1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 2I. ledna 1908.
Praha
6
article
Na ranní a odpol. list,
předpi lácí se
v Prazů v adulnisirae
n čtot leta . . . . 6 K —
s droji denářkou
no
sle,. . . . . . 7 K 50
Ba čtnt lata .
ni náste . . . . . . 2 K 30 h
P'oštoní
ne. . . . . . R s0
na čtort leta . . . .
s dvojí zisllkou
etvt vta . . . . 1I K eo
7
article
Prohlédněme mlhou sebeklamů.
Prohlédněme mlhou sebeklamů.
»Chladne zájem o zemský sněm králov-
slví českého a tudíž i o volby do významné
této korporace. Národ státoprávní ztrác
smysl pro veliký význam nejpovolanějšího
pro nás parlamentu« . .. Tak žaluje pražský
denník českých klerikálův, kteří chystají se
letos »poprvé ve větším rozměru do
zemských voleb«, poněvadž se jim
vloni v květnu o všeobecných volbách
říšských poštěstilo takové terno secco. —
Nevíme, na čem zakládá se teskný tento
názor konsistoriálního orgánu strany, jdoucí
do volebního boje přece s měšcem tak štědře
naplněným — ale vídeňský šlechticko kleri-
kální »Vaterland« přináší náhodou sou
časně velice naříkavý článek nad panu-
jtcí prý vnitřní nesvorností a
rozladěností v táboře česke
klerikální strany, které prý schází
geniální vůdce na způsob německého Windt-
horsta neb vídeňského Luegra. S bídou jen
ullumil prý na tříkrálovém důvěrném sjezdu
české klerikální strany v Praze předseda
P. Horský zjevné propuknutí nesváru
rozbroje.
Praha
8
article
Možno, že odtud pochází to zasmu
šilé rozpoznání orgánu páně Horského
o chabnoucím zájmu lidu pro sněmovní volby
zemské, které již za měsíc nadejdou, avšak
nám zdá se, že není se ani tak co báti
apathie jako spíše — přítmí a zmatku,
panujícího dosud pohříchu u nás, v němž
vadne a zakrsává druhdy tak zdra vý
český duch voličstva našeho. V tom
přítmí a zmatku dály se loňské květnové
volby do parlamentu cislajtánského a jest
nebezpečí, že udají se i volby do sněmu
českého. »Vlast!« bylo kdysi heslem
každého věrného syna českého národa
»Karieral« zní to dnes. Pro víden-
skou vládu, nám velice nepříznivou
dovedly se české šiky sraziti,
pro český sněm toho nedo
vedou« . . . vytýká vzdálený pozorovatel
v brněnských »Lidových Novinách«. »Tot
také jeden z omamujících květů »positivní
politiky«. Odloučili jsme se od strmé sice
obtížné, avšak přece jen vymezené dráhy.
vedoucí k cíli české svobody a samostatnosti
a dali jsme se na bludné cesty, kdež poli-
tika zapadá do škaredých močálů. Ve Vídni
spojenství pro vládu a v Čechách boj prot
sobě — tuť spolehlivým měřítkem pro hioubku
do níž zapadlo české vlastenectví.«
Vídeň
Čechy
9
article
Tak to zní ze strany jedné; z druhé
strany, na př. ze schůze dra Kramáře v Kla-
tovech, se však odpovídá: »Postup velké o
většiny české delegace (t. j. 67 českých po-
slanců ze 107), směřující ku vy u žit
účasti naší ve vláde pro sesílení poli
tické potence našeho národa a jeho vli vu
na další utváření poměrů politi-
ckých ve smyslu spravedlnosti ke
všem národům, — je po našem pře-
svědčení netoliko úplně shodný s programem
strany a s velikými politickými ideály jejich
předních mužů, ale jest i jediné s to.
přiblížiti nás k realisování nejvyššího cíle
české politiky, naší samostatnosti.« »A proto
žadné kacířské odporování tomu jedině spasi
telnému nynějšímu směru české oportunní
politiky !...«
Když ale na té staré »kacířské půdě-
české jsou přece zase jen dobři, myslící
upřímní tvrdohlavci češti, kteří pochybuj
Kl
10
article
ba naprosto nedovedou uvěřit, že by
ta skrovná účasť dvou českých mini-
strů ve vládě tak velikou pře-
vahou z německých centralistů
a vyslovených protivníků našich
snah a tužeb složené, v době dozírné
mohla dokázati div a zázrak, abychom do-
sáhli my Čechové takového vlivu
a takové moci na činitele rozh -
dující ve Vídni, v Praze, Brně
i Opavě, by se celý duch posa-
vadní německo-centralistické
politiky rakouské vůči změnil do
základův, ba přímo na ruby obrátil »ve
smyslu spravedlivosti ke všem slovanským
národům. Spíše se ti »čeští kacíři« mimo
Klatovy, Smíchov a Karlín strachují, aby-
chom opět v české své důvěřivosti nedali se
oblouditi jalovými sliby a lichými nadějemi
v budoucno, jako druhdy od r. 1879 do
r. 1890 politikové a státníci staročeští a
feudální, kteří také podobně s »vlajícími
prapory« »českých nadějí« sedli na lep vládě
Taaffově, a po 11 let jí obětovně ve většině
vládní pravice sloužili a vše, čeho žádala
povolovali, až posléze procitli na holém ka
mení zklamání neslýchaného. —
Vestigia terrent! Když byli staročešt
politikové a státníci v tehdejší vládní většině
povolili »milému a nám přátelskému « hrabět
Taaffovi miliony a miliony nových dan
nepřímých, branný zákon i rakousko-uherské
nám nepříznivě vyrovnání, když byli spolkli
Čecho
Taaffův
Taaff
Vídeň
Praha
Brno
Opava
Klatovy
Smíchov
Karlín
11
article
Gautschovy školské ordonance a ještě mu
za to učinili vděk, když odstavili všechen
zápas nejen za státní právo, ale i za auto-
nomii zemskou: odsloužil a odměnil se
jim hr. Taaffe tím, že uzavřel svůj sm in
s německou oposicí Plenerovo
a donutil staročesko-feudální šlechtice pod
caudinské jho toho vídeňského vyrovnání,
kterým protržena netoliko zásada rovnopráv-
nosti naší národní, ale i zasada jednoty
země české! To byl rakouský vděk za
veškeré oběti straně staročeské a šlechtické,
která dělala již tehda právě tutéž politi ku
přisluhování vládě za pouhou
naději, že dojde naše ctnost uznání a že
sesilí náš vliv na vládu tak, aby další utvá
ření poměrů rakouských obrátilo se ve pro
spěeh našeho práva, našeho sesílení a zmo
butnění. A zatím obrátilo se — v naši
patrnou škodu, prohru a záhubu. Když
v těžké nouzi dr. Rieger posléze svou inter-
pelací chtěl na vlade za nesmírnou tu obět
vídeňských punktací domoci se v odměnu aspoň
vnitřní řeči úřadní, odpověděl mu hr. Taaffe
posupným odkazáním na Kaserera. —
Nuže, smíme po takovýchto zku
šenostech znovu jen tak bez
záruk a bez skutků nepochybných
bláhově důvěřovati a doufati ve spravedlivé
a příznivé nám úmysly vlády Beckovy?
Vypadají dosavadní politicke
činy této vlády za celou dob
jejího trvání podle toho?
Agrárnický ministr krajan pan Práše
utěšoval nás sice nedávno, že prý on je tím
nejlepším barometrem, dle něhož můžeme
rozpoznati, je-li nám vláda Beckova
přízniva čili nic. Neboť jakmile prý
by on zpozoroval, že nám nepřeje spravedl
nosti a práva, hned prý by svázal svůj
tlumok a šel do Řívna. — Za Chebsko
Sluknov a Jáchymov prý ovšem vláda ne
může
Gautschův
Taaff
Plenerův
doktor
Rieger
Beckův
Řívna
Beckov
Chebsko
Jáchymov
12
title
Ale my v Čechách hledíme na jiný
Čechy
13
article
barometr. My tu znamenáme, kterak
od časůva Auerspergových nebyli Němci
zdejší nikdy tak na koni jako dnes, my
z celého jejich postupuc známenáme jak oni
jsou spoluvládnoucími a plat-
nými činiteli, ale ne my, jak oni
důvěřují ve vládu Beckovu stejně
jako ve vládu Körbrovu: a t
nám stačí. Rozum dětský dovede pocho-
piti, že by Němci nikdy nechovali se ko
vládě Beckově tak přátelsky a shovívavě
jako se chovají, kdyby měli jen nej
menší obavy před nějakým naším
vlivem na její směr, kdyby cho
vali jen nejmenší pochybnos
o její pevněm německo-centrali
stickém kursu. To je náš politický
barometr a doufáme, že ukazůje nej
správněji.
A proto varujeme a neustaneme přes
vše zakřikování varovat před možným novým
zklamáním, které můze nás a naši věc znovu
postihnouti, půjdeme-li opět všickni lehko
vážně tou bývalou staročeskou blud
nou dráhou, holé důvěřivosti ve
krásná slova a nezávazné sli b
vídeňských vlád, zavírajlíce oč
před skutky jejich a věříce v to, čeho
si přejeme.
Auerspergův
Němec
Beckův
Beckov
14
article
Podobá se, že samého dra. Kramáře za-
mrazí chvílemi předtueha možného strašného
zklamání. .. Nejednou již obrazoval se, že
není náčelníkem strany nejsilnější v národě
že nemíní positivní politikou upsat se vládě
bezpodmínečně ve služby, ba nejednou na
značil, že byl by hotov jiti i do oposice, jak
mile bychom do ní šli všichni.
Opětoval to i nejnověji v Klatovech.
řka: »Buď do vlady nebo do o po-
sice, ale jen vždy společně!« —
Dlouhotrvající potlesk sprovázel prý tote
heslo jeho. Leč my žaspeme, jak může stát
ník tak důmyslný podobné nepromyšlené
fráse pronésti. Buď je ta vláda celým svým
směrem nám příznivá, pak ji v zájmu ná
roda svého podporuji a hájím bez zřetele
jsem-li sám, nebo jdou-li za mnou všickni
Aneb je to vláda věci národa měho nepří
znivá a pak ji z celého přesvědčení potírám
bez ohledu ať sám neb ve společnosti ostat
Ale žádat, abychom bez ohledu na
pravou podstatu, na ducha a
směr vlády, buď všickni jí slouzili.
nebo všickni ji oponovali, v tom je tak malo
smyslu a rozumu zdravého, jako když as
před třiceti lety jistý staročeský politi
napsal: »A třeba by cesta naše byla bludná.
jen když po ní jdeme všickní!«
ních.
Kramář
Klatovy
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 20. ledna. (Chorvatě o sm
řovačkách.) Záhřebský „Obzor“ nevěří, že
nynější pokusy o smír česko-německý povedou
k cíli, poněvadž Němci stojí neústupně na svém
nadpráví, Čechové pak nemohou uzavříti smí
jinak, než jako rovní s rovnými. Přes to však
„Obzor“ má smír za nutný, poněvadž dosavadní
stálé spory nedovolují, aby se spravedlivě roz-
řešily četné sociálné a kulturní otázky, jež se
ani v Rakousku nedají nadlouho odkládati. „Ale
za tím účelem — praví — jest třeba, aby Če-
chové zahájili jinou politiku, než provozoval
dosud. Jestliže se Němci opírají o všeněmeckou
myšienku, o silné pozadí německé říše, jeso
třeba, aby se Čochové více přiklonili ke v še
Němec
Čecho
Čochová
Praha
Rakousko
16
article
obocným slovanským zájmům v Ra-
kousku. Združení slovanšti živlové lehko bu-
dou moci přinutit Němce, aby konečně uzavřel
s Čechy spravedlivou smlouvu, dle níž český
národ v Čechách a na Moravě nepude ohroža-
ván, která však neubere také ničeho německému
národu z jeho velikosti. Jest přirozeno, že Něm-
ci budou nuceni vzdáti se své hegemonistické
politiky, tím více, že vzrůstem sociálné dema-
kracie, silně zorganisované v říši i v Rakousku
mohou být přinuceni, aby uzavřeli s Čechy vy
rovnání za podmínek mnohem těžších.“
V Praze, 20. ledna. (Řešení národ-
nostní otázky v Uhrách.) V Pešti vyšln
maďarská brožura „Chyby a hříchy naší nárou
nostní politiky“, podepsaná psoudonymem „A-
gus“, Brožura ostře kritisuje národnostní poli
tiku maďarských státníků od starého Košuta
Deáka a Eötvöše až do Tiszy, Banffa a Wekerla
a opírajíe se o historické tradice, dochází k zá-
věru, že problém národnostní dá se rozřešiti je-
dině na žákladě norálky veřejného života, ve
řejné svobody a spojené s ní snášelivosti ple-
menné a jazykové, tedy návratem ku právním
řádu z r. 1848 a 1868. Za tím účelem spisovate
doporučuje, aby se národnostní zákon z r. 1868
podrobil revisi a upravil dle nyní platnýcho zá-
konů. Důvody historickými i přírodovědeckým
snaží se rozptýliti maďarské obavy před fede
ralismem, proti němuž staví formuli mo-
derního demokratického státu
v jehož rámci má nadvládu maďarského plemene
za zabezpečenu na tisíeileti, kdežto setrvá-li se
na nynějším právním (vlastně bezprávném) řádu
předvídá nezbytný pád uherského státu a madar
ské hegemonie.
Němec
A gus
Eötvöš
Čechy
Morava
Německo
Rakousko
Praha
Uhry
Pešť
Tisza
Banffa
Wekerla
17
article
Z Pešti, 19. ledna. (Persekuce Slo
váků.) Tyto dni zbavoval imunitní výbor uher
ské sněmovny některé poslance imunity. Met
zbavenými jsou také Slováci Milan Hodža
Skyčák. Státní zastupitelstvo žádalo sněm z
jich vydání, aby je mohlo stíhati pro tiskové de-
likty. Maďarské poslance, stihané pro tiskové
přečiny, výbor nevydal, prohlásiv soudní žádost
za šikano vání poslanců. Slováci ovšem mohou být
šikanováni. Hodžův „Slov. Týžden,“ má zest
osm procesů, turčanské „Národ. Noviny“ dva
„Nár. Hlásnik! a „Slov. Obzor“ po jednom. Ma
darský „patriolismus“ bude slavit opět triumí,
V Praze, 18. ledna. (Roztržka v Ná
rodní radě polské.) Šest členů polské
Národní rady, blásteích se ke straně národn
demokratické, ohlásilo předsedovi rady, Tad.
Cienskému, že se nezúčastní přednolabních
praci Národní rady, poněvadž nemohou převzít
odpovědnost za to, že oprava volebního řádu
neprovedena s nové sněmovní volby se musejí konat
na základě starého nespravedlivého voleb. řádu.
Za druhý důvod uváději dorozumění mezi kon-
servativnými členy Národní rady a polskými li
dovci, kteří národní demokraty úsilně potírají
pak i tu okolnost, že bývalý katolický středse
rozpadl a jeho členové bezpochyby také se ne-
budou účastniti předvolebních prací Národn
Zástupci národní demokracie sice praví ve
svém přípisu, že z Národní rady nevystupujía
budou podporovati polské kandidáty proti ru
ským, ale »Dz. Polski« vidí v rozhodnutí nár
demokratů příznak, že Národní rada přestala
vlastně trvati. Poněvadž ze tři smluvných strana
tvořicích Národní radu, dvě (katolický střed
demokraté) se odstranily, proto stává se exi-
stence celé instiluce pochybnou. Na všechen
způsob, dodává »Dz. Pol.«, Národní rada v
nynějším svém složení nemůže už plniti povin
nosti, jež převzala, totiž jmenovati a schvalo-
rady
Slovák
Hodža Skyčák
Hodžův
Týžden
Pol
Pešť
Ma
Praha
ský sněmovna
polský národní rada
národní rada
tvořice národní rada
18
article
V drobném proueii:
ranní člslo o sobě . . . za S
edpolední
na2k
Ve sllalkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpole dní
. . . . . . . 4 a
Inserávv
plati se hotově uspře
Předplacení a inserty přijímá ndmlni
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redlake
tiskárna a expedice „Národnich Listá“
Hukoply se nevraesji.
Listat
Hukopnout
19
article
vati polské kandidáty pro nastávající sněmovn
volhy.
Ze Záhřeba, 17. ledna. (Program bar
Raucha) O programu nového bána, bar.
Raucha, včera vyhláseném za přílomnosti úřad-
nictva, přináší podrobnou úvahu hlavní orgán
chorv -srbské koalice, »Obzore. Netají se, že po
různých projevech, které nynější bán činil lon
o sporu uherskochorvatském, nynější jeho pro-
gram překvapuje, neboť bar. Rauch, netolik
zradil své loňské přesvědčení a ustupuje od
svých názorů, nýbrž úplně přijímá za své sta-
novisko uberské vlády. Souhlásiť ve svém na-
vém programu s drem. Wekerlem jak v otázee
státní jednoty, tak i ve věci želez-
niční pragmatiky.
Ve své programové řeči bar. Rauch sice
uznává, že vyrovnání z r. 1868 zná pouze
svazek Chorvatska s Uhrami a nikoli jed-
notu. Chorvatsko tvoří zvláštní politické území,
Chorvaté jsou zvláštní politický národ, mají svou
obšírnou autonomui; ale přes to vzhledem ke
každému třetímu Chorvatsko s Uhrami tvoří dle
mínění bánova nerozlučný celek. Tento
názor přičí se slovu i duchu zákona. Chor-
vatsko a Ubry nikdy netvořily celek ani vzhle-
dem k třelímu, nýbrž i tehd, byly vždy jen
svazek dvou států. Dva zvláštní politické ná-
rody a dvě zvláštní polifická územi nemohou
býti jedním celkem, ale mohou býti nerozlučny
po zákonu a po úmluvě, ovšem na tolik, na
kolik smrtelníci mohou zavírati úmluvy na
věčnost.
Rauch
Chorvat
Ubry
Záhřeb
Chorvatsko
Uhry
20
article
Ve věci železniční pragmatiky
bar. Rauch nezaujal vlastně nijakého pevného
stanoviska, nýbrž prohlásil, že spor se má dáti
na soud kralevinských deputací a projevil přání,
aby se tam uklidil souhlasně s hlavními články
uhersko-chorvatského vyrovnání. Poněvadž však
nový bán jazýkovou otázku na železnicích po-
kládá za nevyřízenou, dokud se o ní nevysloví
kralevinské deputace, nepokládá také Košutovu
železniční pragmatiku za porušení zákona, nebot
nelze porušiti zákon, který se má teprve vydati
Loní bar. Rauch soudil o té otázce ovšem jinak,
neboť pragmatiku prohlásil za zjevně porušení
platných základních zákonů. Na madarštinu
v chorvatských železničních úřadech bar. Rauch
hledí nyní jako na pouhou úřadniekou
kvalifikaci. Dle vyrovnání nesměl by ani
toho dopustiti, nemluvě o tom, že vláda erská
za debaty o železniční pragmatice výslovně Prs
hlásila, že úřadnici jsou povinni znáti maďarský
jazyk jakožto jazvk státni a nikali tedy
jako jazyk kvahifli kační.
Také s finančním programem nového bána
»Obzor« není spokojen, poněvadž se ani slovem
nezminil o potřebě revise finančního vyrovnání,
které je pro Chorvatsko nutnější než právo, vy-
pisovati přirážky na zemské potřaby a uzavirati
zemské půjčky. Jinak se Rauchův program
shoduje s programem Rakodezayovým s tím
toliko rozdilem, že Rakodezay a národní strana
prohlásili svůj program za minimum chorvatl
ských požadavků, kdežto bar Rauch nedodrže-
ani toto minimum. Tim je také spečetěn osud
programu nového bána.
Rauch
Košutův
Rauchův
Rakodezayův
Rakodezay
Chorvatsko
Lonit bar
21
title
Politické zprávy zahraničné
22
article
V Praze, 20. ledna.
Praha
23
article
Z Varšavy.
Ve Varšavě zatčeno na novo 61 členů pol-
ské strany sociálně revoluční
Polští novináři varšavští s žalem a zahan-
bením konstatují, že polská žurnalistika v Ru-
Varšava
25
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Měsiské divadlo Král. Vinohradů
Zlaté rouno. Drama o třech dějstvích. Na-
psal Stanislav Przybyszewski. Přeloži
Mir. Kropáček. Vystavil režisér V. Táborský.
S náležitými poctami byl přijat v Praze ná
čelník polských modernistů. Před deseti lety
byla mladá literatura česká jeho provineil, jei
nadšené uznávající za svého suveréna.
Przybyszewského Falk podmanil si mládež
moderní, jako kdysi Antony a Rolla vládli nad
modou citů a kravat mládeže romantické. Pouze
Garborgův Gram soupeřil s Falkem v kouzlu
nad unavenými a dekadentoími dušemi někte
rých jinochů. Nebyly to vlivy špatně. Nehojilý
sice choroby a nervosy naší doby, spíše je roz
jitřovaly. Literatura se stávala klinikou, kde
však bylo více hypochondrů, nežli skutečných
pacientů. Po drsné primitivnosti naturalismu
znamenali Przybyszewski a Garborg zjemnění
raffinovanost a nové odstiny a bohatosti
Zajisté nebyly to vlivy špatné. Lepší, nežl
později následující lekce estetické a filosofickě.
zaznivající z cabaretových jevišť, jejichž po
pěvky a kuplety, občas duchaplné, často slu
pidní a vždy cynické, inspirovaly v mnohém
naši nejmladší generaci.
Bělem času se leccos změnilo. Przybyszew-
ski nepřišel do Prahy jako revolucionář. Celý
literární svět český vítal znamenitého Poláka a
slavnostní řeč banketní na autora »Děti Satanae
pronesl autor »Zajetí krále Václava«. Jmén
Przybyszswského není více heslem krajní levice.
Jest uznáváno všemi stranami, neboť talent
úspěch je vynesly nad ně.
Sobotní premiera dramatu Przybyszewského
byla hlučná a skvělá. Polský autor byl s ohrom-
ným nadšením aklamován. Ale i kdyby nebylo
mimořádně ohnivější nálady vzhledem ke slo-
vanským sympatiím, vížícím nás ku polskému
stylu.
Král
Przybyszewský
Kropáček
V Táborský
Przybyszewský Falk
Roll
Garborgův
Gram
Falk
Garborg
Polák
Václav
Praha
Měsiský divadlo
Mir
26
article
básníkovi a kdybychom nepoužívali též povzne-
sené chvíle k vyjádření vděčných pocitů k vůdei
polské moderny, nebyl by ani úspěch večera
menší, neboť drama »Zlaté rouno« je prudká
injekce do našich ochablých nervů. Obecenstv
bylo zřejmě vzruženo a uchváceno. Na účinku-
jících hercích bylo pozorovati, že hrají s nej
větším vzepjetím a s opatrnou pozorností, byl
podmanění svými rolemi. Autor poslechl bouřlivé
volání obecenstva.
Usměvavý, mladý muž uměleckého zevněj
šku přišel na jeviště, s polskou galantnosti tiskl
ruce účinkujícím a naznačoval výmluvnými ge-
sty jejich zásluhy o představení. Byli jsme
všichni spokojeni: obecenstvo, herci, autor, snad
i — což konečně tak nepadá na váhu v
chvíli slavnostní — kritika. Zkrátka — radostný
večer.
»Zlaté rouno« je drama cizoložství. Drama
hříchu a trestu. Mohlo by se říci též drama
přepjaté sensitivnosti, hysterie a nervosy. Však
se také odehrává v sanatoriu.
27
article
Gustav Rembowski, mla dý ředitel léčebného
ústavu, vystaveného šlechetným macenášem
jeho příznivcem Ruszezycem, miluje nezměrně
svou ženu Irenu. Je k ní neskonale dobrým.
něžným. Ale které ženě rázu Irenina taková
láska může stačit? Tísní ji spíše. Chce uvol-
nění svých horoucích citů v nějaké dobrodružné
závrati. A Irena klesá do objelí výmluvnéhoa
strategického svůdce, literáta Przeslawského,
jenž jí přinesl ten pravý poklad lásky, »zlate
rouno« lásky. Ruszezye varuje Irenu a doráží
sarkasticky a výhrůžně na záletníka. Chce za-
chránit stěstí Rembowského, jejž miluje oteov-
sky. Mluví s tajemnými narážkami o hřichu,
který se mstí a poznáváme, že rozvážný ten
starý muž má na svědomí smrť přítele, jehož
ženu svedl. Též manžel Irenin nemá svědo mí
čisté. Dříve nežli ji poznal, měl poměr se ženou
lékaře Lackého, který je jeho spolupracovníkem
v ústavě. Tři historie rozvrácených manželstv
promitají své tragiché stiny do ovzduší Ruszeycova
sanatoria.
Kromě svůdce Przeslawského, hovořieího
k Ireně horoucná a energická slova láskya
vybízejícího k vysvobozujícímu činu, volajícího
ji k novému štěstí, a kromě Ruszezyce postavy
dramatu jsou jako zehvácené, živolem podlo
mené. Největší slaboch je hrdina hry Rembowski
Nabízí ženě své smír a odpuštění. Smířil s
s hrozným vědomím, že již ji přistihl na prahu
svého domova, chtějící uprchnouti s milencem.
Nemůže bez ní žíti. Ruszezye oddaně pomáhá
Zapřísahá Irenu, aby ostala a mlčela aspoň
když nemůže lhát. Jest jediným tvorem, kter
neztrácí rovnováhu mysli mezi těmi rozvráce
nými. V dojemné seéně prozrazuje Rembowskému
své tajemství. Ruszezye je jeho olcem . . . Ob
slibují si, že budou mlčet . . . Musí mlčet.
aby byla zachráněna žena, matka Rembow-
ského. Ale Irenino tajemství nebylo zamlčeno.
Rembowski
Ruszezyc
Irena
Irenin
Przeslawský
Ruszeycův
Irena horoucný
Ob
28
article
Ve scéně dlouhé, ale naplnavé, zajímavé svou
mistrnou kresbou dvou povah tak nervosních,
neklidných, chorých, jimiž je Rembowskil a jeho
žena, když oba zápoli do krajnosti, když
Rembowski pokořuje se, zapírá se a podrobuje
se své ženě, jen aby ostala, padne náhle
osudné vyznání Irena byla milenkou Przeslaw-
ského v domě svého muže, teď, když intere-
santní literát, který je jejím vzdáleným bratran-
cem, dlel u nich na návštěvě. Rembowski vrhá
se do své pracovny jako šjlený tím vyznáním,
na něž snad mohl býti připraven. Překvapuje
vás, že po tom všem, co předcházelo, po těch
kompromisech, jež nabízel, teď je tak krutě
zaražen. Myslil, že to co se dělo mezi Irenou
a Przeslawským byl pouhý flirt? On též jen
flirtoval s pani Lackou? Z pokoje Rembow-
ského zazní výstřel. Starý Ruszezye se zoufa-
lým výkřikem vrazí do pokoje, aby viděl Rem-
bowského, hynoucího pro zradu ženy jako jeho
olec.
Rembowski
Irena
Przeslawský
Rema
29
article
Drama Przybyszewského je směle postaveno
Autor do poslední chvile napiná diváka. Mnohé
scény jsou mistrné. Jejich dramalická působivos
je neodolatelná a přece autor neučinil nějaké kon-
cese konvenciální divadelní maše, není virtuosem
pouhé techniky jevišťové, zůstává stále básníkem
a psychologem. Několik bízarrností dramatu pada
na vrub směru, který v divadle přes snahy »Frei
Bühne« a boje »Théátre libre« nevytvořil novou
školu, což by bylo zbytečnou bláhovosti, ale po
mohl k vítězství několika silným talentům.
Představení »Zlatého rouna« bylo nejlepším
dosud výkonem činoherní družiny vinobradského
divadla. Bylo vidět, jak vydalně působilo režisér
ské umění autora, který s panem Táborským řidn
zkoušky. Scéna měla náladu a barvu. Here
jakoby vybočili z obvyklých svých kolejí. Pozoru-
hodni byli zejména paní Táborská jako Iren
a pan Hlavatý jako Ruszezyc. Paní Táborskt
propracovala svou roli do nejjemnějších nusne
a našla krásné a překvapující tóny pro vášnivé
výlevy a bysterické záchvaty Ireniny. Pan Hlavatý
maskou i hrou vytvořil postavu pevnou, pravdi-
vou, přesvědčivou Jeho Ruszezyc byl jako z jedne
litiny. Pan Jiřikovský roli Rembowského dal určitý
relief. Bylo mnoho procítěného v jeho hře a svým
malým, stále při těle drženým gestem naznačoval
stísněnou ochablost nešťastného manžela. Jako
Laeki pódal pan Boleška výkon promýšlený a trefné
karakterisovaný.
Przybyszewský
libre
Hlavatá
Ruszezyc
Táborsktoria
Irenin
Jiřikovský
Rembowský
Boleška
Frei Bühnout « a boj
30
article
+ Z Brna, 20. ledna. (Zvl. tel. „Nár. Listů“
Slečna Eva Vrchlická, dcera Jaroslava Vrchlického
hrála dnes večer ve zdejším Národním divadle Kvapí
lovu princeznu Pampelišku před vyprodaným domem
Předslavení konalo se ve prospěch zbudování pomní
ku Hany Kvapilové v Praze. Výkon mladé umělkyn
provázelo obecenstvo nadšeně a zaslouženými pro
jevy pochvaly, takže nestačila děkovati za opělujíc
se bouřlivé projevy nadšení. Rovněž čelnými květi
novými dary byla mladistvá umělkyně obdařena.
Vrchlická
Vrchlický
Kvapil
Brno
Praha
Předslavení
31
article
Hudba.
Hudba.
+ Zpěvehra Národního divadla. Goldmarkova
»Sábská královna« byla u nás operou vždy tak oblí-
benou, že skoro se lze diviti, jak mohilo se státi, ž
s repertoáru sešla, až nyní ji bylo nutno zas novi
studovati, dokonce scénovali. Ale poněvadž jak pů-
vodní nastudování, tak prvotní scénování vynikalo
jakostí i nádherou, bylo celkem potřebí toliko nepa-
trných retuší na tom, co během hojného provozování
dřívějšíhu a delšího odložení nynějšího zub času
ohlodal. Nový je vlastně jen p. Pacal v ůloze Assad
a sl. Ungrova jako Astarot, již parl dobře leží. Pan
Páral přináší pro zamilovaného i osudně milovaného
vojevůdce hrdinnou postavu i neméně hrdinný skvostny
hlas, ač výšky partie, která přes veškeru dramalickou
pathetičnost je v základě přece jen lyrická, zcela ber
oblíži neminuly. Také berecky zatížen výkon ještě
rozpaky. Nicméně ze všeho patrno, že p. Pácal je
mužem budoucnosti. Krásný jeho materiál hlasový
domůže se jistě zaby významu. Děmnonická královna
ze Saby svědčí dobře dramalickým akcentům pl. Ma-
lurové: pro Sulamit má pí. Bobková poesii podání;
velmi dobře sluší klid p. Sirův majestátu Š alomou-
novu, a rovněž úloha vejekněze uschována je vhodně
v pevných rukou p. Klimentových. Operu nastudoval
a se zdarem řídil kapsiník p. Jilek
Pacal
Assad
Ungrův
Astarota
Páral
Klimentův
Saba
Ma
Zpěvehr národní divadlo
Děmnonická královna
32
article
+ Ondřičkův koncert. František Ondříček
je stále naším největším, nepřekonaným virtvosem
na housle. Je vlastně více, než poubý virtnos. Ryzl
umělec, u něhož viituosita jest jen proštředkem, nut-
ným předpokladem. Velikost jeho netno měřiti na
hloubce jeho hudebního pochopení, na oduševněnía
slohu jeho hry. Z letošního jeho peřadu nejvíce npou-
lala Tartiniova sonata, známná pod jménem »Dablův
trylek«. Z té je nejlépe viděti, jak technika, styl, pro-
citění spojují se u našeho umělce ve vyšší jednotu,
v celek řídké krásy a dokonalosti. Bolestné přizvuky,
jimiž se melancholie nemocného trýznící v sladko-
bolné kantiléně vyjadřuje, ďábelské vidiny se mu zje-
vující a šklebivými rytbmy se ohlašující, konečně ty
mučivé řetězče trylků, stupňujících se od trylků pro-
stých k dvojitým a doprovázeným, to vše oživás
celou plastikou ve hře Ondříčkově a mluví k fantasii
posluchačově. Koncert Mendelssobnův, jejž koncer-
lista místo oznámené Bruchovy »Skotské fantasie
postavil na pořad, je známým skvělým čislem jeho
repertoáru, jež dovede sice hráti někdy s charakteri-
stickým svému vstupu na podium nervosním nekli-
dem, ale přece vždy ve velkém sloku, v celé záři-
vosti dila, které mi vždy připadá takovým kouzelným
»snem v noci svatojanské« houslové literatury.
Ondřičkův
Ondříček
Dablův
Bruchův
33
article
»Českou rapsodil« uzavřel Ondříček pořad, aby
ukázal se i jako své věci znalý autor. Obrátnost
skladby očenili jsme hned při prvé známosti s ní.
Skladatel klade v ní požadavky na svou techniku
sxorbitantní a jest jim práv do poslední notové
tečky. Vše, co nejtežšího skýtají dvojhmaty a smyky,
nakupil a ztéká s bravůron. S ní neskrblil ani
v čelných přídavcích, jež neutuchávajícím potleskem
vždy znovu a znovu si vynucovalo elektrisované
obecenstvo. — O velký úspěch koncertistův sdileli
se též pianista p. Jos. Faměra, jenž nejen jako
spolehlivý doprovazeč, ale i jako jemně c ticí solista
zvláště v obtižných a barmonicky i rylhmicky zají-
mavých »Pisních zimních noci« Vit. Nováka obrátil
k sobě pozornost. Velice nás zaujala svým zpévem
také Mile. Annie Falmay, operní pěvkyně z No-
rimberka, jež zvláště v arit donny Anny z Mozar-
tova »Dona Juana« F-dur rozvinuia půvab hiasu
přednesu dobře stylisovaného. V přidsné Dvořákově
písni »Dobrů noc« zavděčila se velmi roztomilým
českým přednesem a v arii Dalily ze Sainí Sačnsova
»Sampsona« ukázala nejen ušlechtilou kulturu svého
zpěvu, ale i dramatickou vášeň. Rozhodně sympa-
ticka pěvkyně, kterou radi bychom si poslechli s je-
viště.
Ondříček
Faměra
Novák
Mil
Annie Falmay
Anna
Juan
Mozar
Sampsona
Dobr noc
Sainit Sačnsův