V y ťli*/i k«/dý den Bim» v neděli a svátek. PředpláQl M v ádminiilraei

ii ое» í ia ir fraukuvMur a (»od<r|i»ak« ptUiwé X в dl «ile C • v Ostrovní ulici t 1(08 П. f

eía.r » ЛОЯ-11.

Rukopisúv aeTracime • ucpodepean) cb Bfdbáip« , REKLAKIACB neggpečetéoé potýlánj bodtet aeiraa* kovány. Inuráty počítám« eo ntjlrm^L

» Prai«:

poitou:

■Min» . étvrtletni VAUetné . eatoročni 1 gl. kb kr. ■1. »0 kr.

3 , 76 я

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donàienl do domo měsíčně 10 kr.

^islo W6.

\ Praze, v sobotu dne 14. dubna

Roŕník XV.

Dvé autority. —k — .Kde zatlačuje se náboženstvím sjednaná autorita božská, tam trpí tím i autorita lidská, kteráž na této jest založena“ kúra lhostejnosti к náboženství. Poznávají, kev a s co jim ku spáse, aó není-li již trochu pozdě, jednaly a řád Jii po dvanácte let vede se boj kulturní byly zrušeny, v Německu. Na jedné straně hlásá se ; .Véda nákladem je života společenského. Jen hleďme, at každý hodně mnoho ví a umí a pak není starati se nám o morálku. Ta z vědy sama se vyvine Druhá strana, menší počtem, drží se starého principu, že mravnost pěstovat! se musí od útlého mládí a to ovšem na základě autority boží i lidské. Harcovníci na bojišti kulturním zapomněli, že v člověku tělesná stránka úzce souvisí se stránkou duševní. Chtěli stavět! chrámy autoritě lidské bez základů autority boží. Dnes již ukazují se zhoubné následky této methody vychovávací a vzdělávací nejen v Německu, ale takměř po celé Evropě Hořekuje se na domov a školu. Zdaž nejsou školy a domy dnes pohodlnější než kdy jindy? Zdaž rodí se dnes jiné děti a vychovávají je jiného druhu lidé, než dříve ? Kde tudíž chyba? Právě v principu státním. Stát odmítl pomocnou ruku Církve, prohlásil ji za sobě nebezpečnou společnost a vzdělání i vychování národa učinil svým monopolem

Příliš brzy ukazují se následky tohoto Církvi ku společné nové práci. Církev chce velikého státního kotrmelce. Mládež pustne, i být družkou státu, vzornou sestrou, nikoli nemravnosti všeho druhu páše, mládež je i však jeho děvečkou, rozpoutána. Kdo ji udrží? Kdož by udržel ducha lidského v mládí rozpoutaného, když autority neuznává. Proti tisíci bodákům jemu dostačí bedni čka dynamitu, nitroglycerínu. Dnes chvějí se veškeré mocnosti státní před hnutím sociálním, kteréž jedině následkem je vychování a vzdělání bez autority boží. Nemůže ani jinak býti Církev zjednává úctu к Bohu. poslušnost zákonů ho žích, ale touto úctou a poslušností též zavazuje svého vychovance к úctě a poslušnosti nadři» zené moci státní. Pakli se tato Církev opustí, slábne autorita státu a rozpadá se vůčihledě. něhot potom občan nemá jiné pohnutky к poslušnosti než té, že čeká ho trest za přestoupení zákona, má též vědomí, že tak musí býti. aby byl pořádek. Občan má však svůj subjektivní náhled a má jej za lepší než jeho představený i míní pak v tomto případě, že by nedobře jednal, kdyby rozkazu dauébo neposlechl. Zde jest příčina toho mravného zpustošení. Vrchnost představenstvo, které samo

Tyšší autoritu boží uznává, má tím i právo od poddaných uznání své autority poža dovati. Božská autorita jest základem autority lidské. Zajisté dobrý katolík ve véci církevní neuposlechne zákona státního proti Církvi, tak jako ve věci státní neuposlechl by rozkazu Církve, jenž by čelil proti zřízení stát- nímu те vojště, úpravě daní, revnitřní poli- lice atd. Proto také myšlenky sociální, které překrásnou budoucnost ai budují ua ařlceni- nách, ssutinách a mrtvolách nynějších atát- tuích společností, nikdy neujaly se v duši — volá dnea jeden poloúřední německý list. katolicky smýšlející. Jen tehdy by se lid ka- Konečné tedy i v Německu pukla ona ledová tolický uehepil revoluční zbraně, kdyby Gir- Boží v Církvi, ústava Kristova A kdy se to stane, toho nedočká se ani — věčný žid. Sněmovně říšské v Německu předložen bude v těchto dnech návrh církevně politi ckého a spolu i příznivého obsahu, o némž se proslýchá, že ministerstvo bude jej pod porovati. Dejž Bůh, aby jednou již přikročilo se к rozluštění otázky státo-církevní Církev nemíní stát« v jeho oboru rozkazovat, ale také ve svých církevních věcech nedá si oc něho poroučeti. Církev a stát jsou dvě auto rity na svět Bohem k« správě veliké spole čnosti lidské postavené, obě na vzájem se podporují, ale není jedna druhé v podruží Tu zásadu hájil již sv. Petr, když pravi pred radou židovskou: „Více sluší pošlou chati Boha, než li lidí.“ Tu zásadu hájila Církev sv. po celých 18 století; pro ni vykrvácelo tolik tisíc mučeníků Pro ni trpí i dnes stateční katolíci v Německu, ale vzdor tomu nechápou se dynamitu ani nitroglýĚe řinu, neházejí petardy pod nohy mocnářům A proto chče-li Německo zůstat Německem totiž celistvým státem, chce-li jednati^ po i právu, nezbývá mu než smírnou ruku podati

Z říšské rady. (Sněmovna poslanců. — Schůze 294.) Rozdává ее zpráva branného výboru o koně zemské obrany ; zprávy rozpočtového born o vystavěni nové poštovní bndovy ve Vídni o 12. výroční zprávě dozorčí komise státního dlohn ; zpráva řivnostenekého výboru o zákutě v příčině nstanovenl živnostenských inspektorfl ; konečně vládni předloha v příčině upraveni к mcesovaných stavitelských živnosti. — Nové zvolený poslanec rytíř Zachariewicz skládá slib polský. Ministr zemské obrany hrabě W e 1 s e r a h e i m b odpovídá na interpelaci poslanců Lien bacherà a soudruhů v příčině povoláváni čtvrté třídy branců Ministr praví, že dle ČI. 32. branného zákona smi se povolávali čtvrtá třida branců jen výminečoě к odvodn, pakliže obnáší schodek v obraženi doplňovací potřeby během posledních tři let alespoň čtyři procenta. Scho dek obnášel pak dle Hradních výkazů v Solno- hradskn 5»/l3, ve Štýrska 7е/,„. v Korutanech oJ/8I, v Krajině 67/45, v za ten přlčinon byla branců к odvodn Ministr obehodn baron Pino odpovídá na interpelaci poslance Nabergoje v příčině prechmatu rybáků na ostrově Chiaggia v ten smysl, že orgány státní obdržely přísný rozkaz,

Haliči 10*/5 procent, povolána čtvrtá třída

aby isbespeòiiy svobedmu pltvbu po moři ve vzdálenosti námorní «alle od bŕtbo Poslsnee 8 o b 6'n e r e r aľUrnhraus podávají návrb, aby platnost poslaneckého man* dátn byla natanovana na tři leta. Návrh není dostatečné podporován. Do terna, které bnde navrženo císaři, aby ní' i stát bez Boha, na svou pěst jmenoval s něho jednoho člena řliakébo sonda na místo Zieasialkowského, zvoleni M a- dej sk i, 8tojanow>ki a Bmwski Sněmovna pokračuje pak v debatě o česko-moraveké příční dráte. Posi. Tomaičnk praví, že čl. 9. odpo- rnje tiema veřejnému právo v Rakousko. Poněvadž mimo dráhy soukromé provozuje také ztát doprava na drahách, povstává spor mezi státem zákonodárcem a státem konkurentem Řečník varojé před násilnými prostředky a odmítá analogii в Anglií, Francii a Praskem, které se dů vodní zpráva dovolává, dokládaje, že panuji tam jiné poměry. Cl 9. odporuje prý také platným zákonům o soukromém práva, o vyvlastněnt zasahuje rozhodné v obor cizího práva, zejména v obor práva severozápadní dráhy. Řečník jebo přátelé budou hlasovali proti článku 9. Vládni sástnpce dvorní rada Stoinbach prohlašuje, že vláda opírá ae o či. 360. občanského zákona Jako můie se povolili právo vy vlastněni soukromníku, tak může se ho domáhali i stát. Společnosti soukromých dráh json jak profesor Sax dovozuje, delegované podniky,

Brovozoje-li atát ca některé dráze doprava ned to podnik soakromý ; naopak však pronoioje-'i dopravu po dráze společnost sonkromá, provo- znje podnik obecné hospodářský. Vy vlastněni čelí proti drabám a nejen dráhy, ale i výsady mohon býti vyvlastněny. Řečník dovolává se té přičiné výroků amerických sondů, kterými přiřknuto jednotlivým státům právo opravovali železniční sazby, poněvadž dráhy týkayi se ve řejoého zijmn. Řečník probírá pak přísně právnickou podstata této otázky, zejména podstata zákoonitého servitain в věcného práva. O porn ieni nějakého práva nemůže zde býti ani řeči, poněvadž dává ae náhrada. Úkolem společnosti jest očiniti z majetkn prostředek к všeobecnému dobro, aniž by při tom opadla v socialismus (Živá pochvala ) Posi. dr. Angast Weeber polemisojeproti vývodům zástupce vlády. Json-li dráhy podni kem pro všeobecné blaho, mnsf poživati těchže výhod jako tát. Čl. 9. jest neslýchanou věci v rakenshém zákonodárství, zvláštnosti a abnor- miton.

Ministerský rada W i 11 e к dokazuje, že spoluužíváni zmíněných dráh jest rozhodně vý hodnějžl, nežli stavba tratí paralelních. Jedná se o tři poměrné ma é trati dráhy plzeňsko-bře- zeňské, dráhy Františka Josefa a dráhy severozápadní, při čemž jeví se šesteronásobným překládáním zboži a opětnou manipnlací ztráta na čase i na penězích. Zde jest todiž skutečně stav vý- minečný. Ze stanoviska národo-hospodářského čelí čl. 9. к toma, aby sazba, tato dcie železniční, byla vzdor nepřiznitémn útvarn osvebo zena. Řečník prosi sněmovno, aby článek 9. schválila. Na to přijat konec debaty. Tomaščnk trvá při svém náhledu. Tvo fit koncese základ soukromě právního poměru, který nelze změniti jednostranně, čl. 9. nelso porovnávali se smlieným právem stštni polty. Po závěrečné řeči zpravodajové byl článek 9. schválen. Posi. J i r e č e к přimlouval ze pak za brzké vystavěni lokální dráhy ze Strakonic do Vimberko, načet schváleny poslední články, 10. a 11., jakož i resplnce výbprn. Příští zebůse odbývá se dnes Na dennnim, peřádka jeit debata o školol .novelle.

FEUILLETON.

Fidlovačka.

Politický přehled domácí. V Praze, dne 14. dubna Z Vidné Dnes tedy má býti zahájena generální debata o školní novelle, kteráž konečně po dlouhé trnové cestě dospěla к dli svéma, znavena, uštvána, zkaceřována, trnovou koranou korunována. Nyní však ukončena jest strastiplná, tato poct jaji a ona postaví se tváři v tvtř těm, kteří o ni bndon rozhodovat: „Zde mne vizte, nejsem taková, jak se o mně psalo, mlovilo. zde pytevni nož, přicházím, abyste mne očistili a prohlásili, že není v nitrn mém to, co o mně nepřátelé moji psali ! — A doufejme pevné, že školní novella vyjde se sněmovny poslanců jiná, nti do ní vstoupila, vyjde rehabilitována, unyta, v ruce s palmou vítězství. — Kolnjlei správy i v kruzích nejvíce zasvěcených zni sonblasně, že není již pochyby, že jest pro školní novella většina zabezpečena. Od schváleni ji očekávají němečtí konservativci podstatné utvrzení pomèri a zabezpečeni nynějšího pořádku. Debatty o žkolni novelle sáčastni se z Českého klnbn br. Richard Clam-Martinic, Kvičala a snad též v pádu notaseli i dr. Rieger a Weber. Z klnbn středa «Inviti bndou Oelz, Giqvanelli a Oberndoifer. Ústa- váci bndon hlasovali pr»,ti zákona vůbec v druhém i třetím čteni, členům klobá Coroninibo ponechána ve hlasováni úplná volnost, leč není pravda, jak by ústaváci rádi dokázali, že bnde celý klob Coroninibo hlasovali proti novelle.

Rosini, kteři к tomato kluba náležejí, bndon hlasovali pro celý zákon, ale bndon hlasovali proti nstanovenl, kterým se Halič z platnosti jeho vyjímá. Většina pra ice páčí ее nejméně na dvacet hlasů, jelikož ústaváci jit všecky1 své sily mají pohromadě a mohen očekávali jen malou podporo z klnbn Coroninibo a z „divochů*. — Polský klnb radil ее o školní novelle a usnesl se po delil debatě, ve které vyslovil se toliko jeden člen proti novelle, že bnde pro ni hlasovali dle návrhů výborn. Na návrh po 1. Hansnera nsnešeno hlasovali ve třetim čteni proti celémn zákona, kdyby výminky, týkající se Haliče, měly býti snad změněny. Ve včerejší schůzi sněmovny poslanců podala vláda následkem slibu svého při rokování o živnostenské novelle, návrb zákona, kterým opravují se koncesované živnosti stavitelském Návrh zákona tohoto zni tatko : § 1. Živnosti stavitelské ve smyslň § 15 řádn živnostenského json : 1. Živnost stavitelů, 2. živnost zednických mistrů, 3. živnost koncesovaných zedníků, 4. živnost mistrů kamenických, 5. živnost koncesovaných kameníků, 6. živnost mistrů teiařskýeh, 7. živnost studnařů (Brnnnenmeister). — § 2. Stavitel jest oprávněn vysoké stavby a jiné stavby ve spojení viech к tomo potřebných

(Pokračování.) Národní hry, či veselosti nalézáme všu- dež po šírém světě a jsou tyto veselosti abych řekl psychologickým znakem člověčenstva. Byť i moderní civilisace mnohé národní zvyky a slavnosti stírala, na slamník krejčích a fidlovačka pražských obuvníků dosud se neodvážila, tak že směle mohu tvrdili : kdyby ae kdy státi mělo. že by na nuselské louce nebylo více fidlovačky, pak se může i říci, že Prahy není. Prahu bez fidlovačky nelze si ani mysliti. Musí ovšem se přiznali, že i tidlo- vacka, jak se dnes slaví, nemá již toho starého, „ševcovského* rázu ; fidlovačka vším je, jenom ne slavností pražských obuvníků, kterýchž tam není ani к rozeznání. Krejčí a ievci jeví se co hlavní re presentanti řemesel ; krejčí a švec dělají člo věka. Ačkoliv krejčímu celé téměř lidské Lilo к oiacování odkázáno jest, a ačkoliv nohy nejnižší a na pohled nejnepatrnějšími údy člověka jsou, uměl přece švec co do so- Jálního významu a důležitosti své я krejčím na stejné čiře důstojnosti se udrželi. Švec adívá nohy, kloboučník přikrývá hlavu člo- éka, avšak čímž jest kloboučník naproti ševel? Ruce človčka se zřetelem na jich životní i kulturní úlohu mnohem json lůleiitéjáí než li nohj, ale což jest rukavičkář rfiči ševel 1 Ponechávám řešení této otázky filosofům. To zůstane vždy starou pravdou, že švec důležitým jest činitelem v národním životě. Po dlouhé zimě, po svátém postu, kdy se tèlo i duch lidský vedle příkladu Vykupitele postily, při radostných slovech : Vstalí jest této chvíle ctný Vykupitel! radost člověka jako by vytryskla, jako by obnovenou sílou opět vyšlehla. Náš český lid dobu svatopostní dříve bral mnohem přísněji.

Pamatuju se z dob dětských, že i kuřáci i šňupáci čivám svým oblíbeného dráždidla po celou svatopostní dobu odpírali. Jako bych to dnes ještě viděl, šňupáci při vzkříšení s nevýslovným roztoužením z kapes vytahovali kulaté žandovky, klepli si a podali jej — — á — cl ! — kýchalo se po celém kostele. Dnes, jak pravím, mnohé véci se změ nily. Po tuhém postu, po delší přestávce oddávali se Pražané hlučné veselosti, kteréž od jakživa vrcholily ve slamníku, a ve fidlovačce. Kristus vstal z mrtvých, jaro se vrací — vítáme Krista z hrobu, vítáme vesnu z hrobu zimního, vítáme kvítky z hrobu země Letos viděl jsem v Nuslích první fialky Blíže zámecké zahrady u prkenného můstku na nuselskou louku seděla jedna babka s plným pytlem — bobků a jí na proti babka druhá s talířkem fialok. U všeobecné řavé, jakáž na louce panovala v ohlušujícím hluku povozů, mezi davy lidstva, jež po silnici z Prahy se hrnuly, bezděčné jsem se tázal : kterak vy tiahé, skromné fialinky sem přicházíte? Ovšem, nelítostivá ruka lidská vás z klidného mí •tečka vytrhla a zde rozkoši obětovala. Ště­ stím vaším jest, že zvadnete a umřete. — Kdybych vlastně líčili měl celý průběh slavnosti, napsal bych krátce : asi půl kopy kramářů a kejklířů tam křičelo, ba což křičelo, nýbrž až к ochraptění řvalo a asi 20 000 Pražanů a lidí z okolí na ně se dívalo. Dříve lid sám, t. j. na fidlovačce hlavně páni ševel veselost dělali a ostatní se při tom jak se říká přiživili, dnes však dělání této národně pražské veselosti na skrz ponechává se kramářům a kejklířům. Dnes pan švec oblekne se co nejnobleji, natáhne rukavičky, vezme svoji milost paní. mladé pány a sie činky, vsedne třeba do číslovaného a vyjede si do Nuslí — na to bláznění se podívat.

К čemu teprv tam na louce ze sebe dělat tatrmany! to již vyšlo z módy. Praha ostatně po celou dobu svatopostní poskytovala tolik zábav, že není teprv třeba, na zábavu do Nuslí chodili. Na květnou neděli ještě ohlašováno bylo na velikých plakátech i v novinách: ta nečuí zábava v hostinci X. — aneb : indba s taneční zábavou v pivnici f. Po celou dobu svatopostní hrálo a tančilo se v Praze jako o přetrž, co tedy v Nuslích anečnímu publikum se podávalo, musí tomuto adním se zdáti. Kdo zvyklý jest tichému, klidnému životu, tomu ovšem fidlovačka na Nuselské ouce jakýmsi novým světem musí připadali, světem, na némž všichni lidé se pobláznili a kdež jeden druhého překřičeli, ba přeřvati se snaží. Hned od zadu v první řadě di váky lákají provazolezci, komedianti, kejkiíři a několik bud s kukátky a všelijakými zví­ řaty. Každý komediant a provazolezec má buben a obyčejné též trubku, kterýmiž nástroji hledí diváky к sobě přilákali. A nahoře na provaze ve strakatém tésném obleku houpe všelijak, kroutí a otáčí se paňáca — jaký to trefný obraz marnosti lidské. Cílem přemnohých lidí jest, státi se provazolezcem.

Co to člověka stojí namáhání, sebezapírání a bdění, konečně došplhati se na podobnou houpačku, kteráž v životě důstojnostmi všeho druhu se nalézá. A došplhav se nahoru, krouti a otáčí se člověk před celým světem jako ten paňáca. Lehne si — na provaz — založí ruce a dívá se opovržlivé na ostatní svět pod ním stojící a na něho zevlující. Po chvilce vstane a několikráte v kotouči se otočí a opět se dívá dolů jak velice se mu diví. Houpá se na provaze, však ne on sám, někdo jiný jím houpá, jeho patron, kterýž mu z dola dává znamení, jak se má kroutit a otáčet a jak pitvořit. Není-liž tak v životě idském ? Ti, již houpají se na provaze důstojností světských, myslí o sobě že houpají se sami, zatím však houpá jimi někdo jiný, třeba jich premovaný služebník, houpá jimi ak a pokud on chce ; fortel záleží v tom, aby nedal znáti, že on pánem, nýbrž pán sám se houpá a před světem komedii hraje I — Na Nuselské louce dva paňácové s houpačky své spadli. Tak to bývá i na světě. Cím kdo ješitnější, tím více a tím neopatrněji se houpá a kejkle provádí až se shonpne a hlavu si šeredné narazí. Konečně kdyby i nespadl, přijde kmotra — smrt, zatáhne za provaz a poručí: polez dolů 1 — Je po houpačce.