1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 18. srpna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí ser
v Praze v admlnistraei
a měsíe
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
sřete
na čtnt lata . . . . 7 K 50k
ve dllalkáckt
na měsíc . . . . . . 2 K 30h
Poštent
na naěsíe
na čtrrt leta . . . . 9 K e0
s drojí zásilkon
na něst
čtrrt ta . . . . 1 K eo
Praha
Poštent
5
article
Dnešní rozhodnutí . ..
Dnešní rozhodnutí . ..
»O tom pak má býti učiněno rozhodnuti
v úterý« napsala vídeňská »N. Fr. Pressee
ke konci své sobotní stručné, ale tím nadu-
tější impertinence o nastávajícím jmenování
soudců v Čechách, v níž tónem a slohem
kasárenských denních rozkazů uděluje če-
skému ministru krajanu důtku, že ještě ne-
vyřídil akt o jmenování soudců v Čechách.
»Návrhy, týkající se obsazení jednotlivých
soudcovských míst, byly již dávno učiněny
úřadnickým výborem konference německých
poslanců z Čech, jakož i něm. krajanským
ministerstvem vyřízeny, ministerstvo spravedl-
nosti dalo k nim již zásadní svolení« —
hartusí »N. Fr. Presse« — »takže právem
lze se domnívati, že je to české kra-
janské ministerstvo, kteréž čin
ještě obtíže splnění slibů, před-
sedou ministerstva bar. Beckem učiněných.
Ovšem meškal ministr Prášek až do nynějška
na dovolené a zahají svou činnost až příštím
pondělkem, ale mohl již před na
stoupením své dovolené vyří-
diti tento akt, který byljiž ten-
krát hotov a na němž mu ničeho
měniti nepřísluší« (»an dem er nichts
zu ändern hat«). List zmiňuje se o tom, že
čeští agrárníci v poslední době velmi zřetel-
ným způsobem dávali na jevo, že hodlají
nastoupiti »jiný kurse i zdá prý se, že se
ministr Prášek obává, že by k tomu mohlo
dojíti při aktivování obchodní smlouvy se
Srbskem. Tyto nálady v českém agrárním
klubu nepochybně prý přiměly ministra
Práška k tomu, abý se oposicí proti jmeno-
vání soudců v Čechách nacionálně obzvláště
vyznamenal.
Prášek
Čechy
Srbsko
6
article
Unižující způsob, jakým hlavní německo-
liberální list píše o úkolu, zbývajícím če-
skému ministru krajanu při záležitosti tak
ohromného rozsahu, jako jest právě toto
jmenování soudní, bije sice do očí, ale ne-
padá na váhu vedle věcných okolností, jež
vyplývají z toho pánovitého rozkřiknutí se
na zástupce moci a vlivu Národního klubu
v Beckově kabinetu. Je to především fakt.
že jmenování soudců tak, jak stoj
na aktu, daném ministru Práškovi na dovo-
lenou a jak je beze změny podepsati má.
jest jednou z přípovědí, za kterouž
němečtí poslanci z Čech upustili od svých
pilných návrhů na sklonku minulého zase
dání říšské rady.
»V kruzích německých poslanců, « píše
»N. Fr. Presse« doslova, »panuje značné
veliké rozčilení nad tím, že ještě nedošlo
ke jmenování soudců v Čechách, ačkoli tvoří
odstavec oněch úmluv, jimiž se němečtí
poslanci z Čech dali pohnouti k odvolání
svých pilných návrhů.« Obsah paktu mez
vládou a německými poslanci kus po kuse
vylézá na světlo denní: ryze německý kraj-
ský soud trutnovský — tedy obnovene
rozdělování správní jednoty
země — rukou ministerského předsedy
zaručené zamítnutí všech českých nároků na
obsazení ředitelství pošt a telegrafů Čechem,
— tedy staré německé veto —a
nyní soudcovské jmenování v Čechách podle
nařízení Volksratu — tedy samostatný
vlastní německý status soud-
covského úřadnictva v Čechách.
Že tomu tak jest, že akt, ministrem
Práškem ku »dosti značnému rozhořčení ně-
meckých poslanců z Čech« dosud nevyří
zený skutečně vyhotoven jest podle zásady
rozdělení statusu soudních úřadníků na če-
ský a německý, to souditi lze z doznaného
Prášek
Čecho
Beckov
Čechy
národní klub
7
article
schválení aktu nejen úřadnickým výborem
německých poslanců, ale i ministra Prada . .
Jaké bylo spolupůsobení českých činitelů při
něm, není-li proti němu žádných námitek
Jaký vliv vyhražen byl při něm českému
krajanu ministru, když nesmí na něm nic
měniti? Měl souhlas českých vůdců a če
ského ministra před připovědí ministerského
předsedy, anebo až po schválení německého
ministra krajana? Z čeho vyplývá závazek
ministra Práška, připomenutý mu vídeňským
listem, že mu nepřísluší na přichystaném již
jmenování soudců v Čechách nic měniti?
Tyto otázky útočí na mysl české veřej-
nosti, kteráž byla udržována v naprosté ne
vědomosti o vývoji a postupu chystaného
jmenování soudců až po okamžik, kdy do-
vídá se, že jmenování je hotovou událostí,
vyřízeným aktem až po — ruce českého
ministra krajana, kdy nezbývá tomuto než
přijmouti anebo zamítnouti je tak jak jest.
Z české strany oficiální ani slovem zodpo-
vědných vůdců vládních českých stran, ani
řádkou vládního českého tisku nebylo po-
skytnuto veřejnosti podkladu nápovědí, na-
ražky, z níž by se mohlo posouditi, kterak
věc soudcovského jmenování zraje. Po celou
tu dobu nebylo možno než výklady o soud-
covské statistice v Čechách upozorňovati na
kromobyčejný dosah nastávajících osobních
změn ve všech kategoriích a hodnostních
třídách soudcovského úřadnictva v obvodu
vrch. zems. soudu pražského, dosud neví se
který model, který vzorec dosavadních jme-
nování od Körbra až po Becka má po-
sloužiti dekretu, jejž můžeme spatřiti již no
nejdříve, o němž má býti rozhodnuto dneš-
ním dnem.
Prado
Prášek
Beck
Čechy
8
article
Oběžník o páteční schůzi parlamentní
komise Národního klubu konané za před-
sednictví posl. Udržala obmezil se na sdě-
lení, že jednáno o aktuálních otázkách poli
tických a o poměru českých poslanců k vládě.
o pokračování těchto jednání ve Vídni, s při
zváním obou českých ministrů v pondělí.
Zatím orgán české strany agrární při-
nesl v neděli »K situaci« obšírnou úvahu
jejíž poslední tučně tištěná slova znějí
»nejtvrdší a nejhouževnatejší náš
odpor«. Na něj že narazí, musí prý byti
připraven bar. Beck — kdyby chtěl opravdu
něco podniknouti na naši škodu, ujišťuje
orgán strany, v jejíchž rukou tentokráte spo-
čívá vedení výhradně.
»Nejtvrdší a nejhouževnatěj
ší náš odpor .. .« Celý článek agrár
ního listu, dospěvší k této podmíněné hrozbě,
vyhýbá se jádru věci, totiž tomu »něčemu,
co by Beck podniknouti chtěl opravdu na
českou škodu«, co nejůzkostlivěji. Promlouvá
sice namátkami z daleka vrženými o nějakých
ujednáních, které se snad při zavřených dveřích
mezi Beckem a Němci stala, ale pokud se týče
zřízení něm. krajského soudu v Trutnově, to
prý naši zemští poslanci dovedou již v pří-
čině té svůj vliv uplatniti, »o to netřeba mit
starost«. A slíbil-li něco Beck Němcům
opravdu — tolik prý »musíme věřiti svým
zástupcům, že nedopustí, aby cokoli bylo
uskutečněno z oněch postulátů německých,
které by značily úder do našich práv«.
Udržal
Beck
Němec
Vídeň
Trutnov
9
article
»Venkov«, píšící pod dojmem páteční komise
»Národního klubu«, hlásá, že »vládě prostě
nevěří«, ujišťuje, že dojde-li ministr Prášek
ku přesvědčení, že »opravdu za jeho zády
Beck něco nám škodlivého s Němci ujednal«,
že učiní vše, aby ujednání taková byla od-
volána, zmařena.« Tolik prý musíme věřiti
i »našim poslancům i našemu ministru«,
který prý před nedávnem napsal do »Ven-
kova«, že jest každé chvíle přichystán po
staviti se v čelo nejprudší oposice . . .
O jmenování soudců v Čechách ani slov
a tato úmluva, jak se »Venkov« mohl již
v sobotu dočísti v orgánu německého mi-
nistra krajana, vyšla přece ze »zavřených
dveří« a z poza »zad ministra krajana« na
bílý den! A že ten úder v práva naše do-
padnouti má, věděl ministr krajan již n
počátku své dovolené, akt se jmenováním
soudců nacházel se v portefeuillu, který jej
provázel ..
Prášek
Beck
Němec
Čechy
národní klub
10
article
»Nejtvrdší a nejhouževnatější odpor vlád
ních stran českých«. »Tolik musíme věřiti
našim poslancům a našemu ministru«, jehož
odpor obmezoval se až posud na to, že ne
vyřídil akt, splňující přípověď, učiněnou Něm
cům podle ujištění jeho vlastního orgánu při
zavřených dveřích anebo za jeho zády.
Tak stály věci v předvečer dne dneš.
ního, kdy se rozhoduje o nejzralejší z pří-
povědí Němcům učiněných, hotové až na
podpis plnomocníka českého národa v radě
koruny. Neodsuzujeme, zdržujeme se i výtek,
pochyby své potlačujeme a neukazujeme
k tomu kolikráte slovo o nejtvrdším a nej-
houževnatějším odporu českých vládních
stran třesklo do české veřejnosti a kolikráte
již nemělo jiného účinku než hluše zhynulé
ozvěny.
Neznáme ani znění aktu, jejž k pohor-
šení německému ministr Prášek nevyřídil.
Ale máme nedvojsmyslnou přípověď J. Exce-
lence, tajného rady a ministra krajana Karla
Práška. Nepodaří-li se mu, aby Beckova
ujednání s Němci českým právům škodná
byla odvolána, zmařena, budeme jej vítati
v čelo nejprudší oposice, nejtvrdšího a nej-
houževnatějšího odporu českého.
Uvidíme!
Němec
Prášek
Beckův
Německo ec
11
title
Politické zprávy domácí.
12
article
Co prý ruský slavjanofil zažil a slyšel v Praze.
Co prý ruský slavjanofil zažil a slyšel v Praze.
Pan dr. Vergun v „Novém Vreme-
ni“ zaznamenal hlas ruského slavjanofila,
účastníka pražské slovanské konference, jenž je
výrazem velké nespokojenosti, již slavjanofi
v Praze zažil jakožto Rus. Tu čteme: „Sám
„čestný makler“, jak se Kramář ten týden rád
nazýval, vyložil mi účel a význam takového cho-
vání k Rusům: Rusům bylo třeba zapsati z
ucho, že Čechové nejsou již ti „žebráčkové“ ,
kteří dříve tlupami přicházeli do Ruska jakožto
učitelé domácí a gymnasijní, hudebníei a sládci.
žili tam dlouho na náklad „Slovanského dopro-
činného spolku“ a když se posléze v Rusku při
jali, často kompromitovali myšlenku slov. vzá
jemnosti v ruské společnosti. Rusové musili se
přesvědči“:, že Čechové jsou nyní mocný (!) ná
rod, bohatý statky pozemskými (!), snící už
o tem, aby přebytky svých úspor umísťoval
v Rusku. A Rusové po Cusimě a Mukdenu mu
sejí to pociťovat, musejí se radovati, že „bra
tuški“ ještě je mají rádi, radovati se a děkovati
A hlavně musejí nepozorovati, jak jejich samo
libost dostává štulce a šňupky.
Slavjanofil dále si stěžuje, že Rusové ne
byli v Praze dobře přijati a pohoštěni, že všude
byla dávána přednost Polákům. Stížnost posled.
ní zajisté vyvráti komitél, který měl na starost
uvstání, ubytování a uhoštění účastníků slovan
ské konference. Naší věcí je zastaviti se u slov
položených zde v ústa dru. Kramářovi. Troufáme
si tvrditi, že dr. Kramář těchto slov nepronesi,
ano více ještě: tvrdíme, že by se tak o Rusech
nevyslovil žádný Čech. V prvé polovině výroku
jest obsažena pustá nepravda o stycích česko
ruských. Čechové se nikdy nehrnuli „(lupami
do Ruska za chlebem. Gymnasijní a jiní učitelé
doktor
Vergun
Rus
Čecho
Polák
Kramář
Ruse
Čo
Praha
Rusko
13
article
chodili do Ruska na pozvání ať vlády, ať sou
kromých osob. Styky česko-ruské vždycky byly
velmi skrovné, tak skrovné, že velmi málo při
spěti mohly k pližšímu poznání obou slovanských
národů. Všichni Čechové přicházeli dosud do
Ruska jako soukromé osoby a tak také byl
v Rusku přijímáni. Jestliže se v Rusku přijal
a teple zařídili, museli za to dáti ekvivalent ve
své odborné zdatnosti. Jestliže „Slovanský do-
bročinný spolek“ některým Čechům, na něj
o přispění se obrátivším, podal pomocnou ruku,
oni zajisté mu zdvořile poděkovali. Ale český
národ se nikdy prosobně neobracel na nikoho
v Rusku a ničeho neobdržel. Bylo by nekavalír-
ské nazývati jednotlivé Čechy, kterým se od
Rusů dostalo soukromé pomoci v soukromých
záležitostech, „žebáčky“, a my jsme jisti, že
se nikdy žádný Rus ani ruský spolek takovým
způsobem o nich nevyslovil. Tím méně je
možno a pravdě podobno, že by těmi slovy líčil
styky česko-ruské dr. Kramář. A ještě mnohem
méně je možno, aby se dr. Kramář vyjádřil, že
Čechové svou chladností Rusy trestají za Cusimu
a Mukden a staví je od té doby na druhé místo.
Pan dr. Kramář zajisté učiní prohlášení.
ža uvedeného výroku neučinil. Je toho zapo-
třebí v zájmu dalších pravidelných styků mezi
Čechy a Rusy. Vyvrácení musí býti takové, aby
se těehto slov nikdo nikdy nesměl dovolávati
Čecho
doktor
Kramář
Rus
Rusko
Čechy
14
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 17. srpna.
Němci uloupili na Dálném Východě ruskou vo
jenskou lod.
„Novoje Vremja“ obdrželo z Čifu telegram
o tomto sensačném případě:
V Czintao již půl třetího roku stojí parník
ruského dělostřelectva jmenem „Angalt“, v ceně
několika milionů rublů. „Angalt“ byl zachvácen
Němci, soukromými osobami, vykázavšími se
padělanými dokumenty. Stalo se to ve sroz-
umění s advokáty, kteří chtěli míti dlouhý pro-
ces s ruským erárem, jenž bude dokazovati, že
loď patří jemu, advokáti to budou popírati a ru-
ský erár zase dokazovati a tak na dobu let; při
tom se Rusko naplatí a němečtí loupežníci i ad-
vokáti vyhrají i potom, když loď bude Rusku
muset býti vrácena. Německé konsulárné úřady
zúčastňují se tohoto umělého protahování, zů-
stavujíce reklamace ruské vlády bez povšim-
nuti. Zdá se, jakoby také byly spřeženy s lou-
pežníky a advokáty. Německý soud žádal od
ruské vlády — peněžitou záruku.
Němec
Praha
Rusko
Novoj Vremja
15
article
Smrt Emanuela Arůna.
Senátor korsieký, jeden z nejbrilantnějšíe
žurnalistů francouzských Emsnuel Arěne, ze-
mřel ve Fazetu, v horách savoyských, kam se
uchýlil na radu lékařů. Arěne, dosáhnuvší věku
pouze 52 let, narodil se v Ajaccinu. Záhy s
věnoval žurnalistice a stal se sekretářem Ed-
monda Abouta. V mnoha žurnálech hájil poli-
tiku Gambettovu, pomocí jehož se dostal do
parlamentu sotva 25letý. R. 1884 vstoupil do
redakce »Matmu«, měl prudké polemiky s Jude-
tem, jejichž následkem byl souboj, v němž by!
Arěne zranén. Arčne kromě politické činnost-
věnoval se též literatuře. Byl jedním z prvníeh
dramatických kritiků francouzských, napsal ně-
kolik komedií. Arěne byl vážně kompromitován
v aféře panamské, ale záhy objevil se opět ve
veřejnosti rohabilitovaný.
Cesta Lloyda Georga do Německa.
Angličtí státníci usilují všemožně navázati
přátelštější styky s Německem. Ministr obchodu
Churchili pronesl rozhodnou řeč proti im-
perialistům, kteří podněcují mysl anglického lidu
Arůn
Arěne
Gambettův
Jude
Lloyd Georg
Ed
Německo
16
article
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za
odpoledni
. . . ua zk
Ve flialkšch na venkověi
raaní čislo. . . . . . . . 20h
odpoludní . . . . . . . . 4 a
Inseráty
platí se hotově napřad
Předplacení a inaesty pšijímá ndeainl-
strace v Marianské ulicl č. z.
Tam nacházejí se též redakee
Uskárna s ezpadice „Národnish Listě-
Rukoplsy se navrnosji-
proti Německu a zejména vyslovil politování
nad známou protiněmeckou řečí lorda Cro-
mera v horní sněmovně. Není prý v zásad-
ních otázkách a v důležitých zájmech Anglie
a Německa nějakého rozporu. Jiný člen vlady
Lloyd George vydá se na cestu do Německa,
jež prý má za účel zjednati dohodu obou států,
aby zmenšeny byly výlohy na zbro-
jení na moři. Studování pojišťování dělníků
ve stáří je jen první záminkou cesty ministrovy.
Lloyd George prohlásil několikráte, že pojišťo-
váni ve stáři může být jen tehdy provedeno,
když se získají úspory v rozpočtu na válečné
loďstvo, neboť vláda nesáhne k jiným prostřed-
kům, zvlášté ne ke zvýšení daní. Lloyd George
pokládá se za nejvhodnějšího muže anghiekého
kabinetu, který je schopen udělati v Berllně
náladu pro námořní názory anglické vlády.
Cro
Lloyd George
Německo
Anglie
17
article
Nepodařilo se.
Dle doznání právě z Berlína docházejícího
není prý o schůzce clsaře Viléma II. s carem
ani řeči.
Rakousko zůstane v trojspolku.
Někteří politikové slovanští kladli naději do
schůzky išelské, očekávajíce, že Rakousko ještá
v poslední chvíli aspoň pod vlivem Eduarda VII.
změní zahraniční politiku svoji. Naděje ty vy-
vrací prohlášení v berlínské »Tägliche Rund-
schau«, z kterého uvádíme tento význačný citát
»Že všecky pokusy odloučit Rakousko od troj-
spolku vycházely by po delší dobu na plano —
toť jest nejdůležitější poznání ze schůzky išel-
ské plynoucí. V Německu byl přijat s uspokoje-
ním silný důraz, kladený na přátelství Rakou-
ska a Německa a na pevnost trojspolku, důraz,
jejž rakouské listy přinášely králi anglickému na
uvltanou.«
Nerozhodovalo by ovšem stanovisko a tvr-
zení nacionalistické »Täghiche Rundsehau«, nle
jest významno, že cituje ohlas ten okázale
»Fremdenblatt«, orgán zahraničního minister-
stva rakouského. Rakousko zůstane tedy i z
cenu pohrom přištích vasalem — pardon ! —
spojencem německým.
Italské a franconzské loďstvo v jednom šiku.
»Eeho de Paris« oznamuje z Milána: Jesl
úmysl, vyslati francouzskou eskadru do ligur-
ských vod, která by pozdravila krále italského
za přehlídky po námořních manévrech.
Vilém II
Eduard
Berlín
Rakousko
Německo
Milán
Täghiche Rundsehau
Ee jít Paris
18
article
Nový vídeňský vyslanec Vel. Brilanie.
Nový vídeňský vyslanec Vel. Brilanie.
Reuterova kancelář se dovídá, že za ná-
stupce Williama Goschena, který byl jmeno
ván velvyslancem v Berlině, v hodnosti velvy-
slance ve Vídni jest vyhlédnut Castwright,
dosavadní zástupce Anglie v Mnichové.
Poprava nevinného. — Terror v Barceloně ne-
ustává. — Úrady bez hlavy a bez rady.
Barcelonská veřejnost byla přímo překva-
pena zprávou, že Rull, odsouzený jako domnělý
původce celé řady atentátů pumových z před-
chozí doby, neobdržev milost, jest již popraven,
za to že obdrželi milost jeho bratr a matka.
rovněž k smrti odsouzení. Sdělení o popravé
nastávající Rull přijal bled a dlouho se nevzpa-
matoval z rány té. Netušilť smrt tak blizkou
věřil v odročení popravy. Až do posledalho
okamžiku zapřisabal se nevinou svou, aniž al-
nějaká odhalení učinil. Ještě na popravišt
pravil: »Umirám nevinen — jako obět
nenapravitelného omylu, odpou-
stlm ale všem.« O jedné hodině vytažena
černá vlajka nad barcelonským vězením —
Reuterův
Goschen
Berlín
Vídeň
Anglie
Barcelona
Vela
20
article
Vácslav Viček.
Vácslav Viček.
S literární oblohy naši padají hvězdy!
Na jaře zmizela jedna z nejjasnějších, či
stého a sladkého svitu — Svatopluk Čech —
včera do zášeří světa sklesla opět jedna, která
už za svítání české literatury na nebi jejím zá
Dobrý vlastenec a literát Vácslav Vlč el
zemřei!
Ne věk šedesáti a devíti let bez několika
dnů dovršený, ale úporná nemoc sama jej pře
mohla. Od delší doby věděli jsme, že vážně
stůně; dávný lékař a přítel jeho, ctihodný dr-
Prokeš, netajil se nejbližšímu okolí opavami.
A katastrofa skutečně přišla, kdy blízkost její
nejméně byla tušena. Náhle — jako když padají
hvězdy ...
Do nedávna, přese všechnu skličující jej
chorobu, kterou přijímal s klidem filosofa jako
nutné zlo, pracoval o svých men. sirech z let
padesátých a šedesátych, jež ne darmo nazval
„Sněhy a ledy...“ Neboť na vše, čeho tak pou-
tavě vzpomínal, napadl již sníh zapomnění a
ledem rozšafné úvahy pokryt volný tok jeho me-
mcirů, v nichž patřil na vše chladným a shoví-
vavým zrakem, jak už šťastnou výsadou starců.
A to právě rmoutí a dojímá, že odešel ve chvíli.
kdy vážil okov z hluboké studny bohatých, život-
ních zkušeností, kdy podával veřejnosti dilo
nejzajímavější.
Jeho úmrtí v dopoledních hodinách včerej
šího dne dotklo se těžko sporého již hloučku
snad stejně starých nebo o málo mladších jeho
vrstevníků, kteří buď s ním v jedné řadě krá-
čeli literárními luhy, nebo znali aspoň od po-
čátků jeho činnost; ale také bolestně dotklo se
Vácslav vička
Čo
Vácslav vlčit
Prokeš
21
article
řila
těch, kdo Váeslava Vlčka znali už jen z odkázané
jim tvorby a spravedlivě uznávali, že padesáti-
letou činností svou zasloužil si svůj zlatý list
v historii české literatury.
Daleko zpět dlužno nad rakví jeho se z
myslet!
Mládím svým přišel do doby, kdy po dlouhé
zimní ztrnulosti nadcházelo nové jaro naší li-
teratuře. Neruda a Hálek písněmi svými vysoko
vzlétali pod obzor a řada jiných mladých
nadšenců salmala odvážnou rukou po lauru ne-
smrtelnosti. A všichni za jedno byli v krásné,
ušlechtilé touze vytvořiti umělecká díla, jimiz
by vzbudili úctu k české národnosti a jimiž by
uvnitř národa samého vykonali vlastenecké po-
slání.
Vácslav Vlček byl jedním z okolí Nerudy
Hélka.
Váeslava Vlček
Neruda
Hálek
Vlček
Neruda Hélka
22
article
Neprotlačil se arci hned blízko k nim, ne-
boť také on dříve musil prožít svůj román s Mu-
sami. Už jako gymnasista, jak sám líčí ve vzpo-
mince „Mé první literární hříchy“, zabásnil si
veřejně v „Humorech“ satirou o italské válee
a jen Václavu Štulcovi děkoval, že za svou smě-
lost nebyl vyloučen. Jako suplenta později za-
nesl ho osud do Českých Budějovie — zajímavě
líči dobu tu v posledním ročníku „Osvěty“ —
ale po nedlouhém působení za kathedrou strhl
jej s profesury a zavál do redakce „Národních
Listů“.
Od doby té o výhradné činnosti jeho bylo
rozhodnuto: dal se k literátům a novinářům.
Z počátku ve feuilletonech, článcích a droh
nějších povídkách, občas i básních uváděl se
ve známost čtenářstva; pronikl ale rázem a pře-
kvapil i soudobou literární obec, když vydal
dvoudílný, první svůj román „Po půlnoci“.
Remán byl na tu dobu hotovým výbuchem. Mě
sílu, měl dějové ofekty, prozrazoval svěží fan-
tasii a slibný, hloubavý talent. Úspěch díla po-
vzbudil Vlčka k novému románu „Lidumil“ a
svedl na pole povídky historické, ve které přília
dal se unášeti fantasii na úkor pravdivého po-
dání, ale ne do nemožností. Ušlechtilá, ideová
Štulc
Remán
23
article
tendence vyžadovala, čeho se nedostávalo n
pozadí historickém. Hlavním při tom zůstávalo
že Viček drobnými pracemi, jež uveřejňova
v tehdejších „Květech“, „Matici“ a „Světo
zoru, připravoval se k další rozměrnější činnost
své, ktorá později zračila se ve velikých romá
nech, jež jménu jeho získaly populárnosti.
Krátce po roce 1870 na novo překvapi
Vlček veřejnost ne méně než prvním svým ro
mánem. Kdo před tím vytýkali v střizlivosti své
Vlčkovi přílišný idealism, jenž celou tvorbou
jeho litorární se táhl, nemohli dobře srovnati se
s podnikem jeho praktickým a přece na ideál-
ních základech zbudovaným. Bylo to, když po
nezdařeném Schulzově pokusu znova založil
na svůj vrub „Osvětu“
Ani nedůvěra blízkých přátel ve zdar pod-
nikání nedovedla jej od záměru odvrátiti a tal
došlo ku prvnímu číslu revue, která stala
se a dosud je jednou z nejcennějších a nejsta
ších, jaké máme. Hned první ročník její obohatil
Vlček novým románem z dob husitských Golgota
i Tábor; později celá literární jeho činnost dalé
s „Osvětou“ se vyvíjela a rostla. Než nejen
v tom směru, že odhodlal se k vydávání náklad-
né a později výnosné revue získal si zásluh;
on dovedl kolem sebe seskupiti ještě kruh do-
brých a nejlepších spolupracovníků všech oborů
„Osvěta“ vyznamenávala se všestranností, jsoue
přístupna střízlivým studiím i ohnivým článkům
politiků, rozhledům národohospodářským i lite-
rárním, kritikám i beletrii — slovem všemu, čín
zásoben může a má býti dobrý, seriosně ve-
dený měsíčník.
Schulzův
Vlček
Golgota
Tábor
24
article
„V čase nejhorších bouří strannických byl
„Osvěta“ zátiším klidných pracovníkův a útul
kem literatury“ — napsal biograf Vlčkův prof.
Voborník vším právem.
Věnuje své síly redakci „Osvěty“, neusta
však pracovitý Vlček na pouhém redigování téže
Naopak, ještě v dobách, kdy nekotvila tak bez
počně, jako později, psal svůj veliký šestidílný
román „Věnec vavřinový“, téměř současně roz-
měrnější povídku „Sra svého lidu“ a nedlouho
na to známý, s oblibou čítaný román „Zlato
v obni“. V mužných létech vznikly pak „Samo-
hrady“ — v padesátce a později „Setník Hala-
burd“ a „Černé jezero“ — vše vedle publici
stické a přiležitostné činnosti, jež zračilase
v bezpočtu delších článků, jichž výpočet zna
monal by rekapitulaci téměř všech význačnějšíc
události.
Než ještě jeden směr literární tvorby našel
ve Vlčkovi svého představitele, z počátku dost
šťastného. V létech šedesátých a sedmdosátých
byla-li řeč o nadějích divadla, uvádělo se několik
jmen. Mezi nimi Vlčkovo. Stáli tenkrát s Hál
kem, Pílegrem, Jeřábkem v průlomu nové doby
Vlčkova Milada vítána tehdy jako vzorek novokla
sického česk. slohu; jeho Elišku Přemyslovnu pro
hlásil Neruda za dílo, zahajující novou éru v hi
storickém dramatě našem. Několik jiných prae
dramatických ještě dodal; v létech devadesátýc
však umikl zůplna, stižen osudem nejednoho
z dramatických spisovatelů.
Než s tímto neúspěchem ničeho nemohlo
a nemůže býti ubráno na literárním díle Vlčko-
věl Spravedlivá generace zařadí jej k význač
ným zjevům posledních padesáti let a vzdá mu
příslušnou poctu, jakož se sluší vzdáti muži.
který celý život svůj zasvětil ušlechtilé práci
prodchnuté duchem vlasteneckým. V čestno
vzpomínce budiž uchování
Voborník
Hal
Vlčkův
Pílegr
Jeřábek
Milada
Eliška Přemyslovna
Neruda
Vlčko
25
article
K charakteristice Vlčkově přispěje několik
tklivých dat z posledních let a posledních chvi
jeho života.
Byla vyplněna heroickými zápasy s trapnou
vkleklou chorobou a tuhou disciplinovanou ener-
gii práce, v níž setrvával do posledního dechu
Trpěl dlouho zkornatěním cév, které u něho lí-
kaři zjistili již před deseti lety. Z počátku mu
choroba nečinila velkých obtíží, ale když zkorna
tění zachvátilo i cévy srdeční, stala se mu ne
moc pramenem neskonalých útrap a muk, kter
vytrpěl s myslí opravdu hrdinskou. Stále si ří
kal: „Jen zmužile trpět! Jen trpět!“ a toto heslo
bylo mu útěchou, když před dvěma lety oči jeho
byly zachváceny šedým zákalem, následkem ně
hož na jedno oko oslepl úplně, na druhé pak
viděl jen mlhavě.
26
article
Ale ani toto neštěstí nepodlomilo jeho život
ní energii. Zbaven teměř úplně zraku a trp
mimo to ještě záchvaty srdečných bolestí, pra-
coval přece neustále a diktoval svému zeti, čle
nu Národního divadla, p. Matějovskému, své
„Vzpomínky“. Také redakci „Osvěty“ nepře-
nechal nikomu jinému a do posledního téměr
dechu „Osvětu“ řídil. Choroba jeho zhoršila se
nápadně letos v červnu a postupovala tak rychle.
že ošetřující jej lékaři pp. prof. dr. Thonayer
dr. Prokeš a dr. Janota neměli naprosto žádných
klamných nadějí, že by mohl nastati obrat k lep
šímu, třeba že občas nastalo zdánlivé zlepšení
a nemocný se cítil subjektivně zdráv. V posled-
ních 14 dnech zhoršil se stav nemocného tak,
že naprosto nemohl ani ulehnouti na lože a celý
ten čas byl nucen tráviti v sedě v křesle, z ně-
hož každou chvili musil být pozdvižen, poně-
vadž mu srdce působilo nesmírné bolesti. Ani
v této době nezapomínal na práci. Ještě v pátek
korigoval články „Osvěty“, které si dal předčí-
tati studujícím a diktoval změny, které dle jeho
náhledu se měly v textu uskutečnit. V sohotu
dopoledne přijal návštěvy příbuzných a zná-
mých, které ještě poznal a přátelsky s nimi bo-
vořil. Ale již večer začal blouznit a v neděli
upadl v agonii, z níž se již neprobral. V tomto
stavu hovořil stále latinsky a řecky a krátce
před koncem si v jasnější chvíli opět vzpomněl
na „Osvětu“ a tázal se, - již dossi „Politic.,
přohled“. „Chorvatské záležito sti
tam musí býti! Je to důležité!“ mlu-
vil jako ze spánku.
„Myslíte článek od Radiče?“ tázal se zee
p. Matějovský. „Ano, článek od Radiče! Chor-
vatská otázka je velice důležitá! Ta tam bít
musí!“
Za chvíli upadl v hluboké bezvědomí a pak
tiše zemřel . . .
Matějovský
profesor
doktor
Thonayer
Prokeš
Janota
Radič
národní divadlo