1
masthead
V Praze, v sebotu dne 23. listopadu.
Praha
3
article
Nz »Národní Listy«
ranní a odpolední
spříl.(„Nančný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
Praha
Literárni Hlidek
4
article
NAl
NAl
na měsíc 2 K 30h
Postou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ke konferenci.
Z Vídně, 23. listopadu. Jest po kon-
ferenci předsedů klubovních, v kterou sklá-
dáno bylo tolik nadějí, ze kterých však žádná
se nesplnila, a jest tak, jako bylo před
konferencí tou. To se přiznává všemi
denními listy, vyjma officiosní, o kterých platí
také zaříkání »chval každý duch Hospodinae
a které musí velebiti vše, co podniká p. dr
Körber, vyjímaje ojedinělé ovšem orgány
německé levice, které zveličují výsledek vče-
rejší porady, aby se zdálo, že zachraňovac
akce, podniknutá pp. Baerenreutherem,
Stürgkhem, Funkem a soudruhy, byla přece
k něčemu.
Co bylo předpovědí, co bylo ohlášek
co bylo očekávání vzhledem na včerejší po-
radu, vždyť dokonce jeden žurnál mluvi
o »historickém okamžiku«! Ve skutečnosti
však řeči, na konferenci té promluvené, roz-
plynuly se v nivec jako tenké proudy, které
se tratí v písku pouště. Jindy, kdy svolána
byla taková konference — připomínáme, že
to bylo ještě na jaře — smluveno kalenda-
rium práce sněmovní na den a na hodinu.
Nic takového včera. Nikdo se nezavázal, že
dodělá se rozpočet ve výboru před Váno-
cemi, nikdo se nezavázal, že dodělá se
v plenu do poloviny února, vůbec nikdo se
k ničemu nezavázal, nejméně Čechové. Kromě
nich také jiné strany sobě vyhradily věcné
rokování o rozpočtu, nedadouce se přiměti
p. Kathreinem k tomu, aby si daly ná-
hubek.
Podáváme zde některé hlasy:
»Arbeiter Zeitung« praví: »Roz
prava předsedů klubů přinesla výsledek,
který mohl býti čekán: Žádný! Pan Körber
nalezá se naproti největšímu problemu ra-
kouského života, naproti národní otá z ce.
Nal
Körber
Baerenreuther
Stürgkh
Funk
Čecho
Kathrein
Vídeň
Jindo
Posta
Vatce
Arbeiter Zeitung
5
article
Podobá se, že mu to nedělá valné radosti.
Opětné jeho žaloby na parlament prozrazují,
že mu úkol, smířiti v únoru Čechy a Němce,
způsobuje hrůzu a trochu méně lamentace
a trochu více rozhodnosti by mu slušelo a
bylo by také více státnickým. Očekává-li
vláda, že Čechové se dají přivésti k děl-
nosti, klame se. Majíli se věci vskutku tak,
jak tvrdil posl. dr. Pacák, že Mladočeši byli
by mu propustili rozpočet také bez zachra-
ňovací akce, pak Němci se svým nabídnutím,
že přistoupí po vyřízení rozpočtu k rozpra-
vám o národních sporech, dopustili se taktické
chyby. Pak zavázal se s Němci beze vší
příčiny k něčemu, co splniti nebude tak
snadné. Neboť »rozprava« se to píše, ale
»koncesse« čtou Čechové.«
»Neues Wiener Journal« klade
otázku: »Jest všechno zachráněno?« a sám
si odpovídá: »Nikoliv, parlament jest ohro-
žen dále. Včerejší konference nepřinesla po
té stránce vyjasnění žádného.«
»Volkszeitung« píše: »Získána
jest toliko lhůta, ale výhled do budoucnosti
jest ponurý jako dosud.«
»Deutsches Volksblatt« píše.
že výsledek včerejší konference stačiti může
sotva jen nárokům nejskromnějším! Včerejší
konferenci hledělo se vstříc s leckteré strany
s nadějemi: Dokonce se někteří domnívali,
že od včerejšího dne začne nová lepší éra
vídeňského parlamentu — ale výsledek roz-
pravy o věci té nevyhovuje nikterak očeká-
vání tomu, neboť díváme-li se věcem na
kloub, poznáme snadno, že politická situace
včerejší poradou předsedů klubovních nedo-
znala změny nižádné.
»Ostdeutsche Rundschau« se
pronáší: »Hory sténaly a zrodila se myska.«
List posmívá se dobrovolné hasičské stráži
na levici, ukazuje k slovům dra. Pacáka,
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3b
Němec
Čecho
doktor
Pacák
Wiener
Hora
Čechy
Praha
Deutsches Volksblatt
Ostdeutsche Rundschau
6
article
LSII
LSII
Předplacent
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
7
article
jichž smysl jest pouze ten: »Věci zůstávají,
jak jimi byly.« Též od nastávajících česko-
německých konferencí nelze se prý ničeho
nadíti, protože nebudou se činiti Čechům
žádné ústupky národní, které by je mohly
upokojiti. O tom ať prý se nikdo neklame.
»Neue Freie“ Presse« konstatuje
v příčině Čechů, že neodpřisáhli obstrukci,
že nevzdali se žádného svého požadavku a
že ani výslovně nepřevzali závazku, nerušiti
jednání o rozpočtu, nýbrž že si pro budouc-
nost zachovali naprostou volnost.
Z Vídně, 23. listopadu. V německé
straně lidové posuzuje se výsledek
včerejší konference takto. Vyřízení rozpočtu
pokládati lze za zajištěné, ale nikoliv rychlé
vyřízení, protože kromě Čechů také jiné
strany při rozpočtu obšírně vyloží své tužby
a žaloby. Až potom však téžkost valně
vzroste, neboť v národně politické konference
které předcházeti budou rakousko-uherskému
vyrovnání, podle včerejší řeči českých vůdců
nevzbuzují valné naděje ve zdar, protože
Čechové nejsou ochotni vzdáti se národních
požadavků svých na prospěch parlamentního
vyřízení velikých úkolů hospodářských. Dlužno
přiznati, že heslo klubu českého »hlavní
bitva bude svedena teprve při vyrovnání«,
stane se skutkem.
Čecho
Neue Frei
Vídeň
Presse
8
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 23. listopadu. (C.-B.) Císař
schválil zařadění vládního rady a ředitele
poštovní pokladny Josefa Lukeše v Praze
do šesté hodnostní třídy státních úřadníků.
Císař propůjčil městskému policejnímu
komisaři v Písku Ludvíku Roškotov
zlatý záslužný kříž.
Z Vídně, 23. listopadu. (C.-B.) Před-
seda ministerstva jako správce ministerstva
vnitra schválil změnu stanov Mostecké
Lukeš
Roškotov
Vídeň
Praha
Písek
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z portefeuillu policejního ministra.
Fouché, genialní intrikán politický a smělý
dobrodruh, nesvědomitý, lstivý, schytralý, jedna
z nejzajímavějších postav, jež ze spodních
vrstev společnosti na povrch vynesla bouřná vlna
Velké Revoluce a jež Císařství povzneslo do
slávy a výše, zanechal spoustu dokumentů,
listin, papírů, korrespondence, z nichž čerpají
moderní historikové a nalezají mnoho nového
k objasnění záhadné postavy Fouchéa i celé
jeho doby.
Baron Lumbroso, důkladný znalec doby
Napoleona I., čerpá z papírů bývalého policej-
ního ministra Napoleonova a uveřejňuje zají-
mavé úryvky v »Le Grande Revue«.
Lumbroso sleduje dle těchto dokumentů,
zanechaných Fouchéem, pohnutý život obskur-
ního revolucionáře, který se brzo dostal do po-
předí mezi hrůzovládci konventu, na to upotře-
bil své nadání diplomatické na posláních do
Italie a Hollandska, později se stal důvěrnikem
Napoleona I., který jej jmenoval ministrem po-
licejním a povýšil jej do stavu vévodského.
načež po pádu Korsikánově přešel Fouché do
služeb Ludvíka XVIII., jejž sledoval do smut-
ného vyhnanství do Prahy. Všude Fouché intri-
koval, klamal, lhal a — sloužil.
Některé episody, vyňaté Lumbrosem z pa
pírů Fouchéových, stojí za malou zmínku. Jsou
to ostré paprsky, vrhané do šerých zmatků
dějů historických.
O tragické smrti vévody Enghiemského.
jenž byl na rozkaz Napoleonův v noci přepaden
ve svém zámku a zastřelen prý při svitu lu-
cerny, zavěšené na jeho tělo, aby vojáci mohli
lépe mířiti (tento hrozný detail neuvádí ani
Lumbroso ani Fouché, ale Viktor Hugo, jenž
snad si jej přibásnil k vůli dramatičnosti effektu),
Fouché
Baron Lumbroso
Napoleonův
Fouchéový
Enghiemský
Hugo
Italia
Hollandsko
Praha
Le Grand revue
Napoleon I
Ludvík XVIII
10
article
zanechal Fouché řadu dokumentů. Tak uvádí
Lumbraso dopis Napoleona, prvního konsula, na
ministra války, obsahující rozkaz k zmocnění
se vévody Enghienského.
Ministr války pak uložil vyřízení tohoto
rozkazu »občanu« Coulaincourtovi, svému po-
bočníkovi, jenž měl též úkol pozatýkati různé
tajné agenty vlády anglické. Dále cituje Lum-
broso rapport důstojníka, který s četou četníko
a dragounů provedl zatčení vévody. Enghien
ského a jeho přátel a sluhů.
Věvoda se bránil vojákům a četníkům,
noci vniknuvším do jeho ložnice. Vyskočil z po-
stele a uchopil se pušky a když byl odzbrojen.
prohlásil, že lituje, že nezastřelil důstojníka, ve-
lícího republikánským vojákům a že nepadlv
boji proti nim.
V jiné kapitole líčí Lumbroso dle Fouché
ových dokumentů attentát, spáchaný pekelným
strojem na Napoleona, který byl přičitán Jako
bínům a byl využitkován k nejkrutější perse
kuci této strany, ačkoliv se zjistilo, že Jakobín
útok nenastrojili.
Fouché líčí Bonaparta při práci, rozohně-
ného pomstychtivostí, nařizujícího pronásledo-
vání nebezpečných lidí, svolávajícího ministerské
rady uprostřed noci. Bonaparte byl mužem nej-
úžasnější energie.
Jeho oba páni kollegové spolukonsulové
neměli s ním na růžích ustláno. V jednu ho-
dinu s půlnoci dal je vyburcovat ze spánkua
zavolal si je do paláce svého a zde neunavný
nikdy ospalý, stále rozvášněný mluvil do nich
dvě hodiny, pobihal po pokoji, láteřil, zuřil, na-
dával — a pak je propustil omráčené a ospalé
a dělal si ovšem, co sám chtěl.
Takové noční scény se opakovaly velmi
často a bývaly velmi hlučné. U zeleného stolu
v pracovně prvního konsula nejednalo se o stát-
ních záležitostech s diplomatickou opatrností
dvořenínskou delikátností. Padala tam hrubá
Lumbraso
Napoleon
Enghienský
Coulaincourt
Fouché
Bonaparte
11
article
slova, Bonaparte dupal nebo bouchal rukou na
stůl, když vše nešlo dle jeho chuti, nadával
poněvadž mu jeho kollegové a ministři neostali
nikdy dlužni odpověď, strhla se často divoká
O prudkém, výbušném temperamentu Na-
poleonově svědčí následující episoda, vypravo-
vaná Fouchéem.
Bylo to v době Napoleonových vyjednávání
s Vatikánem. Se všech stran ozývaly se pro-
testy proti katolickým záměrům Napoleonovým.
Napoleonovi vytýkali, že by zavedení kultu
katolického bylo skutkem slabosti a pokrytectví,
že by on, osvícený panovník, byl podobný dří-
vějším devotním, od kněží závislým králům.
Někteří generálové, staří druhové jeho vá-
lečných výprav, někteří senátoři a učení akade-
mikové vymlouvali mu jeho projekt.
Ale Napoleon byl neochvějný ve svých zá-
měrech a vzdoroval všem.
Volney, starý člen Akademie, hovořil o této
otázce s Napoleonem a do svých argumentů
přimísil několik sarkastických poznámek.
Bonaparte netajil svůj špatný rozmar. Byl
dotčen opovážlivostí učencovou.
Aby učinil konec nepříjemné rozmluvě,
pravil císař:
»Konečně znovuzavedení katolického kultu
je dožadováno většinou obyvatelstva . . . «
Volney odvětil:
»A kdyby většina obyvatelstva přála si,
abyste ustoupil Bourbonům, učinil byste to ?«
Sotva že ctihodný člen Akademie pronesl
smělá slova, již se válel na zemi.
Císař se tak rozzuřil, že jej uchopil upro-
střed těla a mrštil jím o zemi.
Okolostojící osoby skoprněly úžasem.
Volney zranil se a hojně krvácel a nemohl
povstati.
Císař pak zcela klidně zazvonil na sluhy
a velel jim, aby odnesli do vozu pana Volneye,
»jemuž přišlo nanic«.
Bonaparte
Napoleonův
Napoleon
Bourbon
Volney
Vatikán
Volney