ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 690a3c20-8f35-11dd-8687-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 32 celkem · entity: person 236, place 58, work 5, org 30
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NARODNÍ LISTY.
3 masthead
14. července 1913. Číslo 191.
4 article
lo, které podařilo se nám po mnohých starostec a po velké a úmorné práci tak dalece dohotoviti. že můžeme je veřejnosti odevzdati. Naše ústavy jsou jak po stránce věcné, tak po stránce umělecké, připraveny s největší péčí těšíme se nadějí, že program jich praktického pů- sobení, tak také i sbírky a jich instalace, dosáhnou vašeho blahovolného posouzení. S projevem této naděje spojujeme uctivé a upřímné přání, aby dojmy, které v ústavech našich načerpati ráčíte, byly co nejlepší a získaly ústa- vům našim i na dále vzácnou a neocenitelnou pří- zeň vašl. Konečné slovo měl referent pro záležitosti musejní m. rada F. Mandl, který pravil následující Jakožto referentu pro záležitosti městských muse přísluší mi, abych po uvítacích slovech, která prá, vě pronesl pan purkmistr tohoto královského mě- sta, učinil také některé připomínky, které přede- ova mají po stránce věcné co nejstručněji doplnití. Budiž mi dovoleno, abych krátce dotkl se o- něch momentů, které vedly ke zřízení našich mu- sejních ústavů. Královské město Plzeň, jakožto místo, v do- bách starších historicky i kulturně nad jiné vý- značné, které nejednou v dějinách naši vlasti, ale v dějinách střední Evropy hrálo vynikající úlohu zachovalo si na slavné ty doby své minulosti čet- né a vzácné památky. Ale doby pozdější nředo- vedly si památek těch náležitě vážiti a nebezpečí jich úplné ztráty stále vzrůstalo. Tato smutná o- kolnost byla pohnutkou mnohým, že hleděli ve ve- řejných schůzích, aneb veřejným provolánímv místním časopise, působiti k tomu, by založena by- la sbírka těchto městských památek, která by by- la záchranným přístavem pro zbytky někdejší kul- turní a historické slávy plzeňské.
F Mandl Plzeň Evropa
5 article
Důvěrný přítel básníka Goetha, známý pre- fekt plzeňského gymnasia Zaupera a vlastenec — lidumil prof. Josef Frant. Smetana — byli mezt prvními, kteří volali po záchraně památek těchto Bohužel tužby ty vyzněly na prázdno, stejně pozdější projev žurnalisty Úmana, který rokuí 186 v časopise „Pilsner Bote“ domáhal se nápravy. V r. 1851 zdejší obchodní a živnostenská ko- mora učinila pokus k založení sbírky průmyslo- vých výrobků. Zůstalo však jen při pouhém po- kusu. Až teprve r. 1876 usneslo se obecní zastupl- telstvo plzeňské o založení městského musea pro Plzeň a západní Čechy. Nový tento ústav z počátku pojal pouze ar- chivalie a historické památky, později počaly do- cházeti do sbírek přispěvky jiné, zvlášt v podobě technologických pomůcek a průmyslových výrob- ků. Tim kombínoval se původní program nového ústavu. Během času došlo k jasnějšímu poznání cílů a účelů moderního musejnictví a tím také dospělo se v r. 1885 k rozdělení ústavu ve dva,a sice v museum historicko-přírodovědecké a uměle- cko-průmyslové.
Goethe Zauper profesor Josef František Úman Plzeň Čechy Pilsner Bote
6 article
Tímto prvním rozčleněním našeho musejnictví také nastala nová starost, a síce o jich náležité umístění. Nehodlám slavné shromáždění unavovatí historií otázky této, neboť jest s dostatek vypsána v informačních brožurách, které od obou ústav k dnešní příležitosti vyšly. Zároveň vysvětluje se tam, proč doba vnitřního zařízení od vystavění bu- dovy, až po dnešní den byla tak dlouhou. Přes benevolentní přízeň nejvyšších a vysokých činite- lů přece jenom zbylo obci král. města Plzně nésti největší část nákladů na zřízení budovy a úpravu sbírek a při všeobecně smutném stavu komunál- ních financí a při stále vzrůstajících povionostec samosprávy, zejména v ohledu chudinském a so- ciálně politickém, nemůže se nikdo diviti, že tem- po rozvoje musejnietví plzeňského bralo se kro- kem pomalejším než si netrpělivá veřejnost přála [Dokončení.)
Plzeň
7 article
Tábor pražského učitelstva. Na Havlíčkově náměstí před Plodinovou bursou konal se včera tábor učitelstva Velké Prahy, který protestoval proti tomu, aby úpra- va učitelských platů byla dále odkládána, pro- testoval proti zamýšleným drahotním přídav- kům a žádal, aby úprav platů učitelských byla přijata sněmem jako nouzová předloha. Řeč- níci volali po svolání sněmu, obraceli se také na strany, které protestují proti zavedení no- vých dávek, zejména proti pivní dávce, aby tak nečinily, chtějí-li se zváti poctivými přá- teli školy a učitelstva. Tábora zúčastnilo se přes 600 učitelů a učitelek, kteří pak táhli v demonstračním průvodu na Václavské ná- městí před museum, kde se v klidu rozešli Devitičlenná deputace, ve které byli pp. Ve- lický, Fořt, Vajč, Líznar, Pokorná, Čeněk, Skuhravý, Dolenský a Klicperová, odebrala se k místodržiteli a k zemskému maršálkovi tlumočiti přání učitelstva, které chce, aby byl ihned svolán český sněm. Nálada shromážděného učitelstva byl hořká pod dojmem tísnivých poměrů finanč- ních, pod dojmem toho, že definitivní úprava platů jejich má býti zase oddálena, že místa učitelská se omezují. Tábor zahájil uč. J. Velický, předseda Svazu učit. spolků a sdružení Velké Prahy. D presidia zvoleni: Velický, čihák a Servíta slovo uděleno nejprve odb. uč. V. Benešov z Vršovic. Poukázal na to, že učitelstvo již pět let čeká na splnění svých oprávněných po- žadavků. V té době práce všech lidí hmotnou prací zaměstnaných se zdražila, jen práce uči- telova zůstává stále stejně placena, ačkoliv cena všech životních potřeb od poslední úpra- vy učitelských platů stoupla úžasnou měrou.
Vajč Líznar Pokorná Čeněk Dolenský Klicperová J Velická Servít Havlíčkův náměstí Fořt Benešov Vršovice Velká Praha svaz učit sdružený Velká Praha
8 article
Důsledek toho je, že učitelstvo země nejbohat- ší v této říši, země, z jejíž daní přispívá sek rozkvětu zemí jiných, zejména alpských a Ha- liče, země, která denně do Vídně odvádí jeden milion korun, musí hladověti a musí si nedů- stojnou často prací přivydělávati, aby uživilo sebe a své rodiny. Učítelstvo odmítá proto pří- davek a protestuje proti chystanému komisa- riátu, který směřuje nejen proti autonomiia dělnictvu, ale také proti učitelstvu. Učitelstvo chce však zákonitou úpravu svých poměrůa nemůže déle čekat na splnění svých požadav- ků. Učitelé jsou také voliči, učitelé pracují také ve stranách politických, agrární i mlaso- české, a tam by měli připomenouti, že učitel stvo nebude déle trpělivě čekat. Řečník pak apeloval na advokáty a živnostníky, aby uči- telstvo nestíhali žalobami a upomínkami a žá- dal, aby se sněm ihned sešel a vyhověl opráv- něným požadavkům učitelským. Řečník nevěří že by sněm musel býti ihned zavřen pro ob- strukci Němců. Pak promluvila za učitelky sl. O tilie Pokorná, odb. učitelka na Žižkově: Také míra trpělivosti naší je vrchovatá. Demonstru- jeme s učiteli, poněvadž stejný zájem nás spo- juje — za práci slušný plat. Dnes při úsporném systému je na 900 učitelek a absolventek bez míst. Která dnes po 3 i více letech po maturitě výpomocné místo dostane, má 60 K měsičně, ale na prázdniny je propuštěna. Zkoušky způ- sobilosti může často dělati po 6—8 letech po maturitě. Definitivního místa II. tř. dostává se u nás učitelkám po 10—14 letech po zkoušce dospělosti. Nejubožejší mezi námi jsou indu- striální učitelky. Skoro neuvěřitelné je, že na
Němec Pokorná Vídeň Žižkov
9 article
200 industr. učitelek v Čechách má platu 132 K ročně, na 300 učitelek 264, na 270 396 K ročně. Nejvyšší služné je 900—1000 K. Defi- nitivy jen málo jich dostane, poněvadž úřudy přidělují učitelkám literním nehonorované ruč- ní práce do plného počtu hodin a tak ze dvou kategorií dělá se jedna. Čekáme úpravu —a jaká ironie! Chtějí nám dáti komisariát, Na- posledy žádáme důrazně, aby sněm na sklon- ku činnosti schválil úpravu našich platů jako nouzovou předlohu. Dnes, kdy učitelé z bídy se vraždí, déle čekati nemůžeme a ne- budemel Uč. Jos. Líznar z Prahy pravil: České strany politické nejednou uznaly plnou opráv- něnost spravedlivého požadavku všeho uči- telstva českého, aby bylo ve služebních pří- jmech na roveň postaveno úřednictvu se stejným vzděláním středoškolským. Jakmile však má dojíti k realisaci této všeobecně uznané zásady, poukazuje se hned na finanční effekt, který nepřipouští, aby učitelstvu do- stalo se toho, co mu po právu a spravedlnosti patří. Finanční komise sněmovní odpovídá ko- mísi školské, že po sanací zemských financí zbývá na úpravu platů učitelských jen asi 10 mil K (místo žádaných 23 mil. K) a v den- ních listech vedou se polemiky o tom, kolik by zbylo na drahotní přídavek učitelstvu vr.
K Def Čechy Praha
10 article
1914. Jeden list vypočítává, že by na učitel stvo nezbyl ani haléř, druhý uvádí z by- tek 14 mil. — kdyby vedle 4 K pivní dávky a zvýšení zemských přirážek o 10 proc. uzá- koněn byl na říšské radě malý finanční plán a země si 8 mil. K na investice vypůjčila. Při tom však ono spasné „kdyby“ visí hodně vysoko ve vzduchu, neboť na veřejných schů- zích protestují jednotlivé politické strany ne- jen proti dosazení spr. zem. komise, ale i prot zavedení 4 K pivnídávky a proti zvý- šení zemských přirážek. Dle Havlíčka jsou jen dvě strany: strana poctivých a nepoctivých a dle toho, jak cho- vají se ke škole a učitelstvu, poznáme je. Nent sporu o tom, že bez příslušné úhrady nent úpravy! Uznávají-li pak všecky české strany politické, že řádná a vydatná úprava plati učitelských je nejvýš naléhavou, neměla by žádná z nich protestovati proti zaveden nových dávek, které jsou toho času provedi- telnými a zabezpečují též náležitou úhradu zvýšených platů učitelských.
Havlíček
11 article
Nedá se dnes vylíčiti, co učitelstvo po za- vedení zemské dávky na „tekutý chléb“ vy- trpělo! Lid nazvýval ji pivní dávkou „učitel- skou“ a pil „na učitele“. Ták tomu bude i po zavedeni 4 K pivní dávky v budoucnosti — odium padne zase na učitelstvo! Protože jsme pro pivní dávku tolik zkusili, známe jistě plné právo žádati, aby s uzákoněním 4 K pivní dávky byla současně provedena i řádná úpra- va učitelských platů. Žádajíce junktim mezi pivní dávkou a řádnou úpravou, protestujeme předem co nejdůrazněji proti všem snahám. které by v budoucnosti směřovaly k tomu, od- býti učitelstvo nějakým, zcela nedostatečným ta v — zbytke ml Pak promluvil ještě za učitele pensisty p. Vajč, který v dojemné řeči žádal, aby také nynějším pensistům byly upraveny platy v no- vém zákoně. Jsou přece nuceni žíti v týchž poměrech jako ostatní učitelé a malý obnos, který na tuto úpravu by byl věnován, bude se přece rok od roku zmenšovati, neboť smrt se v řadách pensistů o to postará. Řeč pana Vajče zanechala ve shromáždění hluboký dojem. Za učitele zatímní učinil stručné prohlá- šení p. uč. Doležal, Učitelé Velké Prahy musí často i 14 let čekati na definitivu. Ve své bídě musí se krčiti před každým radou. kostelníkem i svíčkovou bábou. To znemrav- ňuje učitelstvo. Učitelstvo musí dlouho čekati než dostane definitivu, musí v bídě strádatia zakrňovati, a než dostane definitivu, je u jeho pracovní schopnosť zničena. Takové poměry nemohou déle trvat a v boji proťl nim nemusíme se ničeho bát. „Co mohu ztratit? Méně než zatímním učitelem po 14 letech býti nemohu!“ Tábor pak skončen doslovem předsedy.
Vajč Doležal Praha
12 article Pohřeb Mikoláše Alše.
Pohřeb Mikoláše Alše. Královská Praha doprovodila včera způ- sobem důstojným a tklivým k památnému Vyšehradu nejpopulárnějšího malíře českého, Mikuláše Alše. Nejkrásnější letní pohoda ne- dělního odpoledne nevypudila obyvatelstvo do přírody: touha, projeviti poctu, blubokou a upřímnou, tělesné schránce zesnulého Mistra, přiměla celé legiony obecenstva se- trvati a rozloučiti se s ním. Nezapomenu- telný a imposantní byl pohled na Václavské náměstí a i na další daleké cestě k Vyše- hradu, kde v přehustém špalíru tísnily se ohromné a nepřehledné zástupy obecenstva. Zvláště dojímavým bylo účastenství mládeže i nejmenší drobotiny. Zná jméno Alšovo z obrázků ve slabikářích a dětských kníž- kách a také se s ním přišla rozloučit. Dro- botina vroubila špalíry po celé délce od musea až k Vyšehradu. Největší nával panoval na blízku monumentálnt budovy musea král. Českého. Péčí činovníků sdruže- ných korporací umělců výtvarných byl zesnulému Mikoláši Alšovi vypraven pohřeb z Pantheonu, jak toho za svojí vynikající činnost plnou měrou za- sluhoval.
Aleš Alšův Praha Václavský náměstí Vyš muzeum král hrad
13 article
Černá kovová rakev s tělesnou schránko zesnulého byla vystavena v Pantheonu, smutečně vyzdobeném, na katafalku péčí Pražského pohřeb- ního ústavu městského umělecky okrášleném. polokruhu kaskádově zářila světla, propletená exoti- ckými květinami. Na rakvi spočívala mohutná ky- tice květin z luk a lesů píseckých, věnovaných „Práchní“. Před katafalkem položen věnec ohrom- ných rozměrů z lipového květu s bílými stuhami. věnovaných Jednotou výtvarných umělců, spolkem „Manes“, skupinou výtvarných umělců a vytvar- ným odborem Umělecké besedy. Na 4. hod. odpolední byly stanoveny pohřební obřady. V tu chvili Pantheon byl již přeplněn smu- tečními hosty. Kromě choti zesnulého, členů rodi- ny, přátel a příbuzných, byli přítomni zejména Za českou akademii pro vědy, slovesnost a umění prol. dr. Rob. Novák, rektor české university Karlo-Ferdinandovy prof. Vejdovský, rektor akade- mie výtvarných umění prof. Kotěra, prof. Mauder, rektor české vysoké školy technické prof. K. No- vák, prof. dr. J. Gruber, prof. dr. Dvořák, vl. rad Stibral. prof. Preissler za moderní galerii a akade- mii umění, za spolek výtvarných umělců „Manes předseda arch. Novotný, sochař Kafka, tajemník
doktor Rob Novák Vejdovský profesor Kotěra Mauder J Gruber Dvořák Stibral Preissler Novotná Kafka Prácheň český univerzita Karla Ferdinandov profesor český vysoký škola technický profesor spolek výtvarný umělec
14 article
R. Košerák, Matějček, dr. Štech, předseda skupiny výtvarných umělců arch. Gočar, malíř Fiala, Janák, Langer, dr. Thon, za Jednotu výtvarných uměleů Láda Novák, Klusáček, za výtvarný odbor Umě- lecké besedy předseda Majer a sochař Kofránek. prof. St. Sucharda, prof. dr. Švabinský, dále depu- tace města Mirotic pp. starosta Jan Mokšíček.. Klamicar a Kratochvíl, za okrašlovací spolek Ka- launer a čtenářskou besedu v Míroticích p. Zvo- níček, p. Batěk z Mirotic a p. Aleš ze Zavěšína Spisovatelé školní rada Alois Jirásek, ředitel K. V. Rais, dr. S. B. Heller, Ignát Herrmann s chotí. Josef Holeček, Bohdan Kamínský, Aug. Eug. Mu- žík, F. S. Procházka, Fr. Sekanina, proí. dr. Thomayer. Velmi hojným počtem doprovodilí zesnuléhok hrobu členové České obce výtvarných umění, aka- demičtí malíři a sochaři: Alfons Mucha, J. Dědina, Olrva. Zd. Braunerová. Urban, Haüsler, Rašek K. Štapfer. Engelmüller. Jan Prousek z Turnova, Minařík. Koníček, Th. Veselý. Dvořák, prof. V. Vu- kovac. O. Fiala, arch. Fultner. Otok. Nejedlý, Čejka. Kysela, Mathauser. Beneš, Mařatka. Holmann, Scheinost. Primátor měst pražských dr. K. Groš, měst- šli radní a obecní starší kom. rada Urban, vrchní ředitel chudinských ústavů Em. Fatka, Siřiště, Louda, Hašourek, arch. Myslík, Šule. Hošek, arch. Hodek s chotí, presid. tajemník dr. Sobotka a dr. Sum, v zastoupení městské rady Král. Vinohrad starosta Al. Bureš, náměstek Fr. Prokopec a dvor- ní restauratér Fr. Zavřel, za městskou radu v Žiž- kově městští radní pp. Týbl a Tožička. Za akč í výbor Národní strany svobodomyslné dr. J. J. Vej- var. za Klub Národní strany svebodomyslné K.
Matějček doktor Štech Gočar Fiala Janák Langer Thon Lád Novák Klusáček Majer Kofránek profesor Stanislav Suchard Švabinský Mokšíček Klamicar Kratochvíl Batěk Aleš Jirásek K V Rais S B Heller Herrmann Holeček Kamínský Aug F S Procházka Sekanina Thomayer Mucha J Dědina Olrv Zdeněk Braunerová Urban Haüsler Rašek K Štapfer Engelmüller Prousek Minařík Veselá Dvořák O Fiala Fultner Nejedlá Čejka Kysela Mathauser Beneš Mařatka Holmann Scheinost K Groš Fatka Siřiště Louda Hašourek Myslík Hošek Hodek Sobotka Sum Král Al Bureš Prokopec Zavřel Týbl Tožička Vej Mirotice Francie Turnov Žiž Uma Ka Český obec výtvarný uměný em národní strana
15 article
Keclík, za městskou radu v Karlině cís. r. Engel- mann. Zemský školní inspektor vl. rada Fr. Bílý. okresní školní inspektor v Praze prof. Fr. Švadlen- ka. PhC. Jar. Papoušek, předseda Svazu českého studentstva ve Vídni. Nakladatelé člen panské sněmovny cís. r. J. Otto a Fr. Topič s chotí. Josel Pilnáček, továrník a náměstek starosty v Hradei Králové, za Společnost přátel starožitností če- ských v Praze archivář Jan Herain a nakladatel A. B. Černý. Jos. Švab-Malostranský, Jan Veli- cký, starosta Svazu učitelských spolků Velké Pra- hy, doc. dr. Kallab. Jos. Urban za spolek česko- slovanských knihkupeckých účetních, prof. dr Houdek, stavitel dómu svatovítského arch. K. Hil- bert. ředitel zemského archivu Nováček, dr. Harlas, řed. F. A. Zeman a I.. Staněk za ÚMš. prof. dr. K. Chytil, deputace spolku akademiků na akademii výtvamých umění, dr. Václav Řezniček. Jan Lier, deputace Spolku českých učitelek a Žen- ského klubu českého, adjunkt městského archivu dr. Šebesta, ředitel B. Kočí, majitel grafického ú- stavu štene, Franta Anýž, řed. inž. Zelenka, so- chař Kalvoda, malír Blažíček, za besedu „Dobrov- ský“ předseda Slabý, za Sokol ve Střešovicíc Houška, prof. Hofbauer, rada z. s. Říha, za česko- židovskou organisaci dr. Polák a dr. Tevtz, G. N Mayerhofer, dvor. rada prof. dr. Čelakovský, agrár- ní poslanci Švejk, Špaček a Hybš, dr. Melichar prof. Max Pirner, prof. Kratner, prof. K. B. Mádl. maliři Böttinger a Strelti, ředitel Vyšší dívčí školy Fr. Táborský, dr. A. Hajn, prof. Fr. Ženíšek, arch.
Engel Otta Josel Pilnáček Herain Černá Jan Veli docent doktor Kallab Urban profesor Houdek K Hil Nováček Harlas F A Zeman Staněk ÚMš K Chytil Řezniček Lier Šebesta Anýž Ing Zelenka Kalvoda Blažíček Hofbauer Polák Tevtz Mayerhofer Čelakovský Švejk špaček Hybš Melichar Pirner Kratner Mádl Böttinger Strelti Táborský A Hajn František Ženíšek Karlin cís Praha Vídeň Francie Hradei Králové Švab Střešovicíc Houška svaz český studentstvo panská sněmovna svaz učitelský spolek Velká přít Sokol rada z . s . Říha
16 article
Sochor, dr. Fabian, arch. Janák, malíř Kratochvíl. za Jednotu soukromých úřadníků Wagner, vl. rada Windt, dvor. rada Olič, za Ústřední spolek jed- not učitelských J. Černý a K. Tuček, dr. Pihert za hudební odbor Umělecké Besedy, za Osvětový Svaz sekretář Homola a nespočetná a nepřehledná řada smutečních hostí ze všech tříd obyvatelstva. Smutečním obřadům předcházel sbor „Zkame- nělá sehránka“, zapěný pražským „Hlaholem“, ří- zeným místosbormistrem Kohoulem. Pan vl. rada Stibral. ředitel umělecko-prů- myslové školy jménem české akademie věd a umě- ní promluvil k uctění památky zesnulého M. Alše Zemřel veliký syn našeho národa, jedenz největších, pokud kulturní vyspělost velkost ná- roda značí. Umělec z Boží milosti, poeta kresby, umělec náš, zcela náš svým srdcem i duchema celým svým životním dílem. Vznikl bez cizích vli- vů ze sebe pro nás a plamenná jeho láska a ho- roucí cit k vlasti a národu vytvořily celé jeho ži- votní dílo, mohutné svou velkostí přímo opojné.
Sochor doktor Fabián Janák Kratochvíl Wagner J Černá K Tuček Pihert Homola Stibral M Aleš Zkame rada Windt rada Olič Hlahol český akademie věda
17 article
Nebyl umělcem elegantního hladkého zevnějšku a oslňujících efektě, ale prostinké kresby jeho šly nám k srdci, pohnuly nás k slzám když líčily utr- pení dítěte, neb slávu naší minulosti neb kruté rány nás stihnuvší. Jeho chorál sv. václavský byl jako hudbou s nebes se snášející a jeho báje a cykly historické jako vzkazy předků našich, jako písně bohatýrské, budící nadšení a pýchu nad zašlou jich slávou neb hluboký žal nad porobou a neštěstím. Neměl žádných cizích vzorů a mistrů, jež by byl sledoval, neměl školy, jež by byla určovala jeho styl, měnící se hesla a módy v umění šla mimo ně- ho, byl a zůstal úplně svým, jeho ryzí, velká láska k národu a ke všemu co se k jeho životu, ať pří- tomnému, ať minulému vztahovalo vyplnila celý jeho život a vybudovala s důsledností neochvějnou dílo, které, byvši konečně pochopeno, postavilo Aleže rázem do prvních řad a vzbudilo úctu všech. starších i mladých kruhů uměleckých všech odstí- nů a barev.
18 article
Nestalo se tak rázem. Nebyly i Alšovi uspo- řeny doby krušné, doby zneuznání a bagatelisová- ní a s tím spojený těžký boj o život. Ale nešel za úspěchem, tvořil, poněvadž mu to bylo životní po- třebou. Svět ideový, který si vysnil, byl mu nevy- čerpatelným zdrojem látky, kterou s příslovečnou lehkostí a pdlí zpracovával. Plodnost jeho až uvá- děla nakladatele obrázkových časopísů do rozpa- ků a příliš časté ukázky jeho umění začaly čtenář- stvo unavovat. Ale přešly i tyto doby a budiž s po- vděkem konstatováno, že poznali jsme ještě včas vysokou cenu a význam umění Alšova pro nás. takže doba posledního desítiletí jeho života měla do sebe alespoň ten hřejivý pocit všeobecného upřímého ocenění a úcty a vážnosti z kruhů nej- šírších. Dne 18. listopadu roku loňského oslavova- li jsme šedesáté jeho narozeniny a bylo zajisté Alšovi upřímnou radosti, jak všeobecné úctě oce- nění se těšil. Tehda vyslovil přání, aby si mohl be tíznivých, jeho vůli a svobodnou volbu omezujících objednávek tak jednou zas od srdce v nějakém vzdáleném koutku vlasti zamalovat. Ale nebylo mu souzeno tohoto ušlechtilého požitku se dočka- ti. Dříve než jsme se nadáli, odešel od nás. Dále řečník obšírně se zmínil o životopise M. Alše a o uměleckém jeho tvoření a končil: Ztuhla jeho ruka, ukončeno jest jeho dílo. Pozdě dost po- znali jsme a ocenili jeho umění, ale stalo se tak přece. Avšak skromné naše poměry nedopřály nám poskytnouti Alšovi příležitost, aby uplatnit se mohl též v rozměrech a úlohách monumentálných. S po- znáním a pochopením jeho umění rostí jeho vý- znam a nebylo populárnějšího umělce mezi námi. ojehož hodnotě byl jediný hlas úcty a uznání.
Aleš Alšův M Aleš
19 article
Řada spolků odborných dala mu svou úctu na jevo. jmenovavši jej svým čestným členem. Česká aka- demie cís. Františka Josefa čitá jej mezi své členy řádné a učinila, seč byla s to, aby zmenšila mu míru jeho starostí životních. Rada král. hl. města Prahy uctila jej, jmenovavši jej inspektorem kre- slení a vláda poskytla mu pensi doživolní. Odchází od nás, jeho dílo však zůstává a žit bude v upomince naší, dokud biti bude srdce naše pro vast a pro národ, jako bilo vřelé srdce jeho pro jeho drahou otčinu a její lid. Přítel zesnulého, vinchradský farář mgsr. dr Lehner, za asistence farního duchovenstva, vykonal pohřební obřady, při nichž Hlahol“ zapěl Bendlovo „Salve“. Po obřadech byla rakev snesena z kata- falku. Když byla nesena schodištěm Musea, zapěl „Hlahol“ velebnou píseň „Kdož jste boží bojov- níci“, píseň, kterou Mikoláš Aleš tak znamenitě ilustroval. Píseň působila nevýslovně hlubokým dojmem. Rakev s tělesnou schránkou Mikoláše Alše byla nesena do zlstého šestispřežního vozu pohřeb- ního, stojícího před vodopádem musejním. Četa Sokola mateřské jednoty s rapíry a členové organi- sací výtvarných umělců tvořili podél rakve špalír. Na rampách musejních plály mohutné řecké ohně. Mezitím seřádil se na Václavském náměstí průvod. Zahájili jej Sokolové z Prahy a všech jed- not v obcích okolních, střelci, členové organisací národně sociálních a sociálně demokratických. Dále byl nesen věnec obrovských rozměrů, věnovaný organisacémi výtvarníků, a následovali Sokolové, siřelci, nárední soclalisté a studenti. nesoucí věnce, nádherné a drahocenné květinová dary, které věnovali: opuštěná rodina („Drahému tatíčkovi“), c. k. akademie umění, Karel a Naděžda Kramářovi, král. hlav. město Praha, spolek sv.
František Josef Lehner Bendlův Salve Mikoláš Aleš Aleš Sokol Karel Kramář Praha Václavský náměstí Rada král Hlahol akademie uměný spolek svatý
20 article
Lukáše, město Král. Vinohrady, Ústřední Matice školská, Městská vyšší dívčí škola, Jan Otto, Česká obec sokolská, Společnost přátel starožitností če- ských. III. měšť. škola na Král. Vinohradech. Bož a Jarosl. Kallabovi, M. Nejtková, řed. B. Kočí Růž. Šimáková, spolek umělecké výchovy, na- kladatel A. B. Černý, Rudolf Ryšavý, rodina Kai- lova, Ot. Kail, rodína dra. Riegla v Ústí n. Orl. Jul. Fischer, Česká obec střelecká, E. Adamová- Noltschová, M. Šárecká aj Následovalo duchovenstvo, za nímž vezena ve zlatém vozě pohřebním rakev s tělesnou schránko Mikoláše Alše, čtverým špalírem provázená. Z rakví ubírali se členové rodiny a následovali smu- teční hosté. Péčí členů jednot sokolských panoval nejvýš dokonalý pořádek při průvodu. Kondukt ubíral se po Václavském náměstí Ovocnou ulicí, Jungmannovou třídou, po Karlově náměstí a Vyšehradskou třídou k posvátnému Vy- šehradu. Ve všech těchto ulicích byly rozsvíceny elektrické a plynové svítilny a jak už zmíněno ulice byly naplněny velmi hustými špalíry obecen- stva. Cestou pěl „Hlahol“ smuteční písně. Před bývalou vyšehradskou radnicí přejal ve- dení průvodu kanovník P. Vaněček s asistencí kole- giátního duchovenstva. Před kostelem sv. Petra a Pavla na Vyšehradě byla rakev se zlatého vozu snesena na nosítka odnesena špalírem Sokolů na sarkofag Slavína, po jehož levé straně zaujali postavení členové „Hla- holu!. Po zapění skladby„Mezi kvitím“ přistoupil k rakví spisovatel K. V. Rais a takto vroucně promluvil: „Mám u této vzácné rakve promluviti několik slov na rozloučenou. Ale přiznám se, že sám chvěji se posud pod velikým dojmem, jejž zažili jsme prv v Museu.
Lukáš Král Jan Otta Bož Jarosl Kallab M Nejtková B Kočí Růža Šimáková Černá Ryšavá Otakar Kail Riegl Jula Fischer E Adamová Noltschová Aleš P Vaněček Petro Pavel Hla K V Rais Ústí Jungmannův třída Karlov náměstí Vyšehrad Slavín Sokol Kailův
21 article
Když rakev se zesnulým mistrem vynášeli z Pantheonu. Hlahol na schodišti přivítal ji mohut- ným, slavným a dojímavým zpěvem naší staré hu- sitské písně: Kdož jste boží bojovníci. Dojem ne- zapomenutelný! Ten velký zpěv v té chvíli pro- mluvil o zesnulém, kdo byl, tak, že přechabým zůstane moje slovo i kdyby je pronášela láska nej- větší Prácheňský kraji vzdálený, jak se nad tvými rozvlněnými luhy, nad slunnými háji a stráněmi nad dědinami i městy žalně rozhlaholily zvony ko- stelních věží i zvonky vesnických zvoniček na ná- vsích, jak se rozžalovaly, hlásajíce všemu kraji- „Aleš umřel! Drahý Mikoláš Aleš odešel nám a ji se nevrátíl““ A ustrnul lid starého Prácheňska nad žalu- plnou zprávou, že umřel nejlepší jeho rodák, celým srdcem svým oddaný tomu kraji, v němž pohroben jest celý alšovský rod. že odešla duše, jež byla duší toho lidu i jeho luhů, jež rozuměla jim jako nikdo jiný a lnula k nim nevylíčitelnou láskou až do posledního vzdechnutí svého! — Sotva rok je tomu, co před blížící se šedesát- kou, těše se již dlouho před ní z velikého množ- ství projevů lásky, zatoužil opět po dlouhé dob zpatřiti prácheňský kraj, v něm v Miroticích místo kde stávala rodná střecha jeho, navštíviti všecky vzácné koutky i hřbitov, kde práchniví hlava mat- čina, otcova i starého strýce Tomáše, jenž býval mladému Alšovi druhou matkou. Toužil pochoditi všemi pěšinkami, poli a strá- němi, v nichž pod modrem nebes ze života lidu, z rodného kraje, z báje i z historie a z písma mladosti načerpal tolik vroucnosti do srdce svého. že jí později podarovával tisíce a tisíce lidí če- ských od dětské droboty až k duším ustaraným.
Aleš Tomáš starý Prácheňsko Mirotice Hlahol drahý Mikoláš Aleš
22 article
Po veliké, celoživotní práci rozchvělý poutníl zavítal v domovinu svoji. Mikoláš Aleš, šedesátník, umělec proslavený, ale srdcem to staré dítě, po- těšil se tam láskou krajanskou, ale i nejednou ne- viděn zaplakal. Po návratu do Prahy pravil: „Když jsem z Mirotic odjížděl, postavil jsem se ještě ve voze a hleděl jsem zpět k nám. Ale náhle všecko se ve mně rozechvělo, oči se zatopily a musel jsem sednouti; nebyl jsem už s to pohleděti tam ještě jedenkrát. A byl to na domov pohled poslední.a Kráčel potom i cestami, po nichž chudý hoch s hůlkou a s uzlíkem putovával k Písku, vešel opět jako za mlada tou píseckou branou do města,v němž, jak se v jeho nejmilejší písniěce praví, musel študýrovat, a všude tam užil mnoha projevů úcty vděčné oddanosti. Tam. kde mladistvý, nevšímaný chudý student touhy své do budoucna jen v srdci nosfval, vrátil se starý muž. byť nitrem stejně svěži umělec, vším národem, všemi vrstvami jeho ctěny milovanýl Jaký to byl návrat! Neuskutečnily se siee všecky velké vidiny, které pod tím pevným čelen během života vyvstaly: kromě slavného cyklu Vlast v Národním divadle nebylo mu dopřáno sny své věkovitě zachovati budoucím, snad se i ledaco roz- drobilo, ale přece jenom z báje, z minulosti star i pozdější a za všeho, ze všeho života českého oka- zoval nám tolik krásy v rozkošných cyklech kresbách jednotlivých, tolik žáru a velkosti i ve tklivé prostotě a výmluvné jednoduchosti jejich že nelze jinak, než němě pokořit se v hlubokém obdivu a vzdychnouti, jaká to byla vzácná česká duše, co nadšení nad velkou dobou vlasti a na jejími největšími postavami, co hoře nad jejím pá- dem a nad útrapami lidu, jehož byl synem každou kapkou krve, co poesie a čisté radosti žilo, s ní at do skonání. sle
Mikoláš Aleš Vlasta Praha Mirotice Písek národní divadlo
23 article
Dobře pravil kdysi starý umělec mladému aka- demikovi: „Může z vás být veliký umělec. To, co se nedá naučit, máte ve velkém. Jaký to byl do domoviny návrat po všem ži- votě až do té šedesátky! Co práce měl za sebou co vlastní radosti z ní, ale i co zklamání, co bolu. ba i co nedostatku! Jenom skromný Aleš, venkov- ský syn, z domova zvyklý malým noměrům, ta ves- nická, trpělivá duše, jež až do smrti sama pro sebe potřebovala tak málo, byla s to tím životem pro- jíti, projíti a zachovati srdce neporušené a úsměv na rtech až do hrobu. Jen to, co v té duší planulo a svítilo, ta jeh básnická mysl česká a snad i kousek naděje, že přece, přece jen musí býti jinak, přenesla jej těž- kými léty neuznání, ba nevšímavosti. A jaký to po tom všem byl loni návrat! Děti obsypávají jej kvítím i jásotem, staří, prostí i vzdě- laní s obdivem a láskou hrnou se k němu, vědouce že nejen kraj jejich, ale všechen český národ s ob- divem, úctou a vděčnou láskou k němu hledí. Zmiňuji se tolik o té loňské jeho návštěvě Práchensku, protože se domnívám, že byla největšt radostí jeho života. Největší radostí, protože při té návštěvě v milovaném kraji byla s ním ta, jež mu tam v mládí dala své srdce a potom s vroucí oddaností, trpělívě šla s ním životem, samu n sebe zapomínajíc, tal jež v nejtěžších chvilích by- vala mu jedinou pevnou, věrnou, ničím nezlome nou ochránkyní, ta, bez jejíž opory byl by snad v zápasu s poměry přece jen podlehl.
Aleš
24 article
Těšila-li Alše láska a uznání, jichž se mu do- stalo, těšila hlavně proto, že se toho po těžkém žití dočkali spolu a s největší radostí svou — s dětmi svými. Ta vérná průvodkyně Alšova od mlada dobře znala, jaký je ten Mikoláš, někdy trochu divoký vzácný člověkl Jsa na akademii, psal nejmilejšímu příteli své- mu Jiráskovi: „Žiju divně. As tak jako Eliáš n pouští. Jenom že tady Bůh mne seslal člověka mí- sto krkavce. — Jeden žák v akademii má mne tak rád. že mi každé poledne do školy něco přinese od jídla. Jest to bídné, ale jsem spokojen přec. „Prožil jsem zase před dvouma nedělma něco ze školy života. Hnedle by jeden moh z toho dělat maturitu. Jindy dvaadvacetiletý akademik pravil. „S bochníkem chleba a čtyřmi il. v kapse ubíral jsem se ku Praze.“ — „Seděl jsem a sedím stále doma. Když venku mrzlo a sníh hustě padal, stát isem nejednou u okna v teplé světnici a bylo mně k nějak teskno — — myslel jsem, že mnoho prv- ního sněhu na hrob oteův napadlo — Takový zůstal do konce žití. Celé dlouhé řady neděl z domu nevycházel, žíje jen v rodině netvořil-li svá svěží díla nebo nečetl, hledíval do deště, do padajícího sněhu, do přibývajícího šera. Co všecko tam vídal . ..
Aleš Alšův Mikoláš Jirásek Asa Eliáš Praha
25 article
Když r. 1876 pro demonstrace proti profesoru Woltmannovi, jenž hrubě promluvil o českém umě- ní. byl s Chittussím odsouzen k několikadennímu vězení. psal, že do vězení na policejním ředitel- ství šel, „nemaje nic než bibli pod paždí Po požáru Národního divadla, domnivaje se že zničena jest i jeho Vlast, psal jmenovanému pří- teli: „Škoda, že neuvidíš ani můj Tomášek svého táty verk. Jak as hleděl s náspu švédských (u Kle- can) Beneš Třebízský na ohenl“ Toť drobty o jeho krásné duši: sta dalo by se jich uvésti. A jako po vítězství cyklem Vlast radostně zvolal: „A tehdy přišla hodina má!“ tak jindy s klidným úsměvem pravil: „Království mé není z tohoto světa. Třebízský. Chittussi, Liška. Vrehlický, Tho- mayer, Jirásek byli nejbližšími Alšovými přátel z let akademických. Zbyli tři — — a nyní Aleš odchází.. Odešel, jak žil. V tichu svého skromného pří- bytku, rodinou svojí obklopen, pod milým obráz- kem matčiným zamyká oči na vždy. Maně přicházejí na mysl verše Máchovy, které Aleš stokráte deklamovával a jež vtělil v jednu z prvých překrásných maleb svých „Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou: Tohoto poutníka již zrak neuzří tyůj — — nikdy, ach, nikdy — —
Woltmann Tomášek Beneš Třebízský Vlasta Chittussi Liška Jirásek Alšův Aleš Máchův Aleš stokrat národní divadlo
26 article
Ale nebudiž žalováno, vždyť diviti se musíme, že i ta zdravá postať Alšova vydržela tak dlouho žár jeho plamenného nitra, žár, jejž vkládal do všech děl svých, neboť co ten muž stvořil, prošlo lázní ohnivou. Kolikráte pod dílo své s celou vroucnosti na- pisoval slova dávné písně: Nedej zahynouti nám, ni budoucím! Kolikráte před duchem jeho táhl mo- hutný řad postav při písni: Kdož jste boží bojov- nícil Kolikráte tím neb oním způsobem vtěloval slova té obdivované písně: „Tenť Pán velí se nebáti záhubcí tělesných. ver velíť i život ztratiti pro lásku bližních svých protož posilněte zmužile srdcí svých. Nepřátel se nelekejte —na množství nehleďte —— Dokonáno jestl
Alšův
27 article
Dokonán jest život krásný, život i při všech těch trampotách závidění hodný. Mistře Mikoláši, kdož by Ti nezáviděl tolik, tolik krásy, kterou jsi se celý život oblažoval a kdož by nežehnal za všecky dary duše a ruky Tvěl A zde u rakve Tvě, příteli, chvěje se touha, jež i Tvoje bývala: aby z národa našeho i v budouc- nu vycházely silné individuality, které by české umění výtvarné i slovesné dále povznášely a ná- rodu zjednávaly tak pravé cti. Kéž kvete umění naše, ale kéž také z národa našeho i v budoucnu vycházejí synové a dcery, kteří by jako Ty a jako Tobě blízcí, zde pohřbení — Němcová, Neruda, Smetana — celým srdcem toužili a dýchali s ná- rodem, jemu rozuměli, jej sílili, a za to navždy zapsali se do jeho hlav i prsouí Velké, podmanívé je to Tvé české dílo! Aka- demie umění jmenuje Tě svým čestným členem, a k hrobu doprovázejí Tě všecky, všecky naše sbory umělecké v dojímavé svornosti. Jaké to štěstí životné práce, jaký to u nás zjev! Předrahé Prácheňsko Tvoje posílá Ti na rakev kytici nejkrásnějšího kvítí z milých Tvých strání a lučin. Jediný žal prochvívá nás všecky, že Ti nebylo popřáno ještě léta žiti také trochu klidněji, utě- šeněji, nehoněn a neštván! Ale když již bylo sou- zeno, když pilná ruka Tvá neměla si odpočinouti. leč až v rakvi, jen láska naše provází Tě do ti- chého hrobu a všeho českého národa tisícerý tisícerý díkl Ať zavoní tedy kalina, ta milá rostlina slovan- ských bájí, nad hrobem Tvým a ať tedy, jak jsl říkával, zadují větrové s puszty do snětí jejich, aby rozšuměly se nad „dobrým kozákem“ pochova- ným ...
Mikoláš Němcová Neruda Smetan
28 article
Po této řeči, která působila hlubokým dojmem, rozloučil se se zesnulým tvůrce pomníku Fr. Pala- ekého, prof. St. Sucharda a pravil, mocně dojat: Mikoláši Alši! Tam v tom prostém bytu — posled- ním pohledem loučili se s Tebou Tvoji drazí — Tvoje děti — Tvoje družka, která spolunesla s he- roismem trpitelky — těžký kříž — jejž na Tvojí štji vložil trpký osud, trpké země kalicha. Pod zlatou bání Českého musea loučil se s Tebou český ofi- ciální svět, co zatím ze smutných, zašeřelých síní k Tobě zalétal pláč všech českých květů — vší české půdy — všech její pohledů — všech její zkazek, od dálného pravěku po všechnu dobu, již země naše žila. Plakaly všechny ty siroty — protože Tys jediný je tolik miloval — je všechny svou umě- leckou duší objal. Zde, pod širou nebes bání, loučí se s Tebou celý český kraj — loučí se s Tebou Tvoji přátelé a všichni, kteří Tě měli prostě upřímně rádi. Loučím se s Tebou za všechny kama- rády Tvého cechu — z jehož prestolu nám dobrý — věčně milovaný odcházíš. Ty. Mikoláši Alši, nej- větší, nejkrásnější, nejmladší umělecké srdce Čech! Po nejvýš dojemném tomto proslovení zapěl „Hlahol“ „Salve regina“, načež kanovník P. Va- něček vykonal pohřební obřady a rakev snesena ze sargofágu ke hrobu. Za zpěvu národní hymny „Kde domov můj?“ spuštěna rakev do hrobu a po- kryta vonným kvítim. Bylo již po 7. hodině večerni, když se zástupy smutečních hostí vracely z posvátného Vyšehradu. ernilzno Z Frenštátu pod Radboštěm. Nad úmrtím našeho Mikoláše Alše, jehož umělecká tvorba se nesla ryzím duchem národním a kteráž do. vedla každé české srdce nadchnouti, jeví hluho- kou i vřelou soustrast Oběanská bese da.
profesor Stanislav Suchard Aleš Francie Čechy Vyšehrad Frenštát Salve regina
29 title
Mezi turnéry německými.
30 article
V Lipsku, 13. července-
Lipsko
31 article
Nelze shrnovati všecky dojmy i zkušenosti jediný dopis o velkých slavnostech německého tur- nérstva, pořádaných v Lipsku 11.—16. července. Německý Turnerschaft jest nejsilnéjší korporací tě- locvičnou na světě, čítající přes 9690 těl. spolků o 1.003.609 členů, mezi nimiž jest 457.496 cvičencu. 58.477 žen. 50.052 cvičitelů, jest korporaci, která po dlouhou řadu let stála „nepřemožitelně v po- předí všeho tělocvičného ruchu a stojí dosud na špici všeho národního cítění a chtění germánského. Jest to organisace téměř se staletými zkuše- nostmi, pronikající veškeré vrstvy 60milionového národa německého, organisace výchovná, alei obranná, organisace sice tělocvičná, ale především výbojná, zkrátka organisace v nejčistším slova smy- slu všeněmecká. A tolo velkolepé sdružení lidí, prodchnutých jedinou myšlenkou a ovládaných jediným cílem- „velké a jednotné Německo“. pořádá právě svj XII. sjezd za nebývalé dosud účasti jak turněrá, tak i občanstva. Noviny odhadují počet turnérů. kteří zavítali v tyto dny do Lipska, na 60—80.000 a my, vidouce ony tisícihlavove zástupy mužstva. opatřených zvláštními odznaky sletovými, ne- chceme nijak o počtu tomio pochybovati.
Lipsko Německo
32 article
Je to prostě úž asné, jaká síla jeví se myšlence turnérské i v těch, kdož jsou odho- dláni myšlenku onu v život uváděti. Celé Něme- eko obrací sem do Lipska svoje zraky, jeho nej- lepší synové jsou zde shromážděni. A jest jich snad — 80.000... A těch, kdožje vítají a pozdravují, je desetkráte tolikl Prsa svírají se úzkostí při po- myšlení, že v milionu těchto germánských srdcí není jediného, jež by se nechvělo touhou po — bojí, rozmachu a — násil Slavnosti byly zahájeny v sobotu o 6. hodině večer na cvičišti slavnostním. Po celý den sjížděly se zvláštní vlaky s turnéry celé Evropy. Bylo jich přes 70 z říše, asi 6 z Rakouska. Za necelých 12 hodin sielo se sem na 80.000 turněrů, z nichž mnozí až z Australie, Ameriky, Afriky, Ruska, Dánska,
Lipsko Evropa Rakousko Austrálie Amerika Afrika Rusko Dánsko