1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 112. ze dne 24. dubna 190l.
4
masthead
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
5
article
= Transport Brescia na Ventotene. Z B-
logni se oznamuje: Vrah krále Humberta Bresci by
ve Spezzii v době noční s největší tajností dopraven
na loď. Ke druhé hodině s půlnoci zaslechli důstoj-
níci a mužstvo parníku »Messagero« pojednou dlouhý,
ostrý hvizd a brzy potom přistál u lodi člun přístav-
ního úřadu. Policejní inspektor v občanském oděvu
a šest četníků pod velením strážmistra přivedli na
palubu válečné lodi spoutaného člověka. Odsouzenee
kráčel zcela lhostejně špalírem námořních důstojníků
a vojáků. Všichni poznali v něm vězně. Byl to Bresci.
Záklopka, vedoucí do dolejších prostor lodi se ote-
vřela a vězeň v ní zmizel. Na to oznámeno veliteli
lodi, že se mu ukládá, aby dopravil královraha na
ostrov Ventotene. Mezi plavbou bylo dovoleno něko-
lika lodním důstojníkům, navštíviti královraha v jeho
kabině. Bresci byl stále střežen dvěma četníky, spou
tán na rukou a na nohou a ležel na hromadě slámy.
Stěžoval si stále na mořskou nemoc a snažil se je-
viti největší lhostejnosť nad svým činem. Na otázku
důstojníka odpovědě! Bresci, že doufá, že revoluce
mu vrátí svobodu. Na večer královraždy nemůže prý
zapomenout, poněvadž byl hrozně týrán, zejména
prý jakýs četnický poručík jej zuřivě bil a trhal mu
šaty s těla. Na další otázku odpověděl Brescí, že
nemohl chybit svým výstřelem, poněvadž se byl před
tím pilně cvičil. Když se byla válečná loď přiblížila
k ostrovu Ventotene, převezen byl Bresci na parníku
tamního přístavního úřadu na ostrov a doveden do
žaláře, kdež si odpyká svůj doživotní trest. Byl tam
zavezen, aby učiněn byl nemožným každý pokus
útěku aneb násilný pokus se strany anarchistů
osvoboditi jej. Na to se »Messagero« ihned vrátil do
Spezzie.
Humbert
Brescia
Ventoten
6
article
= Výstava Sienkiewiczova otevřena byla
těchto dnů v místnostech toveckého klubu ve Varšavě.
Nalezá se tu mimo jiné 339 podobizen a fotografií
Sienkiewicze, jeho rodiny, jeho předků atd. Dále vy-
stavena tu veškerá díla Sienkiewiczova v originálech
a překladech do italštiny, frančiny, angličiny, něm-
činy, spanělštiny, ruštiny, češtiny, chorvatštiny atd.
Mimo to obsahuje výstava četná díla, spisy a po-
jednání o literární činnosti slavného polského autora
Nakonec jest tu bohatá sbírka veškerých adres,
diplomů a darů, jež podány básníku k jeho jubileu.
= Pěkné hospodářství. Z New-Yorku se
oznamuje. Onehdy v noci potloukal se v okrese
Tenderloin Charles Jones, který dle vlastního do-
znání millionáře Marsche Ricea, svého pána a dobro-
dince zavraždil — o čemž jsme svého času přinesl
zprávu — a výtečně se bavil. Travič chodil v prů-
vodu policisty Brinleya z jedné zábavní místnost
do druhé, statně popíjel, a přiše do styku s různými
lidmi, kteří se s ním bavili, avšak nikdo ho nepo-
znal. Bylo již dávno po půlnoci, když policist upo-
menul Jonesa, že jest již čas k návratu, a dovedl
jej zpět do vězení na policejní hlavní stanici v Mul-
berry streetu. Celá tato historka nebyla by zajisté
nikdy vyšla na jevo, nebýti několika zpravodajů
kteří vše vypátrali a prozradili. Nyní dlužno vyčkati.
co všemu tomu řekne okresní návladní Philbin,
neboť není pochybnosti, že Jones podobné vycházky
k svému »zotavení« často podníká.
= Vrah prozrazen ženskou zvědavostí.
V jednom z posledních čísel sborníku společnosti
Sienkiewiczův
Sienkiewicz
Jones
Brinleya
Varšava
NewYork
Marsche Ricea
7
article
»Palestine Exploration Fund« obsažena pověsť, roz
šířená mezi fellahy a charakterisující ženskou zvě-
davost. Jakýs fellah zavraždil pocestného, jenž před
svou smrtí zvolal: »Můj vrah bude objeven.« —
Vrah odpověděl: »Pohřbím tě pod touto hromadou
kamení a nikdo ani nezpozoruje, že's byl zavražděn;
neboť jsme daleko od lidských příbytků.« — Právě
hnal vítr před sebou kus trnitého chrastí. Tu zvolal
umírající: »Toto chrastí objeví tvůj zločin.« Zemřel,
vrah jej pohřbil a rodná obec zavražděného na něj
zapomněla. Minula léta. Jednoho dne spatřil vrah
ze svého okna kus chrastí, poháněného větrem.
Usmál se. Žena jeho se ho tázala, proč se směje.
Nechtěl jí to povědět, ale když naň nalehala, odpo-
věděl, že si vzpomíná na něco, co se přibodilo po-
dobného dne, jako dnešní. Zvědavá ženština nepře
stávala se vyptávat, až jí vše pověděl. Prosil ji ještě,
aby se nikomu o tom nezmiňovala, a ona mu to
slíbila. Avšak po nějaké době pohádal se se ženou,
počal ji bít a žena křičela: »On mne zabije jako
onoho pocestného, jehož pohřbil pod hromadou ka
mení, ale přisám Allah, trní vše prozradí.« Sousedé
to slyšeli a tak trní prozradilo vraždu a vrah ne-
ušel trestu.
Allah
Palestine Exploration Fund
8
article
= Rvačka o řád. Z Paříže se oznamuje
Jeden ze zdejších krejčí, výtečník ve svém oboru
objednal těchto dnů v jakés velké restauraci zname-
nitou snídani pro tři osoby. Jednoho ze svých přátel
sebral na ulici z radosti nad tím, že mu druhý jeho
přítel oznámil, že mu vymohl titul důstojníka akade-
mie za jeho studii o mužském kroji od starověku až
na naše dny. Mezi hostinou dal si milý krejčí podat
právě došlé číslo úřadního listu, hledal v seznamu
vyznamenaných svoje jmeno, ale marně. Rozzuřen
vzkřikl na přítele, jenž mu byl namluvil, že se mu
podařilo, získati pro něj po značných obtížích
vyznamenání — stálo prý to 800 fr. —: »Vy jste
lhal, nejsem mezi vyznamenanými.« — Ochotný pří-
tel líčil z počátku svrchovaný úžas, ale milý krejčí
nedal se uspokojiti a mezi oběma přáteli došlo ku
pěstnímu zápasu, při němž rozbito množství mis,
sklenic a láhví. Nezbylo než povolati policejního
komisaře, jemuž s největším namaháním se podařilo
poučiti trpce sklamaného krejčího, že musí zaplatiti
nejen řád, ale i rozbité nádobí. — »Dobrá, ale ten
chlap mi musí vrátit mých 800 franků,« vzkřikl oši-
zený rozzuřen.
Paříž
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 18. dubna 1901: Pechouš Jan, posluha,
31 rok, 1150-II. Kosař Jan, syn soustružníka, 5 měs.
408-III. Löwyová Amalie, manželka obchodníka,
58 roků, 885-I. Samec Václav, soukromníky 82 roky,
293-III. Kasíková Veronika, manželka horníka, 68 r.
450 III. Sieber Jan, hostinský, 40 roků, 426-III.
Lebenhartová Marie, vdova, 58 roků, 462-III.) Votru-
bova Božena, dcera uzenářského, 3 neděle, 170. IV.
— Ve všeobecné nemocnici: Prášková
Marie, manželka dělníka, 53 roky. Erbert Alois,
kamenník, 54 roky. Kubíček Karel, dělník, 43 roky.
— U milosrdných bratří: Hroch Mikuláš,
poštovní sluha, 71 rok. Koch Edvard, číšník, 34 roky.
— U Alžbětinek: Červenková Marie, vdova po
zedníku, 79 roků. — U milosrdných sester:
Cmiralová Marie, vdova po nádenníku, 61 rok. Fili-
pová Jos., dělnice, 24 r. — V chudobinci: Vaněk
Jan, býv. obchodník, 87 roků.
e8 mao
zst snadslověs lava
a o adcov duto iposvil
řdlr - di
mvot i e
Kosař
Jan
Löwyová
Samec
Václav
Kasíková
Sieber
Božena
Alois
Kubíček
Karel
Koch
Praha
Fit
Jos
Pechouš Jan
Lebenhartová Marie
Prášková Marie
Hroch Mikuláš
U Alžbětinka
Červenková Marie
Cmiralová Marie
Vaněk Jan
10
article
Národní divadloit
Národní divadloit
Ve středu 24. dubna.
Odpol. o 3. hod.
Představení pro lid.
stt ase ne
Sulamit.
Dramatická báseň o 3 dějstvích. Napsal Jul. Zeyer.
Režisér: Jarosl. Kvapil.
Začátek o 7. hod. 101. hra v předplacení.
1o o13. čtvrtka,ře
soči
Rusalka.
Lyrická pohádka o 3 dějstvích od Jar. Kvapila.
Hudbu složil Antonín Dvořák.
Jula
Zeyer
Kvapil
Dvořák
11
article
Svandovo divadie na Smichove.
Svandovo divadie na Smichove.
Ve středu 24. dubna.
Začátek o 7. hod.
V dobročinný účel.
sdmds
Chocholouš.
Obraz ze života továrního oř4 jedn. od Wilden-
4ri
9898
brucha. Režisér p. J. Kubík st.
Wilden
12
article
Pištěkovo divadio na Kral. Vinohradech,
Pištěkovo divadio na Kral. Vinohradech,
Ve středu 24. dubna.
Začátek o 3/47. hod
72. lidové představení za poloviční ceny.
Pekla zplozenci.
Kavárna „Sport“ otevřena vždy do rána.
Pištěkův
Kral
13
article
Havelok
Havelok
ulstr
olek
plášte
pamy
vše v hojném výběru za levně
ceny doporučuje
14
article
H. Vopálka
H. Vopálka
obchodní dům se suknem
v Praze, na Perštýně číe
slo 13.
oan k
H Vopálka
Praha
Perštýn
15
article
Kaučuková
Kaučuková
dob
lens vo
iie
17
title
J. V. Černý v Praze,
Černá
Praha
18
article
Jungmannova třída, 19.
Jungmannův třída
19
article
pitde
por
sbia
20
article
ovním klubům nabízím se k provedení veškerých od-
znaků v cenách levných a v elegantním provedení.
21
article
.V. ER,
.V. ER,
umělecký závod rytecký v Praze, Jung-
mannova třída, 19.
tlv dsé ai
lalss jnssá kašiv
Jung
Praha
22
article
— Lituji vás! přerušil jej pohrdlivě můj Francouz.
Vy si přejete výslech — výborně. Zavedu ho ťedy, ale
ne jinak, než za přítomnosti domácího pána, Fomy. Bog-
danoviče; jste s tím srozuměn?
Bulkenfress se z pod brejlí bojácně na něj podí-
val a běhal po pokoji.
— Což nechápete, nešťastníče, zvolal Kereti, že
musíte za každou cenu mlčeti jako ryba; dovědí-li se
o úloze, kterou jste v celé této smutné události hrál,
budete nucen opustiti ihned dům, a vám se zde vede
dobře, vždyť taková výborná místa nevisí na hřebíčku!
A vy tak sám lezete do pasti! Proč to — ptám se vás?
— Můj milý příteli, pravil pojednou žalostivě Bulken-
fress, zajíkavě a nevšímaje si netrpělivých pohybů a zna-
mení, kterými usiloval Kereti zadržeti proud jeho ne-
stoudných odhalení — můj milý příteli, vy nevíte, jak
mně ublížili, jak mne urazili na eti. Mám citlivé srdcea
vidím, ona jest taková hezoučká a on, ten rytíř z Kuron
jest do ní šíleně zamilován, a já jsem pro ně činil co
jsem mohl, uprosil jsem ji, aby odpověděla na jeho
dopisy. . . . poněvadž její muž, vy víte sám, není více
člověkem, mně jí bylo tak líto, tak velice líto ! . . .A
ten šlechtic ji tak nesmírně miloval, byl zrovna zničen ...
Přijel sem dvakráte v noci. . . . chtěl se zastřeliti, po-
něvadž se nemohla rozhodnouti, aby se s ním o samotě
sešla . . . A když konečně svolila, a domnívali se, že
mne více nepotřebují. — Bulkenfressovi sjely rozčilením
brejle s jeho zahnutého nosu a jeho krátkozraká, červená
očka se obrátila prosebně ke mně — vy jste sám viděl,
mladý muži, že mně před nosem zavřela dvéře. . . . a
mně daroval mizernou jehlici s drahokamem, jako bych
byl prodajný člověk, nějaký ruský úradníček, a začli
313-
Francouz
23
article
tvář k jeho líci a kolebajíc se s ním zároveň, jak se to
činívá s nemocnými dětmi, aby jejich utrpení se zmírnilo.
Ale tento prostředek Vasovi nepomohl, oddal se
laskání své tety, ale nepotěšilo, neuspokojilo ho to, on
s ní nezaplakal a jeho zarudlé oči neustále hořely tím
sžíravým, neuprosným plamenem.
— Tetinko, pravil — vždyť jest všemu konec ! o
— Bůh s tebou, Vasinku! zvolala rychle, aby ne-
zpozoroval vlastní její strach, a začla líbati jeho vlasy —
vždyť mu bylo poprvé hůře a bůh pomohl.A
— Zabili ho, pravil Vasa.
— Zabili? opakovala Anna Vasiljevna zděšeně,
sná
dívajíe se mu do obličeje. za
Neodpověděl. Ještě něžněji tiskla jeho hlavuc k
doon.
své tváři.
ol— Prosím vás, řekl opět — nevolejte ji sem ! . ..
Anna Vasiljevna smutně zamžikala očima, plnýma
slz; pochopovala, o kom Vasa mluvil.
— K čemu ji volati? pravila. — Přijde sama, uvidí,
ubohá.
— Ano, ano, zachechtal se pojednou Vasa krátkým,
křečovitým smíchem — sama uvidí, ubohá! nove
Anna Vasiljevna zbledla jako sténa a podívala se
uleknutě nejprve na něj, potom na mne.
eam ak Jisvo
Obrátil jsem se.
— Vaso, holoubku, začala rýchle, snad bys si lehl,
stějěb o
snad bys usnul a upokojil se?
Roztržitě jí políbil vlasy, vstal, a jakoby si byl
pojednou něco připomněl:
— Lékaři! zvolal, nedívaje se na nikoho. — Což
ous oná —
může po této události ještě žíti?
A rychlými kroky odešel do pokoje otcova..
Vasa
Anna Vasiljevna