Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni. Ptedplici *e v «dmioUtraci

DOPISY frankované a podepsané přijímá r © <2L a c e * v Ostrovní ulici ČÍS. 1508—II.

v Ostrovní ullol óíslo 1508-11.

Rnkopisfiv

v Praze: i poctou: méslčné . . 1 al. 10 kr. 1 sl. 36 kr. ftyrtletné . 3 n 20 „ ; 4 „ — ,, p&lletné . . в я 60 „ i 8 „ — „ celoročné .13 „ 20 „ 16 „ — ,

nenadme a nepodeptaných nedbáme.

REKLAMACE neaapečeténé ponýláuy buďte! nefrankovány. •

Jednotlivá čísla 5 kr S nedělní přílohou 6 kr.

Inseráty počítame nrjlevnčji.

ČÍSLO 161.

V PRAZE, V OTERt DNE 17. ČERVENCE 1894.

ROČNÍK XXVI.

Velmi milostivě.

V Praze, 17. «errare». V mladočeaké schůzi dne 14. července ráčili páni Mladočeši věnovati pozornost katolickému kněžstvu. PříStímu sjezdu mají býti předloženy návrhy : I O programu strany. II. O taktickém (kdož by se tn neusmál) postupu strany. ÙI. O poměru к stranám a tu v odstavci 3. mezi jiným učiněn návrh, jejž tuto citujeme doslovné dle „N. L.« : 3. Tvoření se zvláštní české strany kle- rikální jest nebezpečím pro národní a osvětový postup národa českého. Strana svobodomyslná chová v úctě náboženství každého jako věc vnitřního přesvědčení ; instituce uznaných církví, pokud činnost jejich obmezuje se na náboženskou výchovu, nikterak nepodceňujeme a s vlasteneckým kněžstvem zústati chceme ve stycích co nej přátelštějších. Zneužívání náboženského přesvědčeni к agitacím politickým a proti sna hám osvětovým i pokrokovým však co nej- rozhodněji odsuzujeme a za povinnost každého příslušníka strany boj proti němu po kládáme. Odstavec tento rozpadá se zase na od* stavečky tři, jimž tuto věnujeme bližší pozornost. Tvoření se zvláštní české strany к Ieri k á 1 n í jest prý nebezpečím pro národní a osvětový postup národa českého. — Slova ta patrně jsou namířena naproti příštíma sjézda českých katolíků v Brně. Na Moravě utvořilo se to, co Mladočeši nazývají stranou klerikální. V Cechách alespoň o straně takové dosud není řeči.

Sám Bůh ví, proč Mladočeši a jejich orgány tolik se bojí slova : křesťanského, anebo katolického. I kdyby některému z nich náhodou uvázlo na jazyku : křesťanský, anebo katolický zajikne se, slovo spolkne á vyhodí ze sebe: klerikální. Jsou na evětě divné nátury. Je teď na •větě mnoho lidí a tvrdí se o nich, že jsou i učení, kteří za žádný svět nevyslovili by slovo: Bůh. To jim vázne v hrdle jako rybí kost. Náš fenilletoniata kdysi vzpomněl jednoho chuďasa na duchu velmi obmezeného, který každému na potkání říká : Petře, ať se pak jmenuje Václav anebo Matěj. A tak i Mladočechům t každý horlivý kněz jest klerikálem ve smyslň ovšem jinakém, nežli doslovném. My se své strany kněze žádného neznáme, nežli klerikálního, kněze totiž, jenž snaží se horlivě plniti, co v roce svého biskapa svaté slíbil. Který by to neplnil, nneb z poslušnosti svému bi-1 podceňujeme a s vlasteneckým kněžstvem

skapu by se vyzouval, nebyl by v rozuma našem klerikálním Těchto neklerikálních jest čím dál méné a nebude jich v Cechách a na Moravě naprosto, proto že i ten nejposled- nější konečně prohledne a přesvědčí se, kterak to jistí lidé i u nás s křesťanským náboženstvím, kteréž speci elné v Cechách representováno jest katolickou církví myslí a smýšlí O tom již skoro žádný kněz u nás nemá pochybnnosti a proto i svědomí každého kněze co nejdůtklivěji pohádá, aby, byl-li kdo přívržencem té strany národě, jež domohla se téhož vedení, před ní měl se na pozoru, choval se к ní ostra žitě, ať nedíme nepřátelsky. Že našemu kněžstvu strana staročeská byla a dosud jest stokráte sympatičtější, nepopře žádný sk 1 e r i k á 1 n í* kněz. Těch neklerikálních jest v celých Cechách a na Moravě náramně málo. Kterak listy mlado české a dokonce listy pokrokové s řídkými výminkami o našem katolickém náboženství smýšlí, o tom lze přesvědčiti se skoro z každého čísla. Z každého zeje zjevná nenávist proti církvi sv. Cyrilla a Methoděje, proti církvi sv. Václava. Z listů pak pokrokových a radikálních piští dokonce zášť proti Kristu; leč my nechceme strané mladočeské připisovali na vrub co všecko listy poslednější tropí, ačkoliv dobře víme, že čeští radikálové syny jsou Mlado- Čechů. S jakým svědomím mohli Mladočeši do svých návrhů pojati slova: tvoření zvláštní české strany klerikální jest nebezpečím pro národní a osvětový (!) postup národa českého, věru nechápeme. Co kde v Cechách jest velebného, vznešeného, co kdekoliv podává svědectví o veliké vzdělanosti českého národa, to nese značku katolická čili té naší klerikální

oírks«,^ Leč o tom není třeba se šířiti. Mozkové ústrojí jistých lidí v Cechách tou měrou jest zabedněno, že jest naprosto nechápavým, slepým a hluchým na proti všemu, co dobrého ta klerikální církev pro národ vykonala a dosud koná Oni jen stále mají na paměti tu pohromu, do níž náboženský rozkol a panovačnost těch jistých démonův národa národ uvedly. Z téže příčiny my drahý odstavec toho mladočeského programu nepovažujeme za upřimuý, když dí : Strana svobodomyslná chová v úcté náboženství každého jako věc vnitřního přesvédčeni ; instituce uznaných církví, pokud činnost jejich omezuje se na náboženskou výchovu (!) nikterak ne­ zůstali chceme ve'? stycích co nejpřátel- itějších. Tážeme se, kde jest ta úcta, kde jsou důkazy té úcty к náboženství katolickému ? Nuže, uveďte nám důkazy ze svých listů anebo z výroků vašich předáků I Kněžstvo naše je již od dávna zvyklé od té strany prijímali skoro výhradné jen samé útržky a urážky. К protestantismu, ano i к židovstvu chová se úcta, jen katolicismus proskribujete. Avšak přece se páni trochu podřekli, když napsali: aPokud činnost jejich —totiž kněží — omezuje se na náboženskou vý chovu 1* — Zde je ten pejsek zahrabáni Do školy nám kněžím dosud chodit do volí ! Jenom ne dále — mimo školu. — Jaké to zadostučiněuí, že páni chtějí zůstali s kněžstvem vlasteneckým (!) ve stycích co nejpřátelštějšícb. Ten „vlastenecký* kněz — ve smyslu strany svobodomyslné — jest véra к politování.

Kněz klerikální a kněz vlastenecký ve smyslu jejich různí se od sebe jako nebe á dudy. Kněz vlastenecký nesmí býti klerikálním, t. j v jistých případech nesmí poslušen býti svému biskupu, on musí umět povznášeli se nad jisté povinnosti svého povolání. Některé vzory takových vlasteneckých kniží podali před lety Mladočeši, když je nezřízenou agitací prosazovali na jistá obročí, jenom že, jak smutná zku- lenost brzy ukázala, 90 procent katolického lidn, lidu totiž, jenž dosud chodí do kostela, nad tim vlasteneckým knězem spráskli ruce, ba i sami Mladočeši brzy seznali, že se napálili. К toma však podotýkáme, že obyčejně ten vlastenecký kuéz jakmile jednou seděl na tom tučném děkanství, rozpomenul se, ie je též knězem klerikálním a že dal svým pánům patronům vale. A tak se již nejednou stalo, že pak Mladočeši sami nemohli avémn protěženci přejiti — na jméno. Ted mezi kněžstvem přívlastek vlastenecký požívá pověsti velmi pochybné. Ted se Mladočeši nezavděčí žádnému přívlastkem tím. Každý pořádný kněz volí raději slonti klerikálním; proto však nikdo nepřestává býti knězem vlasteneckým. Vlastenectví musí býti harmonicky sloučeno s jeho klerikálními čili kněžskými po- : vinnostmi. ; A kdož medie kněze naše к poznání í váného krále к naléhání té ěi oóé sírany bese tomu přivedl? Kdož jiný, jako strana'vší státní rady, nebo pcd.bného neodstrnnitel- svobodomyslná. Kněží seznali : dokud ! ného, «t&toprávně organisovaného poradního nechali se potřebovali к jistým účelům, do- org&no? Jediný rádee J. Vel. ve vfoeeh nber- tnd byli knéžími vlasteneckými, jakmile alejskýoh, Papay, byl těžce nemocen, vojemké nechtěli státi se pouhými nástroji, pak jim okolí pak ie přičinilo, aby Jeho Vtíš. nevelel pfezděno bylo klerikálfi. j ▼ úradu e náčelníky oposice. A tn vyhrožováno

Tak se ty věci mají. O odstavci třetím programu strany svobodomyslné pojednáme zase jindy.

FEUILLETON.

Na perutích!

Politieký přehled vnitřní. V Prece, in» 17. července. K listu papeže Lva ХП1. episkopátu rakouskému z Vidné osnamnji : Nouveau monileur de Rome* píše o listu, který ialiti papež kardinálu Sohönbornovi snova : Depeše otuamojí nim, ie „Nene Freie Presse* list papežův, svědčící rakouskému episkopátu, považuje sa aankoi ikoln'oh lékonův. „Neue Freie Preise* snad jest obratua, ale list č tin asi špatně. Lev ХШ. iádá právo kněae n vliv niboienitvi on ikoláob. To není usněni, ale spíše činí se návrh na směna. Ve svém posledaim čísle vrací *e amíněný list ještě jednou к tomuto pfedmětn v následujícím eutrefilet : Vídeňské čaiopiiy považuji psaní papežovo saalsné kardinála Sehoabornovi jako čin míru, avšak liberálové patrni předhánějí smyji této listiny, když ji vítají jako sänket »kolikých sákonů. Méně v neprávo snad jsou, kdyi prohlašují, ie toto psaní koaliční ministerstvo nechrání, na která pohlíží velké množství katolíků ne hen nedůvěry. Z Vorarlbergeka. Ministerstvo vyučováni ndélilo právo veřejnosti dvoutřídní dívčí škole obecné v Riedenú ve Vorarlbergs, kterouž řídí kongregace sester Nejevítžjžfho Srdce Ježíšova. Z Tyrolska. Orgán katolíkův fr^lsfcýefc vyslovuj a se proti těm ^„forensím,- kteréš v otáaoe odloženého ^»'(nKekéhn siesdn rakouského Siní oivédčen^ ^ eR*iPhspo«t*.

Hrabě Ferdt jjjn^ Zichy přijel nedávno nn sámku stém v Adocy novináře a vyslovil se v hovoru ■ nim velmi příkře o brah.- Alb. Apponyim. „Hr. Apponyi,* vece, „kompromituje svou taktikou kruhy konserrativní. Odkud pak ví, ie aákon manže'eký nade vti peohybnost se etane aákonem? Byť i doba platnosti byla do snaSné dálky posunuta, nebude ani sankcí samou jsitě náhon rosbodnut. Nehleďme prostě к vykonávání práva veta, které ve skutečnosti jest spíže sáeadním nei skutečným, sniž má v moderních déjináoh parlementárníeh přikladu, má J. V. jeité dosti prostředků, eby mohl provádění sákona snme- ■itL Podařilo li se krále isolovali jedenkráte, n toho nejde, ie to bude možno vždy. Co to je sa parlamentaritmue, který vydivá koruno-

Upomínky ze evých cest v kytici nvil : Dr. Karel Lev Řehák. (Pokračováni.) Obrátíme se, a vidíme oba granátníky ve dvoře za sebou. „Nikoliv*, odvětíme, „ale přejeme si vejiti do knížecího parku ; a nevíme kudy se tam vchází.* „Když si přejete do parku,* vysvětlovali s ochotou oba, „tož byste museli skrze knížecí pokoje. Ale vejděte zpét ven ; tu tady po západní strané zámku jest do parkn vchod zvláštní.* Poděkovali jsme se jim, oni zase nctivě pozdravili, a my odešli dle jich poukázání. Po cestě smál se ale bratr, jenž ten vojenský komisárek na vojně také fasoval — ale nejídal : „Tohle tak udělat opravdový voják, aby se stráže odešel, а в pocestnými do řeči se dal I „Ten by toho věru v „base odbručel*, nestalo li by se mu cos horšího 1* e)Park arcibiskupský věru že stojí za podívanou. Rozkládá se po severní části zámku objemem snad asi hodinu cesty! Střídají se v něm věkovité stromy a zase lůzné křoviny a báje. Morava činí v něm několik proudů a tvoří umělé rybníčky i nádržky, v nichž vesele laškují ryby, a jež oživují vodní ptáci. Tu a tam pnou se přes řeku sličné můstky, a na širších místech vody neby- stány jsou malované lodičky, po nichž lze se doplavili na ostrůvky, na nichž viděli lze klece a domky pro ptactvo. Tn a tam jsou vonné palonnky, a po nich prohánělo se něco srnek. Blíže zámku jest krásná zahrada květinová v které četné zastoupeny byly zejména růže rozličných tvarů a barev. А к toma to posvátné ticho, nerušené leč toliko zpěvem četného ptactva ! Vše to mysl mile jimá, a véra spôsobilým jest, člověka téžkými pracemi povolání svého unaveného občerstvili а к novým dílům vzpražiti ! Užívali jsme tu milého ranního vzduchu, pokud nám

jen možným bylo. К deváté hodině museli jsme ale do ná draží, abychom odjeli ku dalšímu cíli ponti své : na posvátný Hostýn. a) O deváté hodině jeli jsme tedy z Kroměříže směrem východním do Hulína; a tam přestoupivše do jiného ▼lako, po delší mrzuté přestávce pospíchali jsme kn Matičce hostýnské, o které pěje již pěvec rakopisn kralodvorského slovy :

„Ve vlasti, kde Olomúc vévodí, jesti tamo hora nevysoká ; nevysoká, Hostajnov jej imé. Máti Božia divy tamo tvoří.* Když jame z Hulína odjížděli, viděli jsme již daleko před sebou, na vysokém Chlumu, bělali se svatyni hostýnskou ; ale když jsme se jí počali približovali, zastřel nám ji závoj šedých mraků. Počalo dosti hustě pršeti ; což nám ovšem velmi nemilým bylo I Třetí stanice od Hulína jest Holešov, město proslavené tím, že zde farářoval blahoslavený Jan Sarkander, mučenník za tajemství zpovědní. Za to, že zpovědi kato lických pánů protestantským uchvatitelům vládní moci na Moravě zraditi nechtěl, byl v Olomúci přehrozně usmrcen. Památka jeho slavíme každoročně dne 18 března. — V Holešově, na nějž proto s úctou i pozornost'' jsme z vlaku vyhlíželi, zpozorovali jsme pěkný vysoký, výstavný kostel; prostranný zámek uprostřed bnjného zelení; a množství úhledných domů. b) Před půl jedenáctou přibyli jsme do šesté stanice od Hulína, do Bystřice, v které vystupují, kdož na Hostýn putovali chtějí. Vystoupili jsme i my, jsouce na rozpacích co činili, poněvadž svět byl zahalen mraky jako pytlem ! Ježto v nepatrném nádraží bylo pusto : vyšli jsme z něho, chtíce odejiti do nedalekého méstečka Bystrice, abychom se tam lépe na Hostýn vyptali ; a pak hoď pěknějšího počasí se dočekali, anebo aspoň někde mezi lidmi si pobyli.

Sotva jsme ale pod deštník z nádraží vystoupili, zamlouval se nám dům naproti stojící, na spůsob letohrádka vystavěný, в nápisem „nádražní restaurace*, jenž mělslaš- non, zelenou besídku po svém boku. 1 vešli jsme tam do besídky, abychom na čerstvém vzduchu byli a také abychom se něčím posilnili, ješto jsme se byli dozvěděli, že na cestě к Hostýnu jest o poutníky jen bídně postaráno. V restauraci nebylo, mimo domácí, nikoho. Hostinský veliký, obstárlý, zarostlý muž, velmi úslužně přiběhl, a tázal se, čím by nám poslonžiti mohl. Zvolili jsme lanka a bílé víno. Po chvilce jeho manželská polovice přinesla neházející šunka, a hostinský donesl vína. Ochutnám, a táži se ; , J»ké to máte víno ? Nemoha rozeznali, zdali jest rakouské anebo uherské: ješto se mi sdá miti něco chuti z každého.* Hostioský se usmál, a pravil: „Ba že není opravdn ani rakouské, ani uherské.* „A jaké tedy ?* „Nu, když vám to mám již pověděti, tak to povím.

Rakouské víno bývá nakyslé, a mnozí neradi ho pívají; tak jim přimíchám něco uherského, které je sladší a ohnivější; a tak si to hosté libují. Bývá zde mnoho velebných pánů a studentů o prázdninách, kteří se u mne zastávají. Kdyby těch nebylo, véra, že bych sde neobstal,* doložil mrzutě. „Vždyť sem přece přichází množství poutníků v procesích, kteří odtud vyšlapají na Hostýn ; a ti přece dají asi také dost vydělali ?* pravil jsem. „Pravda I Poutníků bývá ta mnohdy jako mravenci v mraveništi.* řekl hostinský ; „ale ti mnoho vydělali nedávají. К jídlu mají obyčejné něco s sebou, a piji vodu; sotva některý dá si skleničku piva.* „Také bychom se tam na Hostýn rádi podívali,* řekl jsem; „ale nevím, kudy do toho při tom dešti. Jest zde nějaká příležitost na hora к dostání ?* „To vám neradím, pánové,* řekl rychle hostinský. „Cesta nahoru jest velice nepohodlná, i když je pěkně ; nyní jsou ale cesty rozbahněné, a řádné silnice na hora není. Také byste ničeho odtamtud neviděli. Raději zůstaňte zde dole, a pobavte se tu 1*