Číslo 27.

V Praze, dne 29. ledna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace expedice: Praha, Pštrossova ulíce. číslo 200—II. Nefrankované dopísy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častějěí inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. Y pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 7 hodin 40 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 47 minut večer.

UILKt LIS

Pondělí: Sv. František Salesianský, biskup. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Tomáše na Malé straně od 26.—30. ledna Předplatné pro Prahu s donáškou do domu 2.80 8.40 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko oštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . . celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. ... K 48.— Do Ameriky, Francie. Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 13.20 celoročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

měsíčně . . . .. čtyrtletně . .

Jeho knížecí arcibiskupská Milost v jednotě katolických tovaryšů. Nejdůstojnější arcipastýř Lev svobodný pán ze Skrbenských zvolil sobě za heslo: »Chci, abych poznal lid, a lid aby poznal mno.« Dle tohoto hesla se řídí také náš milovaný velepastýř, který nezamešká příležitosti, aby toto heslo v platnost uvedl; vždyť zasluhuje toho heslo toto měrou nejvyšší. »Chci, abych poznal lid.« Poznání lidu jest přední podmínkou, conditio, sine qua non, bez níž není možno duchovnímu správci řádně vésti svěřenského úřadu. Tím méně je tak možno kato- lickému biskupu, aby spravoval dobře stádce sobě svěřené, když nezná jeho povahy, jeho chyb a vad, i jeho dobrých vlastností. Poznáním lidu právě možno nabyti hojně zkušeností, kterých lze pak použiti ke správě duší svěřených. Ndp. kníže arcibiskup Lav svobodný pán ze Skrbenských zvolil si tedy heslo nad jiné záslužné a potřebné, z čehož možno dobře pozorovati, že vy- stihl jasně a určitě povahu doby, ktorá žádá docela jiných podmínek, nežli tomu bylo ve středověku.

Druhá část hesla našeho velepastýře vysvítá z části prvé: »Chci, aby lid poznal mne.« Když náš milovaný arcipastýř zavítá mezi lid svůj pozná lid jeho dobré vlastnosti, jeho zbožnost, šle- chetnost, blahosklonnost, vzácnou přívětivost a milou ryzí povahu, která získá každého, i sebe zarytějšího nepřítele. Provádí-li se toto vznešené heslo prakticky, nemá tu jen významu osobního, nýbrž toto obapolné poznání má nemalý vliv také na stránku nábožen- skou. Jsme přesvědčeni, že lid má oko velmi by- stré; postřehneť na každém knězi ihned jeho smý- šlení dle řečí i skutků. Tím spíše se tak stává u ka- tolického biskupa. Pozoruje-li lid, že jeho biskup si všímá dobře katolického života spolkového, jest mu tím dán příklad velmi vábivý a působivý, poněvadž vychází s tak povolaného místa, a tím položen v lidu zdravý základ k dobré katolické organisaci spolkové, která jest pak mocným proudem, jímž bývá posilněno a mohutní i vzkvétá katolické přesvědčení v nejšir- ších vrstvách lidu.

Náš nový nástupce sv. Vojtěcha na prestolu arcibiskupském dokázal svým milým a nelíčeným vy- stupováním v životě veřejném a soukromém, žesi rázem získal přízeň a lásku věřícího lidu, ano mů- žeme směle tvrditi, že se stal miláčkem na- šeho lidu. Pozorovali jsme tuto závažnou a potě- šitelnou okolnost při všech veřejných příležitostech, že mezi vzdělanci i lidem se všeobecně tato vynikající vlastnost našeho vznešeného arcipastýře uznává a chválí. Přišelť mezi své a svoji ho po- znali. Měli jsme příležitost toto pozorování učiniti při audiencích, od nichž každý účastník odnášel si nej- lepší dojem v srdci svém. Dále bylo tomu tak při prvním vchodu Jeho knížecí arcibiskupské Milosti do pražského farního kostela Panny Marie Vítězné; když po ukončení posvátných obřadů vznešený arcipastýř vycházel z chrámu toho, tu rámě spravedlnosti chtělo vykliditi prostranství, aby mohl velepastýř bez pře- kážky odebrati se k svému povozu. Avšak zklamaný lid nerad by byl se odloučil od svého pečlivého otce bez tklivého rozloučení, a to viděl nejdůstojnější pan kníže arcibiskup a dal pokyn, aby od prostředku vy- klizení bylo upuštěno, což lid s nadšením přijal a loučil se se svým otcem srdečně a s modlitbou na rtech provázel jej do jeho sídla. To jsme pozorovali na schůzi patronátu mládeže, po jejíž zakončení všichni by byli rádi složili svému milovanému arci- pastýři svůj hold, bylo viděti včera při dopoledním představení katechetů pražských, jež uvedl J. M. vsdp. prelát dr. Fr. Krásl, to jsme shledali i při včerejším představení v jednotě katolických tovaryšů, když nemluvíme o důležitém bodu v té příčině, totiž o pastýřském listě, v němž se vznešený primas král. českého s prostou srdečností uvádí a pokoj hlásá.

Poněvadž obraz Jeho knížecí arcibisknpské Mi- losti se tak hluboce vryl v srdce našeho lidu, jest upřímným přáním, aby vyplnilo se, co bývalý pri- mátor pražský dr. Jan Podlipný vyjádřil při uvítání dne 13. ledna na nádraží jménem »stověžaté, zlaté, slovanské a královské matičky Prahy«: »K éž vliv a působení Vaší Milosti českým zemím jest blahým požehnáním, v je- hož čisté, svěží a božské rose, na vý- sluní spravedlnosti a práva by vyzrál — jak krásně ráčil jste napsati v pastýřském listě svém — pokoj a mír domácí.«

Včerojšího dne provedena byla v místnostech jednoty katolických tovaryšů letos již po šesté zdařilá vánoční zpěvohra »Narození Páně«, kterou upravil vsdp. dr. Josef Burian, předseda této jednoty. Jeho knížecí arcib. Milost ráčil svou přítomností poctíti tuto dojemnou slavnost o 6. hod. večerní v průvodě vsdpp. kancléře a kanovníka Dědka, tajemníka msgra Wünsche a ceremonáře Píchy. U vchodu uví- tali vznešeného arcipastýře vsdp, předseda dr. Bu- rian s místopředsedou dp. Postřihačem, a četný zástup lidu, který venku příchodu jeho oče- kával; po té ubíral se průvod za svitu četných lam- pionů ozdobenou chodbou do sálu, kde zatím hrála hudební kapela k uvítání vznešeného hosta slavnostní pochod, načež za jevištěm s průvodem varhan byla zazpívána papežská hymna: »Tam, kde strmí církve týmě,« která svými velebnými zvuky se rozléhala po síni, jež byla naplněna do posledního místečka čet- ným obecenstvem, takže mnozí lístku ani již nedo- stali. Mezi hosty pozorovali jsme vsdp. převora řádu dominikánského Bubeníka, dpp. Qualu Koneč- ného O. S. D. a dp. Odstrčilíka T. J, p. a jiné četné muže a ženy, zasloužilé o katolický život.

Sál byl vkusně vyzdoben květinami a prapory, aby jednota již zevnějškem dala na jevo svoji radost a vděčnost za tak vzácnou a povzbuzující návštěvu. Po pravé straně sálu objevil se zrakům návštěvní- kovým výrazný obraz Jeho Svatosti Lva XIII. a ze- snulého kardinála knížete arcibiskupa ze Schönbornů, po levé pak obrazy nynějšího předsedy jednoty vsdp. kanovníka dra. Buriana a bývalého předsedy, nyní J. M. ndp. biskupa královéhradeckého dra. Edvarda Jana Brynycha; obrazy Jejich Veličenstev na povzne- šeném místě již na pokraji sálu. Vsdp. kanovník dr. Burian povstal pak, aby uvítal několika slovy vznešeného arcipastýře, který zavítal poprve do těchto místností. Pravil pak: »Vaše knížecí arcibiskupská Milosti! Považuji si za nemalou čest, uvítati nejuctivěji Vaši knížecí arcibiskupskou Milost v jednotě katolických tovaryšův a nejzdvořileji poděkovati za tak vzácnou návštěvu. Církevní jeden otec tvrdí: »Nemo dat, quod non habet« — »nikdo nedá, čeho nemá«. Vaše knížecí arcibiskupská Milost ráčil dáti na jevo tolik lásky, tolik přízně a pozor- nosti věnovati všem katolickým spolkům, že tato láska musí jen kotviti ve šlechetném srdci arcipastýřském. Těšíme se z této lásky a přízně a jsouce za ni nemálo povděčni, po- něvadž jest nám pobídkou k další práci v životě spol- kovém. Prosíme pak uctivě, aby tato přízeň a láska byla zachována našim katolickým jednotám i nadále.

Bůh žehnej a posiluj Vaši knížecí arcibiskupskou Milost ve všech pracech, které ráčí podnikati ke cti a chvále Boží a k osvěžení katolickéko spolkovéhoi veřejného života.« Jeho knížecí arcibiskupská Milost pak poděkoval za toto uvítání těmito slovy: »Jest mi milou povin- ností, když mohu vyjádřiti srdečné díky za tak milé a krásné uvítání. Přišel jsem k této významné slav- nosti s velikou radostí, a radost moje jest tím větší, že vidím tolik zbožných a horlivých katolických tova- ryšů, jich příbuzných a známých. Moje srdce plesá nemálo, když zvláště dnešního dne pozoruji, kterak také katolíci poznali již jedenkráte, že katolický spolkový život má do sebe velikou důležitost, která jest nyní všeobecně uznávána. Jest ovšem pravda, že stoupen- cům katolické myšlénky jest vytrpěti hojně příkořía nemalého pronásledování — avšak těšte se, že nejste sami v tomto boji, že máte po celém katolickém světě hojně stoupenců svých zásad, kteří bez bázněa

s chloubou vyznávají, že jsou katolíci a kteří jsou ochotni také tomuto svému přesvědčení přinésti hojné oběti. Zvláště pak, vy katoličtí tovaryši, máte zajisté úkol povznešený, abyste byli zdárným dorostem řád- ného katolického řemeslnictva. Jako bývalý diecésní předseda jednot katolických tovaryšů v Olomouci měl jsem příležitost poznati snahy katolického tovaryšstva a shledal jsem, že jsou velmi šlechetny a podpory hodny. Proto vyslovuji upřímné přání, aby tento krásný spolek víc a více vzkvétal a se rozšiřoval a končím tuto svoji krátkou, ale upřímnou promluvu pozdravem: »Bůh žehnej počestnému řemeslu.« Tato slova, která byla vyslechnuta stoje, půso- bila mocným a milým dojmem na každého z účast- níků, kteří tím více byli posilněni ve svých katoli- ckých zásadách a umínili si, že přese všecky pře- kážky vytrvají na započaté dráze a že zůstanou věr- nými katolickému životu spolkovému a že i jiné budou hleděti získati. Proto bylo nadšeně opakováno heslo jednot katolických tovaryšů, které pronesl vznešený příznives jejich: »Bůh žehnej počestnému řemeslu.«

Vánoční zpěvohra »Narození Páně«, která byla včerejšího dne provedena, sestává ze dvou částí, totiž z předehry: »Prosba za seslání Vyku- pitele«, což představuje nám živý obraz, k němuž sestavil text Jindřich Baar. Archanděl Gabriel, jejž p. Škába dobře představoval, vyslovuje tu touhu ve- škerého lidstva po Mesiáši, líčí nezměrnou bídu a úpadek všeho dobrého a vrcholí v prosbě k Bohu: »Sešli vykoupení!« Druhý anděl přichází a zvěstuje radostnou zprávu, že Bůh se smiloval nad hříšným lidstvem a sešle Spasitele na tento svět. Druhou součástí »Narození Páně« jest vánoční hra se zpěvy o čtyřech jednáních »Hvězda Be- tlemská,« již upravil vsdp. dr. Burian k účelům katolických jednot tovaryšských. První jednání koná se ve východních krajích, kde tři králové Mensor (Kašpar), Sair (Melichar)a Theotano (Baltazar), jež předvedli pp.: Oharský, Fenig a Müller, očekávají východu zázračné hvězdy, která by jim oznámila příchod Vykupitelův. Živě dramaticky je provedena scéna, kterak přichází římský praetor s tribunem (pp. Vaníček a Tkadlec) a naří- zuje jménem císaře Augusta sčítání lidu, jako by tyto země byly provinciemi římskými. Druhé jednání uvádí nás do úplně jiného ovzduší, mezi pastýře blíže Betléma (pp. Hoffmann, Škába, Novák, Florián), k nimž přichází dudák (p. Kotrba st.) a vypravuje jim, co slyšel od stařičkého kněze Simeona o příchodu Spasitelově a jako u vy- tržení naslouchají pak zpěvu andělskému »Sláva na vysosti Bohu« a spěchají do Betléma, aby se po- klonili novorozenému Ježíškovi.

Třetí jednání nám na oči staví příchod tří králů do Jerusaléma a jejich slyšení u krále Herodesa (p. Zandt), který žije stále v úzkostech a starostech o svůj trůn a hledí ohlušiti výčitky svědomí hlučnými rado- vánkami. Kněží a zákonníci vymlouvají mu jeho obavy jako bezdůvodné a uvádějí jej na myšlénku, aby dítko novorozené odklidil, je-li tomu skutečně tak, jak lid si vypravuje. Poslední jednání nás také uspokojuje, jsme u je- sliček novorozeného Ježíška, vedle něho Panna Maria, sv. Josef, jeho pěstoun, andělé, tři králové obětují mu zlato, kadidlo a myrhu, pastýři beránka, hrdličku, mléko a jiné drobnosti. Také Šimon, slepý žebrák, (p. Polenský) se dobelhal do Betléma, aby si vyprosil navrácení zraku, což se mu také vyplnilo. Velebným chvalozpěvem končí tato krásná vánoční hra. která dojista působí k oživení náboženské mysli v srdcích posluchačů. Hru tuto vystavil pan Albert Kotrba, sbory nacvičil pan Václav Novák, sbormistr Jednoty. Také ostatní účinkující pp. Čárek. Kotrba ml., Křtěn, Primus, Trnka, Jonák a Horký, provedli svoje úlohy ke spokojenosti přítomných. Jeho Milost zajímal se nemálo o hru tuto a vy- slovil svoji úplnou spokojenost a rozloučil se srdečně s přítomnými po 9. hodině, do které doby ráčil při představení vytrvati. Pan předseda vyslovil za vzácnou návštěvu upřímné »Zaplať Bůh!« načež odebral se nejdůst. velepastýř do svého paláce, provázen jsa vděč- ností všech přítomných.