2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
15. července 1913. Čísle 192.
4
article
Beöthy byl na svou žádost z důvodů ro-
dinných sproštěn úřadu a jeho nástupcem jme-
nován baron Jan Harkányi, člen magnát-
ské sněmovny. Bar, Harkányi složil v Išluv
panovníkovy ruce předepsanou přísahu a od-
stouplý Lad. Beöthy byl přijat ve slyšení na
rozloučenou.
Čekalo se, že současně se změnou v mi-
nisterstvě obchodu bude obsazeno také křeslo
ministra pro Chorvatsko, uprázdněné po od-
chodu Gézy Josipoviče a zatímně spravované
hr. Tiszou. Pro portefeuille chorvatského mi-
nistra je vyhlédnut hr. Theod. Pejačevi
a četné jeho konference s hr. Tiszou v po-
slední době nasvědčovaly, že věc je mezi obč-
ma státníky vyřízena. Ale na jmenování hr.
Pejačeviče ministrem ještě nedošlo. Sotea po-
chybíme, soudíme-li, že příčinou odkladu jest
nevyřízená dosud otázka, kdy bude Cuvaj de-
finitivně odvolán a Chorvatsko dostane zase
ústavního bána. Hr. Pejačevič zdráhá se as
převziti ministerský úřad pro zemi, spravova-
nou neústavně, hr. Tísza opět nemůže nalézti
takového bána, který by se mu zaručil, že
ústavním způsobem zabezpečí maďaronům
nadvládu v Chorvatsku a většinu v chorvat-
ském sněmě. A takového bána bude vůbec
těžko nalézti. Proto musí Cuvaj čekati dále
na modrý arch.
Harkányi
Josipovič
Pejačevič
Cuvaj
Chorvatsko
Hradec
ský sněmovna
stouplý Lada
5
article
Návrh pro rakouskou díplomacií.
Vídeňský zpravodaj „Slowa polského“ píše
o nové blamáži, kterou rakouské diplomacii
přípravily listy, otiskující informace z literár-
ního bureau pana Káně. Přes všechny po-
chvaly bulharské armády a potupy Srbů tito
zůstali i za druhé války vítězi a poraženými
jsou na Balkáně nejen Turci a Bulhaři, nýbrž
také rakouská díplomacie. Dnešní ředitelé ra-
kousko-uherské diplomacie — píše Ivovský
list — jsou důkladně zkompromitováni. Nále-
želo by vzíti koště a velmi energicky vymésti
z ministerstva vnějších věcí rozmanité osoby
a především všechny maďarské odbo-
rové přednosty, poněvadž právě tato
maďarská politika protisrbská oněch uher-
ských díplomatů připravila habsburské mon-
archií úplnou díplomatickou porážku a zkom-
promitovala ji neslýchaně.
Rada skutečně dobrá, jenže ve Vídníj
sotva uposlechnou.
Kána
Srba
Bulhar
Balkán
Turec
6
article
Nový komisariát v Uhersku.
Když byla městská rada rěcká pro od-
por proti státní pohraniční policii rozpuštěna
a správa městská svěřena komisi, sestávající
ze zástupců města, nová tato komise stávko-
vala a když byla vládou nucena, aby praco-
vala, rozešla se dobrovolně tím, že většin
její členů se poděkovala. Uherská vláda zmoe-
nila nyní rěckého guvernéra, hr. Wicken-
burga vrchní správou celé rčcké samosprá-
vy. Nařízením ze dne 12. července dala mu
právo volně disponovati městskými úřadníky.
městskými podniky a jich zřízenci. Úřadnici
a zřízenci jsou nyní povinni vykonávati roz-
kazy guvernérovy a nesmějí příští městskou
radou za to býti volání k odpovědnosti. Gu-
vernér má právo neposlušné úřadníky suspen-
dovati a jinými nahražovati; může také jme-
novati zástupce purkmistrova, který s magi-
strátními úřadníky má vésti městskou správu
Všechny peněžní manipulace podrobeny kon-
trole guvernérově; guvernér má právo jmé-
nem města uzavírati jakékoli smlouvy a pod-
pisovati listiny, které budou pro město zá-
vazné. Konečně má právo zříditi disciplinární
soud pro městské zřízence, z jehož rozsudku
jde odvolání ke guberniu a odtud v poslední
instanci k ministru vnítra.
Uhersko
7
article
Hr. Wickenburg, ač neobdržel nový titul
„královského komisaře“, stává se neobmeze-
ným pánem samosprávného města Rěky s úze-
mím, jako byl Cuvaj v Chorvatsku. „Pesten
Lloyd“, podávaje zprávu o zřízení komisariátu
v Rěce, dává rěckým Vlachům významnou vý-
strahu. Praví, že nynější poměr Rěky k Uhrám
jest provisorní, poněvadž odloučení
Rěky od království chorvatského a připojení
k Uhrám není státoprávně ještě defini-
tivně provedeno. Stálý odboj rěckých auto-
nomistů Vlachů může prý uher. vládu donutiti
by ústavním způsobem, totiž dohodou s chorvat-
skou kralevinskou deputací, poměr tento upra-
vila delinitivně, při čemž by se mohlo státi.
že bude upraven s předpokladem, že rčeké
Tehdy seznámil se v naší společnosti s jistým
Rusem. To bylo něco pro Alšel Připíjel „14. ja-
nuáru“ navzájem se s Rusem doprovázeli a ne-
mohlí se rozejíti.
Přešla léta. Aleš docházel více porozumění
uznání. Slovanská vlnice slavila své vzkříšení.! A
tak pomalu přikvapila padesátka mistrova. šel
jsem s přítelem k Alšovi (bydlel již na Král. Vi-
nohradech) blahopřáti a zároveň jsem mu přinášel
Mrázův spísek, oceňující srdečně jeho významv
našem národním životě. Někdo mne již se spiskem
předešel i podotknul jsem to. Aleš rozradostněn
na to odvětil: I to nic nedělá, aspoň budou mit
děti také ňákou památku.“ Velice byl Aleš potě-
šen gratulací Myslbekovou, tehdy zástupcem aka-
demie umění. Přišla řeč na různé oslavné úvahyv
časopisech; také na stať Mádlovu v „Nár. Listech“
Tu Aleš podotkl: „Co pak Mádl, ten mně nikdy
neublížil“.
Cuvaj
Lloyd
Vlach
Aleš docházet
Aleš
Král
Mrázův
Aleš potit
Myslbekův
Mádlův
Mádl
Hradec
Rěky
Chorvatsko
Uhry
8
article
Později jsem byl několikráte v jeho pracovně.
Kdysi, jsa v obzvláště dobré náladě, vyňalr
knihovny spisy Svat. Čecha (.,domácího pána“ jak
říkal) a ukazoval Čechovo vlastnoruční věnování,
které ho velmi těšilo.
Jindy přistoupil k oknu své pracovny a pravil
ke mně: „Podívaj se, onehdy dívám se z okna a
tam holka rukou očí si zaclání a pořáde se dívá
nahoru na strom. I napadla mi tak píseň „Co ten
ptáček povídá, co na stromě sedá“. — A tak po-
vstala opět jedna z rozkošných jeho perliček ná-
rodní poesie, jichž tolik nám mistr navlékl.
Potěšen byl mistr z každého knihovního při-
růstku, jmenovitě byl-li obsahu historického neb
národopisného. Aleš vžil se do dějin českých
slovanských a podobně i duše lidu žila v něm. Od-
borníka — i přísnějšího — těší detaily kreseh
jeho.
Tak jako Neruda zasáhl do podrobností folk-
loru, tak neušla Alšovi ani menší drobnost, jež
charakterisovala líd českoslovanský. Na poli tom
setkaly se dvě poetické dušel
Jos. Svoboda.
Vlachy nelze pokládati za loyální příslušníky
koruny sv. štěpána. „P. L.“ má tedy na mysli
definitvní annexi Rěky, zrušení samosprávya
zavedení jakéhosi stálého maďarského komi-
sariátu.
Čecho
Čechův
Aleš
Vlach
P L
Jos
9
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Slovanská myšlenka.
10
article
Protest některých slovanských spolků
proti bratrovražedné válce na Balkáně, vy-
slovený tak, že spolky ty se usnesly rozejít
se, vzbudil v ruské veřejnosti na několika
vážných místech nesouhlas. V prvé řadě ozval
se známý přítel slovanské vzájemnosti prof.
V. M. Bechterev, předseda „Spolku slo-
vanského vědeckého sjednocení“. Bechterev
prohlašuje za prvý úkol dané chvíle pomo
raněným slovanským vojákům, ať už politické
příčiny bratrovražedné války jsou jakékolí.
Co se týká úkolů „Spolku slovanského
vědeckého sjednocení“, podle mínění profe-
sora Bechtereva nelze stavěti si politické
cíle, ale když slovanští národové chtějí brá-
niti svou kulturu, nebo snaží se o kulturní
sjednocení, tomu ovšem nelze překážetí. Ru-
sové nesměji zapomínati, že slovanské národy
mohou přiněsti mnoho užitečného i pro Rusy
protože v jistém ohledu předešli Rusy, jme-
novitě v demokratickém zřízení. Ani smutné
události na Balkáně nemohou tedy míti na
Spolek slovanského vědeckého sjednocení ta-
kový vliv, aby spolek se snad rozešel jako
jiná slovanská organisace.
V „Novém Vremeni s vřelým protestem
proti „pasivní obstrukci“ slovanských lidí za
nynější války vystoupil J. Taburno.
profesor
Bechterev
Rus
J Taburno
Balkán
11
article
Nynější spory mezi Slovany neznamenají
prý úplný pád slovanské myšlenky. Historie
učí, že Italové vedli vzájemné války po staletí
a na konec se sjednotili. Němci bilí se do
smrti jeden s druhým, a teď tvoří nejsilnější
stát v Evropě. V Americe vedli strašnou vál-
ku severu s jihem a zároveň položili základ
nejsilnější federaci. Rakousko bylo r. 1866 po-
raženo Pruskem, se kterým potom uzavřelo
velký úzký spolek. Francouzové r. 1853 byli
iniciatory krymské války, kde Rusové byli
poraženi, a po 30 letech ruský samodržec po-
zdravoval francouzskou vlajku za zvuků re-
voluční Marseillaisy! Historie tedy učí ne-
klesati duchem. Srbové i Bulhaři snad na ko-
nec pochopí svou chybu, pocítí ji na svých
zádech a znovu se spojí.
Italos
Němec
Francouz
Srba
Bulhar
Evropa
Rakousko
Prusko
Rusová
12
article
Jménem toho budoucího spojení volá ke
Slovanům, aby pomáhali raněným a nezřikali
se nadějí na budoucnost slovanské myšlenky
Byla to poslední slova Taburnova. Večer
téhož dne ještě promluvil na schůzí petro-
hradského právnického spolku ve smyslu ci-
tovaného článku, ale pod dojmem úžasné bal-
kánské války nervy tohoto srbského vlastence
to nevydržely a ze schůze odvezli Taburna
domů, kde za krátko zemřel.
Jeroným Taburno zaujímal ve slovan-
ských kruzích ruských vynikající místo, pro-
tože všude, kde se jednalo o slovanskoua
zvláště o srbskou věc, horlivě a obětavě se
účastnil. Taburno byl rodák z Dalmacie, stu-
doval na technice ve Vídni, za bosenského
povstání bojoval proti Rakousku, přijal černo-
horské poddanství, přestěhoval se do Ruska.
kde byl činným při stavbě mnohých drah, ale
vyzískaných peněz užíval ve prospěch slovan-
ských cílů. Za války rusko-japonské byl vá-
lečným zpravodajem „Nového Vremene“, za
balkánské války opět. Napsal o svých dojmech
knihu, přeloženou i do češtiny. Poslední jeho
dílo je brošura o „Rozdělení dobytého území
tureckého mezi Rulharskem a Srbskem“, kde
brání požadavky srbské.
Taburno
Dalmacie
Vídeň
Rakousko
Rusko
Nový Vremen
Srbsko
13
article
Francie a Německo.
Je přirozeno, že poslední velké sesílení
německé armády vzbudilo ve Francii hlubokou
nedůvěru a vážné obavy. V tísku francouz-
ském vyslovuje se mínění, že Německo tal
úsilovně zbrojí, aby si zajistilo možnost náhlé-
ho útoku, k čemuž je nutně třeba velké aktiv-
ní armády, ježto záloh nelze v prvním stadiu
války použítí.
Vojenský týdenník „Défense Nationale“
píše: Jmenování generála šl. Falkenhayna mi-
nistrem vojenství na místo generála šl. Hee-
ringena je opětným projevem útočného ducha
jenž ovládá vysoké vojenské kruhy německé.
Je známo, že Vilém II. dovolí ministru vojen-
ství, aby byl jen věrným reflexem jeho stra-
tegické myšlenky a ví se také, že generál šl.
Falkenhayn, který byl náčelníkem generálního
štábu 16. sboru v Metách, je přesvědčeným
stoupencem náhlého útoku. Nemohli bychom
tedy býti lépe varováni před úmysly velkého
generálního štábu, „ kdyby toho ještě bylo
třeba.
V „Libre Parole“ pak praví Edouard Dru-
mont: Němci dobře vědí, že máme znamenité
záložníky, ale vědí také, že je třeba jistého
času k ovládnutí a olužení lidí, vytržených
náhle ze svého pokojného zaměstnání, ze svých
zájmů a ze své rodiny. Logicky Němci ne-
chtějí nám ponechati času ku přípravě našich
záložníků a zamýšlejí s armádou v míru vy-
cvičenou, mladou, hbitou, prostou starostí
rodinu, provésti náhlý útok, proniknouti ku
předu, získati času i prostoru, předejíti našim
strategickým manevrům a odkázati nás na
obranu. Neboť vše je hotovo a dovedli si to
připraviti. Jedině rozhodná ofensiva přináší
vítězství .
Défens Nationale
Vilém II
Falkenhayn
Libre
Edouard
Němec
Francie
Německo
14
article
Pražský kongres r. 1813.
Pražský kongres r. 1813.
6. července 1813 přesídlil císař František
z Jičína na zámek Brandejs nad Labem, aby
byl blízko Praze, do níž, dle úmluv v Drážda-
nech s Napoléonem a jeho zahraničným mi-
nistrem Maretem ujednaných, položen byl
evropský kongres mírový. Za to příčinou pří-
měří bojšovické, smluvené po bitvě u Budě-
šína mezi Napoléonem a spojenci, Ruskem
totiž a Pruskem, prodlouženo bylo do 10, srp-
na s ustanovením, že obnova nepřátelství ne-
smí počíti před 17. srpnem.
Mezi zúčastněnými státníky nebylo za-
jisté nikoho, kdo by byl věstil mírovému kon-
gresu zdar. Napoléon sám pohlížel na kongres
s oprávněnou nedůvěrou, ježto musil očeká-
vati, že ke ztrátám, které již od zkázy vy-
pravy ruské utrpěl, k Polsku a Španělsku, k
nimž přistupovaly illyrské provincie, Rakou-
skem zpět požadované a Napoléonem jemu
nabízené, spojenci vznesou další territoriální
požadavky. Spojenci, k nimž tou dobou již
počítali se Anglie a korunní princ švédský
Bernadotte, neoddávali se nijak nadějim, že
by Napoléon učinil další oběti s prospěchem
míru, byť i ne všeevropského, tedy alespoř
kontinentálního, oba pak přední státníci ra-
kouští, Metternich a hrabě Stadion, z osob-
ního antagonismu proti Napoléonovi stáli již
skoro oběma nohoma v táboře spojenců.
František
Napoléon
Bernadott
Metternich
Jičín
Brandejs nad Labe
Praha
Drážda
Buda
Rusko
Prusko
Polsko
Španělsko
Anglie
Napoléon
15
article
Den před Metfernichovou audiencí v Drá-
žďanech, v níž Napoléon záměry jeho pro-
hlédl, podepsal hrabě Stadion konvencív
Reichenbachu se spojenci, která Rakousko
zavazovala k válce proti Napoléonovi, by ten-
to jakýmkoli způsobem odmítl jeho prostřed-
nictví. 4 .července podával Metterních z Ra-
tibořic zprávu cáři Alexandrovi a v ní projevil
přesvědčení, že jest prodloužení příměří důle-
žito Rakousku pouze z příčin vojenských, aby
mohlo dovršiti své zbrojení, zdržené nedo-
statkem hotových peněz. Zpráva tato byla
poslána cáří z porady, již v pohostinném zám-
ku Ratibořickém, který tehdy náležel důvěrné
přítelkyni Metternichově, ovdovělé vévodkyní
Kuronské a kněžně Zahaňské, účastnili se
Metterních a Stadion s ruským ministrem
hrabětem Nesselrodem a pruskými ministry
knížetem Hardenberkem a Vilémem svob. pá-
nem Humboldtem. Tam svolili spojenci na žá-
dost Metternichovu, aby příměří do 10. srpna
bylo prodlouženo a kongres do Prahy polo-
O dva dny později, jak výše řečeno, opu-
stil císař František Jičín, Metterních odebral
se do Prahy a hlavní stan polního maršála
knížete Schwarzenberka položen do Libně.
Metfernichová
Napoléon
Alexandrov
Metternichův
Zahaňský
Metterne
Nesselrod
Hardenberk
Vilém
n Humboldt
František Jičín
Schwarzenberk
Drat
Reichenbach
Rakousko
Praha
Libeň
16
article
Hlava království Českého stala se ted
ohniskem politiky evropské. 11. července při-
jeli plnomocníci ruský a pruský, státní rada
baron Anstedt, francouzský emigrant, a Vílěm
Humboldt. Kongres měl býti původně zahájen
5. července, ale pro různé překážky odloženo
zahájení na 12. červenec. Anstedt ani Humboldt
netajili se nijak překvapením, že Napolěon
dotud nevyslal plnomocného zástupce, nebo
hrabě Narbonne meškal v Praze pouze jako
vyslanec jeho u dvora vídeňského. Za tako-
vých poměrů nebylo lze ještě ani 15. července
přikročiti alespoň k vyřizování nutných for-
malií. Metterních tudíž naléhal v Drážďanech.
oby vypraven byl Napoléonův plnomocník.
15. července vrátil se Napoléon z pěti-
denního zájezdu do Magdeburka a teprve ted
jmenoval zástupci svými na kongresu hraběte
Narbonna a nejvyššího štolbu Armanda Cau-
lníncourta, vévodu z Vicenzy, tehoto na místě
prvém. Caulaincourt byl poctivý muž a obrat-
ný státník, který byl si získal důvěry cářovy
a proto jeho jmenování bylo projevem tajné
tužby Napoléonovy, aby získal caře Alexan-
dra pro úmluvu, Tylžské podobnou. Napolénn
sám hleděl toliko získati čas a proto odkládal
s plnou mocí i s potřebnými instrukcemi pro
Anstedt
Humboldt
Napolěon
Napoléonův
Narbonn
Cau
Napolénn
Narbonne
Praha
Drážďany
Magdeburk
Vicenza
17
article
Caulaincourta, který upřímně radil k míru,
dokud bylo lze získati podmínky příznivéa
francouzské moci jen v druhé řadě se lotýka-
Také Maret nebyl zvláštní touhou po
míru naplněn, jakož nasvědčovala jeho nota.
daná 17. července a nazejtří Metternichovi
v Praze odevzdaná. Bylť mezi komisařem
Irancouzským v Neumarktu a mezi zástupci
spojenců, kterým bylo dbáti, aby podmínky
přiměří byly zachovány, vznikl spor, končí-li
příměří a může-li počíti eventuální obnova ne-
přátelství 10. nebo 16. srpna. Komisaři spo-
jenců dotázali se ruského velitele Barclaye de
Tolly a ten, nejsa patrně dosti do jednání diplo-
matického zasvěcen, prohlásil, že nepřátelství
může počíti již 11. srpna. Napoléon vrátiv se
ze zájezdu do Magdeburka, pokoušel se ihned
těžiti z tohoto intermezza, odkládaje odjezd
Caulaincourtův, a nota Maretova ze dne 17.
července tlumočila jeho názory. Tím kongre-
sové jednání bylo o mnoho dní zdrženo, k ne-
malému roztrpčení ruského a pruského plno-
mocníka.
Císař František i Metterních prohlédli
Napoléonův úmysl, zdržovati jednání, až by
příměří vypršelo. Metterních dobře tušil, že
Napoléonovi jde o čas, potřebný k doplnění
zbrojných sil, aby mohl čeliti spojencům, i
když Rakousko s nimi se spojí, a proto že
před 10. srpnem nezahájí jednání o podmín-
kách, evropský mír podmiňujících. Protov
rozmluvě s Narbonnem neomeškal prohlásiti,
že po uplynutí 10. srpna nebude již lze o mír
vyjednávati. Nebude-li do 10. srpna obecný
kontinentální mír sjednán, že Rakousko při-
stoupí ke spojencům — toť bylo jeho rozhodné
slovo. „Dnes ještě jsme svobodní,“ pravil.
Caulaincourt
Maret
Metternich
Barclay Toll
Caulaincourtův
Maretův
František
Metterne
Napoléonův
Praha
Neumarkt
Magdeburk
Rakousko
evropský mír
18
article
„Dávám v sázku čestné slovo své i mocná-
řovo, že nemáme dotud závazků k nikomu
Avšak dávám též čestné slovo, že 10. srpna
o půlnoci budeme zavázáni celému světu, kro-
mě vás, a že 17. srpna budete míti proti sobě
více o 300.000 Rakušanův.
Narbonne poznal, že situace se stává ve-
lice vážnou, proto ihned pedal zprávu do
Drážďan, radě k okamžitému zahájení vyjed-
návání, nemíní-li císař podstoupítí boj s ce-
lou Evropou. Ale ani Napoléon, ani Maret
neuvážili rady této. Císař stále doufal, že
zdrží Rakousko od přístupu k spojencům,a
proto nařídil Narbonnovi, aby jednal s Metter-
nichem bez Caulaincourta, který prý bude do
Prahy teprve vypraven, až případ neumarkt-
ský bude náležitě objasněn, aby prý velite-
lům pevností v Pomoří a na Odře bylo lze dáti
určité instrukce.
Když Metterních zvěděl, že Narbonne
sám obdržel instrukce a že chce obsah jejich
oznámiti toliko v plné schůzi plnomocníků
v níž by Metterních předsedal, utvrzen byl ve
svém přesvědčení, že Napoléon chce se poku-
siti o přímé vyjednávání s Ruskem, bez Ra-
kouska. Proti tomu však prohlásili Anstedt
a Humboldt, že své plné moci předloží jediné
Metfernichovi.
Mezitím Napolécn činil rozsáhlé přípravy
pro podzimní boj. V rozhovorech s generály
a státníky podroboval podmínky spojencův
ostré kritice a uvažoval o válečném plánu
svém, i kdyby Rakousko proti němu se pro-
hlásilo. Ale v jeho okolí různily se náhledy.
Osobnosti takového významu, jako Caulain-
court, radily bez výhrady k míru. V rozho-
voru, jehož vedle krále saského a Caulain-
courta účastnili se, i Maret, Fouché a hrabě
žen.
Napoléon
Maret
Caulaincourt
Metterne
Fouché
Narbonne
Drážďany
Evropa
Rakousko
Praha
Odra
Rusko
Rakušanův
20
article
Daru, odvážil se Fouché říci Napoléonovi do
očí, nesjedná-li mír, že vzbudí proti sobě ne-
návist lidu a že ohrozí svůj trůn i dědictví
svého syna. Napoléon snažil se vyvrátiti po-
chybnosti obvyklým svým způsobem, ale Fou-
ché pocítil ihned jeho nemilost, byv poslán do
Illyrie.
Nedostatek obvyklé jednomyslnosti v ná-
zorech generálův a státníků, jakož i zprávy
Narbonnovy přiměly konečně Napoléona, že
uložil Maretovi, aby vypravil 26. července
Caulaincourta do Prahy, nedočkav ani poža-
dovaného vyřízení sporu neumarktského. 29.
července přijel Caulaincourt sice do Prahy.
ale Napoléonovy instrukce ukládaly jemu, aby
nenaléhal na meritorní projednávání. Den a
dva měl věnovati pokusům, aby seznámil se
s plnomocníky, pět až šest dní měly trvati vý-
měna plných mocí a vyjednávání o modalitách
zahájeného kongresu. V nejdůležitějším bodě.
pokud totiž jednati se mělo o podmínkách
obecného míru, měl si teprve Caulaincourt vy-
žádati od Mareta zvláštních instrukcí. Napo-
léon sám zajel z Drážďan ke své choti do Mo-
huče, odkudž chtěl se vrátiti 3. nebo 4. srpna.
Do té doby nemělo se vůbec věcné jednání
v Praze počíti.
Fouché
Napoléon
Narbonnův
Maret
Illyrie
Caulaincourt
Praha
Napa
Drážďany
21
article
Caulaincourtův příjezd překvapil Metter-
nicha i státníky spojenců, kteří přijali jej se
vší pozorností, přehlížejíce i zvláštní svým
způsobem omluvu Maretovu. Napoléonův mi-
nistr vysvětloval totiž zpoždění se Caulain-
courtovo přílišným jeho zaměstnáním. Jest
prý nejvyšším štolbou a vedle toho po smrti
Durocově zastupuje i úřad dvorního maršálkal
Ale hned při prvé rozmluvě s Metternichem
nadhodil Caulaincourt, řídě se Maretovými
instrukcemi, otázku formální, aby nejednalo
se v plných schůzích, nýbrž ve zvláštních roz-
mluvách s jednotlivými plnomocníky. Metter-
nich pokusil se získati Anstedta a Humboldta
pro tuto formu, chtěje, aby alespoň byl kon-
gres zahájen, ale potkav se s odporem, neza-
tajíl vůči Caulaincourtovi, že 10. srpen jest
nepřekročitelnou hranicí jednání, jinak že
Rakousko bez odkladu přistoupí ke spojen-
cům. Slova jeho, pronesená živě a pevně, ne-
dovolovala již o pevném odhodlání Rakouska
pochybovati.
Caulaincourtův
Metter
Maretův
Napoléonův
Metternich
Caulaincourt
Anstedt
Humboldt
Rakousko
22
article
Poctivý Caulaincourt zpravil nepokrytě
Mareta o hrozivé situaci, ten pak vypravil
kurýra do Mohuče k císaři. Již docházely po-
vážlivé zprávy o obratu veřejného minění
z Francie, Hollandu i Němec protí Napoléo-
novi, již i císařovna Marie Louisa v slzách
chotě svěho zapřísahala, aby uvolnil cestu ke
kýženému míru, ale Napoléon hrdě vznášel
své čelo ave své mysli uvažoval o nových
prostředcích, které by byly s to, aby opět
upoutaly vítězství k jeho praporům.
Večer 4. srpna vrátil se do Drážďan
ihned dal psáti Caulaincourtovi a Narbonnovi
do Prahy, jimž vyčital, že dali se zastrašiti
Metternichovými hrozbami. Po stránce věcné
ukládal jim, aby hleděli Rakousko od přístupu
ke spojencům zdržetí a by nebyli s to, aby
sjednali mír na základě Napoléonovi přízni-
vém, měli pokusiti se alespoň o tajné vyjedná-
vání s Rakouskem. Nejkrajnějšími ústupky
Napoléonovými bylo vydání velkověvodstv.
Maret
Holland
Němec
Marie
Louisa
Napoléon
Metternichův
Mohuč
Francie
Drážďany
Praha
Rakousko
23
article
Varšavského a provincií Illyrských, ale poža-
davek, aby zrušen byl Rýnský spolek a vy-
dána města hanseatská, a priori mělí odmit-
nouti. Napoléon chtěl tím dosíci, aby zvěděl
rakouské podmínky míru a za jakou cenu
by se Rakousko s ním spojilo.
6. srpna došla depeše tato do Prahy. Cau-
laincourt obsahem jejím utvrzen byl v pře-
svědčení, že za čtyři dny není lze mír sjed-
nati. V neblahé předtuše neodvratné katastro-
ly oznámil Caulaincourt obsah její Metter-
nichovi, žádaje o tajnou rozmluvu, o níž by
věděl toliko císař Frantíšek; ani hrabě Nar-
bonne neměl býti o ní zpraven. Metterních
zajel do Brandejsa k císaři. Ale tento s nevolí
vyslechl zprávu a uložil Metternichovi, aby
nazejtří Caulaincourtoví oznámil rakouské
ultimatum: Vedle Varšavy a Illyrských pro-
vincií vydání měst hanseatských a obnovu
Pruska. Přijme-li Napoléon lyto podmínky.
bylo Rakousko ochotno s ním se spojiti.
Caulaincourt ihned vypravil kurýra do
Drážďan a prosil, aby v čas obdržel příslušné
instrukce. Poněvadž kurýr musil býti 9. srpna
ráno v Drážďanech, mohl Napoléon odpověd
za-lati, zpraven byv z Prahy sloupcovým te-
legrafem o obsahu depeše, aby ještě 10. srpna
došla do Prahy. Ale Napoléou zúmysla hle-
děl zmeškati lhůtu a proto odeslána odpověd
z Drážďan teprve 10. srpna, takže nemohla
býti před půlnocí v Praze.
Přišel 10. srpen. V Drážďanech i v Praze
bylo napětí dostoupilo vrchole. Ani Napolénn
nedovedl udržeti obvyklou svou chladnost.
Napoléon
Metterne
Brandejs
Metternich
Caulaincourtový
Napolénn
Rakousko
Praha
Nara
Varšava
Prusko
Drážďany
24
article
Dal k sobě povolati hraběte z Bubna, horli-
vého přítele míru, a oznámil mu obsah de-
peše do Prahy zaslané. V Praze zase Mefter-
nich několikráte mezi dnem dal ze tázati Cau-
laincourta, obdržel-li očekávanou odpověd
z Drážďan. Ovšem marně.
Pozdě večer sešla se skvělá společnostv
malostranském paláci kněžny Zahaňské. Pří-
tomní byli Metternich, ruský a pruský plno-
mocník, kníže Schwarzenberg, generálové.
šlechta. Galantní jindy Metternich byl zamy-
šlen a zřejmý nepokoj projevoval jeho obličej.
Anstett a Humboldt vyhledávali ústraní, aby
nebyli strženi do nevítané rozmluvy.
Všichni očekávali napiatě hodinu půlnoč-
ní. Když tato odbila, vyhledali Anstett a
Humboldt Metfernicha a oznamovali, že je-
jich plné moci právě vypršely. Metternich
zaprosil pány do nedaleké komnaty. Tam pro-
hlásil, že Rakousko přistupuje ke koallci,
okázal připravenou již opověď války Napo-
léonovi a podotkl, že před domem očekává
v kočáře kurýr, který odjede ihned do Drá-
žďan. Nedůvěřivý Humboldt sešel před dům,
aby se přesvědčil, a nalezl netoliko kurýra,
připraveného k bezodkladnému odjezdu, nýbrž
spatřil nad Hradčany vystupovati zářivé si-
gnály, které ohlašovaly počátek světového
boje.
Nazejtří obdržel Caulaincourt depeší
spěchal s ní k Metternichovi, ale bylo již
pozdě.
Kostky byly vrženy. Pražský kongre
rozešel se dříve, než byl zahájen.
Dr. J. V. Prášek.
Zahaňský
Metternich
Schwarzenberg
Humboldt
Anstett
Metfernich
doktor
J V Prášek
Bubno
Praha
Drážďany
Rakousko
Napa
Hradčany
Mefter
25
article
Mezi německými turnéry.
Mezi německými turnéry.
Píše dr. K. Heller.
K Heller
26
article
V Lipsku, 14. července.
Lipsko
27
article
Včerejší neděle se tedy dokonale vydařila.
Cvičiště a jeho přilehlé obrovské prostory navsti-
vilo jistě asi 200.000 lidí (evičiště samotné ple
100.000 osob). Tisíce a tisíce lidí bylo, ktaří zapla-
tili vstupné na sletiště a do evičiště ani nevstoupilí,
setrvavše ve vedlejších zábavních a hostinských
prostorách, v nichž po celé půldne i večer pro-
dukovalo se asi 8 hudebních sborů. Nevím, jak
dlouho bylo živo v těchto prostorách, ale na cvi-
čišti samotném bylo ještě o půl 11. hod. noční
vesele cvičeno i závoděno. Koncertovaly zde dvá
spojené kapely vojenské, závodilo se v běhua
konala se zvláštní cvičení větších spolků tělocvič-
ných. Němečtí turnéři (evičenci) dovedou totiž jítí
rovnou z nádraží na cvičiště a zde ze-
trvati třebas několik dní a věnovati se výhradně
svému ovičení a závodění. Vše ostatní jest cvičen-
ci vedlejší; on stačí sám sobě a jest mu velice lho-
stejno, zdali k jeho výkonům někdo přihliší, čil
nic. Jde mu jen o úsudek odborného soudce.
Ovšem naproti tomu je mnobo „turnérů“, kteří při-
jeli též na sjezd do Lipska a cvíčiště ani —— ne-
víděli.
Vracím se k odpolednímu veřejnému evičení
Zdejší Němci jsou opojeni dosaženým úspěchem.
Ten vlastně záleží jen v tom, že 14.5607) cvičenců
[jak naši odborníci vypočtli) cvičilo jednotně šle
hudby a v přesném zákrytu, a že něco podobnéh
v Německu dosud nikdy neviděli. Avšak co chyh
a nedostatků tu bylol
Především nebyl žádný spořádaný nástupv
našem smyslu. U nás, když vystoupily prvé 3ástupy
z obou bran, nikdo téměř nedýchal. Zde si tohe
ani nevšimli, poněvadž jejich nástup nebyl vlastaí
součástí veřejného cvičení, nýbrž jen prostředkam
k tomu, aby se cvičenci dostali na určené místo.
Němec
Lipsko
Německo
28
article
Ačkoliv byl zcela primitivní, trvalo plných 45
minut, nežli došlo k rozstupu; u nás byl nástup
velkolepou a složitou rejí, při níž všichní evičenc
byli v ustavičném pohybu a přece nevyžadoval
ani 20 minut. Zde musily prvé řady státi na cvi-
čišti před obecenstvem celou 1/4 hod. a čekati, až
dojdou řady poslední. Cvičenci šli stále ve čtyř-
stupech, spojívše paže v předloktí fjako při ná-
stupu našich žen) a rozestupovali se k prostným
cvičením na jediný povel fúprkem). Ještě horší
byl odchod. U nás byl odchod ještě součástkou
prostných cvičení, zde však odešli evičenci prostě
k zadní straně cvičiště a tu sedice neb stojíce, če-
kali, až se uvolní průchod v bráně do šaten.
Zkušenosti ukázaly tedy, že náš složitý
nástup jest mnohem kratší a efekt-
nější nežli jednoduchý a přímočarý nástup ture
nérů.
Prostná cvičení byla velice snadná, jednoduché
a málo působivá. Bílý, sněhový úbor cvičenců.a
spousty prachu, které je zahalovaly, zejména př
násťupu, značně tlumily krásu i barvitost obrazu,
Proč při rozstupu cvičenci neupažili a pak na pove
nepřipažili, nemůžeme pochopiti. Byl by to strhující
efekt, když by rázem připažilo na 30.000 pažil
Konečný úsudek náš je tento: Vecvičs sí ch
společných (prostných), jak co do kom po
sice, tak i provedení, jsme my Čel
značně v předu; co se však nástupu s od-
chodu lýče, jsme jediní na světě! Jest
to sice velké slovo, ale pravdivé. Tak usoudilil
odborníci němečtí.
29
article
Po mužích cvičilo 1000 žen lipskýc h. Cvt-
čily lépe nežli mužové (ovšem bylo jich jen 10009
Zvláštní jest jejich krok: chodí jako pruský voják,
jenž zvedá při pochodu kolena až k bradě. Jesť to
sice na prvý pobled směšné, ale velice praktickéa
účelné. Udržuje se tím nejen krok, ale i tempo.
Oblečeny jsou v bilé bluzy a tmavomodré kalhoty.
Jejich cvičení vynikají hbitostí a nesnadností a za-
sloužilo si větší pozornosti i uznání přítomného obe-
censtva.
Další pořad vyplnil pak kraj saský (10.000 cvl-
čenců), jenž nedokonale provedl, cvičení prostná
(dva oddíly slavnostních prostných, jaký to nedo-
statek invencel) a pak cvičení s tyčemi.
Následovala pak cvičení větších jednot, jež
předváděly různé zvláštnosti, což potrvalo až do
1411. hodiny noční.
Prvý den nás tedy přesvědčil o tom, že, po-
kud se týká prostných (společných) cvl-
čení, jsme daleko před turnery, pokud
jde o tělocvik nářaďový, isme po-
měrně asi na stejném stupnit pokud
jde však o organisaci závodů, vytrva-
lost závodnickou a discipliny men-
šich celků (žup, jednot), můžeme se v
mnohém a mnohému příučití.
Dnes po celé dopoledne se závodí. Odpoledne
cvičí už jen kraje, také rakouský. Společná evíčení
prostná byla tedy jednou předvedena. U nás třt-
kráte, což znamená v ohledu kázně cvičenců výkon
zcela mimořádný, jakého se turneři ani odvážiti
nemohou.
30
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Od prvních zpráv o řešení zemské
kríse stály „Národní Listy“ na stanovisku, že
je to krise finanění, a nikoliv krise
ústavní, Čím dále tím více dostává se nám
zadostučinění. Nyní také již národně-s o-
ciální orgán po dvou nezdařených poku-
sech, řešiti finační krisi pomocí výpůjček obcí
a vydáváním pokladničních poukázek, přichází
v nedělním čísle s názory, že zemská krise
je rázu finančního. Chce řešiti věc tak,
že si země vypůjčí z ciziny a sice tolik, aby
vystačila do konce roku; stane-li se tak, „může
pak účelná politika česká na říšské radš
postarati se o nějaké řádné a trvalejší řešení
nynějších poměrů. Na říšské radě musilo by
se pak hledět vynutiti schválení pivní
dávky i přirážek. Když by to bylo provedeno,
nebyli by Němci nijak poražení, ale musili by
se odhodlati k seriosnímu vyjednávání.“ Tak se
nám zdá, že národně-sociální orgán přijde pře-
ce pomalu k názoru, že naše snahy po usku-
tečnění malého finančního plánu, z něhož fi-
nance zemské měly počáteční příjem 8,000.000
Němec
31
article
K, jenž průběhem let vzrůsti by mohl na
15,000.000 K, byly ve prospěch zemi-
ských financí a k seslabení něme-
cké obstrukce. Zdá se nám dále, že ná-
rodně sociální orgán vidí, že by bývala mofia
být na říšské radě cesta k trvalejší úpravě fi-
nancí zemských, kdyby česká zemská polítika
všech stran nevzpírala se inkamerani piv-
ní dávky, při níž by cestou řílského zákona
dostalo král. České obnos 32.000.000 K, který
pro obstrukci německou zemským zákonem
dostati nemohlo. Jak ovšem míní nárede č-
sociální orgán vynutiti na říš-
ské radě schválení pivní dávky i přírážek, n a-
víme; nás jenom interesuje, že si při tom po-
ložil otázku: zdali by se Němci cítili
poraženými, kdyby toto vynucení se nám
podařilo? Ta věc, že národně-sociální orgán
počítá se 170 Němci na říšské radě, uvažuje
o tom, zdali tento blok by necítil naše ví-
tězství jako svoji porážku, je velni char-
akteristická pro změnu uvažování poničru zi
mezi Čechy a Němnci. Zní to tak podivně po-
) K cvičením nastoupilo na sefa.UIsti 20. 00
evičehoe.
Němec
Čechy