Ročnik XXXXIX.

V Praze, v úterý 7. prosince 1909

Číslo 337.

laranni a večerní listy předplácí se V Praze v administracit na měslo. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —k s dvojí donáškou na měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 6lh ve fillálkách: na měslo. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsic. na čtvrt ieta : . . . 9 K o s dvojí zásilkou na měsle na čtvrtieta: . . . k oh

Před krušným vyjednáváním. Dneškem počne se tedy mezi slovan ským a německým táborem v parlamentě ra kouském již přímo, »bez pneumatické pošty polské«, vyjednávat »o věcný pracovní pro gram«; jenž by stačil pro zimní a jarní par lamentní kampaň. Mohlo by se soudit, že panuje z toh veliké uspokojení v německo-vládních kru zích, ale — nění tomu tak! Aspoň tisk Němců v Čechách, pražský jako liberecký tváří se, jakoby šťovík hryzl a tolikéž ví- deňská »Neue Freie Presse« otravuje studny polské svým berlínským utrejchem patrně ze vzteku nad sblížením se Poláků s Jednotou slovanskou. Dle »Bohemie« nikdo prý tomu nevěří že by se mohlo dospěti tak brzo k dohode o pracovním programu, neřku k takové změně vlády, aby v příštím ministerstvu měli Slované tolik ministrů jako Němci. Tento požadavek Slovanské jed- noty vzbuzuje prý toliko — úsměv. — Němci mají patrně od přírody feu- dální výsadu na trvalou nadvládu v říši, ačkoliv nečiní v ní než 36 procent obyvatelstva; Slované však, tvořící 60 pro cent všeho obyvatelstva, nemají nároků ani na pouhou — polovinu v radě ministerské! Možno německou »slušnost« znázornit dra stičtěji, než učinila včerejší »Bohemie« svým pošklebným »úsměvem« ? — Oproti tomu však nedělní vídeňská » Zeit- dovídá se od kohosi, jenž prý zná dobře smýšlení v okolí koruny, kterak prý v roz- hodujících kruzích pro případ, že by ně- mecké a slovanské strany dohodly se o mini- málním programu pro parlamentní vyřízení státních nutností, — koruna chce s plným porozuměním vyhověti návrhům, smě- řujícím k rovnováze německéhoa slovanského živlu. Ovšem prý ne hned po vyřízení prozatímného rozpočtu — ale později, snad až za několik neděl, dle toho právě, jak pokročí vyjednávání stran o příměří ke zdaru.

Nuže, vizme tu náladu ku příměří na straně německé. »Zaplatářskou prací« na- zývá orgán německého kasina zdejšího dneškem zahájené vyjednávání. — Kdežto orgán německých nacionálů v Čechách »Reichenberger Zeitung« přímo soptí: »Němci prohlašovati původně s ve velikou rozhodností, že nevejdou v žádné vyjednávání s Čechy o věcných základech pro novou koalici před povolením rozpočtu A nyní se nicméně přece vyjedná vá ačkoliv prozatímný rozpočet není ješte v bezpečném přístavu !...« Liberecký denník na to práší, kterak prý my Čechové nemůžeme oželet zánik koalice Beckovy a s Poláky i kleri- kály zrovna prý prahneme (l) po nové koalici slovansko - německé. Ale svobodo myslní Němci prý se každému obnovení po- dobné koalice »bez předchozí aspoň částečné očisty sporu jazykového s Čechy vzpírali, a když kladli podmínku, že musejí býti dříve smluveny věcné základy« rozuměli prý tím vždy jakési národní příměří se záru- kami proti dalším vpádům v ně- meckou právní oblasť, a ne snad jen poubé sestavení parlamen- ního pracovního programu. Právě v tom prý se liberální Němci rozcházeli s blouznivci po koalici za každou cenu. »A nyní« — soptí »Reichenberger Zige — nyní »je přece jen zevní koalice na základé pouhého pracovního programu na cestě a my neslyšíme. že by se liberální němečtí poslanci dnes

ještě proti tomu tak rázně vzpouzeli jako včera »Vůdcové německých stran činí sice re- konstrukci vlády Bienerthovy závislou na povolení rozpočtového provisoria — kteroužto starost by mohli zůstavit baronu Bienerthovi samému — avšak oni nečiní již proti re- konstrukci samé a proti spojenému sní novému seskupení parlamentních sil —— vulgo koalici—žádných námitek více!- A to vhání libereckým Teutonům krev do hlavy: »Kde že jsou věcné základy pro novou koalici?« táže se rozhorleně jich orgán: »Kde záruky, že Češi budou v té vládní většině lépe šetřit zájmů německých, než činiti za Becka?. .. A jak to dopadne s českým sněmem. To přece nepůjde, aby sudetští Němci seděli ve Vídn s Čechy v jedné vládní většině, v Praze však aby obstruovali český sněm. Co nám tedy dají Češi za uvolnění če- ského sněmu? Snad přece ne prvn čtení oněch vládních předloh, které nechtějí nyní vpustit ani do porady národnostního výboru vídeňského parlamentu? Tato první čtení, jak zkušenost učí, přicházejí nám velmi draho, ale mají jen velmi nepatrnou cenu!« Němečtí voličové prý by tedy velice rádi poznali ty věcné základy, na základě jichž se roubí právě — nová koalice: »Ne- boť po zkušenostech dřívějších strachují se, aby zachránění parlamentu nedálo se vý- hradně jen na útraty svobodomyslnosti a Ně- mectva (I). Ba nelze se již ubrániti podezření. že liberalní Němci již jsou ob- klíčeni od svých »dobrých přátel«, že jsou již v zajetí Polákův a klerikálův. i že ke škodě ještě hanbu sklidí, ježto se dají od vítězů milostivě odbyti nějakým mi- nisterským portefeuillem«. —

Šťastně tedy dojel Schreinerův kominík »slovensko klerikální reakce« pro postrach německých nacionálů z Vídně az do Liberce, rozumí se s — retourkou, aby v čas byl opět zpátky ve vídeňském saloné páně Pattajově — a přispěl tam vydatně k rozbití konferencí slovansko-německých Mohli bychom ještě na týž vrub zaznamenati paličské řeči německých poslanců Leglera. Markerta a Schückera v tomže Liberci na veřejné schůzi dne 2. t. m. proti nám Čechům za týmž ušlechtilým úmyslem vy- soptěné, aby vylíčením nás jako útočných, fanatických hubitelův a škůdců Němectva nejen v Čechách, ale v celém Rakousku předem odůvodnili svou delší obstruk i proti sněmu českému a své zpupné pod- mínky míru jež nam hodlají na zejtří dikto- vati, aby pozejtří, po novém ztroskotán konferencí smiřovacích mohli na troskach jejich sváděti opět licoměrně vinu na nás naši fanatickou zarputilost. Po předehře, jakou právě pánové za notovali v Praze i v Liberci, zdaž možno pak očekávat jakéhos kloudného a čestného pro nás s nimi příměří ve Vídni? Aby pak Slovanská jednota schýlila se pode jho, j a ké jí strojí zpupný duch německý, zející z uvedených tiskovin, tomu přese všechnu její zmírněnost a ústupnost posledních dnův přece jen věřiti nechceme ! —

Anglický ústavní boj. Říše britská octla se v situaci, jaká zřídk udála se v dějinách jeji konstituce, vykazujíeh dosti pohnuté chvíle z odvěkého nepřátelství Anglie svobodomyslně a Aoglie konservativní. Na celé čáře byl již zahájen volební zápas. Země je zachvácena volební horečkou Volební výbory metají mezi lid bojovné mani festy. Po 6 neděl bude anglický život vzrušen

neboť volby budou se konat až ke konci ledna Na volebním bojišti nebude rozhodováno o roz- počtovém sporu, ale o nejzávažnějším boj o ústavu, o práva a statky anglického lidu, o svrchovaně důležilé zšsady volného obchodu a ochranných cel. K takovému vážnému osudnému střetnutí už od dávných dob nedošlo mezi lidem a lordy. Lze očekávati, že s liberály půjdou Irové a dělníci. Po zemi bude uspořá- dáno tisíče schůzi. Volební boj bude s obou stran poveden bezohledně, bude použito všech prostředků. Nynější složení dolní sněmovny je toto: 365 liberálů, 53 poslanců dělnické strany. 169 unionistů a 83 irských nacionalistů. Prvni velké řeči pronesli při zahájení vo- lebního boje za liberály Lloyd George a lord Lansdowne, vůdce konservativců. V nejbližších dnech pronese Asquith velkou řeč v londýnském Albert Hallu. Lloyd George, jehož kniha »Roz- počet lidu« byla v liberálním táboře s radost uvítána jako případný agitační prostředek, mluvi tonem co nejostřejším. Jeden z volebních manifestů žádá též za vedení poměrných voleb (parlamentní zastoupení každé strany podle poměru její sil). Politikové různých stran jako lordi Cromer Burleigh Artur Balfour staví tento požadavek.

Důležitým pro volební zápas je poměr děl- nické strany k liberálni. Tato učinila dělníkům návrhy k společnému postupu při volbách. Za- mezí se tim tak zv. třírohý volební boj, jímž se obyčejně dopomůže unionistickému kandidátu k vítězství. Dosud nejsou vůdcové dělnické strany rozhodnuti. Zamitoutí rozpočtu vyvolalo mezi neodvislými dělniky ještě větší roztrpčení proti lordům nežli mezi liberály. Provolání ná- rodního demokratického svazu, v němž jsou též socialisté, vášnivě napadá lordy. Manifest ná- rodního liberálního svazu, k nimž patří všichni radikálové levého křidla, prohlašuje zamítnutí rozpočtu peery za největší krisi země v posled- ních 200 fetech. Musí se prosadit odstranění veta lordů i v politických záležitostech. Všechny skupiny liberální i socialisté jsou svorní s po žadavkem jediné sněmovny. Jdou do krajnosti. neboť ani Lloyd George ve své ústavní řeči ne- žádal odstranění horní sněmovny, jež má potr- vati, ale bez veta proti rozhodnutím dolní sně- movny.

Demonstrace proti lordům. Demokratická národní liga uspo- řádala 4. t. m. na Trafslgar Square v Londýně »monstre demonstraci« proti horní sněmovně. Na tisíce občanů se shromáždilo, aby projevilo svůj odpor proti jednání lordů v rozpočtové debatě. Projev byl velkolepý a důstojný klídem mašs. Pred zahájením řeči zpíval lid národní písně. Kolem sloupu Nelsonova, jehož shody sloužily za řečniekou tribunu, byly rozestaveny korouhve s nápisy: »Pryč s lordy ! Země lidu Daně znamenají práci pro lid! V zástupu nosil meloun s peerskou korunkou a s nápisem- »prvorozený«, což vzbudilo mnoho smichu. Řečníci, mluvící na šesti tribunách, ponejvíce členové parlamentu, bezohledně tepali lordy Mluvčí naznačili, že se nejedná jen o boj mezi lordy, liberály a socialisty, ale o volný obchod a ochranná cla. Lid bude moci rozhodovat dle své vůle. Může uvalit daně na bohaté neb na chudé, může stavěti mnoho Dreadnoughtů nebo žádné. O tom všem bude muset sám rozhod- nouti. Burácející pochvala provázela vášnivé, ohnivé řeči. Byly pronášeny nenávistné výkřiky proti lordům. Když byla pronášena jmén Asguith neb Lloyd Georgi, jásali posluchači, kdežto jména Balfour, Lansdowne vítali posměš- ným křikem a hrozbami. Nadšená, neutuchající bouře souhlasu ozvala se, když byla přečtena tato resoluce: »Tento meeting občanů londýn- ských pozvedá mocný protest proti zamítnut finančního zákona a odsuzuje tento skutek jako nepopíratelné porušení ústavy a jako ne- bezpečné ohrožení těžce vybojovaných práv

lidu. Shromáždění je přesvědčeno, že tyto svobody mohou být udrženy jen úplným zrušením práva veta.« Po skončené řeči kráčely obromné davy za zpěvu rychle oblíbené vzdoropísně v dokonalém pořádku ulicemi. Před domy konservativních klub bylo bouřlivě provoláváno, ale pořádek nebyl ni- kde vážněji porušen. Dav byl vážnější, nežl členové těchto klubů, kteří z oken tropili si po- suněk z lidu. Z »Junior Liberal Clubu« vyzval člen klubu demonstranty, aby poslali co nejvíce dělníků do parlamentu. Vybízel k těsnému spojení liberálů a socialistů a doložil: »Bylo dosti mlu veno! Teď okáže se, co můžete učiniti v zájmu věci. Hlavní věc je pro pravého muže hlasovati a teď jíti domů v pořádku!« Lid se pak klidn rozešel. Pro voliče anglického vydali arcibiskup zCanterbury, odpůrce rozpočtu a arcibiskup z Yorku, který nakloněný socialním reformám. hlasoval pro rozpočet, modlitbu angli- ckého voliče pro dobu volební, jež zn takto: »Nejmilostivější Bože, vzýváme tě v po- koře, abys vnuknul voličům členů parlamentu. aby věrně a moudře dali své hlasy s ch o pným lidem ke službě ve velké radě a ku prospěchu tvé církve, bezpečnosti a cti našeho panovníka aby všechny věci byly tak uspořádány a zařízeny. aby mir a štěstí, pravda a sprave dl nost, náboženství a bázeň boží se- trvaly mezi lidmi. To vše a jiné co je nutně. prosíme pokorně od tebe jménem a prostřednictvím Ježíše Krista, našeho požehnaného Pána a Sp sitele. Amen.« Tato modlitba je zajímavým úkazem, ale nelze předvídati, zdali v lidu anglickém přes jeho nábožnost, najde ohlasu.

Socialisté a liberálové. Při schůzi dolní sněmovny 2. t. m. prones vůdce socialistů Artur Henderson pozoru hodnou řeč, jež je též významná pro volební boj. Řečník energicky se vyjádřil proti t rván druhé komory v její nynější formě. Pravil »Horní sněmovna nespokojená, že může bledět zpět na řadu obstrukcí, zkomolení a znetvoření v zákonodárství, nespokojivší se rovněž tím, že anglický lid podvedla a připravila o ovoce jeho vlády, odvěžila se ješte vztáhnouti ruku na práva dolní sněmovny ve věcech finančních.« Záminku, že dříve má být otázán národ, prohlašuje řečník za nejnicotnější a nejpokrytečtější prostředek, jaký kdy byl po- užit v anglickém politickém životě. Řečník doufá, že se valiči nenechají ani vodit za nos, ani porušiti. Henderson skončil s vele- důležitým prohlášením o nutnosti s polečné ho postupu liberálů a dělnické strany Bude-li dělnická strana moci při volbách dosíei pronikavý edikt ve smyslu Asquithovy resoluce vynaloží k tomu cíli všechny své sily. Řeč dělnického vůdce byla odměněna nadšeným po- tleskem dělnických poslanců i liberálů. O poměru socialistů a liberálů se oznamuje z Londýna, že vůdcové délničtí usnesl se podporovati liberály v daleko větším počtu volebních okresů, nežli se původně oče- kávalo. Konservativci ovšem nemeškají obviňo- vati pro to liberály, že jsou nakažení socialismem.

»Nation« v článku »Ovoce vítězství« píše: Od- hodlá-li se britský lid k tomu, že položí svou svobodu peerům k nohoum, bude men- šina instiktivně tak jednat jako před 250 lety Liberály nedonutí žádná moc, aby daně platili mimo dolní sněmovnu. Odepřou-li lordi koruně prostředky, statisíce mužů z Anglie, Walesu, Skotska a Irska povstanou proti nim. Finanční nesnáze. Dle telegrafiekých zpráv londýnských bylo cozpuštění parlamenlu stanoveno n 8. ledna. Volby začnou 13. ledna. Poněvadz v Anglii trvá volební zápas asi měsic, nesejde se dolní sněm před koncem února. Dostane-lis

V drobném prodejia ranni číslo o sobě . . za 6h večerní . . . . za dh Ve Hliálkách na venkovš ranní cislo . . . . . . . ie večerní . . . . . . . . 5b Jnseráts platí se hotově napřed. Přadplacení a inserty přijíma admnistrace v Marianské ul., l. Tam nacházejí se tál redakce, tiskárna a expedise „Národních Listů- Rukopisy se nevracsjl.

liberální vláda opět k vládě, bude její prval praci obnoviti návrh rozpočtový, který po vyne- sení soudu lidu, vynuceného lordi, rychle s stane skutkem. Stanou-li se lordy pány situace, budou musit též pořídit za každou cenu nějaký rozpočet. Ale až do té doby, tudíž během čtvrt roku, bude panovati stav bezrozpočtový, pravý finanční chaos. Vláda k vyjas- néní právní otázky poplatníků vydala úkaz, jak mají být daně odváděny. Celní a poplatnické úřady oznámily, že pla- cení poplatků, naznačených v rozpočtu, nyní je ponscháno svobodné vůli, ale ti, ktelí ničeho neplatí nyní, budou zavázání k vyrov- nání dlužných závazků, kdyby daňové zt- kony opět nabyly bývalé platnosti. Anglické finanční poměry jsou nyní zachváceny nebývalým zmatkem. Kabinet ohlásil, že v pří- padě svého návrhu k vládě na počátku roku navrhne dodatečné zaplacení daní dle zákona Lloyda Georga od počátku prosince. Jednání po- platníka bude záviset od toho, zdali věří, ze nastane vítězství liberálů a tím povinnost splá- ceti daně. Statistické výkazy úřadu pokla dního budou velmi zajímavé v nynější době. Kdyby Anglie nebyla zemi otevřenou svobodnému ob- chodu, nastal by jestě horší poprask hospo- dářský, neboť by byly z astaveny i cla z dovo zu.

Politické zprávy domácl. V Praze, 6. prosince. (Štváči.) »N. Fr. Pr.«, když obě velké německé skupiny přes její odpor uznaly potřebu, vstoupiti ve vyjednávání se Slovanskou jednotou a připustiti i takovou změnu kabinetu, aby také Slované v něm měli poctivé zastoupení, vytasila se včera a novým rozkazem, že strany, zastoupené ve Slovanská jednotě, smějí býti pojaty do vládní většiny jen tehdy, když uznaji oprávněnost trojspolkua pokloní se před berlínským Gesslerovým klo- boukem. Kde je »N. Fr. Pr.«, úhlavní nepřitel všeho slovanského a také Poláků, tam nesmějí scházeti pánové Nowicki a Obogi, vydavatel vídeňské »Poln. Korresp.«, která teprve tyto dni přinesla o posl. Stapiňském tak podlou pomluvu, že se ji úřadním prohlášením zřeklo celé polské kolo. Vydavatelé »Poln. Korresp.« jsou zároveň vídeňskými zpravodaji oněch polských časopisů v Krakově, ve Lvově, v Poznaní a ve Varšavě, které nejhouževnatěji odporují jakýmkoli stykům Poláků s ostatními Slovany a proti Rusku stojí na stanovisku co nejvícs nepřátelském. Tito pánové vytiskli ve své korrespondenci domněl mlnění nejmenovaného Poláka (rozuměj své vlastní mínění !) o poměru Slovanské jednoty k vnější politice hr. Aehrenthala a praví v něm, že pro Poláky musí býti rozhodujícím, jak ostatní slovanský svět smýšlí o Rusku. A poná- vadž Poláci nemohou známým () aspiracím Ruska vycházeti tak vstřic, jako ostatní západní Slované, proto je prý dohoda mezi Poláky a Slovanskou jednotou nemožna. Důsledkem po- měrů, které se vytvořily po annexi Bosnya Hercegoviny jak ve vnější, tak i ve vnitřní poli- tice rakouské, jest prý, že Poláci mohou vy- hledávati bližší styky jen s těmni stranami, které se k Rusku chovají chladně až do kosti.

Rozumí se, že list, který byl právě cslým polským kolem pro svou podlost odmitnut, nemá práva mluviti jménem Poláků vůbec. Ale »N. Fr. Pr.« zaznamenává jeho názor s velikou radost jako souhlasný projev s jejím vlastním míněním. Z Pašti, 6. prosince. (Volba biskup karansebešského.) Cirkevní sbor rumun- ské pravoslavné diecese karanšebešské vykonal dnes již po třetí volbu nového biskupa. Obě předešlé volby byly panovníkem na návrh uher- ské vlády zrušeny, poněvadž volba padla vždy na rumunského vlastence, jenž maďarské vládě nemůže býti po chuti. Při dnešní volbě zvolen 31 hlasem kandidát umírněné národní strany

FEUILLETON. H J. Heger a slovauský těsnopis

Píše Prokop No v ák.

Nedávno byly převezeny ostatky prvního českého stenögrafa Hynka Jakuba Heger a ze hibitova matzleindorfského na centrální hřbitov vídenský do čestného hrobu, věnovaného městem Vídní, a odhalen mu za účasti celého těsnopis- ného světa vídeňského a purkmistra dra. Luegra pomník. První český stenograf! Čech rodem i smýšlením odpočívá teď definitivně v půdě cizí, nepřátelské, když marně před tím usilovalo rodné jeho město Polička o převezení ostatků svého velkého rodáka v rodnou půdu; ba ode- přeno i umístiti na pomník český nápis, klerý by hlásal, že ten, jímž chlubí se všichni rakoušt stenografové bez rozdílu národnosti, byl uvědo mělý Čech. Narozen v Poličce 5. července 1808 z ro- diny chudé, vystudoval v bidě gymnasium v Li- tomyšli a filosofii v Olomouci, načež odebrals na práva do Vídně. Brzy však ideální jeho duch opustil dráhu právnickou a věnoval se cele umě- ni těsnopisnému, které, skýtá-li dnes nadějí n úspěch hmotný málo, neskýtalo tehda pražád ných. Hmotná bída prvního mládí vsadila v tělo jeho zárodek nemoci, jenž živen ustavičným strádáním i let pozdějších sklátil jej do hrobu již 11. května 1854, kdy zemřel ve Vídni v Schaumburgstrasse 3.

Heger nejprve poznal a dle všeho také vy učoval stenografii vojenského lékaře Nowaka. o němž posud nevíme, byl-li Čech či ne. Teprve r. 1839 poznal díle Gabelsbergerovo a stal se jeho oprevdovým apoštolem nejen mezi rakou- skými Němci, nýbrž také mezi Čechy. Na zá kladě povolení zemské vlády dolnorakouské v učoval těsnopisu, ovšem že jen německému, nej prve ve Vídni; o prázdninách r. 1844 vypravi se do Prahy a měl zde prázdninový kurs něme- cké stenografie. O této cestě Heger sám píše „Jsa rodem Čech, uminil jsem sobě podat svým krajanům příležitost, jak by lehčeji umění to muto se naučili. 1 vydal jsem se k tomu účelu z Vídně do Prahy, abych na pražské univer- sitě o prázdninách těsnopisu vyučovati mohl k čemuž jsem také od řízení českého 30. června 1844 a 30. máje 1845 povolení obdržel, mnohé posluchače té vědě vyučil, je zkoušel a jin platná vysvědčení udělil.?

Rokud 1845 zavítal totiž Heger do Prah znovu a přednášel také již o těsnopise českém, když si byl před tím upravil německou soustavu Gabelsbergerovu jakž takž pro jazyk český. C. jej k teto práci vedlo, vysvitá nejlépe z předmlu- vy, kterou předeslal r. 1845 hlavnímu dílu své mu, jež pro nepřiznivé tehdejší poměry zůstal bohužel jen v rukopise. V předmluvě své práce. která má titul „Soustava čechoslov an- ského těsnorychlopisu, kterou dle vlastních přednášek na pražské a vídeňské uni- versitě sepsal Hynek Jakub Heger“, praví: „Nabyy přesvědčení, že také našemu národnímu, znova oživlému a již od nejznamenitějších mužů zase na novo pěstovaněmu jazyku předůležitý pro- spěch z těsnopisu přijíti může, jelikož všechno čtení a psaní náramně usnadňuje, a dobře věda, že, má-li těsnopis pro český jazyk náležitě uspo- řádán býti, jedině na základě jazyka samého založiti se musí, učinil jsem pevné předsevzeí v jazyku svém mateřském se zdokonalovati a dříve neupustiti, dokud bych se k uspořádán těsnopisu pro český jazyk způsobilým a dosta tečným nestal.“

Když svoláním ústavodárného sněmu na stala i v Rakousků potřeba praktických steno grafů a ministr Pillersdorf se ohlížel po stene- grafech v Německu, nabídl se mu Heger obsta- rati spolu se svými 16 žáky stenografické práce byl přijat, a když se osvědčil, jmenován ředite- lem stenografické kanceláře říšského sněmu. Za jimave jest, že v této jeho kanceláři byl zaměst nán jako pomocný stenograf nebo písař též ote našeho Svatopluka Čecha. Heger se však neomezil jen na převeden Gabelsbergerovy soustavy na jazyk český, šel dále, chtěl, aby i ostatní Slované poznali umění těsnopisné a napsal proto česky a němocky „Krátké navedení k těsno- čil rychlopisu pro čtyry hlavní slovanské ja- zyky, totiž český, polský, illyrský (t. j. jazyky jihoslovanské vůbec) a ruský, dle vlastní obšírne soustavy čechoslovanského těsnopisu. Ve Vídn r. 1849.“ V době, kdy poprvé se začala u nás mocněji ozývati myšlenka slovanské vzájemnosti zvláště na poli jazykovém a literárním, přišlo dílo Hegerovo jako na zavolanou. Tohdy pro- nesl také nejlepší Hegerův spolupracovníka tvůrce grammatické části jeho díla Franta Su mavský památná slova: „Toto písmo spojo jednou nás Slovany.“ Spojiti Slovany jednotným písmem obyčejným bylo již tenkráte považo- váno správně za utopii a proto začaly se brzy upinat zraky na stenografii, aby aspoň na tomto poli žádoucí sjednocení nastalo. Myšlenkou to prodchnuti byli přední vlastenci naši: Jungmann, dr. Rieger, Hněvkovský, Franta Šumavský, dr Bělský a j., kteří navštěvovali tehdáž Hegerovy těsnopisné kursy, jistě nehledali ve stenografi nějaké výhody hmotné. Vírou v toto všeslovan ské poslání stenografie dýše též článek dra. J. P. Jordana v lipských „Jahrbüchor für slavisch Literatur, Kunst und Wissenschafi“ z r. 1845

kdež praví: „Náš nejvyšší požadavek tedy jest: slovanská těsnopisná soustava musí býti vše- slovanskou. Gabelsbergerova soustava, Hegerem uve dená, došla velkého rozšíření, ale naděje, že bude stenografií společnou všem národům slo vanským, nesplnila a splniti nemohla. Jsouc vy tvořena původně pro jazyk německý, celou svou strukturou od jazyků slovanských naprosto růz- ný, nevyhovuje ani dnes po padesátiletém opra- vování potřebám jazykůslovanských, o způsobi- losti její spojovati a stírati různosti jednotlivých slovanských jazyků ani nemluvě. Ale krásná myšlenka všeslovanské stenografie, Hegerem za- setá, nezanikla, stále sílila a dospěla — což nás může naplňovati hrdostí — v posledních letech svého uskutečnění. Loňského roku, kdy slavili jsme v českém těsnopisném spolku v Pra- ze památku stoletých harozenin Hegerových, promluvil na slavnostní oné schůzi o významu Hegerově první náš pracovník na poli slovanské stenografie a nejdůstojnější Hegerův nástupe

Josef Dürich, který posvětiv těsnopisu celý svůj život, vytvořil původní všeslovanskou steno- grafii a vyplnil tak sen Hegerův i všech jeho vrstevníků. Výsledky své více než 35leté práce shrnul v hlavním svém díle: „Pokus o jed- notný těsnopis slovanský“. V Praze. 1907 165 stran typ. + 97 tabulek. Kniha ta není však jen „pokusem“, nýbrž úplně vypraco- vanou a vědecky odůvodněnou soustavou, o níž se přední chorvatský stenograf prof. Stanko Mi- holič ze Záhřeba vyjádřil: „Dürichova soustava značí v oblasti jazyků slovanských pro Gabels- bergerovu stenografii „šach králi“!“ U nás s začíná nová soustava poslední léta dík četným vyučovacím kursům a novému „Spolku česko- slovanských stenografů v Praze“ utěšeně šířiti a dostává se i do škol. Vnitřní její hodnota zl- skává jí den za dnem více přívrženců. Defini- tivním přijetím soustavy Důrichovy získá Slo- vanstvo vedle praktických výhod též nová po- jítka, které, třebas že značí pro slovanské sblí.

žení jen tenkou spojovací nitku, má před jinými prostředky tu výhodu, že je snadno uskutečni- telné již dnes. Chorvatští stenografové, s nimiž jsme teď poměrně v nejčilejším spojení, plně tento význam nové soustavy chápou; letošního školního roku začal o Důrichově soustavě před- nášeti na universitě v Záhřebu prof. Miholič. Tento horlivý stoupenec nové soustavy přednášel též o Dürichově soustavě na mezinárodním sje- zdu stenografickém ve Štyrském Hradci r. 1907 a pronesl o budoucích osudech slovanské steno- grafie tato věštecká slova: „Nebude-li snaha uvésti na poli stenografie v život novou, původní slovanskou soustavu (Dürichovu) korunována vý- sledkem, nesmíme příčiny toho hledati v tom, že takové soustavy nemáme, nýbrž spíše v onom nechci zrovna říci čínském copu Slovanů, ale v tom ryze slovanském: laisser faire — laisser passer“. Nesmrtelnou památku Hegerovu není tudíž možno uetíti lépe, než poctivou prací a usilová- ním, aby sen jeho u nás dnes již částečně vy- plněný, byl brzy realisován postupně i u ostat- ních národů slovanských. Dr. Lueger ukončil svoji řeč nad hrobem Hegerovým přáním: „Přejí si, aby památka Hegerova bez ohledu n národnost zůstala vždy v úctě u těch, kteří jsou Hegerovi díky zavázáni.“ A my u kolébky nové soustavy můžeme vyslovit jen přání, aby slovanské soustavě byly u nás brzy otevřeny dvéře i tam, kde ji posud byly zavírány; věc- ných důvodů pro její odmítání neníl