Číslo 242.

V Praze, dne 3. září 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace a expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—m Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Fezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1I26. Slunce vychází v 5 hodin 18 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 40 minut večer.

ULICKt

Pondělí: Mansveta Čtyřicetihodinná pobožnost u Alžbětinek ve Slupech od 2.—5. t. m. Prahu Předplatné pro s donáškou do domu; K 2.80 měsíčně. . . .. 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: K 8.— měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. . .. K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- ie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . .. K 13.20 K 52.80 celoročně Telef, administrace I126. v chrámu Páně

Tábor českého lidu na Košumberku, V Luži, 2. září 1900. (Původní zpráva »Kat. Listů«.) Řada dosavadních manifestačních táborů českého lidu rozmnožena byla včera táborem, jejž směle možno přiřaditi k nejzdařilejším. Odbyt byv na samém úpatí starobylého, nyní v rozvalinách ležícího hradu někdy Slavatova, vyspěl v mohutný protest českého lidu proti německé panovačnosti a proti Vídni, našemu ná- rodu nepřející. Pokud se týče účastenství, utrpěl včerejší tábor sice valně deštěm, jenž již dopoledne hustě se lil z oblohy po celý den zachmuřené. Přes to sešlo se dobře počítáno na 15.000 lidí mužů i žen a přísluš- níků všech lidových vrstev a stavů, kteří s napjatou pozorností sledovali vývody řečníků, neutuchající bouří potlesku je provázeli a kladli na provedení stát- ního práva tak silný důraz, že ohlas jeho doletí dojista do kancelářů ministerských a přesvědčí živly v nich vládnoucí, že národ český od provedení tohoto stát- ního práva nikdy neupustí, že vší silou zabrání roz- tržení jednoty a nedělnosti své staré zděděné vlastia že nikdy neskloní své hlavy pod jho nenáviděné státní němčiny; naopak že odhodlán jest boj, jejž vede za zachování svého jazyka a svých práv, dobývati spojenými silami až do konce a že o konečném svém vítězství jest přesvědčen.

Po celé dopoledne bylo v Luži, nad níž vévodí nádherný poutnický, po celé vlasti známý chrám, živo nad pomyšlení. Ze všech stran valily se do města, hojnými prapory v národních barvách, zelením i pří- padnými hesly vyzdobeného, zástupy lidu, jež vítala na náměstí nejráznější vlastenecké písně hrající hudba. A zástupů přibývalo tím víc, čím více blížila se ho- dina polední. Kamkoliv patřil jsi po ulicích, vedoucích do města, na všech bylo zříti dlouhé řady kočárůa řebřinových vozů, na nichž tísnili se nedočkaví účast- níci táboru. Všech devět východočeských okresů, kteréž měly včera svůj táborový den, bylo zastoupeno počtem ve- lice slušným. Nejen Skuč, Hlinsko, Nasavrky a Vys. Mýto, také vzdálená Polička, Pardubice, Chrudim a Litomyšl vyslaly hojně účastníků. Byly následkem toho ulice a náměstí města Luže všelikými povozy přímo zataraseny. Přes to však nepřihodila se ani dost malá nehoda a pořádek nebyl porušen ani dost Skvostný byl pohled, když před 2. hod. odpol. valily se proudy ve městě shromážděného lidu k tá- málo.

bořišti. Leželo, jak již bylo praveno, přímo pod hra- dem Košumberkem, v průčelí jehož trosek možno bylo zříti již z daleka v ohromných písmenách v české barvě pořízené »Na zdar!« a v jeho nejvyšší zdi za- tknuty byly na vysokých stožárech prapory v bar- vách zemských a slovanských. Celé vůkolí hradu proměnilo se v rozlehlé mraveniště, na němž panoval ruch, jenž hoden by byl štětce malířova. Dvě hudby hrály, shromážděný lid pěl hlasitě písně. A všichni ti zde přítomní Čechové, ačkoliv ještě nikdy dosud se neviděli, vítali se jako staří a dobří známí. Po- jilať je k sobě láska, protože dostavili se, vedeni jsouce jedním duchem a srdcem a majíce též jeden a týž cíl. Jako hlavní zeměpanský komisař dostavil se na tábor c. k. okr. hejtman z Vys. Mýta p. Mařánek. Jemu k ruce byli c. k. komisař téhož hejtmanství p. Černý, p. dr. Bohdan Andera, konc praktikant při c. k. místodržitelství v Praze a snad ještě někteří jiní. Také četníků přišel hojný zástup. Většina jejich sestavila se průběhem řečí na táboře mluvených v těsný šik před nejkrajnější zdí hradu Košumberka. Jest pravda, že vysoko tam stojíce nad tábořištěm tvořili malebnou skupinu. A utvořili ji snad proto jen, aby také sami něco slyšeli. Že však temné jejich uniformy a lesklé přilby upomínaly až přes příliš na šišáky Pruska, proti němuž bylo na táboře zhusta hromováno, vyvolávala jejich přítomnost jenom nevoli, odpor a roztrpčení. Byl jim proto zaslán se strany kompetentní pokyn, aby zrakům táborujícího obecen- stva se ztratili a — stalo se.

Když udeřila 2. hod. odpol., zahájil tábor s pře- plněné tribuny, protože tábořiště nalézalo se na půdě okresu skutečského, starosta tamního okresního za- stupitelstva p. Macháček. Uvítav srdečně tisíce shromážděných a poukázav na účel a cíl táboru, žá- dal za zachování pořádku. »Dokažme,« pravil, »že jsme národ vzdělaný (Hlučné volání: Utlačovaný !) a že víme a známe veliký a dalekosáhlý význam otázky státoprávní. Po tom prohlásil řečník, že předsedou tá- boru ustanoven byl zemský a říšský poslanec p. dr. Ed. Grégr, místopředsedou zem. a říš. posl. pan Kar. Adámek. Také všichni starostové okresů, jež pořádají tábor a všichni řečníci jsou čestnými místo- předsedy. Mimo oba již jmenované poslance dostavili se ještě poslanci pp.: dr. Pippich, Hovorka, Dostál, Kudrnka, Formánek, Lenoch, dr. Jar. Čelakovskýa dr. ryt. Plaček. Hned potom ujal se slova předseda táboru posl. dr. Ed. Grégr: »Lide český! Děkuji především pp. pořada- telům, že mne zvolili za předsedu tohoto tábora. Poklá- dám si to za čest a připisuji to té zásluze, že po dlouhou dobu vždy věrně, poctivě a neodvisle stál jsem při praporu národa českého od doby konstituční, co sle- doval svůj pevný a nezvratný cíl. A jaký je tento program? Co chce lid český čeho se domáhá?

Toho, co mu patří dle práva a spravedlnosti, dle Božských i historických zákonů a neodvolatelných smluv mezi ním a nejvyšší dynastií. Domáhá se stát- ního práva koruny sv.-Václavské. Zdali byl blízek toho cíle a zdali se mu dostalo samostatnosti a ne- odvislosti? Víte, jak to vyhlíží s naší občanskou svobodou, neodvislostí a samostatností. Prvním po- žadavkem samostatnosti jest, aby národ sám sobě dával zákony a nikdo jiný, nikdo cizí; aby sám spra- voval své jmění a hospodařil se svými penězi a nikdo jiný. Je tomu tak? Máme ovšem český sněm. Ubohý, není již tím, čím bývali čeští sněmové. Čeští sně- mové to byli, kteří si volili krále, vypovídali válku a uzavírali mír. Taková byla jejich pravomoc jindy, ale jak vyhlíží dnes? Nynější sněm jest pravým pa- skvilem starých českých sněmů. Jest jen jakýmsi roz- šířeným okresním zastupitelstvem. Může sice dě- lati dobré a obecně užitečné zákony, ale zákony jeho nabývají platnosti jen tehdáž, když líbí se ve Vídni. Tak a nejinak vyhlíží zákonodárná moc našeho českého sněmu! Máme také právo činiti návrhy — a poslanci čeští činí jich věru mnoho — ale nedostanou se ani na denní pořádek. Můžeme podávati také petice. Podáváno jich tisíce, ale přichá- zejí skoro vesměs jen pod stoupy. A jak vyhlížejí naše zemské finance? Víme to všichni a cítíme to ve své kapse. Finanční poměry naše jsou bídné; staroslavné naše, jindy tak bohaté království, „ musí dělati dluhy a vypůjčovati si peníze. Může ovšem stavěti chudobince, nalezince, blázince a káznice, ale jen za své peníze. Od státu nedostává na to ničeho.

A není hanbou, že země, v níž žil největší učitel národů, Jan Amos Komenský, nemůže pomoci ani svému, těžce strádajícímu učitelstvu? Je to pravý světový skandál. Národ náš nemůže pomoci svým učitelům ne proto snad, že by neměl pro ně srdce, nýbrž proto, že je státem již úplně vyssát. A podívejme se na náš selský stav! Upadáa klesá vždy víc a více se zadlužuje. Vzmáhají se exekuční dražby a naši sedláci jsou vypuzováni ze svých zděděných statků. A kdo že tím vinen? Nikdo

Ze světa. ** Modlitba za Humberta I. Královna- vdova italská Margherita složila, jak známo z denních listů, modlitbu za Humberta I., jenž padl rukou an- archistickou. Modlitba pak ona, jež i od biskupa z Cremony schválona byla, zní: Růženec. 1. Věřím v Boha, Otče náš, Z hlubokosti (De profundis, Žalm 129.) — Protože byl, dle Tvého zákona, o Bože, milosrdným ke všem, rač mu i Ty, býti milosrdným a uděl mu pokoje! — Desetkráte Zdrávas Maria. 2. Otče náš, Z hlubokosti. — Protože nikdy nechtěl ničeho jiného než spravedlnost, rač mu býti milostiv, o Bože! — Desetkráte Zdrávas Maria. — 3. Otče náš, Z hlubokosti. — Protože vždycky všem odpou- štěl, račiž mu odpustiti i Ty, poklesky, jichž z křeh- kosti lidské se dopustil, o Pane! — Desetkráte Zdrá- vas Maria. — 4. Otče náš, Z hlubokosti. — Protože národ svůj miloval a jen po jediném toužil: po blahu vlasti, račiž mu otevříti brány vlasti nebeské, o Bože!

— Desetkráte Zdrávas Maria. — 5. Otče náš, Z hlu- bokosti. — Protože byl dobrým až do posledního vzdechnutí a protože stal se obětí své dobroty, rač mu dáti věčnou korunu mučenickou, o Pane! — Deset- kráte Zdrávas Maria, Otče náš, Z hlubokosti. — Mo- dleme se: O Bože, konal dobro na tomto světě, ne- choval hněvu proti nikomu nikdy, odpouštěl vždy těm, kdož mu zlé činili, obětoval život povinnostem svým a blahu vlasti a až do posledního dechu snažil se plniti úkol svůj. Pro tuto jeho červenou krev, jež z tří ran vy- prýštila, pro skutky dobroty a spravedlnosti, jež za života vykonal, rač ho přijmouti milosrdný a sprave- dlivý Bože do lůna Abrahamova, a rač mu dáti ko- runu slávy věčné. Podle kříže plno žele (Stabat mater), Z hlubokosti. — K této modlitbě královny-vdovy ne- třeba poznámek; mluví sama dosti jasně: o veliké zbožnosti královské rodiny italské, o úctě její k Ro- dičce Boží a osvětluje do jisté míry i poměr Kviri- nálu ku Vatikánu.

* Jubileum kabelu. Dne 28. srpna bylo tomu padesát let, co učiněn první pokus s pod- mořskou telegrafií. Před 30 lety vyžadovalo zaslání zprávy ze Sydney do Evropy více jak půl roku času — dnes, když drát je volný, dostanou zprávu z Sydneye za 6 min. Před 50 lety ti, kdo proponovali telegrafování podmořské, vyhlašováni byli za blázny. Napoleon byl prvním, kdo »připouštěl«, že by z toho mohlo »něco býti«. Roku 1850 parník »Goliath« vyplul z Doveru s 27 mílemi měděného drátu a po- dařilo se mu přistáti na druhém břehu průplavu v Cape Grisen. Pak telegrafován přes průplav po- zdrav Napoleonovi a pochybovači o možnosti pod- mořské telegrafie umlkli. Tento první kabel druhý den nepracoval více, drát se nějak pokazil, leč do- kázána byla možnost podmořského telegrafování. Rok na to položen byl první dokonalý trvalý kabel mezi Anglií a Francií, tak že skutečné padesátileté jubileum podmořské telegrafie bude roku 1901. Slavnost jubilea bude se konati v Londýně. Od té doby, kdy »Goliath« pološil první drát pro Napoleona III., učinila podmořská telegrafie značný pokrok. Dnes stává 33 společností pro podmořskou telegrafii a není dnes jediného hlav- ního, nebo i jen důležitého města, které by nebylo telegraficky s celým světem spojeno. Největší pod- mořská telegrafická společnost jest »Eastern Te- legraph Company«, která má 35.000 mil (57.000 kilometrů) kabelu. Francouzové mají 5000 mil, Japonci 1500 mil, Indie 2000 mil kabelu a menší kabely mají veškeré jiné státy. Roku 1866 jediný ka- bel spojoval Evropu s Amerikou, dnes je takových kabelů dvanáct. Roku 1869 dosáhlo se prvé spojení kabelové s Čínou. Roku 1870 položen byl kabel k Australii a roku 1879 k jižní Africe. Dnes všech pět dílů světa spojeno je mezi sebou podmořským te- legrafickým kabelem.

** Japonec v Chorvatsku. V chorvatském Přímoří dlí od delší doby japonský důstojník, který fotografuje břeh Jaderského moře. Tyto obrazy vy- jdou v illustrovaném japonském časopise. Mezi jiným se všech stran vzal snímky města Terstu. ** Síla dělové rány je nepochopitelná. Kule ze 100tonového děla dopadne takovou sílou, jako kdyby na jedno místo skočilo 465.000 lidí o váze 80 kg s výšky jedné stopy! Když se vystřelí z 80- tonového děla na vzdálenost 20 km, třeba dělo na- říditi do takého uhlu, že kule dostoupí výše 5432 stop, výše tedy nad Mont Blanc. ** Hřbitov — zástavou. Obec Töss u Winter- thurn chtěla se vypůjčiti 40.000 franků; obrátila se proto na curyšskou kantonální banku a nabídla jí jako hypotekární zástavu — nový hřbitov s umrlčí komorou. Banka ovšem takovouto zástavu odmítla, jak lehce pochopitelno, a také jiné banky následovaly svou předchůdkyni, neboť právem jest zástavou » mrtvý kapitál«,