Periodikum ALTO Viewer

1

Vychází kaidý den Bimo ▼ nedèli a svátek.

2 Jednotlivá čísla po 4 kr.

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za doniieni do doma mislřné 10 kr.

3 Předplácí ее v administraci

Předplácí ее v administraci Ostrovmi nlloB čí*, i eOfk-Il. ▼ Frate t poiteo: aSalčoč ..., čtvrtletní ..

4

. 40 „ 1 7 „ 50 , půli eine ...

5

t-л ■aloroèaé ..

6

DOPISY frankované a podrpaané pHjtni* xedlalcce v Ostrovní nllci č. 1508 П. Rukopisův aevracime a nepodeptaných nedbimo REKLA91ACR oeaapečetéeé potýláojr budtei ne franko v i o y. Znuráty počítám co ctjltvnajl.

Rukopisův Rekl

7

d^islo 111.

8

V Praze, étvrlefe dne 17. kvètna 1NW3.

Praha

9

Rornik XV.

10 article

bloudila. Mínění toto statečných moravských bratří o náboženské netečnosti u nás v Čechách jest na pováženou a musí rozhodujícím kruhům častěji na paměť sc uváděli I na jinou věc bratří moravští u nás у Praze si stěžovali. Dnes po železných kolejích za jediný den navozí se do Prahy snadno 50 000 poutníků, kteříž přibyvše od- vědí, kam na noc se uložili Aby podle starého zvyku nocovali na zámeckých schodech, po náměstích a kolem chrámů pod šírým nebem, protiví se době naší, kteráž v každém ohledu cestujícím pohodlí skytá. Obecní úřa- dové v místech lázeňských všemožně starají se, aby při každé nastávající saisoně hosté, kteříž své úspory utrácet přijížděj í, příhodnými byty se zaopatřovali. Vždyť každý za své peníze chce též něco dostali ! Leč v ohledu tom u nás v Praze ubytování sváto Janských poutníků o málo bývá lepší, jako kde-i v Bramaputře neb Džagernantu v In dii. V Praze věru není třeba, aby poutníci na holé dlažbě, neb kdesi v kolnách nocovali, v Praze lze snadno 100 000 poutníků pohodlně ubytovali Člověk trne z vypravováni, kterak paní a dcery brněnských měšťanů v Praze nocovali musily, jelikož teprv к večeru к nám přijely a hostince všudež přeplněny byly. Dostaly se do rukou jakéhosi vydriducha hostinského, kterýž jim hrstku staré slámy za drahý peníz poskytnul sice, avšak v noci když spaly, tu trošku slámy pro jiné poutníky opět jim bral

Čechy Praha Džagernant v Ina

11 article

■n ТопоЪА a Moravanky této surovosti se bránily, ГО pOuu SV.-janSKO. ^yjy veimj gprostácky vyplísněny, při čemž

ТопоЪА Moravanka ГО pOu SV

12 article

— K. — Letošní sv-Janská pout vy- neznaboh hostinský velmi urážlivé neje- dařila ae nade vše očekávání a lze ji vřaditi nom jich cti, ale i cti sv. Jana se do- mezi nejslavnější pouti starších časäv. Ovšem, týkal.

svatý . Jan

13 article

dokud moderní kultura kroje národní nezni- Naznačený hostinský, dle vyjádření Mora- čila a dokud železný oř obvyklé cesty pout- vánek, kulturu svoji čerpal z. Národních Listů“, nické novými pohodlnějšími nenahrazoval, kteréž prý v nalévárné vývéšeny měl. Aby bývaly poutě vůbec pestřejší, malebnější a dobrá čest města Prahy se zachovala a jednak řekněme i imposantnější, nežli dnes : avšak vydíravost a darebáctví jistých hostinských i při těchto novotách, s nimižto třeba na- se předešlo, jest zapotřebí, aby příště utvo- prosto se spřáteliti, к nemalé radosti jsme řily se komitéty, kteréž by několik neděl neznamenali, že úcta ku svátým patronům země před o ubytování svatojanských poutníků péči české nejen nevymírá, nýbrž že příležitostné, měly. Žádný poutník nechce nic zadarmo, jako ku př. při letošní pohodě s tím důra- avšak každý žádá, aby ve Zlaté Praze, kam zem a silou se osvědčuje, kteráž nám star- své peníze utrácet přioáší, slušné, aspoň tak, sich, lepších časův připomíná Toho ovšem jako v každé vesnické krčmé byl pohoštěn, nelze neuznati, kdyby železné koleje puto- V ohledu tom mohlo by mèsto Příbram vání dnes neusnadňovaly, že by ze vzdále- Praze sloužiti za vzor. Tam časem až 50 OoO néjších končin vlastí našich a jmenovitě ze poutníků schází se, o jichžto slušné ubyto sesterské Moravy. Slezska a Slovácka sotva vání samo město se stará, jakž o tom Pra- čtvrtý, sotva desátý díl těch poutníků к nám žané loni se přesvědčili, do Prahy zavítal, kteřížto letos po nepře- V Praze jest množství velikých a krás hledných vlacích z Brna a Olomouce při- ných domů buď na dobro, neb na polo prázd- jížděli. ných, jest i rodin mnoho, kteréž by, jako ve

Praha Příbram Morava Slezsko Slovácko Brno Olomouc

14 article

— Nestojí nám více za to, — tak oslo- Příbrami, za mírnou náhradu poutníkům těch vil nás jeden bodrý Moravan, — к Vám sem několik hodin v noci přespali se dali, třeba do Prahy jezdit, neboť Vy Češi jak hanácké jen к tomu se strany městské správy slušné pořekadlo trefné zní: hutopili jste vybídky. s v Jana, Vy snažíte se jej opět a opět I v jiném ohledu svatojanští poutníci utopit v kalu posměchu a potupy a podaří li v Praze byli nespokojeni, se Vám, — čehož nedej Bůh, — či vlastné Došly nás t. četné stížnosti na mnohé neznabohům v Mariánské ulici sv. Jana ve hostinské a na mnohé pražské obyvatele, spoustě hanopisů utopit, pak Vám za to ru- kteříž večer při pivě poutníkům se pošklebo- čím, že ani jeden moravský kat o- vali a z uctění sv. Jana bohomrzký smích si lík do Prahy více nepojede, pak tropili. Patrně to jedovaté ovoce z marian- i všecka solidarita MoravysCechy ské ulice, odkudž po všeckeu čas proti všemu, přestává Svazky národnosti jindy svaté, co člověku sváto jest. infernálně se štve. Ra- vlastuě vírou otcův zasvěcené a upevněné, dime upřímně a to v zájmech města Prahy, v těchto sociálně revolučních dobách uvolňují aby podobné sprosťáctví a urážení poutníků se, slábnou a vetešní a pakli že i svazek svatojanských bez trestů se nenechávalo. Je li jedné víry mezi Čechy a Moravou by se ; každý drožkář pro sebe menší prohřešení se pretrhal, pak Čechy a Morava jako dvě roz-jproti pasažírům přísně trestán, nesmí-li se bitá tělesa kolem slunce rakouského by! žádný cizinec pro jeho národnost, neb nábo- poledne neb к večeru do hlavního města, ne- co z mariánské ulice započal se boj proti

Čech Jan bůh svatý . Jan Příbram Praha mariánský ulice Čechy Morava

15 article

ženství v hostincích uráželi, musí podobná surovost, ano barbarství proti zbožným poutníkům, proti Čechům, proti synům vlasti co nejpřísněji se odsuzovali. Tážeme se, co asi je to za hostinského, kterýž v okamžiku, když oběma rukama kapsy poutníků vyprazdňuje, ke všemu ještě jich zbožné prostotě se pošklebuje. Leč toto barbarství rozšiřuje se v Praze od té doby, všemu, со к náboženství katolickému náleží. Kdyby aspoň ti surovci posečkali, až by poutníci domů odjeli, pak, a teprv, — když už sprostáky chtějí býti — za zády se jim vysmívali. Nebylo by to sice nóbl, ale přece aspoň poněkud slušné. Avšak také mlado- české „savoir-vivre“ také svobodářské rytířství stalo se dávno již módou v těch kruzích, Kdež neznabožství, bezkonfesijnost a frivolnost se pěstuji. Však i to bude miti dobré následky. Oni katoličtí dobráčkové, kteříž od našich svobo- dářů nechali by si na zádech třeba dříví štípali, konečně se probudí, stanou se aspoň ráznějšími a budou ze svých domácností a hostinských místností vyhazovali ony orgány, kteříž s neznabožstvím a necudností kšeftují. O to postarají se doma i poutníci, jimžto v Praze podobných surovostí bylo zakoušeli. Darebáctví takové nejlépe tresce se — vyhazovem. Oprava. V sobotním čísle v úvodním článku na druhém sloupci v třftím odstavci místo: důstojnost a stav jeho trpi, má státi — t u p i.

Čecho Praha

17 article

.Česká politika“ přinesla v čísle 114. velmi vřelý článek, jimž vyrývá venkov ha poutím do Prahy, zvláště o s v. J а в ě a sv, V á o 1 a v ě. Pravi, že za dřlvějilch dob bývaly ty pouti mnohem četnější, že houfné valily se zástupové poutničti v těch dnech z veškeré země české do matičky Prahy a že hlavni město Praha bývalo cílem ponti všeobecné. 'Avšak v nejnovějšlch dobách bohužel prý valně utnehl tento rach poatuický a návitěva krajaaá našich v hlavním městě nedá prý se ani porovnali épťávalem, jaký v dobách dřívějších sem se hrnul. Okaz tento ovšem vysvětlili lze prý tim, že nyní rozbíhá]! se ze středa země tratě železniční do všech téměř končin vlasti naší a ž e v a 1 n é z 1 e p š e a ý m i prostředky spojovacimi umožněna venkovanům častější návštěva Prahy. To vsak prý nemělo by býti na újmu návštěvě hlavního města ve dnech svatojanských atd. Pravda, že teď snadno každý každou chvíli do Prahy přijití může pomocí železnic; ale to není ta jediná příčinu, že pouti do Prahy o oněch nárednieb svátcích nejsoa tak četné, jako bývaly; příčina toho je jiná a hlabii, totiž, žepontichl křesťanský doch v národě našem a úcta к našim svátým patronům. A kdo toho pflčinon?

Praha

18 article

Ty veřejné listy, které lido hlásaji nevěr n. a nči ho, nemlti úcty к nikomu a před ničím; ani před Bohem, ani před lidmi, ani před svátými patrony, kteři předkům našim vždy ctihodní byli. Ano, ty spisy nevěrecké, které lid navádi к tomu, by posmíval se všemu, co předkům kdys svátého bylo, ty maii tn zá- slnbn, že utlumily i láska ka poutím Nebo, co bych tam dělal? řekne nevé- rec ; klanět se bostfm? a Prahu vidět a ji užít, moku každou cbvilt. Atak hle, Praha sama namnoze jest příčinou, že pouti teď nejsou tak valné, jaké bývaly; proto nechť sama bije se v prsa a volá; ,m á vina!* Veď Praho, když chceš býti hlavou, lid kviře a zbožnosti, a rád bude pntnvati ka svatyním tvým! Co se pak železnice týče, tat právě usnadňuje pout ; neboť kdežto dříve mnsilo se putovali pčžky a dlouho, teď je každý v Praze hned a o poutích bývají ještě snížené ceny. Nemohou tedy železnice býti příčinou nevalné návštěvy pouti svato-Janshých a svatováclavských ; právě pro veliké usnadněni cesty by mělo býti naopak. — Nechť tedy Praha jest roznmna a rozumným spůsobem vábí к sobě obyvafely z venkova, a nechodí na ptáky s klapačkou; půjdet ji i v materielním ohledu lépe k dubu. В H.

Praha svatýJanshý

19 article Paberky.

Paberky. —к— Nedostavění dómu Kolínského sešlo se od roku 1864 než 10 803.106 marhů. Stavba dotčené kathedrály jest také již o kouče. Schází jsn odstranili stavební hádky, žalováni, npraviti termu před chrámem a uvnitř Z venkova.

20 article

kostela položití novou podlahu. Konečné práce j lohy jest rychlé a bazpečcé udržováni katastru, budou státi už jen capart — milion marků. ! v evidenci a úlevy pro obyvatelstvo. Y:bl?cem 500 000 však nž mají pohromadě a ten půl I к přání hraběte Thuna pooksznje ministr к tomn, milion myslí loterií co nejdříve sebrat!. Tam ‘ že jisté okolnosti nemůže ani vláda iméoiii a sbírají miliony a my n nás sotva tisíce. j že o zákonech riknje důkladně v jednotlivých Honba na krkavce. Y Brhnšvicku : oborech. Odročeni jedné sněmovny nesrovnává vypověděla krajská hromada hospodářská válku | se s ústavou; osíatné snaží se vláda poskytnout)’ krkavcům, poněvadž veliké škody působí na!říšské radě s dostatek času к poradám, polích. Do 20 t. m. platí se za jednoho zabi-j V podrobné debatě upozorňuje hr. Thun jtébo krkavce 15 pfennigů a potom nž jen 3 při čl. 16., kterým ukládá se majetní;ům po- Každý, kdo jen potku umí do ruby vzít, | zemků povinnost aby připadl é směny oznámili, spěchá na pole a do lese, vyhledá fi krkavňi hnízda a od rána do večtra b-.ocoá ca nevlídné černé hosty.

Thun Y Brhnšvicko

21 article

Co je důslednost? Důslednost je, když .Berliner Bors. Ztg.“ napíše v jednom čísle svém: .Posi Windthorst měl pra ničemnou řeč* a příloze к témuž čísla přiložené: aNej- zajlmavéjilm řečnickým požitkem včerejšího dne byla bez odporu řeč Dra. Wmdtborsta “ — Tak to bývá když spolupracovnici se .nedoroznmřji.* Úkaz doby. Vévodě z бепоу a jeho choti daroval sbor důstojnický italského námořnictva к svatbě překvapujíc! „present,* pár skvostně zhotovených zlatém vykládaných — revolverů. — Toť první svatební dar íohe drnhn v Evropě. Snad v brzkn dočkáme se „následování.“ Princ Pavel Sapieba slavil dne 9. t. m. sňatek s princeznou Teresii Sangnscko-von v Krakově. Obřad svátostní vykonal biskup Do- najevski v starožitném kostele kiahtvském Panny Marie. Přítomni byli všichni členové obou přísně katolických rodin a nejvyiší haličská šlecht«.

Windthorst Pavel Sapieba Evropa Krakov Teresie Sangnscko Berliner Bors kiahtvský pannus Marie

22 article

Po odpolední hostině odebrali se novomanželé na své statky, vychází tudíž svatební cestováni z inédy. Stáří u ženicha. Jak nevěsty počítají léta ženichova, vychází ва jevo z následujícího případu: Dívka 351etá vzala eí za maže mladíka, jenž čítal 65 jar a to po desítileté s ním známosti. Na otázkn své drátky, proč si jej před desíti lety hned nevzala, odpověděla: „Před desiti léty bych se styděla s ním dát se oddat, — tehdá byl pro mne tnze starým.“ Poesie a prosa. Y zápalu řečnickém klade svému ctěnému publikum nedělní učitelka^ otázkn, pojednávajíc o trudném životě lidském: „Kdo z nás může vysioviti, co vlastně v životě našem jest mezi slzou a úsměvem ?* — »Jí,* — odpovědělo malé děvčátko křiklavým svým hlasem, míníc, že к otázce má se odpověditi, — „mezi slzou a úsměvem jest nos.*

dívka 351 etý

23 title

FEUILLETON.

24 article

Z říšské rady. 'Sněmoviia panská — Schůze 82.') Hrabě Lev Thun podal návrh, aby zšken ohledně příspěvků к dani náboženského fondu byl prozatímně změněn. Rokováni o tomto návrhu dáno na denní pořádek příští schůze. Zákon o přístavních poplatcích a záhon o českomoravské příční dráze schvalují se v druhém a v třetím čtení. Při rokování o zákonu ohledně udržováni katastra pozemkové daně v evidenci rozpředla se delší debata. Hrabě Lev Than litoval, že členům panské sněmovny nebylo možno probrati důkladně jednotlivé předlohy, poněvedt bylo jich velmi mnoho, a přeje si proto, aby tomu byio na příště zabráněno. Z té příčiny navrhuje, aby bylo předkládáno dříve panské sněmovně více osnov, a pak aby panská sněmovna ohla zasedali dále, byt zasedání poslanecké sněmovny bylo již odročeno. Ačkoliv s těžkým svědomím souhlasí řečník přece s předloženým zákonem, oznamuje však, že při čl. 16. bude žádali za objasnění. Ministr financi praví, ie účelem před-

Thun panská sněmovna poslanecký sněmovna Lev Than

25 article Xevykropený broli.

Xevykropený broli. (Napsal Milorad P. Šapčanin; ze srbského přeložil Fr. Pohanek.) II. (Pokračování.) „Aaa ! . .. počkej Smiljano !* přiběhl к nám Radosav a počal se škodolibě smáti. .Řeknu to odpoledne, že jsi přestoupila zá poveď učitelovu Ale proč pak bych čekal až do odpoledne ?... hned mu to půjdu po- védít!“ Smiljana se dala do pláče. .Ach já ubohá ! Co já si teď počnu, můj Bože! Nedej mne, Nenade!“ .A komu to hrozíš, Radosave?“ „Smiljaně, Smiljané!* .A co ti udělala ona?“ .Mně nic, mne nicl Ale . ..* Více neřekl ni slova a dal se do útěku dolů ku škole. Chytil jsem pádný suchý klacek a pustil se za ním, abych mu do sytá namydlil záda. Tak velice mi byl protivnými Spatřivši to

Smiljano Smiljan Nenad Smiljana Smiljaný Francie Šapčanin

26 article

Smiljana, počala plakati ještě silněji ; mně jf bylo líto a proto jsem se vrátil zpět „Viď, Smiljano“, pravil jsem к ní, „že se mi nikdy nebudeš vyhýbali ?“ „Nikdy, nikdy!“ „Ty budeš vždycky se mnou hovořiti, viď?“ „Vždycky, vždycky! Ještě řeknu mamince, aby mne vzala ze školy pryč.“ „A pak budem spolu kozy pásali, viď?* „A hráti si dole u potoka.“ „Já se na tebe nebudu nikdy hněvali. “ „Já na tebe taky ne, Smiljano.* „Budeme spolu čítali „časlovac“*. „Pod starým jilmem, viď? Ó, tam je v letě příjemný chládek.* „A já ti budu sbírali jahody; .... jíš ráda jahody?“ „Ráda.“ „A což třešně?“ „I třešně.“ „Natrhám ti jich plnou zástěrku v naší zahradě.“ „Ale mně je zima, Nenade.“ „I mné zalezl iníh za obuv. Celé puu- tam spatřila. „Co pak to děláš, nešťastníku, žes tako vým divochem?“ „Já nejsem divochem, teto jsem s pláčem. „A proč tě tedy učitel očernil ?“ „Proto že je ukrutník!“

Smiljano Nenad

27 article

velice rozhněval. Jdi a popros otce, aby se udobřil. Je doma ve světnici, sedí u ohně a zlobí se na té.“ „Nemohu, teto. dnes; nemohu. „Podívejme se na něj,. .. dnes nemůže 1 A proč že nemůžeš dnes ?* „Ani sám nevím, tete !* čochy mám už mokré. Podívej se, že se zi mou třesu “ „Pojďme domů!“ * darebáku!“ s „Pojďme!“ í „Já mám hlad, teto“, pravil jsem a po- I kráčeli jsme ku svým příbytkům. Když prosil jsem ji o kousek kukuřicového chleba, jsem byl už v naší zahradé, tu jsem si teprv Ačkoliv byla na mne rozhněvána, šla přec a vzpomněl, že jsem zbůjníkem. Nesměl jsem přinesla mi hezky tlustou skývu. Kousl jsem do světnice, nýbrž po kradmú vlezl jsem do do ní asi třikráte a už jsem byl syt Vyšel komory. Po chvilce přišla do komory teta, jsem po kradmú ven a napil jsem se inihové nesouc houně s plotu. Podivila se, že mne vody. „Nemluv tak. hochu; ty jsi Pána Boha se trochu zahřál, počal dřímali, až jsem do-

28 article

„Zpupným jsi se stal, ty kluku! Chceš I výprask, viď? Lískovky ti třeba, lískovky, ty Noc mne vehnala domů. Otec se na mne podíval úkosem, a)e neřekl mi ani slova. Matka měla oči červené od pláče. I ona se odpověděl na mne ani nepodívala Mně sevřela srdce nevýslovná bolest; — počala mnou loncov&ti před otcem tak zima a já se třásl. Uchvátila mne prudká zimnice. Ustlali mi, já jsem si lehl a přikryl se dobře několika houněmi. Zponenáhla jsem cela usnul. Druhého dne ráno jsem chtěl vstáli, ale ach I... nemohl jsem. Když jsem vstal, počal jsem se potáceli v pravo i r levo. Lehl jsem si opèt a s trapné postele jsem už více nevstal až — na jaře!* (Pokračování.)