Strana 2. Číslo 237

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 29. srpna 1900

R-formace strhla autoritu papežovu, církve i bi- skupů do bláta, aby udržela »čisté« evangelium, cír- kev lidovou. Rozklad je hnal v před, nastala revoluce státní ve Francii a celé Evropě, podemílala oltář, vy- rvala víru v srdcích lidu a pokračuje v nesmyslných flosofiích. Anarchisté provádějí tyto zásady prakti- ckého nihilismu. Také v dějinách pozorujeme tento proud, hlavně po bitvě bělohorské. Bylo by potřebí, aby povstal nám též český Janssen, který by zkoumáním dějin sňal roušku s očí dějepisného nihilismu. Také ve školách vysokých, středních i nízkých je tento nový proud záhubný. Dále se šířil mezi intelligencí a také lidem obecným. Proud rozlišuje klerikalismus od náboženství, věrouku od politiky. Politice se vymezuje veliká působnost na úkor věro- uky. Každý člověk, laik má právo rozhodovati o poli- tice, ale biskupům se toto právo odpírá. Nové proudy uchylují se do roucha národního. My se držíme pravdy historické, že Kristus Pán ustanovil sv. Petra za hlavu církve a ostatní apoštoly za biskupy. To byla první hierarchie, která se doplňuje dorůstajícím kruhem podle vzrůstu křesťanství. Tyto pohyby hierar- chické ústavy nikdy se nezmění. Třeba se vzdělávati vlastní naukou a nedoprošo- vati se u špatných básníků a denních listů. Není prý času na askesi, ale na jiné věci ano. Ani 4letý pobyt v semináři se nelíbí, aby prý bohoslovci mohli studovati demokratismus.

Naše doba žádá člevěka celého, nikoli poloviča- tého. Mnohý urve pravdy část a provádí ji do kraj- nosti; kdo s ním nesouhlasí, jest jeho nepřítelem. Takové nepochopení pravdy škodí více nežli očividné nepřátelství. Závěr pak projadřuje případnou resolucí. Zmiňuje se ještě o hnutí »Pryč od Říma!«, jež vyzní ve finale »Pryč od Rakouska!« Nám Čechům musí býti heslem: k Římu, kde je skála nepřemoži- telná. Jako zachánilo katolictví Čechy od záhuby, tak také za nynější doby. (Potlesk.) Říkáme li: Jsem upřímný katolík a Čech, projevili jsmo svůj patrio- tismus rakouský ve svornosti se všemi národy v tomto soustátí rakouském, neboť osud katolíků a Čechů Rakouska jest osudem. (Dlouhotrvající, neutuchající potlesk a pochvala.) Předseda dp. dr. Horský pravil pak právem, že tato řeč vtiskla se v srdce posluchačů a táže se, zdali shromáždění přijímá navrženou resoluci, což se stalo, děkuje řečníkovi a přeje mu hojně zdraví i zdaru k dalším pracem. (Nový potlesk a ovace msgru. dru. Kordačovi.) Dp. prof. Václav Müller pak pojednává o »katolických snahách na rozhraní dvou věků«. Vzpomíná ctihodných postav starých buditelův, kteří teprvé razili cestu novému směru a našli následov- níky. Literaturu katolickou rozlišujeme hlavně od let šedesátých, poněvadž písemnictví naše nebylo proti- náboženské.

Zmiňuje se o katolických historicích, filosofech, jazykozpytcích, dějepiscích, bohoslovcích a šíře o škol- ství a vychovatelství i žurnalistice katolické. Dále jedná o dědictvích a družstvech literárních a časopi- sech ze všech oborů. Katolické literatuře dlužno při- čísti zásluhy o obrození náboženského života. Základ jest položen, vejdeme do nového století s vlajícím pra- porem a heslem: »Bůh a vlasť« a »Pravda a krása« Úkolem naším jest prohloubení naší práce lite- rání. Pravdou jest křesťanství. To není zásada za- staralá, nýbrž schopná k dalším pracem. Není mo- dernější myšlénky nežli jest katoli- cká víra, neboť na základě toho možno se dopra- covati pravdy na všech záhadách, poněvadž nejsou ne- přístupny tomuto základu. V období rozvoje literatury třeba věnovati zvláště v krásné literatuře péči, aby umě- lecká forma byla dokonalá. Je třeba pracovati o české aesthetice katolické, aby se mohli naši literáti vzdě- lati, o umělecké literární kritice, která nestranně pů- sobíc, povznese naše písemnictví. Každému třeba vy- kázati v literatuře místo, k němuž má nejvíce schop- ností, nezbytna je proto také výchova literárních ta- lentů, jejich podporování. Jsme příliš v objetí německé filosofie a literatury. Je nutno studovati cizí jazyky, vychovati katolické laiky spisovatele. Dlužno praco- vati svorně — za povznesením náboženství a vlasti.

V novém století očekává nás práce, a to namá- havá, té se podrobí literáti katoličtí, poněvadž praco- vati jest královské, lenošiti pak otrocké. Nechť kámen ke kameni se pojí a stavba nechť hlásá heslo: »Bůh a vlasť« Nechť katolická literatura vyroste v pyra- midu, která by byla k ochraně pravdy a práva i sv. náboženství. Přeji si, aby družstvo Vlasť stálo v předních řadách.« (Potlesk a pochvala.) Dp. předseda poděkoval řečníku a skončil schůzi tímto doslovem: »Literární sjezd náš blíží se ku svému konci.

Řeči slavnostní i řeči v sekcích jsou domluveny, po- tlesk a dík řečníkům za ně dozněl, tím však nikterak není práce sjezdu našeho skončena, nýbrž naopak, práce teprve nastává. A práce ta záleží v tom abychom, co theoreticky jsme slyšeli, prakticky nyní v životě prováděli. Sjezd náš byl rozsévačem dobrého semene, nos plantavimus, nyní však jest toho třeba, aby všichni účastníci našeho sjezdu slíbili: my bu- deme símě to zalévati — nos rigabimus, Bůh pak dá vzrůst. My, katolíci českoslovanští, máme zvláště nevý- hodnou situaci. Za svou národnost jsme tupeni a pro- následováni od cizích a za svou katolickou víru jsme tupeni a pronásledováni od svých. To však nás ne- odstraší a neodvrátí býti věrnými syny a dcerami sv. církve i své drahé vlasti a pracovati k rozkvětu obou. , Jen jednoho jest nám však potřebí a to svor- nosti a obětavosti v řadách našich. Když v r. 1887 se zdálo, že katolické centrum v Německu svému úpadku se blíží a nepřátelé jeho se radovali, že mo- hutná druhdy věž katolicismu v Némecku se zřítí. měl Windhorst v Kolíně nad Rýnem řeč, kde pravil; »Padne li centrum, pak mu dejte za nápis: padlo o nepřátel nepřemoženo, od přátel však opuštěno. A mo- hutným chorom ozvalo se sisíce shromážděných;

Nikdy! I nás katolíky české by nepřátelé a odpůrcové naši rádi udolali, my však se nebojíme, dokud na- šinci svorně budou při sobě státi; padneme-li však, pak i nám hodil by se náhrobní nápis, který Wind- horst své straně navrhoval: Padli jsme od nepřátel nepřemoženi, od přátel však opuštěni. Že nepřátelé nás nepřemohou, toho jsme jisti, že pak přátelé nás neopustí, toho pevně dnufáme, jakož i naději máme v Boha, že i na dále žehnati bude pracím našim. A nyní ještě milou plním povinnost uctivé díky vzdáti Jeho Milosti, ndp. biskupu královéhradeckému i zástupcům nejdůst. Ordinariátů za převzácnou přízeň, kterou našemu družstvu i sjezdu jeho v míře tak vrchovaté projeviti ráčili. Srdečné díky vzdávám všem pánům řečníkům, kteří ve schůzích slavnostních sekčních významnými a nadšenými řečmi nás utěšo- vali a rozplameňovali k dalším pracím. Vřelé díky vzdávám všem pánům a dámám, již se súčastnili na- šeho sjezdu a všem vůbec, kteří jakkoliv přispěli k jeho lesku a zdaru.« Pak provolalo shromáždění slávu sv. Otci, Jeho Veličenstvu, ndpp. biskupům a zapěna hymna pa- pežská, císařská a národní. Slovo si pak vyžádal J. M. ndp. biskup Elv Jan Brynych, který pravil: »Velectěné shromáž- dění! Bylo zde mluveno také o biskupech českých provolána jim sláva upřímná. Považuji to za svou po- vinnost. nejen abych se poděkoval, nýbrž abych zde veřejně uznal práce těch, kteří v naší vlasti o zvele- bení sv. náboženství a tím o zvýšení pravého blaha národního pracují. Proto Vás prosím. abyste provolali slávu všem katolickým pracovníkům.« (Nadšený sou- hlas a volání slávy.) Když byli shromáždění provolali na popud dp. Tomáše Škrdle slávu p. dru. Horskému jako předse- dovi, skončil tento tuto památnou schůzi o půl 10.h. večer.

Zprávy politické.

V Praze, 28. srpna. Císař vrátí se podle novějších disposicí v so- botu dne 1. září z Išlu opět do Vídně, ale bude by- dleti prozatím ještě v zámku v Schö abrunnu. K situaci. Možno-li věřiti »N. Fr. Pr.« za- hájil již předseda ministerstva dr. šl. Körber své tak dlouho připravované porady s vůdci jednotlivých stran politických. První na řadu přijdou prý vůdcové klubu českých poslanců, po nich pak vůdcové stran něme- ckých. Také vůdcům ostatních stran pravice zaslal prý dr. Körber již příslušné pozvání. Německé strany však nemají prý, jak dozvídá se jmenovaný list z kruhů parlamentárních, pražádné příčiny, aby ofi- cielně zabývaly se tímto přijímáním poslancův od předsedy ministerstva, poněvadž porady s nimi budou prý míti jen ráz informační a o nějakém vlastním vyjednávání vlády se stranami nemožno prý mluviti vůbec. Stanovisko, jež němečtí poslanci zaujmou v nadcházejících rozpravách jasně vytknuto jest dle »N. Fr. Pr.« v projevech, jež učinily německé strany na konci posledního zasedání říšské rady. Že také maďarské časopisy pilně všímají si neutěšených vni- třně-politických poměrů v Rakousku, podotkli jsme již několikráte. Dnes píše o nich »Mag. Nemzet«, orgán předsedy uherského ministerstva Kolomana Szella. Patří k tomu — píše — veliký optimismus, očekávati od říšské rady, která má býti na podzim svolána, práci meritorní. Mnohem pravdě podobnější jest, že se bude poznovu opakovati to, co se dosud událo a že dojde pak buď opět k odročení nebo roz- puštění říšské rady. Uhry v této kritické situaci mo- hou jen přísně k tomu přihlížeti, aby zůstala v plat- nosti ustanovení ústavy a zákonů. Jsme přesvědčeni — praví list — že váha a vážnost uherské politiky napraví škodu, kterou rakouská krise způsobila. Do- kud v Uhrách pilná a sebevědomá vláda a parlament

ku práci způsobilý blí nad velikými zájmy monarchie nemohou různice rakouských stran způsobiti žádné takové krise, kteráž by mohla ohrožovati velmocenské postevení monarchie. Žádná schůze tří císařů. Zaznamenali jsme ondy zprávu »Oester. Volksztgu«, že během měsíce září přijedou car Mikuláš a císař Vilém do Vídně. Dnes tato zpráva z úřední strany se vyvrací. Ministři na cestách. Říšský ministr vojen- stcí, generál jízdy svob. pán Krieghamme přijel dnes o 63/4 hod. ráno do Vídně. Ministr říš- ských fnancí šl. Kallay přijel tam z Išlu včera o půl 7. hod. odp. Ministr obchodu svob. p. Call odjel včera o půl 9. hod. večerní do Sv. Petra. Obstrukce Italů z Trentina, Zsmský po- slanec Canella, purkmistr v Rivě promluviv ke svým voličům v Romarzollu o politické situaci v Tri- dentsku, prohlásil, že poslanci z Trentinu přikročí na sněmě nejspíše k obstrukci. Na místě zemřelého po- slance Dona Salvadoriho kandidován bude Don Laigi Baroldi. Rumuuský král Karel a královna A lž- běta rumunská odjeli včera o 2. hod. odpol. z Bu- kurešti a přijeli do Vídně dnes o 1. hod. 50 min. odpoledne. Královna odjede o 8. hod. 25 min. večer do Neuwiedu, král pak o 8. hod. 50 min. do Išlu, kdež pobude až do 31. t. m. do 11 hod. dopol. Rumunsko-bulharský spor není ještě uro- vnán a nejnovější zprávy z Bukurešti a ze Srědce neznějí zrovna příliš příznivě. Zasypávají se totiž obě vlády nyní jen vzájemnými výčitkami. Ve Srědci tvrdí, že nařízená vojenská opatření na Dunaji, kte- ráž nejsou již popírána, učiněna byla pouze za tím účelem, aby Bulharsko nebylo překvapeno, kdyby snad Rumunsko zahájilo válku. Ale že by Rumunsko skutečně toho se odvážilo, nevěří ani ve Šrědci nikdo.

Jest sice pravda, že v Bukurešti velice se hněvají, ale do války jest přece jen daleko. A žádají li ně- kteří horkokrevní řečníci ve veřejných schůzích za válku s Bulharskem, nemůže míti a nemá to také žádného vlivu na rozhodnutí rumunské vlády. Zdá se proto, že rumunsko-bulharský spor překročil dnes již svůj vrchol, a že není potřebí, obávati se jeho dal- šího přiostření. Hlavně proto ne, že jak bulharský národ tak i bulharská vláda vroucně si přejí, aby celá sporná záležitost byla urovnána cestou vzájem né ochoty a smířlivosti. Že není žádného přímého ne- bezpečí válečného, poukazuje mimo jiné okolnost ta, že rumunský král Karel, který zítra navštíví císaře Františka Josefa v Išlu, odebere se pak do lázní v Bagari, v nichž hodlá pobýti několik neděl. — Časopis »Roumanie« prohlašuje, že je zmocněn vy- vrátiti zprávy jiných listů o domnělém pohraničním konfliktu mezi rumunskými a bulharskými vojáky, dále sdělení o domnělé urážce rumunského praporu v Ruščuku, konečně zprávu, že byla nařízena mobili- sace rumunské armády. Spolková německá rada zahájí své pravi- delné schůze u prostřed měsíce září.

Pruský sněm sestoupí se prý teprve na po- čátku příštího roku, aby pokračoval ve své činnosti, Hlavním předmětem jeho prací bude mimo rozpočet mnoho již přetřásaná předloha průplavová. Předloha vezme ohled také na severoněmecké a slezské zájmy a bude vyžadovati na různé stavby obnos 420 mil. marků. V Norvéžsku zahájeny byly před několika dny nové volby do storthingu. Voleni jsou nej- dříve volitelé, již pak sami volí do storthingu pc- slance a současně jejich náhradníky. Z výsledku vo- leb volitelů možno přirozeně souditi již i na výsledek voleb poslanců. Výsledku tomuto hledí se tentokráte s tím větší napjatosti vstříc, protože v poslední době poměry jednotlivých politických stran valně se změ- nily. Vyblídky pravice se zlepšily. Za to však zhor- šily se vyhlídky levice, ačkoliv všeobecné volební právo mělo za následek rozmnožení voličstva, o němž se myslilo, že bude míti z něho prospěch jen levice.

Dělnictvo, jež nabylo následkem zavedení všeobec- nyho volobního práva vrchu, vystupuje nyní se svými vlastními kandidáty, kdežto dříve šlo s radikály. Ano v Kristianii hlasují již i sociální demokraté a přívr- ženci demokratické dělnické strany odděleně, kdežto dříve bojováno bylo tam jen mezi levicí a pravicí. Hospodářská politika nynější vlády vzbuzuje namnoze nespokojenost, vnitřně politický program vyřízen jest ve hlavní věci zavedením všeobecného volebního práva a kterak vyřízeny býti by měly hlavní sporné otázky unie, týkající se vlastního ministra zahranič- ních záležitostí a vlastních konsulátů, neví nikdo. Mnozí vynikající členové radikální strany ve stor- thingu odmítají následkem toho novou svou volbu. Z Filippin. Jest potřebí, abychom po dlouks době opět jednou zmínili se o Fílippinách. Mnchý čtenář myslil snad již, že panuje na Filippinách úplné ticho, ale je tomu pravý opak. Filippinci kladou Ame- ričanům tvrdošijný odpor ještě také dnes. Nechtějía nechtějí uznati nadvlády Spojených států severoame- rických. Protože nadešla na Filippinách doba stálých