Ročník l.

V Brně, ve středu dne 20. prosince 1893.

Číslo v

Na „Lidové Noviny“ předplácí se v Brně v administraci: na měsíc . . . 1 zl. — kr. na čtvrt leta . 3 zl. — kr. s donáškou: na měsíc . . . 1 zl. 10 kr. na čtvrt leta . 3 zl. 30 kr. Poštou: na měsíc . . . 1 zl. 25 kr na čtvrt leta . 3 zl. 75 kr. V drobném prodeji: číslo . . . . . . za 4 kr. venku . . . . . za 5 kr.

(Dříve „Moravské Listy“ a „Pozor“.)

Nedostane-li kdo číslo, může si o ně dopsati do- pisem beze známky, ale otevřeným. Inseráty platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijíma administrace, Zelný trh čís. 4. (dům Cyrillo-Method. záložny). Redakce: Ulice Van der Strassova čís. 5. (vedle česk. vyš. gymnasia) I. posch.

Dnešni číslo „Lidových Novin“ je o 6. stranách.

Pozor na falešné hráče! Také panská sněmovna schválila výminečný stav nad Prahou vynesený. Schválila jej jednohlasně a nad to učinila ministerstvu Windischgraetzovu nebývalý pro- jev důvěry. Všechny tři strany sněmovny lordů proje- vily koaličnímu kabinetu úplnou svou důvěru. Že sbor, jenž složen je z části ze starousedlé, dědičné šlechty knížecí, z části sestavený z důvěrníků panovníkových, schvaluje opatření, jež potlačiti mají »rejdy protistátní a protidynastické«, z části chápeme. Ale při této příleži- tosti nemůžeme potlačiti myšlenku, jež se nám přímo vtírá, tu totiž, že rakouská ústavnost rozdělena je na tři části, z nichž však dvě tvoří vlastně jednu. Neboť vedle koruny a sněmovny poslanců je zde ještě panská sně- movna, jejíž sestavení zase visí naprosto na koruně. Toho si musíme býti tedy pamětlivi, že ústavní vliv je rozdělen v Rakousku tím způsobem, že koruna má mimo své vlastní »veto« ještě »veto« a hlas jedné z obou sně- moven ve své moci. Kde za takových okolností nalézá se valná převaha moci státní, pozná každý. Ovšem dalo by se také na to poukázat, že sně- movna panská není složená pouze z lordů rodu a zásluh o korunu, ale také z lordů ducha, z učenců a mužů za- sloužilých ne pouze ve svém oboru. Z českého národa povoláni jsou z těchto řad pouze dva mužové na místa v panské sněmovně: předseda akademie české, stavební rada Hlávka a přední právník český dr. Randa. Že za trvání těchto dvou mužů krutá opatření proti Praze za- vedená schválena mohla býti jednohlasně, to je smutným znamením pro mravní a veřejnopolitický stav duchů, jaký byl v Čechách ku konci století devate- náctého. Duševně a rodem nejvýznačnější třídy národa tonou ještě v takovém sebeponižování, že až připomíná kruté chvíle dějin pobělohorských.

Ale nač konečně zabíhat až do tak abstraktních úvah, když zde, v nejbližším svém okolí, máme zjevy takého mravně-politického úpadku, že se až lekáme o budoucnosť svého národa, povážíme-li, že bý ti, kteří takovým způsobem s ním nakládají, i na dále rozhodu- jícím způsobem říditi měli jeho osudy. Z Moravy jsou členy panské sněmovny dva pá- nové: dr. Alois baron Pražák a dr. Fr. ryt. Šrom. Jeden bývalý, druhý činný vůdce národní strany moravské Když nedávno hlasováno bylo v poslanecké sněmovně o výminečném stavu pražském, mlčeli jsme, když jsme četli, že nebyl přítomen při hlasování dr. Fanderlik, po- něvadž byl nemocným a že se nedostavil také dr. Mez- ník, protože se zdržel u sezení správního soudu. Mlčeli jsme, protože jsme nechtěli podezřívat a protože jsme věřiti chtěli tomu rozhorlení, jaké se, třeba trochu pozdě, národní strany moravské zmocnilo proti výminečným opatřením proti Praze. Ale když vidíme, že dnes zase oni páni, kteří stojí v čele národní strany, také užili dobré příležitosti, a místo aby stáli na stráži cti národní a opposice ve chvíli tak významné ve Vídni, přijeli na bezvýznamnou schůzi sněmu moravského, jenž snad mi- nistra Pražáka už dnes ani neuvidí, tu nutně se tážeme : Jak daleko sahá ta rozhodná opposice národní strany, když vysloužilí i činní vůdcové její v poslanecké i pan- ské sněmovně dovedli se vyhnouti příležitosti, aby tu svou opposici projádřili zrovna v té chvíli, kdy toho ná- rod nejvíce želá a potřebuje, v té chvíli, kdy matka našich měst sevřena je nezaslouženým, krutým, zpup- ným osudem?! Jak daleko sahá opposice té strany, jménem jejímž dne 13. prosince dr. Žáček v poslanecké sněmovně pro- hlašuje, že kurs vlády nynější je takový, že se český národ muž vedle muže musí pozvednout a zatím dr.

Šrom a dr. Pražák neváží k vůli tomu »kursu« ani cestu do Vídně?! Jaká je opravdovost v jednáni celé té strany, když se za ni v poslanecké sněmovně prohlašuje opposice »muž k muži« a v panské sněmovně předseda toho klubu, jehož jsou Šrom i Pražák členy, vládě sli- buje »laskavou podporu« a důvěru?! Tak tedy, jak pánové?! Jste v opposici čili nic? Kdo má pravdu? Vůdce vaší strany p. dr. Šrom, nebo jeho lajtnanti?! Čeho se máme my a čeho lid držet?) Kterému z Vás věřit?! Kdyby ten náš nešťastný lid konečně už jednou prohlédl! kdyby konečně vyjasnil se mu zrak a on roz- poznal všechen klamu a tu šalbu, jež v kůži poctivosti jej obklopuje! Kdyby nepřijímal jen tak důvěřivě hří- šníky a padlé na milost! Ať dnes podívá se také na naše »katolické« politiky! Ať si přečte pobožného »Hlasa«, jenž si tak často opposičně poskakoval, dokud ještě hr. Taafře byl při vesle, a jenž dnes tančí radostí kol nové vlády, ve které sedí — Plener. Proč vše to? Proto, že kabinet Taaffův vzdoroval útokům kleri- kálů, protože kabinet Taaffův to byl, jenž svou lhostej- ností pomohl porazit návrh na kněžskou školu, proto, že Windischgrätz a Falkenhayn a Jaworski a Madeyskia Schönborn jsou »dobří katolíci« a Plener chce vládnout konservativně.

Jak se národu českému pod těmito muži povede, o to se ti učenníci Říma nestarají. Jsou-li zá- ležitosti národa zabezpečeny, o to strachu nemají. A třebas seděli v nové vládě vůdcové našich arcinepřátel, třeba nemohli bychom čekati ničeho pro sebe ode dvou sobeckých Poláků, žádné laskavosti a dobroty od knížete, jenž tak silně drží na své němectví, ta okolnost, že tato vláda hověti chce klerikalismu, ta okolnost naše vlaste- necké kněze upokojuje a činí přátely nové vlády. Národ, ten ať jen pracuje a bojuje, ať jako národ zhyne, jen když tam — na věčnosti — nalezne odplaty! A při takové politice tito pánové ještě vydávají se za ochránce národa a strážce vlasti, a národ stále ještě nevidí té falešné hry, jež se s ním provozuje a dobré jeho srdce stále věří a doufá, že si vyprosí a vymodlí to, co by si jeho poctivá, chrabrá ruka měla vypracovat a vybojovat!

(Pův. dop. „Lid. Novin“.) [Nedostatek naší organisace.] Volby do obchodní a živnostenské komory byly poslední dobou v popředí našeho veřejného a národního ruchu. Praco- valo se s chutí, horlivě. Výsledek je dost utěšený, přes to, že dočkali jsme se mnohých překvapení. Drobná práce při- volbách těch spočívala hlavně na bedrách stoupenců lidové strany — a ta právě nezůstane bez užitku pro budoucnost Z celé řady našich „vlastenců“, „českých“ živnostníků vyloupli se renegáti. Jak se to mohlo státi? Jen proto, že se nám nedostává pevné organisace národní. O tuto organisaci pokoušeli se hor- livě předáci strany lidové, ale naši Staročeši zase horlivě tomu bránili. Ti páni neměli v posledních dobách jiné starosti, než aby se udrželi v popředí. Jim nejednalo se o žádnou poctivou, drobnou práci, ale o politiku en gros. Kde mohou ukázati jaké výsledky své činnosti? Nikde. Můžeme ovšem upozorniti na některé potěšující úkazy, které směřují k organisaci národní, ale to je právě dílo našich lidí. Staročeští páni chovali se netečně k této drobné práci našich lidí, třeba účel její byl eminentně hospodářský, až teprv, když vše bylo provedeno, peprná práce korunována výsledkem — začali páni pečovat, aby v nové instituci dostali se k veslu, aby důležitou organisační otěž měli ve svých rukou. Jak vy- padá ta organisace staročeská v Olomouci? Pánům stačilo, když se jim někdo poklonil v besedě nebo v kavárně „Ná- rodního domu“. Poslední volby právě ukázaly, že je to organisace pra- chatrná. Kdo se občas podíval do „Národního domu“, každý V Olomouci, dne 19. prosince.

Tajemný únos. Román od A. K. Greenové. Z anglického přel. Rích. Jiřík (Pokračování.) Od kteréžto doby dlíte u Mr. Blacka samotného? »Ano, pane.« A kdy sem přišla ta Emilie? A, tomu bude asi jedenáct měsíců. »Je-li Angličanka rodem? »O nikoliv — Američanka. Není to, pane, obyčejná osobnost!- Co tím míníte? Že byla vychována jako dcera z dobrého domu, pečlivě, či co?!« »Nevím, co říci na to. Byla vychována, ovšem ; ne však, jak vy povídáte. Ale přes to vyznala se ve mno- hých věcech, jimž ostatní z nás nerozuměli. Ráda četla, jak vidíte, a —. O, pane, ptejte se jen na ni ostatních dívek v domě. Nevím ani, co mluvím, když jsem tázána«. Zkoumal jsem prošedivělou paní ještě bedlivěji než dříve. Byla-li obyčejným, slabým tvorem, jak se zdálo, či měla-li opravdu jiné příčiny, než jak dávala na jevo, aby v odpověděch svých byla vyhýbavou a opatrnou. Kde jste popadla to děvče?« dotazoval jsem se. »Kde žila, nežli přišla sem? »Nemohu vám pověděti, nedotazovala jsem se jí po tom nikdy. Přišla ke mně o práci, líbila se mi i pone- chala jsem si ji beze všech doporučení«. »A sloužila vám dobře?« »Vzácně«. »Často-li vycházela a mívala-li jaké návštěvy? Potřásla hlavou. »Nevyšla 2 domu za celou dobu pobytu zdejšího a návštěv neměl, žádných«. Přiznávám, že jsem nevěděl již kudy kam. »Dobrá,« pravil jsem, »prozatím dosti o tom. Bude třeba především se přesvědčiti, odešla-li z domu sa- motna, či ve společnosti jiných osob«. A bez další řeči sestoupil jsem na výstupek pod oknem.

Při tom jsem uvažoval, mám-li se celého vyšetření podjati sám, či poslati pro Mr. Grewera. Doposud však pranic nesvědčilo tomu, že by dívka byla doznala úrazu nějakého. Pouhé zmizení bez nebo za pomoci mi- lencovy nebylo přece ještě událostí tak vážnou, aby celá policie se k tomu svolávala; a hodlá-li ta paní tam vě- novati peníze na objevení jakékoliv stopy dívčiny, jakož pravila, nač děliti se o peníze s jiným?! A Mr. Grewer nerad se obíral lecjakými pletkami milostnými. Pravil, abych pro něho poslal, uznám-li, že případ jest vážný a bude-li se mi zdáti, že jsou tu nějaké zápletky. Přece však byl jsem na rozpacích, dospěv na okraj výstupku. Byl to sestup smělý odtud, ale jakmile se zdařil, bylo snadno možno dvorem uniknouti. Muži bylo bez obtíží možno vykonati tuto cestu; ale slabá dívka! Sple- ten myšlénkou tou, obrátil jsem se všecek zamyšlen zpět; v tom však zahlédl jsem něco na římse před sebou. co mne zarazilo a bezděky napadlo mi, nebyl-li to přece jen únos násilím. Byla to kapka přischlé krve. Dále k oknu byla opět jedna a dále ještě jiná a jiná. A na pokraji okna také jsem jednu našel.

Vstoupiv zpět do pokoje, pátral jsem po kobercích po stopách nových. Ale marná byla snaha má dohledati se čeho ve směsici vzorků barvy červené, černé a jiné jakkoliv jsem se shýbal téměř až k samé zemi. »Co hledáte?« zvolala Mrs. Danielová. Ukázal jsem na skvrnu na okně. »Vidíte-li?« tázal jsem se. Vzkřikla, přistoupivši blíže. »Krev!« zvolala s úža- sem, ve tváři náhle zblednuvši a třesouc se na celém těle. »Oni ji zabili a nikdy více se —«. Poněvadž náhle umlkla, pohlédl jsem na ni. »Myslíte-li, že jest to její krev?« tázala se šeptem, všecka ustrašena. »Všechno tomu nasvědčuje,« odvětil jsem, ukazuje na určité místo, kde se mi podařilo konečně rozeznati ne jednu, ale četné skvrny, roztroušené po růžích ko- berců trochu tmavějších . Ach, toť horší, nežli jsem se domnívala«, zavzdechla Co hodláte počíti? Co můžeme učiniti?e

(Patisk se zapovídá.

»Pošlu ještě pro jednoho soudruha na policii«, od- větil jsem a přistoupiv k oknu, ihned jsem dal znamení telegrafické Harrisovi, aby došel pro Mr. Grewera. »Pro toho-li, co jsem s ním mluvila v úřadovně?« Uklonil jsem se na znamení souhlasu. Tvář její pozbyla trochu svého výrazu stísněného. »Ach, to jsem ráda, ten jistě něco podnikne!e Nedávaje na jevo nelibost z tohoto podceňování své osoby, dal jsem se na tu dobu, než přijde Mr. Gre- wer, do prohlížení podrobností, jež ušly mé dřívější po- zornosti. Nebylo jich mnoho. Otevřená psací sloha — v níž však nenalezl jsem listu žádného, nebo psaného dokladu druhu jakéhokoliv, jen několik čistých lístků pa- píru, pak péra, inkoust atd.; kartáček a několik vlásenek, pohozených na skříni, jakoby dívka byla překvapena, ana splétala si vlasy (ač byla-li překvapena vůbec); pak nedostatek nepořádku a šitiva, jakož bychom očekávali ve světnici švadleny. Toť bylo vše, co mohl jsem uzna- menati. Jistě ne mnoho, aby vedlo na stopu údaji důle- žitému, jakož jsem se počal domnívati. Jakmile však přišel Mr. Grewer, hned vzaly věci jiný obrat. Vstoupil zadními dveřmi a přišed nahoru, v okamžiku postřehl všechno to, co já jsem shledal za celou dobu svého zde vyšetřování. Patrně jsem pozo- roval rozdíl hovoru jeho s Mrs. Danielovou a naší dří- vější rozmluvou, Nezdržel se dlouho na místě činu, ale když přišel dolu, pozoroval jsem, že zájem jeho pro po- divnou tu událost neochabl, nýbrž se zvětšil.

»Jakého zevnějšku byla ta dívka?« tázal se, po- spíšiv za Mrs. Danielovou, která odešla zatím na chodbu v dolejším poschodí, co trvalo Mr. Grewerovo vyšetřo- vání. »Popište mně ji — vlasy, oči, pleť atd. — pokud vám známo. »Já — nevím, kterak bych«, koktala odmítavě, zarděvši se do temna. »Zavolám některou ze služek, já —« odešla nedokončivši věty. »Hme! zaznělo z úst Mr. Grewerových, an zamy- šleně chopil se vásy, stojící poblíž něho ve výklenku, (Příště dále.) bedlivě dívaje se do ní.