1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, ve středu 20. května 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. HIst,
rředplácí se
v Praze v administrael
na měsie . . . . . . 2 K
na čtrrt leta . . . . 8 K —
s dvojí čonáškoa
na čtvrt 1ta . . . . 7 K 50k
ve filialkách:
. 2K30
na měsíe .
P'oštou:
na něsíe
Bth.. . 9R
s drojí zásllkee
na měsíe
nrk a l
Praha
5
article
Zmatků přibyva. a
Zmatků přibyva. a
Od konce minulého roku, asi za posled-
ních šest měsíců, jest tato polovina rakousko-
uherského soustátí jevištěm událostí, kteréž
jsou s to uvésti přímo v zoufalství všecky
dobrácké důvěřivce, již si zvykli víděti ne
spolehlivější oporu práva a řádu v mrtvých
slovech zákonů, přes to, že již lhering ne-
klamně dokázal, že právo žije pouze silou
obrany, jíž se mu dostává a zápasu, jenž se
o ně vede. I v Číně se už přesvědčili, že
na zdolání nepřátel nestačí pouzí papíroví
draci, nepostupuje-li za nimi a s nimi vy
datná živá, disciplinovaná moc.
Nemine nyní téměř dne, abychom ne-
zaznamenávali doklady, jak se zde daří ne-
jen jazykovým, ale zároveň i jiným právům
neněmeckých národů, pokud pro sebe mimo
znění zákonů a praxe více méně ustálené
nemají také oporu oživené a účelně řízené
síly a moci.
Tak stačil soukromý ferman německé
Národní rady a několik německých soudcův,
aby se rozvrátil v Čechách jazykový pořádek
právní a ohroženo bylo hmotné pravo če-
ských lidí, ač za nimi stojí i zákon i odvěké
jeho užívání u všech soudů českých, a při
hlížíme-li pouze k éře ústavní, zvyklost téměř
třicetiletá, na zákonech spočívající.
Německá národní myšlenka však nasa-
dila prostě na hrdlo vládní nůž německého
souručenství, a spravedlnost počala se malo-
mocně potáceti.
Čína
Čechy
národní rada
6
article
Události tyto propukly pak v době, kdy
rovnost státních občanů před zákony vybu-
dována byla až po rovnost a všeobecnos
volebního práva do společného sboru zá-
konodárného. A ač i tu naměřeno bylo Něm-
cům hojněji než ostatním, zvláště slovan
ským národům, byli to přece jen němečt
politikově a němečtí soudcové, kteří na rov
nost občanskou odpověděli útokem na po
řádky právní jménem svých národních pa
novačných aspiraci !
A přes to Němci se vydávají za živel
stát zachovávající a ministerstvo nenalezá
ve své vlastní, jinak dobře zásobené zbroj-
nici moci prostředků, aby uhájilo duch
i znění zákonů, aby obnovilo pořádeka
ustálenou zvyklost v právu jazykovém,a
klíč k tomuto podivnému jeho chování spo-
čívá v tom, že Němci se neostýchají oháněti
se svou sílou, my Slované pak se neodhodlá-
váme učiniti totéž, aby přišla kosa na kámen.
Bezmála právě totéž, co se děje v oboru
práv jazykových, odehrává se současně v oboru
volnosti vědy a bádání. Univérsitní učení
v Rakousku stalo se takřka přes noc otázkou
moci, útočníci jsou tu opět Němci, ale ne
již celé souručenství německé, nýbrž tábor
křesťanských sociálův a stojících za nimi
hierarchů a aristokratův, z nichž prví moci,
dosažené všeobecným volebním právem, zne-
užívají, aby dosáhli i na vysoké školství
vliv, s posláním universít v moderním státě
naprosto nesrovnatelný. Jak tomu jest dávno,
co vídeňský purkmistr dr. Lueger, generali-
simus křesťanských sociálův, ohlásil, že mus
býti university dobyty, a hle, dnes již
v Inšpruku, ve Štyrském Hradci a i ve
áalotáa lulu ols1 světšzěn sklasviašlo 3
Němec
Slovan
doktor
Lueger
Německo
Rakousko
Štyrský Hradec
7
article
neq šnokolbo abiale
moe
9
article
Vídni dochází ke skutečným siláckým po-
kusům o nabytí převahy v nich! V alpských
zemích pak se v pravém slova smyslu mobili-
suje lid, aby táhl obsadit university.
Mohlo se zdáti, že po nezdaru, s nímž
Luegrova řeč se setkala na radě říšské i ve
sborech profesorských útočnost klerikálův
přestane, ale známá brožura prof. Wahr-
munda rozvířila boj na novo, i panská sně-
movna přispěla svou troškou, jsouc pře-
svědčena, že jednou ranou zabije dvě mouchy.
i volnost vědeckého bádání i lidový parla
ment, jemuž kulturním bojem budou připra
veny chvíle nejtrudnější.
Dnes zachvátil zápas již veškeré stu
dentstvo a všecky university, a přes jasné
znění zákonů o volnosti vědeckého badání
na universitách, stačí odhodlání německé
křesťanské strany sociální způsobiti hotové
události a vedle právního řádu — otřásá
se druhý důležitý pilíř státní organisace, vy
soké školství a s ním zájem osvěty a po
kroků
A opět jsou to živlové, kteří se vydávaj
za síly stát udržující, za ochránce řádu
pořádku, opět jsou to Němci a převahou
německá vysoká hierarchie a aristokracie
kteří své panovačné choutky staví nad zájmy
ostatní!
Nás Čechy při tom nemůže ani zvláště
radovati, že tuto vzplanul boj, kterýž zuří
nejlitěji v řadách německých, vždyť jsme za
posledních let až příliš často se přesvědčili
že jim všem jazyková práva národů neně
meckých jsou stejně trnem v oku.
Luegrův
profesor
Wahr
Němec
Čecho
Vídeň
10
article
Zápas o vysoké školy přenesen byl jim
mimo to do kruhů, kteréž nemají a nemohou
ani míti potřebného rozhledu kulturního, což
samo o sobě jest více než počátkem des
organisace státní společnosti.
My Čechové musíme se tu zachovat
jako národ, jenž jest stejně dbalý svých
vlastních práv jako zájmů svobody, pokroku
a osvěty.
Útoky zahájené Němci míři totiž na obé
i na naše práva jakožto národa, i na idey
pokroku a od dob znovuzrození našeho
národnost a svoboda byly a jsou našimi
vůdčími hvězdami.
Na jednu stránku universitních srážek
musíme tu však zvláště upozorniti. Nepo-
slední příčinou nepokojů v Inšpruku, ve
Štyrském Hradci a ve Vídni jest také ne-
snášelivost německého kulérového student-
stva, kteréž nechce trpěti, aby studující,
organisovaní ve sdružení konfesijní, nosili
své zvláštní barevné odznaky a čapky jako
buršáci a nechce je připustiti v tak zvaném
plném vixu do síní promočních. A právě to
zavdalo bezprostřední podnět, že poslanee
Hagendorfer přivedl s sebou ku promoci
dvou klerikálních studujících na universitě
štyrsko hradecké několik set venkovanů nejen
jako díváky, ale jako ochrannou stráž. C
dále následovalo, je známo.
Nuže, nejsou liž tyto srážky mezi barev-
nými německými studenty znamením, že jest
na čase podobné středověké přežitky vůbec
odstraniti a s nimi zároveň odkliditi ze ži
vota universitního jeden ze zdrojů opělujícíeh
se srážek?
Čecho
Němec
Nepa
Vídeň
Štyrský Hradec
11
article
Záležitost prof. Wahrmunda ovšem jes
souvislá s otázkou volnosti vědeckého bádán
a svobody vysokého učení, ale rvačky ně-
meckých studujících o barevné trety nemohou
mezi námi způsobiti nijaké opravdové účasti.
Čím dříve a čím důkladněji se tento zevnějš
pramen nesnášelivosti na universitách od-
straní, tím bude lépe.
Okolnost však, že již i vrstvy lidov
v alpských zemích do těchto věcí zasahují,
jest ovšem předzvěstí toho, čeho bychom se
všeho ještě v tomto soustátí mohli dočkati,
ponechá-li se hlavní slovo německým
stranám, jak patrno, nemají smyslu ani pro
právo ani pro občanskou rovnost ani pro
snášelivost a občanské soužití.
Anarchie, kteráž takto v posledních do-
bách zabírá ve státním společenství čím dále
tím širší kruhy, která bezohledně vnáší roz-
vrat do jeho ústrojí, ta nepřipouští, abychom
my Čechové a ostatní, slovanští národové
dlouho a dobrácky spoléhali pouze na svá
dobrá práva.
Tuť nastala již povinnost, seřadití se
čeliti rostoucím zmatkům, nechceme-li se
prostě státi spoluvinníky národa, kterýž se
násilnickými prostředky vymyká z dosabu
zákonů a který v touze po nadvládě — z
sazuje nejtěžší rány rovnosti občanské.
Wahrmunda
Čecho
Tuť
12
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 68.)
Ve Vídni, 19. května.
(Původní zpráva telef. »Nár. List a«.)
Na počátku a na konci sehů z
šestihodinné byly veliké bouře
napřed mezi křesťanskými sociály a německými
radikály pro událostí štyrsko-hradecké a inšpru-
cké, potom mezi českými sociálními demokrafy
a českými radikály. Mezi oběma bouřemí konala
se za praskrovného účastenství a za nepatrné
pozornosti rozprava o prostředcích k vyhubení
révokazu. Když mezi došlými spisy čtení byl
pilný návrh posl. Malika, vyzývající vládu, aby
učinila opatřeni, by se neopakovaly! podobná
události, jaké se přihodily v sobotu na univer-
sitě štyrsko-hradecké, křičeli bohopustě křesťan-
ští sociálové. Navzájem křičeli také němečtí ra-
dikálové zvláště na posl. Hagenbofera, kterému
bylo přezděno „celiský zrádse!“ Vídeňský anti
semita, Němec, který sluje Prochaska, volal na
obě strany: „Vy se tu perete a němečtí sedláe
v severních Čechách ta odnesou! Ti budou nu-
ceni mluviti česky.“ Jak z tohoto výroku viděti
má pan. Prochaska náramně mylně představy
o poměrech v království českém.
Návrh posl. Malika jest podepsán tolik.
ješté poslanci Irem a Jägrem, ale povstalo pror
poslanců s dostatek. Jak známo, musí býti ná
vrh podepsán nebo podporován nejméně 20 po
slanci. Zpráva některých listů večerních, že je
také čeští radikálové podporovali, ješt stejně
bezpodstatna jako včerejší zpráva, že čeští radi
kálové podopsali dotaz posl. Malika v téže zále
žitosti. Vypravoval to totíž včera večer poslanee
Malik žurnalistům, ale věc se nesnáší se sku-
tečnosti. Když pak později čten byle pilný návrh
proti rektoru vídeňské university dvor. 1 radov
ene
Malik
Hagenbofer
Němec
Irma
Jägr
Vídeň
Čechy
Prochaska
poslanecký sněmovna
13
article
Ebnerovi, jenž ve včerejší vyhlášce své napsal
o sedlácích štyrských, že v sobotu ve Štyrském
Hradei vtrhli do budovy universitní jako banda,
bouřili napřed křesťanští sociálové, a když jim
posl. Edvard Stransky odpověděl, bylo mu ře-
čeno, že je Žid a Čech. To jsou patrně podle
soudu některých křesťanských sociálů největs
nádávky, jimiž možno někoho zabrnouti.
Pro útok národních sociálů na sociálně
demokratického poslance Svěceného na nádraž
c. k. státních drah v Praze za pouličních demon-
sírací národních sociálů — při srážce té by
poslanci Svěcenému, jak se tvrdí, vyrván dešt
ník — učinil posl. Němec na předsedu dotaz
Ebner
Edvard
Žid
Čo
Němec
Praha
14
article
Interpelace ta byla provázena souhlasem celéh-
sboru českých soeiálních demokratů a hlučným
jich výkřiky proti českým radikálům, jež na ga-
lerif byly sice slyšítelny, ale nerozeznatelny. Na
jednou skočil posl. dr. Soukup přes několik la
vic k posl. Klofáčovi a chtěl se naň vrhnouti
byl však zadržen poslanci Šilingrem, Staňkem.
drem. Diamandem a prof. Masarykem. Poslanei
vypravují, že posl. Klofáč řekl, že by byl
k obraně použil nože, kdyby naň byl dr. Soukup
sáhl. President sněmovny dr. Weiskit chner od-
pověděl velmi naivně. Řekl totiž, že předloží
věc konferenci předsedů klubů, by ji vyřídii
v pokoji a míru. Potom posl. Klofáč vznesl
na předsedu sněmovny zase svůj dotaz, za něhož
se opakovaly scény stejně hlučné a stejně bouřli-
vé jako za dotazu posl. Němce. Český poslanee,
který byl svědkem této lomozné dohry dnešní
schůze, pravil: „Z počátku rvali se Němcia
teď zas Čechové!“ A jiný poslanec český pro-
nesl tento ironický úšudek o celé této příhodě
„Byl to pokojný rozklad státní němčinou mezi
českými bratry!“ Interpelnce českého sociálního
demokrata na presidenta dra. Weiskirchnera
byla totiž německá. Interpelace předsedy českých
radikálů na presidenta byla tolikéž německá —
jen výkřiky a vzájemné nadávky byly české.
Soukup
Klofáč
Šilingr
Staněk
profesor
Masaryk
doktor
Weiskit
Němec
Němcio
Čecho
15
article
z Vídně, 19. května. (K. k)
Předseda dr Weiskirchner zahá jil schůz
v 11.20 hod.
Mezi došlými spisy byl pilný návrh Mali-
kův o událostech na št.-hradecké universitě. Pri
jeho čtení křesťanští sociálové pokřikovali na na
vrhovatele. Návrh byl bez doslatečných podpisů,
pročež předseda žádal za jeho podporu. Tu němečt
radikálové začali křičeti „Fuj“ na křesťanské šociály.
což lito prudce opakovali. Vřava trvala delší dobu
až předseda za ironické pochvaly křesťanských sc-
ciálů sdělil, že návrh je dostatečně podporován.
IIlučné scény mezi křesťanskými sociály
a svobodnými Všeněmci na jedné straně a mezi kře-
stanskými sociály a Všeněmci na druhé straně opa-
kovaly se také při čtení křest.-sec. pilného návrhu
Prischingova, v pěmž zádá se zadost za urážku štyr
ských sedláků. jíž dopustil se rektor vídeňské uni-
versity Ebner zan užálosli na št.-hradecké universitě.
Vřava trvala i za čtení dalších došlých spisů, tak-
že hlavní řečník Jukel, jemuž předseda udělil slovo
k pilnému návrhu Schrafflovu o nouzové akci pro
vinařské kraje, nemohl se dlouho dostali k slo-
vu. Konečně vřava ustala a Jukél mohl mluviti. On
i druhý hlavní řečník Eisenhut líčili smutnou
situaci dolnorakouských vinařů, prosíce sněmovnu
by přijetím návrhu osvědčila, že chce vinařům) po-
moci.
Po doslovu navrhovatele byla pilnost schválena
a rokovalo se o meritu o zprávě vinařského výboru.
Po úvoču ref. Zeinera ministr dr. Ebenhoch
slíbil učiniti, seč bude, ahy způsobené škody mrazem
v r. 1906 byly odčiněny a vinařům všech korunních
zemí se dle možnosti pomohlo. Kdyby se poměry
nezměnily, budou poskylnutě půjčky prodlouženy
opět na rok a o povolení nových půjček nebude zle.
Weiskirchner
Zeiner
Ebenhoch
Vídeň
16
article
V drobném pronejí:
rauní čislo e sobě . . . za 9h
odpolední . . . . . . . za 2 b
Ve filialkách na venkovšn
ranní čislo. . . . . . . . 10 h
odpolodní . . . . . . . . 44
Inserát
plati se hotově nspřel.
Přešplaceni a inserty příjiná ndmini-
strace v Marlanské slicl č. z.
Tam nacházejí se též redake
akárna s ezpedice „Károdnich Listů“.
Rukoplsy se nevracaji-
17
article
Nový uherský zákon je tak přísný, jako rakouský.
Ministr vynaloží vše, aby vinařství bylo zdokonaleno
a dostalo se zase na bývalou výši. (Hlučná pochvala.)
Posl. Ploj žádal, aby minístr při nouzové akci
dbal také Přímoři, Dalmacie, Gorice, již. Tyrolska a
Štyrska. Pochybuje, že zavedením nového zákona
uherského poslouží se rakouským zájmům.
Posl. dr. Hočevar žádal za opatření pro slovinské
vinaře; — Malik stěžoval si do mizerných cest
ve vinných krajích štyrských, čině příslušný doda-
tečný návrh: — Biankini by rád. aby vláda uherská
dostála závazku vydati zákon proti umělému vínu,
neboť nelze trpět, aby maďarští bryndalové vín
ničili dalmatské vinařství; — šl. Gugenbery žádal.
by byl změněn zákon o podporách na vyhubení mši-
ce a dr. List přimlouval se za dolnorakouské vinaře.
K Schrafflovu návrhu rozprava uzavřena a hlav-
ními řečníky zvoleni Brunner (pro) a Mayer (proti).
Posl. Mayer (Dol. Rakousy) přimlouval se za
schválení výborového návrhu.
Posl. Brunner stěžuje si do zanedbávání Moravy.
Nic se pro ni neděje, ač by také potřebovala podpory.
Činí dodatečný návrh, aby vláda přispěla náležilou
státní subvenci moravským vinařům. (Pochvala)
Po doslovu zpravodaje a věcných opravách
schváleny výborové návrhy i dodatky, načež jednání
přerušeno.
Posl
Přímor
Tyrolsko
Štyrsko
doktor
Hočevar
Malik
Schrafflův
Brunner
Mayer
Dol
Dalmacie
Gorica
Rakousy
Morava
18
article
Posl. Němec (při dolazu na presidenía) prawvil,
že se udál včera v Praze případ, o kterém třeba sa
zmíniti. Posl. Svěcený byl na cestě k nádraží Franti-
ška Josefa přepaden demonstranty, vedenými posl.
Klofáčem. (Bouřlivé volání u sociálních demokratů:
„Fuj. Klofáč!“, odpor a výkřiky u českých radikálů.)
Posl. dr. Sonkup volá: Načisto sproslý chlapl
Několik sociálnědemokratických poslanců, mezi ni-
mi posl. dr. Soukup, ženou se k lavicím českých
radikálů, kde nastává prudká srážka
Předseda: Dbejte přece vážnosti parlamentu! pa-
ne poslanče Soukupe, volám vás k pořádku. (Slovní
potyčka mezi českými radikály a sociálními lemokra-
ty trvá nepřetržitě.)
Posl. Němee: Demonstranti vyšli ze schůze, ve
které posl. Klofáč nadával na sociální demokraty,
obviňoval je z národní zrady a z úplatnosti, protože
dle jeho mínění při projednávání kontingentu nová-
čků postupovali příliš málo radikálně. Posl. Svě-
cený, který nijakým způsobem se nezúčastnil ani
schůze ani demonstrací, byl na cestě k nádraží po-
znán hlavním agilátorem národně-sociálních dělníků.
kterýž davy podněcoval proti posl. Svěcenému a
na něho volal: „Zbiite ho, zable ho!“. Jmenovaný
agitátor sám holi mířil na hlavu posl. Svěceného.
(Nové boušlivé volání „Fuj!“ u sociálních do nokratů.
Posl
Němec
Josef
Klofáč
doktor
Sonkup
Soukup
Svěcený
Praha
19
article
Bouře. Předseda stále zvoní a žádá marněo
klid)
Posl. Němec: Posl. Svěcenému bylo vynadáno.
bylo jim strkáno, a byl mu vyražen deštník. Bylo
to skutečné vřepadení. Řečník táže se předsedy, zdali
chce přivésti tento zarmucujíci případ na příšlí kon-
ferenci klubovních předsedů k řeči a pohnouti strany
k tomu, aby hájily svobodu a osobní bezpečnost po-
slanců, také když náleží jiným stranám a dbáti cti
sněmovny. (Hlučný potlesk u sociálních demokratů,
odpor u českých radikálů.)
Přodseda: Událost v Praze jest jisíě politování-
hodná. Přiznávám, že mě vždy bolí, když v boji po-
litických stran nepoužívá se zbraní ducha, nýbra
násilnosti.
Hlas u socišlních demokratů: Nožů!
Předseda: Oznámím tento případ konferenci klu-
bovních předsedů a požádám předsedy, aby ve smy-
slu smíru a smírlivosti působili na své soudruhy.
n n
(Hlučný potlesk a smích)
Posl. Klofáč rovněž v dolazu prohlašuje, že př
včerejší události v Praze nebyl přítomen. Kdyby byl
býval přítomen, nebyl by prípad přešel mlčením.
Jest každému známo, že také vůči nepříteli jedná
vždycky loyálně. (Výkřiky u sociálních demokratů
a českých radikálů. )
Přodseda žádá o klid.
Posl. Kloláč pravil, že ve včerejší schůzi v Prazs
neřekl nic neslušného. Za to, co stojí v „Národních
Listech“, není zodpovědný. (Nové výkřiky a odpor.)
Posl. Klofáč poukázal na to, že hned, když slyšel
o srážce s posl. Svěceným, prohlásil, že neschvaluje,
co se slalo. (Výkřiky) Má vždycký odvahu také vůči
svým přátelům vystoupiti, jeslliže provedou něco ne-
slušného. Čeští spciální demokrati musí se však sna-
Posl
Němec
Klofáč
Svěcená
Praha
21
title
Svatopluk Čech.
Čo
22
article
Zápisky českého Epimenida. 9)
Zápisky českého Epimenida. 9)
Umělče, tvoř! mluvy nech!
Báseň tvá buď pouhý dech!
Tato rada Göthova tane mi na mysli, zatín
co zbytečně namáčím péro, nemoha se dostati
ke kloudnému začátku.
Dobře ti rozumím, slavný mistře. Bývaly
doby, kdy se mi také mluva zdávala hrubou pří
těží myšlenky, kdy jsem spatřoval v inkoustu
sprostý rmut, kterým se poskvrňuje a kalí jej
duchová čistota; psával jsem své první pokus
jen tužkou, ale i v těch stopách tuhy pozbývala
myšlenka svých původních svěžích barev jak
jsrní květ sešedlý silničním prachem.
Často bývala tehdáž moje touha neuvědo
mělým plagiátem onoho Göthova verše. O, že ne
mohu — myslíval jsem si — bez těch zpitvořují
cích a sevšedňujících, zkalujících a znečišťují-
cíeh pomůcek hmotných příme z duše na papi
vdechnouti, co vzdušným vděkem a leskem za-
mihlo se v mé představě.
Později jsem ovšem poznal, že duch může
se sdělovati právě jen prostřednictvím hmoty
že dosti jest, pakliže idea jen prokmitává hru-
bým slovním obalem jako asi lehký zátřpyt oka
prozrazuje hnutí vnitřní.
A pak nyní, mým sestárlým čelem nepro
hánějí se již takovi étheričtí motýlkové průsvitně
zářivých křídel, abych se příliš strachoval po
škediti hmotným dotknutím psychický jejich pel
Za tolík roků pronikl zemský prach pórami tě
lesné slupky pozvolna i do záhybů duše, usadi
se v nich šedivými vrstvami, citím na každé my
šlence jeho tihu.
Ale přece hodí se mi, ve smyslu poněku
změněném použiti velmistrovy rady. My stař
rádi se do široka rozpovídáme a po každém
črtnutí, kterým zamýšlíme doceliti obraz své
myšlenky, vždy opět vznáváme za potřebné při
dáti ještě nějakou čárku, ještě nový rys, který
by pomohl znázorniti naši představu co nej
* Viz » Národní Listy« 13. května t.e
Epimenidés
Göthův
23
article
ostřeji a nejvýrazněji; a zatím právě tou důklad
nosti stává se slovní roucho myšlenky nemotor
ným kalmukem, který nedává vyniknouti než
leda nejhrubším jejím obrysům a v němž ub -
žačka vypadá spíše jako ověšený sťojan, než
jako skutečné, živé dítko myslícího lidského
mozku. K tomu bývá onen slohový kalmuk notne
ošumělý, neboť prošedivělá hlava podobá se
herbáři obrazův a idef, hojně sice nasbíraného
z luhů celoživotní zkušenosti a četby, ale vy-
sušených v pouhá bezbarvá schemata, takže
našinec útrpné čtenáře nudí tím více, s čín
větší chutí a pílí sahává do té zásoby vybledlýeh
dojmů životních a každému dávno známých kni-
hových frází, o nich se ovšem zapomnětlivý stárý
autor — ale jen on sám — někdy může domni-
vati, že je právě teprv vynalezl.
Ostatně, jak po ukončeněm právě odstav i
pozoruji, podal jsem bezděký jím samým —
ó ironie osudu! tedy zrovna kajíenou úvahou
o stařecké povídavosti a přepjaté důkladnosti —
názorný příklad, jak nesnadno se našinec vy-
hýbá těmto hlavním vadám pozdního tvoření
Vím, že se jim sotva vyhnu zcela. Avšak
mám alespoň dobrý úmysl a chci připomínat
si jej hodně často.
24
article
Proto hned nyní na začátku zdržím se in-
ventárního popisu staro-nového bytu, nedotknu
se podrobností mě podnájemní smlouvy s pan
Kerábovou, nevylíčím zevrubně ani domácnos“
její, nepřiložím fotografického snímku obou man-
želů a pokud se jejich neteře — —
„Báseň tvá buď pouhý dech!“
Ano, nic než dech, takový lehýnký, pra
lehcunký, neviditelný a nezachytitelný dech
přeletné zavanuti čehosi lahodně šimravého jako
svěžího větérku, do tvé tváře, jako nenadálého
výdechu skrytých v trávě fial ke tvému chřípí
Nota bene: Ne snad abyste probůh! tento fial
kami paríumovaný dech vztahovaly k nete
manželů Korábových — toť by bylo pěkné za
hájení odboje proti stařeckému přemítání sta
rých myšlenek! — chtěl jsem vlastně jen vy-
stihnouti lehounkou hru neurčitých myšlenek
která mě za té tiché, podvečerní chvíle koléba
do příjemné nálady v měm podkrovním hnízdě
při otevřeném poprvé, západem březnového
slunce již docela jasně svíticím okně, v měkkém
kdysi a dosud zbytek vycpávky si uhájivším
křesle, na pytlovém povlaku, který paní Korá-
bová ještě neodstranila a jímž hnouti sám s
netroufám.
Kerábová
Noto
Korábův
25
article
III.
nloset a
Je to zvláštní: mám slušnou řádku roků
za sebou a větší polovinu té doby ztrávil jsem
v dalekém cizím světě, ale dosuď nezažil jsem
ničeho, co by se mohlo nazvati skutečným do
brodružstvím, až večer zde v samém středu
milé staré domoviny, v tiché spořádané Praze.
Zkrátka: Vyšel jsem si opět na volnou po
tulku městem, abych pozoroval a s minulost
porovnával nýnější tvářnost ulic i ráz života
v nich. O dojmech své procházky nehodlám však
nyní promlouvati; začinám zde teprve koncem
jejím.
V odlehlé, pošmourně malebné ulici upou
tala mou pozornost hospůdka starého rázu. I ple
chový věnec visel ještě nad klenutým vehodem
domu téměř černého, na němž trochu výše.
v železném držadle upevněna, trčela vzhůru že-
lezná lilie pěkné starobylě práce, ale všecka již
zrezavélá ir oním držadlem. Nápis hostin
„u stříbrné lilie“ dokazoval, že kdysi na pyš-
ném průčelí kvetla nádhernou září.
tichý spořádaný Praha
26
article
Divil jsem se, že nekvetla také v mých
vlastních vzpomínkách. Býval jsem milovníkem
zapadlých romantických hospůdek. Ale na tutc
se nepamatuji ze svých studentských toulek. Ne-
kolik předešlých dní věnoval jšem obhlídce po
svých bývalých zátiších pijáckých; ale shledaí
jsem, že většina jich v nové Praze zmizela na-
dobro, jiná moderně vystřízlivěla, některá pal
již z venčí jevila takovou sešlost, že snad an
za onoho času nebyl bych se odvážil do tako-
vého doupěte. Avšak tato neznámá „lilie“ zdá
se — alespoň zevnějškem — zcela odpovídat
mýn představám daleké minulosti. Což? Podí
vám se do ní.
Hostinský s dlouhým prošedivělým plno
vousem vítá mne otázkou: „Pivo?
„Máte také víno?“ (Odvykl jsem v cizin
pivu.)
„O ano, kolikeré: rakouské, dalmetinské —
nebo i mělnické, je-li pánu libo?“
„Tedy mělnické.
Hostinský schválil moji volbu němým úklo-
nem hlavy holé jako dlaň. Vůbec měl velikou
podobnost s Prokopem Holým, jak vlivem na-
šich malířů utkvěl v obecné představě, kter ou
naši vědci marně se snaží opraviti upozorněním
že latinské jeho přízvisko „rasus“ neznamená
lzasn
„lysý“, nýbrž „oholený“.
Hostinská místnost se zajímavou žeberna-
tou klenbou, jak dosud ve starých pražskýeh
domech tak zhusta spatřujeme, byla jen málo
Ted mělnický
Prokop Holá
Praha
27
article
osvětlena oknem z ulice, uzké, i v nejjasnější
der. zašeřené. Na opačné straně místnosti polo-
světlo procházelo v hustý soumrak, ač i tam
objevil jsem menší okno se starobylou mříží ve
výklenku tak hlubokém, že měl v něm dosti
místa stůl s dvěma přistěnnými lavičkami. Na
jedné z nich seděl jediný host, který v tu chvíli
mimo mne hospůdku oživoval. Rysů jeho tváře
nemohl jsem pro šere rozoznati ani ve chvílích,
kdy ji zdvihal z dlaně ruky o stůl opřené.
Za to rozeznal jsem v bližším polosvětle,
když mé oči poněkud zdomácněly, že zařízení
hostince bylo sice prosté, ale čisté a pořádné.
Bezpochyby sedává u těch spravovaných, ale
pečlivě vypraných ubrusů honorace té odlehlé
malostranské ulice, lokayové na pensi, skromní
úřadníčkové a starosvětští malí domácí.
Trvalo hezkou dobu, nežli se vrátil hostin-
ský s vínem.
„Mám zadní sklep trochu daleko a „hlu
boko!“ omlodval se. „Ale víno je pravě, kní-
žecí, přímo z paláce a k tomu protekéní!“ do-
dal s významným úsměvem.
„Pane Prokope, ještě jednu!“ ozvalos
z temného výklenku v pozadí.
Hleďme, skutečně Prokop! podivil jsem se
vtipu náhody.
Rys
Prokop
malostranský ulice
28
article
Potom jsem znovu zabloudil zpytavým po-
hledem do výklenku. Ale tam se právě udál
náhlá změna. Jarní slunce na své odpoledni
dráze dospělo patrně místa, zkad jeho veselo
paprsky nějakou mezerou v tlačenici roztodi
ných nádvorních přístavků mohly proniknouti.
do zadního okna hospůdky. A zrobily tam mi
strovsky kus zlatnické práce nebo spíše kabi-
netní kousek šerosvitové malby asi tak po způ-
sobu Gerarda Dowa či — náležite-li k moder-
ním nepřátelům této pýchy svých nizozemských
souvěkovců — řekněme raději Jana van der
Meer. Oba milovali výklenky okenní se sporem
záře v stínu na lidské podobě v nich stojící neb
sedící, a zvláště van der Meer měl vroucí zá-
libu v takové hře paprsků slunečních, jakou
zde zabloudilé slunce pojednou provedlo v še-
rém zákoutí, na osamělém pijáku u zadního
okna „stříbrné lilie“. Zaprášené sklo zatřpytilo
se jako průhledné zlato, zřeřavěly na okraji re-
zavé pruty mřežové a starožitný vzorec umělé
jejich spleti objevil se přesnou silhouettou na
skvěle ozářené zdi výklenku, kam šikmo šlebal
ohnivý prut, jako plamenný meč archanděla,
rozrážeje moc temnoty, která tam dosud necb-
mezeně vládla. Dosud sice halila větší poloviei
Dow
Meer
29
article
stolu, hosta při něm sedícího i stěnu výklenku
za jeho zády; ale zeuchané vlasy nad osvětleným
čelem tohoto změnily se v motanici zlatých ni-
tek a také huňaté obočí mžikající řasy přimhou-
řených očí upomínaly na chomáčky blyštivé
třásně.
Mžikání svědčilo, že náhlý přechod ze sou-
mráku do příkrého jasu působil na hosta rušivě.
Poposedl také trochu na zad, aby vztýčená hlava
unikla světelné záplavě; části oblíčeje, právě
se zamihnuvší v oslňující záři, zmizely tím opět
ve stínu a mohl jsem zřetelně rozeznávati jen
hubenou ruku, která nyní dlouhými tenkými
prsty bubnovala po zjasněné polovici stolu. Byla
osvětlena tak ostře, že jsem na ní i z té distan-
ce dobre viděl i chloupky svilici na slunci jako
obnivé vlasy Děda Všerěda.
Děd Všerěd
30
article
Týmž báječným osvětlením zaleskla se
právě také nad stolem lebka Prokopa Holého,
který postavil k bubnující ruce čerstvě naplně-
nou sklenici s hustou bílou pěnou pod zářící
malbou okovaného víčka.
Poněvadž hned na to hostinská odvolala
manžela k nějaké poradě do kuchyně, osamotněl
jsem opět ve světnici s tichým pijákem a tento-
krát na delší dobu.
Nevím, co je dlouhá chvíle. Pamatuju
i z mladých let, že jsem sedal mnoho hodin
v opuštěné celým světem hospůdce, kde mi sta-
čily k zábavě vedle mých myšlenek (nle nesudte
z toho ani na hloubku jejich ani na tropickou
bujnost obraznosti!) dva tři staré, stokrát viděné
obrazy na stěnách, zaprášená reseda v okně,
pozorování mrzutého hostinského nebo nějakého
sem zabloudilého spoluhosta za jiným stolem.
Po starém zvyku studoval jsem i nyní muže
v okenním výklenku. Bavilo mne hádati z jasně
osvětlené ruky i z úryvku hlavy, který se mi
na chvilku okázal ve třpytu slunečním, jak asi
vypadá celek nyní opět v hustém stínu ztajený.
Jisté bylo prozalím jen, že je to člověk postavy
štíhlé a vysoké; o stáří nemohl jsem bezpečně
souditi, ač se mi zdálo, že v oné matenici zla-
tých nitek, jež před chvilkou zasvítila nad
vrásčitým čelem, ve skutečnosti skrývalo se
i trochu stříbra; pokročilému věku nasvědčovala
i schumlanost huňatého obočí, které jsem právě
zahlédl; a rukáv, jehož okraj se jevil s bubnu-
jící rukou ve slunečném prahu na stole, nepd-
poroval domněnce, že tenco častý (vide: víčko
na sklenici!) host „stříbrné lilie“ nenáleží k ho-
řejším dosílitisícům. neb aspoň se nehoní z
elegancí.
Prokop Holý