1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 326. ze dne 26. listopadu 1901.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Příšerný čin šílence. V Mehale u Teme-
šváru událo se těchto dnů krvavé rodinné drama.
Třicetidevítiletý obchodník s vepřovým dobytkem
Josef Nikolovits oženil se před nedávnem s mladou,
hezkou dívkou, Kateřinou Kokocsanovou, jež pečlivě
opatrovala nejen svého churavícího manžela, ale
obě jeho dítky, pocházející z prvního manželství.
Těchto dnů odebral se Nikolovits na poradu k lékaři
a když zvěděl, že trpí nezhojitelnou chorobou, od
hodlal se, že spolu s celou svou rodinou se usmrtí.
V noci přiblížil se k loži své spící manželky a střelil
ji z největší blízkosti. Po druhé vystřelil na svoje
dítě, ležící na témž loži, jež však na štěstí bylo
raněno toliko lehce na uchu. Potom namířil Nikolo-
vits revolver proti sobě, avšak rána selhala. Nikolo-
vits opustil obec a odebral se do Temešváru, kde se
zdržel v několika veřejných místnostech. Policie, jež
zatím byla zpravena o vražedném útoku, vinníka
zatkla. Bylo zjištěno, že Nikolovits jest choromyslný.
Nikolovits
Kokocsanová
Mehale u Tout
Temešvár
3
article
= Proces proti maliři Herkomerovi. Z Lon-
dýna se oznamuje: Ve zdejších elegantních kruzích
způsobuje značnou pozornost afféra slavného malíře
prof. Herkomera, jež vzbuzuje trapnou sensaci iv
Americe. Na jaře 1900 chtěla malířka Alice Robert
sova v královské akademii v Londýně vystaviti po-
dobiznu miss Heleny Vanderbilt-Wackermanovy, ale
obraz odmítnut, poněvadž Herkomer jakožto člen vý
stavního komitétu tvrdil, že malířka tvář příliš ide-
alisovala. Brzy potom seznámil se Herkomer s miss
Wackermanovou a shledal, že to nejkrásnější žena.
jakou kdy viděl. Na maškarním plese, jenž uspořádán
v Guildballu, objevila se miss Wackermanova jakožto
Pallas Athéne a okouzlila Herkomera tou měrou, že
ji žádal, aby ji směl malovat. Miss Wackermanova
svolila a přijala pozvání paní Herkomerové, aby ztrá-
vila několik neděl na její venkovském sídle nedaleko
Hertsu. Zde ji také umělec maloval. Jednoho večera,
když sezení ku portrétu ještě nebylo skončeno, ozná-
mil Herkomer miss Wackermanově, že se dověděl
nepříznivé zprávy o její pověsti, takže jest nucen
vyzvati ji, aby ihned opustila jeho dům. Šlo prý
tu o poměr miss Wackermanovy k jakémus londýn-
skému umělcí, jenž ji také byl maloval, avšak
profesor
Herkomer
Alica Robert
Vanderbilt
Wackermanův
Pallas
Athéne
Herkomerová
Lon
Amerika
Londýn
královský akademie
4
article
Herkomer odepřel udati nějaká jmena. Miss Wacker-
manova učinila ovšem vše, aby pohnala utrhače
své cti k zodpovídání. Malíři Walter Crane, Luce
Fildes, sochaři Pommerov, Frampton, Onslow Forda
mnozí jiní umělci obrátili se písemně k Herkomerovi
a žádali jej, aby veřejným prohlášením odvolal své
tvrzení ve příčině miss Wackermanovy. Avšak do-
pisy jejich zůstaly bez odpovědi. Také biskupu lon-
dýnskému, jenž jest osobním přítelem rodiny Wacker
manovy, odepřel Herkomer osobní rozmluvu. Miss
Wackermanova jest prý odhodlána zahájiti proti
Herkomerovi proces. Ještě jedna podivná podrobnost
zasluhuje zmínky, Herkomer vystavil v Royal Aca-
demy podobiznu, jejíž podoba se slavenou krasavicí
miss Wackermanovou byla tak nápadnou, že nikdo,
jenž ji znal, nemohl pochybovati, že to jej! podo-
se scházejí veškeré kruhy pražské prarirojtvnotla „U černéhokoně,“ =
společnosti, zvláště obchodního světa?
Wacker
Crane
Frampton
Onslow
Wackermanův
Royal Aca
Luka Filde
Pommerov
Ford
5
article
bizna. Avšak bylo nápadno, že ani na obraze ani
v katalogu nebylo udáno jmeno krásné Američanky,
žijící se svou matkou v Londýně. Za to stála v ka-
talogu tajemná slova: »Vida, neviděl jsem ničeho.
neslyše, slyšel jsem — « Toto neobvyklé zamlčení
jmena, jakož i onen nápis považují se za novou
urážku dámy.
= Objevení starého dolu. Z Tucsonu, Ari-
zona, se oznamuje: Proslulý důl Tayapa, který v 17
století za španělské vlády vydal za 80 millionů dol.
zlata a stříbra a jenž pak po krvavém povstání In-
dianů úplně zmizel, byl nyní po dlouhém pátrání
zase objeven. Dle starých španělských map nacházel
se důl onen v severní části Mexika, asi 50 angl. mil
od pobřeží. Již v roce 1859 byla krajina u Čiente-
guita v distriktu Sahuria, stát Sonora, francouzským
badatelem Robertem L'Aumalie označena jakožto
místo, kde nacházel se důl Tayapa, avšak sdělení
tomu nebylo věnováno mnoho pozornosti. Teprve
před nedávnem při bedlivějším pátrání v krajiněu
Čienteguita přišlo se na, stopu starého dolování. Opu-
štěné tavírny a velké přístroje k dolování jsou do-
sud částečně zachovány. Nedaleko nacházejí se troský
starého vězení, zbudovaného z kamenných kvádrů
v němž španělští utlačovatelé mučili Indiány, kteří
vzpírali se proti otrocké práci v dolech. Dle dějin-
ných záznamů byli španělští utlačovatelé konečně do
jednoho povražděni od vzbouřivších se Indianů.
Tayapa
Indián
Londýn
Tucson
Ari
Mexiko
6
article
= Dynamit na kolejích. Ze Scrantonu, Pa.,
se oznamuje: Onehdy večer vybuchla dynamitová
patrona, kterou někdo položil na koleje Scranton
Street Railway v Caponse ave., Pine Brok. Nikdo
nebyl poraněn, avšak okna káry a v sousedních ob-
chodech byla rozbita. Ohlušujícím třeskotem při vý-
buchu dynamitu bylo obyvatelstvo celého okolí ne-
málo poděšeno a trvalo delší dobu, nežli byla kára
zase na koleje postavena. Společnost dráhy ustano
vila odměnu 100 dol. na dopadení ničemy, který dy
namitovou patronu položil na koleje.
Brok
Scranton
Scranton Street Railway
Caponsa
7
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 20. listopadu 1901: Mohr Julius, do
brovolník, 19 roků, 588—I. Siegler Heřman, soukrom-
ník, 46 roků, 1773—II. Vejsadová Josefa, posluho
vačka, 59 roků, 491—II. Konrád Gustav, obchodn
příručí, 22 roky, 832—VII. Hynkova Vlasta, dcera
jircháře, 1 rok, 428—VIII. — V josefovské ne-
mocnici: Matyášová Barbora, ovocnářka, 75 r.—
U milosrdných sester: Hora František, ná
denník, 53 roky.
Josef
Konrád Gustav
Hynkův
Praha
Mohr Julius
Matyášová Barbora
Hora František
12
article
AID A.
AID A.
Opera o čtyřech dějstvích. Složil Giuseppe Verdi.
S textem od Ghislanzoniho, překladem V. J. No-
votného. Dirigent: Moric Anger. Režisér: Rob. Polák.
Po druhém dějství přestávka.
Konec před 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Odpoledne pro lid
Ve středu 27. listopadu.
Michuovie dcerušky.
Večer v předplacení.
Král Harlekýn.
Aida
Verdi
Rob
Polák
Moric Angra
25
article
musilo v něm za krátko vzbuditi žízeň palčivou. Pochopil,
že musí se dostati co nejdříve odtud. Musil »běhati tedy
znovu ulicí« před psy a strážemi, dostihnouti poloostrova
a zde vracející se lod vyčkati. Nebylo valně pravděpo-
dobno, že se mu to zdaří, ale i když by tomu tak bylo,
musil přece především udržeti se na živu, až by ho
loď Bluntova nalezla. Když nastala noc a světlo ohně
vrhalo podivné stíny do kontur nesmírné sluje, kdežto
pod ním v propasti vše zvuky příšernými mručelo a sténalo,
tu zachvátil opuštěného muže děs samoty. Měla státi se
tato podivuhodná sluj, kterouž sám byl objevil, hrobem
jeho? Měl on — sám příšera mezi lidmi, zemříti něja-
kou smrtí příšernou, pohřben v této tajuplné a strašlivé
sluji námořní? Rex pokoušel se zaplašiti děsivé my-
šlenky ty, osnuje plán k dalšímu jednání svému — ale
marně. Nadarmo také pokoušel se utvořiti si jasnou před-
stavu o tom, jak asi mohl by si osvojiti jmeno i jmění zmize-
lého syna bohatého stavitele lodí. Mozek jeho, hrůzou pronik-
nut, postrádal klidu k jasnému přemýšlení. Zatím, an mysliti
hleděl na to, jak by unikl žárlivé lásce ženy, jež ho za-
chránila, do Anglie, kdež objeviti se chtěl jako člověk,
zachráněný z lodi ztroskotané, jako dědic sira Richarda
Devina, za ztracena pokládaný — propadal snům o smrti
a hrůzách všelikých, s jichž postavami beztvárnými musil
zápasiti v ztracených koutech této sluje. Hodil drva do
ohně, aby vzplanutím jeho zaplašil příšery, jež pod ním
i nad ním a kolem kol zdály se vyvstávati. Bál se ohléd-
nouti se za sebe, aby snad beztvářný jakýs zplozenec moře
— jakýs polyp dravý, s daleko sáhajícími rameny a s ústy
sliznatými, vždy otevřenými k požírání — ho v temno-
tách neuchvátil. Obrazotvornost Rexova, stále ještě silně
rozechvěná, viděla v každé skvrně na vlhké skalní stěně
Musil
Bluntův
Rex
Devin
Rexův
Anglie
27
article
Rexovi tmělo se stále víc a víc, když dolů stoupal
před očima a dvakrát hrůzou strnul před propastmi, jež
zely po obou stranách jeho.
Zdálo se mu nyní též, jakoby chodba zpět se za-
táčela a jakoby vedla ho do nitra hory.
Mučen jsa ale hladem a dobře jsa si vědom, žev
několika hodinách, stoupající příliv naplní podzemní chodby
a že mu tak znemožní vrátiti se zpět, slézal trestanec
směle dále.
Rex byl sestoupil asi devadesát stop a neměl při
tom světla jiného než to, jež odráželo se mnohonásobně
od oné galerie. Avšak tu konečně odměnil námahu jeho
paprsek, jenž vnikal z dola do vnitř a jenž dělil ve dvé
massy řas mořských, kteréž splývajíce Rexovi zacláněly
další cestu. Rex nalezal se nyní uprostřed uzké trhliny
skalní, kterouž voda hnána bývala do Dáblova měchu.
V nesmírné výši nad sebou viděl nyní oblouk skalní a za
ním zahledl i kulatý jícen, jímž byl se shroutil dolů, ale
otvoru sluje, jímž pak se zachránil, odtud neviděl.
Pod nohama Rexovýma rozevírala se zde trhlina tak
úzká, že by ji přeskočiti mohl. Tvořila stoku jakous pro
rychlý temný proud, jenž z moře věru na padesát loktů
sem vbíhal pod klenbou asi osm stop vysokou, až odrážel
se pak od rozeklaných skal při úpatí kulatého jícnu
Ztracen pro život.
Rex
Dáblův
Rexův