ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 58e03970-fd9e-11e8-95ba-5ef3fc9bb22f
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 18 celkem · entity: place 27, person 19, org 2
1 masthead
Čislo 42.
2 masthead
V Praze, dne 13. února 1900.
Praha
3 masthead
Ročník IV.
4 article
Redakcs, edministrace expedice: Praha, Pštrossova ulíce, číslo 200—II Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levne a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté h dině polední. Jednotlivé číslo za 8. Telefon redakce č. 1128.
Praha Pštrossův
5 article KAl
KAl 7 hodin 17 minut ráno. Slunce vychází Slunce zapadá v 5 hodin 12 minut odpol.
Kala
6 title
JLILK
7 article Úterý:
Úterý: Sv. Jordan, biskup.
Jordan
8 article Llo
Llo v chr ámu Páně Čtyřicetihodinná pobožnost u sv. Vojtěcha (v Jirchářích) od 10.—14. února. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu; 2.80 měsíčně. . . .. čtvrtletné . .. 8.40 celoročně . . .. K 93.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtyrtletně ... K 8.— celoročně.... K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Rtalie, Bel- e. Anglie a Ruska: čtvrtletné . .. K 13.20 loročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.
svatý . Vojtěch Rtalie Praha Německo Srbsko Amerika Francie Švýcarsko Belae Anglie Rusko
9 article
Č. jedn. Pr. 8800
10 article
Jménem Jeho Veličenstva císařel C. k. zemský co tiskový soud v Prase uznal k ná- vrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 5. února 1900 čís. Ss. 85/00 takto právem Obsah článku: »Z Kladna, 3 února. (Zvl. telegram)«, uveřejněného v čísle 32. per. v Praze tištěného a vydáva- ného tiskopisu »Katol ické Listy« ze dne 3. února 1900 za- kládá v místě, od řečených slov: »Z Kladna, 3. února« až po slova »většinou Němci« skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle §§. 3 8. a 310. z. tr. Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« č. 32. ze dne 3. února 1900 se schvaluje dle § 489 ř. tr, další rozšiřování téhož čísla se apovídá dle §. 493. ř. tr. a naři- zuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku. Důvod y V závadném místě rozšiřuje se pověst nepravdivá, c do veřejné bezpečnosti znepokojující, bez dostatečných důvodů míti ji za pravdivou, čímž dána jest povaha přečinu v §§ 308. a 310. z, tr. vytčeného. Proto by o návrhům c. k. stát. zastupitelství vyhověno jak shora uvedeno. V Praze, dne 9. února 1900. Dr. Wokaun. Panu Josefu Kratochvílovi, redaktoru v Praze Pštrossova ulice č. 200—II.
Němec doktor Wokaun Kratochvíl Kladno Praha Pštrossův ulice
11 article Lex Heinze.
Lex Heinze. V Praze, 12. února. Minulého týdne konalo se na říšském sněmě německém druhé čtení návrhu zákona Heinzova, jenž má za účel učiniti přítrž nemravnosti a zhoubě veřejné, která se provádí zvláště vystavováním ne- cudných obra ů, fotografií a soch a jich prodejem kuplířstvím a souložnictvím, poněvadž tímto demo- ralisace se rozežírá v nejnadějnějších vrstvách li- dových, totiž v mládeži. V pohnutém boji, který již od delší doby se vede o tento zákon, dlužno rozeznávati čtyři sta- noviska, což jest zajímavo sledovati podle stran, které jsou v této debatě účastněny. Jedná se tu o dosavadní stanovisko strany liberální, dále v přední řadě o katolický střed, který tuto předlohu podal, o zásadu strany socialně-demokratické a konečně vládní. Stručně zásady jednotlivých stran tuto na- črtneme, poněvadž stanoviska zmíněných stran nám odhalují také více méně zásady stran dotčených v naší říši, která by podobného zákona měla na nejvýš potřebí, poněvadž veřejná nemravnost bují ve výkladních skříních obskurních obchodníků, ze- jména židů. Liberálové těžce nesou tento návrh zákona, poněvadž se vymlouvají, že prý jest příliš neurčitý, obsáhlý a nic nepravící; tím prý by se dala soud- cům do rukou nemalá zbraň, kterým by byla s vo- boda umění úplně ohrožena. Ve své ošemet- nosti poukazují na sbírky podobných soeh v Ber- líně, Drážďanech, Florencii, Neapoli a zvláště v sí- ních vatikánských v Římě, které prý nemohou býti nazvány úplně bezvadnými. Proto se odvolávají na protesty se strany »pravých« umělců, kteří si ne- chtějí dáti zkrátiti svobody ve výkonech uměleckých.
Lex Heinzův Praha Drážďany Florencie Neapol Řím
12 article
Naproti tomu katolický střed, zejména však učený a zkušený poslanec Roeren, vytkl způ- sobem přesvědčivým a působivým stanovisko ná- boženské a společenské, které žádá, aby konečně jedenkráte byla zavedena ochrana pro dorů- stající mládež proti mravním nebezpečím, která jsou spojena s vystavováním nestydatých obrazův a spisů ve výkladních skříních. A to by mělo býti zajisté povinností všech stran, nejen katolického středu, neboť dospěje-li mládež mravně zkažená, není možno zameziti a přítrž učiniti hanebnosti jedenkráte vzniklé. Jam ardet Ucalegon — možno tu zvolati: Již hoří u souseda, proto je potřebí v čas napjati veškery síly, neboť hydra nemravnosti se rozežírá na ve- řejných místech způsobem nejdotěrnějším, neboť mládež se soustavně kazí necudnými podobiz- nami, obrazy, pohledními lístky, které se poštou rozesílají po celém světě, aby takto pohoršení toto nabylo ještě větších rozměrů. A policie tu nezakročí, poněvadž zákon jí v této věci zakročiti nedovoluje následkem laxního výkladu stávajících zákonů A proto se nedivme, že poslanec Roeren volá pohnutým hlasem: »Tento nepořádek nabyl dnešního dne takové povahy a takového rozměru, že nezbytně povede k mravní zkáze nejen dorů- stající mládeže, nýbrž veškerého života národního.
Roeren Jam
13 article
Došlo již tak daleko, že není možno svých dětí poslati přes ulici, aby se nám nebylo obávati, že pohledem na takové obrazy mravně budou zkaženy a otráveny; neboť pohled na takový obraz působí v obrazotvornosti dítěte dále, vzbuzuje vášnivost a smyslnost.« Klassickými jsou pádné důvody »ad homi- nem«, kterými poslanec Roeren odrážel námitky vzhledem k obmezení svobodě umění a tvrdil: »Namítalo se nám opět, že tímto paragrafem umění a věda bude obmezena. Že tato námitka byla vzbuzena jistým listem, který si hoví ve špíně jako štika v rybníce kaprů, nacházím pochopitelným.«
Roer
14 article
To jest zajisté správné stanovisko. Požidov- vštělý liberální tisk nejraději si libuje pikantní po- kroutky z polosvěta a hnusu lidského, poněvadž tím otupí cit čtenářův pro všecko vznešené a ve- likolepé a nesoudný člověk se dá pak podobným znemravnělým krokem vésti k nejhorším a nej hanebnějším věcem, neboť jsou mu představovány jako dovolené, bezhříšné. Zajisté pod pláštěm umění hřeší se velice. Je potřebí dnes jen spojiti fotografický výrobek s uměleckým dílem nebo bájeslovím nebo dějinami a takto beztrestně provozovati nestyda- tost. Při tom se zapomíná, že také svoboda uměl- cova má určité meze — sunt certi deniqune fines — nebo podle hesla řeckého mudrce: méden agan — ničeho přespříliš; neboť i náš lid významně tvrdí: Všeho moc škodí. Umění má svoje pod- mínky a tyto jsou založeny na aesthetice, která ovšem nemůže míti záliby ve věcech prahnusných a ohavných, neboť právě tam přestává krása.
15 article
Co se pak týče námitky liberálů, poukazují li na musejní sbírky ve Vatikáně, ukazuje právě tato okolnost, že katolíci nejsou zaujati proti uměle- ckým výkonům, což dokazuje také paragraf Hein- zova zákona, který vylučuje tu museí a veřejných sbírek a obmezuje se pouze na výkladní skříně znemravnělých obchodníků. A co máme říci o stanovisku sociálních de- mokratů? Nic jiného, nežli že jde ještě dále, nežli zásady strany liberální. Toto stanovisko také vy- slovil poslanec Heine, který tvrdil, že podobného zákona není vůbec potřebí, poněvadž prý povstal z úskoprsé pruderie a poškodil by prý znamenitě umění. Ostatně prý není v oněch obrazech tolik nemravnosti jako ve zpovědnici a v náboženské hodině. Tím právě chytrý socialista sám své vý- vody poráží a kácí, je-li tomu skutečně tak; nebot ve zpovědnici se hříšník vyznává ze hříchů, které spáchal, a bylo ke hříchu potřebí zajisté nějakého dráždidla, a tím jsou velmi zhusta nestydaté obrazy, podobizny a pohlední lístky, jak zkušenost ukazuje. Říšská vláda se postavila na stanovisko ne sice rozhodně odmítavé vůči tomuto zákonu, nýbrž značně mírnější a prohlásila ústy státního tajem- níka dra Uiberdinga, že účelem vlády jest pouze zameziti, aby se nestydaté obrazy veřejně ne- vystavovaly tak, aby nedávaly pohoršení. Vláda chce čeliti pouze notorické snaze kupčiti s nemravnými výrobky, kterými mravnost lidu a jmenovitě dorůstající mládeže vážně bývá poškozo- vána. A sám státní sekretář potvrdil potřebu po- dobného zákona, an tvrdil: »Kdo někdy prochází ulicemi berlínskými, mně to dokáže, a nikdo ne- bude tvrditi, že tím bude poškozeno umění a věda, bude-li zákonem o to postaráno, aby tyto věci z veřenosti zmizely. Námitky, které byly činěny proti tomu paragrafu, jsou jenom zdánlivý mi důvody a netýkají se jádra věci.«
Hein jítmokrat Vatikán
16 article FEUILLETON-
FEUILLETON- Přátelský večer jubilcjního katol. spolku »Praha«. K. — Na obzoru upomínek i u věku pozdním nej- raději zadíváme se na postavy, jež nám udělaly ně- jakou radost. Hned od věku dětského zapisují se do paměti postavy, jež nám působily buď radost, bud žalost. V rejstříku prvějším na prvním místě stojí matka. Běda člověku, jenž ztratil matku! Snahou všech matek je, dělati dětem radost, a bylo by přímo neu- věřitelno, že by i matka mohla své dítko zarmucovati, kdyby to mnohými soudními případy nebylo do- svědčeno. Kdo dítěti dělá radost, na toho dítě z da- leka se směje a ručky po něm vztahuje. Nejkrásněj- ším a též nejvděčnějším povoláním jest, dělati lidem radost. Radost je člověku tím, čím rostlině slunce. A jako tato beze slunce zakrňuje, tak to je i u člo- věka bez radosti. Není k tomu zapotřebí, mnoho fy- siognomiky, aby člověk na první pohled rozpoznal tvář ozařovanou radostí ode tváře stále pohřížené do stínu žalu. Rozpoznává to každé dítě. Jak jsem již pravil, člověk nejraději rozpomíná se na lidi, kteří mu dělali a dělají radost, potěšení. Srdce lidské je zrozeno pro radost. Když se Kristus narodil, andělíčkové pastýřům zvěstovali radost veliko u. Křesťanství je katexochen náboženstvím
Kristus Praha
17 article
radosti Kdo se nedovede radovati, není dobrým kře- sťanem. Pohanství Řeků a Římanů bylo nábožen- stvím ponurým zoufalým, nad nímž stála železná nutnost! Kristus chodil po světě, aby činil dobře, t. j. radost. Lid se po každé jeho řeči a po každém skutku radoval a spolu velebil Boha. Prosím, zde jsme to teprve chytli za ten pravý konec: radovati se a velebiti Boha. Radostí na světě je druhů tolik, že lidský rozum ty všecky surogáty radosti postihnouti ne- může. Falšuje se cichorie, falšuje se máslo, pivo, víno, mouka, uhlí (!); falšuje se láska, dobročinnost, věr- nost, ale ze všech věcí na světě falšuje se nejvíce radost Ba může se skoro tvrditi, že člověku zde na zemi málo kdy rozkvete kvítko radosti ryzí, nezka- lené. Zde každá radost více méně má příchuť zemi- nou, smrtelností. Každá radost zde jest jen relativní, radosti absolutní zde není. Nalezáme se v plném proudu masopustu, v němž kde kdo je, honí se po radosti. A právě teď lze nejlíp pozorovati ty přerozmanité surogáty radosti. Který psycholog odvážil by se stanoviti mez, na níž radost i žalost se stykají, čili kde radost pře- stává a nastává žalost. Velmi často obě chodí spo- lečně. Zasedají s člověkem ke stolu, chodí s ním na procházku, do úřadu, do práce a večer i — na lože. A skoro pravidelně radost odchází dříve a žalost s člověkem spí a s ním i vstává. Proto i stojí psáno: Každý den má svou zlost.
Řek Říman Kristus bůh
18 article
Radost i žalost jsou nekonečny, zrovna jako vesmír a jako čas. Žádná žalost není tolik veliká, aby nemohla býti ještě větší. I radost má svou ne- neskončenost. Obě jsou vždy jen relativní. Kdož by si pomyslil, že by radost mohla býti prodatelná. Co je v Praze každého dne radostí na prodej. V divadlech, ve Varieté, v Orfeu, v Olympii, ba i v pekle (na malém Staroměstském náměstí) je na prodej radost. Obyčejně však, co se zde pode jménem radosti, zábavy atd. za drahé peníze nabízí, je prasprostý, mizerný šund, po němž druhého dne bolí hlava. kapsa a nejvíce svědomí a srdce, v hlavě zuří kočky a v srdci bodá ježek. Žijeme v době pa- dělků. Na světě padělá se všecko a nejvíce radost. Není padělků hrubších nad tyto. Člověk to nejvíce cítí pokaždé ráno, když mu bývá, jakoby měl ná- mořní nemoc a když dělává si dobré úmysly: do smrti nejdelší to nechci, kteréž obyčejně trvají až do večera. Masopustní a jiné žerty by se obecenstvu zne- chutily, kdyby na ně nenasejpalo se mnoho cukru a papriky. Aby chutnalo pivo, je třeba dráždidel v po- době slanečků, sardýnek, paprikových lusků a pod. a aby zábava táhla, užívá se dráždidel kostelních, nejraději náboženských. Přestrojiti se za kapucína anebo za jeptišku, parodovati obřady církve a vzne- šené zpěvy (Pange lingua !), to táhne. Proto v neděli předseda p. dr. Herman ve své přivítací řeči dobře uvedl, že katolickému lidu je za-
doktor Herman Praha Olympie staroměstský náměstí Orfeo