Ročník XXXXVII.

V Praze, v pátek 8. února 1907.

Číslo 39.

Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v alninistrael na naěsíc . . . . . . 2K ns čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvejí čenálkeu aa měsl nk čint lta . . . . 7 K 5oh ve filislkáchr na něsíe . . . . . . 2 K 30 h Pošton: a měsíc . . . . .. za čtvrt lola . . . . 9 K e0 s dvojí zásilken na něsíe z čtvrt eta . . . . 11 K e0k

Smíření s Němci. V jistých kruzích, jimž v době, kdy měly v rukou vedení české politiky, byla dohoda s druhou národností alfa i omega veřejné činnosti, ventiluje se dnes na novo velmi horlivě otázka tohoto smíření. Ne sice z ušle- chtilého hnutí po smíru dychtivého srdce, nýbrž z toho důvodu, aby šířenými pověstm o nedůstojných a národu našemu škodlivých smiřovačkách zkompromitována byla strana, kterou zmíněné kruhy od té doby, co se vy- skytla na jednacím pořadu otázka všeobecného hlasovacího práva, dvojnásobně nenávidí. Je to zvláštní úkaz, že možno u nás štváti proti těm, na něž, jako v tomto pří padě, zcela bezdůvodně uvaleno bylo pode- zření, že by měli náklonnost a chuť opětně se pokusiti o nevděčnou práci Sisyphovu. Je to nad jiné výmluvný doklad k tomu, jak hluboká propast dělí od sebe oba národy žijící v této zemi. A přece musí býti každého opravdovéh přítele této nešťastné vlasti, jež byla od věků jevištěm evropských bouří a pro niž, jako ne- bylo v minulosti, snad také v budoucnost nebude klidu, touhou nejsilnější a nejvrou- cnější, aby konečně pokoj a mír v ní zavlád a obyvatelé její aby kořistiti mohli bez pře kážky a plně ze práce své a z vynikajících vlastností, jež nad společnost ostatních zemí je povznáší. A také nikdy nebylo dosud ve zlé vytýkáno těm, kdož zasadili se tímči oným způsobem o dosažení ideálu toho a již namáhali se překlenouti prorvu, jež děl! oba národy od sebe.

Sluší ovšem připomenouti, že mužů takových bylo jen na jedné straně, jen na naší, kdežto na straně druhé stál vždy jen sbor odpírajících duchův se svým věčné od mítavým — ne! Té doby je ovšem idealistů, kteří věř ješté ve zdar akce smiřovací, nechť si již podníknuta z té či oné pohnutky, již ná- ramně po skrovnu, ba tvrdili bychom, že po nabytých smutných v tomto směru zkušeno stech vymizeli úplně. Přes to, jak jsme již se zmínili, zjevuje se opětně bílá paní, věštící velkou událost aspoň ve sloupcích soudobými událostmi do poslední krůpěje krve otráveného listu, jenž ve hněvu nad tím, že jeho patronům odňato bylo volební opravou drahocenné privilegium, zuří neustále a pořád, nepozoruje ani, že pání z velkých statků, jichž je mlavčím, jsou na nejlepší cestě s novými poměry se srovnati. Opakuje věčně a věčně pohádku o na stávajícím národním smíru v Čechách a ci tuje z různých listů a lístečků vyrvané fráse, při nichž si pisatel myslil velmi málo nel docela nic, snaží se z toho utkati síť, do níž by zrádné smírostrůjce lapil a odevzdalje rozhněvanému národu ku potrestání. Při tom pomáhá si velmi neobratně ná vštěvou císařovou v Praze, o níž dosud se neví, stane-li se skutkem či nic.

Napadení k vůli tomu, mezi něž nále- žíme v první řadě my, neměli by za nor málních poměrů nejmenší příčiny odmítati co se jim tu imputuje, kdyby jasná v aversu jako slunce véc, neměla v reversu více než povážlivé stíny. O ano, podali bychom ruky bez roz mýšlení ke smíru s Němci a pranic bychom se neohlíželi po tom, je-li to vhod orgánu toho či onoho družstva, kdyby podminky ta- kového smíru nepříčily se cti a prospěchu národa našeho, kdyby smír proveden byl na onom podkladu, jenž jedině je možný mezi compaciscenty, kteří s odklizením neshod smýšleji poctivě. A tak jako od prvního počátku, ode dne kdy politicko-národní strana, k níž se hlá- síme, při každé příležitosti jevila chuť i upřím nou vůli srovnati se s druhou národností tak i dnes by ochotna byla ke transakci ta kové, kdyby provedena byla na základě na- prosté a úplné národní rovnosti. Ba naopak i blahořečili bychom onomu dnu, kdyby hvězda míru zaleskla se nad touto zemía z jednoho národního tábora do druhého sklenula se duha klidu a pokoje. Všakte doby nejmenší není k tomu naděje a pošeti- losti bylo by domnívati se, že by v tomto

okamžiku naši krajané druhého jazyka jiny směr dali politice své. Třeba že nedaří se akci jejich koncen trační, proti nám byli a zůstanou i na dále vždy sjednoceni i bez formální úmluvy; ne návisť k národu našemu je u nich instink tivní a není jiných statků dost cenných, aby k vůli nim se k nám přibližili. Ba zdá se nám, že zášť k národu našemu je to jediné co je v čelek pojí. Toho všeho jest si strana naše i její vedení úplně vědomo a již z té příčiny jsou všechny pověsti o nějakých přípravných kro- cích k opětnému vyjednávání o národní smín úplně bezpodstatny. I opakujeme ještě jed- nou, že té doby vůbec by nesnadno bylc nalézti lidi, kteří by měli obětavost a od- vahu pokusiti se o dílo, jehož zmar předem již je zpečetěn. Jsou ovšem bláhovci, ovšem že velic po různu setí, již, neznajíce plánů a úmyslů našich národních odpůrců, domnívají se, že by mohl býti učiněn pokus smíru na základě té tak zvané »národní autonomie«. Pro dobu karnevalu může býti snad trpěn v politickém reji tento šibřinkovský zjev, jímž chtějí nepřatelé naši jedním roz- machem zabit mouchy dvě. Jednak ad ab surdum uvésti naše aspirace státoprávní potom nás v ohledu národním důkladně na- paliti. Ano, za tím se žene »národní ta autonomie«, jak si ji Němci myslí a s nimi tak trochu též snad slavná vláda a je dobře strhnouti jí v čas škrabošku s potměšilé tváře

Co znamená »národní autonomie« dle výkladu národních našich odpůrců a jaká má býti její podstata? Bláhový, kdo by se do mníval, že zaručiti chce každé národnost všechna práva a nerušený vývoj v mezích. v nichž naprostou má převahu a že co jedné národnosti stane se údělem, bude též údělem národnosti druhé, Chyba lávky! Nemohli bychom se srov- nati s. takovýmto řešením národnostního problému již proto, že by znamenalo národ- nostní dělení země, právě u nás tak nebez pečné a že by za následek mělo obětování menšin našich. Však i kdybychom se i přes to přenesli a buď ze zoufalství nebo z hříšné národní lhostejnosti smířili se s principen národní autonomie, odmítli bychom ji s nej- větší indignaci, kdyby nám presentována byla, jak si ji Němci představují.e Dle jejich theorle musila by býti nezbyt ným průvodčím národní autonomie — ně- mecká státní řeč a výsada němčiny všude tam by musila býti zabezpe čena, kde k slovu se přihlásí — stát. a v l

Jen v tom ostatním byli bychom — národně autonomní. Taková jest ta jejich »národní samo- správa« a na základě takovéhoto urovnání vécí chtěli by padnouti nám usmířen v náruč. Má skutečně kdo za to z tábora, jenž domnívá se, že právě nyní je na čase pode zřívat a štvát navzájem jednotlivé skupiny v něž národní společnost naše je rozečle- něna, že by se nalezl vůbec český člověk. jenž by prstem hnul v zájmu »národního smíru« na takovýchto základech? Je právě tento okamžik vhodný k nepěkným ma- névrům, jež provádí německý orgán »české šlechty? Cesta do kraje národního klidu a míru zatarasena je te doby balvany, jež nedají se odvaliti sentimentálními vzdechy těch, již neznajíce sílu národních proudů, domnívají se, že tklivým slovem porazí skálu bezmála tisíc let již starého nepřátelství a záští. A odvážilli by se přes to kdo z našich řad na onu cestu, ověšen závažím pokořu- jíeích německých podmínek, toho by jako smeť odvál z řad našich hněv všeho če- ského lidu. Na Němce přikvačiti musí bída, aby zmoudřeli, aneb nezbude nic jiného, než aby přefat byl řetěz, jenž zavírá bránu k na rodnostní shodě v této zemi. Se strany svobodomyslně v národě našem nikdo punktace dělati nebude.

Politické zprávy domáci. V Praze, 7. února. (Ruská delegace v příštím parlamentě.) „Dilo“, orgán národně-demokratické (ukrajinofilské) strany ha- ličsko-ruské zabývá se seskupením stran v no- vém parlamentě a předvídá, že starý, známý obraz valně se změní jak co do zastoupení na rodností, tak i co do skupení stran politických V novém parlamentě objeví se poprvé značná skupina poslanců ruských, kteří, budou-li po stupavati solidárně, stanou se jednou z rozho dujících stran, kdežto až dosud v parlamentěs přes ně přecházelo k jednacímu pořadu. Rusko delegazi v novém parlomentě může připadnout rozhodující slovo ve všech otázkách, v nichž Slované budou státi proti Němcům, neb konser vativci proti demokratům. A jak se mají v tako vých sporech dle názoru „Dila“ zachovati Ru sové? „V otázkách národních — praví — prob slovanské koalici bude státi koalice německá Rusové nemají nejmenší příčiny stavěti sep bok Slovanů, poněvadž největšími našimi ne přáteli a hubiteli byli, jsou a budou (?!) . . . Slo vané: jedni bezprostředně a druží jako spojenei našich bezprostředních nepřátel. Jestlize Slované svoli, aby se moc ve východní Haliči vložila v ruce Rusů, postaví se Rusové po bok Slovano a budou rozhodovati na jejich prospěch. Zůsta- nou-li však Slované i nadále spojenci Poláků. — a nepochybně se to stane! — pak budou rušt poslanoi oním přívažkem, který, položen na váž ku německou, přechýlí ji na německou stranu.

Podobně stanou se Růsové rozhodůjieím příraž kem ve sporech mezi živly konservativnými demokratickými. V těchto olázkách ruský hla bude míti tím větší váhu, že se ozve souhlasně s akcí sociálných demokratů. V parlamentě, roz drobeném na množství malých stran, ruská dele gace, ač sama nopříliš četná, může se státí ja zýčkem na váze, rozhodujícím v četných otat az v lido astea o l o

V Praze, 7. února. (Z volebního ru chu.) V Haliči nejčilejší volební ruch roz vinul se v okresích s obyvatelstvem ruským V celé řadě okresů byli už jmenováni ruští kan Jidáti jak pro mandáty poslanecké, tak i pro místa náhradníků. V něktorých okresích pracují svorně obě hlavní ruské strany — ukra- jinofilská a staroruská — a dohodly se o kandi dáty kompromisní; v jiných agituje každá stran na svů, vrub a jsou již také kandidatury čiste radikálné i sociálně-demokratické. Vůdce ru- ských sooialistů Vityk kandiduje v okreso starosamborském; vůdce raejkálo, red. Bo dzs- novský v okrase bučačskéd. Ve skupině stryj- ské jsou kompromisní kandidáti dr. Olesnický dr. Zderkovský pro většinu a pro menšinu farát Daviďjak a Leo Levický. V Stanislavově farár Baryš a dr. Eug. Levický ze strany ukrajino- filské a dr. Hančakovský se strany staroruské Ve skupině sokalské dr. Petruševič (ukrajinof.) dr. Márkov a Larář Djakovský ze strany ruské V Ravě kompromisní kandidáti V. Hvozdovič býv. poslanec dr. M. Korol. V Borščově dr. Oku něvský a red. „Dila“ Ochrymovič. V Sanoku v Kurylovič a farář Čajkovský ze strany ruské V Přemyšli řed. gymn. Ceglinský a Z. Skvark ze strany ukrajinofilské. V jediném slovinském volebním okrese ko- rutanském, v Borovji, přihlásil se dosa- vadní říšský poslanec Seifriz jako kandidát německých stran pokrokových. Budou tu tedy vedle kandidáta slovinského ještě dva kandidát socialista a německý liberál.

Ze Lvova, 5. února. (Zatčení rušt studenti.) Z 96 ruských sludentů, zatčených pro výtržnosti v universitní aule, propuštění p výslechu dva již na svobodu, poněvadž proká- zali své alibi. Lvovští advokáti Fedak, Zajac, Le vický, Šuchevič a Starosolský nabídli se, že bu dou zsvčené hájiti bezplatně. Ačkoli zatčené vy slýchají tři vyšetřující soudcové, výslech pokra čuje velmi zvolna a prctáhne se snad několil neděl. Na prosbu prosidenta krajského soudo Přiluckého ministerstvo spravedlnosti dovolilo aby se zatčeným poskytly všechny možné úlevy Nyní jest tedy dovoleno, aby je přibuzní a znám mohli opatrovati potravinami. Kroužek ruských dívek pořádá ebírky na prospěch uvězněných Do vězení dodány jir již samovary, čaj a cukr Soudcové dovolují, aby příbuzní mohli vězně navštěvovati. Z venkova přijelo již mnoho pří buzných s potravinami pro vězně.

Politické zprávy zahraničné. „Nahá vzpoura“ ve Smolensku. Je tomu již několik neděl, co trestanci smo- lenského žaláře započali „nahou vzpouru“, jež je v řadě ruských stávek nejoriginálnější a nej- zábavnější. Trestanci obojího pohlaví svlékli se sebe všecko šatstvo i prádlo a ohlásili předsta- venstvu žaláře, že se neoblekou, dokud nebude vyhověno jejich požadavkům, jež budou uve- deny níže. O „nahé vzpouře“ ihned podán zpráva do veřejnosti. Ruské noviny mnoho sej zabývaly, ale za hranicemi nevzbudila očeká vané pozornosti. Cizině revolučná opereta ruská již příliš dlouho trvá. Vláda vyslala do Smolenska zvláštního ko- misara, aby vyšetřil příčiny „nahé vzpoury“ Z jeho zprávy vyjímáme podstatu věci. Po zrušení trestaneckých kolonií na Sach linu trestanci musili být odtud převezeni do ža- lářů v evropském Rusku. V měsíci listopadu 1906 dosti značné části byly jich dopraveny do žaláře smolenského. Správa žaláře jim poskytla všeliké úlevy. Žalářovaným bylo dovoleno při- jímati od příbuzných i od jiných osob dary nu penězích i věcech, kupovati si za peníze přilep šenou v neomezeném množství, čístí a psáti p vůli, vítati u sebe návštěvy příbuzných i osob ei zích ald.

Trestanci uznávali, že správa žaláře nemůže se k nimchovati humanněji, a byli jí vděčni. Tal bylo až do konce prosince, kdy do smolenskéh žaláře byl přivezen „euvax“ ze Sevastopolu odsouzenci pro tamější povstání. Noví trestane hned, jak byli do žaláře uváděni, prohlásili, že si přejí, aby dvéře jejich pokojů byly po celý den otevřeny, aby jim bylo poskytnuto práv spolčovací i shromažďovací, aby jim s očí byly odklizeny obrazy křesťanských svatých a pod- V tom jim správa žaláře vyhověti nemohla. „Cu- vax“ bez meškání chopil se práce. Pomocí ven- tilačních trub dorozumívali se mezi sebou a zí skali pro své reformatorské myšlenky také již „usedlé“ trestance. Když dozorci zpozorovali jakým způsobem trestanei se dohodují a tak užili ventilačních trub, aby se dověděli, oč jde ke vzpouře trestanců byly již vykonány všechny přípravy. Trestanei oznámili správě žaláře své pod mínky. Žádali: 1. aby stravování bylo odevzdáno komitétu, který si trestanci zvolí; 2. aby jim byle dovoleno zvoliti si společného starostu který by rozhodoval spory, kdyby vznikly mez trestanci a správou žaláře; 3. aby jim bylo o voleno nositi vlastní prádlo a šaty; 4. aby p návštěvách nebyla mezi ně a návštěvníky spou štěna mříž; 5. aby dvéře jejich komor od ráin do večera byly otevřeny. Když tyto požadavky zamitnuty, trestane ohlásili, že zahajují „nahou vzpouru“, jež do sud trvá. Jsou-li o samotě, oblékají se do spod ků, ale bez prádla. Vstoupí-lí k nim do komory někdo ze správy, stavějí se před něj okamžitě jak je pán bůh stvořil. Žádosti své neustále stup ňují a hrozí, budou-li oslyšeni, že revoluční v bor nenechá je bez pomsty a odsoudí na sm ty, kteří tak spravedlivé prosby zamitají. „Nahá vzpoura“ dosud beze změn trvá.

Církevní zápas ve Franci. Ministr kultu Briand vydal znění smluv v přlčině bezplatného užívání ko stelů a rozeslal je prefektům a starostům žsou to 4 osnovy smluv, jež budou uzavírány mezi prefekty, po připadě starosty a faráři neb náboženskými spolky. Smlouvy tyto liší se v lecčems od návrhů smluv, podaných biskupy. Zejména je ve smlouvách Briandem vydaných stanoveno, že smlouva může býti vypovězen není-li dosti péče o udržování kostela, n používá-li se kostela k naznačenému účelu, nevyhovuje-li kněz podminkám, uloženým zákonech z r. 1905 a 1907, jak je uvedenov smlouvě. Známý žurnalista Jean de Bonnefon zabývající se výhradně otázkami církevními uveřejňuje v »Journalu« notu, již mu diktovaln vynikající osobnost vatikánská a jež je jaka ultimatem Vatikánu. V notě činí se zmínka prohlášení biskupského shromáždění v Paříži již hájil před sv. otcem biskup orleanský. Jeh výmluvnost zvítězila. Papež svolil a vymínil pouze dvě změny v díle francouzského episko-

V drobném prodejtt ranní čísle o sobě . odpolední . . . . . . . za 2 h Ve slialkách na venkověr ranní číslo. . . . . . . odpslodní . . . . . . . . 4h Inserát platí se hotově napřea. Předplacení a inserty přijími sdminl strace v Marisnské slici č.3. Tam nacházejí se tél redskce tiskárna a szpedice „Národnich Listě“ Rukopisy se nevzacsjí

patu. Ale papež je též připraven k dalšímu boji, bude-li vláda pokračovati v pronásledování církve a je připraven vydati rozkaz, jímž s zastavují náhle bohoslužby v celé Francii. Papež dává svou ústupností poslední obět Nebude-li ani toto nic platno, nařídí opu- štění starých kostelů, v nichž po staleti se mdalíl Jtšnhetízský národ!

V Praze, 7. února.

K volbám v Německu. (Nepokoje. — Válečné nebezpečín) Proti četným cizozemským studentům hes- senské vysoké školy, kteří při řišských volbách agitovali pro socialisty, bylo dle zprávy z Darmstattu zavedeno řízení, čelící k vypové- zent. Král saský poslal vrehnímu purkmistrovi drážďanskému depeši, kteráž zní: Mám velikou radost ze svých milých Drážďan, větší ještě vděčnost cítím nad vlasteneckou obětavostí mnohých volených mužů. Jest to radost teď žíti! Vypovídání občanův s jedné, radost panovníkův s druhé strany — věru v Německu ta nová doba začíná krásně a slibně. Z četných rozmluv redaktorů růz- ných listů s různými politiky o volbách něme- ekých, v kterýchžto interviewech nových my- slenek lze nalézti ještě méně nežli soli v české půdě, uvádíme pouze karakteristický výrok gdán- ského poslance Karla Mommsena, syna známého historika. Mommsen karakterisuje výsledek prostě takto: Konfesionální hesla a národní otázka jsou u nás vzpruhami reakce. Pro li- berální požadavky nebude lze v no- vém sněmu nlěcho obdržeti. .. Liberá- lové sloužili i tuto prostě vládě — poctivě. to jest zadarmo i nadarmo zároveň . . V Elberfeldu, kdež propadl socialista Molkenbuhr, udály se veliké nepokoje. Před »lidovým domem« házeno na policii ka- mení, kusy ledu a pivní láhve. Několik po- licejních úřadníků bylo zraněno. Pri- byvši posily tasily zbraň. Rozpředl se pravý pouliční boj, při čemž na policii házeny z domů opětně nebezpečné předměty. V uhicích sousedních byly rovněž veltké nepokoje, jež trvaly de pozdní noci. Franeouzský tisk jest celkem svorný v úsudku o německých volbách. Vítě zst ve vlády německé znamená neben- pečí pro Franeli.

Klidný vždy a seriosní »Temps« píše: »Císařská vláda dokázala nám od dvou let, že se dává snadno strh- nouti k výpadům útočným. Nový sném bude těmto výpadům klásti menší překážky než dřívějšl.« Veškeré ostatní pařižské listy večerní soudí o událostech v Německu ještě vážněji, ano i poplašněji. Shledávají v řeči císařově důkaz že vláda německá vidí v novém sněmu prostředek, aby provedla prak- tiky pangermanské a imperialistické snahy. Listy tyto ovšem vyčetly z řeči Vilěmovy přímě i nepřímé útoky a výpady proti státům cizím. Lord Goschen mrtev. Bývalý ministr anglický lord Goschen ze- mřel v minulé noci srdeční mrtvici. Goschen. strýc známého lipského nakladatele Göschena. narodil se r. 1831 v Londýně. Jako syn ban- kéře studoval v Oxfordu a vstoupil potom do bankovního domu oteova jakožto společník. V roce 1863 vydal knihu »Teorie cizích smě- nečních kursů«, kterouž zlskal si hned jméno výborného finančníka. Byv zvolen do parlamentu náležel několika ministerstvům liberálním, až se r. 1886 od Gladstona z hněvu za jeho irskou politiku odloučil. R. 1887 byl st. tajemnikem pokladu v kabinetě Salisbura, s nímž r. 1892 odstoupil. R. 1895—1900 řídil pod Salisburem ministerstvo námořní. V roce 1900 byl jakožto viscount Goschen za peera povýšen. Válka v střední Americe. Uvedli jsme minule již, že mezi Nicara- guou a Hondurasem vznikl konflikt a uredli jsme i jeho přičiny. Konflikt vedl již i k vý- buchu válečnému, neboť honduraské vojsko vpadlo do druhé republiky. Následkem toho byly diplomatické styky mezi oběma republikami pře- rušeny. Připomenuli jsme ovšem minule již, ž

FEUILLETON. Užší volby v Německu. Trochu jako mom entka. Drážďany, 5. února 1907. Druhý a bohdá poslední akt tragikomoedi volební dohrán! Telegraf roznesl už do světa jak která strana pochodila, statistikové nakrmil čtenáře tabulkami a rozpočty, politikové hádaj už na příští programu, a — fotograf-amateur — si musí přece taky omočiti. Námět byl věru tk vděčný, že by bylo hřichem nechati aparát do- ma ve chvíli, kdy mají ulice, náměsti, domy. kiesky a konečně i lidé, každý bezmála, kdo svým krokem na trottciru zazvoní, tvářnost kromobyčejnou, jinou, nežli včera, jindy — ta- koreu, jakou „natáhne“ až zase za tři léta! „Haben sie gewählt? Stereotypní otázka, seriosně i s posměškem opakovaná, skoro jako svého času náš překrásný „taky-pozdrav“ „kdo jim pere?...“ Sype se t na člověka se všech stran a ve všech ulicích bez vozdílu polohy a výstav ností. Je smutný, uplakaný den. Spíh roztál. V rozlužité kaluže, jejichž existence blahodárně užívají přečetné kočáry s gumovými koly, aby se blátem zvěčnily na vašem kabátě. A v těch kočárech sedí páni, komandanti, „partafiři“ shánějí a vozí k volbě ty, kterým všelijaká „skromnost“ prání k volbě dojíti.

Jde to na nůž! 26. ledna byla volba a — sociální demokrat, který kandidoval proti ná rodně-liberálnímu (dr. Gradnauer proti dru- Heinze-ovi) dostal o 900 hlasů víc! — Malá di ference! Nutno napnouti sily, a — obě strany je napínají! Už včerejší denníky stály za prohléd- nutí. Napřed velkou literou poučení, jak má býti vyplněn lístek hlasovací, aby nemohl býti uznán neplatným; to je jako předmluva! A pak na jedné straně: „V poslední hodině! Voličové dráž- danští! — — — Sociální demokracie navrho vala...“ — a toho je půl stránky — Sociáln demokracie zasazuje se celou silou a zápalem o čest a velikost našeho národa! atd. A konec: Volte 5. února jen dra. Gradenauera!“ Zabralo to povídání celou stránku: a zrovn naproti na tomtéž papíře a toutéž černi „Voličové! Čtěte, jak si dr. Gradnauer Bebel, vůdce strany (soc. demokr.) navzájem vyčítají:“ — zas toho je aloupec! A z té celé omáčky vykukuje sousto: volte dra. Heinze! Tak to jde dál — na plných šesti stránkách! Co nepřinesly noviny, doplňují plakáty: ale k těm je se těžko přibližiti; jsou ve stavu ob- ležení. Místy je to až hnusné, jak se strany „laskavostmi“ a finessami výrazů traktují. Z stup se tísní před plakáty, všeobecné rýpání, kri tické poznámky, a — najednou kde se vzal, t se vzal — „rudokožec“. Dnes tady tak pokřtil sociální demokraty! Postaví se před plakáty ruce do výšky a — už to jde! Zlatá svoboda Několik kroků proti němu zastavil se strážník poslechl, pak udělal pěkný vojenský obrat, courá se dál rozblácenou ulicí. Jestli pak byto trefil pražský strážník?! — Kolem řečníka se nakupí národ, „bravo“ a „fuj“ řinčí vzduchem leceos zaslechneto: slova ostrá, ostřejší, a — — ale to u nás povědomé „jménem zákona“ se tu noozve.

Na ulicích a hlavně na křižc vatkách sto nebo procházejí studenti, opakuji studenti Malí, sotva 15letí, větší i vysokoškolští! Rozdá- vají letáky: „Volte dra. Heinze.“ Policie neříká nic, a správy škol s pány profesory patrně taky nic, jinak by se hoši neexponovali právě na nej- živějších třídách. — Sociální demokraté maj také své roznašečé letáků, ale ti působí víne v postranních ulicích, a jsou opatrnější: študen- tík vrazí „svůj“ tiskopis do ruky každému, bez rozdílu strany a kabátu, a nedbá na to, že kolem něho už to na všech stranách hraje všemi barva- mi pohozených letáků. Demokratický kolportér si vás napřed prohlédne, a teprve uzdá-li se mu vhodným, nabídne vám tiskopis. Ale ten stojíz přečtení: — „Národní liberálové zdražili lidu chléb!“ Národní liberálové zdražili lidu maso! Národní liberálové zdražili lidu pivol Národní liberálové zdražili lidu sůl a slanečky Národní liberálové zdražili kojenci mlékol Národní liberálové vyčítají sociální demokraci nevlastenectvi! Kdo zradil Sasko r. 1866 ?“ atd. atd.

Kolem čtvrté hodiny objevují se zase sku- piny, které už od rána krášlí město: asi 30 mužu s plakáty o dobrých vlastnostech dra. Heinze ničemnosti jeho protivníka a strany téhož. U no- vého náměstí utvořili čiverec, postáli, abys každý mohl pohodlně přečísti ty velké a nezada- telné pravdy, o nichž plakáty povídají — a pak zase majestátním krokem jdou dál. Kaleidosko ulice má na okamžik »voji denní tvářnost, ale záhy už jsou tu druzí buditelé liknavých voličů skupina rozhodně pokrokovější. Je jich jen asi 20, ale za to na bicyklech, a vezou plakáty o do- brých vlastnostech dra. Gradenauera a ničem nosti jeho protivníka a strany. — — Počkejte ještě půl hodiny a táž komoedie se na tomté místě zopakuje třikrát s různými „fantoši či figurami“. Momentka z moderního „Labyrinta světa“l Šeří se. Víc a víc se šeří a tuhnou mlhy.

Na ulicích tvoří se skupiny starších i starýeh pánů, a čtete jim ve tvářích, že, co rokují, ber vážně: odměřuje se síla obou kandidátů, vy- hlídky do budoucna, někdy i trocha retrospek- tívy. „Rudé království“ — jak prc sociálně- demokratické smýšlení přezvali po posledních volbách Sasko — je dnes pro sociální demo- kracii ztraceno. Kdo nezná poměry, myslil by, že vinou strany samy: ne! Aspoň ne tak docela, jak by se zdálo. V roce 1903 byly důležitým činitelem při volbách finanční poměry saské: mnoho tu bylo shnilého, celý Augiův chlév — všichni to viděli a cítili, ale jenom jedna strana měla odvahu říci to veřejně; to byli sociální de- mokraté; a tehdejší jejich otevřenost jim vynesla tolik mandátů. Byl tedy „chlívek“ vyčištěn! Ale poněvadž „při jídle roste apetit“, hnala sociální demokracie své reformatorské snahy výša výš —, a to další už je známo: vláda vydala volební heslo proti sociální demokracii. Ujalo se! Vláda zvítězila na celé téměr čáře! Ne- možno z toho odvoditi prognosu, protože v ně- mecké politice platí „největší konsekvenci je, býti stále nekonsekventním“. Zatím stojí tu jako bezlistý strom ten fakt, že bude vládnuto „vedle“ sociálních demokratů, ne-li dokonce „proti“ nim. Ovoce těch dnes holých větví začne zráti až po roce, pe dvou létech. A za tři léta přijdou noví sadaři a budou křičeti zrovna jako dnes: „ovoce báječné, znamenité chuti,“ a druzí „padavčata, plody pláněte trpké a tvrdé!“ — Přijdou nové osoby sehrát starou komedii. Arno Steffen.