2
masthead
V Praze, dne 10. února 1900.
Praha
4
article
Redakce, administracea
srpedice:
Praha, Pštroseova ulice,
číslo 200—II
Kefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy ee
nevracejí
Rezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
Praha
Pštroseov ulice
II Kefrankovaný
5
article
KAl
KAl
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo xa 8
Telefon redakce č. 112e.
Slunce vychází v 7 hodin 22 minuty ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin 7 minut odpol.
Kala
7
article
Sobota:
Sobota:
Sv. Scholastika, panna. — Sv. Vilém, muč.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Vojtěcha (v Jirchářích) od 10.—14. února.
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu
měsíčně . . . ..
2.80
čtvrtletně . ..
8.40
K 38.60
celoročně . . ..
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . ..
čtvrtletně . ..
celoročně.. .. K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbsku:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně.... K 48.—
po Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
e, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 13.20
celoročně
K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
Scholasticus
Vilém
svatý . Vojtěch
Praha
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Belae
Anglie
Rusko
K 38.60
Italia
8
article
Rušivé živly smíru.
Rušivé živly smíru.
V Praze, 9 února.
Jak hlasy různých listů tvrdí, jest nálada ke
smíru na obou stranách přízniva. Jak Češi, tak
Němci zajisté poznali, že národnostním třenicím
je třeba dáti jedenkráte výhost, aby se mohla po-
zornost věnovati národohospodářským otázkám,
které již tři leta se staly pravou popelkou, ač jí
ve státě rakouském náleží prvenství; neboť náro-
dové chudí poddají se lehko vlivu cizímu, jsou
bezmocni proti lichvě a podvodu, jak to hlavně
vidíme v Haliči.
Je to zajisté potěšitelný zjev, že tak dalece
věci dospěly; ač dosud nebylo dokázáno hotového
smíru, přece jest pozoruhodný ústup na obou stra-
nách, aby bylo provedeno alespoň příměří. K tomu
cíli přišlo se na myšlénky, aby neshodné otázky
byly odkázány užšímu výboru, který by se dále
rádil o nich a předložil svoje důsledky širší po-
radní komisi, která zatím se zaměstnává otázkami
svornými, na nichž obě sporné strany se shodly.
Ždálo by se tedy, že nastanou opět klidnější
dny v politickém životě. Avšak vystupují tu různé
rušivé živly, které smíru nepřejí, poněvadž nejra-
ději loví v kalných vodách. K těmto rušitelům
smírné nálady náležejí v přední řadě židé a je-
jich prodajná žurnalistika Co záleží těmto dvěma
činitelům na smíru obou rozvaděných národů?
Čech
Němec
Praha
Halič
9
article
Vždyť židé a jejich tisk jsou vlastně původci to-
hoto nešťastného sporu národnostního. Od r. 1848
počal tento boj rozlučovací, který dělil oba národy
dosud svorně vedle sebe žijící ve dva tábory sobě
nepřátelské. Židé a jejich »šornalistika« přemýšlí
zcela dobře: »Co by nastalo, kdyby národové se
shodli a smířili? Pak by byl zajisté konec našemu
panství; neboť by počali se organisovati hospodář-
sky a židům by ubírali půdy, která nyní jest jim
volna a přístupna, poněvadž za sporů národních
není možno stopovati prospěchu národohospodář-
ského.«
Tak smýšlí korrumpované židovské novinář-
stvo, které vytlouká kapitál ne ze smíru, nýbrž
z nesvornosti národů. Tento úkaz pozorujeme na
dru. Linggovi, který se styděl za svoje jméno Löwy,
jež židovský původ na první pohled dávalo na
jevo, a proto se stal zuřivým Němcem. Tento jeho
projev v »Bohemii« vyznívá ve smysl: My ne-
chceme žádného smíru, neboť když nemůžeme vlád-
nouti, pak netoužíme po smíru, nýbrž chceme další
boj! Žid Lingg nemluví pouze za sebe, nýbrž za
všecky své soukmenovce, neboť odhaluje a vysti-
huje jejich smýšlení velice dobře.
Lingg
Löw
Němec
Bohemia
10
article
Druhým činitelem, který zuřivě zasáhl do po-
litického reje, jest referent »Národních Listů«, jenž
řídí vídeňskou redakci tohoto žurnálu. Také tomu
není po chuti smírná nálada smlouvajících národů,
a proto přiklusal na pomoc svým stoupencům, kteří
se bojí okamžiku, kdy bude dána k nohám zbraň,
a pustil do světa sensační zprávu, že konservativní
velkostatkářstvo zradilo a opustilo společný program
český, neboť se nepřidalo ku prohlášení mlado-
českých poslanců. Katolická veřejnost česká se
s bázní tázala, kde že najednou ten obrat ve smý-
šlení našich věrných spojenců, kteří dosud stáli po
boku českého národa; jak že je to možno po slav-
nostním prohlášení zástupců české šlechty hraběte
11
article
Pálffyho a hraběte Zedwitze, kteří dali svému pře-
svědčení výraz tak mohutný, že český lid s ne-
malým povděkem přijal tyto projevy. Prozíraví po-
litikové ovšem nesedli na lep této kachně tohoto re-
ferenta, zaznamenávajíce ji pouze jako pověsta
nevěříce její pravosti. A dokázala se tu opět pravda
přísloví: »Lež má krátké nohy.« Neboť brzy potom
bylo slavnostně prohlášeno ve společné schůzi zá-
stupců konservativní šlechty a mladočeského porad-
ního výboru, jak výslovně jest uvedeno v úředním
communiqué: »Při tom bylo jednomyslně
konstatováno vůči různým zprávám, že
nebylo a není docela žádného věcného
rozdílu nebo konfliktu mezi národními če-
skými poslanci a zástupci konservativního velko-
statku.« Nepočestný manévr se tedy neosvědčil,
neboť se nepodařilo v českém lidu zlomiti víry ve
věrné spojenectví české šlechty s naším národem,
poněvadž tato se řídí podle hesla: »Potius mori,
quam foedari« — raději zemříti, nežli zrušiti smlouvu.
Český národ může býti povděčen, že tak věrní
spojenci jsou na stráži nezadatelných práv jeho
národa.
Avšak i jiní rušitelé smíru se dostavili, aby
nadějné dílo pochovali. Téže doby, kdy zástupcové
národa českého a německého se umlouvali o pod-
mínkách smíru, stal se na Moravě případ, který
může míti nedozírné následky pro celou vyrovná-
vací akci, nebo ji může rázem zvrtnouti. Ve Vídni
Pálffy
Zedwitz
Morava
Vídeň
12
article
bojují čeští poslanci za práva svého jazyka, a
v Brně pak byli odsouzeni čeští záložníci k vůli
slůvku »zde« k nejpřísnějším trestům.
Zda povolaní činitelé jsou tak krátkozrakými,
že nevidí, jak veliké mraky vystupují na oblacích,
které se zachmuřují a věští bouři nezdaru celé
akce?
Celá tato aféra jest na pováženou, neboť tresty
jsou mnohem většími, nežli zprávy původně zvě-
stovaly. Bylť odsouzen náhradník Hynek Kalivoda,
účetní okresní záložny v Kyjově na patnáct
měsíců do pevnosti a k degradaci, nadmyslivec
Otomar Dufek, sladovnický z Kyjova, na osm mě-
síců do pevnosti a k degradaci, dále pět náhrad-
níků, synů vážených majitelů domů neb domkářů
na šest měsíců do těžkého žaláře k vůli jedinému
českému slůvku »zde«. Celkem činí tedy tento
trest 53 měsíce čili čtyři leta a pět mě-
síc ů.
Kalivoda
Dufek
Brno
Kyjov
13
article
Z malých počátků povstávají veliké věci. Toto
odsouzení jest jiskrou, která může zadati konfe-
rencím vídeňským ránu nemalou. Následkem toho
povstalo také nemalé vzrušení v celém národě če-
ském, které jest pochopitelno. V této věci právem
bylo poukazováno na slova dra. Stránského v de-
legaci 9. ledna t. r : »Bylo by přímo pokrýtectvím,
kdyby kdo chtěl zavírati oči a ignorovati propast,
která se náhle objevila mezi českým národem a vo-
jenskou správou.«
Bude proto na českých poslancích, aby se za-
sadili nejrozhodněji o práva českého národa u vlády
a učinili podmínkou dalšího vyjednávání, aby tento
rušitel smíru byl odklizen, nebo aby vyvodili z celé
této záležitosti důsledek; neboť vyskytují se hlasy,
aby odešli z vyrovnávací konference zástupcové
českého národa, poněvadž smír na nezdravých zá-
kladech by nebyl pravým smírem. Jest proto po-
třebí, aby rušivé živly neměly pražádné platnosti
v okamžiku, kdy se rozhoduje snad o budoucnosti
parlamentu a celé ústavy stávající.
Doufejme, že genius Rakouska, který zachránil
naší říši v nejnebezpečnějších dobách, opět uchopí
se práce a nalezne prostředek a cestu, která by
přispěla k odklizení všech rušivých činitelů a vy-
jasnění situace.
Stránský
jítlegace
Rakousko
český národ
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
K sedmdesátiletým narozeninám Františka
Srdínka.
Ž—. Jak jsme již oznámili, konala se 7. února
památná slavnost 70 narozenin vedp. kapitolního dě-
kana Františka Srdínka ve Staré Boleslavi.
K tomu dodáváme na základě informací jednoho
z účastníků této slavnosti stručný její popis. V před-
večer učinily tamější spolky dostaveníčko nic netuší-
címu jubilárovi. Možno tvrditi, že tento neočekávaný
projev oddanosti jej naladil lépe a nahranil mu trapný
dojem, kterého zažil ve schůzi předcházejícího dne
v městském zastupitelstvu, kde jistý obecní starší vy-
stoupil proti zavedení šedivých sester v dětské opa-
trovně, která se má z odkazu zbožné dobroditelky ve
výši 20.000 zl. zříditi a k níž by město vystavělo
budovu. Záležitost tato byla zásadně přijata a činí se
kroky k provedení tohoto podniku. Zvítězil tedy ná-
vrh, jehož zastával děkan Šrdínko.
Také ráno dne 7. února byl oslavenec mile dojat
zpěvem pěveckého spolku v chrámu Páně, když
sloužil mši sv. Po návratu na děkanství docházely
osobnosti jednotlivé i spolky, aby blahopřály potěše-
nému jubilantu, který nyní nabyl již slavnostní ná-
lady dík účasti přehojné, která se tu jevila.
Přijeliť hosté se všech stran, dokonce i z Prahy,
poněvadž jeho chovanci mají jej v milé paměti a
lásce i úctě, jsouce vděčni za vše, co pro ně vykonal.
Tu také jest viděti, že práce v oboru vychovatelském
vykonaná není bez úspěchu, a proto jest nám tento
projev dostiučiněním, poněvadž právě na tuto vycho-
vatelskou přednost jubilantovu jsme dali největší
váhu. Přijeli pak z Prahy vadp. kanovník Josef
Kuchynka z Král. Vyšehradu, a hlavní farář
u sv. Mikuláše, vdp. Jos. Švoboda. Dále se do-
stavila ovšem staroboleslavská kapitola v čele s vsdp.
kanovníkem Pilátem, a všichni tři důstojní páni
kaplani.
František
Srdínko
Kuchynka
Král
Mikuláš
Pilát
Stará Boleslav
Praha
Páně
15
article
Vadp. kanovník Pilát odevzdal stařičkému ju-
bilárovi dar a oslovil ho milou a dojemnou řečí,
v níž oceňoval zásluhy jeho požehnaného života, jako
kněze, spisovatele i vychovatele mnoha set kněží.
Pak složila svoji úctu deputace městského zastupi-
telstva s p. purkmistrem v čele, dále sbor hasičský,
sbor veteránský, jiní hosté z města, služební personál
z panství kapitolního a jiných ctitelů bylo více.
Jubilár byl hluboce dojat a děkoval svým milým
vrozeným způsobem, otcovskými slovy a radil, aby
měli trpělivost ve stáří tak vysokém a také jej
jedenkráte s láskou pochovali, až jej Pán Bůh povolá.
Při přátelském obědě byly znovu jeho zásluhy
oceněny vsdp. kanovníkem Kuchynkou ve vzlet-
ném přípitku, kde právem poukazoval na četné přá-
tely a ctitele, kteří jednak přišli dnešního dne blaho-
přát, jednak poslali svoje pozdravy. Se slzami v očích
opět děkoval oslavenec za tento nový projev láskya
úcty a přál všem, aby jim milý Pán Bůh udělil tak
dlouhého věku, jakého sám dnešního dne zažil.
Nemůžeme opomenouti zmíniti se o okamžiku,
kdy přišly »Katolické Listy«. Ctitelé páně děkanovi
poukázali na stručnou, ale srdečnou oslavu v těchto
listech, a jubilant. ve své známé skromnosti odpově-
děl: »Já jsem myslil, že nikdo o mně nebude věděti
a že tuto chvíli oslavím v tichosti a bez hluku, a
zatím se stalo jinak.« Vdp. hlavní farář Josef Svo-
boda pak se chopil listů a přečetl před celou spo-
lečností onen feuilleton, jednající o zásluhách oslaven-
cových, za očividného dojmu.
Pilát
Kuchynka
bůh
Josef Svo
16
article
Nemůžeme tu všech pozdravných dopisů uváděti,
pouze tolik podotýkáme, že přišlo přes 50 telegramů,
mezi nimi též od Jeho knížecí arcibiskupské Milosti
ndp. Lva svob. pána ze Skrbenských, což
bylo jubilárovi nejmilejším a nejradostněji se ho do-
tklo, že arcipastýř si naň v této radostné chvíli
vzpomněl.
Tím byla tato dojemná slavnost skončena.
K tomu dodáváme ještě dopis, který nám byl
zaslán od jednoho z četných ctitelů oslavencových,
který zní:
»K. L.« ze 7. února 1900 č. 36. přinesly pod
čarou feuilleton »František Srdínko« se šifrou »Ž.«
Pisatel toho feuilletonu tvrdí významně, kým byl
vsdp. jubilár pro seminář a rozepisuje se o jeho dů-
ležité a plodné činnosti v pravdě pro národ konané
a píše doslovně: »Jeho slovo nevyznělo na prázno,
vyšlo hojně spisovatelů z řady jeho kněžstva, které
snad jinak by nebylo učinilo pokusů na poli literár-
ním.« K tomu dodáváme, že netoliko bohoslovcům
dal vsdp. jubilár podnět, aby chudičkou katolickou
literaturu jako popelku skvostnějším přiodívali rou-
chem, ale že jeho láska k písemnictvi českému šlai
mimo seminář, že laiky pobádal a poučoval, aby
s chutí úsilovnou pracovali na národa roli dědičné.
Důkazem toho jest vřelý dopis jednoho na slovo
vzatého spisovatele českého. Šlovutný spisovatel v do-
pise vsdp. jubiláru ke dni 70letých narozenin za-
slaném takto doslovně píše:
Bylo to roku 1864. Tehdy bydlil jsem se třemi
kollegy. Téhož dne čekali jsme »formana« z P. nebo
z T., který vždy u »Zlaté husy«, nebo u »Cha-
K L
Srdínko
Skrbenský