Ročník XXXXIX.

ste

V Praze, v ponděli 21. června. 1909.

Číslo 169.

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraci: na měsio. . . . . na čtvrt ieta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsle. na čtvrt lota . . . . 7 K e2k ve filišlkách na měslo. . . . . . 2 K 30h Poštou a mě na vrtieta: . . . k dvojí zásílkou na měsíe Ba čtvrt ieta . . . . 11 k o.

Večerni dlání. V drobném prodejir ranní čislo o sobě večerni . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranni čislo . . . . . večerni . . . . . . . . 5h lnseraty plati se hotově napřed. Předpl-ceni a inserty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se též rodakce. tiskárna a oxpedicu „Národních Listů“ Rukopisy se nevracejl.

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“ Náhrada Josefovu za přeložení sborového velitelství. Z Vídně, 21. června. Za dnešních všeobec ných audiencí přijati byli panovnikem společně zemský poslanec a starosta okresu v Jaroměři p. Jan Kotlant, starosta z Josefova p. Jin- dřich Traxler, starosta v Jaroměři p. Václ. Pácalt a purkmistr ve Smiřicích pan Josel Hojný. Předložili panovníkovi žádost, a by se Josefovu dostalo náhrady za přeložení sborového velitelstv do Litoměřic ve způsobě reálnéh gymnasia- Trutnovšti interesenti v obchodních smlouvách s balkánskými státy. Z Trutnova, 21. června. (K. k.) Dne 27. června koná se zde sehůze průmyslových, živno- stenských a obchodních spolků a svazů okresu trutnovského, vrchlabského a hostinného, aby zaujala stanovisko k obchodním smlouvám ke státům balkánským a zákonu zmocňovacímu, Zmateční stižnost v procesu Sičynského zamítnuta. Z Vídně, 21. června. (K. k.) Dnes zahá- jeno bylo za předsednictví dvor. rady Bueza- ckého kasační líčení o zmateční stížnosti, která byla podána k procesu Sičynského. Obhájee Okuniewski odůvodňoval zmateční stížnost tím, že za posledního ličení jeden porotce při- sežně doznal, že porušil nestrannost. Jeho účastenství na verdiktu zdůvodňuje zmateční stížnost. Z Vídně, 21. června. Kassační soud od mítl dnes zmateční stížnost Mi- roslava Sičynského, zastupovaného poslancem drem. Okuněvským a potvridi rozsudek smrti nad ním vynesený. Přesto však očekává se, že bude Steynskému udě- lena milo st. V parlamentě se proslýchá, že přimlou- vají se zaň hrabělnka Potocká. choť zavražděného místodržitele, kněžna Ho- ehenburgrová-Chotková, choť ná- sledníka trůnu a bývalý ministerský předseda bar. Beck. Bjezd delegátů svazu žurnalistů a spisovatelt německých.

Z Vratislavi, 20. června. V dalším prů- běhu schůze zahajovací uvítal shromážděné vrchní starosta dr. Bender jméném města. Když byla podána zpráva jednatelská a účetní, bylo jed- náno o otázce organisace stavovské- Po delší debatě bylo usneseno přikázati všechny návrhy, týkající se organisace, stavovské komisi, záležející ze zástupců pěti spolků svazu, aby vypracovala osnovu, kterou má býti, pokud mo- žno se zřetelem na podané návrhy, dosaženo zřízení stavovské organisa ce ve smyslu návrhu Spolku berlínského tisku. Komise má plnou moc vejíti ve styky s jinými organi- sacemi stavovskými, kdyby to uznala za nutně. Proti carově návštěvě v Cherbourgu. Z Paříže, 21. června. (K. k.) Jak se z Cherbourgu sděluje, podala obecní rada v Equendrewillu, záležející ponejvíce z dělníků v arsenále, protest proti návštěv cara Mikuláše v Cherbourgu a vy- zvala obecenstvo, aby se zdrželo všelijakého projevu sympatie k carovi. Záležitost anglického parníku »Woodburn«. Z Petrohradu, 20. června. (K. k.) P. t. ag sděluje: O záležitosti anglického parníku »Wond- burn« uveřejňuje generální štáb námořnictva toto sdělení: Vzhledem na časté případy, že jak ruské, tak i zahraniční lodi obchodní se přibli- žily ke stanovišti válečných lodl, nacházejícíeh se v ruských vodách a přes výstrahy strážnýeh lodí vnikly do ochranného obvodu loďstva vá- lečného, bylo loni uznáno nutným stanovit do- datečná pravidla pro takové případy, která pro finské schéry byla zavedena generálním guver- nérem finským a která byla v anglickém pře- kladu v letošním lednovém-dubnovém čísle zpráv pro námořníky anglickým úřadem obchodu vy- dávaných, otištěna. Dne 16. t. m. vyplul anglický

obchodní parník »Woodburn«, vedený finským lodivodem, ze schér do moře. Když se parník přiblížil k válečným lodím, kotvícím v Pitkopasu na rejdě »Standart« a císařskou yachtu prová- zejícím, plula torpédová loď, mající hlídku na- proti parníku »Woodburnu«, připlula k jeho boku a rozkázala mu změniti směr a opustit ochranný obvod loďstva válečného. Protože par- ník »Woodburn« přes tyto rozkazy setrval ve směru k císařské vachtě, vystřelila torpédová lodice třikrát na slepo a když parník přes to svůj směr nezměnil, vystřelila ostrou ránu proti hořejším částem parníku. Když současně torpédová lodice »Emir Bu- charský« zpozorovala, že »Woodburn« dále plula k císařské vachtě a už překročila čáru ochranného obvodu, vystřelil rovněž napřed ránu na slepo, pak ránu na ostro ze 75 mm. děla, kteráž zasáhla spodek komína »Woodburnu«. Hned byl z rozkazu korouhevního kapitána, ge- nerálního pobočníka Mitova vyslán důstojník na palubu »Woodburna«, aby prohlédl poškození parníku a zjistil, proč nebylo uposlechnuto roz- kazů strážných lodí. Ukázalo se, že 75 mm. dělo prorazilo okování komína a prostřelilo parní rouru a reservní mechanismy na vrchní palubě.

Zjištěno dále, že střepinami náboje byl topič na stehně lehce raněn. Když byl kapitán olázán, ukázalo se, že lodivod, řidící loď, chtěl pře- říznout čáru ochranného obvodu, kapitán řídil se pouze pokyny lodivodovými. Druhý, rovnoběžný průplav snezský. Z Londýna, 21. června. (K. k.) Jak jistý zdejší ranní list tvrdí, vyjednává společnost průplavu suezského s Egyptem o prodlou- žení své koncese. Společnost hodlá z vý- šiti kapitál, aby vystavěla para- lelní průplav. Veliké výtržnosti v Liverpoolu. Z Liverpoolu, 21. června, (K. k.) Včere došlo z náboženských příčm mezi irský m katolíky a protestanty k velikým výtržnostem, při kterých bylo n- kolik domů sbořeno a jeden za pá- len. Jízdní policie zakročila několikráte proti demonstrantům, při čemž bylo na ni há- zeno kamením. Asi 50 osob bylo zatčeno. Několik policejních úřadníků, bylo raněno.

Z čínské říše. Ze Šanchaje, 21. června. (K. k.) Něm kab. spol. sděluje: Generální guvernér v Chil Yang-Ših-Hsiang byl postižen záchvatem mrtvice. Ze Šanchaje, 21. června. (K. k.) Něm kab. spol. sdéluje: Císařským výnosem za ka zuje se přísně úřadníkům kouřit opiu m. Krátská olázka. Z Paříže, 20. června. (K. k.) Jak se z of ciosního pramene proslýchá, poukázal Muchlar pašs, jenž za svého zdejšího pobytu rokoval s ministrem záležitostí zahraničních Pichonem též o Krétě, na to, že Tureckoby mo- hlo býti donuceno na Krétě zakro- čiti, kdyby propuklo povstání život mohamedánů byl ohrožen. Z Paříže, 21. června. (K. k.) Bývalý mi nistr zahraničních záležitostí Hanotea u x píše v »Journalu« o krétské otázce tolik: Francie podle své minulosti a podle svých zájmů jako moc Středozemního moře nemůže míti na východě a Středozemním moři jiného cíle, než zachování dosavadního stavu. Franeie nechť prostě svůj úmysl oznámí a nechť ponechá voj- sko na Krétě, až budou odstraněny nynější obtíže. Zůstane-li tam Francie, zůsta- nou tam i ostatní moenlosti a Uímto způ sobem Francie, vyhovujíe mezinárodním úmluvám, zachrání poznovu Evropě revnováhu a mír. Z Cařihradu, 20. čerrna. (K. k.) Mlado- turecký poslanec Ismail Hakkí vyzývá v »Taninu« vládu, aby chopila se iniciativy k úpravě otázky krétské a aby vyjednávala s moc- nostmi o autonomii na základě návrhu, podaného Hannoteauxem r. 1897

Anglo-ruzké sblížení. Z Londýna, 16. června. (Pův. zpráva »Ná rodních Listů«.) Přes úsili některých evropských mocností sbližování anglo-ruské stále pokračuje, V kruzích diplomatických je dohoda na obou stranách již dávno úplná a obě vlády udržují pravidelné styky o veškerých společných zá- jmech. Je nyní jen třeba, aby se oba národové více navzájem poznávali a aby došlo k tomu, co lze nazvati ethnickou endosmosou, která tak šťastně charakterisuje srdečnou dohodu anglo- francouzskou. Geografické podmínky činí návštěvy mezi Anglií a Ruskem poněkud nesnadnější než mezi Anglil a Francil, ale na obou stranách jeví s přání poznati se lépe a jak praví anglické při- sloví »where there is a will, there is a way« — kde je vůle, tam je i cesta. V těchto dnech očekávají se v Anglii rušt hostě a sice pět členů hosudarstveného sovětu a pět členů dumy, jejichž návštěva zavdá pod- nět k významným manifestacím anglo-ruským. Mezi delegáty ruskými stačí jmenovati Jermolova. profesora Chomjakova, knížete Petra Trube- ckého, Michaila Stochoviče, Maklakova a Milju- Budou přijati lordmayorem s onou srdeč ností a pohostinstvím, které jsou v tradicích City, zasednou ke společnému banketu se svými kolegy z anglického parlamentu a navštiví také kora. přední university anglieké v Oxfordu, Cambridge Edinburku a Liverpoolu. V diplomatických a politických kruzích při kládá se velký význam této rusofilské man festaci. Jest zajímavo, že k ní dochází právě v době, kdy se mnoho mluví o možných dů- sledcích ze schůzky císaře německého a ruského J. Coudurier.

cara. Turecké poselstvo a ruská delegace v Londýně. Z Londýna, 18. čerrna. (Pův. zpráva »Nár Listů«.) V ponděli přibude do Londýna zvláštní poselstvo, vyslané sultánem tureckým, aby ozná- milo králi anglickému změnu na trůně. Vůdcem tohoto poselstva jest generál Ghazi Achme Muktar paša, kterého provázejí Litůl bej, první komoří sultánův a generál Sami paša. Král Eduard přijme poselstvo v Buckingham- ském paláci v ponděli dopoledne. Po zvláštni audienci zůstanou členové poselstva v palácia posnídají s králem. Ve středu navštíví zámek Windsorský, ve čtvrtek bude se konati v Alders- hotu na počest Muktara paše velká vojen- ská přehlidka, v pátek bude poselstvo přítomno vojenské parádě, zvané »trooping of the colour«, na jizdeckém cvičišti a večer súčastní se Muktar paša oficiálního dfner u sira Edvarda Greye u příležitosti králova výročí. K banketu, jejž uspořádá ministerský předseda a ministří v salonech Foreign Office, jest po- zváno celé poselstvo. Podobných poct dostane se současně také oficiálním delegátům ruským, kteří budou rov něž přijati králem ve zvláštní sudienci a súčastn se pořádaných slavností. Páleční solrée ve Foreign Offica bude ne- obyčejně skvělé. Pod ohromnými lustry zapestř se uniformy, zazáří zlato a drahokamy řádů rozsáhlé kuloáry paláce naplní se vysokým úřad nietvem v obřadných oděvech. Ministerský před- seda Asqnith s choti budou přijímati hosty především pak turecké poselstvo a ru skou dele- gaci, jako representanty dvou evropských moe- ností, jejichž přátelství snaží se anglická diplo-

Z Turecka. Čeho žádá Turecko od shody rusko-německé. Z Cařihradu, 21. června. (K. k.) Pojedná vaje o schůzce clsaře Viléma a cara Mikuláše vyslovuje »Sabah« upřímné přání Ottomanů. aby Německo a Rusko se staly upřímnými přáteli. Oba státy ty měly by všude chránit status quo. Ve příčině Kréty list donfá, že po- litika Německa a Ruska se ponese směrem šetření legitimních práv, protož byjinak účel schůzky byl pochy- bený. Kněz napadl prý vojsko. Z Cařihradu, 21. června. (K. k.) Vali brusský vyvraci v telegramu, zaslaném mini- sterstvu vnitra, pověst, že vojáci na p adl ženy a děti a že ztýrali kněze ve vesnici Jenidže u Aivali. Kněz na- padl prý vojsko, žádající za vydání zbraní, avšak později vydal asi šedesát pušsk. Turci a Řekové v Dramě. Z Cařihradu, 20 června. (K. k) Jak tu- recké listy sdělují, usnesl se patriarchát odvo- lati metropolitu dramského. Ve Dramě zač l boykot Turků proti Řekům. Ve Strumnici zahajuje se podobne hnutí. Zpráva z Cařihradu. Z Cařihradu, 20. června. (K. k.) Ve dnešn ministerské radě bude předložena mazbata, vy- pracována ministrem vyučování, o smlouvě s vý- chodní drahou, která beze vší pochyby bude podepsána a zítra parlamentu předložena. Asi v úterý bude v parlamentě projednávána. Návrh bude obsahovati jeden článek, jenž žádá z souhlas sněmovny na základě známého ujednání. Souhlas sněmovny dložno jistě očekávati. Sultán na objížďku po Evropě. Z Londýna, 21. června. (K. k.) »Stan- dard« sděluje, že sultán Mehmed V. vydá s na podzim na cestu, aby navštívil některé dvory evropské. Do Anglie přibude prý začátkem prosince.

Politický proces v Záhřebě. V Záhřebě, 17. června 1909. (Od zvláštního zpravodaje »Národních Lislů«.) V Slavonském Brodě bar. Raucha rádi ne viděli. Pověděli jsme již, jak tam zatýkáním vážných občanů, kteří bánovi svoje opovržení na jevo dali, se rozmnožil počet nových »vele- zrádců«. Vzrušení způsobilo, že byl z atč e zemský i říšský poslanec farář dr. Novosel a to na udání »Frankovce« dra. Ele- goviče, který prstem na faráře ukazuje, podžupanu dru. Křížovi děl: »Tu toho zavřete! Je h munita nechrání!« Ještě větší vzrušení vyvolala přihoda, udavší se v domě Berkovičově. Kolem domu kráčel bán se svojí družinou. Kdos z domu vrhnul na průvod vejce, které zasáhlo pod- župana. Ten s policajty a s Frankovci do domu vniknul. Tato cháska v pravém smyslu slova divos- sky zuřila. Obydlí úplně zpustošila. Pan Berkoviče tobolka s penězi byla odci- zena. A baron Rauch, chorvatský bán. z ulice klidně k tomuto surovému počí- nání přihlížel. Berkovič nyní učinil udání n podžupana i vládního komisaře pro zneužití úřadní moci, pro veřejné násilí a pro zlomyslné poškození majetku. V Záhřebě zase nový zločin, vykonaný před zra- ky nečinné policie, vyvolal rozhořčení obecenstva. Dnes odpoledne tlupa Frankovců ze zadu přepadla před budovou akademie ob- hájce dra. Belobrka S holemi, železem pobitými, rozbila hlavu obhájcovu. Kr- vácejícímu soudruhovi na pomoc přispěl dr. Popo vič. A policie klidně ke všemu přihlí- žela a ani jednoho zuřivce nezatklal

Předseda soudu, Tarrabochio, aspok oznámil obháj- cům, že odpoledne dne 21. června bude zvláštní lí- čení, ke kterému vedle obhájců i korunní svědek Jiří Nastič a dva znalci písma, profesoři Roič a Můl- ler pozváni jsou. Nastič přinese dokumen- ty a soudní znalci se pronesou o jich pravosti. Soud na výstrahu (D) připomíná Nasti- čovi i znalcům písma, že by 200 korunami pokuto- váni byli, kdyby se k líčení nedostavili. Před scudem dnes Krujaič Marko vykládá, že všeho zla je vinna „srhská banda“, která se ne- štítí ani vraždy. Svědek víc by pověděl, kdyby s té chásky nebál. Strach ale jeho „duchaplnost“ ne- ubíjí. Předseda potom se zmíňuje o boykotování Chorvatů. Dr. Belobrk protestuje a dí, že v Jase- novcu nebylo boykotu. Votant Čekuš drze na obhájce vyjíždí a snižuje se k hrubým výrazům: „To je skandáli“ „To je nestydatostr“ Dr. Belobrk, uražen, odmít a správně se ohražuje: „Ať jsem jakýmkoliv, avšak soudce má býti klidnýml“ I dr. Medakovič protestuje. Předseda mu vyhrožuje „zaključakem suda“. „Prosím, prosím, dělejte, co chcete!“ dí dr. Medakovič. Svá slova draze zaplatil: senát nan uvalil pokutu 100 korun. Čekuš potom chce zapírati, že zvolání: „To je nestydatost!“ nepronesl, ale stenogralický protokol ho usvědčuje z ne- pravd y. Dr. Belobrk jen důtku dostal. Dělá si z ní, jako z lonského sněhu. Potom bylo zjištěno, že svědek Kenjaič je noto- rickým pijákem, který všude skandály vyvolává. Svě- dek potom prohlašuje, že už ani slova nevypoví. Simičič Mato se klonival ke koalici, ale cy- rilice ho pohněvala tak, že na koalici zanevřel. Šokčevič Stjepan slyšel, že se cbystalo k rovoluci a ze Srbové by nebyli na své bratry z krá- lovství stříleli, kdyby bylo došlo k válce rakousko- srbské.

18. června 1909. Obhájcové »velezrádeů« nemají na růžích ustláno. »Hrdelní« soud pokutu za pokutou na ně uvaluje. Jen dr. Medakovič už přes 1000 K zaplatil. Ale i to násilníkům neposta- čuje. Spřábli se nyní i s luzou ulice. Je ne- sporno, že útok »legionášů« dra. Franka na dra. Belobrka byl z popudu šlechet- nika Tarrabochia, který po otázce dra. Belobrka, v líčení svědku kladené: »a od které doby jsou tam Chorvaté?« zvolal »To je neslýcháno. Chorvaté tu přece vždy byli«. Dr. Belobrk má na hlavě několik ran. Vzdor tomu, pečlivě obvázán, zjevíl se i dnes ve dvo- raně soudu. Hned na počátku líčení žá tal předsedu, aby se zdržel každého komentáře k olázkám obhájeů, ježto není k přání, aby ob- hájeové novým atentátům na pospas vysazení byli. Tarrabochio i Accurti v tklivém souzvuku vyslovili politování nad přepadením obhájce dra. Belobrka a snažili se vinu svalit se sebe. První přiležitosti však použíjí k novému násilí! Zná- me je dobře!

Policie při útoku luzy na dra. Belobrka byla nečinnou. Proto dnes asi 250 studentů. přívrženců koalice, čekalo před soudní budovou, aby na konci líčení ochranu obhajcům poskytlo. Zapomněli mladici na to, že jsou v Záhřebě. Hned to poznali. Jizdní policie vjela do zástupu. Za ní se valila luza dra. Franka, opatřena klacky a na studenty dorážela. V tu chvíli ze soudni budovy vyšli obhájcové a zpravodajové novin. Redaktor »Pokretu« Vilder upozornil policii na řádění »legionášů«. Byl za to zatčen! Tu hned studenti, rozlíceni touto násilnickou neomaleností, propadli hněvu a roz- čileně volali: »Sláva velezrádcům«. »Dolů bán«. »Živio Belobrk!« Policie potom tryskem vjela do studentů Ti se rozprášili do různých ulic. Část se spasila v kavárně »Zagreb«. Ale i tam vnikli »legionáši«. Kavárnu zpustošilil To se trpí — v Evropěl Výpovědi svědků žádnou zajímavost nepři- nesly

FEUILLETON.

K jubileu Národní jednoty pošumavské. GLístek ze svých pamětl zasílá dr. Fr. Houde k.) Včerejší valná hromada Národní jednoty po- šumavské, v níž rozvinut byl tak potěšitelný obraz úsilovné a zdárné činnosti za uplynulé čtvrtstoletí, na prospěch osvětových i hospodář- ských snah našeho českého Jihu, vypavila z mě paměti nejednu vzpomínku na skrovné počátky, jež byly podnětem k založení této naší obranné e lle národní organisace. Roku 1867 vstoupil jsem jako posluchač filosofie na pražskou universitu. Ve Vitějicích u Prachatic založil jsem pro „osadu vitěji- ckou“, ke které i má rodná ves (Hracholusky. náleží, knihovnu pro lid, která do dnes blaho- dárně působí. nsla e Měl jsem v úmyslu zříditi spolek, klerý by nejen knihovny zakládal, nýbrž vůbec se staral o národní uvědomění a duševní zvelebení krajín v jihozápadních Čechách, i svolal jsem za tou příčinou poradu. Sešlo se několik akademiků o památném r.1868,kdy celá česká veřejnost ovlá- dána byla mohutným dojmem velikolepé slav- nosti našeho národního probuzení, též slavnosti kladení základního kamene k Národnímu di- vadlu. Bylo to v době největšího rozvoje na- šeho spolkového života, kterého i studentstvo vynikajicím způsobem se zúčastnilo a zejména v oboru osvětovém na venkově pracovalo.

Měli jsme na zřeteli zvláště bývalé kraje buděiovický, písecký, plzeňský a táborský. Dlou- ho jsme rokovali o názvu nového spolku. Navrhl jsem, aby se jmenoval „Jednota bratří po- š umavských“, což bylo také přijato. Slovo „Pošumaví“ pochází ode mne; dlouho nemohl si lid na slovo to uvyknouti a říkal „Podšumaví“ (Jednatelská zpráva bývalého aka- demického čten. spolku za rok 1869/70, mnou sestavená, počínala slovem „Bratří“ místo do- posud obvyklých „pánové“ neb „kolegové“i). Stanovy nového spolku byly sice vypraco- vány, ale ke schválení zadány — nebyly; bylo na podzim r. 1868 nad Prahou vynešen vými- nečný stav a později věc usnula. Teprvé v dubnu r. 1884 konána porada ro- dáků z českého Jihu v „Měšťanské besedě“ za předsednictví budějovického advokáta dra. Grünwalda (před lety zemřelého) a v tě usneseno, aby se založil spolek, jehož úkolem bude povznesení krajů jihočeských. Zúčastnil jsem se také rokování i byl zvolen do komitétu pro vypracování stanov. Navrhl jsem, aby nový spolek, který si vytknul za účel — mimo národní osvětovou činnost — také hmotné zvelebení na- šich rodných krajín, jmenoval se „Národn jednota pošumavská“. Když se nepo- dařilo získati mladého knížete Karla z Schwarzenbergů za starostu, svěřila mi ustavující valná hromada ze dne 21. června r. 1884 tento důležitý úřad. Organisoval jsem tuto první národní jednotu s úžasným úspěchem. Ve spisku „o činnosti Národní jednoty pošumavské“ dne 30. března 1885 vydaném, mohl jsem oznámiti, že jednota čítá již 232 odborů místních, základního jmění na 11.000 zl., členů pak přes 10.000 s ročním příspěvkem přes 10.000 zl. Ve spisku tomto jsem vypočetl, co jednota doposud vyko-

macie všemožně si udržeti, J. Coudurier

nala a co dále vykonati chce; stanovil jsem pra covní význam. Za měho starostenství založena na příklad škola ke zvelebení průmyslu dře- vařského ve Vlachově Březí, která bohužel později zanikla, dále škola koší- kářská ve Volyni, která do dnes blaho- dárně působí, a konečně „pošumavská zá- ložna na Horách Kašperských“, která po 13letém působení dle bilance ze dne 31. pro- since 1898 vládne kapitálem přes čtvrt mi- lionu (závodní podíly přes 28.000 zl., reservní fond skoro 14.000 zl. a vklady přes 213.000 zl., zisk činil přes 1600 zl.) Každý „záložnář““ musí uznati, ce v krajině poměrně tak chudé dnes mohutný peněžní ústav znamená! Roku 1886 dlel jsem na národní slavnosti v Nové Kdyni. Na zřicenině u Nové Kdyně pro- mlouval jsem s tamějším velkostatkářem hr. Stadionem. Tu objevila se přes námi hudbaa „Psohlavei“ vyzdvihli mne na ramena a nosili po bývalém hradě. Když jsem večer v Domažli- cích vzal vídeňskou „Neue Freic Presse“ do ruky, četl jsem telegram z Prahy: „Der Präsi- dent des czechischen Böhmerwaldbundes H. Prof. dr. F. Houdek wurde aufgefordert auf seine Professur zu resigníren“ (Předseda české Pošu- mavské jednoty prof. dr. Fr. Houdek byl vyzván, aby místa profesorského se vzdal). Byl jsem tehdy profesorem na obecném realném gy- mnasiu. Ihned jsem se vrátil do Prahy. Na staroměstské radnici bylo mi potvrzeno, že sku- tečně tomu tak jest, i bylo mi raděno, abych se vzdal raději starostenství „Národní jednoty pošumavské“, než profesury. Uposlechl jsem. Tím však, že jsem se postavil v čelo „Ná- rodní jednotě pošumavské“, nesmírně jsem ublí-

A nová sensace! Nastič prý se k soudu dostaví

žil své firmě „Dr. Houdek a Hervert“, to várně na fysikální stroje. Celá řada německých ústavů, které u mé firmy rok co rok objedná- valy — odpadla. Čeští profesoři mathomatiky fysiky začínali zapominati na mé zásluhy o „jed- notu českých mathematiků“, v kterou jsem 9. května 1869 proměnil doposud utrakvistický „Spolek pro volně přednášky z mathematiky fysiky“. Později přišlo do mody (a zajímavé jest, že se tak děje i od některých odchovanců ny- nější české university), objednávati fysikální stroje přímo v Německu (ano i v Saské Kame nici, odkud, jak známo, čeští dělníci bývají vy- puzováni). Upomínka na mou činnost v „Ná rodní jednotě pošumavské“ stala se mi skutečně drahou! Než přece mne těší, že jsem české- mu lidu v „Pošumaví“ platné služby prokázal a že „Národní jednota pošumavská“ byla ostat- ním národním jednotám skvělým vzerem.

Z kulturní ciziny. Moskevský „Spolek uměleckýa literární“, který na zimu r. 1905 v bouřlivé době revoluční se rozpadl a přestal vlastně exi- stovati, bude s letošním podzimem obnoven. Spolek má slavnou minulost a výbornou tradici. neboť z něho vlastně vyšli výborní režiséři rušt K. Stanislavskij, A. Sanin, N. Popov herečka V. F. Kominis-Sarževská a j. Poslední svazek periodického vydání „Bl- garska Sbírka“, vycházejícího v Sofii, věnován je celý N. V. Gogolu, jeho literárnímu odkazu a významu pro nové bulharské písemni- etví. Významné je konstatování fakta, že obje- vení se nejlepších literárních jmen bulharských

Stilo Mačkovič všechno potvrzuje, nač se ho předseda táže.

koncem let padesátých a začátkem let šedesá- tých min. století těsně souvisí s prvním bulhar- ským převodem z Gogola — byly to úryvky z jeho „Mrtvých duší“, které vyšly roku 1858 v časopise „Caregradski Věstnik“. Go- golův sborník bulharský má příspěvky od Chr. Cankova, N. Bobčeva, V. Stojkova, K. Konstantinova aj. Ve francouzském městě Amiensu, rodišti Julesa Vernea, byl minulý měsíc odhalen pomník geniálního romanopisce. Slavnostní řeč při odhalení pomníku měl přítel Verneův Jules Claretie, který velebil jej jako „největšího učence mezi belletristy a nejduchaplnějšího belletristu mezi učenci.“ Kniha generála Kuropatkina o válce rusko-japonské vyšla nedávno v Londýně v anglickém překladě majora Swintona s ti- tulem „The russian Army and japa- nese War“, a londýnské „Times“ chváli dílo jako nejautentičtější a při tom přece nejne- strannější ze všech knih, které o historii války rusko-japonské byly napsány Rusy, Němci, Francouzí i Angličany. V Moskvě založena byla za účasti vyni- kajících politiků učenců, publicistů „Liga pro boj proti trestu smrti“, a z její inicia- tivy vydán nyní sborník „O smertnoj kazni“ (O trestu smrti). Ve sborniku sebrána jsou mínění skoro všech vynikajících ruských kriminalistů, mnohých politiků, literátů, umělců, sociologů a t. d., která arci vesměs odsuzují trest smrti a dokazují theoreticky i prakticky, důvody ethickými i statistickými nesprávnost, ne- oprávněnost, nemravnost a hlavně bezvýslednost poprav jakožto prostředku kárného.