1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 300. ze dne 30. října 1900.
3
article
= Výbuch plynového motoru na světové
výstavě pařížské. Z Paříže se oznamuje: V úterý
večer kolem půl šesté hodiny, když dozorci galerií
na Marsovu poli vyzývali navštěvovatele výstavy
k odchodu, ozval se směrem od brány Rappovy třesk
podobný výstřelu z děla. Plynový motor v síle 60
koní systemu Letombeova, jejž byla vystavila spo-
lečnost Fives v Lillu, explodoval. Ve chvíli výbuchu
zvedla se podlaha galerie v délce 15 metrů a v šířce
3 metrů a rozbitá prkna se rozletěla. Na štěstí na-
lezalo se poblíže jen málo osob. Byl zraněn jakýs
belgický poslanec a ještě čtyři jiné osoby. Poslanec
byt zraněn nejtíže. Byl vyhozen do výše a mrštěn
opět k zemi. Měl pravou nohu vyvrtnutnou a levou
lýtkovou kosť zranénu třískami železa. Čtyři ostatní
osoby utrpěly spíše otřesením nervů, než ranami od
rozletěvších se trosek. Příčinou výbuchu bylo prý
nahromadění se plynů pod podlahou.
= Lupiči v Italii. Z Říma se oznamuje: Še-
verní čásť kraje římského, jež po dlouhou dobu byla
rejdištěm lupičství, byla v poslední době vyčistěna
usmrcením a zatčením posledních členů lupičských
tlup Ansuiniovy a Fioravantiovy. V jižních částech
kraje v hornatém okolí prastarého městečka Alatri
vzdoroval brigant Pasguale Fiorini, s příjmím Man-
gianti, plných 12 let důkladně ozbrojené moci. Po-
něvadž venkovanům nikterak neubližoval a vydíral
dávky jen na zámožných obyvatelích okolních okresů
a užíval zbraní toliko proti svým pronásledovatelům,
nechybělo mu, jak to již bývá, přátel a pomocníků,
kteří mu dodávali čeho potřeboval, poskytovali mu
útulku a v čas jej varovali, takže dovedl zmařiti ve-
škeré plány policie, četníků a vojska, aby jej pře-
kvapili. Jak se častěji stává, odešel Fiorini do hor,
aby si nemusil odpykati trest, přisouzený mu za
Marsův
Rappův
Ansuiniův
Fioravantiův
Pasguale Fiorini
Fiorini
Paříž
Řím
Alatri
4
article
různé krádeže. Že jeho lupičské řemeslo bylo vý-
nosné, dokazoval stále vzrůstající blahobyt jeho pří-
buzných, kteří často kupovali pozemky a dobytek
za značné sumy, o jichž původu nikdo v Alatrii
nebyl v pochybnostech. Vědělo se, že dům, posta-
vený na výšině před městem, odkud byl značný roz-
hled, jest majetkem banditovým, jenž se tam častěji
zdržoval, ale jakmile se blížili podezřelí hosté, vždy-
cky beze stopy zmizel. Často objevoval se přestro-
jen na poutích a tvrzích v okolí, aby se pobavila
nakupoval. Těchto dnů podařilo se novému četni-
ckému strážmistru, jenž byl přesazen do Alatri, Fio-
rinia konečně zatknout. Podle systemu, osvědčeného
v Sardinii, poča! zatýkati pro podezření z přechová-
vání nejprve příbuzné, pak přátele brigantovy, takže
záhy nikdo již nebyl s to, aneb nemohl se odvážit.
poskytovati mu pomoci. Mimo to byla všecka místa,
kde se občas zdržoval, stále střežena a dům na vý-
šině u Alatri učiněn hlavní strážnicí četníků. Mimo
to vypsána byla cena na hlavu banditovu. To účin-
kovalo. Unaven nesčíslnými trampotami, vydal se
Fiorini minulého týdne dobrovolně do rukou četníků
= Bryan i Roosevelt v dobrém rozmaru.
Z East St. Louis, IIl., se oznamuje: Onehdy večer
setkaly se v Altonu vlak Bryanův s vlakem Roose-
veltovým, kde na malou chvíli zastavily, tak že vozy
obou kandidátů stály proti sobě. Oba vyšli vena
ihned se poznali. »Hello, Billy,« pravil Roosevelt,
podávaje mu ruku. — »Hello, Teddy,« odvětil Bryan
a mocně potřásl rukou guvernerovi. — »Jak vám
slouží hlas, plukovníku?« tázal se Bryan. — »Ah,
je drsný jako populistická platforma. Jak vám je, plu-
kovníku Bryane?« smál se Roosevelt. — »Oh, jsem
celý polámaný jako republikánská platforma,« odvětil
Bryan se smíchem a oba kandidáti se vrátili do roz-
jíždějících se vlaků.
Roosevelt
Bryanův
Bill
Teddy
Bryan
Sardinie
Altona
Hella
Fio
East St . Louis
Roosveltův
5
article
= Souboj žen. Z Paříže se oznamuje: Fran-
coise Giobonova, 22letá a Marie Sansiniova, 18letá
krasavice, pohádaly se onehdy v noci na boulevardu
Sevastopolském. Hádka byla tak prudká, že se oběma
uzdálo, že nemůže býti skončena jinak, než soubo-
jem na nože. Každá z obou krasavic zvolila si dvě
přítelkyně za »svědky« a všech šest osob odebralo
se do úzké, temné, pusté uličky. Zde, jakož bylo
smluveno mezi »svědky«, odložily sokyně šněrovačky,
načež jedna ze svědkyň dala znamení k zahájení
zápasu. Souboj netrval dlouho. Marie Sansiniova
záhy bolestí vykřikla. Měla značnou ránu v levé
tváři. »Zanechme hněvu,« pravila Francoise a po-
dala Marii ruku. Ta však nebyla nikterak nadšena.
Krev se jí řinula proudem a měla obavu, že snad
navždy bude znetvořena, což právě nepřispívalo
k tomu, aby byla nakloněna ke smíru. V tu chvíli
byla celá společnost obklopena policajty a odvedena
na policejní strážnici. Raněná Sansiniova musila býti
dopravena do nemocnice, poněvadž její zranění zdálo
se býti dosti povážlivé.
= Vděční trestanci. Vláda provincie Santa
Fé v republice Argentinské jmenovala posavadního
zástupce ředitele státní trestnice, seňora Francisca
Moralesa, definitivně ředitelem trestnice. Dekret tento
byl přijat 170 »chovanci« trestnice s největší radostí.
Sansiniov
Francois
Marie
Francisco Moralesa
Paříž
Santo Fé
6
article
Ihned se odhodlali, že podají svému milovanému
řediteli blahopřejnou adresu, jež zněla následovně:
»Velectěný pane! Jakmile jsme zvěděli o dekretu
provinciální vlády, jímž jste byl jmenován ředitelem
trestnice ve zdejším městě, usnesli jsme se ihned,
podepsati vám tuto adresu, abychom dali na jevo
svoje veliké uspokojení, jež v nás tato zpráva vyvo-
lala a projevili vám svoji vděčnost vůči vládě, jež
dovedla oceniti vaši poctivost, kterou jsme již dávno
radostně uznávali. Přijmětež laskavě tento výraz
našich nejupřímnějších citů. Jsme přesvědčeni, že
jako dosud, dovedete při každé příležitosti obhájiti
naše zájmy s veškerou spravedlností. Obyvatelé pro-
vinciální trestnice v Santa Fé.« — Seňor Morales
může býti hrdý na tento projev svých »chovanců«.
Nepřihází se každodenně, že by kdo od 170 zlodějů,
šejdířů a podobných výtečníků dostal vysvědčení za-
chovalosti.
= Nepředvídané štěstí. Z Chicaga se ozna-
muje: Rev. Larkin Rockwell, pastor methodistického
kostela ve West Pullman, stal se náhodou boháčem.
Před několika lety přišel do jeho domu jakýs muža
nabízel mu ke koupi akcie jednoho zlatého dolu
v Arizoně a sice po 4 centíkách akcii. Pastor koupil
několik akcií z pouhé útrpnosti k chuďasovi a hodil
je do vaku, aniž se dále o ně staral. Na akcie dávno
zapomněl, když se nyní dověděl, že zmíněný zlatý
důl jest zdrojem zlata v pravém slova smyslu. Na
šťěstí zapsal pastor své jmeno do seznamu akcionářů
a této okolnosti má co děkovati, že nyní vládne jmě-
ním 500.000 doll.
= Sám se odsoudil. Z Penningtonu, Vt., se
oznamuje: Sensačním způsobem skončil těchto dnů
u municipálního soudu proces proti Dennisovi Black-
merovi, který byl žalován pro kriminální útok na ja-
kous 10letou dívčinu. Když byl tento případ vyvolán,
Morales
Pastor
Black
Santo Fé
Chicago
West Pullman
Arizona
Pennington
Larkin Rockwell
7
article
Blackmer povstal a střelil se z revolveru do hlavy.
Blackmer byl váženým občanem, 60 roků stár a že-
nat. Během občanské války sloužil v 1. vermontském
pluku jízdy a býval generálním pobočníkem státního
svazku G. A. R.
Zemřelí v Praze.
Dne 24. října 1900: Stopfkuchen Adolf,
c. k. přednosta výpomocný úřadník zemského soudu,
81 rok, 463—III. Chramosta Josef, syn dělnice,6
týdnů, 161—V. — Vevšeobecné nem oc-
nici: Benediktová Anna, manželka dělníka, 34
roků. Housková Marie, manželka hostinského, 48
roků. U milosrdných bratří: Fieweber
Ludvík, číšník, 35 roků. — U milosrdných
sester: Sajverová Marie, manželka dělníka,
74 roků.
Chramosta
Josef
Vevšeobecný
Marie
Praha
Stopfkuchen Adolf
Benediktová Anno
Fieweber Ludvík
Sajverová Marie
9
article
43. hra v předpl.
3. čtvrtka.
Eugenij Oněgin.
Opera o třech dějstvích od Petra Iljiče Čajkovského.
S textem dle básně Puškinovy, překladem Marie
ČervinkovéRiegrovy.
Režisér Josef Šmaha. Dirigent Karel Kovařovic.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o 10. hod.
Začátek o 7. hodině.
Eugenij Oněgin
Petro
Iljič
Čajkovský
Puškinův
ČervinkovéRiegrův
Šmaha
Kovařovic
17
article
lostný nářek, v němž nebylo ničeho lidského. Konečně
přišla, nikoli bez namahání, do zpustošené zahrady, jejíž
ploty a ohrady byly povaleny. Zadržena byvši stráží, uká-
zala jí rukavici. Tu ozářil měsíc její tvář a náhle vy-
padla karabina z rukou chouana, kterýž na Marii již za-
měřil, spatřiv však její tvář, vzkřikl drsným hlasem, jenž
se ode skal odrážel. Marie uzřela velkou budovu; světlo,
zářící v některých oknech, ukazovalo, které místnosti jsou
obydleny; bez překážky došla až ke zdem. Prvním
oknem, k němuž zaměřila, uzřela paní du Gua s vůdci,
kteří byli svoláni do la Vivetire. Tímto pohledem, jakož
i pocitem hrozícího nebezpečí celá ohromena uskočila
rychle do malého otvoru, chráněného silnými železnými
mřížemi a spatřila v dlouhém klenutém sále markýze sa-
motného a smutného na dva kroky od sebe. Odlesk ohně,
před nímž seděl na hrubé stolici, osvětloval jeho tvář
červenavým, kmitavým svitem, kterýž dodával tomuto vý-
jevu rázu vidění; ubohé děvče, chvějíc se, přitisklo se
nepohnutě k železné mříži a doufalo, že v hlubokém
tichu, jež kolkolem panovalo, jej uslyší mluviti: vidouc
jej sklíčeného, skleslého, bledého, lichotila si, že jest
jednou z příčin jeho zármutku a tu se proměnil její hněv
v soucit, její soucit v lásku, a náhle cítila, že nepřivedla
ji sem pouze touha po pomstě. Nenadále povstal markýz,
obrátil se k ní tváří a ztrnul úžasem, uzřev tvář slečny
de Verneuil jako v oblaku; s netrpělivým a pohrdavým
posuňkem zvolal:
— To dábelské děvče tedy vidím všude, i když
bdím!
Pozorujíc tento projev hlubokého pohrdání, vypukla
ubohá dívka v šílený smích, při kterém se zachvěli
mladý náčelník a přiskočil k oknu. Slečna de Verneuil
Marie
Guo
jít Verneuil
18
article
Verneuil dala se po malých pěšinách, vyšlapaných ko-
zami a jich pastýři na strmém svahu Promenády, došla
ke schodům královny, sestoupila do hlubiny propasti, pře-
kročila Nancon, chvátala předměstím; uhodla jako ptáček
v pustině pravou cestu mezi nebezpečnými srázy vrchů
sv. Sulpicia a dostala se záhy na kluzkou stezku, ve-
doucí přes žulové balvany a nedbajíc trnitých kručinek
a špičatých kamenů, jala se po ní vystupovati s odho-
dlaností, jež snad muži je neznámou, kteréž však nabude
vášní uchvácená žena okamžitě. Noc překvapila Marii
v okamžiku, když dostoupivši vrcholu, snažila se vypá-
trati při bledém svitu měsíce, kudy asi ubíral se markýz.
Po horlivém a bezvýsledném pátrání seznala z ticha, kte-
réž v okolí panovalo, že chouani se svým vůdcem od-
táhli. Vášnivé napjetí sil ochablo náhle, když zmizela na-
děje, kteráž ji rozněcovala. Byla samotna, v noci, v kra-
jině neznámě, vzbouřené; počala přemítati, a výstrahy
Hulotovy, výstřel paní du Gua, naplnily ji hrůzou. V tichu
nočním, tak hlubokém na těchto vrších, bylo slyšetii
z velké vzdálenosti sebe nepatrnější šelest padajícího
lístku, a tyto jemné zvuky vířily vzduchem, jakoby měly
býti příšerným měřítkem nekonečného ticha a samoty. Ve
vyšších vrstvách ovzduší proudil vzduch a prudce pohá-
něl mraky, vyvolávaje hned svit a hned zase stín, jejichž
světelné effekty její bázeň ještě zvyšovaly, neboť dodávaly
předmětům nejnevinnějším tvářnosti fantastické a strašné.
Obrátila zrak svůj k domům fougrským, v nichž světla
zářila jako hvězdy na zemi spadlé a náhle rozeznala
jasně věž Papouščí. Jen malá vzdálenost ji dělila od do-
mova, ale tato vzdálenost byla propastí. Vzpomínala na
rokle, kteréž byly po obou stranách stezky, po níž sem
vystoupila, vědouc, že by bylo s větším nebezpečím se
Chonani.
Sulpicio
Marie
Hulotův
Guo
Verneuil