ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5c4643a0-75a3-11dc-a786-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 23, org 4, person 75
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, ve středu 20. května 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 139.
4 article
Na ranní a odpol. HIst, rředplácí se v Praze v administrael na měsie . . . . . . 2 K na čtrrt leta . . . . 8 K — s dvojí čonáškoa na čtvrt 1ta . . . . 7 K 50k ve filialkách: . 2K30 na měsíe . P'oštou: na něsíe Bth.. . 9R s drojí zásllkee na měsíe nrk a l
Praha
5 article Zmatků přibyva. a
Zmatků přibyva. a Od konce minulého roku, asi za posled- ních šest měsíců, jest tato polovina rakousko- uherského soustátí jevištěm událostí, kteréž jsou s to uvésti přímo v zoufalství všecky dobrácké důvěřivce, již si zvykli víděti ne spolehlivější oporu práva a řádu v mrtvých slovech zákonů, přes to, že již lhering ne- klamně dokázal, že právo žije pouze silou obrany, jíž se mu dostává a zápasu, jenž se o ně vede. I v Číně se už přesvědčili, že na zdolání nepřátel nestačí pouzí papíroví draci, nepostupuje-li za nimi a s nimi vy datná živá, disciplinovaná moc. Nemine nyní téměř dne, abychom ne- zaznamenávali doklady, jak se zde daří ne- jen jazykovým, ale zároveň i jiným právům neněmeckých národů, pokud pro sebe mimo znění zákonů a praxe více méně ustálené nemají také oporu oživené a účelně řízené síly a moci. Tak stačil soukromý ferman německé Národní rady a několik německých soudcův, aby se rozvrátil v Čechách jazykový pořádek právní a ohroženo bylo hmotné pravo če- ských lidí, ač za nimi stojí i zákon i odvěké jeho užívání u všech soudů českých, a při hlížíme-li pouze k éře ústavní, zvyklost téměř třicetiletá, na zákonech spočívající. Německá národní myšlenka však nasa- dila prostě na hrdlo vládní nůž německého souručenství, a spravedlnost počala se malo- mocně potáceti.
Čína Čechy národní rada
6 article
Události tyto propukly pak v době, kdy rovnost státních občanů před zákony vybu- dována byla až po rovnost a všeobecnos volebního práva do společného sboru zá- konodárného. A ač i tu naměřeno bylo Něm- cům hojněji než ostatním, zvláště slovan ským národům, byli to přece jen němečt politikově a němečtí soudcové, kteří na rov nost občanskou odpověděli útokem na po řádky právní jménem svých národních pa novačných aspiraci ! A přes to Němci se vydávají za živel stát zachovávající a ministerstvo nenalezá ve své vlastní, jinak dobře zásobené zbroj- nici moci prostředků, aby uhájilo duch i znění zákonů, aby obnovilo pořádeka ustálenou zvyklost v právu jazykovém,a klíč k tomuto podivnému jeho chování spo- čívá v tom, že Němci se neostýchají oháněti se svou sílou, my Slované pak se neodhodlá- váme učiniti totéž, aby přišla kosa na kámen. Bezmála právě totéž, co se děje v oboru práv jazykových, odehrává se současně v oboru volnosti vědy a bádání. Univérsitní učení v Rakousku stalo se takřka přes noc otázkou moci, útočníci jsou tu opět Němci, ale ne již celé souručenství německé, nýbrž tábor křesťanských sociálův a stojících za nimi hierarchů a aristokratův, z nichž prví moci, dosažené všeobecným volebním právem, zne- užívají, aby dosáhli i na vysoké školství vliv, s posláním universít v moderním státě naprosto nesrovnatelný. Jak tomu jest dávno, co vídeňský purkmistr dr. Lueger, generali- simus křesťanských sociálův, ohlásil, že mus býti university dobyty, a hle, dnes již v Inšpruku, ve Štyrském Hradci a i ve áalotáa lulu ols1 světšzěn sklasviašlo 3
Němec Slovan doktor Lueger Německo Rakousko Štyrský Hradec
7 article
neq šnokolbo abiale moe
9 article
Vídni dochází ke skutečným siláckým po- kusům o nabytí převahy v nich! V alpských zemích pak se v pravém slova smyslu mobili- suje lid, aby táhl obsadit university. Mohlo se zdáti, že po nezdaru, s nímž Luegrova řeč se setkala na radě říšské i ve sborech profesorských útočnost klerikálův přestane, ale známá brožura prof. Wahr- munda rozvířila boj na novo, i panská sně- movna přispěla svou troškou, jsouc pře- svědčena, že jednou ranou zabije dvě mouchy. i volnost vědeckého bádání i lidový parla ment, jemuž kulturním bojem budou připra veny chvíle nejtrudnější. Dnes zachvátil zápas již veškeré stu dentstvo a všecky university, a přes jasné znění zákonů o volnosti vědeckého badání na universitách, stačí odhodlání německé křesťanské strany sociální způsobiti hotové události a vedle právního řádu — otřásá se druhý důležitý pilíř státní organisace, vy soké školství a s ním zájem osvěty a po kroků A opět jsou to živlové, kteří se vydávaj za síly stát udržující, za ochránce řádu pořádku, opět jsou to Němci a převahou německá vysoká hierarchie a aristokracie kteří své panovačné choutky staví nad zájmy ostatní! Nás Čechy při tom nemůže ani zvláště radovati, že tuto vzplanul boj, kterýž zuří nejlitěji v řadách německých, vždyť jsme za posledních let až příliš často se přesvědčili že jim všem jazyková práva národů neně meckých jsou stejně trnem v oku.
Luegrův profesor Wahr Němec Čecho Vídeň
10 article
Zápas o vysoké školy přenesen byl jim mimo to do kruhů, kteréž nemají a nemohou ani míti potřebného rozhledu kulturního, což samo o sobě jest více než počátkem des organisace státní společnosti. My Čechové musíme se tu zachovat jako národ, jenž jest stejně dbalý svých vlastních práv jako zájmů svobody, pokroku a osvěty. Útoky zahájené Němci míři totiž na obé i na naše práva jakožto národa, i na idey pokroku a od dob znovuzrození našeho národnost a svoboda byly a jsou našimi vůdčími hvězdami. Na jednu stránku universitních srážek musíme tu však zvláště upozorniti. Nepo- slední příčinou nepokojů v Inšpruku, ve Štyrském Hradci a ve Vídni jest také ne- snášelivost německého kulérového student- stva, kteréž nechce trpěti, aby studující, organisovaní ve sdružení konfesijní, nosili své zvláštní barevné odznaky a čapky jako buršáci a nechce je připustiti v tak zvaném plném vixu do síní promočních. A právě to zavdalo bezprostřední podnět, že poslanee Hagendorfer přivedl s sebou ku promoci dvou klerikálních studujících na universitě štyrsko hradecké několik set venkovanů nejen jako díváky, ale jako ochrannou stráž. C dále následovalo, je známo. Nuže, nejsou liž tyto srážky mezi barev- nými německými studenty znamením, že jest na čase podobné středověké přežitky vůbec odstraniti a s nimi zároveň odkliditi ze ži vota universitního jeden ze zdrojů opělujícíeh se srážek?
Čecho Němec Nepa Vídeň Štyrský Hradec
11 article
Záležitost prof. Wahrmunda ovšem jes souvislá s otázkou volnosti vědeckého bádán a svobody vysokého učení, ale rvačky ně- meckých studujících o barevné trety nemohou mezi námi způsobiti nijaké opravdové účasti. Čím dříve a čím důkladněji se tento zevnějš pramen nesnášelivosti na universitách od- straní, tím bude lépe. Okolnost však, že již i vrstvy lidov v alpských zemích do těchto věcí zasahují, jest ovšem předzvěstí toho, čeho bychom se všeho ještě v tomto soustátí mohli dočkati, ponechá-li se hlavní slovo německým stranám, jak patrno, nemají smyslu ani pro právo ani pro občanskou rovnost ani pro snášelivost a občanské soužití. Anarchie, kteráž takto v posledních do- bách zabírá ve státním společenství čím dále tím širší kruhy, která bezohledně vnáší roz- vrat do jeho ústrojí, ta nepřipouští, abychom my Čechové a ostatní, slovanští národové dlouho a dobrácky spoléhali pouze na svá dobrá práva. Tuť nastala již povinnost, seřadití se čeliti rostoucím zmatkům, nechceme-li se prostě státi spoluvinníky národa, kterýž se násilnickými prostředky vymyká z dosabu zákonů a který v touze po nadvládě — z sazuje nejtěžší rány rovnosti občanské.
Wahrmunda Čecho Tuť
12 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 68.) Ve Vídni, 19. května. (Původní zpráva telef. »Nár. List a«.) Na počátku a na konci sehů z šestihodinné byly veliké bouře napřed mezi křesťanskými sociály a německými radikály pro událostí štyrsko-hradecké a inšpru- cké, potom mezi českými sociálními demokrafy a českými radikály. Mezi oběma bouřemí konala se za praskrovného účastenství a za nepatrné pozornosti rozprava o prostředcích k vyhubení révokazu. Když mezi došlými spisy čtení byl pilný návrh posl. Malika, vyzývající vládu, aby učinila opatřeni, by se neopakovaly! podobná události, jaké se přihodily v sobotu na univer- sitě štyrsko-hradecké, křičeli bohopustě křesťan- ští sociálové. Navzájem křičeli také němečtí ra- dikálové zvláště na posl. Hagenbofera, kterému bylo přezděno „celiský zrádse!“ Vídeňský anti semita, Němec, který sluje Prochaska, volal na obě strany: „Vy se tu perete a němečtí sedláe v severních Čechách ta odnesou! Ti budou nu- ceni mluviti česky.“ Jak z tohoto výroku viděti má pan. Prochaska náramně mylně představy o poměrech v království českém. Návrh posl. Malika jest podepsán tolik. ješté poslanci Irem a Jägrem, ale povstalo pror poslanců s dostatek. Jak známo, musí býti ná vrh podepsán nebo podporován nejméně 20 po slanci. Zpráva některých listů večerních, že je také čeští radikálové podporovali, ješt stejně bezpodstatna jako včerejší zpráva, že čeští radi kálové podopsali dotaz posl. Malika v téže zále žitosti. Vypravoval to totíž včera večer poslanee Malik žurnalistům, ale věc se nesnáší se sku- tečnosti. Když pak později čten byle pilný návrh proti rektoru vídeňské university dvor. 1 radov ene
Malik Hagenbofer Němec Irma Jägr Vídeň Čechy Prochaska poslanecký sněmovna
13 article
Ebnerovi, jenž ve včerejší vyhlášce své napsal o sedlácích štyrských, že v sobotu ve Štyrském Hradei vtrhli do budovy universitní jako banda, bouřili napřed křesťanští sociálové, a když jim posl. Edvard Stransky odpověděl, bylo mu ře- čeno, že je Žid a Čech. To jsou patrně podle soudu některých křesťanských sociálů největs nádávky, jimiž možno někoho zabrnouti. Pro útok národních sociálů na sociálně demokratického poslance Svěceného na nádraž c. k. státních drah v Praze za pouličních demon- sírací národních sociálů — při srážce té by poslanci Svěcenému, jak se tvrdí, vyrván dešt ník — učinil posl. Němec na předsedu dotaz
Ebner Edvard Žid Čo Němec Praha
14 article
Interpelace ta byla provázena souhlasem celéh- sboru českých soeiálních demokratů a hlučným jich výkřiky proti českým radikálům, jež na ga- lerif byly sice slyšítelny, ale nerozeznatelny. Na jednou skočil posl. dr. Soukup přes několik la vic k posl. Klofáčovi a chtěl se naň vrhnouti byl však zadržen poslanci Šilingrem, Staňkem. drem. Diamandem a prof. Masarykem. Poslanei vypravují, že posl. Klofáč řekl, že by byl k obraně použil nože, kdyby naň byl dr. Soukup sáhl. President sněmovny dr. Weiskit chner od- pověděl velmi naivně. Řekl totiž, že předloží věc konferenci předsedů klubů, by ji vyřídii v pokoji a míru. Potom posl. Klofáč vznesl na předsedu sněmovny zase svůj dotaz, za něhož se opakovaly scény stejně hlučné a stejně bouřli- vé jako za dotazu posl. Němce. Český poslanee, který byl svědkem této lomozné dohry dnešní schůze, pravil: „Z počátku rvali se Němcia teď zas Čechové!“ A jiný poslanec český pro- nesl tento ironický úšudek o celé této příhodě „Byl to pokojný rozklad státní němčinou mezi českými bratry!“ Interpelnce českého sociálního demokrata na presidenta dra. Weiskirchnera byla totiž německá. Interpelace předsedy českých radikálů na presidenta byla tolikéž německá — jen výkřiky a vzájemné nadávky byly české.
Soukup Klofáč Šilingr Staněk profesor Masaryk doktor Weiskit Němec Němcio Čecho
15 article
z Vídně, 19. května. (K. k) Předseda dr Weiskirchner zahá jil schůz v 11.20 hod. Mezi došlými spisy byl pilný návrh Mali- kův o událostech na št.-hradecké universitě. Pri jeho čtení křesťanští sociálové pokřikovali na na vrhovatele. Návrh byl bez doslatečných podpisů, pročež předseda žádal za jeho podporu. Tu němečt radikálové začali křičeti „Fuj“ na křesťanské šociály. což lito prudce opakovali. Vřava trvala delší dobu až předseda za ironické pochvaly křesťanských sc- ciálů sdělil, že návrh je dostatečně podporován. IIlučné scény mezi křesťanskými sociály a svobodnými Všeněmci na jedné straně a mezi kře- stanskými sociály a Všeněmci na druhé straně opa- kovaly se také při čtení křest.-sec. pilného návrhu Prischingova, v pěmž zádá se zadost za urážku štyr ských sedláků. jíž dopustil se rektor vídeňské uni- versity Ebner zan užálosli na št.-hradecké universitě. Vřava trvala i za čtení dalších došlých spisů, tak- že hlavní řečník Jukel, jemuž předseda udělil slovo k pilnému návrhu Schrafflovu o nouzové akci pro vinařské kraje, nemohl se dlouho dostali k slo- vu. Konečně vřava ustala a Jukél mohl mluviti. On i druhý hlavní řečník Eisenhut líčili smutnou situaci dolnorakouských vinařů, prosíce sněmovnu by přijetím návrhu osvědčila, že chce vinařům) po- moci. Po doslovu navrhovatele byla pilnost schválena a rokovalo se o meritu o zprávě vinařského výboru. Po úvoču ref. Zeinera ministr dr. Ebenhoch slíbil učiniti, seč bude, ahy způsobené škody mrazem v r. 1906 byly odčiněny a vinařům všech korunních zemí se dle možnosti pomohlo. Kdyby se poměry nezměnily, budou poskylnutě půjčky prodlouženy opět na rok a o povolení nových půjček nebude zle.
Weiskirchner Zeiner Ebenhoch Vídeň
16 article
V drobném pronejí: rauní čislo e sobě . . . za 9h odpolední . . . . . . . za 2 b Ve filialkách na venkovšn ranní čislo. . . . . . . . 10 h odpolodní . . . . . . . . 44 Inserát plati se hotově nspřel. Přešplaceni a inserty příjiná ndmini- strace v Marlanské slicl č. z. Tam nacházejí se též redake akárna s ezpedice „Károdnich Listů“. Rukoplsy se nevracaji-
17 article
Nový uherský zákon je tak přísný, jako rakouský. Ministr vynaloží vše, aby vinařství bylo zdokonaleno a dostalo se zase na bývalou výši. (Hlučná pochvala.) Posl. Ploj žádal, aby minístr při nouzové akci dbal také Přímoři, Dalmacie, Gorice, již. Tyrolska a Štyrska. Pochybuje, že zavedením nového zákona uherského poslouží se rakouským zájmům. Posl. dr. Hočevar žádal za opatření pro slovinské vinaře; — Malik stěžoval si do mizerných cest ve vinných krajích štyrských, čině příslušný doda- tečný návrh: — Biankini by rád. aby vláda uherská dostála závazku vydati zákon proti umělému vínu, neboť nelze trpět, aby maďarští bryndalové vín ničili dalmatské vinařství; — šl. Gugenbery žádal. by byl změněn zákon o podporách na vyhubení mši- ce a dr. List přimlouval se za dolnorakouské vinaře. K Schrafflovu návrhu rozprava uzavřena a hlav- ními řečníky zvoleni Brunner (pro) a Mayer (proti). Posl. Mayer (Dol. Rakousy) přimlouval se za schválení výborového návrhu. Posl. Brunner stěžuje si do zanedbávání Moravy. Nic se pro ni neděje, ač by také potřebovala podpory. Činí dodatečný návrh, aby vláda přispěla náležilou státní subvenci moravským vinařům. (Pochvala) Po doslovu zpravodaje a věcných opravách schváleny výborové návrhy i dodatky, načež jednání přerušeno.
Posl Přímor Tyrolsko Štyrsko doktor Hočevar Malik Schrafflův Brunner Mayer Dol Dalmacie Gorica Rakousy Morava
18 article
Posl. Němec (při dolazu na presidenía) prawvil, že se udál včera v Praze případ, o kterém třeba sa zmíniti. Posl. Svěcený byl na cestě k nádraží Franti- ška Josefa přepaden demonstranty, vedenými posl. Klofáčem. (Bouřlivé volání u sociálních demokratů: „Fuj. Klofáč!“, odpor a výkřiky u českých radikálů.) Posl. dr. Sonkup volá: Načisto sproslý chlapl Několik sociálnědemokratických poslanců, mezi ni- mi posl. dr. Soukup, ženou se k lavicím českých radikálů, kde nastává prudká srážka Předseda: Dbejte přece vážnosti parlamentu! pa- ne poslanče Soukupe, volám vás k pořádku. (Slovní potyčka mezi českými radikály a sociálními lemokra- ty trvá nepřetržitě.) Posl. Němee: Demonstranti vyšli ze schůze, ve které posl. Klofáč nadával na sociální demokraty, obviňoval je z národní zrady a z úplatnosti, protože dle jeho mínění při projednávání kontingentu nová- čků postupovali příliš málo radikálně. Posl. Svě- cený, který nijakým způsobem se nezúčastnil ani schůze ani demonstrací, byl na cestě k nádraží po- znán hlavním agilátorem národně-sociálních dělníků. kterýž davy podněcoval proti posl. Svěcenému a na něho volal: „Zbiite ho, zable ho!“. Jmenovaný agitátor sám holi mířil na hlavu posl. Svěceného. (Nové boušlivé volání „Fuj!“ u sociálních do nokratů.
Posl Němec Josef Klofáč doktor Sonkup Soukup Svěcený Praha
19 article
Bouře. Předseda stále zvoní a žádá marněo klid) Posl. Němec: Posl. Svěcenému bylo vynadáno. bylo jim strkáno, a byl mu vyražen deštník. Bylo to skutečné vřepadení. Řečník táže se předsedy, zdali chce přivésti tento zarmucujíci případ na příšlí kon- ferenci klubovních předsedů k řeči a pohnouti strany k tomu, aby hájily svobodu a osobní bezpečnost po- slanců, také když náleží jiným stranám a dbáti cti sněmovny. (Hlučný potlesk u sociálních demokratů, odpor u českých radikálů.) Přodseda: Událost v Praze jest jisíě politování- hodná. Přiznávám, že mě vždy bolí, když v boji po- litických stran nepoužívá se zbraní ducha, nýbra násilnosti. Hlas u socišlních demokratů: Nožů! Předseda: Oznámím tento případ konferenci klu- bovních předsedů a požádám předsedy, aby ve smy- slu smíru a smírlivosti působili na své soudruhy. n n (Hlučný potlesk a smích) Posl. Klofáč rovněž v dolazu prohlašuje, že př včerejší události v Praze nebyl přítomen. Kdyby byl býval přítomen, nebyl by prípad přešel mlčením. Jest každému známo, že také vůči nepříteli jedná vždycky loyálně. (Výkřiky u sociálních demokratů a českých radikálů. ) Přodseda žádá o klid. Posl. Kloláč pravil, že ve včerejší schůzi v Prazs neřekl nic neslušného. Za to, co stojí v „Národních Listech“, není zodpovědný. (Nové výkřiky a odpor.) Posl. Klofáč poukázal na to, že hned, když slyšel o srážce s posl. Svěceným, prohlásil, že neschvaluje, co se slalo. (Výkřiky) Má vždycký odvahu také vůči svým přátelům vystoupiti, jeslliže provedou něco ne- slušného. Čeští spciální demokrati musí se však sna-
Posl Němec Klofáč Svěcená Praha
20 title
FEUILLETON
21 title
Svatopluk Čech.
Čo
22 article Zápisky českého Epimenida. 9)
Zápisky českého Epimenida. 9) Umělče, tvoř! mluvy nech! Báseň tvá buď pouhý dech! Tato rada Göthova tane mi na mysli, zatín co zbytečně namáčím péro, nemoha se dostati ke kloudnému začátku. Dobře ti rozumím, slavný mistře. Bývaly doby, kdy se mi také mluva zdávala hrubou pří těží myšlenky, kdy jsem spatřoval v inkoustu sprostý rmut, kterým se poskvrňuje a kalí jej duchová čistota; psával jsem své první pokus jen tužkou, ale i v těch stopách tuhy pozbývala myšlenka svých původních svěžích barev jak jsrní květ sešedlý silničním prachem. Často bývala tehdáž moje touha neuvědo mělým plagiátem onoho Göthova verše. O, že ne mohu — myslíval jsem si — bez těch zpitvořují cích a sevšedňujících, zkalujících a znečišťují- cíeh pomůcek hmotných příme z duše na papi vdechnouti, co vzdušným vděkem a leskem za- mihlo se v mé představě. Později jsem ovšem poznal, že duch může se sdělovati právě jen prostřednictvím hmoty že dosti jest, pakliže idea jen prokmitává hru- bým slovním obalem jako asi lehký zátřpyt oka prozrazuje hnutí vnitřní. A pak nyní, mým sestárlým čelem nepro hánějí se již takovi étheričtí motýlkové průsvitně zářivých křídel, abych se příliš strachoval po škediti hmotným dotknutím psychický jejich pel Za tolík roků pronikl zemský prach pórami tě lesné slupky pozvolna i do záhybů duše, usadi se v nich šedivými vrstvami, citím na každé my šlence jeho tihu. Ale přece hodí se mi, ve smyslu poněku změněném použiti velmistrovy rady. My stař rádi se do široka rozpovídáme a po každém črtnutí, kterým zamýšlíme doceliti obraz své myšlenky, vždy opět vznáváme za potřebné při dáti ještě nějakou čárku, ještě nový rys, který by pomohl znázorniti naši představu co nej * Viz » Národní Listy« 13. května t.e
Epimenidés Göthův
23 article
ostřeji a nejvýrazněji; a zatím právě tou důklad nosti stává se slovní roucho myšlenky nemotor ným kalmukem, který nedává vyniknouti než leda nejhrubším jejím obrysům a v němž ub - žačka vypadá spíše jako ověšený sťojan, než jako skutečné, živé dítko myslícího lidského mozku. K tomu bývá onen slohový kalmuk notne ošumělý, neboť prošedivělá hlava podobá se herbáři obrazův a idef, hojně sice nasbíraného z luhů celoživotní zkušenosti a četby, ale vy- sušených v pouhá bezbarvá schemata, takže našinec útrpné čtenáře nudí tím více, s čín větší chutí a pílí sahává do té zásoby vybledlýeh dojmů životních a každému dávno známých kni- hových frází, o nich se ovšem zapomnětlivý stárý autor — ale jen on sám — někdy může domni- vati, že je právě teprv vynalezl. Ostatně, jak po ukončeněm právě odstav i pozoruji, podal jsem bezděký jím samým — ó ironie osudu! tedy zrovna kajíenou úvahou o stařecké povídavosti a přepjaté důkladnosti — názorný příklad, jak nesnadno se našinec vy- hýbá těmto hlavním vadám pozdního tvoření Vím, že se jim sotva vyhnu zcela. Avšak mám alespoň dobrý úmysl a chci připomínat si jej hodně často.
24 article
Proto hned nyní na začátku zdržím se in- ventárního popisu staro-nového bytu, nedotknu se podrobností mě podnájemní smlouvy s pan Kerábovou, nevylíčím zevrubně ani domácnos“ její, nepřiložím fotografického snímku obou man- želů a pokud se jejich neteře — — „Báseň tvá buď pouhý dech!“ Ano, nic než dech, takový lehýnký, pra lehcunký, neviditelný a nezachytitelný dech přeletné zavanuti čehosi lahodně šimravého jako svěžího větérku, do tvé tváře, jako nenadálého výdechu skrytých v trávě fial ke tvému chřípí Nota bene: Ne snad abyste probůh! tento fial kami paríumovaný dech vztahovaly k nete manželů Korábových — toť by bylo pěkné za hájení odboje proti stařeckému přemítání sta rých myšlenek! — chtěl jsem vlastně jen vy- stihnouti lehounkou hru neurčitých myšlenek která mě za té tiché, podvečerní chvíle koléba do příjemné nálady v měm podkrovním hnízdě při otevřeném poprvé, západem březnového slunce již docela jasně svíticím okně, v měkkém kdysi a dosud zbytek vycpávky si uhájivším křesle, na pytlovém povlaku, který paní Korá- bová ještě neodstranila a jímž hnouti sám s netroufám.
Kerábová Noto Korábův
25 article
III. nloset a Je to zvláštní: mám slušnou řádku roků za sebou a větší polovinu té doby ztrávil jsem v dalekém cizím světě, ale dosuď nezažil jsem ničeho, co by se mohlo nazvati skutečným do brodružstvím, až večer zde v samém středu milé staré domoviny, v tiché spořádané Praze. Zkrátka: Vyšel jsem si opět na volnou po tulku městem, abych pozoroval a s minulost porovnával nýnější tvářnost ulic i ráz života v nich. O dojmech své procházky nehodlám však nyní promlouvati; začinám zde teprve koncem jejím. V odlehlé, pošmourně malebné ulici upou tala mou pozornost hospůdka starého rázu. I ple chový věnec visel ještě nad klenutým vehodem domu téměř černého, na němž trochu výše. v železném držadle upevněna, trčela vzhůru že- lezná lilie pěkné starobylě práce, ale všecka již zrezavélá ir oním držadlem. Nápis hostin „u stříbrné lilie“ dokazoval, že kdysi na pyš- ném průčelí kvetla nádhernou září.
tichý spořádaný Praha
26 article
Divil jsem se, že nekvetla také v mých vlastních vzpomínkách. Býval jsem milovníkem zapadlých romantických hospůdek. Ale na tutc se nepamatuji ze svých studentských toulek. Ne- kolik předešlých dní věnoval jšem obhlídce po svých bývalých zátiších pijáckých; ale shledaí jsem, že většina jich v nové Praze zmizela na- dobro, jiná moderně vystřízlivěla, některá pal již z venčí jevila takovou sešlost, že snad an za onoho času nebyl bych se odvážil do tako- vého doupěte. Avšak tato neznámá „lilie“ zdá se — alespoň zevnějškem — zcela odpovídat mýn představám daleké minulosti. Což? Podí vám se do ní. Hostinský s dlouhým prošedivělým plno vousem vítá mne otázkou: „Pivo? „Máte také víno?“ (Odvykl jsem v cizin pivu.) „O ano, kolikeré: rakouské, dalmetinské — nebo i mělnické, je-li pánu libo?“ „Tedy mělnické. Hostinský schválil moji volbu němým úklo- nem hlavy holé jako dlaň. Vůbec měl velikou podobnost s Prokopem Holým, jak vlivem na- šich malířů utkvěl v obecné představě, kter ou naši vědci marně se snaží opraviti upozorněním že latinské jeho přízvisko „rasus“ neznamená lzasn „lysý“, nýbrž „oholený“. Hostinská místnost se zajímavou žeberna- tou klenbou, jak dosud ve starých pražskýeh domech tak zhusta spatřujeme, byla jen málo
Ted mělnický Prokop Holá Praha
27 article
osvětlena oknem z ulice, uzké, i v nejjasnější der. zašeřené. Na opačné straně místnosti polo- světlo procházelo v hustý soumrak, ač i tam objevil jsem menší okno se starobylou mříží ve výklenku tak hlubokém, že měl v něm dosti místa stůl s dvěma přistěnnými lavičkami. Na jedné z nich seděl jediný host, který v tu chvíli mimo mne hospůdku oživoval. Rysů jeho tváře nemohl jsem pro šere rozoznati ani ve chvílích, kdy ji zdvihal z dlaně ruky o stůl opřené. Za to rozeznal jsem v bližším polosvětle, když mé oči poněkud zdomácněly, že zařízení hostince bylo sice prosté, ale čisté a pořádné. Bezpochyby sedává u těch spravovaných, ale pečlivě vypraných ubrusů honorace té odlehlé malostranské ulice, lokayové na pensi, skromní úřadníčkové a starosvětští malí domácí. Trvalo hezkou dobu, nežli se vrátil hostin- ský s vínem. „Mám zadní sklep trochu daleko a „hlu boko!“ omlodval se. „Ale víno je pravě, kní- žecí, přímo z paláce a k tomu protekéní!“ do- dal s významným úsměvem. „Pane Prokope, ještě jednu!“ ozvalos z temného výklenku v pozadí. Hleďme, skutečně Prokop! podivil jsem se vtipu náhody.
Rys Prokop malostranský ulice
28 article
Potom jsem znovu zabloudil zpytavým po- hledem do výklenku. Ale tam se právě udál náhlá změna. Jarní slunce na své odpoledni dráze dospělo patrně místa, zkad jeho veselo paprsky nějakou mezerou v tlačenici roztodi ných nádvorních přístavků mohly proniknouti. do zadního okna hospůdky. A zrobily tam mi strovsky kus zlatnické práce nebo spíše kabi- netní kousek šerosvitové malby asi tak po způ- sobu Gerarda Dowa či — náležite-li k moder- ním nepřátelům této pýchy svých nizozemských souvěkovců — řekněme raději Jana van der Meer. Oba milovali výklenky okenní se sporem záře v stínu na lidské podobě v nich stojící neb sedící, a zvláště van der Meer měl vroucí zá- libu v takové hře paprsků slunečních, jakou zde zabloudilé slunce pojednou provedlo v še- rém zákoutí, na osamělém pijáku u zadního okna „stříbrné lilie“. Zaprášené sklo zatřpytilo se jako průhledné zlato, zřeřavěly na okraji re- zavé pruty mřežové a starožitný vzorec umělé jejich spleti objevil se přesnou silhouettou na skvěle ozářené zdi výklenku, kam šikmo šlebal ohnivý prut, jako plamenný meč archanděla, rozrážeje moc temnoty, která tam dosud necb- mezeně vládla. Dosud sice halila větší poloviei
Dow Meer
29 article
stolu, hosta při něm sedícího i stěnu výklenku za jeho zády; ale zeuchané vlasy nad osvětleným čelem tohoto změnily se v motanici zlatých ni- tek a také huňaté obočí mžikající řasy přimhou- řených očí upomínaly na chomáčky blyštivé třásně. Mžikání svědčilo, že náhlý přechod ze sou- mráku do příkrého jasu působil na hosta rušivě. Poposedl také trochu na zad, aby vztýčená hlava unikla světelné záplavě; části oblíčeje, právě se zamihnuvší v oslňující záři, zmizely tím opět ve stínu a mohl jsem zřetelně rozeznávati jen hubenou ruku, která nyní dlouhými tenkými prsty bubnovala po zjasněné polovici stolu. Byla osvětlena tak ostře, že jsem na ní i z té distan- ce dobre viděl i chloupky svilici na slunci jako obnivé vlasy Děda Všerěda.
Děd Všerěd
30 article
Týmž báječným osvětlením zaleskla se právě také nad stolem lebka Prokopa Holého, který postavil k bubnující ruce čerstvě naplně- nou sklenici s hustou bílou pěnou pod zářící malbou okovaného víčka. Poněvadž hned na to hostinská odvolala manžela k nějaké poradě do kuchyně, osamotněl jsem opět ve světnici s tichým pijákem a tento- krát na delší dobu. Nevím, co je dlouhá chvíle. Pamatuju i z mladých let, že jsem sedal mnoho hodin v opuštěné celým světem hospůdce, kde mi sta- čily k zábavě vedle mých myšlenek (nle nesudte z toho ani na hloubku jejich ani na tropickou bujnost obraznosti!) dva tři staré, stokrát viděné obrazy na stěnách, zaprášená reseda v okně, pozorování mrzutého hostinského nebo nějakého sem zabloudilého spoluhosta za jiným stolem. Po starém zvyku studoval jsem i nyní muže v okenním výklenku. Bavilo mne hádati z jasně osvětlené ruky i z úryvku hlavy, který se mi na chvilku okázal ve třpytu slunečním, jak asi vypadá celek nyní opět v hustém stínu ztajený. Jisté bylo prozalím jen, že je to člověk postavy štíhlé a vysoké; o stáří nemohl jsem bezpečně souditi, ač se mi zdálo, že v oné matenici zla- tých nitek, jež před chvilkou zasvítila nad vrásčitým čelem, ve skutečnosti skrývalo se i trochu stříbra; pokročilému věku nasvědčovala i schumlanost huňatého obočí, které jsem právě zahlédl; a rukáv, jehož okraj se jevil s bubnu- jící rukou ve slunečném prahu na stole, nepd- poroval domněnce, že tenco častý (vide: víčko na sklenici!) host „stříbrné lilie“ nenáleží k ho- řejším dosílitisícům. neb aspoň se nehoní z elegancí.
Prokop Holý