2
masthead
V Praze, ve středu dne 24. dubna 1901.
Praha
4
masthead
nk čtní lats .
ve slisách: K 9on
na měsío-
Poštont
Ba čvrt lels . . . . 9 K 60
s dvojí záailkou
pěsl
ni čirrt let
5
masthead
Na ranní a odpol. listy
před,láeí se:
v Praze v sdmninistraei
s nlsle, . . . . . . s K —
za čtvrt leta .
s dvají čenáške
aěsle
Praha
7
masthead
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpoležní
.. . . za 2 h
Ve flialkách na venkově
naní é lo. . . .
odpolednl
. . . . . . . 3h
Inseráty
plali se kotově ropřei.
Předplscení s jeserty přijimá sdminl-
strace v Natianské ulici č. 3.
Tam nachiseií se tčš rědskee
tiskárna a eapodiee Nárednich Liista“,
Iukopisy se nevracsji
Natianský ulice
8
article
Bismark redivivus!
Bismark redivivus!
Strana všeněmecká v této polovině říše
nemůže si naříkati, že by ji umlčovali. Spíše
naopak, odmlčí-li se na okamžik, již na všech
stranách nastává po ní sháňka, jako právě
tyto dny. Nejnedočkavěji vedou si tu obyčejně
klerikálové němečtí a křesťanští sociálové
vídeňští, nepopřávajíce schönererovcům ani
»oddechu«. Bylo sice již i tak poslední
návštěvou berlínskou a přiostřením ruchu
»Pryč od Říma!« ovzduší v této polovin
říše hojně nasyceno, ba přesyceno »všeněme-
ckým ozonem«, jehož čilé proudění na obou
stranách černožlutých sloupů zaznamenává
»Ostd. Rundschau« zvláště pečlivě, ale anti-
semitům a klerikálům německým to ještě
nestačilo.
Buď že klerikálové a antisemité němečt
již měli dosti na úspěchu, jehož dosábli po
stránce agitace »Pryč od Říma !«, anebo se
zalekli snad, že by toto hnutí přiliš rychle
porazili, kdyby zůstalo dlouho osamoceno.
zkrátka, jim se zastesklo po druhém, mez
Němci neméně oblíbeném hesle, aby se za-
vedla státní němčina.
Němec
Řím
9
article
Možná též, že státní němčina pokládá se
v německém souručenství za »parolu«, jížsí
příslušníci rozvadění čas po čase opakují
aby se poznali, slovem, ze zmíněných skupin
německých čím dále tím důrazněji opakovalo
se vybídnutí, kdy že tedy schönererovci se
vytasí »s hotovými« za sliby, kteréž dával
v době volební voličům německým v záleži
tosti prohlášení němčiny za jazyk státní.
čímž, jak známo, v řadách svých politických
odpůrců mnoho dosud nevyplněných mezer
způsobili
My po zkušenostech, jakýchž jsme nabyl
s obhájci a zastanci národní a jazykov
rovnoprávnosti v řadách pravice, v Pánu od
počívající, ovšem ani na okamžik nepochy
bovali, že páni Němci bez rozdílu politi
ckého a náboženského přesvědčení ze svého
jazyka by nejraději spletli hezky hrubého
»peška«, jejž by podle příležitosti svým slo-
vanským spoluobčanům výdatně o hlavy
otloukali.
Němec
10
article
Rytíř Schönerer ovšem si nezaslouži
oné nedůvěry, jež v upomínkách a vybíd
kách antisemitských a klerikálních orgánů
spočívala, dal oznámiti, že návrh dotýčný
podá v úterním (včerejším) sezení, a slovu
svému dostál.
Nemáme doposud po ruce přesné zněn
tohoto nejnovějšího zákonodárného výkonu
vůdce zdejších Všeněmců, ale i to, co nám
neopominula náležitě oznámiti korresp. kan-
celář, dokazuje, že pan rytíř Schönerer pro-
měnil se spolu ve státotvorce, tak že podal
výkon, s nímž, jak se říká, mnoho mou-
drých mužů nebude věděti kudy kam. V lapi-
dárních myšlénkách, jak to u velikých duchů
ani jinak býti nemůže, soustředil ve svých
návrzích vše, co od dob hraběte Wurm-
branda, rovněž blahé paměti, vykvetlo na
širých nivách všematky Germanie.
Rytíř Schönerer zamýšlí totiž přetvořiti
bismarkovské Německo tím, že obnoví někdejší
německý bunt, a téte jinak jednoduché my-
šlence obětuje nejen nynější Cislajtanii, ale
i posavadní dualismus, což tvoří dohromady
— jak známo — velmoc evropskou
Rakousko-Uhersko.
Schönerer
Wurm
Rytíř Schönerer
Německo
evropský RakouskoUhersko
11
article
Afflavit et dissipati sunt. Rytíř Schö-
nerer včera povstal a vzal na mapu evrop
skou, zejmena středoevropskou, svou velko-
německou houbu.
Panečku, to se musí politikové a stát
níci federalističtí hodně skromn
schouliti do nejstinnějšího koutka, až uvidi
jak p. Schönerer dovede zužitkovati »staveb
ního materiálu«.
Nejprvé tedy pořídí prozatímní, dočasný
nový státní útvar na dobu, než se pro-
vede osobní unie s královstvím uher-
ským. V tomto přechodném období přikáže
Daimacii k zemím koruny svatoštěpánské
ntvoří z Haliče a Bukoviny nový součlen se
zvláštním zastoupením v delegacích, a ze
zbytku Cislajtanie utvoří nové německé
Rakousko, v něž budou od něho přijaty
země někdejšího německého buntu, při čemž
my Čechové, Slovinci a Vlaši přímořští po-
sloužíme za výplň německého Rakouska
schönererovského, jemuž dá do vínku ně-
meckou státní řeč a tímto způsobem jedno
lité Německo »od moře k moří« bude hotovo
jako kouzelným proutkem.
Takovéto kolossální státotvorné trampoty
tížily až do včerejšího dne vůdce zdejších
Všeněmců, včera pak na nalehavou žadost
svých německých konkurentův položil je na
stůl předsedy sněmovny
Korresp. kancelář, jinak velice starostlivá
o každý pohyb Schönererův, neoznamuje,
zda li snad při tom se ukázala mimořádná
znamení na nebí a na zemi. Ani my v Praze
jsme tu nic zvláštního nepozorovali.
Na štěstí, že rakouští národové maj
nyní ve Vídni pariament, jenž si zalíbi
zcela v práci praktické, hospodářské, blaho-
bytné a má k tomuto svému předsevzetí za
jištěné mandáty na celých šest let; snad mu
tedy zbude i nějaká chvilka, aby si povšiml
i této obrovské parcellace v našem soustátí
spojené zároveň s kommassací německou.
Cislajtanie
Čecho
Slovinec
Vlach
Halič
Bukovina
Rakousko
Německo
Praha
Vídeň
Rytíř Schö
12
article
Schönerer a jeho přátelé nejsou mimo
to vázáni nijakými lhůtami, nemusí proto
příliš dbáti disposic, kteréž učinily ostalni
strany a vláda, a kromě toho vědí velm
dobře, že státní němčina jest hudba, kteráz
zní příjemně i v oněch uších, kteréž při po-
pěvku »Pryč od Říma« dostávají záchvaty
ztrnutí. Orgán všeněmecký také včera v čas
připomenul, že hnutí »Pryč od Říma« bude
trvati ještě aspoň třicet let, a v době této
se bezpochyby ještě namane dosti často pří-
ležitost, aby arie státní němčiny pro obč
strany výhodně poodšoupla na chvíli — arii
»Pryč od Říma«.
Vždyť již za bývalé pravice osvědčila
propaganda germanisační neodolatelnou moc,
před níž zbledl i čl. 19. stát. zákl. zák.
Ještě jedna okolnost zasluhuje po
všimnutí.
Proti všeněmeckému programu tou dobou
nestojí žádný jiný společný program; ve pro
slulém programu předsedy ministerstva na
opak jsou črty na prospěch převahy něm
činy vzhledem ku potřebám jednotné státa
správy.
Zůstává tudíž programu Schönererove
zcela volné pole agitační, a praxe posledníel
let ničím jeho úspěchy neohrožuje.
Jsme žádostivi, jak se nyní zachovaj
orgány antisemitův a klerikálův německých
když se konečně dočkaly formulace programu
všeněmeckého?
Řím
13
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze třicátá pátá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 23. dubna.
»Takový sprostý chlap!« — »Takový
sprostý lhář!« — »Takovou blbou blbinu ne
může nikdo číst!« — »Vy jste nejsprostš
lhář!« — »To jest nejničemnější sprostota !« —
»Vy jste největší padouch široko daleko!« —
»Vy jste bezectný ničema!« — »Vy jste pi-
tomá ovce!« — »Vy jste mizerný, špatný
chlap!« — »Vy jste nejsprostší hadriump !« —
»Ten žid tam ať kušuje!«
Tak na sebe dnes volali a pokřikovali páni
z německého spoluručenství, věrní spojenci proti
národu našemu a jeho právu. Takovými kom-
plimenty častovali se na vzájem němečtí bratrí.
Takovou vybranou mluvou konal rozhovor
v parlamentě, jehož schůze jsou veřejné, z
přítomnosti plných loží a galleril, superiorni, dé-
jinami k vedení všech národů předurčený vý-
květ jejich.
Škoda, tisíckrát škoda, že nebyl přítomen
p. baron Pavel Gautsch z Franke-
thurnu, který to byl, jenž suggeroval hr.
Kazimiru Badenovi památný výrok o zá
Pavel Gautsch
Franke
Baden
Vídeň
poslanecký sněmovna
14
article
řivé německé kultuře, největší to blasfemii
která kdy byla pronešena ve sněmovně.
Podnět byl skrovný, malý, ba malicherný.
Pan Völkl, poslanec za městskou kurii svato-
bippolytskou, hádal se s p. Wohlmeiere m.
zástupcem venkovských obci svatohippolytských
o to, je-li pan president krajského soudu ve
Sv. Hippolytě nestranný soudce. Všechno špinavé
prádlo: rodinně, společenské, obecní při tom
vyložili p. t. publiku. Dosud byl p. dr. Lueger
centrem, na které se dělaly nájezdy při podob-
ných věcech. Nyní jest ohnisko druhé. Jestto
jeho protichůdce ve sv. Hippolytu.
Ve ťrancouzských divadlech jest zvykem,
že představení zabajuje se malou aktovkou, př
které se být může, ale nemusí, a po které ná-
sleduje teprve vlastní hra. Tato předehra se
jmenuje lever du rideau, a také cislajtánská
sněmovna má takovou introdukci, jen že při ní
jest zasedací síň plna, jakmile se však přejde
k jednacímu pořadu, t. zv. věcnému jednání, na
stane hromadná pouť do couloirů. Tak dnes
zápas obou soků ze Sv. Hippolytu provázel
s napjelím celá sněmovna, ale sotva starost
mikulovský dr. Götz začal mluvit o poplatkové
novelle, jako by do vrabců střelil.
Nejen předehru hlučnou a bouřlivou měla
dnešní schůze, také dohru a to lomoznou
podráždénou. Způsobil ji opat Treuinfel
dotazem na presidium, co chce učiniti prot
řečníkům, napadajícím katolickou církev. Posl.
Franko Stein, Völkel a Berger odpo-
věděli mu a neukládali si žádné reservy, jen
pan Wolf byl zamlklým. Také on se při-
hlásil ke slovu, ale vzdal se ho. Stihnul je
strašný osud. Franko Stein jej předstihl, př-
konal, předčil, zastinil. To jest bolest ne, ale
přirozené a vysvětlitelno. Každý radikalism
plodí ještě radikálnější.
Völkl
Hippolyta
doktor
Lueger
Hippolytos
Götz
Posl
Franco Stein
Völkel
Berger
Wolf
Stein
Franca
15
article
Uproslřed obou scén, scěn, které zachví-
valy sněmovnou na počálku a na konci byl
podrobná rozprava o poplatkové novelle jako
idyllka. Při § 3., ve kterém se jedná o čá-
stečné restituci poplatkových úlev na prospěch
živností stavebních, dostal se první k slovu
poslanec za Staré město pražské, Quido Běl
ský. V řeči, trvající půl druhě hodiny, pro-
bral veškeré dobré a stinné stránky, pokud se
týká obyvatelstva venkovského i městského
Aěkoli nedotkl se otázky ústavní, přece doznal
že vláda z r. 1898 vydala císařské nařízen
v dobrém úmyslu poskytnouti širokým vrstván
lidu rolnického vytoužených výhod. Zhoubnýeh
následků zrušení poplatkových slev nebyla an
sobě vědoma, spolehajíc na to, že výbor před
lohu přijme ve znění císařského výnosu.
Úkázal zvláště k neodůvodněnému zrušen
poplatkových výhod při stavebních živnostec
a zejmena vytýkal, že v nynějších poměrech
ve kterých nejen zrušení poplatkových výhod
nýbrž také jiné okolnosti ochromily staveb
podnikavost, není naprosto možno, by se st
vební ruch rozmohl, který jest tak důležitým
pro četné živnosti.
Hr. Welsersheim odpověděl dnes k
nečně na dotazy ve příčině afféry nadporučik
Budinera s vojínem Žilákem, která sko
čila pro tohoto nejtragičtěji. Jsouce hluboce do
jati osudem jeho, klaleme tu jen otázku, kterou
nadepsán jest román Hercenův: »Kdo jestvi
nen?« V otázce té jesť těžká obžaloba, ktera
tísní svědomí původce břemenem centnýřovým
a ke které druží se hned druhá otázka: »Mu
silo tak býti ?e
Skoro tři měsíce zasedá poslanecká sně
movna již, ale teprv teď uznal posl. S ch ö n
rer potřebu podat obyčejně návrhy na od
tržení Haliče, Bukoviny a Dalma-
cie od Cislajtanie a stanoven
státní němčiny pro země ostatn
Dodáváme výslovně: návrh obyčejný, nikol
pilný.
Quido Běla
Žilák
Hercenův
Cislajtanie
Hradec
Halič
Bukovina
Dalmo
16
article
Návrhů na státní němčinu podalo se všem
stranami německé obstrukce od r. 1897 nespo
četně, ale všechny byly pilné. Co tedy byl
pilným, dnes tomu čtyři léta, dnes není. Vidno
z toho, jaký švindl provozován s »nezbytnostíe
státní němčiny, nehledě ani k tomu, že a
prine Liechtenstein a dr. Lueger, ani dr. Funke
dr. Grosa a dr. Pergolt, ani hr. Stürgkh, d
Bärnreither a bar. Schwegel, ani Kaiser a Hoř
mann-Wellenhof dosud nepodali normálních ná-
vrhů na uzákonění německého jazyka prostřed-
kovacího, neřku-li pilných, jak činili dříve pravi-
delně. Zároveň však patrno, jak směšným je
postulát p. Schönerera již po stránce formální,
ještě směšnějším je po stránce věcné. Jen co
je pravda: Všeněmci se svým návrhem se tuze
nenamáhali. Jejich předehůdcové, bar. Schar-
schmid a dr. Jaeqnes vypracovali zevrubný
adjustovaný zákon o státní němčině v úřadech
soudech a školách a podali jej r. 1886. Jejieh
epigoni zůstavují vypracování a podání osnovy
— vládě. To je pohodlnější.
Státní němčina podle p. Schönerer
a soudr. platiti nemá pro Halič, Bukovinu
a Dalmacii. Tudíž nikoli pro celý s tát
nýbrž jen pro jeho část. Je-li státní němčina
snutností«, proč nejsou páni důsledni a ji ne-
žádají pro všechny země, nýbrž jen pro ně-
které? Státní němčina, která nemá byti
platnou v celém státě, není státní. To je cani
a non canendo. To je protismysl, to je
paskvil, to je směšnost. A směšnost zabijí.
Liechtenstein
doktor
Lueger
Funke
Groso
Pergolt
Stürgkh
Bärnreither
Kaiser
Wellenhof
Jaeqnes
Halič
Bukovina
Dalmacie
úřad soud a škola
17
article
Protože však není kostelíčka, by v něm
nebylo kázáníčka, je také v této frivolnosti
v této lži kus seriosnosti a zrnko pravdy. Na -
vrhovatelé, chtějíce míti státní němčinu jen pro
některé, určité země předlitavské, doznali
tím skutečnost, že němčina má
postavení a práva jakos každý
jiný jazyk, protože neni leč ja-
zykem obvyklým v některých
zemich. Nic více. Je jazykem »zemským«,
nikoli státním. Tím také zůs t a ne,
každý vážný pokus, ji povýšit, j
opatřit výsadami, privileji a nad-
právím zákonným zachvěl by zá-
klady státu a monarchie.
Předseda hr. Vetter doufá, že zejtra
dojedná se poplatková novella. Věru, optimism
to závidění hodný.
Předseda hr. Vetter zahájil schůzi v obvyklou
hodi nu,
Předseda ministerstva předložil zprávu kvo-
tové deputace o vyjednávání stran stanovení
kvoty na společné výdaje — ministr obchodu
předlohu o sečtení živnostenských
zemědělských závodů, — ministr finane
předlohu o kvotě.
Mezi došlými spisy je včera oznámen
návrh Schönererův stran vyloučení Halič
a Bukoviny, přivtělení Dalmacie k Uhrám, zaveden
státní němčiny atd. a návrh téhož poslance stra
ustanovení proti přistěhovalectví a osazování s
cizozemských židů v Rakousku.
Posl. dr. Lang podal petici městské obce Ji
stebnice ve příčině udělení státní podpory a ne-
zúročitelné půjčky následkem pohrom živelních
v letech minulých.
Na počátku schůze udály se prudké vý
stupy mezi křesťanskými sociály a poslancem
Völklem.
Vetter
Posl
doktor
Lang
Völkl
Halič
Bukovina
Dalmacie
Uhry
Rakousko
18
article
Tento v dotazu k předsedovi dorážel prudce na
křesťanské sociály, již podali dotaz, v němž rakoušt
soudci, zejmena president krajského soudu ve S
Hypolitě viní se ze zneužívání úřadní moci. Řečník
tázal se, hodlá-li předseda zakročit u ministra spra
vedinosti, aby se dostalo salisfakce tupeným soud
covským funkcionářům. (Velká vřava, ustavičné po-
křikování a nadávky se strany křesťanských sociálův
i posl. Völkla.)
Předseda prohlašuje, že vyrozumí ministra
spravedlnosti o tomto dotazu.
Posl. Tschan sděluje, že posl. Wolfovi byl
zakázáno v jedné schůzi zmiňovati se o arciknížeti
Františku Ferdinandovi (pro jeho známý výrok)
Rád by věděl, odkud vyšlo vno nezákonné opatření
Posl, Wolfovi vyhrožovalo se prý dokonce i za-
tčením.
Předseda zůslavuje řečníkovi na vůli, aby
přednesl tuto věc ve formě dotazu k předsedov
ministerstva.
Posl. Zázvorka: Předseda nepřijav moj
návrh český, porušil § 19. ústavy. Uráží neslušným
způsobem celý národ český a dává tak pohoršlivý
příklad sám. Je to přečin, ba přímo zločin. T
není ještě naše poslední slovo.
Předseda napomíná řečníka, by mluvil k věci
(Agrární poslanci a posl. Fresl: Vždyť vy ne-
rozumíte tomu, co on mluví.)
Posl. Zázvorka: Táži se předsedy, zdal
chce budoucně do protokolu dávati české petice
české návrhy?
Předseda: Musím řečníka opětně napom
nouti, by mluvil k věci a učinil dolaz.
Posi. Zázvorka: Budu mluviti tak dlouho
jak se mně zlibí, až mi vezme slovo.
Předseda: Poněvadž řečník nečiní na mn
žádného dotazu, odnímám mu slovo.
Völkl
Posl
Wolf
František Ferdinand
Zázvorka
19
article
Posl. Fresl stěžuje si, že ho nikdo neposlou-
chá, kdežlo scény s Wohlmeierem byly poslouchány
skoro všemi poslanci a táže se předsedy, jak dlouh
chce ještě nepřijímáním českých petic hanebně urá-
žeti český národ
Poslanec Wohlmeyer odpovídá na Völklův
dotaz stran předsedy krajského soudu ve Sv. Hypo-
litě, že nepochopuje, jak poslanec může odpovidati
za ministra.
Strhla se prudká hádka mezi Völ klem
a Wohlmeyerem. Tento volá na onoho: »Ne-
ctný lháři!« a onen na tohoto: »Vy jste perfidní,.
sprostý chlap, hanba své strany !e
Wohlmeyerovy výklady nebylo ve vřavě slyšeti.
Ozvaly se pouze výkřiky: »Lež — sprostý lhát
fuj !e
Ve 12.35 hod. spol. přešlo se k jednacímu po-
řadu, na němž je zevrubné rokování
o poplatkové novelle
Poslanec Siegmund navrhuje změnu k mino
ritnímu návrhu Steinerovu, aby do § 1. bylo vloženo
místo směsta« — »obce, jež mají přes 50.000 oby-
vatelův« a návrh ten je podporován.
Poslanec Götz (proti) není prý odpůrcem před-
lohy poplatkového výboru, uznává cíle novelly, spra-
vedlivějšího rozvržení břemen poplatkových, úlev při
převádění jmění a j., nesouhlasí však s ustanovením
§ 1. stran přenášení majetku mezi živými. Poplatek
měl by tu činiti (misto 4) 31/2 %.
Cestou, již výbor zvolil, jest usnešení o cís. na-
řízení jen odročeno a nařízení ono nemusí se ještě
schváliti. Takové usnešení mělo by arci jen morální
cenu. Pro cís. nařízení není ústavních podmínek
Thunova vláda porušovala ústavní práva. Hr. Thun
a dr. Kaizl byli přesvědčení o nezákonnosti onoho
nařízení, jak bylo vydáno, a proto porušili zákon
též oni.
Posl
Fresl
Wohlmeyer
Völklův
Wohlmeyerův
Siegmund
Steinerův
Götz
Thunův
Thun
doktor
Kaizl
Hradec
krajský soud v svazek . Hypo
20
article
Polemisuje s posl. drem. Kaizlem, zvláště s po-
slední jeho řečí, a snaží se dokázati, že protiústavní
vláda Badenova a Thunova a násilnosti stran vět-
šiny vynutily na menšině její obranu a za následky
je zodpovědna většinu.
Navrhuje konečně, aby poplatková sazba byl
snížena se 4 na 31/29%.
Posl. Schachinger domnívá se, že poplat
kové výhody jsou skrovné. Mnohým, jimž se jich
mělo dostati, nedostané se jich. Uvažuje smutné po-
měry zemědělské a prohlašuje, že by bylo na škodu
státu i společnosti, kdyby selské rodiny houfně za-
nikaly. Konečně přimlouvá se, by paragrafy 1. a 2.
byly schváleny dle výborového textu
Ministr financí Böhm-Bawerk opřel se pře-
devším Siegmundovu návrhu jako finančně nejširšímu,
neboť by způsobil značný úbytek přijmů, jemuž
nelze podrobiti se. Götzův návrh nesahá tak daleko,
ale způsobil by přece úbytek 2.2 mill. K a proto
nelze schvalovati ani ten. Narážeje na Tschernigovy
vývody dovozoval, že bylo by zbytučno zvýšovati
existenční minimum poplatkové z 500 na 1000 .
neboť prý toho není nezbytně třeba. Nynější před-
lohou poskytují se selskému stavu dosti velké vý-
hody. Kdyby se paragrafy 1. a 2. odstranily, uzná-
valo by se přece, že by to nebylo žádoucím v zájmu
selského stavu. (Souhlas.) Domnívá se, že oba přední
paragrafy budou přece jen pro sedláky výhodny.
Žádá, by se měl na zřeteli finanční stav státu a pří-
lišnými usnešeními neohrožovalo se uskutečnění této
předlohy. Přimlouvá se, by oba články byly schvá-
leny co možná jednohlasně dle výborového návrhu.
Kaizl
Badenův
Thunův
Posl
Böhm
Bawerk
Siegmundův
Götzův
Tschernigův
21
article
(Pochvala.)
Posl. Schiieker po ministrově řeči soudí,ž
oprávněné požadavky a přání obyvatelstva musí s
velice uskrovniti. Musí přijmouti se, co se nabízí
nebo riskovati, že pohřbí se také dobrá stránka zá-
kona. Posuzuje předlohu a vytýká jí různé příkrosti
a nedostatky. Zemědělství neprospěje se skrovným
ústupky a slevami. Odporuje Steinerovu návrau,
jímž stanoví se protiva mezi městskými a venkov-
skými realitami. Přimlouvá se za § 1., třeba mu
nebyl valně vhod.
K návrhu posl. Procházky přijímá se kone
debaty a hlavní řečník posl. Wagner (střed) do-
vozoval, že by se ochotně zastal povýšení cennos
na 40.000 K, neučiní však žádný návrh, aby ne-
zdržoval uskutečnění zákona. Novou předlohou zjed-
návají se úlevy při převodech s rodičů na děti, což
bylo přijalo na Moravě s povděkem. Lituje, že po-
platková novella byla zmařena obstrukcí v minulém
zasedání. Proto souhlasil s býv. ministrem financí.
aby poplatková novella vydala se pomocí 8 14.
Posl
Schiieker
Steinerův
Wagner
Morava
22
article
Sněmovna je na cestě polepšení; troufá, že bude se
lepšiti čím dál víc a pořídí pro voliče dobré zákony.
(Pochvala.)
Po doslovu ref. posl. Lichta § 1. přijat dl
výborového návrhu a navrhované změny propadly
Při § 2. ujal se slova posl. Iiittinger. jenž
shledává v poplatkové novele čin spravudlnosti
k maloselskému obyvatelstvu, na jehož usedlostech
váznou velká břemena, jako na př. výminek. Navrhuje,
aby v § 2. místo paleronásobného stanovila se pouze
jednoroční cena výminku na maloselských used-
lostech.
Posl. ryt. Berks uvažoval smutný stav sedlákův
a přimlouval se za § 2. Děkuje zároveň tvůrci zá-
kona toho, býv. ministru dru. Biliňskému
Posl. Tschernig liboval si v této ochotě
k selskému stavu a žádal za schválení článku.
Po stručném doslovu referentově § 2. byl přijat
a Kittingrův dodatek propadi
Minoritní své votum k § 3. odůvodňuje
poslanec Bělský odůvodňuje minoritní vofum
navrhující, aby pro stavební živnosti zaveden byl
Posl
Biliňský Posl
Kittingrův
Bělský
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Do Mukdenu!
Mukden
24
article
Již minulého roku proběhla zpráva novi-
nami, že v Mukdenu ukořistili bratří Rusové
mezi jinými vzáenostmi, jež si nechali na pa-
mátku z Číny, také rukopisy slovanské. Mnoho
mluvná fama vyprávěla pak o rukopisech če-
ských, allarmovala veřejnost zprávami, že jsou
to snad rukopisy Tatary na Moravě a v Polsku
pobrané — a vyzývala naše učené korporace
k expedici do krajů zabajkalských.
Tyto dni dokonce mihla se opět poplašná
lokálka a potlouká se po venkovských novinách
tato běžná a lehká výzva. A poněvadž se tak
vytrvale opakuje, nebude na škodu posvítiti
blíže na podstatu věcí.
Tataři do Čech a Moravy vpadli r. 1241.
I kdybychom připustili, že snad vpády trvaly
déle a že mohlo se i v slovenských klášteřích
mnoho ztratiti, přece vždy přicházíme před
r. 1250. A tu není na prvním místě otázka,
co vzali a pobrali Tataři u nás, nýbrž otázka,
mohli-li vůbec u nás v té době něco
vzlti?
Literární věda a jazykozpyt podobají se tu
geologii. Jako geolog podle složení vrstev
může bezpečně určiti, může-li se vůbec vysky-
tovati v některé krajině uhlí a s naprostouji-
stotou řekne, zdali ano či nic — zrovna tak
filolog a literárni historik může bezpečněa
s naprostou jistotou vysloviti se o těto otázee.
Památky české nesou na sobě bezpečně svěde-
ctví své doby a svého vzniku. A tyto památky
hovoří samy jasně a zřetelně: r. 1250 české
literatury nebylo.
Bylo sic za starších dob rozšířeno miněn
opačné. To se zakládalo z části na mylnýeh
odhadech paleografických, z části na mylných
kombinacích, z části konečně na literárních pod-
vrzích, jako byly evangelium svatojanské neb
píseň krále Václava. (Mimochodem řečeno, naše
otázka se Rukopisu kralodvorského netýče; ten
býval vždy kladen do XIV. stoleti, nikdy ne
před r. 1250).
Rus
Tatar
Václav
Mukden
Čína
Morava
Polsko
Čechy
píseň král
25
article
Evangelium svatojanské, kladené do X. sto-
letí, ukázalo se chemickou zkouškou falsem
milostná píseň krále Václava jemným rozborem
Hauptovým a Feifalikovým prokázána také fal-
sem, dřive než přistoupila k tomu zkoušk
chemická. Ukázalo se, že nenáleží Václavu I
nýbrž Václavu II. — a nad to, že není původně
česká, nýbrž německá a to přeložená z tisku,
tedy ještě z doby po r. 1250. A tak uká-
záno i o dílech ostatních — o Mater Verborum,
Libušinu proroctví atd. atd.
K témto falsům, jež úmyslně klamaly
mylně odkazovaly české písemnictví do do
starších, přistupují dále mylné paleografické od-
hady. Dálo se u nás, že památky rozhodně
náležející věku XIV. a to jeho dobám pozděj-
ším, kladeny do stotetí XIII. Hanka tak kladl
Mastičkáře, Gebauer Passional, Hanuš Alex-
andreidu ... nomina sunt odiosa. Ukázalo se
všude, že toto domnění je mylné a nesprávné.
Konečně odkazovaly literaturu českou do
století XIII. mylné kombinace, jež ovšem z části
se zakládaly na mylném určení paleografickém
Václav
Hauptův
Feifalikův
Václav II
Mater
Libušin
Hank
Gebauer Passional
Hanuš Alex
26
article
Dokazováno tak na př. Šafařikem, Jirečkem
Gebauerem, že překlad staročeského žaltáře
jehož nejstarší částečný rukopis je z doby
kolem r. 1300, sahá svým pů vodem do dok
prastarých — snad XII.—XI. století; dokazo
váno tak i o Alexandreidě z rozmanitých chyk
opisovačských. Předpokládána lu mezi jednoti
vými, opisy dlouhá vrstva let, ačkoli někter
texty zkažené a pokaženě nemusily vzniknout
z originálu správného během stoleti, nýbrž
v roce nebo v několika málo letech. To byl
markantně dokázáno pozdějšími rukopisy Huso
vými a Štitenskými, jejichž korruptely vznikly
takřka v několika měsících a ne v desítiletic
ani stoletich.
Byly tak v posledních letech — ješt
Vlčkova literatura starší doby má tato mylná
minění — podvráceny veškeré důvody tohoto
staršího mínění; minění toto jeví se nyní jako
neopřená a libovolná domněnka.
Šafařik
Jireček Gebauer
27
article
Leč tato domněnka neodůvodněná mohla
by přece býti pravdě podobná. Snad že bys
nalezly později důvody k ní, třebas jich nyní
nemáme. Jsou takové pravdy, o nichž své pře
svědčení zakládáme spiše na subjektivní cit nežl
na objektivní důvody.
Ale ani tohoto útočiště nezbývá. Památky
nám zachované vskutku ukazují, že jsou prvn
a počáteční, že ony otvírsjí literaturu, jim že
patří přednost po každé stránce, že nepředpo-
kládají žádných prastarých vzorů nebo předloh
Překlady Písma na př. zřetelně ukazují, že
jsou první a počáteční. Zejmena žaltář je pře
plněn tak hrubými latinismy a tak neumělým
jazykem překládán, že nemůžeme u něho pře
pokládati žádné literární tradice z dob prasta-
rých. Jazyk pozdějších opisů ukazuje, že po
chází z doby, kdy se misto »ve zname n i« po-
čalo říkati »ve znameňú«. Toho nebylo před
druhou polovicí XIII. stoleti, jak nás učí pře-
hojná jmena místní v textech latinských. Tot
svédectví obojí souhlasné zároveň a zřetelně
zakazuje klásti překlad ten před druhou po-
lovici stol. XIII., spíše do jeho konce. A s tím
se srovnává i dochování rukopisné.
Jiný příklad. Kronika Dalimilova, z doby
mezi r. 1310—1320, sama o sobě tvrdi v úvodě.
že je první kronika česká; že skladatel nezná
žádné dřívější. Ani my heznáme žádné — usu
zovati jsouenost dřivějšíeh dějin ukazuje se tedy
nesprávně, bezdůvodné.
Nebo — do třelice všeho dobrého. Nej
starší naše legendy, pocházející z doby blizké
r. 1306, zakládají se vesměs na slavném spíse
Jakuba de Voragine »Legenda aurea«. Tent
spis složen jest latinsky ke konci XIII. stoleti.
Dalimilův
Voragine
28
article
Nemůžeme tedy vůbec mysliti, že by jeho zpra-
cování u nás mohla pocházeti z prvé polovice
toho stoleti.
A tak dále. Všude pečlivým rozborem fakt
přicházíme ke konci jasnému a zřetelnému. Po-
čátky českého písemnictví přiliš hluboko pod
r. 1300 nejdou. V době Václavově (t. j. Vá-
clava II.) můžeme teprve hledati počátky naš
literatury. Ne dříve.
A jak psali naši předkové před tím ? Tak
jako ostatní národové. Latinsky; a poněvadž
naši milí sousedé od svých sousedů Francouzů
byli k literatuře přivedeni dříve nežli my, učili
jsme se od nich a psali jsme vedle latiny také
německy. Králové a páni čeští zanechali nám
pěkné básně a písně — německé. Pod železnou
rukou Přemysla II. bylo by písemnictví české
nekvetlo; nemohlo ani vyrůsti. Oba čeští pa-
mětníci jeho vlády zachovali nám jeho výrok,
jejž prý učinil táhna do války s Rudolfem:
»na pražském mostě nebude viděti Čecha«. Zdá
se, že teprve války braniborské národní naše
vědomi povzbudily.
Francouz
Přemysl II
Rudolf
Čecho
29
article
Facit všeho? Tataři u nás nic nevzali. N
že by byli nechtěli, ačkoli i to je dosti sporně,
že by se byli vlekli s rukopisy neznámého písma
a neznámého jazyka — ale že nemohli. Ni
českého tu nebylo. Akademie ani Společnost do
Mukdenu nepošlou.
Ostatně — zpráva o českých nálezech
je sama sebou pochybná. Z těch lidí, kteří
s vojskem vtrhli do Mukdenu, není nikdo tak
školen, aby staročeský rukopis vskutku poznal.
Jsou texty, o kterých filologové nejsou bezpeční,
jsou-li polské či české; jak můžeme chtíti ta-
kovou znalost mezi třeskem zbraní. Jazyky slo-
vanské byly si v XIII. století nekonečně bližší,
nežli jsou nyní, po půl tisíciletí. Není tedy ani
bezpečno, zdali ti Poloniové viděli kolčavu —
a ne velblouda.
Slovanské rukopisy, t. j. staroslovanské,
ovšem v té době byly. Pisemnictví staroslovenské,
jak známo, kvetlo již od IX. století. Ty tedy
možná tam nalézti — a těm také Rusové roz-
umějí — jeť to posud jejich jazyk církevní. Tu
však nastává úkol petrohradským a moskevským
společnostem; ty to mohou prověsti lépe a spo-
V. Flajšhane.
lehlivěji.
Tatar
Polonius
V Flajšhane
Mukden