ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 58a82ed0-660c-11dc-a268-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 35, person 101, org 4, work 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 24. dubna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 112.
4 masthead
nk čtní lats . ve slisách: K 9on na měsío- Poštont Ba čvrt lels . . . . 9 K 60 s dvojí záailkou pěsl ni čirrt let
5 masthead
Na ranní a odpol. listy před,láeí se: v Praze v sdmninistraei s nlsle, . . . . . . s K — za čtvrt leta . s dvají čenáške aěsle
Praha
6 masthead
7 k noh
7 masthead
V drobném prodeji: ranní číslo o sobě . . . za 8h odpoležní .. . . za 2 h Ve flialkách na venkově naní é lo. . . . odpolednl . . . . . . . 3h Inseráty plali se kotově ropřei. Předplscení s jeserty přijimá sdminl- strace v Natianské ulici č. 3. Tam nachiseií se tčš rědskee tiskárna a eapodiee Nárednich Liista“, Iukopisy se nevracsji
Natianský ulice
8 article Bismark redivivus!
Bismark redivivus! Strana všeněmecká v této polovině říše nemůže si naříkati, že by ji umlčovali. Spíše naopak, odmlčí-li se na okamžik, již na všech stranách nastává po ní sháňka, jako právě tyto dny. Nejnedočkavěji vedou si tu obyčejně klerikálové němečtí a křesťanští sociálové vídeňští, nepopřávajíce schönererovcům ani »oddechu«. Bylo sice již i tak poslední návštěvou berlínskou a přiostřením ruchu »Pryč od Říma!« ovzduší v této polovin říše hojně nasyceno, ba přesyceno »všeněme- ckým ozonem«, jehož čilé proudění na obou stranách černožlutých sloupů zaznamenává »Ostd. Rundschau« zvláště pečlivě, ale anti- semitům a klerikálům německým to ještě nestačilo. Buď že klerikálové a antisemité němečt již měli dosti na úspěchu, jehož dosábli po stránce agitace »Pryč od Říma !«, anebo se zalekli snad, že by toto hnutí přiliš rychle porazili, kdyby zůstalo dlouho osamoceno. zkrátka, jim se zastesklo po druhém, mez Němci neméně oblíbeném hesle, aby se za- vedla státní němčina.
Němec Řím
9 article
Možná též, že státní němčina pokládá se v německém souručenství za »parolu«, jížsí příslušníci rozvadění čas po čase opakují aby se poznali, slovem, ze zmíněných skupin německých čím dále tím důrazněji opakovalo se vybídnutí, kdy že tedy schönererovci se vytasí »s hotovými« za sliby, kteréž dával v době volební voličům německým v záleži tosti prohlášení němčiny za jazyk státní. čímž, jak známo, v řadách svých politických odpůrců mnoho dosud nevyplněných mezer způsobili My po zkušenostech, jakýchž jsme nabyl s obhájci a zastanci národní a jazykov rovnoprávnosti v řadách pravice, v Pánu od počívající, ovšem ani na okamžik nepochy bovali, že páni Němci bez rozdílu politi ckého a náboženského přesvědčení ze svého jazyka by nejraději spletli hezky hrubého »peška«, jejž by podle příležitosti svým slo- vanským spoluobčanům výdatně o hlavy otloukali.
Němec
10 article
Rytíř Schönerer ovšem si nezaslouži oné nedůvěry, jež v upomínkách a vybíd kách antisemitských a klerikálních orgánů spočívala, dal oznámiti, že návrh dotýčný podá v úterním (včerejším) sezení, a slovu svému dostál. Nemáme doposud po ruce přesné zněn tohoto nejnovějšího zákonodárného výkonu vůdce zdejších Všeněmců, ale i to, co nám neopominula náležitě oznámiti korresp. kan- celář, dokazuje, že pan rytíř Schönerer pro- měnil se spolu ve státotvorce, tak že podal výkon, s nímž, jak se říká, mnoho mou- drých mužů nebude věděti kudy kam. V lapi- dárních myšlénkách, jak to u velikých duchů ani jinak býti nemůže, soustředil ve svých návrzích vše, co od dob hraběte Wurm- branda, rovněž blahé paměti, vykvetlo na širých nivách všematky Germanie. Rytíř Schönerer zamýšlí totiž přetvořiti bismarkovské Německo tím, že obnoví někdejší německý bunt, a téte jinak jednoduché my- šlence obětuje nejen nynější Cislajtanii, ale i posavadní dualismus, což tvoří dohromady — jak známo — velmoc evropskou Rakousko-Uhersko.
Schönerer Wurm Rytíř Schönerer Německo evropský RakouskoUhersko
11 article
Afflavit et dissipati sunt. Rytíř Schö- nerer včera povstal a vzal na mapu evrop skou, zejmena středoevropskou, svou velko- německou houbu. Panečku, to se musí politikové a stát níci federalističtí hodně skromn schouliti do nejstinnějšího koutka, až uvidi jak p. Schönerer dovede zužitkovati »staveb ního materiálu«. Nejprvé tedy pořídí prozatímní, dočasný nový státní útvar na dobu, než se pro- vede osobní unie s královstvím uher- ským. V tomto přechodném období přikáže Daimacii k zemím koruny svatoštěpánské ntvoří z Haliče a Bukoviny nový součlen se zvláštním zastoupením v delegacích, a ze zbytku Cislajtanie utvoří nové německé Rakousko, v něž budou od něho přijaty země někdejšího německého buntu, při čemž my Čechové, Slovinci a Vlaši přímořští po- sloužíme za výplň německého Rakouska schönererovského, jemuž dá do vínku ně- meckou státní řeč a tímto způsobem jedno lité Německo »od moře k moří« bude hotovo jako kouzelným proutkem. Takovéto kolossální státotvorné trampoty tížily až do včerejšího dne vůdce zdejších Všeněmců, včera pak na nalehavou žadost svých německých konkurentův položil je na stůl předsedy sněmovny Korresp. kancelář, jinak velice starostlivá o každý pohyb Schönererův, neoznamuje, zda li snad při tom se ukázala mimořádná znamení na nebí a na zemi. Ani my v Praze jsme tu nic zvláštního nepozorovali. Na štěstí, že rakouští národové maj nyní ve Vídni pariament, jenž si zalíbi zcela v práci praktické, hospodářské, blaho- bytné a má k tomuto svému předsevzetí za jištěné mandáty na celých šest let; snad mu tedy zbude i nějaká chvilka, aby si povšiml i této obrovské parcellace v našem soustátí spojené zároveň s kommassací německou.
Cislajtanie Čecho Slovinec Vlach Halič Bukovina Rakousko Německo Praha Vídeň Rytíř Schö
12 article
Schönerer a jeho přátelé nejsou mimo to vázáni nijakými lhůtami, nemusí proto příliš dbáti disposic, kteréž učinily ostalni strany a vláda, a kromě toho vědí velm dobře, že státní němčina jest hudba, kteráz zní příjemně i v oněch uších, kteréž při po- pěvku »Pryč od Říma« dostávají záchvaty ztrnutí. Orgán všeněmecký také včera v čas připomenul, že hnutí »Pryč od Říma« bude trvati ještě aspoň třicet let, a v době této se bezpochyby ještě namane dosti často pří- ležitost, aby arie státní němčiny pro obč strany výhodně poodšoupla na chvíli — arii »Pryč od Říma«. Vždyť již za bývalé pravice osvědčila propaganda germanisační neodolatelnou moc, před níž zbledl i čl. 19. stát. zákl. zák. Ještě jedna okolnost zasluhuje po všimnutí. Proti všeněmeckému programu tou dobou nestojí žádný jiný společný program; ve pro slulém programu předsedy ministerstva na opak jsou črty na prospěch převahy něm činy vzhledem ku potřebám jednotné státa správy. Zůstává tudíž programu Schönererove zcela volné pole agitační, a praxe posledníel let ničím jeho úspěchy neohrožuje. Jsme žádostivi, jak se nyní zachovaj orgány antisemitův a klerikálův německých když se konečně dočkaly formulace programu všeněmeckého?
Řím
13 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze třicátá pátá. (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) Z Vídně, 23. dubna. »Takový sprostý chlap!« — »Takový sprostý lhář!« — »Takovou blbou blbinu ne může nikdo číst!« — »Vy jste nejsprostš lhář!« — »To jest nejničemnější sprostota !« — »Vy jste největší padouch široko daleko!« — »Vy jste bezectný ničema!« — »Vy jste pi- tomá ovce!« — »Vy jste mizerný, špatný chlap!« — »Vy jste nejsprostší hadriump !« — »Ten žid tam ať kušuje!« Tak na sebe dnes volali a pokřikovali páni z německého spoluručenství, věrní spojenci proti národu našemu a jeho právu. Takovými kom- plimenty častovali se na vzájem němečtí bratrí. Takovou vybranou mluvou konal rozhovor v parlamentě, jehož schůze jsou veřejné, z přítomnosti plných loží a galleril, superiorni, dé- jinami k vedení všech národů předurčený vý- květ jejich. Škoda, tisíckrát škoda, že nebyl přítomen p. baron Pavel Gautsch z Franke- thurnu, který to byl, jenž suggeroval hr. Kazimiru Badenovi památný výrok o zá
Pavel Gautsch Franke Baden Vídeň poslanecký sněmovna
14 article
řivé německé kultuře, největší to blasfemii která kdy byla pronešena ve sněmovně. Podnět byl skrovný, malý, ba malicherný. Pan Völkl, poslanec za městskou kurii svato- bippolytskou, hádal se s p. Wohlmeiere m. zástupcem venkovských obci svatohippolytských o to, je-li pan president krajského soudu ve Sv. Hippolytě nestranný soudce. Všechno špinavé prádlo: rodinně, společenské, obecní při tom vyložili p. t. publiku. Dosud byl p. dr. Lueger centrem, na které se dělaly nájezdy při podob- ných věcech. Nyní jest ohnisko druhé. Jestto jeho protichůdce ve sv. Hippolytu. Ve ťrancouzských divadlech jest zvykem, že představení zabajuje se malou aktovkou, př které se být může, ale nemusí, a po které ná- sleduje teprve vlastní hra. Tato předehra se jmenuje lever du rideau, a také cislajtánská sněmovna má takovou introdukci, jen že při ní jest zasedací síň plna, jakmile se však přejde k jednacímu pořadu, t. zv. věcnému jednání, na stane hromadná pouť do couloirů. Tak dnes zápas obou soků ze Sv. Hippolytu provázel s napjelím celá sněmovna, ale sotva starost mikulovský dr. Götz začal mluvit o poplatkové novelle, jako by do vrabců střelil. Nejen předehru hlučnou a bouřlivou měla dnešní schůze, také dohru a to lomoznou podráždénou. Způsobil ji opat Treuinfel dotazem na presidium, co chce učiniti prot řečníkům, napadajícím katolickou církev. Posl. Franko Stein, Völkel a Berger odpo- věděli mu a neukládali si žádné reservy, jen pan Wolf byl zamlklým. Také on se při- hlásil ke slovu, ale vzdal se ho. Stihnul je strašný osud. Franko Stein jej předstihl, př- konal, předčil, zastinil. To jest bolest ne, ale přirozené a vysvětlitelno. Každý radikalism plodí ještě radikálnější.
Völkl Hippolyta doktor Lueger Hippolytos Götz Posl Franco Stein Völkel Berger Wolf Stein Franca
15 article
Uproslřed obou scén, scěn, které zachví- valy sněmovnou na počálku a na konci byl podrobná rozprava o poplatkové novelle jako idyllka. Při § 3., ve kterém se jedná o čá- stečné restituci poplatkových úlev na prospěch živností stavebních, dostal se první k slovu poslanec za Staré město pražské, Quido Běl ský. V řeči, trvající půl druhě hodiny, pro- bral veškeré dobré a stinné stránky, pokud se týká obyvatelstva venkovského i městského Aěkoli nedotkl se otázky ústavní, přece doznal že vláda z r. 1898 vydala císařské nařízen v dobrém úmyslu poskytnouti širokým vrstván lidu rolnického vytoužených výhod. Zhoubnýeh následků zrušení poplatkových slev nebyla an sobě vědoma, spolehajíc na to, že výbor před lohu přijme ve znění císařského výnosu. Úkázal zvláště k neodůvodněnému zrušen poplatkových výhod při stavebních živnostec a zejmena vytýkal, že v nynějších poměrech ve kterých nejen zrušení poplatkových výhod nýbrž také jiné okolnosti ochromily staveb podnikavost, není naprosto možno, by se st vební ruch rozmohl, který jest tak důležitým pro četné živnosti. Hr. Welsersheim odpověděl dnes k nečně na dotazy ve příčině afféry nadporučik Budinera s vojínem Žilákem, která sko čila pro tohoto nejtragičtěji. Jsouce hluboce do jati osudem jeho, klaleme tu jen otázku, kterou nadepsán jest román Hercenův: »Kdo jestvi nen?« V otázce té jesť těžká obžaloba, ktera tísní svědomí původce břemenem centnýřovým a ke které druží se hned druhá otázka: »Mu silo tak býti ?e Skoro tři měsíce zasedá poslanecká sně movna již, ale teprv teď uznal posl. S ch ö n rer potřebu podat obyčejně návrhy na od tržení Haliče, Bukoviny a Dalma- cie od Cislajtanie a stanoven státní němčiny pro země ostatn Dodáváme výslovně: návrh obyčejný, nikol pilný.
Quido Běla Žilák Hercenův Cislajtanie Hradec Halič Bukovina Dalmo
16 article
Návrhů na státní němčinu podalo se všem stranami německé obstrukce od r. 1897 nespo četně, ale všechny byly pilné. Co tedy byl pilným, dnes tomu čtyři léta, dnes není. Vidno z toho, jaký švindl provozován s »nezbytnostíe státní němčiny, nehledě ani k tomu, že a prine Liechtenstein a dr. Lueger, ani dr. Funke dr. Grosa a dr. Pergolt, ani hr. Stürgkh, d Bärnreither a bar. Schwegel, ani Kaiser a Hoř mann-Wellenhof dosud nepodali normálních ná- vrhů na uzákonění německého jazyka prostřed- kovacího, neřku-li pilných, jak činili dříve pravi- delně. Zároveň však patrno, jak směšným je postulát p. Schönerera již po stránce formální, ještě směšnějším je po stránce věcné. Jen co je pravda: Všeněmci se svým návrhem se tuze nenamáhali. Jejich předehůdcové, bar. Schar- schmid a dr. Jaeqnes vypracovali zevrubný adjustovaný zákon o státní němčině v úřadech soudech a školách a podali jej r. 1886. Jejieh epigoni zůstavují vypracování a podání osnovy — vládě. To je pohodlnější. Státní němčina podle p. Schönerer a soudr. platiti nemá pro Halič, Bukovinu a Dalmacii. Tudíž nikoli pro celý s tát nýbrž jen pro jeho část. Je-li státní němčina snutností«, proč nejsou páni důsledni a ji ne- žádají pro všechny země, nýbrž jen pro ně- které? Státní němčina, která nemá byti platnou v celém státě, není státní. To je cani a non canendo. To je protismysl, to je paskvil, to je směšnost. A směšnost zabijí.
Liechtenstein doktor Lueger Funke Groso Pergolt Stürgkh Bärnreither Kaiser Wellenhof Jaeqnes Halič Bukovina Dalmacie úřad soud a škola
17 article
Protože však není kostelíčka, by v něm nebylo kázáníčka, je také v této frivolnosti v této lži kus seriosnosti a zrnko pravdy. Na - vrhovatelé, chtějíce míti státní němčinu jen pro některé, určité země předlitavské, doznali tím skutečnost, že němčina má postavení a práva jakos každý jiný jazyk, protože neni leč ja- zykem obvyklým v některých zemich. Nic více. Je jazykem »zemským«, nikoli státním. Tím také zůs t a ne, každý vážný pokus, ji povýšit, j opatřit výsadami, privileji a nad- právím zákonným zachvěl by zá- klady státu a monarchie. Předseda hr. Vetter doufá, že zejtra dojedná se poplatková novella. Věru, optimism to závidění hodný. Předseda hr. Vetter zahájil schůzi v obvyklou hodi nu, Předseda ministerstva předložil zprávu kvo- tové deputace o vyjednávání stran stanovení kvoty na společné výdaje — ministr obchodu předlohu o sečtení živnostenských zemědělských závodů, — ministr finane předlohu o kvotě. Mezi došlými spisy je včera oznámen návrh Schönererův stran vyloučení Halič a Bukoviny, přivtělení Dalmacie k Uhrám, zaveden státní němčiny atd. a návrh téhož poslance stra ustanovení proti přistěhovalectví a osazování s cizozemských židů v Rakousku. Posl. dr. Lang podal petici městské obce Ji stebnice ve příčině udělení státní podpory a ne- zúročitelné půjčky následkem pohrom živelních v letech minulých. Na počátku schůze udály se prudké vý stupy mezi křesťanskými sociály a poslancem Völklem.
Vetter Posl doktor Lang Völkl Halič Bukovina Dalmacie Uhry Rakousko
18 article
Tento v dotazu k předsedovi dorážel prudce na křesťanské sociály, již podali dotaz, v němž rakoušt soudci, zejmena president krajského soudu ve S Hypolitě viní se ze zneužívání úřadní moci. Řečník tázal se, hodlá-li předseda zakročit u ministra spra vedinosti, aby se dostalo salisfakce tupeným soud covským funkcionářům. (Velká vřava, ustavičné po- křikování a nadávky se strany křesťanských sociálův i posl. Völkla.) Předseda prohlašuje, že vyrozumí ministra spravedlnosti o tomto dotazu. Posl. Tschan sděluje, že posl. Wolfovi byl zakázáno v jedné schůzi zmiňovati se o arciknížeti Františku Ferdinandovi (pro jeho známý výrok) Rád by věděl, odkud vyšlo vno nezákonné opatření Posl, Wolfovi vyhrožovalo se prý dokonce i za- tčením. Předseda zůslavuje řečníkovi na vůli, aby přednesl tuto věc ve formě dotazu k předsedov ministerstva. Posl. Zázvorka: Předseda nepřijav moj návrh český, porušil § 19. ústavy. Uráží neslušným způsobem celý národ český a dává tak pohoršlivý příklad sám. Je to přečin, ba přímo zločin. T není ještě naše poslední slovo. Předseda napomíná řečníka, by mluvil k věci (Agrární poslanci a posl. Fresl: Vždyť vy ne- rozumíte tomu, co on mluví.) Posl. Zázvorka: Táži se předsedy, zdal chce budoucně do protokolu dávati české petice české návrhy? Předseda: Musím řečníka opětně napom nouti, by mluvil k věci a učinil dolaz. Posi. Zázvorka: Budu mluviti tak dlouho jak se mně zlibí, až mi vezme slovo. Předseda: Poněvadž řečník nečiní na mn žádného dotazu, odnímám mu slovo.
Völkl Posl Wolf František Ferdinand Zázvorka
19 article
Posl. Fresl stěžuje si, že ho nikdo neposlou- chá, kdežlo scény s Wohlmeierem byly poslouchány skoro všemi poslanci a táže se předsedy, jak dlouh chce ještě nepřijímáním českých petic hanebně urá- žeti český národ Poslanec Wohlmeyer odpovídá na Völklův dotaz stran předsedy krajského soudu ve Sv. Hypo- litě, že nepochopuje, jak poslanec může odpovidati za ministra. Strhla se prudká hádka mezi Völ klem a Wohlmeyerem. Tento volá na onoho: »Ne- ctný lháři!« a onen na tohoto: »Vy jste perfidní,. sprostý chlap, hanba své strany !e Wohlmeyerovy výklady nebylo ve vřavě slyšeti. Ozvaly se pouze výkřiky: »Lež — sprostý lhát fuj !e Ve 12.35 hod. spol. přešlo se k jednacímu po- řadu, na němž je zevrubné rokování o poplatkové novelle Poslanec Siegmund navrhuje změnu k mino ritnímu návrhu Steinerovu, aby do § 1. bylo vloženo místo směsta« — »obce, jež mají přes 50.000 oby- vatelův« a návrh ten je podporován. Poslanec Götz (proti) není prý odpůrcem před- lohy poplatkového výboru, uznává cíle novelly, spra- vedlivějšího rozvržení břemen poplatkových, úlev při převádění jmění a j., nesouhlasí však s ustanovením § 1. stran přenášení majetku mezi živými. Poplatek měl by tu činiti (misto 4) 31/2 %. Cestou, již výbor zvolil, jest usnešení o cís. na- řízení jen odročeno a nařízení ono nemusí se ještě schváliti. Takové usnešení mělo by arci jen morální cenu. Pro cís. nařízení není ústavních podmínek Thunova vláda porušovala ústavní práva. Hr. Thun a dr. Kaizl byli přesvědčení o nezákonnosti onoho nařízení, jak bylo vydáno, a proto porušili zákon též oni.
Posl Fresl Wohlmeyer Völklův Wohlmeyerův Siegmund Steinerův Götz Thunův Thun doktor Kaizl Hradec krajský soud v svazek . Hypo
20 article
Polemisuje s posl. drem. Kaizlem, zvláště s po- slední jeho řečí, a snaží se dokázati, že protiústavní vláda Badenova a Thunova a násilnosti stran vět- šiny vynutily na menšině její obranu a za následky je zodpovědna většinu. Navrhuje konečně, aby poplatková sazba byl snížena se 4 na 31/29%. Posl. Schachinger domnívá se, že poplat kové výhody jsou skrovné. Mnohým, jimž se jich mělo dostati, nedostané se jich. Uvažuje smutné po- měry zemědělské a prohlašuje, že by bylo na škodu státu i společnosti, kdyby selské rodiny houfně za- nikaly. Konečně přimlouvá se, by paragrafy 1. a 2. byly schváleny dle výborového textu Ministr financí Böhm-Bawerk opřel se pře- devším Siegmundovu návrhu jako finančně nejširšímu, neboť by způsobil značný úbytek přijmů, jemuž nelze podrobiti se. Götzův návrh nesahá tak daleko, ale způsobil by přece úbytek 2.2 mill. K a proto nelze schvalovati ani ten. Narážeje na Tschernigovy vývody dovozoval, že bylo by zbytučno zvýšovati existenční minimum poplatkové z 500 na 1000 . neboť prý toho není nezbytně třeba. Nynější před- lohou poskytují se selskému stavu dosti velké vý- hody. Kdyby se paragrafy 1. a 2. odstranily, uzná- valo by se přece, že by to nebylo žádoucím v zájmu selského stavu. (Souhlas.) Domnívá se, že oba přední paragrafy budou přece jen pro sedláky výhodny. Žádá, by se měl na zřeteli finanční stav státu a pří- lišnými usnešeními neohrožovalo se uskutečnění této předlohy. Přimlouvá se, by oba články byly schvá- leny co možná jednohlasně dle výborového návrhu.
Kaizl Badenův Thunův Posl Böhm Bawerk Siegmundův Götzův Tschernigův
21 article
(Pochvala.) Posl. Schiieker po ministrově řeči soudí,ž oprávněné požadavky a přání obyvatelstva musí s velice uskrovniti. Musí přijmouti se, co se nabízí nebo riskovati, že pohřbí se také dobrá stránka zá- kona. Posuzuje předlohu a vytýká jí různé příkrosti a nedostatky. Zemědělství neprospěje se skrovným ústupky a slevami. Odporuje Steinerovu návrau, jímž stanoví se protiva mezi městskými a venkov- skými realitami. Přimlouvá se za § 1., třeba mu nebyl valně vhod. K návrhu posl. Procházky přijímá se kone debaty a hlavní řečník posl. Wagner (střed) do- vozoval, že by se ochotně zastal povýšení cennos na 40.000 K, neučiní však žádný návrh, aby ne- zdržoval uskutečnění zákona. Novou předlohou zjed- návají se úlevy při převodech s rodičů na děti, což bylo přijalo na Moravě s povděkem. Lituje, že po- platková novella byla zmařena obstrukcí v minulém zasedání. Proto souhlasil s býv. ministrem financí. aby poplatková novella vydala se pomocí 8 14.
Posl Schiieker Steinerův Wagner Morava
22 article
Sněmovna je na cestě polepšení; troufá, že bude se lepšiti čím dál víc a pořídí pro voliče dobré zákony. (Pochvala.) Po doslovu ref. posl. Lichta § 1. přijat dl výborového návrhu a navrhované změny propadly Při § 2. ujal se slova posl. Iiittinger. jenž shledává v poplatkové novele čin spravudlnosti k maloselskému obyvatelstvu, na jehož usedlostech váznou velká břemena, jako na př. výminek. Navrhuje, aby v § 2. místo paleronásobného stanovila se pouze jednoroční cena výminku na maloselských used- lostech. Posl. ryt. Berks uvažoval smutný stav sedlákův a přimlouval se za § 2. Děkuje zároveň tvůrci zá- kona toho, býv. ministru dru. Biliňskému Posl. Tschernig liboval si v této ochotě k selskému stavu a žádal za schválení článku. Po stručném doslovu referentově § 2. byl přijat a Kittingrův dodatek propadi Minoritní své votum k § 3. odůvodňuje poslanec Bělský odůvodňuje minoritní vofum navrhující, aby pro stavební živnosti zaveden byl
Posl Biliňský Posl Kittingrův Bělský
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Do Mukdenu!
Mukden
24 article
Již minulého roku proběhla zpráva novi- nami, že v Mukdenu ukořistili bratří Rusové mezi jinými vzáenostmi, jež si nechali na pa- mátku z Číny, také rukopisy slovanské. Mnoho mluvná fama vyprávěla pak o rukopisech če- ských, allarmovala veřejnost zprávami, že jsou to snad rukopisy Tatary na Moravě a v Polsku pobrané — a vyzývala naše učené korporace k expedici do krajů zabajkalských. Tyto dni dokonce mihla se opět poplašná lokálka a potlouká se po venkovských novinách tato běžná a lehká výzva. A poněvadž se tak vytrvale opakuje, nebude na škodu posvítiti blíže na podstatu věcí. Tataři do Čech a Moravy vpadli r. 1241. I kdybychom připustili, že snad vpády trvaly déle a že mohlo se i v slovenských klášteřích mnoho ztratiti, přece vždy přicházíme před r. 1250. A tu není na prvním místě otázka, co vzali a pobrali Tataři u nás, nýbrž otázka, mohli-li vůbec u nás v té době něco vzlti? Literární věda a jazykozpyt podobají se tu geologii. Jako geolog podle složení vrstev může bezpečně určiti, může-li se vůbec vysky- tovati v některé krajině uhlí a s naprostouji- stotou řekne, zdali ano či nic — zrovna tak filolog a literárni historik může bezpečněa s naprostou jistotou vysloviti se o těto otázee. Památky české nesou na sobě bezpečně svěde- ctví své doby a svého vzniku. A tyto památky hovoří samy jasně a zřetelně: r. 1250 české literatury nebylo. Bylo sic za starších dob rozšířeno miněn opačné. To se zakládalo z části na mylnýeh odhadech paleografických, z části na mylných kombinacích, z části konečně na literárních pod- vrzích, jako byly evangelium svatojanské neb píseň krále Václava. (Mimochodem řečeno, naše otázka se Rukopisu kralodvorského netýče; ten býval vždy kladen do XIV. stoleti, nikdy ne před r. 1250).
Rus Tatar Václav Mukden Čína Morava Polsko Čechy píseň král
25 article
Evangelium svatojanské, kladené do X. sto- letí, ukázalo se chemickou zkouškou falsem milostná píseň krále Václava jemným rozborem Hauptovým a Feifalikovým prokázána také fal- sem, dřive než přistoupila k tomu zkoušk chemická. Ukázalo se, že nenáleží Václavu I nýbrž Václavu II. — a nad to, že není původně česká, nýbrž německá a to přeložená z tisku, tedy ještě z doby po r. 1250. A tak uká- záno i o dílech ostatních — o Mater Verborum, Libušinu proroctví atd. atd. K témto falsům, jež úmyslně klamaly mylně odkazovaly české písemnictví do do starších, přistupují dále mylné paleografické od- hady. Dálo se u nás, že památky rozhodně náležející věku XIV. a to jeho dobám pozděj- ším, kladeny do stotetí XIII. Hanka tak kladl Mastičkáře, Gebauer Passional, Hanuš Alex- andreidu ... nomina sunt odiosa. Ukázalo se všude, že toto domnění je mylné a nesprávné. Konečně odkazovaly literaturu českou do století XIII. mylné kombinace, jež ovšem z části se zakládaly na mylném určení paleografickém
Václav Hauptův Feifalikův Václav II Mater Libušin Hank Gebauer Passional Hanuš Alex
26 article
Dokazováno tak na př. Šafařikem, Jirečkem Gebauerem, že překlad staročeského žaltáře jehož nejstarší částečný rukopis je z doby kolem r. 1300, sahá svým pů vodem do dok prastarých — snad XII.—XI. století; dokazo váno tak i o Alexandreidě z rozmanitých chyk opisovačských. Předpokládána lu mezi jednoti vými, opisy dlouhá vrstva let, ačkoli někter texty zkažené a pokaženě nemusily vzniknout z originálu správného během stoleti, nýbrž v roce nebo v několika málo letech. To byl markantně dokázáno pozdějšími rukopisy Huso vými a Štitenskými, jejichž korruptely vznikly takřka v několika měsících a ne v desítiletic ani stoletich. Byly tak v posledních letech — ješt Vlčkova literatura starší doby má tato mylná minění — podvráceny veškeré důvody tohoto staršího mínění; minění toto jeví se nyní jako neopřená a libovolná domněnka.
Šafařik Jireček Gebauer
27 article
Leč tato domněnka neodůvodněná mohla by přece býti pravdě podobná. Snad že bys nalezly později důvody k ní, třebas jich nyní nemáme. Jsou takové pravdy, o nichž své pře svědčení zakládáme spiše na subjektivní cit nežl na objektivní důvody. Ale ani tohoto útočiště nezbývá. Památky nám zachované vskutku ukazují, že jsou prvn a počáteční, že ony otvírsjí literaturu, jim že patří přednost po každé stránce, že nepředpo- kládají žádných prastarých vzorů nebo předloh Překlady Písma na př. zřetelně ukazují, že jsou první a počáteční. Zejmena žaltář je pře plněn tak hrubými latinismy a tak neumělým jazykem překládán, že nemůžeme u něho pře pokládati žádné literární tradice z dob prasta- rých. Jazyk pozdějších opisů ukazuje, že po chází z doby, kdy se misto »ve zname n i« po- čalo říkati »ve znameňú«. Toho nebylo před druhou polovicí XIII. stoleti, jak nás učí pře- hojná jmena místní v textech latinských. Tot svédectví obojí souhlasné zároveň a zřetelně zakazuje klásti překlad ten před druhou po- lovici stol. XIII., spíše do jeho konce. A s tím se srovnává i dochování rukopisné. Jiný příklad. Kronika Dalimilova, z doby mezi r. 1310—1320, sama o sobě tvrdi v úvodě. že je první kronika česká; že skladatel nezná žádné dřívější. Ani my heznáme žádné — usu zovati jsouenost dřivějšíeh dějin ukazuje se tedy nesprávně, bezdůvodné. Nebo — do třelice všeho dobrého. Nej starší naše legendy, pocházející z doby blizké r. 1306, zakládají se vesměs na slavném spíse Jakuba de Voragine »Legenda aurea«. Tent spis složen jest latinsky ke konci XIII. stoleti.
Dalimilův Voragine
28 article
Nemůžeme tedy vůbec mysliti, že by jeho zpra- cování u nás mohla pocházeti z prvé polovice toho stoleti. A tak dále. Všude pečlivým rozborem fakt přicházíme ke konci jasnému a zřetelnému. Po- čátky českého písemnictví přiliš hluboko pod r. 1300 nejdou. V době Václavově (t. j. Vá- clava II.) můžeme teprve hledati počátky naš literatury. Ne dříve. A jak psali naši předkové před tím ? Tak jako ostatní národové. Latinsky; a poněvadž naši milí sousedé od svých sousedů Francouzů byli k literatuře přivedeni dříve nežli my, učili jsme se od nich a psali jsme vedle latiny také německy. Králové a páni čeští zanechali nám pěkné básně a písně — německé. Pod železnou rukou Přemysla II. bylo by písemnictví české nekvetlo; nemohlo ani vyrůsti. Oba čeští pa- mětníci jeho vlády zachovali nám jeho výrok, jejž prý učinil táhna do války s Rudolfem: »na pražském mostě nebude viděti Čecha«. Zdá se, že teprve války braniborské národní naše vědomi povzbudily.
Francouz Přemysl II Rudolf Čecho
29 article
Facit všeho? Tataři u nás nic nevzali. N že by byli nechtěli, ačkoli i to je dosti sporně, že by se byli vlekli s rukopisy neznámého písma a neznámého jazyka — ale že nemohli. Ni českého tu nebylo. Akademie ani Společnost do Mukdenu nepošlou. Ostatně — zpráva o českých nálezech je sama sebou pochybná. Z těch lidí, kteří s vojskem vtrhli do Mukdenu, není nikdo tak školen, aby staročeský rukopis vskutku poznal. Jsou texty, o kterých filologové nejsou bezpeční, jsou-li polské či české; jak můžeme chtíti ta- kovou znalost mezi třeskem zbraní. Jazyky slo- vanské byly si v XIII. století nekonečně bližší, nežli jsou nyní, po půl tisíciletí. Není tedy ani bezpečno, zdali ti Poloniové viděli kolčavu — a ne velblouda. Slovanské rukopisy, t. j. staroslovanské, ovšem v té době byly. Pisemnictví staroslovenské, jak známo, kvetlo již od IX. století. Ty tedy možná tam nalézti — a těm také Rusové roz- umějí — jeť to posud jejich jazyk církevní. Tu však nastává úkol petrohradským a moskevským společnostem; ty to mohou prověsti lépe a spo- V. Flajšhane. lehlivěji.
Tatar Polonius V Flajšhane Mukden