ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5b3f5390-75a6-11dc-9221-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 31, org 7, person 68, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v úterý 18. srpna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 227.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí ser v Praze v admlnistraei a měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou sřete na čtnt lata . . . . 7 K 50k ve dllalkáckt na měsíc . . . . . . 2 K 30h Poštent na naěsíe na čtrrt leta . . . . 9 K e0 s drojí zásilkon na něst čtrrt ta . . . . 1 K eo
Praha Poštent
5 article Dnešní rozhodnutí . ..
Dnešní rozhodnutí . .. »O tom pak má býti učiněno rozhodnuti v úterý« napsala vídeňská »N. Fr. Pressee ke konci své sobotní stručné, ale tím nadu- tější impertinence o nastávajícím jmenování soudců v Čechách, v níž tónem a slohem kasárenských denních rozkazů uděluje če- skému ministru krajanu důtku, že ještě ne- vyřídil akt o jmenování soudců v Čechách. »Návrhy, týkající se obsazení jednotlivých soudcovských míst, byly již dávno učiněny úřadnickým výborem konference německých poslanců z Čech, jakož i něm. krajanským ministerstvem vyřízeny, ministerstvo spravedl- nosti dalo k nim již zásadní svolení« — hartusí »N. Fr. Presse« — »takže právem lze se domnívati, že je to české kra- janské ministerstvo, kteréž čin ještě obtíže splnění slibů, před- sedou ministerstva bar. Beckem učiněných. Ovšem meškal ministr Prášek až do nynějška na dovolené a zahají svou činnost až příštím pondělkem, ale mohl již před na stoupením své dovolené vyří- diti tento akt, který byljiž ten- krát hotov a na němž mu ničeho měniti nepřísluší« (»an dem er nichts zu ändern hat«). List zmiňuje se o tom, že čeští agrárníci v poslední době velmi zřetel- ným způsobem dávali na jevo, že hodlají nastoupiti »jiný kurse i zdá prý se, že se ministr Prášek obává, že by k tomu mohlo dojíti při aktivování obchodní smlouvy se Srbskem. Tyto nálady v českém agrárním klubu nepochybně prý přiměly ministra Práška k tomu, abý se oposicí proti jmeno- vání soudců v Čechách nacionálně obzvláště vyznamenal.
Prášek Čechy Srbsko
6 article
Unižující způsob, jakým hlavní německo- liberální list píše o úkolu, zbývajícím če- skému ministru krajanu při záležitosti tak ohromného rozsahu, jako jest právě toto jmenování soudní, bije sice do očí, ale ne- padá na váhu vedle věcných okolností, jež vyplývají z toho pánovitého rozkřiknutí se na zástupce moci a vlivu Národního klubu v Beckově kabinetu. Je to především fakt. že jmenování soudců tak, jak stoj na aktu, daném ministru Práškovi na dovo- lenou a jak je beze změny podepsati má. jest jednou z přípovědí, za kterouž němečtí poslanci z Čech upustili od svých pilných návrhů na sklonku minulého zase dání říšské rady. »V kruzích německých poslanců, « píše »N. Fr. Presse« doslova, »panuje značné veliké rozčilení nad tím, že ještě nedošlo ke jmenování soudců v Čechách, ačkoli tvoří odstavec oněch úmluv, jimiž se němečtí poslanci z Čech dali pohnouti k odvolání svých pilných návrhů.« Obsah paktu mez vládou a německými poslanci kus po kuse vylézá na světlo denní: ryze německý kraj- ský soud trutnovský — tedy obnovene rozdělování správní jednoty země — rukou ministerského předsedy zaručené zamítnutí všech českých nároků na obsazení ředitelství pošt a telegrafů Čechem, — tedy staré německé veto —a nyní soudcovské jmenování v Čechách podle nařízení Volksratu — tedy samostatný vlastní německý status soud- covského úřadnictva v Čechách. Že tomu tak jest, že akt, ministrem Práškem ku »dosti značnému rozhořčení ně- meckých poslanců z Čech« dosud nevyří zený skutečně vyhotoven jest podle zásady rozdělení statusu soudních úřadníků na če- ský a německý, to souditi lze z doznaného
Prášek Čecho Beckov Čechy národní klub
7 article
schválení aktu nejen úřadnickým výborem německých poslanců, ale i ministra Prada . . Jaké bylo spolupůsobení českých činitelů při něm, není-li proti němu žádných námitek Jaký vliv vyhražen byl při něm českému krajanu ministru, když nesmí na něm nic měniti? Měl souhlas českých vůdců a če ského ministra před připovědí ministerského předsedy, anebo až po schválení německého ministra krajana? Z čeho vyplývá závazek ministra Práška, připomenutý mu vídeňským listem, že mu nepřísluší na přichystaném již jmenování soudců v Čechách nic měniti? Tyto otázky útočí na mysl české veřej- nosti, kteráž byla udržována v naprosté ne vědomosti o vývoji a postupu chystaného jmenování soudců až po okamžik, kdy do- vídá se, že jmenování je hotovou událostí, vyřízeným aktem až po — ruce českého ministra krajana, kdy nezbývá tomuto než přijmouti anebo zamítnouti je tak jak jest. Z české strany oficiální ani slovem zodpo- vědných vůdců vládních českých stran, ani řádkou vládního českého tisku nebylo po- skytnuto veřejnosti podkladu nápovědí, na- ražky, z níž by se mohlo posouditi, kterak věc soudcovského jmenování zraje. Po celou tu dobu nebylo možno než výklady o soud- covské statistice v Čechách upozorňovati na kromobyčejný dosah nastávajících osobních změn ve všech kategoriích a hodnostních třídách soudcovského úřadnictva v obvodu vrch. zems. soudu pražského, dosud neví se který model, který vzorec dosavadních jme- nování od Körbra až po Becka má po- sloužiti dekretu, jejž můžeme spatřiti již no nejdříve, o němž má býti rozhodnuto dneš- ním dnem.
Prado Prášek Beck Čechy
8 article
Oběžník o páteční schůzi parlamentní komise Národního klubu konané za před- sednictví posl. Udržala obmezil se na sdě- lení, že jednáno o aktuálních otázkách poli tických a o poměru českých poslanců k vládě. o pokračování těchto jednání ve Vídni, s při zváním obou českých ministrů v pondělí. Zatím orgán české strany agrární při- nesl v neděli »K situaci« obšírnou úvahu jejíž poslední tučně tištěná slova znějí »nejtvrdší a nejhouževnatejší náš odpor«. Na něj že narazí, musí prý byti připraven bar. Beck — kdyby chtěl opravdu něco podniknouti na naši škodu, ujišťuje orgán strany, v jejíchž rukou tentokráte spo- čívá vedení výhradně. »Nejtvrdší a nejhouževnatěj ší náš odpor .. .« Celý článek agrár ního listu, dospěvší k této podmíněné hrozbě, vyhýbá se jádru věci, totiž tomu »něčemu, co by Beck podniknouti chtěl opravdu na českou škodu«, co nejůzkostlivěji. Promlouvá sice namátkami z daleka vrženými o nějakých ujednáních, které se snad při zavřených dveřích mezi Beckem a Němci stala, ale pokud se týče zřízení něm. krajského soudu v Trutnově, to prý naši zemští poslanci dovedou již v pří- čině té svůj vliv uplatniti, »o to netřeba mit starost«. A slíbil-li něco Beck Němcům opravdu — tolik prý »musíme věřiti svým zástupcům, že nedopustí, aby cokoli bylo uskutečněno z oněch postulátů německých, které by značily úder do našich práv«.
Udržal Beck Němec Vídeň Trutnov
9 article
»Venkov«, píšící pod dojmem páteční komise »Národního klubu«, hlásá, že »vládě prostě nevěří«, ujišťuje, že dojde-li ministr Prášek ku přesvědčení, že »opravdu za jeho zády Beck něco nám škodlivého s Němci ujednal«, že učiní vše, aby ujednání taková byla od- volána, zmařena.« Tolik prý musíme věřiti i »našim poslancům i našemu ministru«, který prý před nedávnem napsal do »Ven- kova«, že jest každé chvíle přichystán po staviti se v čelo nejprudší oposice . . . O jmenování soudců v Čechách ani slov a tato úmluva, jak se »Venkov« mohl již v sobotu dočísti v orgánu německého mi- nistra krajana, vyšla přece ze »zavřených dveří« a z poza »zad ministra krajana« na bílý den! A že ten úder v práva naše do- padnouti má, věděl ministr krajan již n počátku své dovolené, akt se jmenováním soudců nacházel se v portefeuillu, který jej provázel ..
Prášek Beck Němec Čechy národní klub
10 article
»Nejtvrdší a nejhouževnatější odpor vlád ních stran českých«. »Tolik musíme věřiti našim poslancům a našemu ministru«, jehož odpor obmezoval se až posud na to, že ne vyřídil akt, splňující přípověď, učiněnou Něm cům podle ujištění jeho vlastního orgánu při zavřených dveřích anebo za jeho zády. Tak stály věci v předvečer dne dneš. ního, kdy se rozhoduje o nejzralejší z pří- povědí Němcům učiněných, hotové až na podpis plnomocníka českého národa v radě koruny. Neodsuzujeme, zdržujeme se i výtek, pochyby své potlačujeme a neukazujeme k tomu kolikráte slovo o nejtvrdším a nej- houževnatějším odporu českých vládních stran třesklo do české veřejnosti a kolikráte již nemělo jiného účinku než hluše zhynulé ozvěny. Neznáme ani znění aktu, jejž k pohor- šení německému ministr Prášek nevyřídil. Ale máme nedvojsmyslnou přípověď J. Exce- lence, tajného rady a ministra krajana Karla Práška. Nepodaří-li se mu, aby Beckova ujednání s Němci českým právům škodná byla odvolána, zmařena, budeme jej vítati v čelo nejprudší oposice, nejtvrdšího a nej- houževnatějšího odporu českého. Uvidíme!
Němec Prášek Beckův Německo ec
11 title
Politické zprávy domácí.
12 article Co prý ruský slavjanofil zažil a slyšel v Praze.
Co prý ruský slavjanofil zažil a slyšel v Praze. Pan dr. Vergun v „Novém Vreme- ni“ zaznamenal hlas ruského slavjanofila, účastníka pražské slovanské konference, jenž je výrazem velké nespokojenosti, již slavjanofi v Praze zažil jakožto Rus. Tu čteme: „Sám „čestný makler“, jak se Kramář ten týden rád nazýval, vyložil mi účel a význam takového cho- vání k Rusům: Rusům bylo třeba zapsati z ucho, že Čechové nejsou již ti „žebráčkové“ , kteří dříve tlupami přicházeli do Ruska jakožto učitelé domácí a gymnasijní, hudebníei a sládci. žili tam dlouho na náklad „Slovanského dopro- činného spolku“ a když se posléze v Rusku při jali, často kompromitovali myšlenku slov. vzá jemnosti v ruské společnosti. Rusové musili se přesvědči“:, že Čechové jsou nyní mocný (!) ná rod, bohatý statky pozemskými (!), snící už o tem, aby přebytky svých úspor umísťoval v Rusku. A Rusové po Cusimě a Mukdenu mu sejí to pociťovat, musejí se radovati, že „bra tuški“ ještě je mají rádi, radovati se a děkovati A hlavně musejí nepozorovati, jak jejich samo libost dostává štulce a šňupky. Slavjanofil dále si stěžuje, že Rusové ne byli v Praze dobře přijati a pohoštěni, že všude byla dávána přednost Polákům. Stížnost posled. ní zajisté vyvráti komitél, který měl na starost uvstání, ubytování a uhoštění účastníků slovan ské konference. Naší věcí je zastaviti se u slov položených zde v ústa dru. Kramářovi. Troufáme si tvrditi, že dr. Kramář těchto slov nepronesi, ano více ještě: tvrdíme, že by se tak o Rusech nevyslovil žádný Čech. V prvé polovině výroku jest obsažena pustá nepravda o stycích česko ruských. Čechové se nikdy nehrnuli „(lupami do Ruska za chlebem. Gymnasijní a jiní učitelé
doktor Vergun Rus Čecho Polák Kramář Ruse Čo Praha Rusko
13 article
chodili do Ruska na pozvání ať vlády, ať sou kromých osob. Styky česko-ruské vždycky byly velmi skrovné, tak skrovné, že velmi málo při spěti mohly k pližšímu poznání obou slovanských národů. Všichni Čechové přicházeli dosud do Ruska jako soukromé osoby a tak také byl v Rusku přijímáni. Jestliže se v Rusku přijal a teple zařídili, museli za to dáti ekvivalent ve své odborné zdatnosti. Jestliže „Slovanský do- bročinný spolek“ některým Čechům, na něj o přispění se obrátivším, podal pomocnou ruku, oni zajisté mu zdvořile poděkovali. Ale český národ se nikdy prosobně neobracel na nikoho v Rusku a ničeho neobdržel. Bylo by nekavalír- ské nazývati jednotlivé Čechy, kterým se od Rusů dostalo soukromé pomoci v soukromých záležitostech, „žebáčky“, a my jsme jisti, že se nikdy žádný Rus ani ruský spolek takovým způsobem o nich nevyslovil. Tím méně je možno a pravdě podobno, že by těmi slovy líčil styky česko-ruské dr. Kramář. A ještě mnohem méně je možno, aby se dr. Kramář vyjádřil, že Čechové svou chladností Rusy trestají za Cusimu a Mukden a staví je od té doby na druhé místo. Pan dr. Kramář zajisté učiní prohlášení. ža uvedeného výroku neučinil. Je toho zapo- třebí v zájmu dalších pravidelných styků mezi Čechy a Rusy. Vyvrácení musí býti takové, aby se těehto slov nikdo nikdy nesměl dovolávati
Čecho doktor Kramář Rus Rusko Čechy
14 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 17. srpna. Němci uloupili na Dálném Východě ruskou vo jenskou lod. „Novoje Vremja“ obdrželo z Čifu telegram o tomto sensačném případě: V Czintao již půl třetího roku stojí parník ruského dělostřelectva jmenem „Angalt“, v ceně několika milionů rublů. „Angalt“ byl zachvácen Němci, soukromými osobami, vykázavšími se padělanými dokumenty. Stalo se to ve sroz- umění s advokáty, kteří chtěli míti dlouhý pro- ces s ruským erárem, jenž bude dokazovati, že loď patří jemu, advokáti to budou popírati a ru- ský erár zase dokazovati a tak na dobu let; při tom se Rusko naplatí a němečtí loupežníci i ad- vokáti vyhrají i potom, když loď bude Rusku muset býti vrácena. Německé konsulárné úřady zúčastňují se tohoto umělého protahování, zů- stavujíce reklamace ruské vlády bez povšim- nuti. Zdá se, jakoby také byly spřeženy s lou- pežníky a advokáty. Německý soud žádal od ruské vlády — peněžitou záruku.
Němec Praha Rusko Novoj Vremja
15 article
Smrt Emanuela Arůna. Senátor korsieký, jeden z nejbrilantnějšíe žurnalistů francouzských Emsnuel Arěne, ze- mřel ve Fazetu, v horách savoyských, kam se uchýlil na radu lékařů. Arěne, dosáhnuvší věku pouze 52 let, narodil se v Ajaccinu. Záhy s věnoval žurnalistice a stal se sekretářem Ed- monda Abouta. V mnoha žurnálech hájil poli- tiku Gambettovu, pomocí jehož se dostal do parlamentu sotva 25letý. R. 1884 vstoupil do redakce »Matmu«, měl prudké polemiky s Jude- tem, jejichž následkem byl souboj, v němž by! Arěne zranén. Arčne kromě politické činnost- věnoval se též literatuře. Byl jedním z prvníeh dramatických kritiků francouzských, napsal ně- kolik komedií. Arěne byl vážně kompromitován v aféře panamské, ale záhy objevil se opět ve veřejnosti rohabilitovaný. Cesta Lloyda Georga do Německa. Angličtí státníci usilují všemožně navázati přátelštější styky s Německem. Ministr obchodu Churchili pronesl rozhodnou řeč proti im- perialistům, kteří podněcují mysl anglického lidu
Arůn Arěne Gambettův Jude Lloyd Georg Ed Německo
16 article
V drobném prodeji: ranní číslo o sobě . . . za odpoledni . . . ua zk Ve flialkšch na venkověi raaní čislo. . . . . . . . 20h odpoludní . . . . . . . . 4 a Inseráty platí se hotově napřad Předplacení a inaesty pšijímá ndeainl- strace v Marianské ulicl č. z. Tam nacházejí se též redakee Uskárna s ezpadice „Národnish Listě- Rukoplsy se navrnosji- proti Německu a zejména vyslovil politování nad známou protiněmeckou řečí lorda Cro- mera v horní sněmovně. Není prý v zásad- ních otázkách a v důležitých zájmech Anglie a Německa nějakého rozporu. Jiný člen vlady Lloyd George vydá se na cestu do Německa, jež prý má za účel zjednati dohodu obou států, aby zmenšeny byly výlohy na zbro- jení na moři. Studování pojišťování dělníků ve stáří je jen první záminkou cesty ministrovy. Lloyd George prohlásil několikráte, že pojišťo- váni ve stáři může být jen tehdy provedeno, když se získají úspory v rozpočtu na válečné loďstvo, neboť vláda nesáhne k jiným prostřed- kům, zvlášté ne ke zvýšení daní. Lloyd George pokládá se za nejvhodnějšího muže anghiekého kabinetu, který je schopen udělati v Berllně náladu pro námořní názory anglické vlády.
Cro Lloyd George Německo Anglie
17 article
Nepodařilo se. Dle doznání právě z Berlína docházejícího není prý o schůzce clsaře Viléma II. s carem ani řeči. Rakousko zůstane v trojspolku. Někteří politikové slovanští kladli naději do schůzky išelské, očekávajíce, že Rakousko ještá v poslední chvíli aspoň pod vlivem Eduarda VII. změní zahraniční politiku svoji. Naděje ty vy- vrací prohlášení v berlínské »Tägliche Rund- schau«, z kterého uvádíme tento význačný citát »Že všecky pokusy odloučit Rakousko od troj- spolku vycházely by po delší dobu na plano — toť jest nejdůležitější poznání ze schůzky išel- ské plynoucí. V Německu byl přijat s uspokoje- ním silný důraz, kladený na přátelství Rakou- ska a Německa a na pevnost trojspolku, důraz, jejž rakouské listy přinášely králi anglickému na uvltanou.« Nerozhodovalo by ovšem stanovisko a tvr- zení nacionalistické »Täghiche Rundsehau«, nle jest významno, že cituje ohlas ten okázale »Fremdenblatt«, orgán zahraničního minister- stva rakouského. Rakousko zůstane tedy i z cenu pohrom přištích vasalem — pardon ! — spojencem německým. Italské a franconzské loďstvo v jednom šiku. »Eeho de Paris« oznamuje z Milána: Jesl úmysl, vyslati francouzskou eskadru do ligur- ských vod, která by pozdravila krále italského za přehlídky po námořních manévrech.
Vilém II Eduard Berlín Rakousko Německo Milán Täghiche Rundsehau Ee jít Paris
18 article Nový vídeňský vyslanec Vel. Brilanie.
Nový vídeňský vyslanec Vel. Brilanie. Reuterova kancelář se dovídá, že za ná- stupce Williama Goschena, který byl jmeno ván velvyslancem v Berlině, v hodnosti velvy- slance ve Vídni jest vyhlédnut Castwright, dosavadní zástupce Anglie v Mnichové. Poprava nevinného. — Terror v Barceloně ne- ustává. — Úrady bez hlavy a bez rady. Barcelonská veřejnost byla přímo překva- pena zprávou, že Rull, odsouzený jako domnělý původce celé řady atentátů pumových z před- chozí doby, neobdržev milost, jest již popraven, za to že obdrželi milost jeho bratr a matka. rovněž k smrti odsouzení. Sdělení o popravé nastávající Rull přijal bled a dlouho se nevzpa- matoval z rány té. Netušilť smrt tak blizkou věřil v odročení popravy. Až do posledalho okamžiku zapřisabal se nevinou svou, aniž al- nějaká odhalení učinil. Ještě na popravišt pravil: »Umirám nevinen — jako obět nenapravitelného omylu, odpou- stlm ale všem.« O jedné hodině vytažena černá vlajka nad barcelonským vězením —
Reuterův Goschen Berlín Vídeň Anglie Barcelona Vela
19 title
FEUILLETON.
20 article Vácslav Viček.
Vácslav Viček. S literární oblohy naši padají hvězdy! Na jaře zmizela jedna z nejjasnějších, či stého a sladkého svitu — Svatopluk Čech — včera do zášeří světa sklesla opět jedna, která už za svítání české literatury na nebi jejím zá Dobrý vlastenec a literát Vácslav Vlč el zemřei! Ne věk šedesáti a devíti let bez několika dnů dovršený, ale úporná nemoc sama jej pře mohla. Od delší doby věděli jsme, že vážně stůně; dávný lékař a přítel jeho, ctihodný dr- Prokeš, netajil se nejbližšímu okolí opavami. A katastrofa skutečně přišla, kdy blízkost její nejméně byla tušena. Náhle — jako když padají hvězdy ... Do nedávna, přese všechnu skličující jej chorobu, kterou přijímal s klidem filosofa jako nutné zlo, pracoval o svých men. sirech z let padesátých a šedesátych, jež ne darmo nazval „Sněhy a ledy...“ Neboť na vše, čeho tak pou- tavě vzpomínal, napadl již sníh zapomnění a ledem rozšafné úvahy pokryt volný tok jeho me- mcirů, v nichž patřil na vše chladným a shoví- vavým zrakem, jak už šťastnou výsadou starců. A to právě rmoutí a dojímá, že odešel ve chvíli. kdy vážil okov z hluboké studny bohatých, život- ních zkušeností, kdy podával veřejnosti dilo nejzajímavější. Jeho úmrtí v dopoledních hodinách včerej šího dne dotklo se těžko sporého již hloučku snad stejně starých nebo o málo mladších jeho vrstevníků, kteří buď s ním v jedné řadě krá- čeli literárními luhy, nebo znali aspoň od po- čátků jeho činnost; ale také bolestně dotklo se
Vácslav vička Čo Vácslav vlčit Prokeš
21 article
řila těch, kdo Váeslava Vlčka znali už jen z odkázané jim tvorby a spravedlivě uznávali, že padesáti- letou činností svou zasloužil si svůj zlatý list v historii české literatury. Daleko zpět dlužno nad rakví jeho se z myslet! Mládím svým přišel do doby, kdy po dlouhé zimní ztrnulosti nadcházelo nové jaro naší li- teratuře. Neruda a Hálek písněmi svými vysoko vzlétali pod obzor a řada jiných mladých nadšenců salmala odvážnou rukou po lauru ne- smrtelnosti. A všichni za jedno byli v krásné, ušlechtilé touze vytvořiti umělecká díla, jimiz by vzbudili úctu k české národnosti a jimiž by uvnitř národa samého vykonali vlastenecké po- slání. Vácslav Vlček byl jedním z okolí Nerudy Hélka.
Váeslava Vlček Neruda Hálek Vlček Neruda Hélka
22 article
Neprotlačil se arci hned blízko k nim, ne- boť také on dříve musil prožít svůj román s Mu- sami. Už jako gymnasista, jak sám líčí ve vzpo- mince „Mé první literární hříchy“, zabásnil si veřejně v „Humorech“ satirou o italské válee a jen Václavu Štulcovi děkoval, že za svou smě- lost nebyl vyloučen. Jako suplenta později za- nesl ho osud do Českých Budějovie — zajímavě líči dobu tu v posledním ročníku „Osvěty“ — ale po nedlouhém působení za kathedrou strhl jej s profesury a zavál do redakce „Národních Listů“. Od doby té o výhradné činnosti jeho bylo rozhodnuto: dal se k literátům a novinářům. Z počátku ve feuilletonech, článcích a droh nějších povídkách, občas i básních uváděl se ve známost čtenářstva; pronikl ale rázem a pře- kvapil i soudobou literární obec, když vydal dvoudílný, první svůj román „Po půlnoci“. Remán byl na tu dobu hotovým výbuchem. Mě sílu, měl dějové ofekty, prozrazoval svěží fan- tasii a slibný, hloubavý talent. Úspěch díla po- vzbudil Vlčka k novému románu „Lidumil“ a svedl na pole povídky historické, ve které přília dal se unášeti fantasii na úkor pravdivého po- dání, ale ne do nemožností. Ušlechtilá, ideová
Štulc Remán
23 article
tendence vyžadovala, čeho se nedostávalo n pozadí historickém. Hlavním při tom zůstávalo že Viček drobnými pracemi, jež uveřejňova v tehdejších „Květech“, „Matici“ a „Světo zoru, připravoval se k další rozměrnější činnost své, ktorá později zračila se ve velikých romá nech, jež jménu jeho získaly populárnosti. Krátce po roce 1870 na novo překvapi Vlček veřejnost ne méně než prvním svým ro mánem. Kdo před tím vytýkali v střizlivosti své Vlčkovi přílišný idealism, jenž celou tvorbou jeho litorární se táhl, nemohli dobře srovnati se s podnikem jeho praktickým a přece na ideál- ních základech zbudovaným. Bylo to, když po nezdařeném Schulzově pokusu znova založil na svůj vrub „Osvětu“ Ani nedůvěra blízkých přátel ve zdar pod- nikání nedovedla jej od záměru odvrátiti a tal došlo ku prvnímu číslu revue, která stala se a dosud je jednou z nejcennějších a nejsta ších, jaké máme. Hned první ročník její obohatil Vlček novým románem z dob husitských Golgota i Tábor; později celá literární jeho činnost dalé s „Osvětou“ se vyvíjela a rostla. Než nejen v tom směru, že odhodlal se k vydávání náklad- né a později výnosné revue získal si zásluh; on dovedl kolem sebe seskupiti ještě kruh do- brých a nejlepších spolupracovníků všech oborů „Osvěta“ vyznamenávala se všestranností, jsoue přístupna střízlivým studiím i ohnivým článkům politiků, rozhledům národohospodářským i lite- rárním, kritikám i beletrii — slovem všemu, čín zásoben může a má býti dobrý, seriosně ve- dený měsíčník.
Schulzův Vlček Golgota Tábor
24 article
„V čase nejhorších bouří strannických byl „Osvěta“ zátiším klidných pracovníkův a útul kem literatury“ — napsal biograf Vlčkův prof. Voborník vším právem. Věnuje své síly redakci „Osvěty“, neusta však pracovitý Vlček na pouhém redigování téže Naopak, ještě v dobách, kdy nekotvila tak bez počně, jako později, psal svůj veliký šestidílný román „Věnec vavřinový“, téměř současně roz- měrnější povídku „Sra svého lidu“ a nedlouho na to známý, s oblibou čítaný román „Zlato v obni“. V mužných létech vznikly pak „Samo- hrady“ — v padesátce a později „Setník Hala- burd“ a „Černé jezero“ — vše vedle publici stické a přiležitostné činnosti, jež zračilase v bezpočtu delších článků, jichž výpočet zna monal by rekapitulaci téměř všech význačnějšíc události. Než ještě jeden směr literární tvorby našel ve Vlčkovi svého představitele, z počátku dost šťastného. V létech šedesátých a sedmdosátých byla-li řeč o nadějích divadla, uvádělo se několik jmen. Mezi nimi Vlčkovo. Stáli tenkrát s Hál kem, Pílegrem, Jeřábkem v průlomu nové doby Vlčkova Milada vítána tehdy jako vzorek novokla sického česk. slohu; jeho Elišku Přemyslovnu pro hlásil Neruda za dílo, zahajující novou éru v hi storickém dramatě našem. Několik jiných prae dramatických ještě dodal; v létech devadesátýc však umikl zůplna, stižen osudem nejednoho z dramatických spisovatelů. Než s tímto neúspěchem ničeho nemohlo a nemůže býti ubráno na literárním díle Vlčko- věl Spravedlivá generace zařadí jej k význač ným zjevům posledních padesáti let a vzdá mu příslušnou poctu, jakož se sluší vzdáti muži. který celý život svůj zasvětil ušlechtilé práci prodchnuté duchem vlasteneckým. V čestno vzpomínce budiž uchování
Voborník Hal Vlčkův Pílegr Jeřábek Milada Eliška Přemyslovna Neruda Vlčko
25 article
K charakteristice Vlčkově přispěje několik tklivých dat z posledních let a posledních chvi jeho života. Byla vyplněna heroickými zápasy s trapnou vkleklou chorobou a tuhou disciplinovanou ener- gii práce, v níž setrvával do posledního dechu Trpěl dlouho zkornatěním cév, které u něho lí- kaři zjistili již před deseti lety. Z počátku mu choroba nečinila velkých obtíží, ale když zkorna tění zachvátilo i cévy srdeční, stala se mu ne moc pramenem neskonalých útrap a muk, kter vytrpěl s myslí opravdu hrdinskou. Stále si ří kal: „Jen zmužile trpět! Jen trpět!“ a toto heslo bylo mu útěchou, když před dvěma lety oči jeho byly zachváceny šedým zákalem, následkem ně hož na jedno oko oslepl úplně, na druhé pak viděl jen mlhavě.
26 article
Ale ani toto neštěstí nepodlomilo jeho život ní energii. Zbaven teměř úplně zraku a trp mimo to ještě záchvaty srdečných bolestí, pra- coval přece neustále a diktoval svému zeti, čle nu Národního divadla, p. Matějovskému, své „Vzpomínky“. Také redakci „Osvěty“ nepře- nechal nikomu jinému a do posledního téměr dechu „Osvětu“ řídil. Choroba jeho zhoršila se nápadně letos v červnu a postupovala tak rychle. že ošetřující jej lékaři pp. prof. dr. Thonayer dr. Prokeš a dr. Janota neměli naprosto žádných klamných nadějí, že by mohl nastati obrat k lep šímu, třeba že občas nastalo zdánlivé zlepšení a nemocný se cítil subjektivně zdráv. V posled- ních 14 dnech zhoršil se stav nemocného tak, že naprosto nemohl ani ulehnouti na lože a celý ten čas byl nucen tráviti v sedě v křesle, z ně- hož každou chvili musil být pozdvižen, poně- vadž mu srdce působilo nesmírné bolesti. Ani v této době nezapomínal na práci. Ještě v pátek korigoval články „Osvěty“, které si dal předčí- tati studujícím a diktoval změny, které dle jeho náhledu se měly v textu uskutečnit. V sohotu dopoledne přijal návštěvy příbuzných a zná- mých, které ještě poznal a přátelsky s nimi bo- vořil. Ale již večer začal blouznit a v neděli upadl v agonii, z níž se již neprobral. V tomto stavu hovořil stále latinsky a řecky a krátce před koncem si v jasnější chvíli opět vzpomněl na „Osvětu“ a tázal se, - již dossi „Politic., přohled“. „Chorvatské záležito sti tam musí býti! Je to důležité!“ mlu- vil jako ze spánku. „Myslíte článek od Radiče?“ tázal se zee p. Matějovský. „Ano, článek od Radiče! Chor- vatská otázka je velice důležitá! Ta tam bít musí!“ Za chvíli upadl v hluboké bezvědomí a pak tiše zemřel . . .
Matějovský profesor doktor Thonayer Prokeš Janota Radič národní divadlo