1
masthead
Nr »Národní Listy«
3
masthead
V Praze, v sobotu dne 20. července.
Praha
5
article
ranní a odpolední
s přil.(„Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80h
Praha
7
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Praha
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 20. července. Asi před půl
rokem, ne-li dříve, vyskytly se pověsti, že
dr. Kaizl bude jmenován ústředním
ředitelem císařských rodinných
stat ků.
»Ostd. Rundschau« sděluje: »Jak
se v zasvěcených kruzích vypravuje, odebéře
se nynější ústřední ředitel císařských rodin-
ných statků bar. Chertek na odpočinek
a jeho nástupcem bude bývalý ministr
financí a mladočeský agitáto
dr. Kaizl. Tento úřad jest velice příjem-
nou sinekurou a jest s ním dle starého zvyku
spojeno jmenování viceguvernérem »Boden-
kreditky«, u níž jest větší část císařského
jmění uložena.
Nejsme s to, posouditi ihned správnost
této zprávy, jestliže však spočívá na pravdě,
tu se zajisté dr. Kaizl o to postará, aby
také správa rodinných statků císařských.
zvláště správa lesů a statků, byla opatřována
také českými silami, aby vliv Němců na dů-
ležitém tomto místě přestal býti samovlád-
ným. Již dnes upozornili bychom dra. K ör-
bra na to, že Všeněmci se v parlamentěo
to na všechen způsob postarají, aby tato
splátka Čechům jako nová provokace Němců
byla vládě způsobem ne příliš příjemným
splacena.«
Jak praveno, vyskytla se zpráva tatoo
zamýšleném jmenování dra. Kaizla alespoň
před půl rokem. Jest podivno, že tak dlouhé
doby bylo potřebí, aby se ctitelům Wuotano-
vým nad touto »novou provokací Němců«
vzpěnila krev.
Z Vídně, 20. července. Poslance dr.
doktor
Kaizl
Němec
Čecho
Vídeň
Boden
10
article
Gessmanna potkalo včera malé dobro-
družství. Když vycházel z radnice, přistou-
pili k němu čtyři studenti, z nichž jeden
dělal mu, jak dr. Gessmann vypravuje,
rukou před nosem všelijaké posměšné po
suňky. Dr. Gessmann nařídil vrátnému
v radnici, aby studenty odstranil. Mezi stu-
denty a drem. Gessmannem došlo
k hádce, při níž policie zakročila. Studenti
byli odvedeni na policii, odkudž po zjištění
jmen byli propuštěni. — »Ostd. Rund-
schau« praví, že na policii odveden byl
dr. Gessmann.
Volby v Haliči na sněm zemský.
Ze Lvova, 20. července. Volby do
zemského sněmu jsou již vypsány a sice ve
venkovských obcích na 15. září, v městech
na 11. září, v obchodních komorách na 12.
září a pro velkostatky na 17. září.
Stav hr. Tolstého.
Z Petrohradu, 20. července. Tol-
stoj bude v nejbližších dnech
moci opustiti lože. Dopisovatelé listů,
kteří za ním byli přijeli do Jasné Poljany.
odjeli již odtud. Po celou dobu své nemoci
diktoval hr. Tolstoj odpovědi na dopisy, které
ho došly.
doktor
Gessmann
Tolstý
Tolstoj
Halič
Lvov
Petrohrad
Tolo
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 20. července. (C.-B.) Dnešní
»Wiener Zeitung« sděluje, že ministr orby
jmenoval úřadně oprávněného báňského in-
ženýra a závodního správce Gustava Rybu
v Münzbergu u Lubna báňským správcemu
ředitelství v Mostu.
Z Petrohradu, 19. července. (C.-B.)
Sbírka zákonů a vládních nařízení obsahuje
carský manifest ze dne 12. t. m., týkající
se zavedení nového řádu o vojenské povin-
nosti ve Finsku. Dle tohoto řádu zůstane
prapor finských gardových střelců a pluk
finských dragounů nedotknut, kdežto ostatní
prapory finských střelců se zrušují. První
odvod nováčků dle nového nařízení bude
v r. 1903. Znalost ruského jazyka jest pro
poddůstojníky povinnou.
Z Londýna, 19. července. (C.-B.)
V liberálním klubu měl lord Roseber
řeč, v níž dovozoval, že klub, který povstal
následkem jeho posledního dopisu, dokazuje,
Ryba
Roseber
Vídeň
Münzberg u Lubno
Most
Petrohrad
Finsko
Londýn
Wiener Zeitung
12
article
že list líčí situaci úplně pravdivě. Všichni
politikové obou stran věděli, že to, co on
řekl, odpovídá nejen úplně pravdě, nýbrž
také zdravému lidskému rozumu. Poslední
porady liberální strany poučily ho o tom,
že nebyla by mohla dále existovati jako
zdravý faktor, kdyby nebyly otevřeně od-
mítnuty názory, připisované jí o válce. On
sám má o válce názor, že vojsko bur-
ské vniklo v oblast královny, proto bude
také vládu vřele a nadšeně podporo-
vati, aby mohla co nejdříve boj vítězně
skončiti, třeba že by její chování zasluho-
valo kritiky. Nechce ničeho říci o tom, co
předcházelo válce nebo o vpádu Jamesonovu.
Je prý přesvědčen, že nedostatek důvěry
země k opposici nemá své příčiny ve vnitřní
politice, nýbrž v jejím chování k záležitostem
říše. Nikdy prý neučila žádná vláda tolik
chyb, jako nynější; vláda jest vinna, že
vnitřní reformy nebyly provedeny. O otázce
opětného vstupu do politiky prohlásil Rose-
bery, že prozatím musí sám postupovati.
Musí prý sám orati svou brázdu; dříve ale
než prý ke konci jejímu dospěje, nebude již
bohdá sám.
Z Londýna, 19. července. (C. - B.)
(Sněmovna lordů.) Salisbury předkládá
osnovu, kterou se mění text prohlášení krá-
lova při nastoupení trůnu. Prvé čtení
osnovy. Přijímá se prvé čtení osnovy za
souhlasu s komisí.
Z Kapského města, 19. července.
(C.-B.) Zdejší listy stěžují si do vzmáhání se
zločinů a násilí v Kapském městě, jakoži
do nedostatečných opatření bezpečnostních.
Počet zločinců vzrůstá přibýváním podezře
lých individuí, která ze všech koutů světa
do Kapského města se sbíhají.
Jamesonův
Rose
Londýn
Salisbury
13
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 19. července. (C.-B.) »Reu-
terově kanceláři« sděluje se z Middelburku
v kapské kolonii: Lord Kitchener udělil milost
k smrti odsouzeným zajatcům, změniv trest
Kitchener
Londýn
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Děti.
Črta Jana Václava z Finberka.
Dětí jak v makovici máku. Drobných
s hlavičkami ostříhanými, s vlásky v copánky
spletenými nebo po temeni a ramenou splýva-
vými, ve předu hřebínkem se zlaceným nápisem
»Bůh tě, dítě, opatruj!« na zad sčesanými
Chvílemi nepohnutě sedí s ručkami na lavicích,
očka jejich provází gesta učitelova při vypravo-
vání, náhle jako na povel smích a plno slz od
něho v očích, rozvlnění tělíček, jakoby do květ
naté lučiny vítr zadul a hlavičkami pryskyřníků.
zvonků, kohoutků, poměnek a nejrůznějších
travin pozatřásl. A za chvíli zase tichoučko.
zvedání třepetajících se prstů u rukou, hlasité
tiché pronášení odpovědí na otázky učitelovy.
Odpovědi, provázené zapýřením, zarůžověním
v celé kulaté tvářičce ..
Něco pro poučení, něco pro zasmání
osvěžení v tom dusném parnu a slunečním tichu
v okolí školní budovy.
Přímo hltají ta děvčátka malá vypravování
o vlašťovičkách, o jejich lásce k rodnému hníz-
dečku pod stříškou chudé barabinky i pod
římsou nádherného paláce.
»A přece nezveda klučík často hnízdo
bidélkem jim shodí z rozpustilosti, aby viděl,
jak ty malé vyhlížejí...« zakončil učitel vy
pravování.
Děvčátka ani nedutají. Jedno zvedlo ručku
Naklonilo se ku předu a připaženýma ručkama
žmolilo zástěrku.
»Pane učiteli, chlapec. .. ten... jak
pak .. .,« nemohlo si vzpomenouti, »Joset
Hrstků to udělal. .. srazil hnízdo . . .«
Jan Václav
bůh
Joset Hrstka
Finberk
15
article
»Vidíte, děti, takový hoch nemá citu. Co
pak bys mu udělala?«
A tu všechny se hlásí jako na povel, chtějíce
říci nad ním svůj ortel.
»Já bysem mu nabila !«
»Já bych mu nedala jíst a uvázala bych
jej u trnože.«
»Já bych jej zavřela ke koze !« vyjekla
jedna ve zlosti.
»Já k praseti !«
A teď ovšem nákazou vyjmenovaly všechn
možná zvířátka, k nimž by kluka zavřely.
»Já bych jej dala klečet na hrách a chytla
bych jej za uši.«
»Já bych jej taky shodila!« prohodilo
mazlivě malé děvčátko s vypíchnutým očičkem.
Kouká jen na jedno.
»Odkud pak?« ptá se učitel.
»Shodila bych jej do vejšky ...« tiše děvče
dodalo a zapýřilo se rudě.
Když se tak někdy učitel na ty drobné
ženské díval, napadaly mu všelijaké otázky. Co
si všechno myslí? Co v těch hlavičkách víří
proskakuje?
»Děvčata, co pak byste si přála míti na
světě pro radost?« ptal se jich jednou v dobré
náladě.
Dlouho mlčely. Pak sem tam některá
druhé něco zašeptla a usmála se, pusu do ruky
chytajíc. Nejmenší první měla ruku nahoře.
Kývala nožkami, které nedosahovaly podlahy.
na pokyn učitele skoro seskočila se sedadlaa
tichounce, jakoby přání své styděla se říci, po-
věděla:
»Pořád nové šaty a klobouk a šir
meček ...«
Vida, malou ženskou! Šaty, klobouk, slu-
nečník! Parádu.
16
article
»Já bych si přála býti ptáčkem,« proná-
šela mazlivě plavovláska s copánky za ušima,
»abych věděla, jak se to sedí v boudce, na
hnízdečku, u špačka, co máme na stromě . . .«
Děvčata se notně smála, až se prohýbala,
a děvče hodinářovo, jako obyčejně, skulilo se
na podlahu a válelo se jako klubíčko. I učitel
měl smíchem oči ovlhlé. Napadlo mu, že děvče
asi mnoho špačka pozorovalo a že v něm tohle
přání vězí dávno.
»Já bych ráda uměla hráti na pianoa
ráda bych zpívala jako slečna na chóře a na
funusích .. .«
»Já bych ráda uměla na housle.«
»Já na trumpetu ...«
Teď ovšem každá nějaký nástroj jmenovala.
To však již nebylo přání, ale dětské opičení
se. Jedna z nich nezapomněla ani na flašinet . ..
na který by ráda uměla zahrát.
Skoro všechny se již se svým přáním vy-
tasily. Jen scházelo zvěděti přání děvčátka kraj-
ního v prvé lavici, děvčete nejhodnějšího, nej-
vzornějšího a nejvážnějšího.
»Co bys ty si přála, Idko?« pobídl ji
učitel otázkou.
Vstala klidně, v očích plno slz.
»Abych měla maminku na světě
a aby byla dlouho živa...«
Černá očka více se slzami zalila. Idynka
si klidně sedla a dala obě ručky na lavici.
Z očiček vytlačovala slzy jen zamhuřováním.
Ve třídě bylo hrobové ticho. Děti umlklya
jakoby cítily nepatrnost svých přání proti přání
všemi oblíbené Idynky, které nedávno maminka
zemřela, skláněly očka k zemi. Učitel byl
pohnut a Idku pohladil. Pak se pomodlili a
vyšli ze třídy.
Idko