Ročníkl

V Brně, v pátek dne 22. prosince 1893

Číslo6.

Na „Lidové Noviny“ předplácí se v Brně v administraci: na měsíc . . . 1 zl. — kr. na čtvrt leta . 3 zl. — kr. s donáškou: na měsíc . . . 1 zl. 10 kr. na čtvrt leta . 3 zl. 30 kr. Poštou: na měsíc . . . 1 zl. 25 kr. na čtvrt leta . 3 zl. 75 kr. V drobném prodeji: číslo . . . . . . za 4 kr. venku . . . . . za 5 kr.

(Dříve „Moravské Listy“ a „Pozor“.)

platí se hotově napřed.

Předplacení a inserty přijíma administrace. Zelný trh čís. 4. (dům Cyrillo-Method. záložny).

Redakce: Ulice Van der Strassova čís. 5. (vedle česk. vyš. gymnasia) I. posch.

Nedostane-li kdo číslo, může si o ně dopsati do- pisem beze známky, ale otevřeným. Inseráty

Dnesni císlo „Lidových Novin“ je o 6. stranách

Dvojaká politika. »Všeliké podezřívání opravdovosti opposice říšských poslancův národních v poslanecké sněmovně jest úplně nesprávno, a jakékoli události v panské sněmovně nemají pražádného významu v posuzování opposice té. Specielně pak pp. dr. Al. baron Pražák a dr. rytíř Šrom, ne- jsouce členy klubu moravského v poslanecké sněmovně nemohou přirozeně míti a neosobují si ani pražádného vlivu na počínání poslanců našich ve Vídni, jakož naopak jmenovaný klub nemá žádného vlivu na jednání jejich jako členův panské sněmovny. Jmenovaní pánové jsou pouze členy klubu národních poslancův na sněmu zemském a mohou míti jedině vliv na počínání po- slancův těch na sněmu, a nikterak v poslanecké sněmovně. Toť jest samozřejmo, a my jsme oprávněni, to zcela určitě prohlásiti. Qui bene distinguit, bene docet.s Kdo dobře rozeznává, dobře chápe,« zní po česku latinská věta výkladu, jejž jsme zde položili z dnešního čísla Mor. Orlice«. Abychom dobře chápali opposici a upřímnost rytíře Mezníka v poslanecké sněmovně, musíme se spokojit tím, že rytíř Šrom provozuje v panské sněmovně politiku vládní. Neboť poslanecká a panská sněmovna je něco docela jiného a dr. Šrom nebo baron Pražák mohou snad dělat co chtějí v panské sněmovně, ale do politiky poslanců říšských nemají co mluvit. Je tedy nesprávné podezřívat opposici moravských poslanců, neboť ti, Šrom a Pražák, kteří jsou stále vládní ne- znamenají v národní straně ničeho. Toť asi na upřímnou češtinu převedený smysl výkladu »Mor. Orlices Žasneme a jsme upokojeni zároveň. Žasnem nad tou bezděkou upřímností, jež »Mor. Orlicis vynutila tato odhalení, a jsme spokojeni přiznáním, jež dodává plné ceny našemu varovnému hlasu proti upřímnosti, vlastně neupřímnosti novopečených opposičníků moravských.

Národní strana je tedy v pravdě roztržena, Je zde její »panská« čásť, jež nechce míti opposici, a kdyby se nám toto faktum zase jednou chtělo popírat, tož zeptáme se »M. Orl.«, proč vypovídala dnes Šromovi a starému Pražákovi jakýkoli vliv na celkovou politiku strany. Vážná čásť národní strany a zvolený od ní a často pro- klamovaný »vůdce« je proti opposici a »Mor. Orlices význam tohoto fakta jinak nedovede popírat, leč naivní vytáčkou: Šrom nemá co mluvit do politiky říšských poslanců. Ano, víme: Šrom opravdu dávno neměl co mluvit do konání dra, Fanderlika a jeho přátel, Ale víme také, že tento Šrom dosud je vůdeem českých poslancu na sněmu moravském a tu tážeme se: Jak srovnává se to s jasností a otevřeností politiky, když týž Šrom, jejž hází dr. Fanderlik ve svém listě přede dvére říšské poli- tiky, když týž Šrom téhož dra, Fanderlika a dra, Žáčka a ty ostatní vede a politiku jejich řídí na sněmu a stojí v čele celé národní strany na Moravě?! Jaká je to po- litika, když ve Vídni Fanderlik praví, že je pod Mezní- kem v opposici, a na Moravě a na sněmu země vede politiku muž naprosto vládní, tak vládní, že sami dlouho- letí jeho přátelé neostýchají se zahanbovati ho ve vlastním listě před veřejností řečí, jejíž krátký smysl je: »A co ten! Ten nemá do říšské politiky co mluvit!« Dobrá do říšské nemá co mluvit, ale co pak celé naše živobytí závisí od těch několika neděl vídeňského sněmování?

Což pak tepna a srdce našeho národního života není zde, doma, ve vlastní naší zemi?! A nechce-li dr. Fanderlik vliv Šromův trpěti ve Vídni, je celá země moravská dosti dobrá k tomu, aby stále v málomoci zmírala jen proto, že se neví kam s »vůdcems?! — A koho ko- nečně máme se držet?! Dra. Šroma nebo dra. Fander- lika? Kdo z nich je tedy tím pravým vůdcem?! Kdo z nich dvou je representantem národní politiky? Kdo z nich dvou je veřejnosti celé, lidu našemu zodpovědným? Jak máme vědět, že jednou věc nerozhodne se dle Fan- derlika a po druhé dle Šroma?! Jaká záruka je, že jednou v politice národní strany nenabude vrch oppo- sičnost Fanderlikova a po druhé vládnost — Šromova? Žádné záruky zde není v těchto pochybnostech, leda lehkověrnost našeho lidu. Ten-li uvěří, že klub Moravanů chce upřímné, rozhodné opposici, že tedy může se státi dobrým spojencem naší české opposiční delegace, pak celá ta dvojaká hra, kterou před námi »Mor. Orlices dnes odkryla, má pro sebe plný úspěch, a nám může se vyčítati dále, že děláme politiku osobní a že podezříváme. Ale toho snad po prohlášení Mor. Orlices nebude Nyní už snad každé dítě vidí, že v poslanecké sněmovně družina Fanderlikova dělá politiku pro lid a v panské sněmovně p. dr. Šrom a baron Pražák politiku pro ty tam nahoře. Ale obě tyto osobnosti patří k jedné straně. stojí vedle sebe v čele jedné strany, a dokud tento stav potrvá, dokud nebudeme vědět, kdo a v kterých přípa- dech, jeden z nich rozhoduje, dotud nebudeme míti ji- stotu, že dnes nebude moci za národní stranu provozo- vati dr. Fanderlik »poslaneckou« a zítra dr. Šrom »pan- skou« politiku, dotud této straně národní a její politice ani my, ani lid věřiti nebudeme!

Obžalovaní ministři. Včera ve čtvrtek zahájena před státním soudem běle- hradským jedna z nejsensačnějších přelíčení naší doby, přelíčení to s ministerstvem, jehožto každý krok byl jen ná- silím na národě páchaným a jehožto stopy znamenány jsou krví nejlepších mužů národa srbského. Na lavici obžalovaných usedlo bývalé liberální srbské ministerstvo A vaku mičo vo a sice: Předseda Jovan Avakumovič, ministr války gen. Anton, Bogičevič, ministr vnitra, Stojan Ribara č, minist spravedlnosti, Zivojín Velikovič, ministr stavby, Kosta Alkovič, ministr financí, Demeter Stojanovič, ministr vyučování Jovan Georgievič a oba ministři obchodu, kteří za sebou následovali a sice Svetozar Gvozdič a Belizar Kundovič. Soudní dvůr skládá se ze 16 členů a sice z9 radikálů proti 7 liberálům a napredňákům, Na 24 advokátů ohlášeno jest za obhájce obžalovaných, mezi nimiž nejpřednější členové srbské advokacie, zejména Milán Murkovič, vychovaný na vídeňském Tereziánu, který obhajuje právě v onom bodě obžaloby, jenž se ku prodlou- žení obchodních smluv s Rakousko-Uherskem vztahuje. Advo- kát Tichomír Mirkovič, švakr Garašaninův, převzal obhajo- vání ministra války Bogičeviče, Avakumovič pak sám, jeden z nejpřednějších to advokátů a právnických spisovatelů, má za obhájce Gregora Milanoviče, professora státního práva na vysokých školách bělehradských. Ribarač má za obhajce/Goo diče a Gecevače a obhajování ministra vyučování Georgisveo převzal advokát Tadič, bývalý purkmistr bělehradský. si

Jak vidno již z uvedeného, bude toto přelíčení s bglea lým liberálním ministerstvem srbským, jedním z nejsensačněj ších našeho věku a podklad ku obžalobě samé zvyšuje inte- res tohoto přelíčení v míře nebývalé. Bylť v těchto dnech setník Jovan, jenž velel vojsku při vtržení do Goračiče, kde postříleno bylo přes 30 radikálů, prohlášen soudem v Horním Milanovci za nevinna z toho důvodu, že nejednal z vlastního popudu, nýbrž jen konal rozkazy od představených mu dané; dnes pak hlavní vinnici krveprolití u Goračiče a jiných násil- ností, spáchaných v Srbsku za vlády Avakumoviče a Rybarce ačli hlavní vinníky není dlužno hledati též kdesi za hra- nicemi — usedli na lavici obžalovaných před státním soudním dvorem v prvém poschodí hotelu, který v nejbližší blízkosti státní rady a skupštiny, byl za tím účelem s velkým nákladem zvlášť upraven, Sál k tomuto přelíčení upraven jest tak, aby obecen- stvo mělo co nejméně do něho přístup a k tomu všemu učiněna jsou vojenská a policejní opatření velmi rozsáhlá, aby jen nedošlo ku žádným demoustracím, jakých se vláda — a to vším právem — obávala. V obecenstvu panuje pochopi-

Tajemný únos. Román od A. K. Greenové. Z anglického přel. Rich. Jiřík (Pokračování.) Jsem ochoten věřiti tomu, aniž potřebuji důkazů, poznamenal pán domu s jemným nádechem rozmrzelosti. »Ale možno-li spatřiti něco povahou svou zvláštního. snad bude nejlépe, abych učinil dle vašeho přání. Kde pak zde v domě jest ten dívčin pokoj, Mrs. Danielová?s Jest tam určila jsem pro ni byt v třetím po- schodí, Mr. Blacku,« odvětila žena, úzkostlivě patříe mu do tváře. »Byl hodně velký a světlý ku šití a byla tak něžná —. Kynul netrpělivě rukou, na niž zatím opět navle- čena rukavice bezvadně, jakoby takové maličkosti byly pro něj nezbytnostmi, i naznačil pokynem hlavy, aby ukázala, kam má jíti. Týž okamžik zdálo se, že nový ji schvátil pocit pocit uleknutí. Myslím, že netřeba obtěžovati Mr. Blaeka až d třetího poschodí,« koktala, obracejíc se na Mr. Grewera »Jsem jista, že stačí, povíte-li mu, že byly záclony roz- trženy, židle skácena, okno otevřeno, a —s Ale Mr. Grewer byl již na schodech s Mr. Blackem. jenž, jak se zdálo, zrovna pro tento nepatrný odpor na- jednou se rozhodl. 2O, Bože můj!« zavzdechla sama k sobě, »kdo by se tohoto byl nadál.« A nedbajíc mé přítomnosti, letěla vedle mně nahoru do pokoje, kamž jsem rychle i já pospíšil.

III, Obsah skříně. Mr. Black stál uprostřed pokoje, když jsem vstoupil. sleduje beze všeho zájmu pohyb prstu Mr. Grewerova, an ukazoval s neunavnou vytrvalostí na různé malé po- drobnosti, jež nám byly nápadny. Klobouk držel stále ještě v ruce i jevil se osobností úctyplnou a postrach vzbuzující, alespoň Mrs. Danielová jistě toho byla o něm mínění, vždyť stojíc jako na stráži v koutku, ani na okamžik nespustila jej s očí. Únos násilný, jak račte viděti,s zvolal Mr. Gre- wer; neměla zajisté ani tolik času, aby probírala sví šatstvo:« a rychlým pohybem přistoupil k jedné ze skříní a jal se ji otvírati před očima svého nepozorného posluchače. Tu chvíli dotkl se našeho sluchu dušený výkřika Mrs. Danielová vyskočila vpřed. Prosítu pánové,« žado- nila, stavějíe se vedle skříně, jakoby chtěla zameziti, aby dvéře její byly otevřeny, vračte uvážiti, že počestná žena, jako bylo děvče toto, nerada by viděla, aby se šatstvo její tu rozestíralo před očima cizíma. Mr. Grewer ihned zavřel skřín. Jste v právu,s pravil, odpusťte drsné poněku chování sluhovi zákona Přitiskla se těsněji ke skříni, stále ji střehoue svou hubenou, ale rozhodnou postavou a oči skoro divoce po- zíraly na pána domu, jakoby on a nikoliv policista by útočníkem, jehož přiblížení se obávala.

Mr. Black neodvrátil svých zraku, Tot-li všechno, co můžete mi ukázati, tu mohu. tuším, jíti opět po svých, pravil. Příhoda zdá se byt vážnější, nežli jsem se domníval a považujete-li nutným. chopiti se opravdového vyšetřování, nuže, nebeřte pra- žádného zření k tomu, že nejsem přítelem jakéhokoliv soudního pátrání a dosvědčování, nýbrž jednejte, jak uznáte vhodným. Co se domu mého týká, jest vám přistupen každou chvíli s vědomím Mrs. Danielové S bohem ! A opětuje naše úklony se zvláštní, nápadnou bo- starostností a elegancí, rychle odešel, Mrs. Danielová oddechla si zhluboka a odstoupila ode skříně. Týž okamžik Mr. Grewer přistoupiv otevřel skříň, již chránila tak nápadně. Bílý ubrus celou délkou rozestřen byl svrchu. Od- stranivše jej, dívali jsme se dále : Tmavomodré hedvábné šaty, pečlivě složené, na první pohled velmi vkusně pro- vedené, objevily se pod ubrusem, Kromě toho nákrčník s drahocennými krajkami — vyznám se totiž důkladně ve věcech podobných protknutý zlatou jehlicí vzác- ného druhu a zvláštního způsobu práce. Zvadlým chu- chvalcem, v němž jsme seznali uschlou kytici červených růží, vyčerpán obsah skříně, jenž se nemálo podobal skoro ostatkům nějakého hrobu. Stanuli jsme jaksi udiveni, bezděky pozorujíce Mrs. Danielovou.

Nemohu podati vám, pánové, dalších vysvětlení,s pravila žena ta zcela pokojně, což divně se srovnávalo se vzrušením, jaké prozrazovala, dokud byl v pokoji Mr. Blaek. Že věci tyto, jakkoliv se zdají cennými, opravdu náležely zmizelé dívce, nepochybuji. Donesla je sem totiž s sebou a na těch předmětech nejlépe viděti, že pravdiva jsou slova má, že nebyla obyčejnou švadlenou, ale ženou, která kdysi žila v poměrech lepších.s Hm,s ozval se Mr. Grewer zdlouha, opětně se za- hleděv na hedbávné šaty a nádherný nákrčník. A složiv opět všechno jak bylo dříve, zavřel skříň, aniž se kdo z nás více dotekl předmětů ve skříni uložených. Asi za pět minut na to odešel z pokoje. Spatřil jej až teprvé, přišed dolů, an lehce vystupoval ze světnice Mr. Blackovy. Setkav se se mnou, usmál se, i pozoroval jsem — nevím, byl-li si toho vědom, že tváří se prozrazuje — že buďto zachytil duležitou nitku ve příčině případu toho, nebo že alespoň utvořil si v duchu zvláštní postup u vyšetřování, s nímž byl více méně spokojen. Elegantní byt, tam,« šeptal, ukazuje na pokoj, z něhož právě vyšel; škoda, že jste nemohl býti s sebou, abyste se přesvědčil. Myslíte-li tak opravdu?« odvětil jsem, postupuje o krok vpřed, abych se vyhnul zrakum Mrs. Danielové, jež sestoupila za mnou. Opravdus i spěchali jsme spolu do dvora. Ale zvědavost má v té příčině vzbuzená, nechtěla mne pominouti, Uživ příležitosti, co Mr. Grever škádlil dole děv- čata a tímto způsobem vyzvěděl víceza minutu, než by mnohý dovedl za kolik hodin, vykradl jsem se zlehka zpět (Příště dále) a vstoupil do pokoje jmenovaného.