Strana 2.

Čtslo 58.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 28. února 1902.

Posl. Žitník pravil, že on a jeho stoupanci hla- sovali pro zahájení podrobného rokování, aby sně- movně po dlouhých letech opět věcné zkoumání roz- počtu umožnill, že však bude hlasovati protl dispo- sičnímu fondu, an k této vládě ani on anl jeho strana nemůte míti po tom, co se událo vůči Šlovlncům, žádné důvěry. Ministerský předseda pravil, že klade velikou váhu na vzájemné dorozumění mezi národy, avšak že by této zásady bylo dbáno v krajlnách Slo- vincl obývaných, není vlděti. Ani nejoprávněnějšíma nejskrovnějším požadavkům Slovlnců není a nebylo vyhověno. Je-li předseda ministerstva proniknut sku- tečnou objektivností a loyalitou, jak o tom praví, musí také orgány jemu podřízené podle toho vypadati. Do té chvíle však tomu tak není. Byl sice vydán vý- měr, jímž se ukládá úřednictvu, aby zachovalo ne- strannost a aby dbalo rychlé správy, avšak byrokracii nebyl tím cop úplně uříznut. Za to, co se stalo, jsou ovšem Slovlnel vděčni, je toho však málo. Řečník po- ukazuje k veliké nouzi o byty v mnohých městech, zejména v dělnických čtvrtích průmy-lových měst, a mluví o nepříznivém stavu slovinských zemědělců. Ke konci vyslovuje přání, aby se vyjednávání s Uhry nestalo Canossou a vyjednávání s Německem novým Hradcem Králové. (Souhlas Slovlnců.) Posl. Periě stěžuje si, že se nebere ohled na přání charvatského lidu. Dalmacle, která je ryze char- vatskou zemí a měla by proto míti charvatskou úřední řeč, podléhá ve všem italštině. Němci, kteří Italům pomáhají, činí to proto, aby se dělili o nadvládu nad Cnarvaty, kteří tvoří ohromnou většinu obyvatelstva.

Od vlády slyšeli jsme krásná slova, avšak neviděli žádných skutků. Je již velmi na čase, aby rakouští státníci konečně na to pomyslili, že jedlným pevným základem pro monarchil jest uspokojiti národy, neopí- ratl se o bodáky, pevnostl a válečné lodi. To vše vám nepomůže. Zjednejte si lásku a spokojenost ná- rodů, kterým vládnete; v tom budete míti nejvřelejší oporu! Řečník navrhuje resoluci, kterou se vláda vy- zývá, aby ihned žádala o dodatečný úvěr dvou mili- onů korun na rok 1902 za účelem investicí. (Hlučný souhlas.) Dále vyslovuje se proti německé státní řeči a praví, že se různí rakouští národové přidali ku habsburskému rodu, nikoli však k německému ná- rodu. Vláda nechť se nechává vésti heslem »Uni- cuique suum«, neb láska spokojených národů je nej- pevnějším základem monarchie. (Hlučný souhlasa potlesk.)

Posl. Mikuláš Vasilko připomíná exodus malo- ruských studentů ze lvovské unlversity, jenž musil nastati, jelikož Rusíni nemohli obstáti na své domácí universitě a musili hledati universitu v cizině. Kör- berově vládě nemohou Rusíni vysloviti důvěru a ne- mohou jí povoliti dlsposiční fond. Dr. Körber slce pravil, že tu nejde o položku, kterou by se projevo- vala vládě důvěra či nedůvěra, ale je tomu přece tak, že položkou o disposičním foudu se vládě vyslovuje důvěra. Na znamení nedůvěry k vládě nebudou Ru- síni pro disposlční fond hlasovsti. Rečník vytýká Po- lákům nespravedlivost proti Malorusům. V zemské školní radě haličské jsou mezi 21 členy jen 4 Ru- síni, mezi stem obecních radních ve Lvově není ani jediný Rusín. Mezi 7 členy zemského výboru byl jen 1 Rusín a teď není ani jediný. Ze 47 okresních za- stupitelstev haličských i v čistě rusínských krajinách, ve kterých Rusíni mají většinu, jest správa v rukou polských a to vše následkem nespravedlivých voleb- ních opatření. Místodržitel haličský neví, co se děje.

Okresní hejtmané činí vše, aby se zavděčili polskému panstvu. Na to poukazuje řečník na špatný stav ha- ličských rolníků, stěžuje si na poměry v Bukovině, vytýká obsazování tamních úřednických míst cizincla uvádí řadu přání, mezi nimi emancipaci bukovinských drah od Haliče. Poněvadž vláda naděje Malorusů ne- splnila, budou poslancové maloruští hlasovati protl dlsposičnímu fondu. (Souhlas Malorusů.) Posl. Michejda vyvrací nejprve výtky posl. Vasllka, načež praví, že jest jeho úkolem, aby věcně a rozhodně přednesl přání Slovanů ve Slezsku. První z těchto přání jest, aby poslanecká sněmovna v zájmu trvání státu, konstituční svobody a národního hospo- dářství pracovala. Slované ve Slezsku nemohou se svých přání v ničem sleviti. Jsouť v národním i po- ltickém ohledu proletarlátem. Že dosud existují, dě- kují tomu, že drží dohromady. Řečník děkuje oběma velikým slovanským klubům poslanecké sněmovny za ochotné podporování slovanských zájmů a praví, že bez ohledu na prohlášení přednosty polského klubu musí své votum vzhledem k vládě učiniti závislým od změny vládního systému. Řečník líčí poměry ve Slez- sku, kde se germanisuje pomocí byrokracie, politického znásilňování a hospodářského zanedbávání, ač země jest převážně slovanskou. Na to kritisuje činnost zem- ského presldenta, jehož osobní ctihodnosti vzdává vše- eku čest a praví, že německá státní řeč stala se ve Slezsku již skutkem. Tak opavský úřední list nejen vychází pouze v jazyku německém, ale nepřijímá ani Inserátů v jiném jazyku. Chování vlády naproti ne- německým žadatelům o úřady označaje řečník jako bezpráví a brutálnost. Posl. Daszyňskí: Ale polský klub drží přece s touto vládou.

Posl. Michejda stěžuje si na způsob rozdělo- vání mandátů do veřejných zastupitelstev, jímž se Slované ve Slezsku těžce poškozují. Vše, co se dosud stalo k našemu uspokojení, bylo lež a klam. Hlučný sou- hlas v pravo.) Ale nejen v politickém i v kulturním ohledě se slovanský lid ve Slezsku zanedbává. Na veškeré německé školy obnáší náklad státní okrouhle 1 mi- lion korun, na jedinou školu v Téšíně platí stát všeho všudy příspěvek 24 000 korun, a proti tomu ještě byla ve sněmovně a v rozpočtovém výboru ohromná bouře se strany všeněmecké. Jsou to poměry neudržl- telné. Obecné naše školství je také v hrozném stavu. Nemáme ani českých ani polských obecných škol. To jsou ústavy germanisační, poněvadž se často i to ná- boženství v nižších třídách vyučuje utrakvlsticky,a v nejvyšších třídách docela jen německy. Řiditelé ústavů jsou málo paedagogy, za to jsou agitatory ve prospěch německé nacionální ideje. Mládež se štve proti všemu českému a polskému. Škola není ničím jlným než vychovatelnou německého nacionalismu,a do takových ústavů máme posílati své dětl. Řiditel, který si vedl tak, že vyvolával ustavičně stížnosti se strany Poláků a Čechů, a který přímo odnárodňoval děti mu svěřené, nebyl potrestán, nýbrž ještě odmě- něn. (Vzrušení mezi Poláky a Čechy, kteří téměř v úplném počtu řečníka poslouchají.) V Téšíně učí se češtině a polštině, ale od učitelů, kteří ani polsky ani česky neumějí a všichni žáci dohromady jsou jen ve dvou odděleních. Na to mluví řečník o hospodář- ských poměrech, z nichž také jest patrno, že v ryze hospodářských záležitostech české a polské oby vatel- stvo trpí újmy a že je protežováno jen obyvatalstvo německé. (Řečníku se gratuluje.)

Posl. Holanský připomíná odůvodněnou nedů- věru českých poslanců k vládě, které vyčítá bezpod- mínečnou kapitulaci před obstrukcí. Prohlášením, že otázka národnostní může býti rozřešena jen ve sroz- umění s národy a otázka jazyková jen cestou zákona, hodila vláda poslední zbytek moci přes palubu práva správy. Vláda drží se bludu nezbytnosti německé státní řeči. My Čechové víme nejlépa, že ve skuteč- nosti německá státní řeč stává. Řečník připomíná v dalším, že město Praha staví pro německé děti pravé školní paláce, kdežto v Dolních Rakousích a ve Vídni se o školní potřeby českých dětí vůbec ne- pačuje. V dalším odmítá řečník výtky ohledně če- ských uličních tabulek v Praze, a připomíná, že v Brně byly německočeské tabulky právě před cestou císaře zaměněny pouze německými. Stěžují-li si Němci, že nejsou zastupení v obchodní komoře budějovické, pak opět Čechové nejsou zastoupeni v komoře libe- recké, ač jich v jejím obvodu sídlí 800.000. Ke konci odmítá řečník Interpellaci stran »čestných« měšťanů v Č. Budějovicích, a prohlašuje, že Čechové budou hlasovati proti disposičnímu fondu. Min sterský předseda dr. Körber odpovídá na řeči pronešené v generální a speciální debatě o roz- počtu. Pokud se týče voleb v Haliči prohlašuje vůči posl. Romanczukovi, že vláda na volby v Haliči vliv neměla. Ukazuje k tomu, co již dříve řekl, že vláda je spravedliva ke všem národnostem, ke všem národ- ním kmenům, a že o nějaké vyjímce nemůže býti řeči, ta že je vyloučena. Dru. Stránskému odpovídá, že zajisté jsou vady v nynější ústavě, avšak že se ústavě této nemůže upříti přednost, že poskytuje do- statečnou příležitost k dosažení vzájemného dorozumění.

Ústava obsahuje toliko zásady. Rozvinouti tyto zásady a přizpůsobiti je tak, aby sloužily k blahu národností a kmenů národních, to záleží na moudrém spolupů- sobení stran. Ústava sama není tomu překážkou. Dále obrací se předseda ministerstva k řeči posl. Wassilka a praví, že výtky s jeho strany učiněné také musí odmítnout. Také vůči Bukovině zachová vláda stejně dobrou vůli jako k jiným zemím a právě v posledních dvou letech dokázala to skutkem, ze- jména požadavkům zemědělců vyhověla. Posl. Peri- čovi odpovídá, že mu musí dáti touž odpověď, jakou dal posl. Wassllkovi. Také vůči Dalmacii chovala se vláda blahovolně a poskytuje vše, co může poskyt- nouti. Ministerský předseda mluví pak o disposičním fondu a praví, že vláda nemůže sdíleti mínění, že hlasováním o disposičním fondu by se ukázal směr pro vládu, co má dělati a co ne, Nemůže sdíleti mí- nění, že hlasování o disposičním fondu nemá politický význam. Úřadnická vláda nynější nevyšla ze žádné politické strany, nemůže tudíž žádati od parlamentu, aby parlament vyslovil vládě přijetím disposičního fondu důvěru, avšak disposlční fond má tentokráte ten význam, že jeho přijetím má býti vysloveno vládě uznání a že tím má býti posílena k těžkým úkolům, jež přímo neb nepřímo v nejbližší době musí řešiti. Konečně prohlašuje, že vláda pevně trvá na svém programu, který svého času pronesla a několikráte již měla příležitost vysvětlitl.

Posl. Jaxa Chamiec mluví na prospěch roz- počtu. Posl. ryt. Czaykowski vzdává se slova. Posl. dr. Ellenbogen stěžuje si na nedostatek pevného politického směru, kterým se ne na posledním místě seslabuje stát. Strach před nejistou budoucností nutí mnohou stranu ve sněmovně, aby povolila vládě rozpočet, ač nikdo neví, kam vláda vlastně směřuje. Řočník vyčítá, že vláda učinila sliby jako ohledně opravy tiskového zákona, pojišťování pro případ stáří atd. Na to útočí na ministerského předsedu k vůll obmezení ústavních práv v Terstu. Posl. dr. Ryba pojednává o tiskové kanceláři, jíž vyčítá její známé veliké nedostatky, zejména pak její strannickost na prospěch vlády a na škodu ná- roda českého. Když se jedná o nějaký kulturní čin český první třídy, neví o tom tisková kancelář ni- čeho, jí pak také sluší děkovati pověst o kalamářích, jež lítaly v sezení českého sněmu 17. května 1893. Nyní zase velebí c. k. tisková kancelář dynastil Ho- henzollerů. Řečník žádá reorganisaci tohoto ústavu, dále, aby týž svoje depeše podával v Praze také česky a poukazuje, že pražská fliálka tohoto důleži- tého vládního ústavu nalézá se v rukou soukromých (Slyšte!) a že žádala, aby si české žurnály opatřily u ní překladače. Jakým právem ukládá držitel fa lí- álky českým listům jakési trestní poplatky za to, že nejsou německé? Řečník poukazuje k tomu, že listům polským dodává tisková kancelář zprávy v jazyku polském a žádá, aby aspoň zde byla zavedena rovno- právnost. (Souhlas.) Schvaluje se konec debatty. Gen. řečník msgr. Scheicher dotýká se ob- sahu řeči předřečníka a praví, že to asi není tak zlé.

Je prý jen třeba trochu vymetati. Ale disposiční fond musí vláda mítl. Ministerský předseda slíbil, že bude míti naproti vládě tuhou šíji a to prý by stranu řeč- níkovu musilo pohnouti k tomu, aby mu povolila třeba ještě větší disposlční fond. Také jest prý termí- nový obchod s obilím svěmu zaslouženému konci blízko. Strana bude proto hlasovati pro rozpočet. Posl. dr. Kramář praví, že strana mladočeská bokužel není s to, hlasovati pro disposiční fond a vy- kládá pak její stanovisko naproti vládě. V dalším obrací se řečník zvláště proti ministerstvu spravedl- nosti, které jest jen výkonným výborem německo-libe- rální kliky, ne však vlády. (Hlučný souhlas Čechů.) Je sotva nespravedlivějsího ministerstva nad ministarstvo spravedlnosti. Již nyní musíme prohlásiti, že naše zdrže- livost jest omezená dle času. Připravte se na to, že své staré bojovné postavení opět s velikou energií ob- novíme. Račník zmiňuje se o známé theorii o propasti (Abgrundtheorii) a praví, že nemá před touto propastí strachu. Uvnitř nepravdivá a pro přehnaný centra- lismus nespravedlivá ústava byla udělána proti nám a nebyli bychom pro ni ani slzu prol li. Bylo by nám pokušením, abychom učinili vše za účelem povalení této ústavy. Ale my jsme mírumilovnou stranou, dá- váme přednost organickému vývoji před násilným, po- něvadž v Rakousku, v říši pravděnepodobností všichni neněmečtí národové s násilnými převraty udělali špatné zkušenosti. Rečník praví na konec, že jestli strana bude donucena navrátitl se do starého bojo- vného postavení, má jistotu, že za ní bude státi český národ. Strana bude hlasovati proti disposičnímu fondu.

(Hlučný souhlas a potlesk) Následuje několik věcných poznámek. Posl. Kubr praví naproti ministerskému před- sedovi, že vláda v hospodářském a politickém ohledu ni; neučinila, co by odpovídalo slibům v trůnní řeči. V dalším lituje řečník, že jménem strany musí bohužel prohlásiti, že vý- roky posl. Zázvorky jsou jen soukro- mým náhledem téhož a že se ve mno- hém ohledě neshodují se zásadami če- ské ogrární strany, tak že tato zodpo- vědnost za slova tohoto poslance jen jemu ponechává. Posl. Choc: Jen pojďte domů. Sedláci vás vyhodí. To je zbabělost! Dále pronáší posl. Skéne řadu oprav k řečl posl. Vasilka, s nímž se dostává do veliké hádky. Ku konci schvaluje sa odstavec »disposiční fond« a hlasování dle jmen 167 hlasy proti 102. Zpravodaj dr. Kathrein zahajuje debattu o zá- hlaví »příspěvky ku společným výdajům«. Posl. Daszynski poukazuje k tomu, že naše ministerstvo sleduje vždy politiku lidu nepřátelskoua uvádí případy vraždění našich dělníků v Amerlce (Hazzletonu) a vypovídání v Německu. Dále praví, že na Havaji byli rakouští dělníci přímo v otroctví držáni, anlž se jich kdo ujal. Na to připomíná, jak uherští četníci zabrali Mořské Oko a zmiňuje se o po- volnosti rakouských úřadů naproti Prusku při udá- lostech ve Lvově, při čemž se táže, je-li pravda, že do Lvova přišel pruský detektiv. Ještě bolestnější je, že cesta arcivévody. Františka Ferdinanda do Petro- hradu stala se východlštěm politiky, jakou jsme dosud neviděli. V ruském Polsku zavřena byla celá gy-