2
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
hodove vnesta těneo
4
masthead
nřovat o btla doltat9t v
5
masthead
V Praze, v pátek 7. února 1909.
Praha
6
masthead
a nomia l sa andostdo sbe ote odšehele eletno
an alodv abýv a vha benoleení maigsoto a sav vialeoož
za nt
9
article
Na ranní a odpol. HIat,
přelelácí se
v Praze v adnlnlstraei
nřsíc . . . . . . 9 K —
na čtvrt leta . . . . 8 K —k
s dvojí denáškeu
n ata. . . . 7 R 0i
ve úilialkácht
. 2 K 80
na něsíe . .
P'oštont
n atvrt leia . . . . 9 K 50
s dvají zisilkoa
:k e
n vrt v ea
Praha
10
article
Šlechtická politika.
Šlechtická politika.
Pán křivoklátských lesů, Němec, kníže
Max Egon Fürstenberg proslovil dne 4 t. m.
o jubilejní valné hromadě zdejšího něme
ckého Theatervereinu za německo ústavo-
věrnou šlechtu, deptající právo země české
v níž žije a tyje — silnou řeč: Nazval ústa-
vověrnou německou tu šlechtu proslavivší se
v dějinách nezapomenutelnými volbami cha
brusovými z r. 1872 »pevným článkem
ocelového řetězu německého liduv
Čechách.« Pověděl slavnostně, že německá
šlechta, ústavověrný velkostatek, náleží tě-
lem duší německému lidu. »Chtěl bych to
prohlásiti všemu světu (urbi et orbi), že tento
ústavověrný velkostatek v radosti i v hoři,
ve chvílích blahých i trudných pevně drží
ke svým německým soukmenovcům, že cítí
s nimi se za jedno, jakož cítíval ses
nimi za jedno za všech dob. Nechť nadejdé
cokolivěk: německý velkostatek zů-
stane čím býval a čím jest: částkou
německého lidu, spojenou s ním pevně
a věrně k němu držící: a příslušníci něme
ckého velkostatku zůstanou jako celek: ně
meckým mužem mezi německými muži « —
Tak mluví »první německý kavalír«r.
1908 v Praze, nedbaje nelásky a nedůvěry
jakou šlechtickým velkostatkářům vůbec dá-
vají pociťovat němečtí nacionálové a radiká
lové ve svém tisku a ve svých řečech (na
př. Prade) — tak mluví německý kníže na
rozdíl od »naší« konservativn
šlechty, která při každé příležitosti osvěd-
čuje, že není a nemůže prý být
dle své podstaty ani českou an
německou stranou, alébrž ja
kousi národně obojetnou ne
utrální, Čechy jako Němce stejně
»objektivně milující« zvláštní by-
tostí — ani ryba ani pulec, nýbrž jakýs po-
liticko národní hermafrodsit.
Němec
Max
Egon
Fürstenberg
Čecho
Čechy
Praha
11
article
Již před lety tato neutrální, národně
do bezbarevnosti vyrudlá korouhev konser-
vativního velkostatku českého některé myslíeí
vůdce jeho naplňovala obavami do budouc
nosti a byl to zejména starý hrabě Jindřich
Clam Martinic, jenž po dvakráte učinil v té
příčině svým stavovským komiltonům veřejně
dosti důtklivé kázaníéko. Prvně 18. března
1882 na říšské radě, kdež jim takto mluvií
lore
do duše:
»Velkostatek musí míli po mém přesvěd-
čení pevně kořeny ve vlasti, netoliko ve
hroudě její, alébrž v duševním životě
a konání, v dychtění a tužbách národa,
v jehož středu žije, k němuž náleží. O
musí zaujati pevné postavení v životě ve
řejném a k životu veřejnému ve vlasti své,
v národě, jehož jest a býti má exponen-
tem trvalým, totiž exponentem, spojujícím
výrazně minulost, přítomnost a budoucnost.
Pak a jedině pak. — ale níkoli v oné
bezbarevné neutralitě, nikoliv
onom, mně jedva pochopitelném
postavení mezi stranami, nebo
vedle stran, nýbrž toliko z opevněného
postavení na půdě vlasti své může a bude
velkostatek v politickém a národním
ú tředí, v němž se nalezá, vykonávati onen
umírňující a jasnící vliv, k němuž jest po-
volán.« —
Podruhé promluvil týž vůdce konserva-
tivního velkostatku o thematu tom 6. srpna
1883 na sněmu českém opět takto:
»Velkostatkářstvo jest k tomu povoláno,
aby při rozdělení politickýchi stran položilo
na váhu svůj vliv k zachování práva
Při národním rozdělení má úlohu smířlivou..
k naprosté neutrálnosti však od
suzovati se nemá. Velkostatkářstvo must
s národem ž1t a cítit, musí haji
Jindřich
clam
Martinic
12
article
jeho práv a jeho zájmů, pokud se zaklá-
dají na spravedlivosti a právu, musí účast-
ným býti jeho národních strastía
slastí, jeho smýšlení a cítěn í.«
Pěkná slova, ale skutek utek. Nevzešla,
nevyklíčila, nýbrž padla na skálu a mezi
trní. Kde spatřil r. 1890 národ český tu naši
milou konservativní šlechtu? Věru nikoli na
straně svého práva dobrého, nýbrž po boku
Plenerovy německé kohortyí
Němcům a vládě dala ta milá »naše šlechta«
své kavalírské slovo na punktace vídeň-
ské a chtěla mu dostáti do posledka. Teprv,
když tříletý živelní odpor národa punktace
roztrhal, ustoupila od nich, však jen proto,
aby za nedlouho po tom vstoupila opět
do koalice Windischgrätz-Plene-
rovy proti nám Čechům. — Za Körbra
osvědčila nám dalším činem svou přízen
bez vědomí a za zády národa sesílila posiei
Němeů na sněmu o 21 mandátů, jež daro-
vala beze vší náhrady a výhrady pro nás
německým ústavověrným velkostatkářům —
kteří za všech dob drželi a drží »pevně
a věrně k německému lidu, cítice
se býti jeho součástkou nerozlůč-
nou, jeho příslušníky v časech zlých
i dobrých, děj se co děj .. .e
Plenerův
Němec
Čecho
Windischgrätz
13
article
Ano, Němci v Čechách mají svůj ná-
rodně uvědomělý německý velkostatek, který
se neptá, jde-li boj o věc spravedli-
vou či křivou, ale který má za
svou povinnost »jako německý
muž mezi německými muži« státi
a bojovati vždy věrně a pevně za věe
německou, nechť si nadejde cokoliv. — Ne-
napadá nám proto vzdychati aneb upínati
dětinně na kde jakou vzácnou výjimku veliké
naděje, jako činívali Staročeši, kteří po 30
let doufali, že z té konservativní šlechty vy-
chovají svou oddaností a úslužností k ní
přece jen časem šlechtu národní, opravdově
českou. Skutečnost Iřicetiletá ukázala mar-
nost této naděje, epigoni konservativní šlechty
jsou celkem ještě lhostejnější a bezbarev-
nější, ještě neutrálnější než otcové bývali,a
tak se již jen rozumně a srdnatě naučme
stačit sami sobě a nespolehat na
žádné panstvo, nýbrž toliko na vlastní
svou uvědomělost, zdatnost a sílu národní. —
Jdouc svou vlastní cestou, konservativní
šlechta, vyjma zmíněný kompromis s ústavo
věrnou šlechtou, který letos obnovila, ba
v hotovou alianci prohloubila, nevyví
jela po celá leta žádné patrné a pronikavé
činnosti politické.
Však za to řada její náčelníků pracuje
od let vytrvale o politické organisaci výboj
ného klerikalismu v národě našem,
nelitujíc tu oběti peněžitých, ba vystupujíc
nejednou na valných shromážděních pape-
žencův s úmyslnou okázalostí. Na tomto
poli vskutku také dočkala se žní netušeně
hojných.
O loňských prvních všeobecných vol
bách do rady říšské, prvně vystoupila orga
nisace klerikálů českých na kolbiště a vlád
nouc značným fondem volebním, sehnala po
celých Čechách na ráz 83 385 hlasů (ze
725.500 voličů) pro »katolicko-národní neb
agrární kandidáty«, takže na každé 100 če-
ských voličů připadlo 11 voličů klerikálních ..
Němec
Iřicetiletý
Čechy
14
article
To jest dnešní armáda konservativní
šlechty v Čechách, kterou vyšle znovu do
boje o nastávajících sněmovních volbách
»vysoký« klerus, s nímž v jednom stanu
sedávají diplomaté konservativního velkostat-
kářstva. Zdaří-li se dobýti klerikalismu též
do sněmu řadu volebních okresův českých,
podělí se o trofeje rovně konservativní aristo-
kracie jako hierarchie, i neustanou pak po
spolu dále výbojně pracovati proti svobodo-
myslné většině národa, usilujíce zmocniti se
školství a tím výchovy příštích generací, aby
osáhli ve vlasti Husově podobné moci a síly
politické jako v historickém a osudy dějin-
nými nám dosti podobném národě Belgův.
Na rozdíl od této klerikální politiky
»naší« šlechty — zahaluje německá, ústavo-
věrná šlechta své stavovské sobectví v plášt
modernější. Připíná si ke své staré černo-
žluté kokardě okázale trikoloru německo-
nacionální, přísahá před celým světem
věrnost německé věci a německému lidu,
s nímž prý chce státi za jeden muž v dobách
zlých i dobrých. Zdali to jde panstvu od
srdce, jest ovšem jiná otázka.
Roku 1905 vydal jeden z její vůdců.
zněmčený hrabě Otokar Czernin brožuru,
jež vyznívala touhou po dohodě obou velko-
statkářských stran za účelem úspěšnějšího
obhajování stavovských záj m ů
aristokracie rodové a její »říšského vla
stenectví« proli vlnobití myšlenky ná-
rodní. A byl to dědic jména i statků tvůrce
fundamentálek, nynější pán na Smečně Jin-
dřich hrabě Clam Martinic, jenž vřele vítal
toto přátelské vyzvání německého soudruha
k alianci obou velkostatkářských táborů
v Čechách za účelem pěstování jednotné
stavovské politiky aristokracie v Rakousku
Husův
Belgův
Czernin
Martinic
Čechy
Smečno
Rakousko
15
article
Po kralovraždě v Portugalsku
Po kralovraždě v Portugalsku
Nový regim.
Král Manuel zrušil dva dekrety, v nichž
omezovala se svoboda tisku a vyšetřujícím soud-
cům dávala se neobmezená moc v záležitostech
trestních. Správní komise, dosazená místo lissa-
bonské municipální rady, zadala za propušlěnou
Přikladu toho následovati budou patrně správní
komise ve všech jiných místech. Budou vypsány
municipální volby. Potvrzuje se, že král Manuel
při návštěvě ministrů prohlásil zřejmě, že hodlá
nezvratně zachovávati ústavu a že neuchýli se
nikdy k diktatuře. Ministři se usnesli, aby před-
sedou sněmovny zvolen byl progressista. Listy
sdělují, že političti vězňové mohou svým rodinám
posilati dopisy v otevřených obálkách.
Král Carlos byl pojištěn u tři pojišťoven,
a to u jedné pojišťovací společnosti na 5000.
u druhé na 1,500.000 a u třetí společnosti n
250 000 lib. sterl.
Další úločník.
V soukomých telegramech z Madridu s
sděluje, že včera byl v Saragosse zatčen Portu
galec jměnem F gueira. Zdá se, že toto zátčen
souvisí s lissabonským atentálem.
Manuel
Carlos
Portugalsko
Madrid
16
article
Kralovrazi.
Kralovrazi.
Student republikánský, jenž kompromi
tován uprchl z Portugalska, líčí osobnosti kralo
vrahů takto: Znám kralovraha Bincu od vi
dění. Zastihl jsem ho často ve veřejné knihovně
Byl velice dychtiv učení, málomluvný, ale po-
vahy mírné. Asi před 6 týdny ovdověl; mí
dvě děti, dcerušku 7letou a synáčka čtyr
letého, kterýž jako král jmenuje se — Msnuel.
Byl učitelem. V den atentátu odebral se o8.
hod. do školy a učil jako obyčejně. Potom
nebyl již viděn námi až když na náměsti Com-
merzio byl policisty a chodei usmreen. Dvě ho-
diny na to dívka, jež s ním žila, poznala jeho
mrtvolu. Druhý kralovrah jest 23lelý; byl ob-
chodním agentem, zabýval se ale mnoho poli-
tikou a mluvil často na schůzích.
Vévoda s ministrem v křížku.
V rozhodující schůzi slátní rady vévoda
z Oporta, do Alfonso, člen královské rodiny,
činil Franca zodpovědným za kralovraždu. Franco
prudce odpověděl. Vévoda skočil po
něm a chtěl jej udeřiti ve tvář. Ne-
kolik státníci radů vrislo se mezi ně a zabrá-
nilo utkání. Vévoda chtěl, by Franco byl
pohnán před sond. Bledý jako stěn
Alfonso
Franco
Portugalsko
Como
Oporto
Franca
17
article
a pláče opustil Franco palác krá-
lovský a nebyl v něm již vi děn. Protivníci
jeho všude na něj číhají. Franco ale dle všeho
na rozdíl od líčení jejich není mužem bledé
bázně. Předvčírem procházel se té-
měř vyzývavě v plnéuniformě
hlavní třídě, čele hněvu zástu pů,
ačkoli večer před tm stařičký jeho otec byl
davy napaden. Netřeba býti ostatně hned ne-
spravedlivým, jako zpravidla většina povrehně
píšících novin a i tak zvaná lepší společnost,
z dlouhé chvíle při zahálce klepařící, kteráž
každého, kdo na okamžik pozbude přízně neb
docela v nemilost upadne, nedovedla ličit jinak,
nežli vyvrhele, neznamenajíe, že vedle třeba
i velikých chyb lze v každém člověku nalézt
i dobré rysy, jež třeba právě šelrností hleděo
vypěstiti. A tak i Franco, ač v sledování vlast-
ních cílův politických umíněný a bezohledný
osobně jest poctivec, nepřístupný všeliké prodej
nosti neb korupci a především dalek sobeclv
neb zištnosti. Ostatně jest v každém směru ne-
odvislým. Když jal se čistiti správu od cizo-
pasníků, jež tam téměř všechny politické strany
dosavadní nasadily, musil snažiti se teprve kol
sebe skupiti novou stranu; proto také nevlád
tiskem dobře zorganisovaným. Bezohlednost
osobní k odpůrcům, ale také odmitáním všeli-
kých šplhavců a jich choutek, zjednals
mimo tisk bezpočet nepřátel. Tragická vina jeho
ovšem spočívá v tom, že oddal se klamu, že
v dnešní době moderní lze ještě třeba z pohnu-
tek dobrých vládnouti lidu — bez lidu.
Franco
18
article
Marná výstraha.
Krátce před smrtí svou byl (dle pařížského
»Goulois«) dom Carlos varován před úklady chy-
stanými vlastnoručním listem Eduarda VII. a ji
ného ještě panovníka. Policie shledala pak, že
jich údaje o spiknutí oznámeném jsou pravdivy
Přes to král výstrah nedbal.
Nevychován za krále.
Manuel II. vyjádřil se k jednomu z mi
nistrů: »Kéž byla by kule raději mne zasáhl
místo bratra mého. On byl vychován za krále
mne, dle mých náklonnosti, dostalo se
zcela jiné výcho vy. Ale řekněte lídem,
že mám vůli nejlepší; ať jen lid důvěřuje v bu-
doucnost. Miluji vlasť naši, milují lid z celého
srdce!« Manuel dlí celý téměť den u královny-
matky, jež poučuje jej ve vyřiz -
vání telefonův a listin. Ve středu pra-
covala královna s ním po 14 hodin.
Carlos
Eduard
Manuel II
Manuel
Goulois
den u královna
19
article
Zvláštní telegramy.
Nepokoje v den pohřbu.
Z Lissabonu, 6. února. V zálivu biskajském
křižuje 5 pancéřníků anglických, které pod
záminkou, že král Carlos byl čestným admira-
lem anglického loďstva, mají vyloditi v den
pohřbu vojsko, které by vzdalo nebožtíkov
poslední poctu. Ve skulečnosti však jsou lod
ustanoveny k osobní ochraně královské rodiny
protože zajatí republikáni doposud nejsou pro-
puštěni a v den pohřbu ze očekávají prol
nepokoje.
Rozsudek smrti nad Francem.
Z Lissabonu, 6. února. Myslí se, že nad
Francem byl vynesen rozsudek smrti a že
bude také vykonán. Všechno rozhořčení v lidu
jest obráceno proti němu. Pověsti, že se dnes
pokusil v automobilu prehnouti do Španělsk
se nepotvrzují. Také hranice je přísně střežena
republikány, kteří jej chtějí usmrtiti.
»Nemá času plakati!-
Z Berlína, 6. února. »Local Anzeigere
oznamuje z Lissabonu: Usnesením minislerské
rady nabyli poslanci opět imunity. Následkem
loho političtí nepřátelé vlády nemohou býti bez
řádného soudu vypovězení. Výminečné zákony
proti oposičnímu tisku jsou zastaveny. Parla ment
bude svolán a král bude tam přisahati n
Carlos
Franco
Anzeiger
Berlín
20
article
V drobném p.vacjtt
ranni číslo o sobě . . . za 8 h
odpolední .
. . . . za 2 h
Ve slialkách na venkorěí
ranní čsslu. . . . . .
odpolední . . . . . . . . ai
Inserátv
plati se hotevě napřel.
Plečplacení a Jnserty přijíma rdmninl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se tél rečakee
Hiskárna a ozpndive „Národnich Listů-
Lukopisy se nevracjí.
21
article
ústavu. Královna ve dne dlí dosud neustáleu
mrtvol. Mladý král před několika dny ještě učil
se — hudbě. Zmužilost královnina jest před-
mětem všeobecného obdivu. Královna pravila,
že nemá času plakati, že těžká doba žádá od
ní, aby jednala.
Lhostejnost země.
Z Londýna, 6. února. Vétšina portugal-
ského obyvatelstva nejeví, podle zdejších zpráv,
vůbec účasti na historických událostech v Lis-
saboně. Noviny lissabonské, které přicházejí na
venkov, se tam ani nečlou. Selský stav, mezi
nímž je ovšem 80% analfabetů, nečte ničehoa
praeuje obvykle, jakoby se nic nebylo přihodilo.
Královna-matka chce veliké obnosy, které jí
vyplatí pojišťovny, rozděliti mezi portugalskou
chudinu.
Londýn
22
article
Spolek z Anglií
Anglie
23
article
Z Londýna, 6. února. Z Lissabonu se
oznamuje, že nová vláda počitá silně s pod-
porou a přátelstvím Anglie. Ministerský předseda
napsal nedávno knihu o nutnosti, aby Portu-
galsko trvalo na spolku s Angbií a aby styky
obou zemí byly přátelštější. O Francovi se soudí,
že se trvale usadi v Italii,
oe
Kde je bývalý diktálor?
Z Berlína 6. února. Zprávy z Lissabonu
a z Madridu o pobytu Francově úplně se roz-
cházejí. »Loc.-Anz « oznamuje z Lissabonu, že
Franco tam dosud dli, že však dnes odtamlud
odjede Naproti tomu »Berl. Tagblatt« sděluje
z Madridu, že Franco odjel automobilem z Lissa-
bonu a přijel do Madridu, kde dli plné na za-
přenou. Také členové skupiny Francovi přátulské
nevědí, kde bývalý diktátor nyní mešká. Po-
chybují, že bude možno udržeti organisaci jeho
strany.
Zákon nade všecko
Franco
Francův
Berl
Londýn
Anglie
Italia
Berlín
Madrid
Lissa
Anza
Franco
Lissabon
24
title
Z parlamentních výborů.
25
article
Z Madridu, 6 února. Král Manuel pravil
k ministerskému předsedovi: »Naším programem
musí býti zákon nade všecko«. Tato
slova byla všude přijata s živou pochvalou.
Manuel
Madrid
26
article
Z Vídně, 6. února. (K. k.)
Vídeň
27
article
Rozpočtový výbor rokoval dále o odslavci
»Ministerstvo obchodu« (Ústřední správa)
Posl. ryt Kozlowski je povděčen založen
rady pro zvelebování živností a žadá za zřízení
zvláštního odboru pro domáckou práci. Spolehá na
n strannost nynějšího ministra a pta se ho, pro
domáčtí průmnyslnici byli vyloučeni z armádních do-
davek. Naléhá na vydání zakona k podpoře prů-
myslu a na stavbu vodních cest.
Posl. dru. Adlerovi a jeho straně záleží, aby
všechay sociálně politické záležitosti sloučeny byly
ve zvláštní úřad práce mimo min sterstvo a vyhověl
by nejlépe svému účelu, kdyby byl prost nemilě ná-
rodnostní otázky. V průmyslové radě jsou zastou-
peni jen podnikatelé, v pracovní radě pro zájmy děl-
nictva dělníci i podnikatelé. Sociální demokraté přejí
si neodvislého a samostatného úřadu práce pod mou-
drou správou nynějšího ministra obchodu.
Posl. dr. Hofmann-Wellenhof ptá se, proč
otálí se zřizením živnostenské rady. žtvnostníkům
měla by se poskytnouti přiležitost, aby vyslovili se
o zřízení nového ministerstva práce. Doporučuje, aby
agendy sociálně-politické byly shrnuty v jednom
úradě práce.
Posl
Kozlowski
Adler
doktor
Hofmann
Wellenhof
ministerstvo obchod
28
article
Posl. dr. Sylvester stojí v otázce min. práce
úplně na Hofmannově stanovisku, Cslý živnostenský
obor měl by se spravovat jednotně a v min ob-
chodu. Vyloučení živnostenského školství bylo by
na újmu jeho. Je pro zřízení soctálně politického
úřadu, za něhož by mohlo vzniknouti min. sociálně-
politické. Konečně ptá se, co se podnikne, abys
dospělo k defiuitivnímu paroplavebaímu spujení
s Dalmacil.
Posl. Jindř. Sehmid navrhuje resoluci, aby
vláda ihned přikročila ku provedení průplavu mezi
Dunajem, Odrou a Vislou.
Posl. dr. Kolischer žádá, aby při zřízení no-
vého ministerstva byly shrnuty zůležitosti vodniho
práva a vůbec všecky záležitosti, spojené s otazkou
vodní a přikázány jednomu oddělení. Všichni zá-
stupci haličií žádají, by proveden byl průplav mezi
Dunajem, Odrou a Vislou. Rozumnou plavební a
železniční politisou musíme emancipovati se od Uher.
Posl
doktor
Sylvester
Hofmannův
Jindřichův
Kolischer
Dunaj
Odra
Visla
Uhry
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Literalura.
Puškinova prósa,
Obecně plati Gogol za náčelnika moderni
ruské spisby. Teprv novější dobou razí si cestu
názor, vlastním zakladatelem realismu literárního
na Rusi že byl Puškin prozaik, autor »Dcerušky
kapllánovy«, »Mouřenína Petra Velikého«a
jiných povídek. Stačí srovnat tyhle skvosly vy-
pravovatelského umění ruského s belletril, která
Puškinovi předeházela, na př. s Karamzinem
Puškinovy povídky čtou se jako prozaistné vý
kony dnešní. Prostá, neličená skutečnost živola
se tu hlásí o slovo. Novější kritika ruská (Bo-
borikyn »Román 19. stoleti«) přiznává v těch
věnech básníku Puškinovi, co jest Puškina mistra
lieně nevázané.
Sama skutečnost, kdyby chtěla vypra-
voval, mluvila by Puškinovu rozumnou prózuh
praví Ajehenwald ve svých »Siluety ru-
skich pisatělej«. U jiných autorů slovo
jaksi zatěžuje událost, mezi věc a zprávu on
vtlačí se obyčejně nějaká tma, něco co nelze
vypověděti, ale co porušuje vlastní děj. U Pu-
škmna nic nezalemňuje věc, událost zůstává čista,
netknuta. Slov je vždy právě jen tolik, co jich
třeba . ..
Obzvláště historické povídky Puškinovy
jsou klassické kousky. Zpravidla nic tak rychle
nestárne jako povídka historická. Sám Walten
Seott se dávno přejedl a praví o něm G. Bran-
des, že ho sice »každý odrostlý četl, ale nikdo
odrosilý už nečte«. A neplati-li totéž o našich
starých? O Janu z Hvězdy, Chocholouškovi,
Tylovi, ba málem už i o Třeblzském? Na Rusi
o starších Zagoskinovi, Lažečnikovu, Saliasovi,
Solovjevu dnes už nikdo nemluví. Ale Puškinovy
Puškinův
Gogol
Puškin
Mouřenín
Karamzin Puškinův
Román
Walten
Seott
Jan
Hvězda
Chocholoušek
Tyl
Rus
Salias
Solovjev
Rus
Pu
30
article
historické povídky žijí! Proč? Protože Puškin
měl dar, vystihnout ducha doby. Nezablhal jako
jiní v doby přiiiš vzdálené. Vzpoura Pugačevská
pro jeho současníky nebyla téměř ještě ani
látkou »historickou«. Žili „dosud pamětníci, co
viděli vše na vlastní oči. Nebylo třeba jednajíeí
postavy s bídou teprv slepovat a látat podle
studijí knihových. Také vzpomínky na Velikého
Petra byly v okolí petrohradském ještě čerstvy.
Ovšem nebyly modely pro historiekou povídku
v salonní společnosti velkoměstské, která básnika
obklopovala! Stačilo však zajet si někam na
venkov, do starého dvoru, zajit mezi sedláky
kupce, látky tu kypilo. A historické látky ! Jen
málo mění se věci hlouběji ve vrštvách za slo
roků! A teprv na Rusi! A proto petrohrádské
výjevy v Puškinově romáhu zanechávaji dojem
tak dobově životný.je zaiee
Také brání Puškinovi zvláštní takt, nestavět
velké osobnosti historické do popředí! Mnohým
umělcům se to tak rádo přihůzivál ! Puškin měl
sice sily dost, uby se odvážil i velkých postav,
ale přece byl skromným. Drobné figurky jsou
u něho nositeli děje, velké postavy zůstávají
v pozadí. Petr Velký i Kateřina objevují se
pouze v episodkách, ale mistrovských, plny své
váhy i svého významu! dolone
Zvláštní pozornosti zasluhují »Povídky Běl-
kinovy«, ačkoliv je kritik Bélinský za »nehodny
Puškinova jména« prohlásil. Třeba je číst ne
o sobě, ale v celku i s »úvodem vydavatele«
Jakási biografie nedávno prý »zemřelého Ivana
Petroviče Bělkina« ! Pravý typ »krasoduehia«
jací z počátku minulého století namnoze se na-
cházeli mezi statkáři v gubernileh. Dobromy-
slný, nesmělý kobylkář, který se svými mužíky
se nedovede vypořádat a trudné chvíle životasi
zapuzuje čtením sentimentálních románů ! Dach
i forma zase tak dokonale spolu srostlé ! Doko
nalý estetický požitekl
Puškin
Puškinův
Velký
Kateřina objevovat
Běla
Petrovič Bělkin
Petra
Rus
Doka
31
article
sler ore zedt
Z olzího světa.
* H. Friedjung: Oesterreich von 1948 bi
1860. Stullgart 1908. Známý německo-liberální hi
storik moderního Rakouska, Friedjung, vydal právě
prvý díl rakouských dějin od bouřlivých dob r. 1848
do obnovení úslavy r. 1860. Friedjungovy děje plsno
práce jsou vždy zajímavy, poněvadz se opírají o pra-
meny úplně rové, jemu poprvě příslupné. Tuto vlast.
nost má i nejnovější jeho dílo, sáhající do r. 1851.
při jehož spisování použilo obsáhlé korrespondence
z pozůstalosti Hachovy a Kübeckovy, jakož i ně-
kterých pramenů archivových, jež mu dovolily vy-
líčiti v novém svělle osudné pro Rakousko poměry
v ústřední vládě a při dvoře v době převratu a v zá-
pase s revolucí uherskou Pres to však, že Friedjun
v předmluvě slibuje, že bude své dějiny psáli prav-
divě, byť se svého osobního slanoviska, není vy-
daná jím kniha historií Rakouska, nýbrž jen hišto-
ril, při tom zajimavé líčenou historií Vídně se dvořen
a ústřední vládou a povstání uherského, jež vyličeno
velice obšírně a pro Maďary sympaticky. Ostatních
rárodů rakouských a korunních zemí Friedjung se
dotýká jen lelmo a se zjevnou nechutí a nikde se
nelají, že jako v Uhrách uznává za stáfolvorný žive
jen Maďary, v Přeďlilavsku zná jen liberšlní. Němce
a všichni ostatní živlově, vzpírajíci se pretensím ně
meckým, jsou mu proli mysli Tak slovanský kongre
pražský r. 1848 odbývá necelými lřemi řádky: právě
tolik mísla ušlědiuje svatodušním udlostem praž
ským. O činnosti Hlavličkově, Palackého a Rie grovi
zmiňuje se pouze při líčení sněmu kroměřížského
H Friedjung
Oesterreich
Friedjung
Friedjungův
Hachův
Kübeckův
Maďar
Němec
Hlavličkův
Palacký
Rakousko
Vídeň
Uhry
32
article
Havlíček svým liberálním směrem je mu poměrn
nejsympatičtější, ciluje z něho dokonce i kus pře
kladu „Křtu sv. Vladimíra“, ale i jemu upírá vyšš
názory, ač připoušti, že se stal miláčkem lidu, pro
tože uměl jádrně a jasně pověděti, co hýbalo my
slemi všech. Riegra uznává za nejlepšího českého
řečníka s ohnivým temperamentem, ale k úloze vůd-
covské nedestávalo se mu prý klidu, jasnosti a poli
lického vždělání. V Palackém vidí pilného historik
skromné velikosti: jeho nadání nebylo prý bohaté ani
hluboké atd. Veliké politické talenty Friedjung vidí
jen mezi sloupenci německého liberalismu a
zvláštní láskou vyzdvihuje ministra spravedinost
Schmerlinga a ministra financí Brucka proti konser-
vativnímu kn. Schwarzenbergovi. Vydané dilo konč
porážkou maďarské vzpoury v Uhrách a odvolá nín
oktrojované ústavy kroměřižské v Rakousku. Díl II
bude věnován absolutismu Bachovu, k němuž úvo
podán charakteristikou červeného radikála Alexa ndra
Havlíček
Vladimíra
Riegr
Friedjung
Schmerling
Bruck
Schwarzenberg
Bachův
Uhry
Rakousko
33
article
Bacha, sestupujícího znenáhla s vídeňských barikáe
do služeb nejčernějšího ultramontanismu
* L. liahn, Rom und Romanismus im srie
chisch-römischen Osten. Li 0, 1906
Velmi zajímavá kniha obsahem i tendencí. Spi
sovatel, nationální Němec, který horlivě stopuje po
kroky germanisace ve slovanských zemích, zvlášu
v Rekousku, není spokojen s výsledky dosavadním
a hledí si nezdar německé aggressivnosti vysvětlit
analogií dějinnou. Nejmohutněji vedli s. v odnárod-
ňování Řtímané, jimž podařilo se průběhem půltisíi
jetí celé západní polovici říše vpraviti ráz latinsko
románský. Ale ve východní, řecké a zřečtěné část
selhala námaha jejich. Spisovatel s velikou pilnost
pojednává o prostredcích, jichž Římaně za romaniso-
váním dobytých krajin užívali, a pak shledává v
spisích řeckých, v nápisech i v údajích pramenných
výsledky, ale jakkoli byla latina řeči zákonodárství
úřadův i vojska, k nimž od IV. stol. přistoupilo i kře-
ťanství, přece nepodařilo se jí ani povrchně východ
zromanisovali, ba v VI. stol. mizí opět ode dvor
i z vojska. Hahn zcela správně shledává toho přičinu
v charakteru řečtiny jako jazyku písemnicky pěsto-
vaného a tudiž k resistenci způsobilého. Tanuly-l
mu při tem na mysli germanisační choutky u nás.
v Poznaňsku a v Elsasku?
Bach
Rom
Němec
Hahn
Poznaňsko
Elsasko
35
article
* „Zlatá Praha“. Dnes již vyšío 20. číslo tohol
oblíbeného obrazového týdenníku českého a přináš
ajimavé reprodukce děl uměleckých, jakož i něko-
lik obrázků o kralovraždě v Portugalsku. Z uměle
ckých reprodukcí zasluhuje v první řadě zmínku J.p
Laurensův „Pietro“, který stejně jako Vasquezův
obraz (který byl v posledním čísle „Zlaté Prahy“ re-
produkován) patří k nejzajímavějším obrazům letoí-
ního pařížského Salonu: dále od V. Malého „Na Ze-
teném Irhu“, malebná momeníka pouličního života
na pražské dlažbě; „Princezna a pasáček“ od A
Langhammra; je to obraz, který se pojí ke krásně
s duchaplné pohádce dánského básníka Chr. Ander-
sena a jiné reprodukce velice cenných uměleckých
ddděl. — Mimo to je k dnešnímu číslu připojen jak
umělecká příloha zajímavý obraz Emila Holá rk
„Stmívání“; je to dílo dosti známé z posledních vý
slav a vykazuje všecky kvality umělecké tvorby
svého autora. Obraz ten bude jistě vilaným doplňken
malých domácích galerií v našich rodlinách. K pěkná
výpravě obrazové důstojně se pojí i část belletristi
cká, která je vyplněna příspěvky skutečné literární
ceny, jakož i zajímavými články z kruhů uměleckých
a společenských. „Zlatá Praha“ vychází v nakla-
datelství J. Otty v Praze.
Nábytek a dekorace s přílohou „Dřevo ve
službách stavebnictví“. Předlohový, vše-
chny odborně zájmy hějící list pro veškorá stavební
odvětví a příbuzně odbory. Ročník III. Za vydávání
a vedení odpovídá Vlad. Šimeček v Králově Poli
u Brna, kde zároveň správa i redakce. Do roka 24
čísla za 8 korun.
* Nový přírodní lékař, časopis pro poznání lido-
vého zdravotnictví. Ročník I., čís. 1.; ročně K 1.50.
Redakce i administrace na Smíchově 722.
Laurensův
Pietro
Vasquezův
V Malý
Christum
Ander
Holá
J Ott
Vlad
Šimeček
Praha
Portugalsko
Brno
Smíchov
36
article
* Cooparovy romány z amerických prerií, jejichž
souborné, illustrované vydání oznamuje v dnešním
čísle inserát, budou jistě vítanou čelbou všem, kdo
hledají lekturu rázu dobrodružného, lehkou a napí-
pavou, při všech těchto okolnostech všnk laké lite-
rárně cernou. James F. Cooper je zakladatelem
indiánské povídky, byl svědkem krutých bojů a do-
brodružství v severo-amerických stepích a píše ce
viděl, zažil, nikoliv, jako pozdější jeho imitáteři, fan-
tastické výmysly. Romány jeho jsou světoznámy.
Cooper sám je v literární historii nesmrtelný. Dílo je-
ho vzbudilo své doby sensaci jako Rlobinsen Crusoe
neb Gulliverovy cesty. — Spisy J. F. Cooperá vychá-
zejí s illustracemi skad. malíře L. Nejedlého v seši-
tech lýdenních o 32 str. po 24 hal. Předplácí se
na 10 seš. K 2.40, kdo předplatí na 50 seš. K 12.—,
obdrží zdarma jako premii poutavý spis II. Sienkie-
wicze „Listy z cest“ v krám. ceně K 3.34. — Illustr.
prospekty a 1 sešit na ukázku na požádání franko
Vydává nakladatelství Hejdy a Tučka v Praze.
* Časopis turistů. Vydává klub českých turislů
v Praze (Jungmannova třída 15), rediguje dr. Jiři
Guth (Praha II., ulice Příčná č. 4). Měsíčník, na rok
8 kor. Číslo nového — XX. — ročníku vydáno
v nové vzhledné úpravě,
* Časopis pro veřejné zdravolnictví. Majiteléa
vydavatelé profesoři dři. Gustav Kabrhel, Aloia
Velich, Emanuel Formánek a Stanislav Rů-
žička. Zodpov. red. dr. Velich. Na rok 6 kor. V Pra-
ze, Bojiště, hygienický ústav. Nového X. ročníku čís.
1. uvádí se články prol. dra. J. Hnátka o hygieněa
volbě povolání a dra. Jaromíra Bulíře o stanovení fe-
kálního znečistěm vod pitných. Vedle toho hojně re-
ferátů.
* Časopis Mačicy Serbskeje 1907 přinesl od Alf.
Parczewského článek „Delnjoserhski psaster we Wol-
fenbdttelu“, od Juriia Wingére: „Kak Serbja w za-
Cooparův
James F Cooper
Cooper
Crusoe
Gulliverův
Cooperý
L Nejedlý
List
Hejda
Tuček
Jungmannův
doktor
Guth
Kabrhel
Aloius Velich
Formánek
Velich
J Hnátek
Bulíř
Praha
Praha II
Kako
Alfa
I Wol
Juriia Wingére