Dne 13. července 1900.

KATOLCKÉ LISTY

Číslo 190. Strana 3.

ukvapeně. V této koupelně je 9 sprch a tři vany pro mužské, 3 sprchy a 2 vany pro ženské. To je zajisté málo, čítáme-li v Lublani přes 30.000 obyva- telů. Věc je užitečna, město bude míti z toho svůj příjem, ale trochu více promysliti by neškodilo. Dva- krát měř, jednou řež. »Ljudska posojilnica« měla roku 1899 prometa m 17,888.45650, číslo velice uspokojivé a svědčí, jak závod kvete. Svátek Ježíšova Srdce se v Krajině slavil oká- zale. Biskup vyjádřil přání, by se pálily ohně, a skutečně jich bylo množství veliké. Z lublaňského hradu bylo viděti ohňů 35, ze Šmarne Gore kolem sta. Procesí lublaňské bylo imposantní, lidu tolik, jako při procesí po zemětřesení. S uctíváním tohoto Srdce budí se náboženský cit a doufejme, »da se nam vremena zjasnijo«.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes jest památka sv. Markéty panny a mučenice. Narodila se v polovici třetího století v Antiochii. Markéta v útlém mládí přilnula celým srdcem ke Kristu a když povyrostla a sv. křesť přijala, učinila slib ustavičné panenské čistoty. Otec její poslal ji na výchovu k své tetě, která byla křesťankou a sv. Markétu takto vychovala. Když se vrátila k otci, poznal tento jsa pohanem s hrůzou, že jest oddána Kristu i vyhnal ji z domu. Jednoho dne spatřil Markétu pisidský vladař Olibrias a jsa jat neobyčejnou sličností dívky, dal se s ní do řeči. Vladař ji vyzval, aby se k němu dostavila do paláce. Lidé ji řekli, že ji chce pojmouti za manželku. Sta- tečná dívka však odvětila, že zasnoubena jest nebe- skému ženichu. Jelikož všecky hrozby vladařovy na dívku neúčinkovaly, dal ji strašně mučiti. Po straš- ných mukách byla vržena do žaláře. Zde se ji všecky rány za jednu noc zacelily. Olibrius přičítal tento zázrak bohům a vyzval světici, aby jim děkovala, tato však dokazovala, že jedině Ježíš Kristus zázrak na ni učinil. Olibrius vida všecku snahu svou marnou kázal světici páliti pochodněmi a konečně dal katanům rozkaz, aby svaté panně utnuli hlavu.

Čtyřicetileté kněžské jubileum budou dne 31. července t. r. slaviti kněží roku 1860 v Hradci Králové vysvěcení u svého bratra vdp. Josefa Šádka, děkana v Kopidlně, a sice vdpp. děkani vztažně bisk. vikáři: František Bečička z Bo- hárny, Jan Kocek z Pravonína, Josef Pacho- lí k z Roztok, Tomáš Střebský z Mikulovic, Jo- sef Svoboda z Heřmaně, Josef Syřiště z Horního Adersbachu, Josef Šádek z Kopidlna a František Vacek z Ronova. Jedenáct, kteří byli s nimi vy- svěceni, již kryje chladná země; ti slaví jubileum na onom světě. Slavnost sv. Škapulíře v chrámu Páně u Karmelitánek na Král. Hradčanech. Dne 15. července bude o 3/25. hod. odpol. výstav Nej- světější Svátosti a po vykonaných církevních ho- dinkách k 7. hodině udělí se lidu sv. požehnání. Jeho Svatost Lev XIII. udělil plnomocné cdpustky již od 15. července až do západu slunce svátku sa- mého dne 16. července všem věřícím tolikráte, koli- kráte kdo tento kostel navštíví a sv. svátosti kajícně přijme a na úmysl sv. Otce se pomodlí. Odpustky tyto udělil sv. Otec na prosbu nejdp. generála bosých Karmelitánů. Na den slavnosti samé, dne 16. čer- vence budou o 6., 7. a 8. hod. mše sv., v 9 hodin kázání, v 10 hodin Veni Sancte, na to slavná zpí- vaná mše sv.. primice, pak Tedeum. Po mši sv. bude udělovati vp. primiciant primiční sv. požehnání lidu. Odpoledne v 5 hodin loretánské litanie a sv. po- žehnání, pak se opět Nejsv. Svátost vystaví a po- vykonaných církevních hodinkách k 7. hodině po- žehnání lidu udělí. Tato výstava velebné Svátosti bude celý oktáv vždy v 5 hodin odpoledne a k 7. ho- dině vždy se lidu sv. požehnání udělí.

Zprávy denní. Jeho c. a k. Výsost pan arcivévoda František Ferdinand přibyl se svou jasnou chotí 9. t. m. po 4. hod. odpolední do Chlumce u Třebovně. K nařízení a na útraty p. arcivévody byly veškery školní děti místní v zahradě arcivévodské restaurace pohostěny kávou, koláči a ovocem. * J. Exc. místodržitel království Če- ského hr. Coudenhove cdjel včera o 11 hod. 35 min. dopoledne rychlíkem rakousko-uherské dráhy do Bukové na Moravě. * Schůze výkonného výboru strany mla- dočeské. Těžké jsou bez odporu doby dnešní, všechny řeči mladočeských poslanců jsou markant- ními tím, že se v nich mluví o nejisté, neznámé si- tuaci a že ze všech vyznívá volání po sjednocenosti všech vrstev národa. Jest to jako v přírodě před bouří — samý tábor lidu, voličské schůze a zase nespokojenost. To vše cítí mladočeský výkonný výbor a proto do svých klubovních místností svolal na včerejší odpoledne schůzi co nejdůvěrnější, v níž dle všeho jednáno o změně Körbrových jazykových návrhů, jaké co nejdříve mají býti vládou předloženy na základě známého memoranda nejen poslanců mladočeských, ale i dosud obsahově širší veřejnosti neznámého me- moranda poslanců německých. Schůzi v nepřítomnosti p. dra. Škardy předsedal p. prof. dr. Blažek a pří- tomni byli m. j. pp. poslanci dr. Herold, prof. dr. Čelakovský, red. Anýž, arch. Bělský, Němec, dr. Podlipný. Ke schůzi schválně z Vídně zavítal bývalý ministr krajan posl. prof. dr. Kaizl. Schůze trvala od 3. hod. odpol. do 7. hod. večerní.

* Ze zemského výboru král. českého. V předvčerejší schůzi zemského výboru král. českého čten byl přípis finančního ministerstva, zaslaný nej- vyššímu maršálku král. českého knížeti Jiřímu z Lob- kowicz a týkající se přirážek k dani z ko- řalky. K tomuto přípisu přiložena byla osnova zá- kona, shodující se s onou, která ustanovena byla koncem června t. r. ve Vídni při enketě všech před- sedů zemských výborů jednotlivých korunních zemí. Zemský výbor království českého ustanovil, aby tento přípis byl schválen a vzat na vědomí a aby proti osnově zákona nebyly činěny námitky; spíše aby po- dána byla k finančnímu ministerstvu žádost, aby uči- nilo opatření, aby osnova zemského výboru král. če- ského časně k poradě a vyřízení byla předložena. * K cestě pražského starosty p. dra.

Srba a pěti městských radů do Paříže. L 36 píše nám z Antverp: Právě čtu v »Katol. Listech« číslo 185, str. 4., druhý sloupec dolea třetí s hora, že deputace král. hlavního města Prahy, v jejíž čele bude starosta p. JUDr. Vlad. Srb. doprovázený pány Voitlem, Chudobou, Sokolema Rusem, městskými radními, súčastní se výstavy pa- řížské a že vyjede z Prahy v pátek, tedy již 13. července. Abyste poznali, co o tom soudí Francou- couzové sami, posílám vám zde výstřižek z »La Libre Parole«, číslo 2997 ze 4. t. m. »Les

Tchques Paris.« Doufám, že stať tu budete moci v nejbližším již čísle uveřejniti, aby se ní potě- šili účastníci (dříve ještě než odjedou), i s každým upřímným Čechem. Toto poselstvo — píše tentýž list — je zvoleno ze tří representantů staroče kých a dvou mladočeských. I přes politické odstíny obou stran, obě stejně jsou sjednocené v lásce ku svému národu a v naději, že se přece jednou dostane mu spravedlivého postavení v rakousko-uherské mon- archii. Mnohé příčiny doporučují tyto velectěné hosty nejen bratrským sympatiím, ale i úctě a obdivu francouzského národa. Po celé dva věky musil národ český podstupovati poněmčování, jež bylo tolik tvrdé a kruté, že již se zdálo, jakoby český národ splynul již s německým. Nikdo se jich nevšímal, nikdo je nepodporoval. Toliko vlastní houževnatostí, vytrva- lostí, energií, činností, obětavostí, nezlomnou věrou v sebe sama, vysvobodili svou národnost z objetí germanice. Francie nemá v Evropě přítele upřímněj- šího nad tyto šlechetné a statečné (ces nobles et vaillants) Čechy tak dlouho utiskované Německem. Jejich sympatie vysoce se manifestovala ve dnech ne- štěstí národa francouzského, kdy všichni přátelé od něho se odvraceli. Oni neopomenuli žádné příležitosti k ujišťování, že srdce jejich jsou s námi, slovem, oni byli stejně věrní Francii, jako byli věrni sobě.

Jejich návštěva bude novým osvědčením jejich sta- rého a trvalého přátelství. A Paříž je přijme nikoliv pouze s tou zdvořilostí, s jakou přijímá všecky ci- zince, nikoliv pouze s tou úctou, jakou vyžaduje jejich vynikající postavení, nýbrž s pocity, jaké v sobě chovají srdce upřímných přátel a bratří. Totéž osvědčení přinesla i katolická »La Croix.« * Dr. Frant. Iška, kněz církve staro- katolicko-národní a lidové. Takový sáho- dlouhý přívlastek dává si Iška ve svém včerejším zaslánu v »Nár. Listech«. Z celého obsahu vysvítá jeho veliká rozčilenost z toho, že nebylo mu dovoleno roztahovati se ve velikém sále žofínském, jakožto farář církve starokat. národní a lidové. Jednou nazývá se tedy farářem, podruhé pouze knězem; dle toho neví ještě sám, jaký titul mu přináleží: bezpo- chyby ani první, ani druhý. Pravý jeho titul je: Frant. Iška, nešťastný od katolické církve odpadlý kněz. Tentýž v »Nár. Li- stech« se na nás horší, že jsme dle zásluhy označili tu trošku mladých lidí, kteří za ním pobíhají. V Praze vůbec není to nic divného. Zde pro nic za nic na- stane sběh lidu, chvíli se dívá, načež se zase roz- chází. Avšak p. Iška má za lubem něco jinšího, co by mohlo v nynější rozechvěné době následky míti neblahé — kdyby to nebyl Iškal, jejž proto třeba těm pražským zvědavcům ukázati v jeho pravé postavě. Pan Iška staví na odiv nemalé sebe- vědomí, když v »N. L.« píše: Na útoky osobní, jakož i k nájezdům na dobrou a jistě bohu- milou věc naši odpovídati neuznávám ještě za vhodné; počkám, až si názory »Kat. Listů« o církvi starokat. a našem hnutí opět přisvojí

státní úřady. Prozatím jen oznamuji, že naše boho služba za všech okolností konati se bude ještě v tomto měsíci. — Tak vida: p. Iška zastává věc dobrou a bohumilou. Druhým orgánem Iškovým jsou »Radikální Listy«, jež včera přinesly skoro na celém sloupci dlouhou jeho obranu, z níž opět. čouhá jeho nesmírné sebevědoní, s nímž lze setkati se u všech odpadlých kněží — sebevědomí — mírně řečeno — a zaslepenost. Největší hněv má na místodržitelství a na policii — avšak tyto obě in- stance si to s ním vyjednají samy. *Proč vypukla krvavá vzpoura v Číně. Kdo se o této otázce chceš »důkladně« poučiti, vezmi do ruky »Pr. L.« ze dne 12. července, kde pod čarou stojí psáno: »Dnes jest jisto, že velikou čásť viny na dnešních krvavých bouřích v Číně mají vý- pravy katolických missionářů do Číny.« To si troufá napsati »Pr. L.« a nebojí se zaslouženého výsměchu. Dle toho by apoštolský vikář v Mukdenu a fran- couzští katoličtí missionáři a milosrdné sestry byli zavraždili sami sebe. Zášť činí každého slepým a tak je tomu i s tiskem sociální demokracie.

K jičínským demonstracím abituri- entů paedagogia. Z kruhů odborných se nám píše: C. k. zemský školní inspektor dr. Jar. Sobička znám jest u svých bývalých žáků, a těch jest již hojný počet, jako paedagog vlídný a lidumilný, který v klassifikaci, jsa na váhách, vždy se kloní na lepší stránku. Že tedy při letošní maturitní zkoušce na cís. král. učitelském ústavě v Jičíně za jeho předse dání propadlo více abiturientů než jindy, není vinou jeho, ani profesorů. Mladé pány zmlsala minulost, a mínili, že i letos stačí vyseděti ve školní lavici určitý počet hodin, zdělati předepsané úlohy a praktické výstupy a pokusy. Ale zapomnělina pravidlo didaktiky, že opa- kování jest matkou všeho učení. K maturitě opako- vali ledajak to, čemu se v minulých letech naučili a hleděli si zábavy a kratochvíle. A pak za to, že pro- padli, mstí se zemskému inspektoru. To jsme to do- pracovali v národě! — Potud dopis. — Řekněmesi to upřímně: Ten náš paedagogický dorost vzbuzuje ne tak odiv, jako spíše úžas vždy větší. Starší uči- telstvo dorostu toho se leká. Skoro každý řídící se teď křižuje, přistěhuje-li se mu taková nová síla do školy. Nesmírné sebevědomí jest její hlavní známkou a pak hned na to žádost o zvýšení platu. V tom vrcholí všecka vychovatelská zdatnost mno- hých nejmladších kapacit. Jak pak ale toto propadání při maturitě srovnává se s přáním, aby učitelům do- stávalo se vzdělání universitního? Jak by jejich zkoušky vypadaly teprve na universitě?

* K zakončení školního roku. Píší nám: C. k. okr. školní rada v S. ustanovila ukončení škol- ního roku na obecných skolách na neděli, 15. čer- vence, s tím podotknutím, ježto připadne zakončení na den sváteční, aby se přiměřeně dle toho také oslavilo. Následkem nařízení tohoto ohlášeno snad v celém okresu na příští neděli v kostelích Te Deum. Dnes ale prostřednictvím místní školní rady své usta- novení mění a žádá, aby školní rok zakončil se v sobotu, poněvadž prý tak rozhodlo ministerstvo kultu. A co teď s kostelním ohlášením? Zač nás už považují? Obstrukce českých dětí a rodičů v Mostě. Jak známo, usnesli se čeští rodičové v Mostě, že nepošlou dětí svých do školy, pokud tato nebude v příhodných místnostech. Dosud vyká- zána české škole kasárna, kde přechovávána před tím drůbež a drobný dobytek. Požadavek českých rodičů jest oprávněný, ale »D. L. Ztg.« míní, že s tvrdo- hlavými Čechy lze udělati nejkratší a nejrozumnější proces tím, že se vypoví z města. — Tak da- leko to došlo v Čechách, že na místě, aby se vyho- vělo spravedlivému požadavku, má se sáhnouti ke skutku nezákonnému.

Pouť, schůzi a akademii posluchačů vysokých škol uspořádají bohoslovci z Če ch a Moravy dne 31. července, 1. a 2. srpna 1900 na posvátném Velehradě. Program jest následující: Dne 31. července odpoledne: 1. O půl 6. hodině společný příchod od Cyrillky do svatyně vele- hradské za zpěvu písně »Ejhle, svatý Ve lehrad už září.« Promluva s kazatelny; »Veni sante Spiritus«; sv. požehnání. — 2. Uvítání předsedou »Literární Jednoty«. Volba předsedův. Pozdravy. — 3. Společná večeře. Večerní modlitba. Odpočinek. — 1. srpna dopoledne: 1. Od 5. do tří čtvrtí na 6. hod. ranní pobožnost a sv. zpověď. 2. O třech čtvrtí na 6. hod. slavná zpívaná mše sv. Sv. přijímání. Po službách Božích společná snídaně. 3. V 8 hodin Akademie. Přednášky: a) Význam národopisu pro život křesťanský. (Vdp. Ignát Wurm.) b) Jest theologie vědou? (Alois Šebela, bohoslovec z Olo- mouce.) c) Max Stirner a Bedřich Nietzsche. (Prof. dr. František Nábělek.) p) Nábožensko- mravní živel v sociální otázce (Josef Janíček, bohoslovec z Brna.) V přestávkách sborové zpěvy. Po těchto přednáškách řeči hostů. 4. Ve 12. hodin sv. požehnání. Společný oběd. — O dpoledne: 1. Prohlídka svatyně.2