1
masthead
V Praze, ve středu dne l. dubna.
Praha
2
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
Praha
3
article
NAR
NAR
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Nara
5
article
K číslu 9l.
K číslu 9l.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
Praha
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci v parlamentě.
Z Vídně, 1. dubna. Několik sázek členů
rozpočtového výboru bylo včera, posledního bře-
zna to, prohráno a vyplaceno. Vsadiliť se, že
rozpočet na rok 1908 bude včeřejšího dne ve
výboru docela vyřízen tak, že by se moh! zejtra
referát výborový předložiti plenu sněmovnímu
Bylo úmyslem skoncovati rozpravu o minister-
stvu justice včera. Kdy bude skoncována ted,
jest docela nejisto. Dnes čeká se prohlá-
šení bar. Becka ve příčině ja zy k o-
vého zákona pro království české chysta-
ného a také ve příčině stanoviska, které zaujímá
vláda ku požadavku českému, a by z al ciho-
vánbyl stav dosavadní dotud, do-
kud zákon není úřadně vyhlášen.
To jest požadavek samozřejmý a nelze skutečné
chápati, jak mu lze odporovati. My Čechové
bolestně vzpomínáme, že, když zločinemi hr
Claryho zrušeny byly výnosy Badeniovy
Gautschovy a tím zároveň vyloučena čeština
z vnitřního úřadování naprosto, bylo výslovně
prohlášeno, že má stav tím způsobený potrvati
jenom do vypracování a přijetí j a zy kové ho
zákona; tehda vštěpována úřadníkům českým
poslušnost výnosu hr. Claryho dokonce výzvou,
aby udáváni byli kolegové, kteří by se diktátu
vídeňskému nepodrobili. Kdo čte dnešní noviny
německé a jejich úsudky o včerejší řeči mi-
nistra justice dra. Kleina, nemůže si věru uči-
niti jiný dojem, než že tento člen kabinetu mlu-
vil vroucné a horlivě pronás Čechy a že jsme
my Čechové vůči němu lidmi nevděčnými.
Beck
Čecho
Badeniův Gautschův
Klein
Vídeň
Čechy
7
article
Poslyšme jen, co vykládá o tom „N. F. P.“
která prozrazuje při tom úžasnou a hlubokou
neznalost zákonů a skutečného stavu věcí. „Dr.
Fr. Klein“, píše tento list, „namáhal se včera
nastříkati rejjemnějšího jedu do žil německých
v jeho výkladech jsou nejvybranější zlomyslno-
sti a formální navedení, jak si mají Čechové po-
činati, aby sklonili všechny německé soudce na
kolena. Ve výkladech těch dráždí se české ná-
roky do té míry, že myšlenk) míru do-
cela bledne. Jest faktem nesporným, že
Kleinovi záleželo na tom, aby Němcům
velmi ublížil. Nazval Stremayrovy výnosy
s ostrým důrazem starou državou Čechů a přece
dobře ví, že v poslední osnově Körbrově užilo
se největšího důmyslu a ostrovtipu, aby se obe-
plula tato skalina a že dr. Körber ztrocinotal.
protože se mu to podařiti nemohlo. Ministr ja-
stice ví dále, že tato cesta nebyla nikdy uiznánn
Němci a také Čechům nebylo v ní volno a ne-
božtík ministr dr. Kaizl právě na toto nařínení
a boj proti němu vedený pomýšlel, když mluvil
o tom, že oba národy dělí jen papírová stěna
čímž naznačiti chtěl, že jest možné další vy
budování jednojazyčnosti. Vždy žádali Němci
aby v německém uzavřeném území spravován
byli německými úřadníky a souzeni byli něme
ckými soudci a od toho neupustí nikdy.“
Klein
Čecho
Němec
Stremayrův
doktor
Körber
Kaizl
Francie
8
article
Spráskáme ruce podivem a úžasem a ptáme se.
zdali požadavek Němců jest tak nevinným, jak
jej líči „N. F. P.“, by totiž v tak zvaném ne-
meckém uzavřeném území seděli Germané nej-
čistšího původu arijského. Kdyby šlo jen o tuto
věc, dala by se snad vyříditi, ale Němci ne-
chtějí vyloučiti z německého území pouze české
lidi, české úřadníky, nýbrž i český jazyk, če-
skou řeč. O dru. Kaizlovi pak každý ví, kdo jej
znal a zdo četl jeho publikace, na př. v berlín-
ské „Zukunft“ neb v „České revui“, pak zvláště
v odpovědi české na jazykové osnovy Kö. brovy.
že nikdy ani jediným slovem nechtěl povolit
od požadavku našeho, aby ve vnějším úřadování
jazyk český byl platným v celé oblasti království
českého. „N. F. P.“ pokračuje ve svých lžích,
tvrdie, že řeč dra. Kleina se čte jako odůvod-
nění všech česko-národních nároků. „Čeští po-
slaneové,“ praví list dále, „vždy tvrdili, že u ně-
meckých soudů v Čechách jest anarchie, toto
slovo nenalézá se sice v řeči ministra jüstice,
ale vycítiti lze z ní lehce stejný úsudék. Mluvil
o soudcích těch, maje prsty pozdviženy hrozivě
a naznačil jim, že novým jazykovým zákonem
bude jazykové řízení odňato soudům a přikázáno
k rozhodnutí administrativě. Badenovy výnosy
nebyly tak nebezpečny jako myšlenká, že ni-
koliv soudy, nýbrž správa bude vykonávati
vykládati všechny zákony o platnosti jazykové.
Němec
Kaizl
Klein
Badenův
Čechy
9
article
Mají tedy Čechové bezpečný recept proti
soudcovské anarchii, podepsaný nejslavněj-
ším mužem rakouských juristů.
Nedosti ještě všeho toho, „N. F. P.“ vznáší na
dra. Kleina žalobu, že nalezl pro svévoli, se
kterou čeští soudcové prý zavádějí naproti plat-
ným zákonům fakticky vnitřní češti nu,
slova skoro chlácholivá, kdežto o německých
scudcích mluvil co nejtrpčeji, ačkoliv tito podle
základních státních zákonů jednají. A takového
ministra, který české požadavky dává do rámce
své právnické techniky, jíž se obdivuje celý
svět, který jim ukazuje osnovu, kterou spoutáni
mají býti němečtí soudcové na rukou i nohou,
takového ministra Čechové povalují, toho prý
skutečně si od nich nezaslouží.“
Dodáváme ještě jedinkou podrobnost. Dle
„N. F. P.“ dr. Klein včera vyvěsil jazykový
zákon pro království české, ozdobený českou
trikolorou. A lidé, kteří prozrazují takovou
do nebe volající neznalost věci, že nevědí
ani, jaké jsou české barvy, kteří nevědí, že není
ni jediného zákona, zavádějícího výhradnost
vniterního jazyka německého, tací lidé opovažují
se zasedati na soudcovský tribunál a vyměřovati
práva národu a jazyku českému!
Z Vídně, 1. dubna. „N. F. P.“ oznamuje,
že bar. Beck českým poslancům důtklivě
domluvil, aby vyčkali podání jazykové osnovy
a slíbil jim po té stránce určitý termin:
elaborát předložen bude ihned po
Velikonocích.
Dnes sejde se devítičlenný výbo
německých stran, zejtra budou se něme-
cké strany samy zabývati řečí ministra Kleina.
Zaujmou prý vesměs zamítavé stanovisko ku
prohlášení Kleinovu. I to, co řekl dr. Klein o ja-
zyku vnějším, i to, co řekl o vnitřní češtině
služební, způsobilo prý mezi německými po-
slanci největší roztrpčení.
Čecho
nedosti
Klein
doktor
Kleinův
Vídeň
10
article
Němečtí soudci setrvají prý v odboji.
Z Vídně, 1. dubna. „Radikální ko-
respondence německá“, orgán to ně-
meckých poslanců radikálních (skupiny Wolfovy
atd.) prohlašuje ke včerejší řeči mini-
stra dra. Kleina toto: „Smělost, se kterou
v odporu ku platným zákonům zavádějí čeští
soudcové via facti vnitřní češtinu, nebyla
ministrem pokárána, naproti tomu způsobem do-
cela nepokrytým vyslovil ministr přání, aby ně-
mečtí soudcové příště české žaloby neodmítali.
Po té stránce klame se vláda důkladně. Něme-
čtí soudeové v uzavřeném územi
německém, opírajíce se o svoji soudcovskou
neodvislost, nebudou i nadále českých
žalob ani přijímati ani vyřizo-
vati.)
Wolfův
Klein
Vídeň
11
article
Vládní exhorta.
12
article
Z Vídně, 1. dubna. »Frmdbtt.« do-
mlouvá na čelném místě českým
a německým poslancům, aby nerušili
parlament všeobecného a rovného práva. »Oba
národové v království českém«, vykládá vládní
orgán, »musí konečně setřásti se
sebe břímě sporů národních. Po-
znali už, že žádný z nich nemá síly dosti, aby
skolil druhého, musí se naučiti sobě navzájem
rozuměti Nikoliv pouze blaho království
českého, nýbrž osud celé říše závisí
Frmdbtt
Vídeň
13
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Pantheonu.
14
article
Boj o převezení tělesných pozůstatků Zolových
do Pantheonu vedi ke známému sporu, jenž způsobi
v Paříží značný rozruch. Vevoda de Montebello učini
jménem své rodiny ve vší formě návrh, aby směl
kosti svého slavného předka, maršála Lannesa vé-
vody de Montebello z Pantheonu vynésti, poněvadž
nechce, aby ležely v sousedství Zolově. Vláda od-
mítla žádost, poukázavši, že k tomu bylo by třeb
zákona. Není to však poprvé, že by měl Pantheon
opět vydati tělo, jež do něho bylo pohřbeno.
Ludvík XV., když ležel těžce nemocen v Metách
učinil slib, že po uzdravení zbuduje kostel a položí
k němu skutečně základ r. 1764. Kostel byl zasvěcen
sv. Genovefě, patronce Paříže, ale dříve ještě, než
byl dostavěn, byl za revoluce odňat kultu a určen
za Pantheon, v němž měli míti čestný hrob velcí
muži Francie. Mirabeau byl tam pohřben první dne
4. dubna 1791 s velikou slávou, ale směl tam odpo-
čívati jen dvě léta. Když Marie Joseph-Chénier podal
důkazy o stycích Mirabeauových s Ludvíkem XVI.,
prosadíl u konventu odstranění rakve a na jeho místo
dostal se „ami du peuple“, Marat, do čestné hrobky
Francie. Tehdejší obřad nepostrádal groteskního ry-
su. V čele pohřebního průvodu objevil se před bra-
nou Pantheonu soudní posel konventu a přečetl slavv-
nostně vypovídací listinu. Policejní komisař dohlížel
na provedení dekretu a pak byla rakev Maratova
slavnostně zanesena do prostřední lodi chrámové.
Zolův
Montebello
Lannesa
Ludvík XV
svatý . Genovefa
Mirabeau
Chénier
Mirabeauův
Ludvík XVI
Marat
Maratův
Paříž
Francie
15
article
Již před Maratem byl jako druhý po Mirabeauov
v Pantheonu pohřben Voltaire. Dvanáct bílých koní
táhlo tehdy vůz s mrtvolou velkého spisovatelek
čestnému hrobu. Třetím byl velitel Beaurepaire, jenž
si byl v okamžiku vydání Verdunu vzal život a
čtvrtým Lepeiletier de Saint Fargeau, který byl za-
vražděn, protože hlasoval pro smrt královu. Když
kralovrazi byli později dáni do klatby, byly pozů-
statky Lepelletierovy stejně jako Mirabeauovy z Pan-
theonu odstraněny. Po Maratovi nalezl konečně také
Rouseau čestně místo v Pantheonu. Později rozšířila
se zpráva, že popel Maratův byl z hrobky vynesen,
ale pověstí byly vyvráceny. Naproti tomu jest pravdě-
podobno, že za restaurace byly odstraněny kosti
Voltairovy a Rousseauovy a hozeny za Paříží do
jámy, ačkoli jejich náhrobky stojí v Pantheonu
podnes.
Marat
Voltaire
Beaurepaire
Fargeau
Lepelletierův
Mirabeauův
Maratův
Voltairův
Rousseauův
Verdun
Paříž
16
article
Za Napoleona množily se pohřby do Pantheonu
a neméně než 39 „velkých Francouzů“ bylo tehdy
uloženo do národní hrobky. Mezi nimi byl také mar-
šál Lannes, o nějž je nyní spor, mathematik La
Granche a lékař Cabanis. Ale vedle nich bylo v Pan-
theonu pochováno více než 30 senátorů císařství,
jejichž jména jsou dnes dávno zapomenuta a o nichž
nikdo nevi, jakých nesmrtelných zásluh o vlast si
získali. Také za Ludvíka Filipa byla v Pantheonu
pohřbena celá řada osob, o jichž činech potomstvo
ničeho neví; La Rochefoucauld a Constant jsou
jediní, jichž památka posud žije,
Roku 1828 byl kostel odevzdán bohoslužbě,r.
1830 prohlášen za Pantheon, od r. 1851 až do r.
1871 byl opět kostelem. Červencová vláda dala od-
straniti kříž, který byl později Napoleonem III. opět
nahražen, ale teprve r. 1885 usnesla se sněmovna
prohlásiti kostel definitivně za Pantheon a jako první
po tomto rozhodnutí byl v něm slavnostně pohřben
Victor Hugo. Po něm byli tam uloženi Hoche, L
Tour d'Auvergne, poslanec Baudin, president Carnot
a naposled Berthelot.
Napoleon
Francouz
Lannes
Cabanis
Ludvík Filip
Hugo
Hoch
Baudin
Carnot
Berthelot
Le Granche
Le Rochefoucauld
L Tour d ' Auvergne
17
article
= Chtěl býti „oslerisován“. Slovo je zcela dobře
utvořeno. Jako je již uvedeno ve slovník slovo „pa-
steurisovati“ (zbavovati mléko a jiné pokrmy mikro-
bů dle návodu prof. Pasteura), můžeme nyní vsu-
nouti tam i slovo „oslerisovati“ (zbavovati život
osoby, překročivší užitečný věk dle theorie ameri-
ckého profesora dra. Oslera). K zavedení slova schá-
zel jen nějaký doklad, že někdo skutečně chce se
podrobiti choulostivé oné proceduře pomocí chloro-
formu. Každý má totiž svůj život strašlivě rád,a
byla obava, že dr. Osler pohoří se svou radou. Ale
od pondělka tomu je jinak. Hlídač v novoyorské
márnici Fane zavolal v pondělí odpoledne dra. Leroy
Smitha v nemocnici Bellevue telefonem a oznamoval
mu za harašivého smíchu, že na cestě z márnice do
profesor
Pasteur
doktor
Osler
Leroy Smith
Bellevue
18
article
Bellevue nalézá se právě člověk, ktérý k němu přišel
se žádostí, aby byl „oslerisován“ a kterého Fane
odkázal do Bellevue. A než minulo několik minut,
stál před drem. Smithem muž v prostředních letech,
který se představil jako klerk John Coe a opakoval
svou žádost o chloroformování. Pravil, že byl v Mor-
gue, ale tam mu řekli, že se to dělá zde. „A proč si
přejete býti chloroformován?“ tázal se lékař. „To
je tak, pane doktore,“ pravil žadatel. „Jsem klerk a
jsem bez zaměstnání. V poslední době jsem se velice
zabýval lučebními pokusy o vynalezení silně vý-
bušné látky. Výpary z lučebnin ztrávily mně však
úplně všechny vnitřnosti, takže dnes nemám v sobě
nic jiného než plíce. A poněvadž jsem byl vždy obdi-
vovatelem dra. Oslera, přišel jsem k závěrku, že je
na čase uvésti jeho theorii v praxi. Kdy můžete mně.
to udělati?“ Doktor řekl mu na to, že musí, poslati
pro lékaře, který je specialistou pro „oslerování“,
což bude vyžadovati pět dní. Coe pravil, že rád po-
čká, a odebral se do vykázané jemu místnosti, jež
je — pozorovací stanicí pro choromyslné.
Coe
Bellevue
Morava