1
article
věnec, položený rakousko-uherským velevy-
slancem hr. Deymem. Za rakví šli svn
zesnulého legační rada hr. Hatzfeldt
členové německého velevyslanectví a četné
vynikající osobnosti.
Z Nového Yorku, 26. listopadu
(C.-B.) Dle telegramu z La Pazu podepsal
tamější peruanský vyslanec a bolivijský mi
nistr zahraničních záležitostí protokol, v něm
se odkazují veškeré sporné otázky mezi Peru
a Bolivií rozhodčímu soudu.
Deym
Nový York
Le Paz
Peru
Bolívie
2
article
„Deutsche Arbeit“.
„Deutsche Arbeit“.
Německá společnost pro pěstování vědy
umění a literatury v Čechách usnesla se druhé
desítiletí své činnosti oslaviti zahájením nového
podniku, i začala počátkem tohoto podzimku
vydávati vznešeně držený měsičník
(»vornehm gehaltene Monatschrift«) jakožto
ústřední orgán pro veškerý kulturní a duševní
život Němců v Čechách (»s vyloučením denni
politiky«) pod titulem »Deutsche Arbeit«. Tak
oznamovalo se před čtvrt rokem mnoha tislci
exempláři prospektů, po nivách německých kraju
v Čechách troušenými. O bližších účelech no-
vého německého měsíčníku — možno-li vůbec
o novém mluviti, ježto mu žádný starý nepřed-
cházel — neproslýchalo se v naznačeném pro-
volání, vzdor jeho mnohomluvnosti, nic dalšího,
leda to, že se od něho očekává pro Němce v Če-
chách dvojí užitek, působení dovnitř i na venek.
Jednak má se zjednati domácímu německému
spisovatelstvu nový, t. j. důstojný orgán, na
druhé straně má získáno býti pro »Deutsch-
böhmen« účastenství zahraničních kruhů. Když
se pak objevil první svazek »vznešeného mě-
sičníku — mimochodem řečeno v Mnichově
tištěného — bylo možno nahlédnouti blíže do
karet německého »Gesellschaftu«, jehož trumfy
bylo ovšem snadno uhodnout. Jak se správně
tušilo, neobešla se vydavatelka bez narážky na
Čechy a přilehlé poměry, ba co víc, z narážky
stalo se théma, na které se vůbec celá písničk
o vznešeně neseném měsíčníku německém píská.
»Již déle než věk lidský — tak píše se v úvodu
k prvnímu číslu — zápolí u nás Němectvos
slovanskou mocí, opět ku předu se deroucl,
nejen v ohledu politickém, nýbrž i o přednost
v kultuře (aj l).
Němec
Deutsch
Čechy
Mnichov
Deutsche Arbeit
3
article
Chytře dovedli to protivníci nastražiti, že
jednak Němcům pozvolna hlavní město zoškli-
vili, že moho mladých a vůbec vynikajících
mužů věd a umění ze země vytáhlo, tak že tito
pro její vývoj ztraceni byli, a na druké straně
že vlastní své dusevní síly vesměs v hlavním
městě soustředili, aby u vzdálených diváků do-
cílili dojem velikolepé náplně. Jaký potom div,
že i na rozhodujících místech v říši
duševní význam Němců v Čechách byl podco-
ňován a veřejné prostředky pro naše snahy vždy
tíže bylo lze získávati. Na tomto místě musíme
ihned podotknout, že s tou nouzí o prostředky
na německé účely nebude tak zle, jak Němoi
tvrdí, vybývá-li jim ještě na vydávání mésíčnika
v Mnichově, a to hned na zvláštní vydání téhož
měsíčníku také pro »Deutschland«.
Nepravíme to zajisté proto, že bychom se chtěl
dotýkati otázky, zdali subvence státem »Gesell-
schaftu« poskytované, miněny jsou na vydávání
spisů v Německu, s pobočním vydáním zvlášt-
ním pro Německo, s obsahem, kterýž n e s me
spatřiti oko rakouského státního návladního,
vůči Němcům přece tak shovívavé, ale zajisté
proto, abvchom ad hominem vyvrátili báchorku
o bezpříkladné nouzi opuštěností, Němců od
státu, neboť jak známo, Němcům proudem teče,
kde nám jen kape.
Němec
proud
Čechy
Mnichov
Deutschland
Německo
4
article
Jak pozorovati lze, pracují tedy naši Němci
i v literatuře týmiž prostředky jako ve výtvar-
ném umění, aby vysvětlili žalostný nedostatek
talentů své národnosti v Čechách. Také tu na-
mlouvají německému světu v říši, do událostí
poměrů nezasvěcenému, o celém proudu lit-
rárních lidí německých, který utekl z Prahy a
z Čech, z nichž byl systematicky, jak známo,
vytlačen. Také v »Deutsche Arbeit« marně
bychom pátrali po jménech těchto mladých
talentů a vynikajících mužů vědy a umění,
neboť jména lidí neexistujících nikdo nevi. Aby
se zastřela prosaická skutečnost, že německé
síly z Čech nestačí k vyplnění pěti tiskových
archů vznešeného měsíčníku »německé prácie
v Čechách věnovaného — mezi spolupracovníky
v prospektu uvedenými, jest velká většina Němců
z říše, ani komická Berta neschází — mluví
se o nebezpečí duševního choru domáci výhrady
(»Inzucht«) a výhodě dovozu »čerstvých my-
šlének z Německa«, na což naši Němci vůbee
výborně jsou zařízeni. Vzdor výslovnému vylu-
čování denní politiky z »Deutsche Arbeitu« jsou
obě dosud vyšlá čísla psaná na hesla denní
vřavy a právě ta nejotřískanější. Národnostní
boj, třeba se tu nevedl pustým halasem venkov-
ské žurnalistiky německé, přece je thematem
každé plodnější práce, jak viděti z obou čelných
prací v 1. a 2. svazku uveřejněných.
Němec
Bert
Čechy
Praha
Německo
Deutsche Arbeit
5
article
V prvním čteme pověstnou, námi již č-
stěji zmíněnou práci prof. bar. Wiesera : »o
národnostních příjmových poměrech v Čechách«
a také čelný článek Jul. Lipperta v druhém
svazku: »O dosahu německých hospodářských
a společenských vlivů na Čechy ve středověkus
jest rázu polemického. Neboť známý německý
historik-sociolog a dnes nenktivní politik na 1i
stranách dokazuje tu, jaké dobrodiní prokázali
Němci českému rolnickému lidu, že se v Če-
chách usadili a českého rolníka zachránili před
osudem ruských mužíků, jich bídy a hladu,
tím, že prý rolnictvo v Čechách zabrali do zá-
padního hospodářského okruhu evropské kul-
tury atd.
Jula
Lippert
Němec
Čechy
6
article
Ani článek o libereckém průmyslovém mu-
seu nemůže se obejíti bez jizlivé poznámky na
Náprstkovo museum, aby snížen byl český pri-
mát prvního průmyslového musea v Čechách —
svépomoci českého mecenáše! Z románu Aug.
Sperla, nazvaného »Die Söhne des Herrn Budi-
voj« otiskuje »Deut. Arbeit« obsáhlou kapitolu
»Bitva na Mor. poli« nikoli proto, že Aug.
Sperl pochází z Čech, čemuž tak není, nýbrž
proto, že z románu vysvítá, že Vok z Rožm-
berka byl zarytý Němec a že armádní řeč voj-
ska krále Přemysla Otakara byla německá, ze
Češi byli ve vojště jenom zbrojní pacholci a —
zrádci.
V románě tom vystupuje Záviš z Rožm-
berka jakožto oprávněný vůdce a zástupce ně-
meckého lidu v Čechách i Sperl, pocházející
z Hor. Falce, klade mu do úst výrok: My ne-
poskytneme Čechům (Záviš uživá již názvu
»Tschechen«) pomoci v boji proti římskému
králi. Co jest německého v Čechách, jest utla-
čováno atd. Tedy docela v duchu »Společnosti
pro dělání německých dějin v Čechách«. Z toho
je viděti, »čí ducha jest dítkem« — »Deutscho
Arbeit«. Jsou to jen maličkosti, že se »vzne-
šený« ten měsíčník neostýchá plnou sáhnouti
do české práce a přivlastniti ji Němcům, kde
se mu to jen hodí.
Práce prof. Mourka »o pražské němčině v
14. století« ve »Zprávach král. společnosti
nauk« jest tak dobře německou, jako před-
náška v téže společnosti od prof. dra. S. Wintra
»O vzrůstu Němců na Starém městě pražském
1526—1622«, kterýžto S. Winter není nikdo
jiný, leč náš dr. Zigmund Winter, právě tak
jako Weisova opera, kteráž německou není
vzdor tomu, že text napsal redaktor »Deutsche
Arbeitu« pan Batka a že tomu tak chce sám
skladatel, jakž bylo v Drážďanech brillantně
dokázáno
K závěrku dlužno uvěsti citát z řeči prol.
Aug
Vok
Němec
Přemysl Otakar
Čech
Záviš
Čecho
Tschechen
profesor
Mourek
doktor
S Winter
Zigmund Winter
Weisův
Batek
Čechy
Rož
Falc
Drážďany
Náprstkův muzeum
Deutscho Arbeit
Deutsche Arbeit
7
article
Wiesera z nedávné slavnostní schůze »Gessel-
schaftu«, anžto pravil, že »slovník a mluvnice
byly prvními zbraněmi češství, a jako duševní
zbraně prvními byly v tomto boji, budou to
také duševní zbraně, kteréž výsledek boje při-
vodí a každé národnosti ve státě místo ukáží«.
To prý si prof. Wieser — zeť Virchowův —
přeje jako věrný »Rakušan« a k vůli vlasti.
Protož prý dlužno každé národnosti, aby své
duševní zbraně vytvořila.
Prof. Wieser upozornil při tom výslovně
»na ohromnou výhodu Němců v Čechách« v niž
se nacházejí jako příslušníci velkého kulturního
národa, kterážto výhoda byla jim ukrácena
různým přesunutím moci a především strátou
hlavního města.« Kterak se přihodilo toto ve-
liký tajemství vzdor kulturní veliké přínáleži-
tosti Němců a všemu násilnému přičinění státu
pro Němce, který se neštitil ani persekuce ža-
lářem ano i deportací — to prof. Wieser ne-
vyložil. Jak jsme z další řeči Wieserovy vyroz-
uměli, hodla mobilisovati k duševnímu boji
německého lidu proti českému středisku uměleů
a spisovatetů v Praze německá města v Če-
chách, kteráž ve svém souhrnu rovněž vydají
prý tolik, jako jedno velké město dohromady.
Tu chce shromažďovati německé duchya
velduchy z Čech. Jsme k tomuto boji d uš e v-
ními zbraněmi, k němuž prof. Wieser vy-
zývá, přichystáni. Jen jedno nám schází, víra
Wieser
profesor
Virchowův
Rakušan
Němec
Wieserův
Čechy
Praha
8
article
Ostatně prší... A skutečně na okno ate-
lieru počíná bubnovati déšť, jakoby se trochu
posmíval. Boulevard černá se deštníky. Všichni
vracejí se dovnitř, zavírají okno. Dětem je zima ;
netroufají si však rozdělati oheň v kamínkách,
kde tají se poslední špetka uhlí. Všeobecná zou-
falost. Otec přechází velikými kroky po pokoji.
zatínaje pěsti. Matka, aby ji neviděli plakati.
jde skrýti se do vedlejšího pokojíku . . . Po-
jednou jedno z dětí, jež bylo použilo okamži-
tého vyjasnění a vyběhlo na balkon, klepe
prudce na okenní tabuli: »Tatínku, tatinku . .
Kdosi stojí dole u výkladní skříně.« Nemýlilo
se. Stojí tam jakási dáma, dáma velmi slušná.
na mou věru! Prohlíží si chvilku podobizny,
váhá, dívá se nahoru .. . Ach! Kdyby v těch
všech s hůry na ni upřených párech oči byl jen
sebo nepatrnější kousíček magnetu, v okamžiku
by se ocitla nahoře ...
Konečně se dáma rozhodla. Vchází a jde
po schodech nahoru. Již je zde. Čerstvě sirku
pod uhlí, děti do vedlejšího pokoje. A mezitím.
co otec urovnává si baret, matka chvátá ote-
vřit, rozčilená, usmivající se, provázená skrom-
ným šustěním starých hedvábných šatů.
»Ano, madame, jest to zde . . .« Točíse
kolem dámy, pobízí, aby se posadila. Dáma
pochází z »Jihu«, je poněkud povídavá, le
velmi vlídná a nijak se neupejpá ukázati svoj
První snímka se nezdařila. Nu, nevadí
profil.
9
article
Může se vzlti ještě jednou .. . na miou véru
A bez nejmenší známky nějaké nevrlosti dáma
opře znovu loket o stůl a bradu o ruku. Mezi-
tím, co fotograf rovná záhyby šatu, stužky
čepce, je slyšeti utajovaný smích a nárazy na
malé zasklenné dvéře. To děti se strkají, aby
viděly, jak otec vsunuje hlavu pod zelené sukno
apparátu a zůstává tak, nehýbaje se a jim se
zdá, že vypadá s tím velkým průhledným okem
apparátu jako ono zvíře, o němž se mluví v
Zjevení sv. Jana. Ach ! Až budou velké, budou
také fotograřy, všichni. Hle, konečně dobrý
snímek, jejž zhotovitel vítězoslavně přináší, ač
z něho voda crčí. Dáma poznává se v té běli
a černi, objednává tucet obrázků, zaplatí je pře-
dem a nadšená odchází ..
Odešla; dvéře jsou zavřeny. Ať žije radoste
Vysvobozené děti tančí kolem apparátu. Otec,
hluboce dojatý prvním pokusem, otírá si dů-
stojně zapocené čelo; potom, ježto den s
schyluje, sestupuje matka spěšně dolů, aby ob-
starala oběd, dobrý oběd na počest zasvěcenía
pak také — nutno přece udržovati pořádek —
koupila velikou účetní knihu v zeleném hřbetě,
do níž zapsán krásným písmem den osvobození,
jmeno dámy z Jihu a obnos pokladní hotovosti
dvanáct franků. Ovšem, dík paštice, máslovým
koláčům se smetanovou pěnou, jimiž zasvěcen
první den, pak ještě několika drobnějším ná-
kupům paliva, cukru, svíček, obnos vydání
rovná se právě obnosu příjmu ...
Ale což! když dnes, v den tak deštivý
sotva po zahájení utržilo se dvanáct franků,
svatý . Jan
10
article
posuďte trochu, jak bude zejtra. A večer plyne
v samých plánech. Jest to neuvěřitelné, co
plánů může se vejíti do malého bytu o třech
pokojích, v pátém poschodí!.
Druhého dne překrásný čas a nikdo..
Ani jediný zákazník za celý den. Co chcete?
Je to obchod a to nejde jinak. Ostatně zbyl
ještě kousek paštiky a děti nejdou spát a prázd-
ným žaludkem.
Pozítří zase nic. Čekání a vyhlížení na
balkoně počíná znovu, ale bez výsledku. Dáma
z Jihu přijde si pro svůj tucet a to je vše . ..
Toho večera, aby bylo na chléb, donese se.
do zastavárny jedna žíněnka . .. Dva dny, tři
dny mijí tím způsobem . . . Nyní jest to již
opravdu beznadějné. Nešťastný fotograf prodá
sametový baret i bluzu; zbývá mu nyní jen.
ještě prodati apparát a vstoupití někam do skladu
jako sluha. Matka zoufá; děti, pozbyvše naděje,
nevycházejí ani více na balkon. Pojednou v
sobotu ráno, v okamžiku, kdy nejméně toho
čekají, někdo zvoní. Jest to svatba, úplná svatba,
která vystoupila do pátého poschodí, aby se
dala fotografovati. Ženich, nevěsta, družička,
mládenec. Hodní lidé, kteři oblékli poprvé
naposledy v životě rukavičky a rádi by se dali
tak zvěčniti pro památku ..
Toho dne obnáší příjem třicetšest franků.
Příštího dne jednou tolik. Bídě je konec. Foto-
grafování je zavedeno
Hle, jedno z tisíce dramat malého paři-
ského obchodu.