozeno, že poslední velké sesílení německé armády vzbudilo ve Francii hlubokou nedůvěru a vážné obavy. V tísku francouz- ském vyslovuje se mínění, že Německo tal úsilovně zbrojí, aby si zajistilo možnost náhlé- ho útoku, k čemuž je nutně třeba velké aktiv- ní armády, ježto záloh nelze v prvním stadiu války použítí. Vojenský týdenník „Défense Nationale“ píše: Jmenování generála šl. Falkenhayna mi- nistrem vojenství na místo generála šl. Hee- ringena je opětným projevem útočného ducha jenž ovládá vysoké vojenské kruhy německé. Je známo, že Vilém II. dovolí ministru vojen- ství, aby byl jen věrným reflexem jeho stra- tegické myšlenky a ví se také, že generál šl. Falkenhayn, který byl náčelníkem generálního štábu 16. sboru v Metách, je přesvědčeným stoupencem náhlého útoku. Nemohli bychom tedy býti lépe varováni před úmysly velkého generálního štábu, „ kdyby toho ještě bylo třeba. V „Libre Parole“ pak praví Edouard Dru- mont: Němci dobře vědí, že máme znamenité záložníky, ale vědí také, že je třeba jistého času k ovládnutí a olužení lidí, vytržených náhle ze svého pokojného zaměstnání, ze svých zájmů a ze své rodiny. Logicky Němci ne- chtějí nám ponechati času ku přípravě našich záložníků a zamýšlejí s armádou v míru vy- cvičenou, mladou, hbitou, prostou starostí rodinu, provésti náhlý útok, proniknouti ku předu, získati času i prostoru, předejíti našim strategickým manevrům a odkázati nás na obranu. Neboť vše je hotovo a dovedli si to připraviti. Jedině rozhodná ofensiva přináší vítězství .
Défens Nationale Vilém II Falkenhayn Libre Edouard Němec Francie Německo
14 article Pražský kongres r. 1813.
Pražský kongres r. 1813. 6. července 1813 přesídlil císař František z Jičína na zámek Brandejs nad Labem, aby byl blízko Praze, do níž, dle úmluv v Drážda- nech s Napoléonem a jeho zahraničným mi- nistrem Maretem ujednaných, položen byl evropský kongres mírový. Za to příčinou pří- měří bojšovické, smluvené po bitvě u Budě- šína mezi Napoléonem a spojenci, Ruskem totiž a Pruskem, prodlouženo bylo do 10, srp- na s ustanovením, že obnova nepřátelství ne- smí počíti před 17. srpnem. Mezi zúčastněnými státníky nebylo za- jisté nikoho, kdo by byl věstil mírovému kon- gresu zdar. Napoléon sám pohlížel na kongres s oprávněnou nedůvěrou, ježto musil očeká- vati, že ke ztrátám, které již od zkázy vy- pravy ruské utrpěl, k Polsku a Španělsku, k nimž přistupovaly illyrské provincie, Rakou- skem zpět požadované a Napoléonem jemu nabízené, spojenci vznesou další territoriální požadavky. Spojenci, k nimž tou dobou již počítali se Anglie a korunní princ švédský Bernadotte, neoddávali se nijak nadějim, že by Napoléon učinil další oběti s prospěchem míru, byť i ne všeevropského, tedy alespoř kontinentálního, oba pak přední státníci ra- kouští, Metternich a hrabě Stadion, z osob- ního antagonismu proti Napoléonovi stáli již skoro oběma nohoma v táboře spojenců.
František Napoléon Bernadott Metternich Jičín Brandejs nad Labe Praha Drážda Buda Rusko Prusko Polsko Španělsko Anglie Napoléon
15 article
Den před Metfernichovou audiencí v Drá- žďanech, v níž Napoléon záměry jeho pro- hlédl, podepsal hrabě Stadion konvencív Reichenbachu se spojenci, která Rakousko zavazovala k válce proti Napoléonovi, by ten- to jakýmkoli způsobem odmítl jeho prostřed- nictví. 4 .července podával Metterních z Ra- tibořic zprávu cáři Alexandrovi a v ní projevil přesvědčení, že jest prodloužení příměří důle- žito Rakousku pouze z příčin vojenských, aby mohlo dovršiti své zbrojení, zdržené nedo- statkem hotových peněz. Zpráva tato byla poslána cáří z porady, již v pohostinném zám- ku Ratibořickém, který tehdy náležel důvěrné přítelkyni Metternichově, ovdovělé vévodkyní Kuronské a kněžně Zahaňské, účastnili se Metterních a Stadion s ruským ministrem hrabětem Nesselrodem a pruskými ministry knížetem Hardenberkem a Vilémem svob. pá- nem Humboldtem. Tam svolili spojenci na žá- dost Metternichovu, aby příměří do 10. srpna bylo prodlouženo a kongres do Prahy polo- O dva dny později, jak výše řečeno, opu- stil císař František Jičín, Metterních odebral se do Prahy a hlavní stan polního maršála knížete Schwarzenberka položen do Libně.
Metfernichová Napoléon Alexandrov Metternichův Zahaňský Metterne Nesselrod Hardenberk Vilém n Humboldt František Jičín Schwarzenberk Drat Reichenbach Rakousko Praha Libeň
16 article
Hlava království Českého stala se ted ohniskem politiky evropské. 11. července při- jeli plnomocníci ruský a pruský, státní rada baron Anstedt, francouzský emigrant, a Vílěm Humboldt. Kongres měl býti původně zahájen 5. července, ale pro různé překážky odloženo zahájení na 12. červenec. Anstedt ani Humboldt netajili se nijak překvapením, že Napolěon dotud nevyslal plnomocného zástupce, nebo hrabě Narbonne meškal v Praze pouze jako vyslanec jeho u dvora vídeňského. Za tako- vých poměrů nebylo lze ještě ani 15. července přikročiti alespoň k vyřizování nutných for- malií. Metterních tudíž naléhal v Drážďanech. oby vypraven byl Napoléonův plnomocník. 15. července vrátil se Napoléon z pěti- denního zájezdu do Magdeburka a teprve ted jmenoval zástupci svými na kongresu hraběte Narbonna a nejvyššího štolbu Armanda Cau- lníncourta, vévodu z Vicenzy, tehoto na místě prvém. Caulaincourt byl poctivý muž a obrat- ný státník, který byl si získal důvěry cářovy a proto jeho jmenování bylo projevem tajné tužby Napoléonovy, aby získal caře Alexan- dra pro úmluvu, Tylžské podobnou. Napolénn sám hleděl toliko získati čas a proto odkládal s plnou mocí i s potřebnými instrukcemi pro
Anstedt Humboldt Napolěon Napoléonův Narbonn Cau Napolénn Narbonne Praha Drážďany Magdeburk Vicenza
17 article
Caulaincourta, který upřímně radil k míru, dokud bylo lze získati podmínky příznivéa francouzské moci jen v druhé řadě se lotýka- Také Maret nebyl zvláštní touhou po míru naplněn, jakož nasvědčovala jeho nota. daná 17. července a nazejtří Metternichovi v Praze odevzdaná. Bylť mezi komisařem Irancouzským v Neumarktu a mezi zástupci spojenců, kterým bylo dbáti, aby podmínky přiměří byly zachovány, vznikl spor, končí-li příměří a může-li počíti eventuální obnova ne- přátelství 10. nebo 16. srpna. Komisaři spo- jenců dotázali se ruského velitele Barclaye de Tolly a ten, nejsa patrně dosti do jednání diplo- matického zasvěcen, prohlásil, že nepřátelství může počíti již 11. srpna. Napoléon vrátiv se ze zájezdu do Magdeburka, pokoušel se ihned těžiti z tohoto intermezza, odkládaje odjezd Caulaincourtův, a nota Maretova ze dne 17. července tlumočila jeho názory. Tím kongre- sové jednání bylo o mnoho dní zdrženo, k ne- malému roztrpčení ruského a pruského plno- mocníka. Císař František i Metterních prohlédli Napoléonův úmysl, zdržovati jednání, až by příměří vypršelo. Metterních dobře tušil, že Napoléonovi jde o čas, potřebný k doplnění zbrojných sil, aby mohl čeliti spojencům, i když Rakousko s nimi se spojí, a proto že před 10. srpnem nezahájí jednání o podmín- kách, evropský mír podmiňujících. Protov rozmluvě s Narbonnem neomeškal prohlásiti, že po uplynutí 10. srpna nebude již lze o mír vyjednávati. Nebude-li do 10. srpna obecný kontinentální mír sjednán, že Rakousko při- stoupí ke spojencům — toť bylo jeho rozhodné slovo. „Dnes ještě jsme svobodní,“ pravil.
Caulaincourt Maret Metternich Barclay Toll Caulaincourtův Maretův František Metterne Napoléonův Praha Neumarkt Magdeburk Rakousko evropský mír
18 article
„Dávám v sázku čestné slovo své i mocná- řovo, že nemáme dotud závazků k nikomu Avšak dávám též čestné slovo, že 10. srpna o půlnoci budeme zavázáni celému světu, kro- mě vás, a že 17. srpna budete míti proti sobě více o 300.000 Rakušanův. Narbonne poznal, že situace se stává ve- lice vážnou, proto ihned pedal zprávu do Drážďan, radě k okamžitému zahájení vyjed- návání, nemíní-li císař podstoupítí boj s ce- lou Evropou. Ale ani Napoléon, ani Maret neuvážili rady této. Císař stále doufal, že zdrží Rakousko od přístupu k spojencům,a proto nařídil Narbonnovi, aby jednal s Metter- nichem bez Caulaincourta, který prý bude do Prahy teprve vypraven, až případ neumarkt- ský bude náležitě objasněn, aby prý velite- lům pevností v Pomoří a na Odře bylo lze dáti určité instrukce. Když Metterních zvěděl, že Narbonne sám obdržel instrukce a že chce obsah jejich oznámiti toliko v plné schůzi plnomocníků v níž by Metterních předsedal, utvrzen byl ve svém přesvědčení, že Napoléon chce se poku- siti o přímé vyjednávání s Ruskem, bez Ra- kouska. Proti tomu však prohlásili Anstedt a Humboldt, že své plné moci předloží jediné Metfernichovi. Mezitím Napolécn činil rozsáhlé přípravy pro podzimní boj. V rozhovorech s generály a státníky podroboval podmínky spojencův ostré kritice a uvažoval o válečném plánu svém, i kdyby Rakousko proti němu se pro- hlásilo. Ale v jeho okolí různily se náhledy. Osobnosti takového významu, jako Caulain- court, radily bez výhrady k míru. V rozho- voru, jehož vedle krále saského a Caulain- courta účastnili se, i Maret, Fouché a hrabě žen.
Napoléon Maret Caulaincourt Metterne Fouché Narbonne Drážďany Evropa Rakousko Praha Odra Rusko Rakušanův
20 article
Daru, odvážil se Fouché říci Napoléonovi do očí, nesjedná-li mír, že vzbudí proti sobě ne- návist lidu a že ohrozí svůj trůn i dědictví svého syna. Napoléon snažil se vyvrátiti po- chybnosti obvyklým svým způsobem, ale Fou- ché pocítil ihned jeho nemilost, byv poslán do Illyrie. Nedostatek obvyklé jednomyslnosti v ná- zorech generálův a státníků, jakož i zprávy Narbonnovy přiměly konečně Napoléona, že uložil Maretovi, aby vypravil 26. července Caulaincourta do Prahy, nedočkav ani poža- dovaného vyřízení sporu neumarktského. 29. července přijel Caulaincourt sice do Prahy. ale Napoléonovy instrukce ukládaly jemu, aby nenaléhal na meritorní projednávání. Den a dva měl věnovati pokusům, aby seznámil se s plnomocníky, pět až šest dní měly trvati vý- měna plných mocí a vyjednávání o modalitách zahájeného kongresu. V nejdůležitějším bodě. pokud totiž jednati se mělo o podmínkách obecného míru, měl si teprve Caulaincourt vy- žádati od Mareta zvláštních instrukcí. Napo- léon sám zajel z Drážďan ke své choti do Mo- huče, odkudž chtěl se vrátiti 3. nebo 4. srpna. Do té doby nemělo se vůbec věcné jednání v Praze počíti.
Fouché Napoléon Narbonnův Maret Illyrie Caulaincourt Praha Napa Drážďany
21 article
Caulaincourtův příjezd překvapil Metter- nicha i státníky spojenců, kteří přijali jej se vší pozorností, přehlížejíce i zvláštní svým způsobem omluvu Maretovu. Napoléonův mi- nistr vysvětloval totiž zpoždění se Caulain- courtovo přílišným jeho zaměstnáním. Jest prý nejvyšším štolbou a vedle toho po smrti Durocově zastupuje i úřad dvorního maršálkal Ale hned při prvé rozmluvě s Metternichem nadhodil Caulaincourt, řídě se Maretovými instrukcemi, otázku formální, aby nejednalo se v plných schůzích, nýbrž ve zvláštních roz- mluvách s jednotlivými plnomocníky. Metter- nich pokusil se získati Anstedta a Humboldta pro tuto formu, chtěje, aby alespoň byl kon- gres zahájen, ale potkav se s odporem, neza- tajíl vůči Caulaincourtovi, že 10. srpen jest nepřekročitelnou hranicí jednání, jinak že Rakousko bez odkladu přistoupí ke spojen- cům. Slova jeho, pronesená živě a pevně, ne- dovolovala již o pevném odhodlání Rakouska pochybovati.
Caulaincourtův Metter Maretův Napoléonův Metternich Caulaincourt Anstedt Humboldt Rakousko
22 article
Poctivý Caulaincourt zpravil nepokrytě Mareta o hrozivé situaci, ten pak vypravil kurýra do Mohuče k císaři. Již docházely po- vážlivé zprávy o obratu veřejného minění z Francie, Hollandu i Němec protí Napoléo- novi, již i císařovna Marie Louisa v slzách chotě svěho zapřísahala, aby uvolnil cestu ke kýženému míru, ale Napoléon hrdě vznášel své čelo ave své mysli uvažoval o nových prostředcích, které by byly s to, aby opět upoutaly vítězství k jeho praporům. Večer 4. srpna vrátil se do Drážďan ihned dal psáti Caulaincourtovi a Narbonnovi do Prahy, jimž vyčital, že dali se zastrašiti Metternichovými hrozbami. Po stránce věcné ukládal jim, aby hleděli Rakousko od přístupu ke spojencům zdržetí a by nebyli s to, aby sjednali mír na základě Napoléonovi přízni- vém, měli pokusiti se alespoň o tajné vyjedná- vání s Rakouskem. Nejkrajnějšími ústupky Napoléonovými bylo vydání velkověvodstv.
Maret Holland Němec Marie Louisa Napoléon Metternichův Mohuč Francie Drážďany Praha Rakousko
23 article
Varšavského a provincií Illyrských, ale poža- davek, aby zrušen byl Rýnský spolek a vy- dána města hanseatská, a priori mělí odmit- nouti. Napoléon chtěl tím dosíci, aby zvěděl rakouské podmínky míru a za jakou cenu by se Rakousko s ním spojilo. 6. srpna došla depeše tato do Prahy. Cau- laincourt obsahem jejím utvrzen byl v pře- svědčení, že za čtyři dny není lze mír sjed- nati. V neblahé předtuše neodvratné katastro- ly oznámil Caulaincourt obsah její Metter- nichovi, žádaje o tajnou rozmluvu, o níž by věděl toliko císař Frantíšek; ani hrabě Nar- bonne neměl býti o ní zpraven. Metterních zajel do Brandejsa k císaři. Ale tento s nevolí vyslechl zprávu a uložil Metternichovi, aby nazejtří Caulaincourtoví oznámil rakouské ultimatum: Vedle Varšavy a Illyrských pro- vincií vydání měst hanseatských a obnovu Pruska. Přijme-li Napoléon lyto podmínky. bylo Rakousko ochotno s ním se spojiti. Caulaincourt ihned vypravil kurýra do Drážďan a prosil, aby v čas obdržel příslušné instrukce. Poněvadž kurýr musil býti 9. srpna ráno v Drážďanech, mohl Napoléon odpověd za-lati, zpraven byv z Prahy sloupcovým te- legrafem o obsahu depeše, aby ještě 10. srpna došla do Prahy. Ale Napoléou zúmysla hle- děl zmeškati lhůtu a proto odeslána odpověd z Drážďan teprve 10. srpna, takže nemohla býti před půlnocí v Praze. Přišel 10. srpen. V Drážďanech i v Praze bylo napětí dostoupilo vrchole. Ani Napolénn nedovedl udržeti obvyklou svou chladnost.
Napoléon Metterne Brandejs Metternich Caulaincourtový Napolénn Rakousko Praha Nara Varšava Prusko Drážďany
24 article
Dal k sobě povolati hraběte z Bubna, horli- vého přítele míru, a oznámil mu obsah de- peše do Prahy zaslané. V Praze zase Mefter- nich několikráte mezi dnem dal ze tázati Cau- laincourta, obdržel-li očekávanou odpověd z Drážďan. Ovšem marně. Pozdě večer sešla se skvělá společnostv malostranském paláci kněžny Zahaňské. Pří- tomní byli Metternich, ruský a pruský plno- mocník, kníže Schwarzenberg, generálové. šlechta. Galantní jindy Metternich byl zamy- šlen a zřejmý nepokoj projevoval jeho obličej. Anstett a Humboldt vyhledávali ústraní, aby nebyli strženi do nevítané rozmluvy. Všichni očekávali napiatě hodinu půlnoč- ní. Když tato odbila, vyhledali Anstett a Humboldt Metfernicha a oznamovali, že je- jich plné moci právě vypršely. Metternich zaprosil pány do nedaleké komnaty. Tam pro- hlásil, že Rakousko přistupuje ke koallci, okázal připravenou již opověď války Napo- léonovi a podotkl, že před domem očekává v kočáře kurýr, který odjede ihned do Drá- žďan. Nedůvěřivý Humboldt sešel před dům, aby se přesvědčil, a nalezl netoliko kurýra, připraveného k bezodkladnému odjezdu, nýbrž spatřil nad Hradčany vystupovati zářivé si- gnály, které ohlašovaly počátek světového boje. Nazejtří obdržel Caulaincourt depeší spěchal s ní k Metternichovi, ale bylo již pozdě. Kostky byly vrženy. Pražský kongre rozešel se dříve, než byl zahájen. Dr. J. V. Prášek.
Zahaňský Metternich Schwarzenberg Humboldt Anstett Metfernich doktor J V Prášek Bubno Praha Drážďany Rakousko Napa Hradčany Mefter
25 article Mezi německými turnéry.
Mezi německými turnéry. Píše dr. K. Heller.
K Heller
26 article
V Lipsku, 14. července.
Lipsko
27 article
Včerejší neděle se tedy dokonale vydařila. Cvičiště a jeho přilehlé obrovské prostory navsti- vilo jistě asi 200.000 lidí (evičiště samotné ple 100.000 osob). Tisíce a tisíce lidí bylo, ktaří zapla- tili vstupné na sletiště a do evičiště ani nevstoupilí, setrvavše ve vedlejších zábavních a hostinských prostorách, v nichž po celé půldne i večer pro- dukovalo se asi 8 hudebních sborů. Nevím, jak dlouho bylo živo v těchto prostorách, ale na cvi- čišti samotném bylo ještě o půl 11. hod. noční vesele cvičeno i závoděno. Koncertovaly zde dvá spojené kapely vojenské, závodilo se v běhua konala se zvláštní cvičení větších spolků tělocvič- ných. Němečtí turnéři (evičenci) dovedou totiž jítí rovnou z nádraží na cvičiště a zde ze- trvati třebas několik dní a věnovati se výhradně svému ovičení a závodění. Vše ostatní jest cvičen- ci vedlejší; on stačí sám sobě a jest mu velice lho- stejno, zdali k jeho výkonům někdo přihliší, čil nic. Jde mu jen o úsudek odborného soudce. Ovšem naproti tomu je mnobo „turnérů“, kteří při- jeli též na sjezd do Lipska a cvíčiště ani —— ne- víděli. Vracím se k odpolednímu veřejnému evičení Zdejší Němci jsou opojeni dosaženým úspěchem. Ten vlastně záleží jen v tom, že 14.5607) cvičenců [jak naši odborníci vypočtli) cvičilo jednotně šle hudby a v přesném zákrytu, a že něco podobnéh v Německu dosud nikdy neviděli. Avšak co chyh a nedostatků tu bylol Především nebyl žádný spořádaný nástupv našem smyslu. U nás, když vystoupily prvé 3ástupy z obou bran, nikdo téměř nedýchal. Zde si tohe ani nevšimli, poněvadž jejich nástup nebyl vlastaí součástí veřejného cvičení, nýbrž jen prostředkam k tomu, aby se cvičenci dostali na určené místo.
Němec Lipsko Německo
28 article
Ačkoliv byl zcela primitivní, trvalo plných 45 minut, nežli došlo k rozstupu; u nás byl nástup velkolepou a složitou rejí, při níž všichní evičenc byli v ustavičném pohybu a přece nevyžadoval ani 20 minut. Zde musily prvé řady státi na cvi- čišti před obecenstvem celou 1/4 hod. a čekati, až dojdou řady poslední. Cvičenci šli stále ve čtyř- stupech, spojívše paže v předloktí fjako při ná- stupu našich žen) a rozestupovali se k prostným cvičením na jediný povel fúprkem). Ještě horší byl odchod. U nás byl odchod ještě součástkou prostných cvičení, zde však odešli evičenci prostě k zadní straně cvičiště a tu sedice neb stojíce, če- kali, až se uvolní průchod v bráně do šaten. Zkušenosti ukázaly tedy, že náš složitý nástup jest mnohem kratší a efekt- nější nežli jednoduchý a přímočarý nástup ture nérů. Prostná cvičení byla velice snadná, jednoduché a málo působivá. Bílý, sněhový úbor cvičenců.a spousty prachu, které je zahalovaly, zejména př násťupu, značně tlumily krásu i barvitost obrazu, Proč při rozstupu cvičenci neupažili a pak na pove nepřipažili, nemůžeme pochopiti. Byl by to strhující efekt, když by rázem připažilo na 30.000 pažil Konečný úsudek náš je tento: Vecvičs sí ch společných (prostných), jak co do kom po sice, tak i provedení, jsme my Čel značně v předu; co se však nástupu s od- chodu lýče, jsme jediní na světě! Jest to sice velké slovo, ale pravdivé. Tak usoudilil odborníci němečtí.
29 article
Po mužích cvičilo 1000 žen lipskýc h. Cvt- čily lépe nežli mužové (ovšem bylo jich jen 10009 Zvláštní jest jejich krok: chodí jako pruský voják, jenž zvedá při pochodu kolena až k bradě. Jesť to sice na prvý pobled směšné, ale velice praktickéa účelné. Udržuje se tím nejen krok, ale i tempo. Oblečeny jsou v bilé bluzy a tmavomodré kalhoty. Jejich cvičení vynikají hbitostí a nesnadností a za- sloužilo si větší pozornosti i uznání přítomného obe- censtva. Další pořad vyplnil pak kraj saský (10.000 cvl- čenců), jenž nedokonale provedl, cvičení prostná (dva oddíly slavnostních prostných, jaký to nedo- statek invencel) a pak cvičení s tyčemi. Následovala pak cvičení větších jednot, jež předváděly různé zvláštnosti, což potrvalo až do 1411. hodiny noční. Prvý den nás tedy přesvědčil o tom, že, po- kud se týká prostných (společných) cvl- čení, jsme daleko před turnery, pokud jde o tělocvik nářaďový, isme po- měrně asi na stejném stupnit pokud jde však o organisaci závodů, vytrva- lost závodnickou a discipliny men- šich celků (žup, jednot), můžeme se v mnohém a mnohému příučití. Dnes po celé dopoledne se závodí. Odpoledne cvičí už jen kraje, také rakouský. Společná evíčení prostná byla tedy jednou předvedena. U nás třt- kráte, což znamená v ohledu kázně cvičenců výkon zcela mimořádný, jakého se turneři ani odvážiti nemohou.
30 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Od prvních zpráv o řešení zemské kríse stály „Národní Listy“ na stanovisku, že je to krise finanění, a nikoliv krise ústavní, Čím dále tím více dostává se nám zadostučinění. Nyní také již národně-s o- ciální orgán po dvou nezdařených poku- sech, řešiti finační krisi pomocí výpůjček obcí a vydáváním pokladničních poukázek, přichází v nedělním čísle s názory, že zemská krise je rázu finančního. Chce řešiti věc tak, že si země vypůjčí z ciziny a sice tolik, aby vystačila do konce roku; stane-li se tak, „může pak účelná politika česká na říšské radš postarati se o nějaké řádné a trvalejší řešení nynějších poměrů. Na říšské radě musilo by se pak hledět vynutiti schválení pivní dávky i přirážek. Když by to bylo provedeno, nebyli by Němci nijak poražení, ale musili by se odhodlati k seriosnímu vyjednávání.“ Tak se nám zdá, že národně-sociální orgán přijde pře- ce pomalu k názoru, že naše snahy po usku- tečnění malého finančního plánu, z něhož fi- nance zemské měly počáteční příjem 8,000.000
Němec
31 article
K, jenž průběhem let vzrůsti by mohl na 15,000.000 K, byly ve prospěch zemi- ských financí a k seslabení něme- cké obstrukce. Zdá se nám dále, že ná- rodně sociální orgán vidí, že by bývala mofia být na říšské radě cesta k trvalejší úpravě fi- nancí zemských, kdyby česká zemská polítika všech stran nevzpírala se inkamerani piv- ní dávky, při níž by cestou řílského zákona dostalo král. České obnos 32.000.000 K, který pro obstrukci německou zemským zákonem dostati nemohlo. Jak ovšem míní nárede č- sociální orgán vynutiti na říš- ské radě schválení pivní dávky i přírážek, n a- víme; nás jenom interesuje, že si při tom po- ložil otázku: zdali by se Němci cítili poraženými, kdyby toto vynucení se nám podařilo? Ta věc, že národně-sociální orgán počítá se 170 Němci na říšské radě, uvažuje o tom, zdali tento blok by necítil naše ví- tězství jako svoji porážku, je velni char- akteristická pro změnu uvažování poničru zi mezi Čechy a Němnci. Zní to tak podivně po- ) K cvičením nastoupilo na sefa.UIsti 20. 00 evičehoe.
Němec Čechy