2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
14. července 1913. Číslo 191.
4
article
lo, které podařilo se nám po mnohých starostec
a po velké a úmorné práci tak dalece dohotoviti.
že můžeme je veřejnosti odevzdati.
Naše ústavy jsou jak po stránce věcné, tak
po stránce umělecké, připraveny s největší péčí
těšíme se nadějí, že program jich praktického pů-
sobení, tak také i sbírky a jich instalace, dosáhnou
vašeho blahovolného posouzení.
S projevem této naděje spojujeme uctivé a
upřímné přání, aby dojmy, které v ústavech našich
načerpati ráčíte, byly co nejlepší a získaly ústa-
vům našim i na dále vzácnou a neocenitelnou pří-
zeň vašl.
Konečné slovo měl referent pro záležitosti
musejní m. rada F. Mandl, který pravil následující
Jakožto referentu pro záležitosti městských muse
přísluší mi, abych po uvítacích slovech, která prá,
vě pronesl pan purkmistr tohoto královského mě-
sta, učinil také některé připomínky, které přede-
ova mají po stránce věcné co nejstručněji
doplnití.
Budiž mi dovoleno, abych krátce dotkl se o-
něch momentů, které vedly ke zřízení našich mu-
sejních ústavů.
Královské město Plzeň, jakožto místo, v do-
bách starších historicky i kulturně nad jiné vý-
značné, které nejednou v dějinách naši vlasti, ale
v dějinách střední Evropy hrálo vynikající úlohu
zachovalo si na slavné ty doby své minulosti čet-
né a vzácné památky. Ale doby pozdější nředo-
vedly si památek těch náležitě vážiti a nebezpečí
jich úplné ztráty stále vzrůstalo. Tato smutná o-
kolnost byla pohnutkou mnohým, že hleděli ve ve-
řejných schůzích, aneb veřejným provolánímv
místním časopise, působiti k tomu, by založena by-
la sbírka těchto městských památek, která by by-
la záchranným přístavem pro zbytky někdejší kul-
turní a historické slávy plzeňské.
F Mandl
Plzeň
Evropa
5
article
Důvěrný přítel básníka Goetha, známý pre-
fekt plzeňského gymnasia Zaupera a vlastenec —
lidumil prof. Josef Frant. Smetana — byli mezt
prvními, kteří volali po záchraně památek těchto
Bohužel tužby ty vyzněly na prázdno, stejně
pozdější projev žurnalisty Úmana, který rokuí 186
v časopise „Pilsner Bote“ domáhal se nápravy.
V r. 1851 zdejší obchodní a živnostenská ko-
mora učinila pokus k založení sbírky průmyslo-
vých výrobků. Zůstalo však jen při pouhém po-
kusu.
Až teprve r. 1876 usneslo se obecní zastupl-
telstvo plzeňské o založení městského musea pro
Plzeň a západní Čechy.
Nový tento ústav z počátku pojal pouze ar-
chivalie a historické památky, později počaly do-
cházeti do sbírek přispěvky jiné, zvlášt v podobě
technologických pomůcek a průmyslových výrob-
ků. Tim kombínoval se původní program nového
ústavu. Během času došlo k jasnějšímu poznání
cílů a účelů moderního musejnictví a tím také
dospělo se v r. 1885 k rozdělení ústavu ve dva,a
sice v museum historicko-přírodovědecké a uměle-
cko-průmyslové.
Goethe
Zauper
profesor
Josef František
Úman
Plzeň
Čechy
Pilsner Bote
6
article
Tímto prvním rozčleněním našeho musejnictví
také nastala nová starost, a síce o jich náležité
umístění. Nehodlám slavné shromáždění unavovatí
historií otázky této, neboť jest s dostatek vypsána
v informačních brožurách, které od obou ústav
k dnešní příležitosti vyšly. Zároveň vysvětluje se
tam, proč doba vnitřního zařízení od vystavění bu-
dovy, až po dnešní den byla tak dlouhou. Přes
benevolentní přízeň nejvyšších a vysokých činite-
lů přece jenom zbylo obci král. města Plzně nésti
největší část nákladů na zřízení budovy a úpravu
sbírek a při všeobecně smutném stavu komunál-
ních financí a při stále vzrůstajících povionostec
samosprávy, zejména v ohledu chudinském a so-
ciálně politickém, nemůže se nikdo diviti, že tem-
po rozvoje musejnietví plzeňského bralo se kro-
kem pomalejším než si netrpělivá veřejnost přála
[Dokončení.)
Plzeň
7
article
Tábor pražského učitelstva.
Na Havlíčkově náměstí před Plodinovou
bursou konal se včera tábor učitelstva Velké
Prahy, který protestoval proti tomu, aby úpra-
va učitelských platů byla dále odkládána, pro-
testoval proti zamýšleným drahotním přídav-
kům a žádal, aby úprav platů učitelských byla
přijata sněmem jako nouzová předloha. Řeč-
níci volali po svolání sněmu, obraceli se také
na strany, které protestují proti zavedení no-
vých dávek, zejména proti pivní dávce, aby
tak nečinily, chtějí-li se zváti poctivými přá-
teli školy a učitelstva. Tábora zúčastnilo se
přes 600 učitelů a učitelek, kteří pak táhli
v demonstračním průvodu na Václavské ná-
městí před museum, kde se v klidu rozešli
Devitičlenná deputace, ve které byli pp. Ve-
lický, Fořt, Vajč, Líznar, Pokorná, Čeněk,
Skuhravý, Dolenský a Klicperová, odebrala
se k místodržiteli a k zemskému maršálkovi
tlumočiti přání učitelstva, které chce, aby byl
ihned svolán český sněm.
Nálada shromážděného učitelstva byl
hořká pod dojmem tísnivých poměrů finanč-
ních, pod dojmem toho, že definitivní úprava
platů jejich má býti zase oddálena, že místa
učitelská se omezují.
Tábor zahájil uč. J. Velický, předseda
Svazu učit. spolků a sdružení Velké Prahy. D
presidia zvoleni: Velický, čihák a Servíta
slovo uděleno nejprve odb. uč. V. Benešov
z Vršovic. Poukázal na to, že učitelstvo již
pět let čeká na splnění svých oprávněných po-
žadavků. V té době práce všech lidí hmotnou
prací zaměstnaných se zdražila, jen práce uči-
telova zůstává stále stejně placena, ačkoliv
cena všech životních potřeb od poslední úpra-
vy učitelských platů stoupla úžasnou měrou.
Vajč
Líznar
Pokorná
Čeněk
Dolenský
Klicperová
J Velická
Servít
Havlíčkův náměstí
Fořt
Benešov
Vršovice
Velká Praha
svaz učit
sdružený Velká Praha
8
article
Důsledek toho je, že učitelstvo země nejbohat-
ší v této říši, země, z jejíž daní přispívá sek
rozkvětu zemí jiných, zejména alpských a Ha-
liče, země, která denně do Vídně odvádí jeden
milion korun, musí hladověti a musí si nedů-
stojnou často prací přivydělávati, aby uživilo
sebe a své rodiny. Učítelstvo odmítá proto pří-
davek a protestuje proti chystanému komisa-
riátu, který směřuje nejen proti autonomiia
dělnictvu, ale také proti učitelstvu. Učitelstvo
chce však zákonitou úpravu svých poměrůa
nemůže déle čekat na splnění svých požadav-
ků. Učitelé jsou také voliči, učitelé pracují
také ve stranách politických, agrární i mlaso-
české, a tam by měli připomenouti, že učitel
stvo nebude déle trpělivě čekat. Řečník pak
apeloval na advokáty a živnostníky, aby uči-
telstvo nestíhali žalobami a upomínkami a žá-
dal, aby se sněm ihned sešel a vyhověl opráv-
něným požadavkům učitelským. Řečník nevěří
že by sněm musel býti ihned zavřen pro ob-
strukci Němců.
Pak promluvila za učitelky sl. O tilie
Pokorná, odb. učitelka na Žižkově: Také
míra trpělivosti naší je vrchovatá. Demonstru-
jeme s učiteli, poněvadž stejný zájem nás spo-
juje — za práci slušný plat. Dnes při úsporném
systému je na 900 učitelek a absolventek bez
míst. Která dnes po 3 i více letech po maturitě
výpomocné místo dostane, má 60 K měsičně,
ale na prázdniny je propuštěna. Zkoušky způ-
sobilosti může často dělati po 6—8 letech po
maturitě. Definitivního místa II. tř. dostává se
u nás učitelkám po 10—14 letech po zkoušce
dospělosti. Nejubožejší mezi námi jsou indu-
striální učitelky. Skoro neuvěřitelné je, že na
Němec
Pokorná
Vídeň
Žižkov
9
article
200 industr. učitelek v Čechách má platu 132
K ročně, na 300 učitelek 264, na 270 396 K
ročně. Nejvyšší služné je 900—1000 K. Defi-
nitivy jen málo jich dostane, poněvadž úřudy
přidělují učitelkám literním nehonorované ruč-
ní práce do plného počtu hodin a tak ze dvou
kategorií dělá se jedna. Čekáme úpravu —a
jaká ironie! Chtějí nám dáti komisariát, Na-
posledy žádáme důrazně, aby sněm na sklon-
ku činnosti schválil úpravu našich platů jako
nouzovou předlohu. Dnes, kdy učitelé
z bídy se vraždí, déle čekati nemůžeme a ne-
budemel
Uč. Jos. Líznar z Prahy pravil: České
strany politické nejednou uznaly plnou opráv-
něnost spravedlivého požadavku všeho uči-
telstva českého, aby bylo ve služebních pří-
jmech na roveň postaveno úřednictvu se
stejným vzděláním středoškolským. Jakmile
však má dojíti k realisaci této všeobecně
uznané zásady, poukazuje se hned na finanční
effekt, který nepřipouští, aby učitelstvu do-
stalo se toho, co mu po právu a spravedlnosti
patří.
Finanční komise sněmovní odpovídá ko-
mísi školské, že po sanací zemských financí
zbývá na úpravu platů učitelských jen asi
10 mil K (místo žádaných 23 mil. K) a v den-
ních listech vedou se polemiky o tom, kolik by
zbylo na drahotní přídavek učitelstvu vr.
K Def
Čechy
Praha
10
article
1914. Jeden list vypočítává, že by na učitel
stvo nezbyl ani haléř, druhý uvádí z by-
tek 14 mil. — kdyby vedle 4 K pivní dávky
a zvýšení zemských přirážek o 10 proc. uzá-
koněn byl na říšské radě malý finanční plán
a země si 8 mil. K na investice vypůjčila. Při
tom však ono spasné „kdyby“ visí hodně
vysoko ve vzduchu, neboť na veřejných schů-
zích protestují jednotlivé politické strany ne-
jen proti dosazení spr. zem. komise, ale i prot
zavedení 4 K pivnídávky a proti zvý-
šení zemských přirážek.
Dle Havlíčka jsou jen dvě strany: strana
poctivých a nepoctivých a dle toho, jak cho-
vají se ke škole a učitelstvu, poznáme je. Nent
sporu o tom, že bez příslušné úhrady nent
úpravy! Uznávají-li pak všecky české strany
politické, že řádná a vydatná úprava plati
učitelských je nejvýš naléhavou, neměla by
žádná z nich protestovati proti zaveden
nových dávek, které jsou toho času provedi-
telnými a zabezpečují též náležitou úhradu
zvýšených platů učitelských.
Havlíček
11
article
Nedá se dnes vylíčiti, co učitelstvo po za-
vedení zemské dávky na „tekutý chléb“ vy-
trpělo! Lid nazvýval ji pivní dávkou „učitel-
skou“ a pil „na učitele“. Ták tomu bude i po
zavedeni 4 K pivní dávky v budoucnosti —
odium padne zase na učitelstvo! Protože jsme
pro pivní dávku tolik zkusili, známe jistě plné
právo žádati, aby s uzákoněním 4 K pivní
dávky byla současně provedena i řádná úpra-
va učitelských platů. Žádajíce junktim mezi
pivní dávkou a řádnou úpravou, protestujeme
předem co nejdůrazněji proti všem snahám.
které by v budoucnosti směřovaly k tomu, od-
býti učitelstvo nějakým, zcela nedostatečným
ta v
— zbytke ml
Pak promluvil ještě za učitele pensisty
p. Vajč, který v dojemné řeči žádal, aby také
nynějším pensistům byly upraveny platy v no-
vém zákoně. Jsou přece nuceni žíti v týchž
poměrech jako ostatní učitelé a malý obnos,
který na tuto úpravu by byl věnován, bude
se přece rok od roku zmenšovati, neboť smrt
se v řadách pensistů o to postará. Řeč pana
Vajče zanechala ve shromáždění hluboký
dojem.
Za učitele zatímní učinil stručné prohlá-
šení p. uč. Doležal, Učitelé Velké Prahy
musí často i 14 let čekati na definitivu. Ve
své bídě musí se krčiti před každým radou.
kostelníkem i svíčkovou bábou. To znemrav-
ňuje učitelstvo. Učitelstvo musí dlouho čekati
než dostane definitivu, musí v bídě strádatia
zakrňovati, a než dostane definitivu, je u
jeho pracovní schopnosť zničena. Takové
poměry nemohou déle trvat a v boji proťl nim
nemusíme se ničeho bát. „Co mohu ztratit?
Méně než zatímním učitelem po 14 letech býti
nemohu!“
Tábor pak skončen doslovem předsedy.
Vajč
Doležal
Praha
12
article
Pohřeb Mikoláše Alše.
Pohřeb Mikoláše Alše.
Královská Praha doprovodila včera způ-
sobem důstojným a tklivým k památnému
Vyšehradu nejpopulárnějšího malíře českého,
Mikuláše Alše. Nejkrásnější letní pohoda ne-
dělního odpoledne nevypudila obyvatelstvo
do přírody: touha, projeviti poctu, blubokou
a upřímnou, tělesné schránce zesnulého
Mistra, přiměla celé legiony obecenstva se-
trvati a rozloučiti se s ním. Nezapomenu-
telný a imposantní byl pohled na Václavské
náměstí a i na další daleké cestě k Vyše-
hradu, kde v přehustém špalíru tísnily se
ohromné a nepřehledné zástupy obecenstva.
Zvláště dojímavým bylo účastenství mládeže
i nejmenší drobotiny. Zná jméno Alšovo
z obrázků ve slabikářích a dětských kníž-
kách a také se s ním přišla rozloučit. Dro-
botina vroubila špalíry po celé délce od
musea až k Vyšehradu.
Největší nával panoval na blízku monumentálnt
budovy musea král. Českého. Péčí činovníků sdruže-
ných korporací umělců výtvarných byl zesnulému
Mikoláši Alšovi vypraven pohřeb z Pantheonu, jak
toho za svojí vynikající činnost plnou měrou za-
sluhoval.
Aleš
Alšův
Praha
Václavský náměstí
Vyš
muzeum král
hrad
13
article
Černá kovová rakev s tělesnou schránko
zesnulého byla vystavena v Pantheonu, smutečně
vyzdobeném, na katafalku péčí Pražského pohřeb-
ního ústavu městského umělecky okrášleném.
polokruhu kaskádově zářila světla, propletená exoti-
ckými květinami. Na rakvi spočívala mohutná ky-
tice květin z luk a lesů píseckých, věnovaných
„Práchní“. Před katafalkem položen věnec ohrom-
ných rozměrů z lipového květu s bílými stuhami.
věnovaných Jednotou výtvarných umělců, spolkem
„Manes“, skupinou výtvarných umělců a vytvar-
ným odborem Umělecké besedy.
Na 4. hod. odpolední byly stanoveny pohřební
obřady. V tu chvili Pantheon byl již přeplněn smu-
tečními hosty. Kromě choti zesnulého, členů rodi-
ny, přátel a příbuzných, byli přítomni zejména
Za českou akademii pro vědy, slovesnost a umění
prol. dr. Rob. Novák, rektor české university
Karlo-Ferdinandovy prof. Vejdovský, rektor akade-
mie výtvarných umění prof. Kotěra, prof. Mauder,
rektor české vysoké školy technické prof. K. No-
vák, prof. dr. J. Gruber, prof. dr. Dvořák, vl. rad
Stibral. prof. Preissler za moderní galerii a akade-
mii umění, za spolek výtvarných umělců „Manes
předseda arch. Novotný, sochař Kafka, tajemník
doktor
Rob
Novák
Vejdovský
profesor
Kotěra
Mauder
J Gruber
Dvořák
Stibral
Preissler
Novotná
Kafka
Prácheň
český univerzita Karla
Ferdinandov profesor
český vysoký škola technický profesor
spolek výtvarný umělec
14
article
R. Košerák, Matějček, dr. Štech, předseda skupiny
výtvarných umělců arch. Gočar, malíř Fiala, Janák,
Langer, dr. Thon, za Jednotu výtvarných uměleů
Láda Novák, Klusáček, za výtvarný odbor Umě-
lecké besedy předseda Majer a sochař Kofránek.
prof. St. Sucharda, prof. dr. Švabinský, dále depu-
tace města Mirotic pp. starosta Jan Mokšíček..
Klamicar a Kratochvíl, za okrašlovací spolek Ka-
launer a čtenářskou besedu v Míroticích p. Zvo-
níček, p. Batěk z Mirotic a p. Aleš ze Zavěšína
Spisovatelé školní rada Alois Jirásek, ředitel
K. V. Rais, dr. S. B. Heller, Ignát Herrmann s chotí.
Josef Holeček, Bohdan Kamínský, Aug. Eug. Mu-
žík, F. S. Procházka, Fr. Sekanina, proí. dr.
Thomayer.
Velmi hojným počtem doprovodilí zesnuléhok
hrobu členové České obce výtvarných umění, aka-
demičtí malíři a sochaři: Alfons Mucha, J. Dědina,
Olrva. Zd. Braunerová. Urban, Haüsler, Rašek
K. Štapfer. Engelmüller. Jan Prousek z Turnova,
Minařík. Koníček, Th. Veselý. Dvořák, prof. V. Vu-
kovac. O. Fiala, arch. Fultner. Otok. Nejedlý, Čejka.
Kysela, Mathauser. Beneš, Mařatka. Holmann,
Scheinost.
Primátor měst pražských dr. K. Groš, měst-
šli radní a obecní starší kom. rada Urban, vrchní
ředitel chudinských ústavů Em. Fatka, Siřiště,
Louda, Hašourek, arch. Myslík, Šule. Hošek, arch.
Hodek s chotí, presid. tajemník dr. Sobotka a dr.
Sum, v zastoupení městské rady Král. Vinohrad
starosta Al. Bureš, náměstek Fr. Prokopec a dvor-
ní restauratér Fr. Zavřel, za městskou radu v Žiž-
kově městští radní pp. Týbl a Tožička. Za akč í
výbor Národní strany svobodomyslné dr. J. J. Vej-
var. za Klub Národní strany svebodomyslné K.
Matějček
doktor
Štech
Gočar
Fiala
Janák
Langer
Thon
Lád Novák
Klusáček
Majer
Kofránek
profesor
Stanislav
Suchard
Švabinský
Mokšíček
Klamicar
Kratochvíl
Batěk
Aleš
Jirásek
K V Rais
S B
Heller
Herrmann
Holeček
Kamínský
Aug
F S Procházka
Sekanina
Thomayer
Mucha
J Dědina
Olrv
Zdeněk
Braunerová
Urban
Haüsler
Rašek
K Štapfer
Engelmüller
Prousek
Minařík
Veselá
Dvořák
O Fiala
Fultner
Nejedlá
Čejka
Kysela
Mathauser
Beneš
Mařatka
Holmann
Scheinost
K Groš
Fatka
Siřiště
Louda
Hašourek
Myslík
Hošek
Hodek
Sobotka
Sum
Král
Al
Bureš
Prokopec
Zavřel
Týbl
Tožička
Vej
Mirotice
Francie
Turnov
Žiž
Uma
Ka
Český obec výtvarný uměný
em
národní strana
15
article
Keclík, za městskou radu v Karlině cís. r. Engel-
mann. Zemský školní inspektor vl. rada Fr. Bílý.
okresní školní inspektor v Praze prof. Fr. Švadlen-
ka. PhC. Jar. Papoušek, předseda Svazu českého
studentstva ve Vídni. Nakladatelé člen panské
sněmovny cís. r. J. Otto a Fr. Topič s chotí. Josel
Pilnáček, továrník a náměstek starosty v Hradei
Králové, za Společnost přátel starožitností če-
ských v Praze archivář Jan Herain a nakladatel
A. B. Černý. Jos. Švab-Malostranský, Jan Veli-
cký, starosta Svazu učitelských spolků Velké Pra-
hy, doc. dr. Kallab. Jos. Urban za spolek česko-
slovanských knihkupeckých účetních, prof. dr
Houdek, stavitel dómu svatovítského arch. K. Hil-
bert. ředitel zemského archivu Nováček, dr.
Harlas, řed. F. A. Zeman a I.. Staněk za ÚMš.
prof. dr. K. Chytil, deputace spolku akademiků na
akademii výtvamých umění, dr. Václav Řezniček.
Jan Lier, deputace Spolku českých učitelek a Žen-
ského klubu českého, adjunkt městského archivu
dr. Šebesta, ředitel B. Kočí, majitel grafického ú-
stavu štene, Franta Anýž, řed. inž. Zelenka, so-
chař Kalvoda, malír Blažíček, za besedu „Dobrov-
ský“ předseda Slabý, za Sokol ve Střešovicíc
Houška, prof. Hofbauer, rada z. s. Říha, za česko-
židovskou organisaci dr. Polák a dr. Tevtz, G. N
Mayerhofer, dvor. rada prof. dr. Čelakovský, agrár-
ní poslanci Švejk, Špaček a Hybš, dr. Melichar
prof. Max Pirner, prof. Kratner, prof. K. B. Mádl.
maliři Böttinger a Strelti, ředitel Vyšší dívčí školy
Fr. Táborský, dr. A. Hajn, prof. Fr. Ženíšek, arch.
Engel
Otta
Josel Pilnáček
Herain
Černá
Jan
Veli
docent
doktor
Kallab
Urban
profesor
Houdek
K Hil
Nováček
Harlas
F A Zeman
Staněk
ÚMš
K Chytil
Řezniček
Lier
Šebesta
Anýž
Ing
Zelenka
Kalvoda
Blažíček
Hofbauer
Polák
Tevtz
Mayerhofer
Čelakovský
Švejk
špaček
Hybš
Melichar
Pirner
Kratner
Mádl
Böttinger
Strelti
Táborský
A Hajn
František
Ženíšek
Karlin cís
Praha
Vídeň
Francie
Hradei Králové
Švab
Střešovicíc Houška
svaz český studentstvo
panská sněmovna
svaz učitelský spolek Velká přít
Sokol
rada z . s . Říha
16
article
Sochor, dr. Fabian, arch. Janák, malíř Kratochvíl.
za Jednotu soukromých úřadníků Wagner, vl. rada
Windt, dvor. rada Olič, za Ústřední spolek jed-
not učitelských J. Černý a K. Tuček, dr. Pihert za
hudební odbor Umělecké Besedy, za Osvětový
Svaz sekretář Homola a nespočetná a nepřehledná
řada smutečních hostí ze všech tříd obyvatelstva.
Smutečním obřadům předcházel sbor „Zkame-
nělá sehránka“, zapěný pražským „Hlaholem“, ří-
zeným místosbormistrem Kohoulem.
Pan vl. rada Stibral. ředitel umělecko-prů-
myslové školy jménem české akademie věd a umě-
ní promluvil k uctění památky zesnulého M. Alše
Zemřel veliký syn našeho národa, jedenz
největších, pokud kulturní vyspělost velkost ná-
roda značí. Umělec z Boží milosti, poeta kresby,
umělec náš, zcela náš svým srdcem i duchema
celým svým životním dílem. Vznikl bez cizích vli-
vů ze sebe pro nás a plamenná jeho láska a ho-
roucí cit k vlasti a národu vytvořily celé jeho ži-
votní dílo, mohutné svou velkostí přímo opojné.
Sochor
doktor
Fabián
Janák
Kratochvíl
Wagner
J Černá
K Tuček
Pihert
Homola
Stibral
M Aleš
Zkame
rada Windt
rada Olič
Hlahol
český akademie věda
17
article
Nebyl umělcem elegantního hladkého zevnějšku a
oslňujících efektě, ale prostinké kresby jeho šly
nám k srdci, pohnuly nás k slzám když líčily utr-
pení dítěte, neb slávu naší minulosti neb kruté rány
nás stihnuvší. Jeho chorál sv. václavský byl jako
hudbou s nebes se snášející a jeho báje a cykly
historické jako vzkazy předků našich, jako písně
bohatýrské, budící nadšení a pýchu nad zašlou jich
slávou neb hluboký žal nad porobou a neštěstím.
Neměl žádných cizích vzorů a mistrů, jež by byl
sledoval, neměl školy, jež by byla určovala jeho
styl, měnící se hesla a módy v umění šla mimo ně-
ho, byl a zůstal úplně svým, jeho ryzí, velká láska
k národu a ke všemu co se k jeho životu, ať pří-
tomnému, ať minulému vztahovalo vyplnila celý
jeho život a vybudovala s důsledností neochvějnou
dílo, které, byvši konečně pochopeno, postavilo
Aleže rázem do prvních řad a vzbudilo úctu všech.
starších i mladých kruhů uměleckých všech odstí-
nů a barev.
18
article
Nestalo se tak rázem. Nebyly i Alšovi uspo-
řeny doby krušné, doby zneuznání a bagatelisová-
ní a s tím spojený těžký boj o život. Ale nešel za
úspěchem, tvořil, poněvadž mu to bylo životní po-
třebou. Svět ideový, který si vysnil, byl mu nevy-
čerpatelným zdrojem látky, kterou s příslovečnou
lehkostí a pdlí zpracovával. Plodnost jeho až uvá-
děla nakladatele obrázkových časopísů do rozpa-
ků a příliš časté ukázky jeho umění začaly čtenář-
stvo unavovat. Ale přešly i tyto doby a budiž s po-
vděkem konstatováno, že poznali jsme ještě včas
vysokou cenu a význam umění Alšova pro nás.
takže doba posledního desítiletí jeho života měla
do sebe alespoň ten hřejivý pocit všeobecného
upřímého ocenění a úcty a vážnosti z kruhů nej-
šírších. Dne 18. listopadu roku loňského oslavova-
li jsme šedesáté jeho narozeniny a bylo zajisté
Alšovi upřímnou radosti, jak všeobecné úctě oce-
nění se těšil. Tehda vyslovil přání, aby si mohl be
tíznivých, jeho vůli a svobodnou volbu omezujících
objednávek tak jednou zas od srdce v nějakém
vzdáleném koutku vlasti zamalovat. Ale nebylo
mu souzeno tohoto ušlechtilého požitku se dočka-
ti. Dříve než jsme se nadáli, odešel od nás.
Dále řečník obšírně se zmínil o životopise M.
Alše a o uměleckém jeho tvoření a končil: Ztuhla
jeho ruka, ukončeno jest jeho dílo. Pozdě dost po-
znali jsme a ocenili jeho umění, ale stalo se tak
přece. Avšak skromné naše poměry nedopřály nám
poskytnouti Alšovi příležitost, aby uplatnit se mohl
též v rozměrech a úlohách monumentálných. S po-
znáním a pochopením jeho umění rostí jeho vý-
znam a nebylo populárnějšího umělce mezi námi.
ojehož hodnotě byl jediný hlas úcty a uznání.
Aleš
Alšův
M Aleš
19
article
Řada spolků odborných dala mu svou úctu na jevo.
jmenovavši jej svým čestným členem. Česká aka-
demie cís. Františka Josefa čitá jej mezi své členy
řádné a učinila, seč byla s to, aby zmenšila mu
míru jeho starostí životních. Rada král. hl. města
Prahy uctila jej, jmenovavši jej inspektorem kre-
slení a vláda poskytla mu pensi doživolní.
Odchází od nás, jeho dílo však zůstává a žit
bude v upomince naší, dokud biti bude srdce naše
pro vast a pro národ, jako bilo vřelé srdce jeho
pro jeho drahou otčinu a její lid.
Přítel zesnulého, vinchradský farář mgsr. dr
Lehner, za asistence farního duchovenstva, vykonal
pohřební obřady, při nichž Hlahol“ zapěl Bendlovo
„Salve“. Po obřadech byla rakev snesena z kata-
falku. Když byla nesena schodištěm Musea, zapěl
„Hlahol“ velebnou píseň „Kdož jste boží bojov-
níci“, píseň, kterou Mikoláš Aleš tak znamenitě
ilustroval. Píseň působila nevýslovně hlubokým
dojmem.
Rakev s tělesnou schránkou Mikoláše Alše
byla nesena do zlstého šestispřežního vozu pohřeb-
ního, stojícího před vodopádem musejním. Četa
Sokola mateřské jednoty s rapíry a členové organi-
sací výtvarných umělců tvořili podél rakve špalír.
Na rampách musejních plály mohutné řecké
ohně.
Mezitím seřádil se na Václavském náměstí
průvod. Zahájili jej Sokolové z Prahy a všech jed-
not v obcích okolních, střelci, členové organisací
národně sociálních a sociálně demokratických.
Dále byl nesen věnec obrovských rozměrů,
věnovaný organisacémi výtvarníků, a následovali
Sokolové, siřelci, nárední soclalisté a studenti.
nesoucí věnce, nádherné a drahocenné květinová
dary, které věnovali: opuštěná rodina („Drahému
tatíčkovi“), c. k. akademie umění, Karel a Naděžda
Kramářovi, král. hlav. město Praha, spolek sv.
František Josef
Lehner
Bendlův
Salve
Mikoláš Aleš
Aleš
Sokol
Karel
Kramář
Praha
Václavský náměstí
Rada král
Hlahol
akademie uměný
spolek svatý
20
article
Lukáše, město Král. Vinohrady, Ústřední Matice
školská, Městská vyšší dívčí škola, Jan Otto, Česká
obec sokolská, Společnost přátel starožitností če-
ských. III. měšť. škola na Král. Vinohradech. Bož
a Jarosl. Kallabovi, M. Nejtková, řed. B. Kočí
Růž. Šimáková, spolek umělecké výchovy, na-
kladatel A. B. Černý, Rudolf Ryšavý, rodina Kai-
lova, Ot. Kail, rodína dra. Riegla v Ústí n. Orl.
Jul. Fischer, Česká obec střelecká, E. Adamová-
Noltschová, M. Šárecká aj
Následovalo duchovenstvo, za nímž vezena ve
zlatém vozě pohřebním rakev s tělesnou schránko
Mikoláše Alše, čtverým špalírem provázená. Z
rakví ubírali se členové rodiny a následovali smu-
teční hosté. Péčí členů jednot sokolských panoval
nejvýš dokonalý pořádek při průvodu.
Kondukt ubíral se po Václavském náměstí
Ovocnou ulicí, Jungmannovou třídou, po Karlově
náměstí a Vyšehradskou třídou k posvátnému Vy-
šehradu. Ve všech těchto ulicích byly rozsvíceny
elektrické a plynové svítilny a jak už zmíněno
ulice byly naplněny velmi hustými špalíry obecen-
stva. Cestou pěl „Hlahol“ smuteční písně.
Před bývalou vyšehradskou radnicí přejal ve-
dení průvodu kanovník P. Vaněček s asistencí kole-
giátního duchovenstva.
Před kostelem sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
byla rakev se zlatého vozu snesena na nosítka
odnesena špalírem Sokolů na sarkofag Slavína, po
jehož levé straně zaujali postavení členové „Hla-
holu!. Po zapění skladby„Mezi kvitím“ přistoupil
k rakví spisovatel K. V. Rais a takto vroucně
promluvil:
„Mám u této vzácné rakve promluviti několik
slov na rozloučenou. Ale přiznám se, že sám chvěji
se posud pod velikým dojmem, jejž zažili jsme prv
v Museu.
Lukáš
Král
Jan Otta
Bož
Jarosl
Kallab
M Nejtková
B Kočí
Růža
Šimáková
Černá
Ryšavá
Otakar
Kail
Riegl
Jula
Fischer
E Adamová
Noltschová
Aleš
P Vaněček
Petro
Pavel
Hla
K V Rais
Ústí
Jungmannův třída
Karlov náměstí
Vyšehrad
Slavín
Sokol
Kailův
21
article
Když rakev se zesnulým mistrem vynášeli z
Pantheonu. Hlahol na schodišti přivítal ji mohut-
ným, slavným a dojímavým zpěvem naší staré hu-
sitské písně: Kdož jste boží bojovníci. Dojem ne-
zapomenutelný! Ten velký zpěv v té chvíli pro-
mluvil o zesnulém, kdo byl, tak, že přechabým
zůstane moje slovo i kdyby je pronášela láska nej-
větší
Prácheňský kraji vzdálený, jak se nad tvými
rozvlněnými luhy, nad slunnými háji a stráněmi
nad dědinami i městy žalně rozhlaholily zvony ko-
stelních věží i zvonky vesnických zvoniček na ná-
vsích, jak se rozžalovaly, hlásajíce všemu kraji-
„Aleš umřel! Drahý Mikoláš Aleš odešel nám a ji
se nevrátíl““
A ustrnul lid starého Prácheňska nad žalu-
plnou zprávou, že umřel nejlepší jeho rodák, celým
srdcem svým oddaný tomu kraji, v němž pohroben
jest celý alšovský rod. že odešla duše, jež byla
duší toho lidu i jeho luhů, jež rozuměla jim jako
nikdo jiný a lnula k nim nevylíčitelnou láskou až
do posledního vzdechnutí svého! —
Sotva rok je tomu, co před blížící se šedesát-
kou, těše se již dlouho před ní z velikého množ-
ství projevů lásky, zatoužil opět po dlouhé dob
zpatřiti prácheňský kraj, v něm v Miroticích místo
kde stávala rodná střecha jeho, navštíviti všecky
vzácné koutky i hřbitov, kde práchniví hlava mat-
čina, otcova i starého strýce Tomáše, jenž býval
mladému Alšovi druhou matkou.
Toužil pochoditi všemi pěšinkami, poli a strá-
němi, v nichž pod modrem nebes ze života lidu,
z rodného kraje, z báje i z historie a z písma
mladosti načerpal tolik vroucnosti do srdce svého.
že jí později podarovával tisíce a tisíce lidí če-
ských od dětské droboty až k duším ustaraným.
Aleš
Tomáš
starý Prácheňsko
Mirotice
Hlahol
drahý Mikoláš Aleš
22
article
Po veliké, celoživotní práci rozchvělý poutníl
zavítal v domovinu svoji. Mikoláš Aleš, šedesátník,
umělec proslavený, ale srdcem to staré dítě, po-
těšil se tam láskou krajanskou, ale i nejednou ne-
viděn zaplakal. Po návratu do Prahy pravil: „Když
jsem z Mirotic odjížděl, postavil jsem se ještě ve
voze a hleděl jsem zpět k nám. Ale náhle všecko
se ve mně rozechvělo, oči se zatopily a musel jsem
sednouti; nebyl jsem už s to pohleděti tam ještě
jedenkrát. A byl to na domov pohled poslední.a
Kráčel potom i cestami, po nichž chudý hoch
s hůlkou a s uzlíkem putovával k Písku, vešel opět
jako za mlada tou píseckou branou do města,v
němž, jak se v jeho nejmilejší písniěce praví, musel
študýrovat, a všude tam užil mnoha projevů úcty
vděčné oddanosti. Tam. kde mladistvý, nevšímaný
chudý student touhy své do budoucna jen v srdci
nosfval, vrátil se starý muž. byť nitrem stejně svěži
umělec, vším národem, všemi vrstvami jeho ctěny
milovanýl
Jaký to byl návrat! Neuskutečnily se siee
všecky velké vidiny, které pod tím pevným čelen
během života vyvstaly: kromě slavného cyklu Vlast
v Národním divadle nebylo mu dopřáno sny své
věkovitě zachovati budoucím, snad se i ledaco roz-
drobilo, ale přece jenom z báje, z minulosti star
i pozdější a za všeho, ze všeho života českého oka-
zoval nám tolik krásy v rozkošných cyklech
kresbách jednotlivých, tolik žáru a velkosti i ve
tklivé prostotě a výmluvné jednoduchosti jejich
že nelze jinak, než němě pokořit se v hlubokém
obdivu a vzdychnouti, jaká to byla vzácná česká
duše, co nadšení nad velkou dobou vlasti a na
jejími největšími postavami, co hoře nad jejím pá-
dem a nad útrapami lidu, jehož byl synem každou
kapkou krve, co poesie a čisté radosti žilo, s ní at
do skonání.
sle
Mikoláš Aleš
Vlasta
Praha
Mirotice
Písek
národní divadlo
23
article
Dobře pravil kdysi starý umělec mladému aka-
demikovi: „Může z vás být veliký umělec. To, co
se nedá naučit, máte ve velkém.
Jaký to byl do domoviny návrat po všem ži-
votě až do té šedesátky! Co práce měl za sebou
co vlastní radosti z ní, ale i co zklamání, co bolu.
ba i co nedostatku! Jenom skromný Aleš, venkov-
ský syn, z domova zvyklý malým noměrům, ta ves-
nická, trpělivá duše, jež až do smrti sama pro sebe
potřebovala tak málo, byla s to tím životem pro-
jíti, projíti a zachovati srdce neporušené a úsměv
na rtech až do hrobu.
Jen to, co v té duší planulo a svítilo, ta jeh
básnická mysl česká a snad i kousek naděje, že
přece, přece jen musí býti jinak, přenesla jej těž-
kými léty neuznání, ba nevšímavosti.
A jaký to po tom všem byl loni návrat! Děti
obsypávají jej kvítím i jásotem, staří, prostí i vzdě-
laní s obdivem a láskou hrnou se k němu, vědouce
že nejen kraj jejich, ale všechen český národ s ob-
divem, úctou a vděčnou láskou k němu hledí.
Zmiňuji se tolik o té loňské jeho návštěvě
Práchensku, protože se domnívám, že byla největšt
radostí jeho života. Největší radostí, protože při
té návštěvě v milovaném kraji byla s ním ta, jež
mu tam v mládí dala své srdce a potom s vroucí
oddaností, trpělívě šla s ním životem, samu n
sebe zapomínajíc, tal jež v nejtěžších chvilích by-
vala mu jedinou pevnou, věrnou, ničím nezlome
nou ochránkyní, ta, bez jejíž opory byl by snad
v zápasu s poměry přece jen podlehl.
Aleš
24
article
Těšila-li Alše láska a uznání, jichž se mu do-
stalo, těšila hlavně proto, že se toho po těžkém
žití dočkali spolu a s největší radostí svou —
s dětmi svými.
Ta vérná průvodkyně Alšova od mlada dobře
znala, jaký je ten Mikoláš, někdy trochu divoký
vzácný člověkl
Jsa na akademii, psal nejmilejšímu příteli své-
mu Jiráskovi: „Žiju divně. As tak jako Eliáš n
pouští. Jenom že tady Bůh mne seslal člověka mí-
sto krkavce. — Jeden žák v akademii má mne tak
rád. že mi každé poledne do školy něco přinese
od jídla. Jest to bídné, ale jsem spokojen přec.
„Prožil jsem zase před dvouma nedělma něco
ze školy života. Hnedle by jeden moh z toho dělat
maturitu.
Jindy dvaadvacetiletý akademik pravil.
„S bochníkem chleba a čtyřmi il. v kapse ubíral
jsem se ku Praze.“ — „Seděl jsem a sedím stále
doma. Když venku mrzlo a sníh hustě padal, stát
isem nejednou u okna v teplé světnici a bylo mně
k nějak teskno — — myslel jsem, že mnoho prv-
ního sněhu na hrob oteův napadlo —
Takový zůstal do konce žití. Celé dlouhé
řady neděl z domu nevycházel, žíje jen v rodině
netvořil-li svá svěží díla nebo nečetl, hledíval do
deště, do padajícího sněhu, do přibývajícího šera.
Co všecko tam vídal . ..
Aleš
Alšův
Mikoláš
Jirásek
Asa
Eliáš
Praha
25
article
Když r. 1876 pro demonstrace proti profesoru
Woltmannovi, jenž hrubě promluvil o českém umě-
ní. byl s Chittussím odsouzen k několikadennímu
vězení. psal, že do vězení na policejním ředitel-
ství šel, „nemaje nic než bibli pod paždí
Po požáru Národního divadla, domnivaje se
že zničena jest i jeho Vlast, psal jmenovanému pří-
teli: „Škoda, že neuvidíš ani můj Tomášek svého
táty verk. Jak as hleděl s náspu švédských (u Kle-
can) Beneš Třebízský na ohenl“
Toť drobty o jeho krásné duši: sta dalo by
se jich uvésti. A jako po vítězství cyklem Vlast
radostně zvolal: „A tehdy přišla hodina má!“ tak
jindy s klidným úsměvem pravil: „Království mé
není z tohoto světa.
Třebízský. Chittussi, Liška. Vrehlický, Tho-
mayer, Jirásek byli nejbližšími Alšovými přátel
z let akademických. Zbyli tři — — a nyní Aleš
odchází..
Odešel, jak žil. V tichu svého skromného pří-
bytku, rodinou svojí obklopen, pod milým obráz-
kem matčiným zamyká oči na vždy.
Maně přicházejí na mysl verše Máchovy, které
Aleš stokráte deklamovával a jež vtělil v jednu
z prvých překrásných maleb svých
„Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou:
Tohoto poutníka již zrak neuzří tyůj — —
nikdy, ach, nikdy — —
Woltmann
Tomášek
Beneš
Třebízský
Vlasta
Chittussi
Liška
Jirásek
Alšův
Aleš
Máchův
Aleš stokrat
národní divadlo
26
article
Ale nebudiž žalováno, vždyť diviti se musíme,
že i ta zdravá postať Alšova vydržela tak dlouho
žár jeho plamenného nitra, žár, jejž vkládal do
všech děl svých, neboť co ten muž stvořil, prošlo
lázní ohnivou.
Kolikráte pod dílo své s celou vroucnosti na-
pisoval slova dávné písně: Nedej zahynouti nám,
ni budoucím! Kolikráte před duchem jeho táhl mo-
hutný řad postav při písni: Kdož jste boží bojov-
nícil Kolikráte tím neb oním způsobem vtěloval
slova té obdivované písně:
„Tenť Pán velí se nebáti
záhubcí tělesných.
ver
velíť i život ztratiti
pro lásku bližních svých
protož posilněte zmužile srdcí svých.
Nepřátel se nelekejte —na množství nehleďte ——
Dokonáno jestl
Alšův
27
article
Dokonán jest život krásný, život i při všech
těch trampotách závidění hodný. Mistře Mikoláši,
kdož by Ti nezáviděl tolik, tolik krásy, kterou jsi
se celý život oblažoval a kdož by nežehnal za
všecky dary duše a ruky Tvěl
A zde u rakve Tvě, příteli, chvěje se touha,
jež i Tvoje bývala: aby z národa našeho i v budouc-
nu vycházely silné individuality, které by české
umění výtvarné i slovesné dále povznášely a ná-
rodu zjednávaly tak pravé cti. Kéž kvete umění
naše, ale kéž také z národa našeho i v budoucnu
vycházejí synové a dcery, kteří by jako Ty a jako
Tobě blízcí, zde pohřbení — Němcová, Neruda,
Smetana — celým srdcem toužili a dýchali s ná-
rodem, jemu rozuměli, jej sílili, a za to navždy
zapsali se do jeho hlav i prsouí
Velké, podmanívé je to Tvé české dílo! Aka-
demie umění jmenuje Tě svým čestným členem, a
k hrobu doprovázejí Tě všecky, všecky naše sbory
umělecké v dojímavé svornosti.
Jaké to štěstí životné práce, jaký to u nás
zjev! Předrahé Prácheňsko Tvoje posílá Ti na rakev
kytici nejkrásnějšího kvítí z milých Tvých strání
a lučin.
Jediný žal prochvívá nás všecky, že Ti nebylo
popřáno ještě léta žiti také trochu klidněji, utě-
šeněji, nehoněn a neštván! Ale když již bylo sou-
zeno, když pilná ruka Tvá neměla si odpočinouti.
leč až v rakvi, jen láska naše provází Tě do ti-
chého hrobu a všeho českého národa tisícerý
tisícerý díkl
Ať zavoní tedy kalina, ta milá rostlina slovan-
ských bájí, nad hrobem Tvým a ať tedy, jak jsl
říkával, zadují větrové s puszty do snětí jejich, aby
rozšuměly se nad „dobrým kozákem“ pochova-
ným ...
Mikoláš
Němcová
Neruda
Smetan
28
article
Po této řeči, která působila hlubokým dojmem,
rozloučil se se zesnulým tvůrce pomníku Fr. Pala-
ekého, prof. St. Sucharda a pravil, mocně dojat:
Mikoláši Alši! Tam v tom prostém bytu — posled-
ním pohledem loučili se s Tebou Tvoji drazí —
Tvoje děti — Tvoje družka, která spolunesla s he-
roismem trpitelky — těžký kříž — jejž na Tvojí štji
vložil trpký osud, trpké země kalicha. Pod zlatou
bání Českého musea loučil se s Tebou český ofi-
ciální svět, co zatím ze smutných, zašeřelých síní
k Tobě zalétal pláč všech českých květů — vší
české půdy — všech její pohledů — všech její
zkazek, od dálného pravěku po všechnu dobu, již
země naše žila. Plakaly všechny ty siroty — protože
Tys jediný je tolik miloval — je všechny svou umě-
leckou duší objal. Zde, pod širou nebes bání, loučí
se s Tebou celý český kraj — loučí se s Tebou
Tvoji přátelé a všichni, kteří Tě měli prostě
upřímně rádi. Loučím se s Tebou za všechny kama-
rády Tvého cechu — z jehož prestolu nám dobrý —
věčně milovaný odcházíš. Ty. Mikoláši Alši, nej-
větší, nejkrásnější, nejmladší umělecké srdce Čech!
Po nejvýš dojemném tomto proslovení zapěl
„Hlahol“ „Salve regina“, načež kanovník P. Va-
něček vykonal pohřební obřady a rakev snesena
ze sargofágu ke hrobu. Za zpěvu národní hymny
„Kde domov můj?“ spuštěna rakev do hrobu a po-
kryta vonným kvítim.
Bylo již po 7. hodině večerni, když se zástupy
smutečních hostí vracely z posvátného Vyšehradu.
ernilzno
Z Frenštátu pod Radboštěm. Nad úmrtím
našeho Mikoláše Alše, jehož umělecká tvorba
se nesla ryzím duchem národním a kteráž do.
vedla každé české srdce nadchnouti, jeví hluho-
kou i vřelou soustrast Oběanská bese da.
profesor
Stanislav
Suchard
Aleš
Francie
Čechy
Vyšehrad
Frenštát
Salve regina
29
title
Mezi turnéry německými.
30
article
V Lipsku, 13. července-
Lipsko
31
article
Nelze shrnovati všecky dojmy i zkušenosti
jediný dopis o velkých slavnostech německého tur-
nérstva, pořádaných v Lipsku 11.—16. července.
Německý Turnerschaft jest nejsilnéjší korporací tě-
locvičnou na světě, čítající přes 9690 těl. spolků
o 1.003.609 členů, mezi nimiž jest 457.496 cvičencu.
58.477 žen. 50.052 cvičitelů, jest korporaci, která
po dlouhou řadu let stála „nepřemožitelně v po-
předí všeho tělocvičného ruchu a stojí dosud na
špici všeho národního cítění a chtění germánského.
Jest to organisace téměř se staletými zkuše-
nostmi, pronikající veškeré vrstvy 60milionového
národa německého, organisace výchovná, alei
obranná, organisace sice tělocvičná, ale především
výbojná, zkrátka organisace v nejčistším slova smy-
slu všeněmecká.
A tolo velkolepé sdružení lidí, prodchnutých
jedinou myšlenkou a ovládaných jediným cílem-
„velké a jednotné Německo“. pořádá právě svj
XII. sjezd za nebývalé dosud účasti jak turněrá,
tak i občanstva. Noviny odhadují počet turnérů.
kteří zavítali v tyto dny do Lipska, na 60—80.000
a my, vidouce ony tisícihlavove zástupy mužstva.
opatřených zvláštními odznaky sletovými, ne-
chceme nijak o počtu tomio pochybovati.
Lipsko
Německo
32
article
Je to prostě úž asné, jaká síla jeví se
myšlence turnérské i v těch, kdož jsou odho-
dláni myšlenku onu v život uváděti. Celé Něme-
eko obrací sem do Lipska svoje zraky, jeho nej-
lepší synové jsou zde shromážděni. A jest jich snad
— 80.000... A těch, kdožje vítají a pozdravují,
je desetkráte tolikl Prsa svírají se úzkostí při po-
myšlení, že v milionu těchto germánských srdcí
není jediného, jež by se nechvělo touhou
po — bojí, rozmachu a — násil
Slavnosti byly zahájeny v sobotu o 6. hodině
večer na cvičišti slavnostním. Po celý den sjížděly
se zvláštní vlaky s turnéry celé Evropy. Bylo jich
přes 70 z říše, asi 6 z Rakouska. Za necelých 12
hodin sielo se sem na 80.000 turněrů, z nichž mnozí
až z Australie, Ameriky, Afriky, Ruska, Dánska,
Lipsko
Evropa
Rakousko
Austrálie
Amerika
Afrika
Rusko
Dánsko