V Praze, v sobotu dne 5. září.

K číslu 242. Číslo v Praze za 2n a na venkové za 3h

Na -Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NAku

Telefonioké zprávy „Nar. Listů. Ohlasy řeči dra. Pacáka a dra. Herolda. Z Vídně, 5. září České věci, které byly krisí uherskou zatlačeny poněkud do pozadí, řečmi včera v Praze na schůzi klubu strany svobodomyslné promluvenými dostaly se opětně do popředí. Tyto řeči po bouřily vídeňský tisk do krajn míry. Čteme v nich žaloby na české po- slance, že jsou ve spojení s krajní opposicí maďarskou, žaloby, oproti kterým český lid nemůže zůstati úplně klidným, věda, že spik- nutými byli proti hospodářským zájmům této poloviny říše a proti neněmeckým národům této poloviny její všichni Němcia všechny noviny vídeňské, počínaje bojem o voly uherské na dobytčím trhu ví- deňském, až po Bánffovu a Szellovu formuli vyrovnací. »Arbeiterzeitung« za prudkých nadávek národní straně svobodomyslné praví »Pánové dr. Pacák a dr. Herold promluvili včera a jejich slova jsou skutečně s to, aby rozplašila mlhavé sny o dělno sti říšské rady v niveč. Pan dr. He- rold pravil, že národní požadavky maďarské jsou také požadavky českými, místo pak, aby hájil německou řeč velící, žádal českou řeč plukovní. Co se pak tkne solvent- nosti říšské rady, ani Herold ani Pacák ne- pronesli slovo »obstrukce«, avšak celá řeč dra. Pacáka proniknuta byla názorem, že rozpaky rakouské jsou pro ně příležitostí, aby podnikli veselou výpravu na kořisť. Aspoř nyní rakušanství nenajde podle jich řečiu

Mladočechů žádné odezvy.« »Reichswehr« stejně jako některé jiné listy nalhává veřejnosti, že dr. Herold a dr. Pacák žádali český jazy k ve- lící. Tento list obviňuje dra. Pacáka a dra. Herolda, že mluvili oknem. Nebudiž prý rozhodováno, zdali jest moudrým, že če- ský klub rozvažuje těžkosti Rakouska v ny- nější jeho situaci. Postavení proti dru Körbrovi není prý odůvodněno a nelze prý se domysliti, proč se tvrdí, že se stal k Če- chům nepřátelštější. »Neues Wr. Tagblat!« adresuje úvahu svoji na všechny Maďary, dávaje jim na uváženou, že vlastně pracují pro pan- slávy. Možno prý ukázati na povážlivé faktum, že krajní elementy maďarské nahá nějí vodu na mlýn těch, jichžto nacionalism na slavnostech vždycky stupňován bývá na panslavism, také Maďary ohrožující. Důleži- tější však, než vojenské požadavky české jest moment v řeči dra. Pacáka a Herolda, že ohlašují boj proti centra- lismu a dualismu. Toho měli prý by sobě Maďaři všimnouti, že jich boj podněcuje rakouské Slovanstvo. »Neue Freie Presse« pronáší se stručně takto: »Z řečí obou vůdců dra. Pa- cáka a dra. Herolda vychází na jevo, že Čechové vyvozují z uherské krise dvě věci jednak že odmítají výzvu, hájiti rakouské země vůči Maďarům, jinak, že nynější chvíli pokládají za vhodnou k obnovení boje za státoprávní přetvoření říše.«

Uherská krise. Z Pešti, 5. září. »Magyar Ország- hlavní orgán opposice, prohlašuje: »Tak da- leko ještě nedospělo Úhersko, aby několik šílených mužů spiklo se s tlupou a nabylo moci nad zemí. Nestačila-li jim lekce první a druhá, dostanou třetí, na kterou jistě nezalpomenou.« Z Pešti, 5. září. Všichni politikové, kteří byli včera u císaře, prohlašují, že ma- ďarský velící jazyk jest a limine panovníkem odmítnut. Naproti tomu ohlašuje »Hirl'a pe tyto koncese: 1. Uherští důstojníci, sloužící v Rakousku, přesadlí se neprodleně k plukům uhersklým- 2. na vojenských školách bulde se některým předmětům v yučovati ma- ďarsky (dosud výhradně byla němčina vyučovacím jazykem); 3. na praporech a emblemech bude provedena rovnost. tak že uherská státní myšlenka dojde k platnosti ve společné armádě; 4. v soudech vojenských v Uhrách zavede se maďarština; 5. dosud dopisovala si maďarsky jenom do- plnovací velitelstva okresní; příště musí tak

SlT Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice

činiti i velitelstva sborová, divi sní a plukovní; 6. v Uhrách se zřídí nové vojenské školy: vojenská akademiea jiné školy. Z Pešti, 5. září. Dr. Wekerle a hr. Apponyi jsou odčiněni. We- kerle odjel z Pešti včera; Apponyi se ode- bere do Vídně k meziparlamentním konfe- rencím. Kabinet Lukácsův — bude-li na- stolen — bude pokračováním mi ni- sterstva Khuenova. Přijímá t. zv. pun- ktace Szentivanovy v ten způsob, že poža- davky národní splní se postupně. Opposice chystá se proti Lukácsovi k sil- nému odporu. Myslí se, že bude podpo- rována částí vládní strany. Na důvěrné schůzi vůdcové krajní opposice se již usnesli, že setrvají v obstrukci. Z Pešti, 5. září. Posl. Barabaš pro- hlásil o vzpomenutých koncessích: »Vůči programu Lukácsovu trvám na stanovisku, že pokračovati budeme v parlamentním od- boji. Myslím, že vytrvalostí svou donutíme dynastii k poznání, že všechny požadavky maďarské jsou splnitelny. Císař půjde na maněvry. z Vídně, 5. září. Císař 11. t. m. odebéře se k haličským manévrům a prodlí několik hodin ve Lvově. Dne 16. vrátí se zase do Vídně, Hornorakouský sněm. Z Lince, 5. září. Dne 17. září sejde se hornorakouský sněm. Zatčení důstojníků v Srbsku. Ze Zemuna, 5. září. Stejná provolání jako v Niši, byla také rozšířena mezi dů- stojníky v jiných pesádkách. Roztrpčení v obou táborech důstojníků je veliké. Původně chtěli důstojníci o naro- zeninách královského prince v úterý, dne 8. září míti proslov k němu a ku králi Petru I. a kdyby tento nedal závazných slibů, že potrestá bývalé spiklence a uklidí je z vojska, hned druhého dne se vzdáti hodností důstojnických. Důstojníci byli zatčeni, poněvadž ohrožo- vali bývalé spiklence smrtí. Tvrdí se, že kolují provolání, ve kterých

FEUILLETON. Čekárnav Kovači. V českém městě Kovači — městě? Uvi- díte! V Kovači tedy — proto, že běží tudy dráha, je stanice. Jak je rozsáhlá, povímesi později. Co padá do oka — nedej bože, aby doslovně! — je nádherná, velikolepá čekárna — pro I., II. i III. třídu dohromady. Kdo nejel nikdy timto požehnaným lesnatým krajem, ne- dovede si představiti imposantní rozměry této budovy, zvláštnosti, ne sice vzácné při dráze vůbec, ale mezi světovými městy zajisté. Ano, žádné — nižádné velkoměsto nemůže se vy- kázati tak oslňující čekárnou, jakou má Kovač. Je zbudována ze dřeva — ovšem ne mahago- nového a vyniká svou jednoduchostí, která ne- unavuje oko fádními řadami zasklených oblouků a nesvití do chorobných oči jiskřicími hranoly a plochami svých raffinovaných oken v plné záři sluneční. Naopak, zde je útočiště před šípy letního slunce, před nímž se tu cestující obe- censtvo skryje — ovšem nesmí toho obecenstva býti ani pět tisíc hlav — Kovač také neposky- tuje tolik lelkujících pasažérů. Za to v zimě vejdete do čekárny zté futeře a mrazu venku jako do lázně, třeba čekal v ní a přisedal jen jediný cestující; tady je vždy vlažno, neboť dřevo, nejen mahagonové, ale, i ořechové a jiné spíše hřeje, než ty čizo- krajné kameny a karrarské mramory. Osvětlení pro večerní dobu vyvěrá zde z lampy — are ne elektrické — však každý nemiluje elektri

ckého světla, stýskaje si, že vypadá v něm přiliš bledě, jako po nemoci. A okna zde jsou — pakli jsem dobře počítala, dvě, a že stač pro celou čekárnu, svědčí o výtečnosti jak oken, tak lokálního světla. Jak už řečeno, žádní tisícové zde nepřise dají. Někdy se stane, že přisednou dva, nebo i jen jeden cestující v Kovači. Nu a vidíte, ani poustevnická osamělost, ani dojemné rozměry čekárny nechrání zde před — klevetami. Tak jednoho májového podvečera čekal zde na příjezd vlaku, za účelem přisednutí a ujíždění dále, pán a dáma, vespolek si úplně cizí, před tím nikdy se neviděli a neznali se. On byl zajímavý, ona krásná — můj bože, kdo za to může? Venku se rozpoutala jarní bouřka s lijákem — prosím vás, kdo rád zničí novou toiletu, za niž je při všem ještě dlužen? Uchý- lili se tedy pod útulnou střechu čekárny, co zatím lijavec pleskal do kolejí, smáčel dřevěný asyl, skrápěl stromy a vznášel se v podobě namodralých závojů nad okolním celým krajem. Nad vrchy klikatily se stuby blesků a z čer- ných lesů každou chvíli vyběhla smečka vi- chřic a v dáli i blízku houkaly rány hromové. Řekněte mi, kdo jiný, kromě šílence, vylezl by ze suchého zátiší do takové mokrotinya vřavy, když ho k ní nepoutá žádná příčina, naopak, když jest mu v ní čekati na vlak ? A — chci viset na nejbližší osyce, nezapomněli-li vůbec ti dva, že jsou mladí a hezcí a že dlí spolu o samotě! Zkrátka, byli jako dvě lilie — jedu bych na to ovšem vypiti nechtěla, nynější mládež mužská i ženská je prý hrozně zkažená.

Neštěstím bylo, že ona byla mladá panička a on mladý manžel a že nepatřili k sobě. A když se oba navrátili ke svým polovicím, předešla je už domů ohavná babice s jedovatým pohledem pomluva, a bylo boží dopuštění ve dvou do- mácnostech, horší, než to v přírodě tehdy ko- lem Kovače. Uražené strany byly nesmířitelny, až zahájeno přisné vyšetřování. Zlomyslný klep ječel, že páreček se uchýlil do I. třídy čekárny, že tam za sebou otočil klí- čem v zámku a spustil pak záclony v oknech a tak že je tam nalezl pan přednosta stanice ko- vačské. A vyšetřováním vzešla jich nevina nad po- vrch pojmů a domyslů, jako průhledný olej nad tu kalnou vodu. Neboť — předně nemohli oto- čiti klíčem v zámku, protože kovačská čekárna vůbec nemá ani dveří, nespustili záclon, protože jich rovněž není — ta dvě okénka sotva k osvě- tlení stačí nežakrytá a nenalezl jich tam pan přednosta stanice, protože nebyl doma (což do- kázáno) a cestující si do vozu vlézali sami — rádi tomu, že vlak vůbec zastavil — rychlík by jim toho k vůli neudělal !. A tak čekárna v Kovači. slavně očistěna zase od klevet. Stojí dále osamělá, zadumaná, hledíc k čer- ným lesům ve své diogenesské skrom nosti. Tento staroklassický mudre ve svém velebném smýšlení neobtěžoval lidstvo o nic, ani o tu střechu, spo- kojilť se — sudem. Zde jest podobně. Čekárna v Kovači totiž, prosím pánové, pře- tvořena je — z nákladního vagonu. Irma Geisslova.