Ročníkl

V Brně, v úterý dne 19. prosince 1893.

Číslo 3.

Na „Lidové Noviny“ předplácí se v Brně v administraci: na měsíc . . . 1 zl. — kr. na čtvrt leta . 3 zl. — kr. s donáškou: na měsíc . . . 1 zl. 10 kr. na čtvrt leta . 3 zl. 30 kr. Poštou: na měsíc . . . 1 zl. 25 k na čtvrt leta . 3 zl. 75 kr. V drobném prodeji: číslo . . . . . . za 4 kr. venku . . . . . za 5 kr.

(Dříve „Moravské Listy“ a „Pozor“.) Nedostane-li kdo číslu může si o ně dopsati dě pisem beze známnky, a otevřeným. Inseráty platí se hotově napřel Předplacení a inserty přijíma administrace, Želný trh čís. 4. (dům Cyrillo-Method. záložny). Redakce: Ulice Van der Strassova čís. 5. (vedle česk. výš. gymnasia) I. posch.

Dnešní číslo „Lidových Novin“ je o 8. stranách. Nedostatky prvních čísel „Lidových Novin“ ractez pání odberatele omluviti nehotovostí ne- kterých připrav

P. T. předplatitele „Mor. Listů“ a „Pozora“ kteři „ITd. Novin sime, aby císla u administrace hned reklamovali.

Zveme k předplacení

LIDOVÉ NOVINY „Lidové Noviny“ vycházejí denně o 4. hodině odpoledne v Brně jako orgán strany lidové a jsou té doby nejrozšířenějším listem na Moravě. protože tisknou se nákladem

10.000 výtisku.

Pro toto své rozšíření hodí se výborně k inserování. Majíce bohatý a poutavý obsah, jsou nejlacinějším denníkem českým, protože se na ně předplácí v Brně a v Olomouci: poštou: měsíčně . . zl. 1.25 měsíčně . . zl. 1.— čtvrtletně . zl. 3.— čtvrtletně . zl. 3.75 V Brně platí se za donášku do domu 10 kr. Inseráty i předplatné přijímá Filiálni administrace: Administrace: v Olomouci, ulice Bělidla č. 19. Zelný trh čís. 4. (Dům Cyrillo- (Národní knihtiskárna Kramáře Method. záložny. Vehod také Ferd, třídy veďle rest. Hanáka.) a Procházky v Olomouci.)

Situační projev strany lidové. Výkonný výbor strany lidové na Moravě porokovav ve své schůzi dne 18. jistphl4893 o politické situaci, učinil následující osvědčení. Soustava nové vlády knížete Windischgrätze na- mířena jest stejně jako soustava její předchůd- kyně proti životním podmínkám če- ského národa. Snaha vlády, aby národnostní

državy zůstaly nedotknutými, sama o sobě již ohrožuje postup národa českého za právem a spravedlnosti, ve skutečnosti pak cestou správní má býti napomáháno národním a hospodářským účelům levice. Výkonný výbor proto schv aluje úplně opposiční cestu klubu neodv. poslanců českých a přeje si jen, aby odpor tohoto klubu proti vláďnímu systému byl se- sílen. Výkonný výbor vítá myšlénku slovanského sdružení na radě říšské, přeje si však pro ně určitějšího a lidu srozumitelného společného pro- gramu, jejž pouhý zevní útvar nahraditi nemůže.

Maje zření ku obratu strany staročeské na Moravě, výkonný výbor po zralém uvážení a vzhledem na poměry i vedoucí osobnosti v sta- ročeské straně, prohlašuje, že obrat ten nestal se z důvodů věcných a z přesvědčení o dosa- vádní neprospěšnosti vládní politiky, nýbrž jen za tím účelem, by strana ta ztracenou důvěru v lidu opět nabyla a novou důvěrou jsouc vy- bavena, své, pro lid náš zhoubné zásady politické, protislovanské a společenské dále zastávati mohla. Lidová strana na Moravě, od níž se ostatně strana staročeská jinak svým programem zásadně líší, setrvá tudíž na dále v boji proti straně staročeské za obrození českého lidu ve směru národním, politickém i osvětovém a za úplné sloučení jeho s lidem českým v Čechách, na Moravě a ve Šlezsku k cíli provedení stát- ního práva českého. Výkonný výbor vyzývá tudíž důtklivě veškeré vlastenecké kruhy, by nedaly se klamati lichým heslem o nutnosti dohody a svornosti se stranou staročeskou, nýbrž aby věrně setrvali na dráze vytknuté li- dovou stranou za blahem a lepší bu- doucnosti národa. Výkonný výbor vzal na vědomost úmysl poslanců lidových, setrvati prozatímně v společ- ném klubu českém na sněmu zemském, žádá však, — uznávaje potřebu utvoření samostatného klubu poslanců lidových — poslance lidové, aby ze společného klubu vystoupili, kdyby tam poža- davky strany lidové nenašly ohlasu.« Zmatek, vyvolaný sem tam v řadách lidové strany parlamentárními událostmi posledních dnů ve Vídni. bude, doufáme, zažehnán prohlášením, jež zde uveřejňu- jeme a za nímž stojí zvolení vůd cové strany. Pro- hlášení výkonného výboru obráceno je na tři strany a pro svou jednoduchosť a jasnosť nežádá dlouhých výkladů.

pravidelně nedostavaji, pro- Strana lidová zaujímá předně stanovisko vůči nové vládě a žádá opposici proti ni zrovna jako proti padlé soustavě Taaffově. Ba ještě více, žádá zostření opposice té. A hned vedle toho staví se prohlášení výkonného vý- boru v poměr k opposici protivládní, sdružené ve slovan- ské koalici. Zde, jakož i v následující třetí části spočívá asi těžisko prohlášení. Myšlénku koalice slovanské, jež objevila se na povrchu, strana lidová vítá. Ale dle všeho ten způsob slovanské koalice, jaký ve Vídni se utvořil, nezdá se lidové straně vyčerpávati dostatečně obsah krásného toho jména, nezdá se býti docela tím, čím býti se praví, »slovanskou koalicí.« Proto žádá lidová strana »určitý a srozumitelný program« pro slovanskou koalici, jež tedy patrně až dosud tohoto programu nemá a jest dle smyslu prohlášení »pouhým zevním útvarem.« Co asi hlavně vyvolalo toto střízlivé mínění lidové strany na Moravě o obsahu a dosahu slovanské koalice, naznačuje třetí její odstavec, jenž způsobem, který nepo- třebuje žádného výkladu, prohlašuje, že lidová strana nechová důvěry k národním poslancům moravským, ani k jejich opposici, ani k jejich postavení ve slovanské koalici a proto že na tuto tak jak je pohlíží, tak- střízlivě.

Střízlivě, ale ne nepřátelsky. Lidová strana v důvěře ke klubu českomoravských poslanců opposičních nechce rušit dílo, které započali, třebas tak málo pro budoucnost slibovalo, a přináší mu první oběť: tu, že v důsledcích koalice vídenské nechce vyvolati za každou cenu roztržká brněnskou. Výkonný výbor schvaluje, aby zůstali lido poslanci ve společném klubu sněmovním s poslanci ná- rodními, ač-li tito, v důsledcích své opposice a talé v důsledcích koalice, přijmou ony návrhy na rázný, demokratický opposiční postup na sněmu, jak jej ohlásil včera večer ve společné schůzi dr. Tuček a jak my jsme jej naznačili ve svém včerejším čísle. Lid náš vidí teď zcela jasně; lidová strana nechce za každou cenu bojů a svárů a ona dovede vyhověti poměrům, ale ona také ničeho nezadá ze svých zásada neustoupí na krok se svého stanoviska: chrániti a brá- niti svůj lidový, národní a svobodomyslný pro- gram na všechny strany.

Program nové vlády proti českému národu. Všecky listy německo-liberální propukly v hlučný jásot po řeči Plenerově a jeden hlas šel po táboře jejich, že řeč tato vrhla jasné světlo do nynější zmate-

Tajemný únos. Román od A. K. Greenové. Z anglického přel. Rich. Jiřík.

Některé známky. Paní Danielová — tak se totiž jmenovala — vedla mne zrovna k zadnímu pokojíčku v třetím poschodí. Cestou pozoroval jsem vysoká klenutí, zdobená bohatými. ale starobylými freskami, které daleko se lišily slohem a barvitostí od ozdob, jakéž vídati na domech a v domech čtvrtí Nového Města. Byl jsem již za svým povoláním ve mnohémi nádherném domě města našeho, ale nikde nespatřil jsem schodiště podobného a jakkoliv nejsem nikterak přístupen pošetilým blouznivostem, nicméně pocítil jsem tu chvíli přece do jisté míry zvláštní jakési zachvění při pomy- šlení, že vstupuji za policejním vyšetřováním do domu nejstaršího rodu šlechtického v New-Yorku. Vstoupiv však do pokoje zmizelé dívky, zbavil jsem se najednou všech úvah, mimo ty, jež týkaly se opatr- nosti a důkladnosti, která souvisela s mým povoláním. A poznal jsem na první pohled, že, ať byly domněnky Mrs. Danielové ve příčině zmizení dívčina jakékoliv, že jedná se tu o případ jisté důležitosti a záhady. První zajisté dojem — jakým totiž na první pohled pokojík se objevil — byl ten, že podobně nevypadá světnice žádné švadleny, ať si Mrs. Danielová mluvila co mluvila. Ná- bytek u porovnání s bohatými ozdobami zdí a stropů byl sice jednoduchý a doposud sem tam roztroušen po prostranném pokoji, ale nejvýš vkusný a i ostatní části obydlí jevily jakýsi soulad a smysl pro pořádek a krásu. že bezděky napadla mi myšlénka, že ta, jež odtud zmi- zela, byla asi z nejpořádnějších šiček, ne-li více. Mrs. Danielová pozorujíc překvapený zrak můj honem pospíšila si s vysvětlivkou:

»Toť pokoj, jenž vždy býval určen pro domácí práce ruční«, pravila; »a když přišla sem Emilie, domní- vala jsem se, že bude lépe postaviti zde pro ni postel, než poslati ji ještě nahoru; vždyť byla dívkou tak něž- nou, čistotnou, že nebylo třeba obavy, aby tu něco ne- uvedla v nepořádek«. Popatřil jsem kolem na psací slohu na kulatém stolku uprostřed pokoje, na ozdobnou vásu s růžemi polozvadlými, na Shakespeara (čti Šekspíra) na krbua na dějiny Macaulaovy (čti Mekólé) vedle mne na sto- janu, myslil jsem si ledacos a neříkal jsem ani slova. »Byly-li dvéře zamčeny, když jste ráno sem přišla?e tázal jsem se po chvíli, prohlédnuv si pokoj kolkolem, any tři věci byly mi nápadny: předně, že dívka ne- dotkla se své postele této noci a za druhé, že se tu odbyl jakýsi zápas nebo odpor, neboť jedna ze záclon byla značně roztržena, jakoby se jí byla chopila ruka se bránící. O židli převrácené na zemi s nohou ulomenou ani nemluvím. Za třetí, že uniknutí z tohoto bytu událo se oknem. »Ano,« odvětila; »ale tuto jest průchod, vedoucí sem z mé světnice, a tak jsme se sem dostali. Zde u dveří stála židle z této strany«, pokračovala. Postoupiv k oknu, rozhlížel jsem se kolem. Opravdu. nebylo příliš nesnadno dostati se odtud do ulice za tmavé noci; neboť výstupek zděný byl skoro zároveň s oknem. »Nuže,« tázala se úzkostlivě, »nemohla-li uniknouti touto cestou? »Těžší věci byly provedeny«, pravil jsem. Chtěl jsem vystoupiti oknem ven a ohledati směr, kudy asi unikli; v tom však mi napadlo otázati se Mrs. Danie- lové, nezmizelo-li něco z oděvu dívčina. Ihned pospíchala ke skříním a pak ku šatníkům, chvatně vše přebírajíc. »Ne, nie nechybí, jen klobouk a kabátek a — Všecka zmatena umlkla. A co ještě?« tázal jsem se. Nie,« odpověděla, chvatně zavírajíc skříň; »jen některé maličkosti.

(Patisk se zapovídá.

(Pokračování.) »Maličkosti!« pravil jsem. »Pamatovala-li na malič kosti, tu asi neodcházela odtud příliš zmatena a polekána« Jaksi rozladěn hodlal jsem již nechati zatím všehe a odejíti; ale nevysvětlitelná rozpačitost na tváři Mrs. Danielové mne zadržela. »Nemohu to pochopiti,« šeptala, utírajíc si čelo. »Opravdu, nemohu; ale,« pokračovala tonem, jenž patrně prozrazoval opravdovosť slov jejích, »ať si rozumím nebo nerozumím, případ jest velice závažný a jak vám pravím, musí býti nalezena.« Umínil jsem si vyzvěděti příčinu toho musí, jež pronesla tak určitě, jakoby snad málo která žena bxla učinila na jejím místě i v případě snad ještě vážnějším. »Proč musí?« pravil jsem. »Odešla-li dívka do- brovolně, jakož mnohé věci tomu nasvědčují, proč vám tolik na tom záleží, ana není ani vaší příbuznou, jakož jste pravila, abychom ji sledovali a zpět přivedli?! Odvrátila se, rozpačitě berouc a opět poklád různé věci na stolku před sebou. »Není-li na tom dosti, že slibuji zaplatiti za všech výlohy, které vzejdou vyhledáním dívky, aniž udáv příčiny, proč se tak má státi?! Či mám dokazovati. miluji dívku tu a že mám pevně za to, že byla odní způsobem ošemetným proti své vůli a snad s m utrpením, a že, jsouc si vědoma toho všeho, svěc hodlám všech se chopiti prostředků, jež mám vi aby nalezeno bylo místo, kde nyní dlí?!« Nebyl jsem slovy těmi zplna uspokojen, ale n, oživl jimi muj zájem pro celou příhodu. Ale co Mr. Black? Jistě že jemu předevě celé věci nejvíce musí záležeti.« Pravila jsem dříve,« odvětila, blednouc na slovech pronášených, »že Mr. Black málo jevi při o své osoby služebné.« Znova rozhlédl jsem se po celém pokosti dlouho bydlíte v domě tomto?« tázal jsem se. Byla jsem ve službě hned u otce Mr. Ba jenž umřel před rokem.s (Příště dále.)