1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 195. ze dne 17. července 1901.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Klenoty starých Egypťanů. Britští archae
ologové, bádající v Egyptě, uspořádali právě v Lon-
dýně výstavu svých nálezů z posledních let. Poda-
řilo se jim vniknouti do tajů šeré dávnověkosti
opětně o několik set let nazpět, než kam až sahaly
výzkumy dřívější. Professor Flinders Petrie, který
pracuje v Abydu v zasypaných ruinách chrámu Osi-
ridova, kde nalezena pověstná abydská deska králů,
dospěl ve svých studiích, založených na nalezených
hieroglyfyckých nápisech a záznamech na papyrusu
až do roku 4715 před Kristem, nejen ke králům
první dynastie, nýbrž ještě dále do mythu »deseti
králů před Menem«. — Vystavuje fotografické snímky
drahocenných náramků, na mumii prý královny
Zery nalezených, jež nemohl ani zlatem získati pro
jich drahocennost. Uloženy jsou v museu v Kairu.
Jeden náramek zhotoven jest z ryzího zlata, do
něhož vsazeny tyrkisy a perle, jiný zdoben zlatým
lotosovým květem s krásným ametistem v středu,
na jiném opět znázorněna ženská hlava, jejíž pra-
meny vlasů jsou ze zlata. Neméně cenným jest
žezlo, jež přičítá Petrie králi Kasetmuovi, zhotovené
z mědi, opletené těžkými pruty zlata, v jejichž
koncích zasazen rudý, broušený karneol. V hrobě
téhož krále nalezene pět váz z karneolu a mramoru,
po většině s lotosovým květem. Veškeré skvosty pro-
vedeny jsou dle úsudků znalců způsobem, dle kte-
rého dá se souditi, jak pokročilým bylo již v dobách
tehdejších klenotnictví starých Egypťanů.
Klenot
Egypťan
Flinders
Petria
Kasetmu
Egypt
Abyd
Osi
Kairo
3
article
= Automobily v službách hasičských
Zdá se, že sportovní význam automobilů zaměněn
bude záhy za účel praktický. Francie první připadla
na myšlenku užívání automobilů ve službách pošty
dopravní a nyní zanáší se opětně myšlenkou, užívati
automobilů při požárních opatřeních. Konány v ně
kolika francouzských městech pokusy s automobily,
na nichž umístěna stříkačka, uspořádán i celý vlak
automobilů s mužstvem, voznicemi, hadicemi a ře-
bříky. I v jiných zemích přijata myšlenka ta za
vlastní. Městska rada hannoverská nařídila ředitelstvu
hasičské městské stanice, aby pořídilo pro požární
svoji hotovost jednu parní stříkačku na automobilu.
Rychlost, s jakou může prý býti stříkačka na místo
požáru automobilem dopravena, jest daleko větší než
se spřežením. Musí se ovšem počkati, jak se při nej-
bližším požáru nové toto zařízení osvědčí.
= List básníka Lope de Vega, objeven
byl při přehlídce písemných památek musea sevill-
ského. Dopis, dosud neznámý, adresován španělskému
básníku Felixu de Quijada, kterého Lope často ve
svých spisech vzpomíná a spadá obsakem svým do
roku 1621, do doby, kdy zemřel Filip III. a nastoupil
jeho syn Filip IV. Této změny na trůně dotýká se
Lope, tehdy 59letý ve svém listě. Píše takto: »Filip IV.
jest statný, hezký a rozumný muž, do kterého sklá-
dám mnoho nadějí; při pohledu naň vysýchají mé
slzy, platící památce andělsky dobrého jeho otce. Pro
sebe však nadějí těch nechovám, ty patří básníkům
mladším. — Já jsem již stár, nemám již chuti sedlati
svého Pegasa. — Několik knih, pár květin, obrazů
pak mé děti, toť vše, co jedině mě těší; starostí ne-
mám, leda by jimi byla péče o pořízení jednoho
obleku do roka . . Stýská se mi však po Seville.
(Lope žil v Madridu.) Tam konal bych na den dlouhé
výlety, neobávaje se, že budu potkávati pro mne
Lope Vega
Quijada
Filip
Filip Iva
Francie
Lop
Sevilla
Madrid
4
article
obtížné hovorky. Přátelé nutkají mne, bych psal
pohřbu slavného krále, ale nemohu. Byla by to pro
mne ta nejbolestnější práce, jakou bych kdy v životě
vykonal.
= Menelik a missionář. Švédský jeden mis-
sionář, který vypraven byl do Habeše, aby obracel
na víru křesťanskou tamnější židy a pohany, zadržen
byl na hranicích stráží a jako podezřelý dopraven
před habešského guvernéra. Tento vysoký úřadník.
který slyšel sice ve svém životě o Německu, Rusku,
Francii, Italii a Anglii, nechtěl o Ššvédsku ničeho vě-
děti a proto poslal missionáře v průvodu ozbrojenců
k samému dvoru. Menelik ptal se missionáře za
jakým účelem přišel do Habeše. »Abych obracel židy
a pohany na víru křesťanskou«, zněla odpověď. »Kte-
rými zeměmi jsi prošel,?« ptal se dále Menelik. Mis-
sionář jmenoval Německo, Egypt a Sudan. »A obra-
cel jsi také v Německu židy na křesťanskou víru?«
ptal se dále snědý mocnář. Odpověď zněla záporně.
Na to vladař nepromluvil již k missionářovi ani
slova, nýbrž zavolal velitele své tělesné stráže a dal
mu rozkaz: »Doveďte tohoto muže až na hranice mé
říše a tam mu řekněte, aby šel dříve obracet židy a
pohany v Německu na křesťanskou víru a pak aby
přišel teprve do říše Menelikovy. Do té doby ať se
neopováží překročiti habešské hranice«. Zdá se, že
Menelik ani netuší, jakou Sisyfovu práci vložil na
bedra missionářova.
Menelik
Menelikův
Sisyfův
Habeš
Německo
Rusko
Francie
Anglie
Egypt
Súdán
5
article
= Tintorettovy malby, nalezající se ve
Scuola di San Rocco v Benátkách, dle zpráv řím-
ských listů scházejí valně, takže některé z nich nelz
již ani rozpoznati. Listy italské s rozhořčením pouka-
zují na to, že střecha budovy jest tak chatrná, žejí
déšť proniká a celé potůčky tečou po stěnách a obra-
zech. Tím ovšem poškozují se cenné obrazy ne-
smírně, neboť barva, kterou Tintoretto, správně Ro-
busti Jacopo maloval, není trvanlivá a sama sebou
časem již vybledla. Ve Scuole di San Rocco nacháze
se 56 obrazů velikého tohoto mistra, mezi nimi nej-
znamenitější jeho dílo Ukřižování Krista.
Tintorettův
Tintoretto
Jacopo
Krist
Scuola di San Rocca
Benátky
Scuol di San Rocca
6
article
= Náhrdelník z perel za 400.000 stř. shil-
lingů byl prodáván dražbou v Londýně. Král Edvard
sám přišel před dražbou na klenot se podívat. Ná-
hrdelník čítá 424 perly v šesti řadách, sponka poseta
drobnými brillanty, v jichž středu tkví zářící démant.
Klenot ten náležel francouzské šlechtičně, jejíž jmeno
zůstalo utajeno. Nejnižší podání činilo 200.000 shil-
lingů a přidáváno po deseti tisících. Když dosáhla
výše 390.000 sbil., rozpakovali se přítomní více na-
bídnouti a když přidali pouze bankéři Lindenbaum
a Weil dohromady 10.000 shil., připadl jim vzácný
klenot. Jak se oň rozdělí, jest ovšem jejich věcí.
Edvard
Klenot
Lindenbaum
Weil
Londýn
shil
7
article
= Ze života Alfonsa XIII. Turinský list
»Stampa« dovídá se od vychovatelů budoucího špa-
nělského krále Alfonsa XIII. některé podrobnosti jeho
života. Mladý král, který příštím rokem stane se
plnoletým a k vládě schopným, Ine velikou láskou
k svojí matce, která věnuje všestrannou péči jeho
vychování. Denně vyptává se vychovatelů, uměl-li
jich svěřenec svoji úlohu; když jednou učitel počtů
nemohl jí dáti uspokojivou odpověď, uložila mladému
králi domácí vězení a nesměl toho dne se sourozenci
obědvati. Mladý král z vděčnosti pak, když si svůj
trest odbyl, políbil matce ruku, neboť podrobuje se
jejím rozkazům, uznávaje, že vše, co ona koná, číní
z mateřské lásky a úmyslu, aby z něho byl jednou
dokonalý panovník. Způsob jeho života jest odmě-
řený a přesný. Když vstane, koupá se denně,i
v zimě, téměř ve studené vodě, pak snídá šálek
čokolády s chlebem a máslem, načež má dopoledne
tři hodiny vyučování. O 11. hodině dopolední násle-
duje šerm a tělocvik, v poledne s matkou a sestrami
společný oběd. Po obědě učí se v parku hodinu
střelbě do terče a opětně následuje tříhodinná lekce
vyučování. Na večer provází matku na procházce, o
osmé hodině večeří a o desáté hodině jde spat.
Alfonso
Stamp
nělský král Alfonso XIII
8
article
= Arabská zdvořilost. Jistý cestovatel,
který delší čas strávil v Medině, vypravuje ve svých
vzpomínkách, že jednoho jitra zaléval květiny na
okně v prvním patře. Náhodou přelil květináča
sprška vody snesla se dolů na chodník, kde hověl
si líně nějaký Arab. Nenadálá lázeň rozčilila sně-
dého muže nemálo. Vyskočiv a nezahlédnuv nikoho
v okně, zvolal: »Jsi-li sličná — pak ti děkuji, jsi-li
mlád — pak jsi hňup. Jsi-li dědek nebo baba, pak
vem tě čert...«
= Poprava kněze. V Granadě popraven byl
16. t. m. farář Julian Angnitta z Lokubiny, který ve
srozumění s matkou dopustil se ohavné otcovraždy,
jelikož při sporu s bratřími chtěl otec svědčiti v jeho
neprospěch. Předstíraje osadníkům, že otec jest
choromyslným, vezl jej v průvodu matky do ústavu.
Cestou v lese dal jako na občerstvenou otci nápoje,
patrně otráveného, po kterém stařec upadl v bezvě-
domí. Farář na to rozdrtil mu hlavu kamenem, vy-
píchal oči, aby mrtvola nebyla k poznání a shodil
ji do propasti. Po několika týdnech s nářkem sdělo-
val osadníkům, že otec v ústavě zemřel. Ale matka
puzena výčitkami udala vše soudu a tak spustlý
otcovrah ocitl se v rukou spravedlnosti. Každý pokus
o udělení milosti byl odmítnut.
Angnitt
Lokubina
Medina
Granada
9
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Ve středu 17. července.
Začátek o 7. hod
Cyklus frašky VIII.
Novinka. Poprvé: Krásná Cleo.
Fraška o 3 jednáních. Napsali Gustav Sylvainea
Ludvík Artuš. Přeložila Olga Nápravňíkova. Režisér
p. J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
17482
Fraško
Sylvaine
Artuš
Nápravňíkův
J Kubík
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
10
article
Pštěkovo divadlo na Král. Vinohradecl
Pštěkovo divadlo na Král. Vinohradecl
Ve středu 17. července.
Začátek o 7. hod.
Král
Pštěkovo divadlo
11
article
Lidové představení za poloviční ceny.
Esperanto.
17471
Velká fraška o 3 jednáních. Napsal J. Kühnl.
Za nejbližší novinku přípravuje se: Elektra.
Zejtra o 1/25. hod. Promenádní koncert.
J Kühnl
12
article
Divadlo,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře,
Divadlo,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře,
Ředitel V. Suk.
Ve středu 17. července.
Začátek o 1/27. hoa
Po druhé: Jeho první žena.
Žert o 3 jednáních od J. S. Přel. J. Pulda. Režisen
p. Boh. Kovář.
Předprodej lístků v trafice na Příkopě proti »Špinkůme
17499
do 5. hod. večerní.
— 140 —
V Suk
Žert
J Pulda
Kovář
13
article
sebevědomí jen zvýšil, dodal mu ale i jakési jistoty, s ja-
kouž dovedl mnohé špatné ve své povaze zakrývati.
Trestanci ho z té duše nenáviděli — »slovo a rána
bylo u něho jedno a tolikéž«, jak sám říkal — však
u svých představených platil za důstojníka poctivéhoa
svědomitého, byť i někdy přísného a drsného.
Prohodil nyní, přijímaje číšku čaje z ruky paniny:
»Nuže, paní Vichersová, i vás nebude, jak myslím,
mrzeti, že se dostanete odtud? A což přípitek, Vichersi?«
Paní Vichersová odtušila s mladistvou svižností svou,
přes níž zatím ovšem přelétl stín dalších šesti let:
»Ano, ano, budu tomu jen povděčna! Strašlivé to
místo! Ale povinnost a služba jsou pro Johna nade vše!
A ten vítr zde! Milý pane Frere ani si nemůžete pomyslit,
jak ráda byla bych poslala Sylvii raději do Hobart Townu,
ale John nechtěl o tom ani slyšeti.«
Frere tázal se ihned, ale poručnickým tónem,
v jakém si libují lidé jeho rázu, mluvívají-li o dětech:
»Jak jest slečně Sylvii — mimochodem řečeno ?
Vichers odtušil:
»Nevalně, bohužel, musím tak říci. Jest tu příliš
smutno pro ni. Není tu dětí jejího stáří, vyjímaje malou
děvušku lodivůdcovu a s tou nemůže přece obcovati.
Ale přece nechtěl jsem se od ní odloučiti, zkusil jsem
sám ji vyučovati.
Frere namítl, zíraje utkvěle do své číšky čaje:
»Hm — tuším, byla přece jakás guvernantka u vás.
Dívčina jistá — jak jen slula ?«
Paní Vichersová odvětila sama, zvážněvši poněkud
»Miss Purfoyova. Ano, ano, nebohá! Smutná to
historka, pane Frere.«
Frere zamžikal jen očima.
Vichersová
John
Frere
Sylvie
Purfoyův
Hobart
Vichers
14
article
Na druhé straně dosahovaly tak ženy ty mnohé výhody.
ale naopak dostávalo se jim krutého pronásledování, na-
padlo-li jim, by si samy milence vyvolily.
Arturovou první starostí bylo, učiniti přítrž těmto
prostopášnostem; zavedl-li nejpřísnější kázeň co se týče
vážného a důstojného vystupování, chyboval na druhé
straně opět nedostatkem jiných cností. Jsa poctivým, sta-
tečným a mysli hrdé, byl zároveň ale také chladným
a puntičkářským a okázalé, ochotné a dobré smýšlení
osadníkův odráželo se o zdvořilou jen jeho lhostejnost.
Oproti officiální společnosti, kterouž plukovník Artun
utvořil, stála společnost svobodných osadníkův a pro-
puštěncův.
Tito byli četnější, než by se mysliti mohlo.
Dne 29. listopadu 1829. bylo osmatřicet svobodných
— omilostěných — a šestapadesát osob, jen podmínečně
propuštěných, zapsáno v seznamech; téhož roku 26. září
činil počet osob, jež měly průkazy o dočasném osvobo-
zení z trestu, sedm set pětačtyřicet.
Mluviti o společenském postavení těchto lidí v době
oné nelze bez ustrnutí. Dle pověřených svědectví mnohých
vážených lidí, vládních úřadníkův, důstojníkův a svobod-
ných osadníkův, byla prostopášnost usedlikův těch přímo
pověstná.
Opilství bylo hlavní neřestí jejich. I děti bylo vidět
na ulicích opilé.
V neděli bylo viděti muže a ženy státi před dveřmi
krčem, kdež vyčkávali konce bohoslužeb, aby pak ihned
opět počali píti.
Stav vězeňského obyvatelstva byl pak vůbec nevylí-
čitelný. Ač podloudný prodej grogu byl přísně trestán, děl
se přece v nesmírném rozsahu; mužové i ženy shledáni
Ztracen pro život.
Arturův
Artun
svobodný osadníkův
důstojníkův a svoboda