Číslo 17.

V Praze, dne 18. ledna 1902.

Ročník VI.

Redakce, administracea expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevraceji Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty, Inserty účrujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výnody Vycházejí denně o sesté nodině ranní V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlive číslo za 8 n. Telslon rodarce č. 1126. Slunce vychází v 7 hodin 53 minuty ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 28 minuť večer

ULKt

účet o. k. poštovni spořitelny č. 860. 790.

Sobsta Sv. Přisky.

LlS Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Františka u Křižov. od 17.-21. t. m. Předplatné pro Prahu domu: s donáškou do 2.00 měsíčně . . . .. čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně.... K 33.60 Pro tuzemsko postou: měsíčné. .. .. K 3.— čtyrtletně ... K 8.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— Předplatné do ámeriky. Francie. Švýcarska, Ita- ie, Belgie a Anglie: čtyrtletně .. K 13.2 K 52.E0 celoročně Telef. administrace l126-

Úloha katoliků ve XX. stuleti. V Praze, dne 17. ledna. Dr. A. Ehrhard, katolický kněz, prelát a profesor na theologické fakultě vídeňské je Schel- lista, čili katolický modernista. Tentýž právě vydal knihu: Der Katholicismus und das zwanzigste Jahrhundert— Stutt- gart- Wien, kteráž během 14 dnů dožila se druhého vydání, a v níž snaží se vésti důkaz, že katolicismus ani z daleka není tím odumírajícím tvarem věků dávno již vy- znělých, nýbrž že i ve XX. věku osvědčí se ži- vota schopným kulturním činitelem stejně, jako za devatenáct věků své minulosti, pokud jen sami katolíci splní úlohy, jaké jim náš nový věk ukládá. Netřeba podotýkati, že kniha ta vzbudila ne- jen značnou sensaci, ale též pozastavení v těch kruzích, jež výrokům poněkud smělejším se strany katolických vědců nejsou přivyklé: musí se však dosvědčiti, že kniha prof. Ehrharda věnovaná apoštolskému vikáři dru. Kolomanu Bělopotockému, vyšla s aprobací biskupa rottenburg- ského dra. Paula Viléma z Kepplerů, udělenou s podotknutím: ačkoliv v leckterých bo- dech jsem názorů jiných nežli spisovatel, neváhám nicméně knize preláta profesora Ehrharda církevní imprimatur uděliti z ohledu na to, že na sobě nese pečeť hluboké mravní rozvahy a vroucí lásky ku sv. církvi.

Učený spisovatel probírá skoro všecky pře- dešlé věky, snaže se ty které poměry katolické církve ku proudům času objasniti a závěry na dobu nejbližší činiti. Uznává, že problém smíření katol. církve s moderním světem jest z míry těžký, kte- rýž problém roztřiďuje ve trojí: 1. Kterak po- vstaly nynější nábožensko-církevní poměry; 2 jaký je podstatný ráz a dosah dnešního rozporu mezi katol. církví a moderním světem; 3. jaké úkoly čekají v nejbližší budoucnosti XX. věku k odkli- zení konfiiktu mezi světem a církví Rokem 1870 započíná nejnovější církevní doba, v níž doposud stojíme. Možná, že doba ta ponese název doby Lva XIII. Závěrečná charakteristika — praví autor — Lva XIII, opatrného diplomata a zároveň cituplného básníka, učeného bohoslovce a zároveň realisticky naladěného církevního poli- tika, nezdolného biskupa římského a spolu nejrozto- milejšího člověka v jedné osobě, náleží budoucnosti. Spisovatel klade veliké naděje na smíření ka- tolické církve s moderním světem, k čemuž všecky súčastněné vřele vyzývá. Musí býti se vší přísností a rozhodností vysloveno, že kdokoliv se cítí věr- ným synem katolické církve, již tím samým ne- pozastavuje se u lidských slabostí její zástupcůa členů, nýbrž doznává se k těm Božským silám, jež se v ní zjevují; ne k dočasným proměnám na po- zemské pouti, nýbrž ku věčným hvězdám, zářícím na Božské poslání církve; ne ku přežilým výsled- kům určitých církevních období, nýbrž k živým pramenům její tvoření, jež nemohou nikdy za- schnouti, protože proudí z věčného života a do něho též odtékají.

Výkony nejdůležitější pro příští práci katolíků zahrnuje v toto trojí: 1. Kromě důsledného vývoje dogmatického učení, nesmí nic specific ky středověkého býti považováno zá- vazným pro náš věk. 2. Všem novým náboženským a církevním potřebám, vznikajícím zmoderního kulturního života, i kdyby od výjevů středověkého nábo- ženského života značně se líšily, ano snad i s nimi v odporu byly, musí se jíti laska vě v ústrety. Moderní náboženské potřeby roze- znávají se od středověkých především ve dvou bodech: individualismus a vnitrnosti (innerlichkeit). Též s nacionalismem, který není než snahou, indi- vidualitu svého národa k platnosti přivésti, může a musí se účtovati. Z křesťanské staré doby, s níž přítomnost má mnoho společného, lze poznati, že intensivnější připouštění laiků k církevním úkolům a dopřání jim větších církevních práv pokud toho potřeba by se jevila, nemůže býti považováno za

požadavek necírkevní. Život katolické církve ne- podobá se mechanismu přinášejícímu stále tytéž formy, nýbrž živému organismu, jenž se novým podmínkám bytí a žití příspůsobuje. Uskutečnění a udržení této harmonie mezi náboženstvím a opráv- něným kulturním, politickým, hospodářským a so- ciálním zájmům, jest největší důležitosti. A konečně 3 a nejpovšechnější úloha obsahuje souhrn (Ge- sammtsumme) duševní, mravní a sociální práce, kterouž katolíci kulturní sílu katolicismu skutkem osvědčovati a naproti odpůrcům katol. církve zaji- stiti jsou povinni. — Na jiném místě vyslovuje se Ehrhard stručně o zřizování katolických universit, uvažuje při tom všecky důvody pro i proti Doznává se k heslu: udržovati posici katolické myšlénky na stávajících universitách, sesilování této posice energickou a plodnou prací na střediskách, z nichž všecka aka- demická mládež nejvyšší vzdělání čerpá; znovu- dobývání katolické církvi odcizených kruhů účin- nými důkazy její přízně ke kulturním snaháma též její kulturní vlastní síly. Védecké práce kato- líků musejí se vztahovati na trojí odborné studie theologie, filosof e a dějepisu.

Též o literatuře a umění vyjadřuje se: Nikoliv pohodlné panování je úkolem katolické církve, nýbrž práce a boj ve službě nejvyšších ideálů člověčenstva, obojí zúrodněné a ozářené pravou láskou k Bohu a lidem: to jest neklamným svě- dectvím dějin a života církve za devatenácte století. Pro obmezenost místa nelze nám další výtahy z knihy v každém ohledu zajímavé podati. Sluší zde podotknouti, že již i »Vaterland«a »Reichspost« o spisu Ehrharda posudky přinesly, ovšem že »Reichspost« i této příležitosti používá k útokům na nenáviděný »Vaterland«. Mezitím linecký farář na dómě dr. Karel Braun připravuje spis s názvem: »Bedenken über dr. Ehrhards Vorschläge zur Versöhnug der modernen Kulturu. des Protestantismus mit der kath. Kirche.

Zprávy politické.

V Praze, dne 17. ledna. K sítuací. Předseda mínisterstva dr. šlechtic Körber doufá podle všeho přes všecka rozličná zna- mení přece jen ve zdar připravovaných česko-něme- ckých smiřovacích konferencí, neboť nepřestává za účelem jejich uskutečnění vyjednávati a raditi sa s předními poslauci. Včera večer navštívili jej na jeho pozvání poslanci dři. Pacák, Stránský, Brzorád, Herold, Kramář a Žáček. Roz- mluva ta tevala po dvě ho diny, ale průběhem její byl prý jen způsob, podle něbož bylo by jednati o pří- padných konferencích. Jmenovaní poslanci vzali na vědomí sdělení ministerského předsedy a oznámí je výkonnému výboru říšských a zemských poslancůa také českému klubu na říšské radě. Výkonný výbor sejde se snad již v neděli a sice v Praze. Čeští po- slanci, kteří nejsou členy rozpočtového výboru, odjeli z Vídně ještě včera večer. Rozpor ve vůdčích kruzích mlado- české strany. Žpráva, již včera pod tímto záhlavím jsme uveřejnili, vyňavše ji z »Plz. L« a nikoliv z »Plz. Obz.«, jak mylně bylo vytištěno, podle vý- slovného tvrzení posl. dra. Škardy nezakládá se na pravdě. Smutně pověstná volba trutnovská vyvo- lala prozstím zřejmé rozštěpení poslauců všeněmeckých. Schönerer odřekl se včera v Chebu ve veřejné schůzi voličů svého bývalého panoše Wolfa způso- bem velice rozhodným, po něm pak učinil to také poslanec Iro. Kolik však takových věrných zůstan také nadál ještě při Schönererovi, jest nejisto. Jet přízeň lidská jako mořská pěna. Připlyne a odplyne opláknuvši sotva prach skály, k níž byla se přikrou- žíla. Přízeň lidská je také jako slunečnice. Točí se za sluncem a jsou mnozí, že tímto sluncem nebude Se önerer, nýbrž K. H. Wolf. Každým řádem však vznikne mezi oběma ctiteli Wuotanovými vojna, jež po případě povalí do zaslouženého prachu oba dva.

Uhry a nový celní německý tarif. Říšský uherský poslanec Karel Hieronymi měl včera v Peští o předloze německého tarifu přednášku, k níž dostavilo se hojně obecenstva. M. j. byli přítomni také ministři Hegedüs a Daranyi. Hieronymi dospěl po zevrubném vysvětlení příslušných otázek závěru, že německý celní tarif nebude obmezovati uherský vývoz dříví, ječmene a sladu. Za to však musejí prý Uhry obrátiti se za příčinou vývozu kuku- řice a mouky na trh anglický. Při vyjednávání o smlouvu obchodní s Německem, nutno prý v první řadě postarati se o snížení celních sazeb na hovězí dobytek, pro kterýž musejí Uhry vyhledati si také nová tržiště. Pokud se týká vlivu německého celního ťarifu na autonomní, rakousko-uherský celní tarif, bylo by dlužno, dle náhledu řečníkova, zvýšiti cla na vlnu a vlněné výrobky, za to však nebylo by prý lze ospravedlniti směry celních sazeb na výrobky že- lezářského a strojnického průmyslu, na látky bavl- něné, na plátno, konopí a jutu a na výrobky prů- myslu hedvábnického. Řečník skončil svou s pochva- lou přijatou přednášku prohlášením, že obchodní smlouva s Německem, kteráž by nezabezpečovala Uhrám levnější clo na dobytek a na mouku, nežli jaké jest obssženo ve všeobecném celním tarifu, ne- měla by pro Uhry žádné ceny.

Nový celní německý tarir. Výbor, zv olený od říšského německého sněmu pro celní tarif zamítl od soc. demokratů potíraný návrh státního tajemníka svob. pána Thilemana, podle něhož měl v každém řiditslském okresu berním zřízen býti zvláštní dozorčí úřad pro věci, týkající se celního tarifu. Výbor schválil pak beze změny čl. 2. zákona o berním tar fu (usta- novení vybírání váhových cel z hrubé, vztažně čisté váhy) a čl. 3. (obmezení dopravy zvláště nesnadno prozkoumatelného zboží na určitá místa celní), při čemž zamítl oba, od soc. demokratů podané návrhy pozměňovací. Výbor přijal na konec čl. 4. (sprostění cla pro poštovní zásilky až do 250 gramů a nevy- bírání váhového cla u zásilek pod 50 gramů) s po- změňovacím návrhem posl. Pasche, podle něhož spol- ková rada bude oprávněna k nařizování obmezení pro jednotlivé drahy zboží jen pro případ zneužití. V dnešní schůzi celního výboru zahájili sociální demo- kraté obstrukci. Marně se pokoušel konserva- tivní předseda komise zdolati pokusy obstrukční svou řízností. Na ostrá síova předsedy odpověděli sociální demokraté ostrými slovy, zakázali si, aby se s nimi nakládalo jako s »kluky ve škole« a pokračovali klidně ve své obstrukční taktice. Mezi většinoua menšinou došlo k výměně různých silných výrazů.

Proslýchá se, že více členů většiny komise projevilo již úmysl, složiti svůj mandát v komisi a vrátiti před- lohu do plena, kdyby jednání komise mělo dále tak zvolna pokračovati. Tento úmysl bylo by však sotva možno provésti, ježto kromě usnesení komise musilo by dojíti též k rozhodnutí plenárnímu, k čemuž ovšem bylo by třeba, aby sněmovna byla schopna usnášeti se, čehož však nyní sotva bylo by lze dosíci. Pronásledování Poláků v Prusku nabylo již takového stupně, že němečtí hakatisté dopouštějí se skutků přímo až zločinných, jen aby ztrpčili neblahý osud svých polských spoluobčanů Čteme aspoň ve varšavském dopisu »Kurýra Pozn.« co následuje: »Byl zde konečně odhalen pramen, z něhož vyšlo za poslední doby více polských provolání. Měla za účel poštvati polské proti ruskému obyvatelstvu. Spiso- vateli těchto provolání jsou Němci, a sice zde usedlí Němci, kteří se hlásí k hakatismu. Provolání jsou se- psána dosti nedovedně, neboť obsahují množství ger- manismů. Spisovatelé spoléhali na lehkověrnost Po- láků. Než ruské úřady nevyužívají těchto věcí proti Polákům, nýbrž vznášejí zodpovědnost za ně na vlastní pramen. Těšíme se tomu, ale nečiníme z toho pro budoucnost žádného závěru. Každým řádem stává se mezi Rusy pocit slovanské solidarity vždycky ži- vějším a srdečnějším, a sice nejen vůči Čechůma Jihoslovanům, nýbrž také vůči nám Polákům. Shle- dáváme se v ruském tisku vždy častěji se srdečnou prosbou, abychom konečně vzdali se své víry v po- rušťování. Toto bylo jen dílem vlivů, jež až do ne- dávné doby měli na vládu Němci. Ruský tlsk vy-