3
masthead
19. ledna 1904.
4
masthead
Císlo 19,
Císlo
5
article
censtvo do tábora republikánského, jehož řeč
nici hlásají na schůzích již otevřeně násilné
odklizení monarchie; na některých schů-
zích předčítali dokonce již pro-
hlášení, kterým — po vůli jejich —
král Alfons XIII. má se zříci trůnu.
Vláda sice na prospěch dominikána Nozaledy
užila všech možných policejních prostředkův,
ale tím si nepomůže. Naskytá se vzhledemk
ohlášené letní cestě Alfonse XIII. do cíziny za
těchto převážných poměrů v zemi otázka dvojí:
bude-li moci král ze země vůbec odejíti a
odejde-li, bude-li ještě také — puštěn na-
zpátky. Tak píše i sám »Liberal«: Máme
pocit, že jest něco vážného v proudu.« A orgán
strany liberální doznává taktéž vzrůst republi-
kánské propagandy, anť píše: 10 protestníeh
táborů v Madridě a ostatní (sedmdesát !) tábory
v městech jiných, jež se vesměs velmi ostře
vyslovily proti jmenování Nozaledy, byly dnem
obrovské propagandy pro repu-
bliku. Mluva na táborech byla skutečně
velmi trapná. Tak na jednom z nich zástupee
revoluční skupiny republikánův seňor Galon
žádal lid, aby shromáždil zbraně
a cvičil se v nich, by mohl ve vhod-
ném okamžiku přejíti k boji. Repu-
blikán Hermandez konstatoval, že nynějš
vláda jest reakcionářštější nežli ta, jež vr.
1868 vyvolala revoluci, kterouž byla královna
Isabella ze Španělska vypuzena. Básník de
Tapia učinil výrok ostatně nechutný a nebás-
nický, že jest do té míry klerikálním, že by
z každého mnicha udělal nejraději 2 nebo 3
že by tudíž také P. Nozaledu nejraději — na
kousky rozsekal. Poslanec Pellares označii
jmenování Nozaledy národní hanbou. Sastre
Abanez, oba z Valencie, prohlásili, kdyby Noza-
leda na tom trval, vejíti do Valencie,
že by tak učinil jen přes trosky
a mrtvoly.
Alfons XIII
Repa
Isabella
Tapius
Pellares
Sastre Abanez
Liberal
Madrid
Španělsko
Valencie
Noza
Nozaleda národní hanba
6
article
Universitní professor Moraylo dovozoval, že
dominikáni, k nimž Nozaleda náleží, jsou vinni
ztrátou Filipin; první povstání Filipinců pod
Aquinaldem bylo jen proti mnichům namířeno.
bylo pak obněm a mečem zdoláno a tisíce po
vstalců bylo deportováno a popraveno. Druhé
povstání vypuklo pak, protože Španělsko vlivem
mnichů nedodrželo úmluvu biaquabatskou. Řeč
ník dodal, že Španělové musili ztratiti Filipiny
poněvadž chránili mnichy, utiskovatele Filipineů.
Moraýt
Filipínec
Aquinald
Španěl
Filipíny
Španělsko
7
article
Královna vladařka zdráhala se tehdy mnichyz
Filipin vypuditi a odepřela podepsati dekret do-
tyčný zvolavši: »Ať ztratíme raději osady, jen
když náboženství a duše má budou spaseny.«
Lékař dr. Piy y Arsnaga vyprávěl tuto po-
drobnost: V jednom místě u Manily tresta
mnich jeden děti, které přišly pozdě do kostela,
tím, že očima široce otevřenýma, musily hledět
do sálajícího slunce. Ty, které oči zavřely, dal
strašně holí stlouci. Většina dětí oslepla.« Ve-
likou sensaci vzbudila řeč duchovního Martina
Lazara, jenž prohlásil, že by za náboženství
duši dal, to že ale není totožné s církví. Jako
kněz a zástupce pravého učení Kristova, pro
kliná zemězrádce Nozaledu, kterýž
způsobiv nejprve ztrátu Filipin, potom nieméně
pod novými vládci jich, pod Američany, arci
biskupství manilské ještě po dvě léta podržel
Zástupce svobodných zednářů Montels do-
ložil, že zrada Nozaledova měla by se potre-
stati zastřelením, třeba že Nozaleda prý zasloužil
vlastně — šibenici. Řečník ten končil voláním
»Pryč s mnichy!« Zástupce studentského svazu
Chomorro děl: »Protest svůj musíme uplatniti
i skutky a kdyby se nalezli lidé, kteří by zrádce
jako Nozaledu podporovati chtěli, budou od
meteni s nimi, kdyby i mezi nim
vyskytlo se třeba i jméno Bour-
bona!« (Jméno královského rodu španělského.)
Tak vane opět jednou celým Španělskem duch
revoluční. Projeví-li se i skutky ? Ostatně jedna
z depeší posledních praví, že Nozaleda již pod
dojmem a tlakem nevole všeobecné na arci-
biskupské místo ve Valencii resignoval.
doktor
Pia
Arsnaga
Martino
Kristův
Nozaled
Američan
Filipíny
Španělsko
Valencie
Nozaledov
svaz Chomorro dít
8
article
Anarchistický útok?
Terstský »Piceolo« sděluje z Milána: Po-
ručík Césare Silxeli byl v neděli na nároží di-
vadla Scala napaden neznámým mužem, jenž
volaje: »Sláva anarchii! Sláva sociální revo
luci! Pryč s cizopasníky !« bodl jej šestkráte
dýkou a smrtelně jej zranil. Davy chtěly útoč-
níka lynchovati. Na dýce vyryt byl prý nápi
revolučního rázu. Útočník, jenž jest 20 let stár
odepřel na policii všelikou výpověd.
Nedostatečné místnosti obou če-
ských vysokých škol pražských
zavdaly také klubu národní strany svobodomyslné
podnět ke svolání členské schůze za tím účelem,
by uspíšeno bylo rozhodnutí o nutné nápravě.
Schůze ta konala se včera večer ve velké dvo-
raně Měšťanské besedy za přehojné účasti jak
členstva klubu, tak kruhů interesovaných, ze-
jmena studentstva. Dostaviliť se oba rektoři pp.
dr. Strouhal a dr. Slavík, professoři Hej-
rovský, dr. Čelakovský, dr. Hlava,
Koula a Hrázský, mimořádní professoři
dr. Schrutz, docenti pp. dr. Mladějov-
ský, dr. Haškovec, dr. Veselík a ne-
přehledné množství posluchačstva obou vysokých
skol, již vyplnili převážnou většínu dvorany.
Z poslanců říšských a zemských přítomn
byli: dr. Fořt, Němec, dr. Viškovský,
dr. L. Dvořák, Karbus, prof. Čipera,
dr. Krajník, za obec král. hlav. města Prahy
pp. obec. st. L. Čupr a Maděra, za Ústřední
spolek českých lékařů p. dr. Vlasák a j. v.
César Silxel
Sláva anarchie
Davy
doktor
Strouhal
Slavík
profesor hej
Čelakovský
Koula
Hrázský
Schrutz
Haškovec
Veselík
Fořt
Němec
Viškovský
L Dvořák
Karbus
profesor
Čipera
Krajník
st
L Čupr
Maděra
Vlasák
Milán
Mladějov
Praha
9
article
Srdečný pozdravný telegram zaslal shro-
mážděným starosta král. hlav. města Prahy.
Pohříchu, rozhovor, jehož průběh byl věcný
a důstojný, nevyzněl posléze takým souladem,
jakého bylo by bývalo sobě přáti v zájmu věci,
o niž jednáno bylo a o jejíž oprávněnosti a naleha-
vosti přesvědčeni jsou příslušníci veškerých
stavů českých bez rozdílu. To konstatujeme
prostě, beze všech rekriminací, to zůstavujeme
kruhům, jež k intermezu tomu podaly podnět,
k svědomité úvaze.
Jednání zahájil místopředseda klubu ná-
rodní strany svobodomyslné, p. dr. Krajník, jenž
dotknuv se významu i důležitosti otázky projed-
návané, jež zajisté je záležitostí celého národa
a veškerých jeho stran a o níž nemá býti svedena
půtka se stanoviska náhledů stran či jednotliveů,
žádal shromážděné, by též tak hleděno bylo ke
schůzi svolané a aby při debatě vystřehlo se
všeho, co účel důstojné manifestace by mohlo
poškoditi. Chceme slyšeti — končil řečník —
hlas těch, kteří především jsou povoláni, aby
promluvili v této otázce, totiž professorů a stu-
dentů a podepříti tento hlas souhlasem celé ve-
řejnosti české, pokud jest zde zastoupena a oče-
káváme, že také jiné kruhy veřejnosti české
stejně důrazně podporovati budou snahu, aby
rozřešena byla konečně důstojně otázka opatření
dostatečných a důstojných místností pro oboje
vysoké učení. (Hlučný souhlas a potlesk.)
Po obšírném a věcném referátu p. dra.
doktor
Krajník
Praha
10
article
Nesýho, který akcentoval za hlučné pochvaly
nedůstojnost dosavadního umístění vysokých
škol českých, jak pro význam českého národa,
tak pro jeho poplatnost a duševní vyspělost, ujal
se slova, byv srdečně uvítán, rektor university,
prof. dr. Strouhal. Řečník dovodil, že přehojná
účasť je mu dokladem, že slova, jež pronese, na-
leznou ve všech srdcích srdečného ohlasu. (Vý-
borně!) Nenáležim — praví řečník — k lidem,
kteří rádi sobě stýskají a vše je mi milejší vzbu-
diti u jiného, než soustrast. (Výborně!) Studu-
jícím a poslancům ostatně zbytečno by bylo vy-
kládati obšírně a znova o tom, o čem sami jsou
z vlastního poznání a zkušenosti přesvědčeni.
(Souhlas.) Universita jest organismem, který stále
a stále vzrůstá, potřeby její řídí se stoupajícím
pokrokem a nutno zařízení její stále a stále
zdokonalovati právě v zájmu tohoto pokroku.
Proto ani provisorium, ani definitivum v této pří-
čině vyhověti nemůže. (Hlučný souhlas.)
Podrobiv důkladné kritice nedoslatky, je-
vící se v umístění všech fakult bez rozdílua
naznačiv, kde nejnaléhavější toho času jeví se
býti nutnost nápravy, želi řečník, že u pražské
obce narazila na odpor žádost akademického
senátu za poskytnutí parcelly k novostavbě na
nábřeží v obvodu assanačním. V neshodě tr
rozhodujících instancí: university, města a mini
sterstva o základních podmínkách řečník shle-
dává jednu z hlavních příčin stagnace a proje-
vuje obavy, že za těchto okolnosti ani na přiště
otázka zřízení ústřední budovy nebude pokračo-
vati tempem žádoucím.
Nesý
profesor
doktor
Strouhal
11
article
Vůči slati krakovského »Czasu« konstatuje
řečník, že záležitosť tato nemá význam speci
fieky český, nýbrž vědecký a kulturní a varuje
proto, aby se posuzovala se stanoviska národn
koncesse. (Hlučná, dlouhotrvající pochvala.
Brzkému vyřízení palčivé otázky této přeje řeční
z plna srdce zdaru. (Hřímavý potlesk souhlasu.,
Zevrubným výkladem a přesnými daty odů-
vodnil prof. Hrázský také požadavky, pokuds
týče důstojného umístění a zdokonalení české
techniky, prohlásiv, že čeští technikové nepoklá
dají odstranění křiklavých svízelů místnostníeh
nějakou koncessí, nýbrž přesvědčeni jsou ne-
zvratně, že stát musí zaplatit svoji vlastn
směnku národu českému vydanou. (Bouřlivé
pochvala.)
Následující řečník, rektor techniky prof
Slavik dovodil nezbytnost nápravy dosavadních
poměrů poukazem na stoupající fluktuaci na
technice, na níž přibývá ročně 150 posluchačů
což znamená po každé potřebu 300 čtv. metrů
plochy nové. Také tento řečník stěžuje sobě.
že stanovisko pražské obce zdržuje rychlejš
vývoj věci, dodávaje, že ministerstvo vyučován
projevilo v této příčině dobrou vůli. (Hlučný
souhilas.)
profesor
Hrázský
12
article
Architekt p. Sakař se stanoviska stavitel
ského pojednal obšírně o otázce umístění uni
versity na Starém městě v obvodu assanačním
jakož o dosavadních budovách jak Klementina
tak Karolina, přimlouvaje se za zachování staro
bylých památek. (Pochvala.)
Pan prof. Schrutz břitkým způsobem na-
stínil křiklavé vady, jimiž trpí vyučování na
medicinské české fakultě, přes to, že bezpočtu
kráte podána byla v této věci urgence a me
moranda. Náprava státi se musí a také
za nynějšího opposíčního postavení české
delegace bylo by zcela oprávněno, upozorňuvati
vládu vždy a všude s důrazem důsledně a beze
všeho doprošování na její povinnost. (Bouřlivá
pochvala.)
Posl. prof. dr. Celakovský prohlašuje, že
podpora věci, o niž jde, je u každého vzdě
lance samozřejmou, neřku-li u českého politika
nebo poslance, protože je kulturní záležitosti
českého národa.
Sakař
Klementina
Karolina
profesor
Schrutz
Posl
doktor
Celakovský
13
article
Slovo pravdy, pronesené odborníky na dnešní
schůzi, stačí zajisté k odůvodnění tohoto spra-
vedlivého požadavku a povolaní činitelé jsou
proto povinni si ji všímati opravdově. Pevné
vůli, práci ušlechtilé — volá řečník za hřímavé
pochvaly — rádo nebe dává dojíti cíle
Ob. st. p. Maděra projevuje přesvědčení.
že věc doznala by jiného luštění na pražské
radnici, kdyby dospěla teď na přetřes. Řečník
slibuje jménem svým a svých kollegů, že sdru-
žení svobodomyslných obecních starších poža-
davku vysokých škol poskytne upřímnou pod
poru. (Pochvala.)
Filosof p. Strakatý projevuje sice nespo-
kojenost s opatřeními, která stala se v době
vánočních prázdnin, doufá však, že i částečný
úspěch, jehož dosaženo, bude studentstvu po-
bídkou k výdatnému a cíle vědomému úsilí
o nápravu.
Protože již nikdo k slovu nebyl přihlášen,
udělil předseda p. dr. Krajník slovo referentu
p. dru. Nesýmu k přednesení resoluce. O
prostředního stolu, obsazeného přivrženci sociální
demokracie a směru Masarykova, ozývají se
však hlučné projevy odporu a volání: » »Slovo
Slovo !«
Za šumu a nepokoje přečetl pan dr
Nesý tuto.
Maděra
Krajník
Masarykův
Ob
15
article
„Klub národní strany svobodomyslné, shro-
máždiv se dne 18. ledna 1904, porokoval
o předmětě: „O nutnosti opatření vhodnýcha
důstojných místností pro obě vysoká učení
česká“ a usnesl se po vyslechnutí řečníků na
následujícím prohlášení:
Dosavadní místnosti všech fakult české uni-
versity a místnosti české techniky jsou nedů-
stojny vysokých učení českých, umístění po-
slucháren jednotlivých fakult a vědeckých
ústavů v nedostatečných místnostech různých
soukromých domů jest jak pro vysoké učení.
tak pro český národ ponižující, neekonomické
a zdraví professorů i posluchačů škodlivé.
Není dosud přes opětovné volání postaráno
o místnosti pro českou universitu i pro českou
techniku, ve kterých by bylo nejen dosti místa
pro posluchače, pro universitní vědecké ústavy
a pro universitní knihovnu, místnosti, které by
vyhovovaly také požadavkům zdravotním
účelům vědeckým; pročež vyzýváme c.k
vládu, aby bez odkladu zahájila jednání, která
by v brzké době vedla ke konečnému od-
stranění jí dobře známých závad a k vystavění
dostatečných a důstojných síní učebných pro
vysoké školy české v Praze, neboť i hmotná
i duševní vyspělost a síla českého národa prá-
vem toho vyžaduje, aby vystavěny byly míst-
nosti důstojné a aby posluchačům vysokých
škol poskytnuta byla možnost beze ztráty
zdraví dosíci toho, proč do vysokých škol na-
stupují a aby také professorům nebyla dále
ukládána těžká oběť, kterou dosud přinášeli
při čemž výslovně prohlašujeme, že opatřen
důstojných místností a budov nepokládáme za
národní koncesse.
Praha
16
article
Poslance české žádáme, aby neprodleně
způsobem, který za nejvhodnější uznají, do-
máhali se důrazně opatření budov pro obě če-
ská vysoká učení v Praze dostatečných a dů
stojných.
Sotva že dozněla poslední její věta, opěto
valy u stolu spojené opposice nové projevy od
poru. Přívrženci frakce Masarykovy a sociální
demokraté navzdor vyzvání předsedy, by šetřil
důstojnosti schůze, lomozili a žádali o slovo
jež předseda posléze mluvčímu jejich, filosof
Klimtovi, liberálně udělil.
Filosof Klimt, prohlásiv, že studentstvo po
třebuje nezbytně nejen opatření dostatečných
místností pro přednášky, nýbrž i ke vzděláván
praktickému, jakož opatření dostatečného počtu
učitelských sil, vyzval studenty, by resoluci ne-
přijímalo, nýbrž aby odešlo demonstrativněa
pojednalo o věci na schůzi vlastní. (Opposice
tleská.)
Předseda dr. Krajník, vytknuv vlastně úče
schůze a konstatovav, že pořádána byla pro
členy klubu, kteří s resolucí projevili souhlas.
končí schůzi, což provázela »opposice« lomo-
zem, za něhož se sál ponenáhlu vyprázdňoval
Sami přívrženci pokrokových stran odsuzo
vali jednání této opposice.
Masarykův
Klimt
doktor
Krajník
Sam
Praha
17
title
Volba nového starosty v Žižkově.
Žižkov
18
article
V zasedací síni žižkovské radnice ještě dosu
V zasedací síni žižkovské radnice ještě dosu
nikdy nebylo shromážděno tolik posluchačů, jako vče
ra odpoledne, při schůzi městského zastupitelstva,v
níž byla vykonána volba nového starosty města Žiž
kova. Několik set se jich tam dostavilo, aby zvědělo
výsledek volby. Členů zastupitelstva přišlo do schů
ze 34.
Úřadující náměstek p. Gustav Žák zahájil o 3.
hod. schůzi a před vyřízením jednacího pořadu sdělil,
že následkem resignace Ed. Žďárského uprázdnilo se
jedno místo člena v prvním sboru. Dva náhradníci
měli stejný počet hlasů a sice pp. stav. Lupíšek a
velkostatkář V. Stome. Kdo z obou měl být povolán
do zastupitelstva, mělo se rozhodnouti losem a proto
oba pánové náhradníci byli povoláni do schůze měst-
ské rady. Dostavil se pouze p. Stome a při losování
on byl povolán do zastupitelstva. Pan náměstek nového
člena p. V. Stomea vřele uvítal a žádal jej, aby svědo
mitě a horlivě vykonával povinnosti, s tímto čestným
úřadem spojené.
Pan Stome slíbil tak učinit.
Následovalo vyřízení prvního odstavce jednacího
pořadu: Volba starosty města Žižkova na zbývajíc
ohdobí volební. Náměstek p. Žák pravil, že stole
starostenský uprázdnil se následkem resignace Ed
Žďárského. Resignace jeho byla dne 5. ledna zastu-
pitelstvem přijata a tím právoplatně vyřízena. Žádá
tedy členy, aby k volbě přístoupili. Když městský t-
jemník p. Klán přečetl ustanovení zákona o volb
starosty, podolkl náměstek p. Žák, že volba je úplně
svobodná; každý člen nechť napíše jméno dle své vůle
a bez všech závazků. Skrutátory jmenování pp. m. r.
Žák
V Stome
Stome
Žďárský
Klán
Žižkov
žižkovský radnice
19
article
Kapr a Šmídl, verifikátory pp. Cakl a Mojžíš.
Pan Růžička pravil, že nemíní zasahovati do
práva svobodné volby, poukazuje však k tomu, že je
záhodno volit za starostu muže nestranného, který by
s to byl ovládati nynější rozhárané poměry. Dopo-
ručuje pro volbu náměstka p. Gustava Žáka. — Ná-
městek p. Gustav Žák upozorňuje, že volba je svo-
bodná, každý nechť volí die svého přesvědčení.
Po odevzdání hlasovacích lístkův a skrutiniu ozná-
mil. m. r. pan Šmídl, že odevzdáno bylo 34 lístků,
z nichž 31 znělo na jméno G. Žák, 1 na jméno Barou-
bek a 2 lístky byly prázdně. Je tudíž starostou
města Žižkova zvolen p. Guslav Žák.
(Hlučný souhlas u členů zastupitelstva i v auditoriu.)
Starosta p. Žák po této volbě pravil: Netoužil
jsem po žádném vyznamenání a tím méně toužil jsem
po tom, abych se stal starostou města Žižkova. Do
poslední chvíle jsem se také vzpíral, důležitý tento
úřad převziti. Vzhledem však k výsledku volby, který
je vlastní vůli vaší a stal se bez mého vlivu a přiči-
nění, nemohu jinak učinit, než volbu přijati.
Šmídl
Cakl
Mojžíš
Růžička
Gustav
Žák
Bara
Žižkov
svobodný volba
20
article
(Hlučné volání „Na zdar!“) Žádám vás, abyste mne
v tomto úřadě podporovali, při čemž prohlašují, že
v tom případě, když se Žizkov nepřipojí ku Praze v
zbývajícím období volebním, že pro příště nepříjmu
více žádné kandidatury. Do té doby chci působiti, aby
veškeré vrstvy obyvatelstva v tomto sboru byly za-
stoupeny a myslím, že mně k tomu pomocné ruky
podáte. Tím ukážeme, že rádi uvidíme, když nové síly
dostanou se do zastupitelstva. (Souhlas)
Dále sděluje starosta p. Žák, že okresní hejtman
poslal přípis, v němž vzal na vědomí oznámenou
volbu starosty města, že však nemůže se dostaviti do
schůze a přijati od starosty slib, poněvadž byl na
jiné místo v úřadní povinnosti povolán. Slib přijme
co nejdříve. Slarosta končí sdělení prohlášením, že
úřad jemu svěřený bude zastávati poclivě, svědomitě
a nestranně. (Hlučný souhlas.
Na to oznámil starosta, že na místo prvního rady
či náměstka starosty postupem byl povolán druhý
radní p. Fr. Bursík. (Hlučné „Výborně!“ v posluchač-
stvu.) Par Bursík prohlásil, že v Žižkově nedá se jinak
vládnouti, než ve smyslu spravedlnosti. Po dvaceti-
letém působení svém v obci a její representaci ví, že
je to úřad obuížný, který nastupuje, ale proto přece
slibuje, že bude jej zastávali dle svých nejlepších sil
a vědomostí. (Hlučný souhlas v posluchačstvu.)
V dalším vyřízení jednacího pořadu usneseno, aby
p. Em. Pippich, městský konceptní adjunkt, byl od
1. dubna t. r. dán do výslužby s pensí 2520 K.
Žizkov
Bursík
em
Pippich
Praha
Žižkov
21
article
M. r. pan Baroubek referoval o povolení pří-
spěvku 5000 K na opatření práce pro nezaměstnané
dělnictvo. Starosta p. Žák uvedi, že obec stará se
ze všech sil o opatření práce pro nezaměstnané děl-
nictvo. Včera bylo přijato 110 dělníků ku pracím,
které nemusí být provedeny a které se provádějí jen
k ulevení bídy a 70 dělníků dostalo známky na oběd.
Povolení žádaného příspěvku bylo jednomyslně schvá-
Dále schválena úmluva s p. M. Zadákem o úhrne
čném obnosu 1200 K za zdravotní prohlídku jatek pro
vepřový dobytek
Následovala volba do správní a dozorčí rady v -
dárny král. hlav. města Prahy a obcí sousedních. Re-
ferent nám. p. Bursík navrhoval k volbě pp. G. Žáka.
R. Baroubka, K. Šmídla a K. Gausea. (Hlučný lomoz
posluchačstvu. Hlasy: Gausea nechceme! Pryč
s níml)
Starosta p. Žák žádá posluchačstvo, aby se zdrže-
lo všelikých projevů a zachovalo klid.
Kdosi řeční z auditoria: Račte prominout, ale
to budu křičet, poněvadž Gausea nechceme! Hlasy
Se všemi souhlasime, jen ne s Gausem. (Hlučný sou-
hlas.)
Při hlasování Byli první tři navrhovaní pánov
jednohlasně zvoleni, při hlasování o p. Gausovi zdvihlo
se jen pět rukou. (Bouřlivé projevy v posluchačstvu
Ma málo hlasů, volle jiného! Hlas: Mně se zdá, že je
městská rada v posluchačstvu! Trvalý nepokoj.) —
K návrhu p. Růžičky byl na místě p. Gausea kandi-
dován p. Jelínek, jenž byl také zvolen. (Hlučný souhlas
a „Výborně!“ v posluchačsívu. Pan Ganse pravil:
leno.
Hezky jste to připravilil
Baroubek
Žák
Bursík
R Baroubek
K Šmídl
K Gauseus
Gause
Růžička
Jelínek
Gans
Praha
Re
Ma
22
article
Po vyřízení záležitostí, práva domovského se tý-
kajících, schválen byl návrh na rozdělení farností žiž-
kovských. Hranice tvoří ulice Želivského, Chlumova
Šutného a Lipanská.
Tím jednací pořad byl vyřízen a poněvadž k vol-
ným návrhům nikdo se nepřihlásil, starosta p. Žák
schůzi ukončil. (Posluchačstvo hlučně volá „Na zdar!“
V radní síni došlo pak k trapné scéně, která je
předzvěstí, že klid na žižkovské radnici ještě dlouho
nezavládne. Pan Gause vytýkal p. Šmídlovi, že způ-
sobil nezvolení jeho do správní rady vodárny a slibo-
val: „Pamatujte si to, dnes mně, zejtra tobě! Takovou
ostudu jste mně nemusili dělat. To je vděk za to, co
všecko jsem vám udělal dobrého!“ A dále volal: „Pan
Bursík může být ujištěn, že bude mít těžké úřado-
vání!“ Mezitím dostavivší se starosta p. Žák hlučné
scéně, při které mnohé výčitky byly prosloveny, učiníl
konec. Před radnicí očekávalo p. Gausea mnoho socia-
listů a když se objevil, uspořádali mu kočičinu.
Lipanská
Žák
Gause
Šmídl
Bursík
Želivský
Chlumův
23
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— V jubilejní náladě napsal včera týden-
ník německého domu vzletný článek, nám o naší
neústupnosti, o naší politické zatvrzelosti a vro-
zené nezpůsobilosti k logickému politickému my
šlení věnovaný. Samé nové myšlénky. Jak prý
by mohl stát tento vzkvétati, jak se rozprostra-
ňovati, jak síliti a mohutněti, kdyby nebyl
našich fantastických snů státoprávních ! A př
všem tom prý je naše počínání sebevražedné.
24
article
Němci nemusejí prý si lámati hlavu, co se z nich
stane, kdyby Rakouska nebylo, ale co Čechové
A na místě, aby pečovali o sesílení tohoto státu
a jeho existenci zabezpečovali, naplňuje je státní
myšlénka rakouská odporem. V úplném přece-
ňování vlastních sil seslabují prý neustále význam
a věhlas Rakouska v cizině a překážejí jeho vý-
voji uvnitř. Přirozeno bylo by, kdyby se Čechové
snažili domoci se vedení v tomto státě, zatím
ale vidí v moci státní, která jest jedinou jejich
ochranou v budoucnosti, živel nepřátelský. A
při tom dopouštějí se ještě syllogysmu tím, že
pokládají všechno to, co pochází a vychází
z Čech, všechen ten proud síly kulturní a ho-
spodářské za svůj, zapomínajíce na to, že Němci,
ač počtem v menšině, přece jen nad ně vyni-
kají. Čechové zapomínají na stát, obcházejí stát,
oddávajíce se horečkám, které jim kouzlí z pán
státoprávní jejich fantasie. Čechové nechtějí pra-
covat, jejich živel je revoluce. Chtějí rozbie
parlament, chtějí rozbit stát a na troskách jeho
zbudovati nový život . . . Tak týdenníček ka-
sina ve článku, o němž nepopíráme, že je velmi
obratné psán a slušně psán, docela v jiném
tonu, než nač zvykli jsme v denní německé
literatuře. Však »Montagsblatt« zapomíná na
to, že právě tím se liší názor náš od názoru
německých theoretiků, že jim je sťát sám úče-
lem, kdežto nám pouhým prostředkem k cíli,
totiž ku přivodění občanského štěstí a blaha.
Němec
Čecho
Rakousko
Čechy
25
article
Naše negace nelýče se státu vůbec, nýbrž státu
určitého a způsobu, jakým své poslání
koná. My cítíme se v tomto státě a při způ-
sobě, jakým je spravován, národně nešťast-
nými a proto náš odpor proti němu. Že
v centralismu a uniformité státní nevězí vlastní
síla, toho dokladem je federalistické Ně-
mecko, kde by se centralismus mnohem spíše
doporučoval, již pro elhnickou totožnost téměr
všeho obyvatelstva a společnou též historii
Anebo nejsou Spojené státy státem velkým?
Centralism rakouský pak velké většině ná-
rodů zdejších vnucuje, o čem jsou přesvědčeni,
že by to bylo hrobem v dalším jejich vývoji.
A nám štěstí národů jest tím
hlavním a ne moc státu. Však ku po-
divu, že nám vyčítá »Montagsblatt«, co dnes
je heslem téměř všech německých stran. Jakje
tomu dávno, co posl. Prade v Liberci prohlásil
za »stěžejnou« pravdu, že strana německo ná-
rodní nechce a nebude o stát nijak již se sta
rati. Ten že je ji Hekubou, ona že všechny city
své věnovati chce národu svému ! Ejhle, program
německé strany budoucnosti a té doby strany
největší. A stojí snad antisemité na jiné zásadě?
A Všeněmci? Jen staří liberálové se jí přidr-
žují, a proč? Však se klamati nedáme. Poně-
vadž věři pořáde ještě v renaissanci politiky.
kdy, jako druhdy, byly pojmy německý a ra-
kouský totožnými.
Hekuba
spojený stát
Liberec
26
article
— Jaroslav »druhý«. Tuším, že byl to
Fr. Věnceslav Jeřábek, jenž napsal báseň »Bu-
doueímu geniu«. A genia toho má velebiti tato
píseň. Koupil si udřenou kramářskou kobylu
pak starý odložený mundur divadelního rytířea
sebrav svého Sancho Pansu pana JUC. Morávka,
pustil se do českého kraje, aby tam dobyl man-
dátu. A poněvadž nejenom my, nýbrž všicci,
které pán bůh v této vlasti při dobrém rozumu
zachovati ráčil, proti této kandidatuře se obrátili.
rozhněval se na všechny hrdina Šternberk Vojtěch
Václav a po způsobu pařížských gaminů vrhá
se na všechny, častuje je v levo i v pravo bez
rozdílu nejsprostšími nadávkami, jakoby šlo
o zvláštní důkaz, že tak urozený pán a třeba
sídlil na Častolovicích, dovede být sprostým a při
tom zlým a ničemným. V nekonečném » manifestu«,
jenž nevešel se ani na celou stranu páně hrdinova
choceňského orgánu, opakuje sprosté nájezdy
na české politiky, na české vůdce a poslance,
na veškeru českou žurnalisfiku, ovšem že na
Jaroslav
Jeřábek
Sancho Pansa
Morávek
Vojtěch Václav
Šternberk
Častolovice
27
article
»Národní Listy« v řadě první. A aby dokázal,
že všechny pomluvy a nízké nájezdy, jimiž byl
kdy koho obmyslil, jsou odůvodněny, uvádí
»faktum«, že prý dosud z napadených nikdo
na něj nepodal žalobu pro urážku na cti. Od-
povídáme za sebe, ne za jiné, ale tolik necht
si pamatuje pan hrabě ze Šternberka, že bychom
nesměli dělat nie lepšího, užitečnějšího a mou-
dřejšího, kdybychom každého darebáka, jenž se
o nás otře, žalovati chtěli. To nechť řekne
důvěrnému a sobě rovnému »svědku«, jenž od-
přísáhnouti chce, že list náš i za peníze nedá
se pohnouti k reklamě podniků národních, kdežto
prý pro německé židy máme stále celé strany
připraveny. Panu hraběti ze Šternberka zůstan
list náš ovšem stále uzavřen, neboť pánům
takovým nejde o nic jiného, než pod po-
hodlnou vlajkou vlastenectví vpašovati do
veřejnosti svůj osobní zájem a z něho pak
těžiti na úkor dobré věci, kdežto inseráty své
nedělí na kategorie dle vyznání, nýbrž jen dle
toho, jsou li slušné nebo neslušně. — O tako-
vých věcech nemá ovšem statečný rytíř burský
a potomek vítěze nad Tatary, jenom že velmi
smutné postavy, ani ponětí, tak jako neví, že
pan Münz ve Vídni není panem Penížkem, že
pan Münz je starým dopisovatelem »Prager
Tagblattus a pan Penížek korrespondentem na-
ším. Že to tedy není jedna osoba, která své
jméno z jednoho jazyka překládá do druhého,
aneb své jméno zkomoli jednou hned ve
Tatar
Münz
Penížek
Prager Tagblattus
Šternberk
Vídeň
28
article
Sternberg, podruhé ve Šternberk. Že spasitel
českého lidu, toho svého lidu, o jehož stra-
stech a útrapách burský dobrodruh před tím
pranic nevěděl, neumí česky, to doznal bez
mučení, ale není prý tím vinen on, nýbrž jeho
rodičové, rovněž doklad, jak v té naší
staré domácí šlechtě pěstován byl český
duch a jak na tuto šlechtu, jež svůj
mateřský jazyk tak láme, že až ucho brní, možno
zejmena v ohledu národním spoléhati. Kdo jako
Čech sám se česky nenaučil, stane se špatným
asi obhájcem tohoto jazyka tam, kde se mu
křivda děje. Pan hr. Šternberk konečně je tak
smělým, chlubiti se tím, že v »Jockey klubu«
peníze prohrál, ale nikomu ničeho že neukradl,
»a to prý o sobě nemohou říci ti,
kteří prý do novin lživé články
píšou. U pana hraběte je totiž ten, kdo z
cizí peníze píše nepravdy — zlodějem. Filosot
takového rázu jako pan hr. Šternberk Vojtěch
Václav může si dělat definice jaké chce, třeba
ještě smělejší, ale měl by býti při tom drobet
opatrnější. Čím by musil býti dnes již pan hrabě
Vojtěch Václav
Sternberg
Šternberk
Čechy
29
article
Šternberk, kdyby nepravda v novinářském článku
byla prohlášena za krádež! A kam by za ne-
dlouho dospěl v kategoriích trestních skutků,
kdyby jako novinář jen čtrnáct dnů tak pokra-
čoval ještě v tom, co činí dnes. Ale panu hra-
běti stůjž zde jednou pro vždy: Český lid
čeští voličové, kteří vědí, co znamená pro národ
pracovat, nedají se lapiti lecjakýms gigrletem,
třeba se sebe starším historickým jménem, jež do
nedávna o svém původu ničeho nevědělo, jež
k cizímu a nám nepřátelskému národu se hlásilo
a které nad snahami našimi zvyklé bylo ohrnovati
nos a jež jedině proto najednou zde zaklepalo,
aby u nás nalezlo pomoci a prostředků, by si
mohlo schladit žáhu na těch, kteří z té či oné
příčiny — po tom nechceme pátrat — dali mu
výhost. Tak hluboko jsme ještě neklesli, aby
nám byl z nouze každý Vojtěch Václav hrabě
Šternberk dobrý a abychom my mu pomáhali
pustit se do těch, u niehž špatně byl pochodi
a jimž nyní vypověděl vojnu. Nechť si jen pan
hrabě Šternberk to, co má s kamarillou, vyřídí
s ni sám a bez národa českého, který má dost
na těch ostatních, již se mu do cesty staví.
Pan hrabě Šternberk, chce-li ale pro národ pra-
covat, nechť postaví se v řady ostatních com-
battantů a ať skutkem prokáže, co je a co do-
vede. Takové mladé pány, kteří dřív, než pro
národ rukou hnuli, všem poctivým pracovníkům
na poli národním vynadali, za to ale již dnessi
objednávají ve směšné nadutosti na králové-
hradeckém poli pomníky, lid náš již proto z
své zástupce nezvolí, poněvadž by tím doku-
mentoval jen svou politickou nezralost a na-
ivnost a vůbec nezpůsobilost spolurozhodovati
o osudech svých. Proto jsme přesvědčení o tom,
že pan hrabě Šternberk v okresu jaroměřském
smutně pochodí.
Vojtěch Václav
Šternberk
30
article
— Strašné pronásledování německých kněži
a katolíků, kteréž je nutí co nejrozhodněji a za
pomoci německého kasina v Praze, jak známo,
orthodoxně katolického, domáhati se zvláštní ně-
mecké diécese, bylo zevrubně projednáno na po-
věstné schůzi německého kněžstva. Němečti
pampáteři mají in merito pouze jednu žalobu,
která však vyváží všechny lapálie: pošumav-
ská obec Černá v planenském okrese, prý ryze
německá, byla zanešena v církevním kalendáři
jako smíšená (slyšte!), což způsobilo obrovské
rozčílení mezi sluhy Páně a stoupenci Frindo-
vými, a plamenný protesí s energickou žádostí
za nápravu. Jak se německo-katolickému „P.
Tagblattu“ z Plané sděluje, bylo této žádosti vy-
hověno v církevním kalednáři právě vyšlém,
kdež prý podle pravdy Černá označena jakožto
obec německá. Podle pravdy i úřadní místopis
místodržitelský vykazuje v Černé slušný počet
Čechů. Za to prý zůstaly i v novém kalendáři
chyby; dvě obce a sice Polná a Nová Bystřice
uvádějí se jedna jako česká a druhá jako smí-
šená. Tento nářek jest nepochopitelný, nebot
kdyby se stalo, a také tyto dvě „chyby“ měly
býti v příštím vydání církevního kalednáře od-
činěny, budou němečtí kněží v jižních Čechách
připraveni o všechny důvody, jimiž podpíraji
svou žádost za povýšení vyššíbrodského opatství
na německé biskupství. Víc jich nebylo na známé
manifestační schůzi jihočeského německého
kněžstva uvedeno. Že i v Polné (u Plané) i v N.
Černá
Čecho
Praha
Planá
Polná
Nová Bystřice
Čechy
31
article
Bystřici žije hojně Čechů, netřeba připomínati.
— Taschkářství na Budějovicku se vzmáhá.
Mezi obce na Budějovicku, jichž německý nátěr
valem oprýskává, náleží také Vráty, jeviště nej-
surovějšího násilí protičeského, jímž má být
zmařen nárok tamních Čechů na českou školu.
Obec tato, aby si pojistila německý ráz na
věčné časy podle budějovického vzoru, najme-
novala si »čestných občanů«, jimiž v první řadě
jsou sám purkmistr Taschek, okr. starosta dr.
Miegl, řed. Richter, posl. Vollgruber a jiní vý-
tečníci. V jednom s posledních čísel Schöne-
rerových »Unverfälschte D. Worte« uveřejňuje
se následující zrnko jako odkoukaně z německé
historie na Budějovicku: »Jakou cenu má právo
čestného občanství, kteréž propůjčuje se lumpům,
kteří otřeli se loktem o káznici?« Podepsán
jest »Freimund«, kterýmžto pseudonymem kryje
se posl. Iro. Nepochází tento jednoduchý afo-
rismus z jeho letošních dojmů sněmovních, zo-
střených posledními událostmi v Budějovicích
— Úmrti. Známého a sympalického francouz-
ského architekta a spisovatele Charlesa Norman da
stihla krutá rána úmrtím jeho matky paní Alfred
Normandové, rozené Františky Reinganumové, choti
Alfreda Normanda, člena Akademie, důstojníka čestné
legie. Pana Normanda, jenž patří k nejhorlivějším
pěstitelům styků česko-francouzských, došlo hojně
soustrastných projevů z Prahy. — Pan Ferdinand
Čelikovský, technický úřadník a poručík 3. pluku
vozatajstva v záloze, syn vrchního účetního cukro-
varu a velkostatku ve Vysočanech, zemřel klídně po
dlouhé a těžké nemoci dne 12. ledna t. r. o 1/210.
hod. več. v Mori, při návratu z Arca do své milé
vlasti, v mladistvém věku 24 let, ochrnutím srdce.
Čecho
Taschek
doktor
Miegl
Richter
Schön
Norman
Normandová
Reinganumová
Normanda
Čelikovský
Bystřice
Budějovicko
Budějovice
Úmrt
Praha
Vysočany
Mori
Arco
32
article
Tělesné pozůstatky zesnulého byly dne 14. ledna t. r.
v klášterní kapli v Mori vykropeny a do Prahy, do
ústřední kaple hřbitovů olšanských převezeny, kdež
budou dnes 19. ledna o 10. hod. dopol. po zádušních
bohoslužbách pochovány. — V Praze zemřela v so-
botu slečna Milča ze Skramliků ve stáří 19 roků.
Télesná schránka zesnulé bude dnes 19. ledna o 3
hod. odpol. z ústřední kaple na hřbitově olšanském
pohřbena.
= První český doktoř zvěrolékařství. Phil. cana
Josel Taufer, c. k. okresní zvěrolékař ve Valašském
Meziříčí, vydavatel a redaktor jédiného u nás časo-
pisu svého druhu „Chov hospodářských zvířal“, byl
na základě disertace z oboru bakterioiogie a ústní
zkoušky dne 15. t. m. zvěrolékařskou fakultou bern
ské university promovován na doktora zvěrolékařstn.
(medicinae veterinariae),
Milča
Phil
Josel Taufer
Mori
Praha
Olšanský
valašský Meziříčí