2
masthead
..Nový Jihočeský Délník*.
4
article
X Zase ukázka z obecního hospodářství
v Táboře, čtyři sta korun darovala městská
rada v Táboře — myslíte chudým na uhrazení
nejnutnějších životních potřeb? Nikoli? Panu
Mansfeldovi, bývalému nájemci dvora Hejlova
— za hnůj, — který dle smlouvy pachtovní
musí se užiti jenom na pole k »Hejlovu« náležející.
Proč pak dělají se smlouvy na úkor
obce a proč obecní představenstvo při uzavírání
jich k zájmům obce nepřihlíží?... Inu, jednou
já — jednou ty...!
X Ještě p. Chott a jeho dělnici. V minulém
Čísle zmínili jsme se o vypovězení dělníka
z práce p. Chottem, že dovolil si přijmout pro
spoludělníky lístky na důvěrnou schůzi kovodělníků.
Všeobecně bylo očekáváno, že p. Chott
uzná jak špatnou by jevil bravuru, kdyby
opravdu dělníka tohoto bez každé vážné příčiny
propustil. A přece! Když při výplatě ptal
se dělník mladého pána, proč vlastně je propuštěn,
řekl mu jednoduše, že ví proč a on že
také ví! . . . Tedy jen proto, že se chtěl orga-
nisovat a že prokázal organisaci malou službu.
Než dělnictvo u p. Chotta jest samo vším vinno.
Pro odborovou organisaci nemá porozumění, má
prý na to málo peněz, ale na hodné namáznutí,
jak se říká — anebo na prohrání třech nebo
čtyř zlatých za neděli v kartách — ano. Potom
se mezi sebou hašteří, žaluje jeden na druhého
a následek toho jest, že p. Chott s nimi dělá
co chce a žádný nesmí ani muknout Kdyby
se některý ozval — vylítne a druzí z toho mají
ještě radost. Nejlepším toho dokladem jest slévárna,
v níž ani ne za celé dva roky vystřídali
se několikrát všichni dělníci a snad by je ani
nespočítali, kolik už jich tam pracovalo. Dělníci,
zanechte těch nepřístojností a hleďte se
se státi členy odborné organisace kovodělníků.
Mansfeld
Chott
Tábor
Hejlov
5
article
Jinak nedovedete udržet ani to skrovné, co vám
dřívější dělníci v dotyčné továrně vydobyli.
Věru, nepřekvapilo by, kdyby skrze vaši nedbalost
jednoho dne museli jste pracovati zase
11 hodin denně. Vzmužte se tedy, aby ne jen
udržet dosavadní, ale ještě nové zlepšení pomocí
organisace jste dosáhli.
X Delirium v obci pro kostelní muziku.
V Dražících u Tábora vedou někteří občani neúprosný
boj o kostelní muziku. Řídící učitel
nechce totiž zadarmo dělat nádeníka a žádá za
hraní na varhany při církevních obřadech 80 zl.
ročně; občané však platit nechtí, ale bez varhan
rozhodně prý se nemohou tak nábožně modlit
a proto asi jedenáct zabedněných mozečků sepsalo
a podepsalo stížnost k místní školní radě
na jednání řídícího, žádajíce, aby učiněna byla
v tom náprava: učitel totiž bud prý aby hrál
anebo — — — to ovšem občánkové v žádosti
dál nepověděli. Nescházelo by již nic jiného
než aby místní školní rady na venkově žádaly
také na učitelích, aby ještě ministrovali u oltáře.
Na štěstí však dovedou se učitelé aspoň někde
opřít a zcela správně dí: »Za málo peněz málo
muziky«, a tak zajisté i v Dražicích dojde
k tomu, že budou-li chtít muziku, musí za ni
platit.
X Díkůvzdáni. (Do továrny p. Jul. Škrlandta
a spol. v Č. Budějovicích.) Ctěné správě továrny
a všem spoludělníkům za peněžitou sbírku ve
prospěch mé rodiny podniknutou a této odevzdanou
vzdávám z hloubi srdce srdečný dík. Jan
Nový, strojní zámečník.
Jula
Nová
Tábor
Dražice
Č . Budějovice
X Díkůvzdat
6
article
X V »Českém Jihu« dočítáme se, že v sezení
městské rady v Táboře vedle jiných usnesení
schváleny též návrhy odboru stavebního,
patronátního atd. Jsme konečně zvědavými, zda
vzpomněl si stavební výbor ve svých návrzích
také na resoluci, která jemu byla městskou
radou as před rokem postoupena a v níž žá
dáno, aby obec postarala se o rozmnožení zdravých
a levných bytů pro dělníky. Můžeme
napřed již čtenáře upozornit, aby se žádným nadějím
v této otázce neoddávali, neboť jak my naučili
jsme se táborské konšely znáti, nejsou rozhodně
ochotni něco pro chudý lid vykonat.
X Dělnické divadlo. V neděli, dne 14. pro-
since, sehrál v sále »Budějovické pivnice« dělnický
dramatický odbor tříaktové drama »Václav
Hrobčický z Hrobčic«. Volbu hry této se strany
dělnického dramatického odboru dlužno jen
schválit a doporučiti, by i vždy příště voleny
byly kusy podobného charakteru. Ve »Václavu
Hrobčickém z Hrobčic« předváděn jest v markantních
rysech křečovitý zápas šlechty po
r. 1848 za obnovení jejího svrchovaného panství
nad lidem a zuřivá nenávisť vůči směleji
ozývající s e svobodě, robotu a poddanství lidu
obecného překonávající. Ne však správně vystihnul
autor v panujících těchto poměrech roli
farářovu, neboť klerus pronásledoval všechny
svobodomyslnější zjevy tak dobře jako Šlechta,
s níž žil vždy v úzkém spojení a peklem zaklínal
ty, kdož po revoluci ještě nedávali desátky
dobrovolně. Obsazení úloh voleno bylo
též dosti šťastně a proto i sebrání kusu bylo
mnohem zdařilejší, než všechny předešlé bry,
o které se dělnický dramatický odbor pokusil.
Přičítáváme zásluhu o to jednak dbaleji tentokrát
prováděné režii a za druhé nabytí několika
nových nadaných sil, jejichž vytrvalá píle byla
zajisté příčinou, že všichni z účinkujících se
snažili, aby svou úlohu provedli co nejsvědomitěji.
Hrobčický
Šlechta
Tábor
Hrobčice
X V
dělnický divadlo
7
article
Zvláštní pozornost zasloužili si však: slečna
Kupšovská (v úloze Kalenicové z Kalenie), soudruzi
Šmucr (sedlák Vrba), Klomfar (Hrobčický
z Hrobčic), Bicek (Hrobčického syn) a Balcar
(farář na patronátě v Hrobčicích). Více ohni-
vosti a důrazněji zjevovaná pýcha Václava
Hrobčického byla by ovšem dojem jen zvýšila,
kdežto u mladého Hrobčického, zvláště když
s Vrbou účtoval, doporučovala by se byla lépe
přiměřená umírněnost, aby baroně nebylo nad-
zvedáno stále nad člověka, který se v něm byl
právě probudil. Bez povšimnutí nelze však
přejít také Ludm. Ludoměřických. Scházelo
ovšem lecos, aby z ní byla skutečná žena Vrbova,
ale to zastínil dojem, že výkony svými v úloze
této povznesla se nad všechny předešlé. Mnohem
šťastnější bývala by ale ve své úloze, kdyby
nedala se unášet dívčí marnivostí, že musí býti
mladou a hezkou na jevišti, i když hraje sedmdesátiletou
ženu nevolníka kdys a nyní sedláka
Vrby. Příliš mladými (vyjímaje mladého Hrob-
čického a paní z Kalenie) byli i všichni ostatní,
zejména však lesní správec (soudr. Zeman),
čímž ztrácel onu vážnost, které bylo k úloze
starého lesního třeba. Sl. Kupšovské dlužno
doporučiti hlasitější mluvu, jinak obstála ve
své úloze, až na malé jen odchylky šťastně;
jeví dobré vlohy a my přejeme jí, by podařilo
se jí je uplatnit. Můžeme-li však býti spokojeni
s pílí dramatického odboru, nelze to říci o soudruzích,
kteří neocenili námahu jeho ani do té
míry, aby brali podíl na svém vlastním divadelním
představení se hrou rázu sociálního. Obětavost
jednotlivých lidí byla by budoucně zbytečnou,
kdyby ani u vlastních soudruhů nenašla pochopení.
Kupšovská
Kalenicová
Šmucr
Vrba
Klomfar
Hrobčický
Bicek
Balcar
Vrbův
Zeman
Kupšovský
Hrobčice
8
article
Proto četněji nechť vidíme navštívené
příští naše divadlo.
X Zapadl přes půlnoc. Redaktorovi kleri-
kální »Stráže« p. Svátkovi, kaplanovi ve Vod-
ňanech stal se ten malér, že přistižen byl po půl
jedné hodině s půlnoci na cestě domů teprve z
vinárny. Páter říká, že opilý prý nebyl, vypil
jen pět a půl láhve (litrových ?) a čtyry syfony.
Je prý vínu zvyklý a nic mu proto —ani tehdy,
když jej jistí Sokolové potkali — z požitého vína
nebylo. Měl však přece jisté soudní opletačky,
které dopadly v jeho neprospěch. — Pojednáme
o nich příště.
X Klofáč prý bude žalovat. Ovšem ne Fárka,
který má proti němu kopu důkazů, ale redaktora
Tvrzníka a kováře p. Pařízka, že dotkli se jeho
»cti«, když citovali cosi z Fárkovy brožury o
Klofáčovi. Což ale, kdyby Fárek nabídnul se ku
svědectví? Ci žaluje p. Klofáč jen pro to, očem
paragrafy trestního zákona důkaz pravdy nepři-
pouští .. .?
Svátek
Fárek
Tvrzník
Pařízek
Fárkův
Klofáč
X Klofáč
9
article
X Zloděj v přestrojeni jeptišky. Dochází nás
zpráva: Do jistého mlýna u obcí Chlum-Pilař
dostavila se jednoho večera minulý týden jeptiška
a prosila o nocleh; aby spala »bezpečně«, prosila
dále, by vykázáno jí bylo místo v soukromé
některé světnici. Zbožní majitelé mlýna přání jejímu
vyhověli. Jinak ale smýšlel stárek. Jaký
měl úmysl, o to ovšem lze věsti spor, ale on
tvrdí, že jeptiška se mu zdála být nebezpečnou.
Než se navečeřela, vkradl se do vykázaného jí
pokoje a skryl se pod postelí. Jeptiška, aniž by
tušila někoho uvnitř, uzamkla se a svlékla. Sotva
však odložila řádové roucho, poznal stárek, že
má co dělat s mužem, revolverem ozbrojeným.
Když vše usnulo, otevřel neznámý okno a dával
ven znamení, na které blížil se ku mlýnu povoz.
Stárek seznav, že je to zloděj, skočil nepozorovaně
a střelhbitě od zadu k němu, uchopil jej
za nohy a převrhl jej oknem ven. Zloděj nalezen
byl pak dole hrozně potlučen a povoz, nedbaje
jeho vzdychání, ujel.
X Daň z plnovousu. . . Z pánů členů společenstva
číslo IX. b) (holiči a kadeřníci) v Čes.
Budějovicích stali se z čista jasna sociální
reformátoři. (!!) Jak odpomoci bídě a zredu
Pilař
Stárek
Chlum
Čes . Budějovice
X zloděj
10
article
kovat společenské poměry, v nichž by zejména
poctivému cechu holičskému dařilo se dobře?
Hloupostí je všechno, co bylo dosud kterým-
koliv národohospodářem anebo theoretikem řečeno,
ale tohle bude výsledné: »Stává-li daň
z velocipedů, psů atd., proč by se nemohla zavést
i z plnovousů? . . . Žijí-li ti, kdož nemají
vousů vůbec, proč by .jiní vychloubali se francouzskou
bradkou, anebo dokonce licousí? . . .
Dovolí-li si to však, ať platí daň!!« Schváleno
jednohlasně. Všem společenstvům v Rakousku
zašle se dotyčná resoluce k podepsání, vyšle se
pak deputace k ministrovi a ten jistě odmění
pány pucivouse z Budějovic nějakým řádem,
když tak hladce objevili nový zdroj příjmů a
i návod k »urovnání« společenských nesrovnalostí
Rakousko
Budějovice
11
article
X Divadlo v Alžíru. V úterý a ve středu
sehrána byla sensační hra Wilsona Barreta »Ve
znamení kříže«. Ředitelství již asi 14 dnů předem
slibovalo vypravení této hry s novou dekorací
jeviště, v nádherných kostýmech a výzbrojí,
slynoucí starou římskou slávou a marnivostí
vznešeného tehdy Ríma, baživšího po přízni
Neronově a výstředních často zábavách. Slibu
svému plnou měrou také dostálo, ba překvapilo:
na malém jevišti v Alžíru provedena byla
tato ne snadno výpravná hra mnohem lépe, jako
téhož roku na jaře ensemblem společnosti paně
Trnkovy v divadle městském ; valně lepšími byly
i skupinové obrazy a celá souhra vůbec. Režii
kusu podařilo se šťastně podati zajímavé rysy
staré společnosti římské, ale zároveň i nové
sekty původních křesťanů, s životem plným odříkání
a opovrhování všemi radostmi světa. Ne-
shromažďovali tehdy pokladů, neměli papeže
milionáře, neměli arcibiskupů se statisícovými
příjmy ročně, ni jeden mezi nimi se nechvěl
strachem, že jeho církevní hodnostář bude jej
žalovat u světského soudu pro kus úžlabiny a
způsobí mu a celé jeho rodině na léta muka.
Wilson Barret
Trnkův
Alžír
X divadlo
12
article
Hlasatelé víry Kristovy byli tehdy těmitéž fanatiky
jako jiní sektáři; co mluvili v to věřili a
v co nevěřili — nemluvili. Hlavní jejich touha
byla — konec světa (který mysleli, že musí na-
stati již nejbližší dny) a potom život nový,
v království Kristově... Dnes aleje ovšem jinak!
Následníci Kristovi přejí si dlouhý věk, zdravím
kypící, hodně mnoho bohatství a světských rozkoší
ještě víc, i takových, které přikázání boží
zapovídají; blažený život po smrti dopřávají
těm, kteří v něj věří ... Z osob, o nad očekávání
zdařilou souhru získal si zásluhu především
p. ředitel v úloze Neronově. Téže pochvaly zasluhuje
Glabria (J. K. Bittl), Tigelinus (K. Šott)
a i Licinius (A. Vrba), který též se dosti uplatnil
v podání kusu římského genru. Méně šťastným
byl již Marcus Superbus (AI. Třebovský). Z počátku
se dosti líbil a vynikal vzdor tomu, že
úloha prefekta Říma vyžaduje postavu velkou
a silnou. V posledních však dvou jednáních
nečinil dojem mocného a energického Marca,
zapomněl docela že hraje vznešeného Římana
z doby Neronovy, jehož povaha se tak rychle
změřit nedá a sehrál pouze sentimentálního milovníka.
V úloze Faviusa obstál šťastně Fr. Kar-
lovský. Titus (M. Vlček) slušel by byl asi lépe
Jos. Svakovskému, jemuž jak pozorujeme, režie
svěřuje úlohy nej podřízenějšího řádu, ač mnohdy
by lépe vyniknul než jiní. Z dam dobyla si
všeobecného uznání Mercia (A. Housová) a také
Dacie (A. Jandová), Berenice (M. Slatinská) a
Popea (Jar. Bittlová) se líbily, ač u posledních
dvou dam Římanky také by měly více vyni-
knouti. Hoch btephanus (M. Netušilová) byl
znamenitý. Za to bacchanské výrazy Anearie
(Jóža Hellerová) zasluhovaly býti silnějšími. —
V pátek jest čestný večer režiséra J. K. Bittla.
Hráti se bude »Čarostřelec«.
Kristův
Krist
Glabrio
Bittl
K Šott
Licinius
A Vrba
Superbus
Marc
Říman
Neronův
Titus
M Vlček
A Housová
dacia
A Jandová
Berenika
M Slatinská
Pope
M Netušilová
Jóža Hellerová
Řím
Kara
Mercia
Tigelinus
13
article
Politický přehled.
Politický přehled.
— Debata o podomním obchodě. Dne 12. prosince
zabývala se sněmovna ve specielní debatě
o podomním obchodě §§ 12. 15. Při § 13. (vyloučení
jistých obchodů z podomního obchodu),
dostal se ku slovu sociálnědemokratický posl.
soudr. dr. Ellenbogen a pravil: »Podobnými
zákony, jako jest tento, se jen průmysl
ničí a bída s nouzí množí, aniž
se komu pomůže. Po uzákonění §§ 59.
a 60. je nyní na příkl. asi 1400 žen bez
chleba. Pánové se vymlouvají na to, že to, co
dělají, žádá se na nich se strany živnostníků.
Ale nemá být úlohou politika a zástupce lidu,
aby dělal to, co mu předpisují jeho voličové,
doktor
Ellenbogen
Pánová
14
article
pro veřejnou protestní schůzi proti branné předloze.
15
article
svolanou českými