Dne 4. července 1902.

KA LIY

Číslo 181. Strana 3.

v celé řadě článků, uveřejněných v tehdejší »Augsb. Allg. Ztg.« dokazoval, že jest nezbytným povoláním německé říše, získatl Čechy a Maďary pro německou národnost. A professor na universitě v Gottinkách, dr. Lagarde, jehož »Německé splsy« (»Deutsche Schriften«) těší se mezl Němci ještě dnes veliké ob- libě, rozvinul Lösrovu myšlénku ještě dále, nebot píše: »Rakousko musí býtl považováno za koloniální zemi Německa. Všichni neněmečtí kmenové říše Du- najské, nevyjímaje dost málo ani Maďary, jsou jen břemenem pro Evropu; čím dříve zahynou, tím pro nás I pro ně lépe. Podobají se kupeckým závodům, kteréž pracují s nedostatečným kapitálem. Jako za- jisté nemůže býti žádné politiky Reusz-Schleiz Grelz- Lobensteinské, zajísté rovněž tak jest nemožné (?) krá- lovství vladiměřské, neb vévodství osvětimské, nebo Václavská země. Pro Německo musí Istrle zabezpe- čena býtl jako východiště německého obchodu na

Adril a do Afriky. Jablunka může jen čisté něme- cky slyšeti, a odtud jevt vlně valiti se na jih tak dlouho, dokud ze všech těch bídných nárůdků císař- ského státu nezbude ani dost málo. Nesmí proto za- hrávati si s Maďary, Čechy, Rusíny, Slováky, nýbrž dlužno jim ukázati, kdo jako lepší člověk je oprávněn k panování. Aby vynutllo pokoj v Evropě bez trva- lého obtěžování svých příslušníků, bylo by s to pouze Némecko, které by sáhala od Emže až k ústí Du- naje, od Memelu až po Terst, od Met až po Buh, protože jenom takovéto Německo může se uživitla protože jenom takovéto Německo může se svým stá- lým vojskem a jeho první zálohou povaliti Rusko, spojené s Franclí. Nemám aní dost málo co dělati s Čechy a podobnými lidmi; jsou to naši nepřátalé, a proto musí býti s nimi podle toho naloženo. Nemů- žeme Rakousko zachovati jinak, než když je násilně zgermanisujeme.« Edvard z Hartmannů vyjadřuje se kratčeji. Praví, že Némecko musí se přidržeti he- sla vyhubení. Zničení musí prý býti všichni národové, kteří mu překážejí. Záměry tyto považovány byly dlouho jen za výtvory obrazotvornosti. Dnes je však v Německu, ba také v Rakousku hojně těch, kdož věří v jejich uskutečnění. Proč ne, a kdo že by jim toho nepřál? Vždyť ani stromy všeněmecké nevy- rostou do nebes, a všeho do času, ale Pán Bůh na věky.

Nunciatura v Berlíně. O zřízení této nun- ciatury jedná se mezi Římem a Berlínem již delší dobu. Vatikán chce povoliti, bude-li jen kníže biskup dr. Kopp. za rozdělení vratislavské diecése náležitě odškodněn. Švýcaři nechtějí o všeněmectví ani sly- šeti. Aféra velmi mrzutá přihodila se profesoru na bernské universltě Vetterovi u příležitosti jubi- lejní oslavy germánského musea v Norimberku. Ten- týž byl tam vyslán jako zástupce bernského histori- ckého musea a spolu i university. A tu měl řeč, v níž si všeněmeckému srdci ulehčil slovy: Něme- ckou provincií v duševním ohledu chceme my v německých Švýcarech býti a zůsatí! Těšíme se, že se zde smí- me cítiti jako Němci mezi Němcl, ja- kožto krajané Göthea, Schillers, Al- brechta Dürrera atd. Slov podobných bernský profescr promluvil v Norimberku ještě více, když ale domů se vrátil, byl přivítán od studujících — koči- činou, při níž tekla i krev. A hned na to senát bern- ské university a pak i městská rada proti řeči pro- fesora Vettera se vším důrazem se ohradily, násled- kem čehož Vetter svého místa se vzdal. Tak umějí Švýcaři Němci svou samosts inost hájiti.

Italský král do Petrohradu. Dle »Tri- buny« odjede král italský 9. července v průvodu Pri- nettiho přes Berlín do Petěrhofu, kam přijede 13. t. m. a kde pobude 3 dni. Odtamtud vrátí se přímo do Italie. Královna s ním nepojede, její zdravotní stav tomu nedovoluje. — Jeden z redaktorů časopisu »Italie« měl rozmluvu s vysokým římským diploma- tem; tento diplon at potvrdil hořejší zprávu a pro- hlásíl, že pro gram slavností za příčinou králova po- bytu v Rusku ještě není sestaven, že však bude nej- spíše přeblídka vojska v Carském Sele a slavnostní představení v carském divadle. Tolikéž není prý ještě určena doba, kdy car, který ještě nikdy v Římě nebyl, italskému králi návštěvu oplatí. Rozpuštění francouzských kongregač- ních ústavů. Dekret, jejž vydal president Loube dne 27. m. m., jímž nařizuje se rozpuštění velikého počtu ústavů francouzských kor gregací, odvolává se na § 13. zákona o spolcích. Parsgraf ten zní: Žádná náboženská kongregace nemůže utvořiti se bez autorisace dané zákonem a ustanovující podmínky je- jího trvání. Může založiti nový ústav jen na základě dekretu, vydaného ve státní radě. Rozpuštění kon- gregace nebo zavření každé osady může býti nařízeno dekretem, vydaným v ministerské radě. Vydaný de- kret odůvodňuje se došlými zprávami, kteréž oznámily, že po vyhlášení zákona ze dne 1. července 1902 (zá- kon o spolcích) založily kongregace jistý počet nových ústavů, aniž dosáhly schválení nebo vůbec za ně po- žádaly. Hlavní článek dekretu zní: Nařízuje se za- vření níže jmenovaných ústavů, kteréž otevřeny byly

po vyhlášení zákona ze dne 1. července 1901 s pře- stupkem ustanovení článku 13 § 2. jmenovaného zá- kona a ostatních výše uvedených textů. Z označených ústavů patří 63 vesměs ženským kongregacím a byly skoro vesměs školními ústavy (dívčími školami). Offi- cialní »Matin« uveřejňuje za účelem omluvení tohoto dekretu v podstatě toto: Po vyhlášení zákona o ško- lách velíký počet kougregací již schválených nejen že opomenul upravíti zákonité poměry ústavů dříve od nich bez autorisace založených, nýbrž založil ještě nové ústavy, na počet asi 300. Pro ji tý počet těchto po- sledních byly podány žádosti za schválení, pro více než polovici však ne. Jako důvod tohoto obmeškání vyšlo na jevo, že pan z Mackan a abbé Gayraud tvrdili v oběžnících, rozeslaných kongregacím, že ústav té kongregace neexistuje zákonně tam, kde příslušná realita není majetkem kongregace. Státní rada zabý- vala se již tímto zákonu dávaným výkladem a pro- hlásila v uveřejněném dobrozdání, že takovýto ústav dlužno považovati za přímou dependenci kongregace.

Přes to nebylo zažádáno za schválení pro příslušné ústavy. Jeví se tu tedy prý porušení zákona, jehož trpětl nelze. Věci mají se tedy takto: Ústavy, o něž běží, umístěny byly vesměs v najatých místnostech a nebyly ohlášeny v důvěře na výklad zákona, že ústavy, jež nenalézají se v budově, jež jest majetkem kongre- gace, nemohou býti považovány za její ústavy. Vláda vyžádala si, dříve než vydala svůj dekret, příznivé dobrozdání státní rady — jejíž členové vesměs jsou od vlády jmenováni — a potom vydala svůj dekret. Kdežto jindy všichni, kdož jsou nějakým dekretem postiženi, mohou se odvolati ke státní radě, v tomto případě pozbývají tohoto práva, poněvadž rozhodnutí státní rady bylo už vydáno. Nepokoje v Turecku. V poslední době vy- skytly se ve vllajetě monastýrském revoluční a lupič- ské bandy, které zaměstnávají turecké čsty k jich odzbrojení vyslané. Také albánské bandy v Dibru terrorisují obyvatelstvo. Následkem poslední srážky u Florlny bylo přes 100 kompromittovaných Bulharů zatčeno, a nyní se provádí odzbrojování vesnického obyvatelstva obvodu fiorinského. Totéž děje se ve vilajstě monastýrském.

Anarchisté proti sultánoví. Neapolský »Matino« se dovídá, že tamější úřady byly upozor- něny na uchystaný komplot proti životu sultána, jehož původci jsou prý Italové Tobia Boni a Serriet. Turecká policie prý má důvody k domněnce, že oba jmenovaní zdržují se právě v Neapoll. Unifikace tureckých dluhů. Úřadní kruhy turecké ujíšťují, že sultán požádá francouzského vy- slance Constanze u ministra financí Rouvlera, jenž dnes odjel na dovolenou, aby docílil lepší podmínky pro unifikaci tureckého státního dluhu a zároveň po- volení, že unifikace provede Rothachild. Z Mandžurska. »Times« oznamují: Ač ratl- fikace mandžurské smlouvy byly 29. m. m. v Petro- hradu vyměněny, trvají přece různosti v náhledech ohledně podržení cizích vojenských spoluřiditelů se- verní dráhy. Anglie žádá jejich podržení, kdežto Ru- sko naléhá na jejich odvolání.

Zprávy církevní. Rektorem »del Anima« v Římě na místě msgra. dra. Nagla, jenž byl povýšen na biskupský stolec terstský, má býti ustanoven dr. Josef Loh- ninger, jenž byl doposud farářem v Unter- achu v Horních Rakousích, a dříve ještě tajemníkem biskupa lineckého. Sjezd duchovenstva. Komité, sestávající z kněží všech rakouských korunních zemí za před- sednictví preláta prof. dra. Scheichera a kanov- níka Himmelbauera, usneslo se konatí dne 18. t. m. ve Vídni druhý sjezd rakouského kleru. Účelem sjezdu jest m. j. i zřízení spolků za účelem právní ochrany nižšího kleru. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Investován byl p. Jan Raus na faru v Šafově Přestoupení k eírkvi katolické. Dne 2. července t. r. byla v děkanském chrámu Páně na Kladně pokřtěna a do církve katolícké přijata 36let bývalá israelitka Karolina Ledererová. Při křtu sv. přijala jméno Františka. Pravdám sv. náboženství vyučoval konvertitku po delší čas vp. Josef Kuška, kaplan kladenský; křest sv. vykonal zmíněného dne vdp. Antonín Maděra, děkan kladenský. Marianský spolek křesť. dcer v Praze koná v neděli dne 6. července t. r. o slavnosti Na- vštívení Panny Marie v kostele u sv. Jana na Skalce výroční slavnost svou tímto pořadem: ráno v 6 hod. mše sv. a společné sv. přijímání, odpoledne v 6 hod. kázání a slavné pože hnání. V neděli dne 23. července t r. súčastní se spolek poutního průvodu Marianské kongregace u sv. Ignáce do Staré Boleslavi.

Na oslavu památky sv. Cyrilla a Methoděje. Skvělou v pravdě možno nazvati slavnost, kteráž včerejšího večera uspořádána byla neunavnou Kato- lickou Besedou ve veliké dvoraně Svatováclavské zá- ložny k uctění nehynoucí památky velikých našich věrozvěstův moravských. Prostranná dvorana vynikající jasem osvětlení, byla plna účastníků a značný byl počet našich dam. Mezi přítomnými jmenovati dlužno: Jeho Osv. Vojt. hrab. Schöaborna, pp. kanovníka msgra. Kuchynku prof. dra. Kadeřábka, msgra Drozda, maj. Cyrillo- Methodějské knihtiskárny V. Kotrbu, prof. Košnáře, obec. staršího M. Nováka, faráře Honejska, duchov- správce Postřihače, faráře dra. Řsháka, prof. Trnku, prof. Spröngla, dra. Zavadila, Žandálka, Janotu, Pe- choče, Saipa, Švehlu, Kašpárka, Stejskala a j. v. V průčelí dvorany v smaragdově zeleném exotl- ckém hájku pod červenobílým látkovým krytem se zlatými třásněmi, bylo umístěno poprsí sv. Otce Lva XIII. A tu s podia, koberci krytého, když za- pěl dojemně sbor Katolické Basedy starobylý chorál »Hospodine, pomiluj ny«, promluvil jasným klasema veleúčinně o thematu »Pátý a šestý červe- nec« vadp. kanovník král. kolleg. kapitoly vyšehrad- ské Jos. Kysel ka. Řečník vylíčil účel schůze, která svolána k uctění památky sv. apoštolů slovanských, i přešel na slav- nost dne 6. července. Mezl jiným uvedl as ná- sledující: Památka sv. bratří Cyrilla a Methoděje. Pa- mátka mistra Jana Husl! Pátý a šestý červenec. Zda jaksi nevybízejí nás, abychom o jejích původua významu nemyslill, je nepřirovnali a neocenili? Vždyt na pohled vychárejí z téhož pramene a nesou se týmž cílem. Pozorujeme, že čím více mohutnělo vědomí národní, tím častěji jedná se o těchto mužích, a tento zjev není nahodilý.

Cyrill a Method, jakož i Hus mají veliký vý- znam v národním životě lidu českého v Čechách i na Moravě. Oslavy jich vyrůstají z téhož kořene, totiž uznávají se jich zásluhy o národní bytí kmene česko- slovanského — v tom se shodují. — Hus za- jisté má své vážné místo v historii líteratury české, on opravil český pravopís, psal mnohé české knihy, on vymohl na králi Václavu II. dekret kutnohorský, jímž národu českému dána na universitě převaha nad ostatními národy. Hus vůbec působíl mnoho, by vě- domí národní u lidu českého se zmáhalo. A což Cyrill a Methoděj? Oni vynalezli písmena vhodná pro jazyk slovanský, oni přeložili písma sv. a jiné knihy pro služby Boží na jazyk slovanský, oni v slovanském jazyku na Moravě a v Čechách hlásali slovo Boží, oni položili základ k literaturám slovanským a vzdělanosti různých národů slovanských, oni položili i základ první a znamenitý pro vývoj jazyka a vzdělanosti české. Oni dle Palackého mají vůbec největší zásluhu o to, že český národ jest, že nepotkal ho osud Slovanů polabských. Oslavy 5. a 6. července shodují se i v ohledě činnosti náboženské. Řečník stručnými rysy načrtuje tuto činnost Husovu, jeho kázání v kapli betlemské, vzdor proti arcibis kupu i papežl, jeho zásady a ne- ústupnost na koncilu a j. Ale taktéž sv. Cyrill a Methoděj byli velikými — oni dali základ k pokře- sťanění národa českoslovanského, oni byli apoštoly Slovanů. Na obou bratřích i na Husovi tkví jejich cena, jejich význam v činnosti náboženské, církevní. V tom jsou oslavy 5. a 6. července shodny.

Však tu již přicházíme k neshodám i různostem. Cyrill a Methoděj učinili národ český křesťanským, katolickým; Hus chtěl týž národ reformovati, ale za- vedl ho do kacířství. A tu se obě oslavy proti sobě staví, ba jedna druhou vylučuje. Řečník probírá, kdo všechno jsou ctitelé Husovi: liberálové, realisté, so- cialisté, evan gelíci, indifferentisté, atheisté, ba i Němci — to všecko prý — jak oni dí — pro jeho činnost osvětovou. V dalším zmiňuje se řečník o provolání městské rady pražské stran oslav Husových, i do- kládá, že v tom záleží velikost Husova dle zdání jeho ctitelů, že protivil se autoritě církevní. Líče řečník vzdor Husův, i to, kterak mezi jeho oslavovately jsou lidé různých směrů, přechází na to, proč my oslavu- jeme Cyrilla a Methoděje? Proto, že k nám přinesli evangelium, slovo Boží, že na obhájení a upevnění díla svého hledali útočiště své u hlavy církve kato- lické, že nalezli pomoci a podpory u papeže, že uzná- vali potřebu jednoty u víře a nutnost auto- rity církevní. V tom je veliký rozdíl mezi Husem a bratry slovanskými — onen chtěl býtl re formátorem dle své hlavy, títo apoštolé dle hlavy Kristovy a její náměstka. Cyríll a Methoděj vedli Čechy do lůna církve, Hus je vedl z něho ven. Cyrill a Methoděj vedl! Čechy k Římu, Hus pak od Říma. Heslo »Pryč od Říma!« jest hlavní jádro reformátorské činnosti Husovy, a to heslo spojuje všechny jeho ctitele. Naproti tomu bylo a jest heslem naším: »Řím jest střed křesťanství — tam je skála Potrova. « To