2
masthead
V Praze, ve středu dne 3. května 1905.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
před,lácí sen
v Praze v adminisiraci
na něsíe
n čtrrl kela . . . . 6 K —h
s dvojí šenážkeu
na měsl
n člot lta . . . . 7 K 50 h
ua uěe . . . . . . 2 K 90 h
Pošton:
n . . . . B R o0h
s drojí zisilkoa
a nl
nlás . . . II K so
trešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
Pošton
5
article
Splitský program.
Splitský program.
Spor Maďarů s Vídní pohnul i vodami
chorvatskými. Počátek učinili politikové zá-
břebšti, pokračováni se ujali Dalmatinci. Výsle-
dek voleb uherských, při nichž vítězství připadl
spojené opposici uherské, dotkl se především
posavadního poměru chorvatských zástupců na
sněmu peštském ke vládě a někdejší straně
liberální. Chorvaté se od svých bývalých » spo-
lečníků« oddálili, s novou většinou se však ne-
sblížili, vyčkávajíce dalšího vývoje situaee
v Uhrách. Tolo volnější stanovisko mezí stra-
natni uherskými a zejmena projev vůdce chor-
vatské delegace Tomašiče pro zavedení chorvat-
štiny v plucích chorvatských, kdyby se povolilo
maďarštině v plucích uherských — vyložilisi
sice vůdcové spojené uherské opposice jako čin
namířený proti vojenským požadavkům maďar-
ským, domněle z Vídně nastrojený, a proto do
dotyčných výborů sněmovny uherské nebyl spo-
jenou opposici zvolen žádný poslanec chor-
vatský.
Máme za to, že spojená opposice maďarská
se tu postavila na stanovisko příliš úzkoprsé,
protože požadavek Chorvalů jest ve smyslu do-
hody uhersko-chorvatské zcela přiměřený, s právy
chorvatského národa souhlasný a pokud se týče
armády společné zcela analogický stavu, jaký
v ohledu jazykovém trvá u uherských honvedů
a chorvatské domobrany.
Záleží tudíž pouze na Maďarech, aby uzná-
ním stanoviska chorvatského obratem ruky pro-
měnili v oporu pro sebe samé, co posavadním
odmílavým svým chováním pokládají za překážku
dostižení vlastních snah.
Řešení této otázky, tak jako jiných otázel
poměru uhersko-chorvatského se týkajících, zá-
viseti bude konec konců ovšem na tom, jak se
rozřeší nynější spor mezi Peští a Vídní; tak
tomu bylo dosud pravidelně, že se chovali
Maďaři upjatě k Chorvatům, dokud se sami
drželi v křížku s Vídní.
Maďar
Chorvat
Vídeň
Uhry
Tolo
Pešť
6
article
Po této stránce se celkem pohlíží v Chor-
vatsku na nynější situaci dosti střízlivě; pr
Chorvaty jest důležito, aby si zabezpečili pod-
mínky vlastního rozvoje, někdejší naprosté dů-
věře k Vídni i oni již, zkušenostmi poučeni,
odvykli. Kdo zabezpečí jejich potřeby, bude jim
přitelem, jinak neminí na zdař bůh ani Pešti
proti Vídni, ani Vídni proti Pešti poskytnout
svou pomoc.
Ovšem nedotkl se nynější spor Vídně s Ma-
dary pouze postavení chorvatské delegace na
sněmu pešťském a otázky jazykové v armádě,
ale přirozeně rozvířil i stále ještě otevřenou
otázku připojení Dalmacie k trojjedinému krá-
lovství, a pro případ hospodářské rozluky rovněž
i otázku příštího postavení zemí okupovaných
— Bosny a Hercegoviny. Tato těsně souvisí
s hospodářskými zájmy jejich, ona tvoří od sa-
mého počátku vyrovnání rakousko-uherského
důležitost národního i státoprávního programu
chorvatského. Dalmacie sice dosud ve skuteč-
nosti náleží v souhrn zemi na říšské radě za-
stoupených, ale formálně uznána vyrovnáním
její sounáležitost k trojjedinému královstvl.
Obtíže řešení télo záležitosti vznikají ze-
jmena odtud, že Němci v programu lineckém
hleděli více k zájmům všeněmeckým a na adria-
tickém moři, a i nyní ještě, kdy na příklad
dr. Kaiser vystoupil proti tomuto odstavei pro-
gramu lineckého, se strany všeněmecké se hájí
»udržení aspoň jedn ho přístavu na pobřež
dalmatském, jakožlo uhelné a zásobní stanice
pro loďstvo německé«.
Maďaři touží po nabyti širšího východisk
k moři a rádi by s pozadim Bosny a Hercego-
viny pojali Dalmacii v obvod svých státních
hospodářských zájmů; Chorvatům pak přirozeně
záleží na spojení s Dalmacií, aby se dodělal
sjednocení trojjediného království.
Chorvat
Němec
doktor
Kaiser
Maďar
Chor
Vídeň
Pešť
Ma
Dalmacie
Bosna a Hercegovina
7
article
Cíle toho dá se dosíci, jak jsme již nazna-
čili, buď součinností s Maďary nebo s Vídní.
Tato ovšem svou germanisační soustavou, jak
v Dalmacii, tak v zemích okupovaných, nezjed-
nala si mezi jižními Slovany mnoho sympatií,a
proto na př. „Obzor“ záhřebský praví: Máme-li
docíliti shody s Maďary, musíme věděti, co
chceme. Přistoupí-li Uhry na to, aby se dospělo
ku připojení Dalmacie k Chorvatsku, když dále
přiznají Chorvatsku ve vlastním domově úplnou
volnost, a uznají nás uvnitř za svého druha a na
venek za spojence, potom netřeba se jim toho-
obávati, že by Chorvatsko překáželo jejich vlast-
nímu rozvoji.
Maďar
Uher
Vídeň
Dalmacie
Chorvatsko
8
article
Záležitost tato vykročila již zatím z úzkého
rámce časopisecké rozpravy a postoupila do
kruhů, vyhražených aktivní politice. To stalo se
na schůzi zástupců chorvatských stran dalmat-
ských, konané tyto dny ve Splitu, kdež za
účastenství všech poslanců, až na dva, kteří svou
nepřítomnost omluvili, přijata skorem jedno-
hlasně následující usnesení, jež jsou spolu dů-
kazem, že dalmatští poslanci pochopili a plně
ocenili vážnost doby:
Sněmovní kluby „Národní strany chorvat-
ské“ a „Strany práva“ v Dalmacii spojují se
v jednotný „Klub chorvatský“ n
tomto základě: „Chorvatský klub“ stojí pevně
na stanovisku sjednocení Dalmacie
s chorvatským královstvím, poklá-
daje tuto jednotu za důležitý krok k oživení
hlavního národního cíle, aby se všecky země,
obývané Chorvaty, spojily v jednu neodvislou
državu. Chtěje urychliti dosažení tohoto cíle,
bude „Chorvatský klub“ usilovati o to: 1. aby
sesilovalo se národní vědomi chorvalské v Dal-
macii zvláště šířením vzdělání lidu a aby se
crganisovaly síly národní politicky i hospodář-
sky; 2. aby se přiznalo a zabezpečilo chorvat-
skému jazyku rozhodující postavení ve školách.
v úřadech veřejných a ve veškerém životě v Dal-
macii, by se země sprostila nadvlády jazyka ital-
ského a obrnila proti vtírání němčiny do úřadů
státních; 3. aby se změnil posavadní volební
zákon; 4. by se podporovala všecka odvětví ho-
spodářská, zejmena zemědělství a námornictví.
zvláště pak by se spojila Dalmacie železnou
dráhou, na Chorvatsko vedenou a aby se hlavní
přístavy dalmatské spojily dráhami s Bosnou
Chorvat
Split
Dalmacie
Chorvatsko
9
article
Hercegovinou; 4. by se sesílila samospráva obcí;
5. by se rozšířilo veřejné vyučování zvláště se
zřením k zemědělství, obchodu a průmyslua
zlepšilo postavení učitelstva, a 6. by se zabez-
pečilo na vyšších školách vyučování jazykem
chorvatským.
Dále se přidržuje klub zásady, že víra se
nemá slučovati s národností a s ní zaměňovati,
by různost náboženská nebyla na závadu svorné
národní práci.
Chorvatský klub pokládá Chorvaty
a Srbyza jediný národ po jazyku a bude
se přičiňovati, by se předešlo sporům a znemož-
nily se, a nastoupila vzájemná láska na zákla-
dech zdravé práce o společný národní zdar.
Chorvatský klub dále bude pěstiti přiro
zené city slovanské v cborvatském národě, by
zároveň ve světě slovanském získal oporu pro
oprávněné požadavky chorvatské.
Konečně bude klub vycházeti vstříc všem
požadavkům doby, jež směřují ku pokroku ná-
roda.
Tímto programem určili Dalmatinci spolu
své stanovisko, jak k Vídni, tak k Pešti a k Římu.
vylučující služby „pudu na Východ“, ať již
prýští z jakéhokoliv zdroje.
Vše to, poznamenává na př. „Narodna
Obrana“, pozvedá naše naděje v úspěch dosa-
žené jednoty, kteráž svým programem jest s to
skupiti ve svých řadách všecky činné živly, at
staré, ať mladé, tak že národ chorvatský v této
kritické době právem obrací zraků svých na Dal
macii.
Chorvat
Hercegovina
Vídeň
Pešť
Řím
Narodno obrana
10
article
Uherská krise.
Uherská krise.
(Úvaha státoprávní a politická od dra. Lradisl av
Dvořáka.)
(Pokračování.)
Jaké důsledky může míti pochybení ve styli-
saci textu zákonného, ukazuje theorie maďarská,
jež ze znění § 8. zák. čl. XII. dovozuje, že sluší
lišiti dva druhy záležitostí zahra-
ničních — jedny, jež se dotýkají „všech
zemí Jeho Veličenstva“ a druhé jen zemí uher-
ských; jen ohledně prvých platí dle jejich ná-
zoru společenství s Rakouskem, tu ministr věe
zahraničních vystupuje jako zástupce cele
říše, nikoli prý však i ohledně druhých, jež prý
nejsou vůbec společnými a kde týž ministr prý
jen sprostředkuje — buď mezi Uhram
neb Předlitavím s jedné a cizím státem se strany
druhé.
8 8. skutečně mluví o společenství „o n ěch
zahraničních záležitostí, které se týkají dohro-
mady veškerých zemí pod vládou Jeho Veli-
čenstva“, jakoby byly i zahraniční záležitosti
jež se netýkají všech těchto zemí; v další vět
téhož § se praví rovněž: „Tyto zahraniční zá
ležitosti Uhry považují za společně“
Znění toto vysvětluje se tím, že Deák takt
stylisoval úpravu věcí zahraničních před r. 1866
kdy země předlitavské patřily ještě do spolku
německého a že znění toto pojato bylo i r. 1867
do vyrovnacího zákona, když mír s Pruskem po-
měry změnil!
Dvořák
Uher
Deák
Prusek
Rakousko
11
article
Jednota zahraničního zastoupení říše ohro
žena jest ještě vážněji eventualitou rozl u ky
celní a obchodní.
Dle § 58. čl. XII. „novyplývá společno
obchodních záležitostí z pragmatické sankce
neboť ve smyslu téže mohly by země koruny
uherské jakožto země právně od ostatních zem
vladaře oddělené, učiniti opatření, svou vlastn
zodpovědnou vládou a zákonodárstvím svým
celními čárami by mohly upraviti své obchodní
záležitosti.“ Dle § 59. jest sněm uherský však
hotov uzavříti s ostatními zeměmi Jeho Veli-
čenstva občas celní a obchodní smlouvu.
Dle toho zná uherský čl. XII. jen mož-
nost jednoty celního území a souvisíci
s ní jednoty celní politiky, smluva
tarifů, dále celní správy a celního
řízení i úpravy některých daní spotřeb-
ních.
Dle vlastního doslovu zákona jest tedy
možno, že mezi oběma polovicemi nedošlo by
ke srovnalé úpravě těchto záležitostí, že vznikla
by dvě celní území s různými se potírajícími
12
article
zájmy, že by spolek celní a obchodní, který mě
by býti nejpřirozenější a nejúčelnější základnou
státoprávního společenství, se rozpadl, čímž
však právní platnost dualismu nebyla by
ještě dotčena, neboť svazek celní a ob-
chodní není pragmatickou záležitostí vyrovnací
Kdyby však v době takové celní války který-
koli z obou států chtěl s cizinou uzavříti smlouvu
obchodní, neb kdyby vůbec šlo o zastoupen
obchodní vůči cizině, pak záležitost tato stává
se pragmatickou, ježlo spadá dle § 8. do
oboru „diplomatického a obchodního zastoupen
říše vůči cizozemsku“ a jest společný mi-
nistr zahraničních záležitostí povolán, smlouvu
onu uzavříti, resp. příslušnou funkci provésti,
ovšem, jak dokládá týž § 8., „ve srozumění
s ministerstvy obou polovieí“, v tomto případě
ve srozumění s příslušným ministrem obchodu.
Lze však si představiti společného ministra.
který by mohl a dovedl zastupovati proti-
chůdné a potírající se zájmy dvou států,
a to ještě v souhlase s příslušnými ministry obou
různých státních celních území a který by do-
cílil, aby smlouvy, jím umluvené, byly přijaty
parlamenty obou států, jak vyrovnání před-
pisuje?
Tento rozpor vyrovnacích zákonů jest
Achillovou patou dualismu. Již nejistota a pouhá
možnost dohody národohospodářské a fi-
nanční (z této jen úmluva o společném
dluhu má povahu trvalou, kdežto ohledně
kvoty nebyl ani klíč pro občasnou její vý-
měru stanover a t. zv. přikazovací ři-
zení nabývá teď při každém vyrovnání jiné
tvářnosti), vždy po 10 lélech obnovovaná, uči-
nila stavbu vyrovnací kolísavou a vratkou, byla
to jednota — na výpověď; neslučitelnost
však dualismu v obchodní a celní politice obou
států a pragmatické jednoty zahraničního a ob-
chodního jejich zastoupení na venek, vložila
v organism dualismu zárodek rozkladu!
achillův
13
article
Není pochyby, že rozpadnutí celního a ob-
chodního svazku mělo by nutně v zápětí roz-
dělení aspoň zahraničních konsulátů a že
ohrozilo by i instituci společných vyslanectev.
Nelze přehlédnouti, že oba státy na tétc
dráze volného hospodářského sebeurčování prvn
kroky již učinily.
Dnešní celní a obchodní svazek neni upra-
ven smlouvou ve smyslu § 59. čl. XII., nýbrž
oba státy upravily tyto poměry s amostatně,
a to v Předlitaví plati císařská nařízení ze dne
17. července 1899 o clech a nepřímých daních
a z 21. září 1899 o bance rakousko-uherské
měně, a v Uhrách zák. čl. XXX. z r. 1899.
v obou státech s platností do konce roku 1907.
Právně lze tedy již dnes mluvíli o dvou
samostafných obchodních a celních územích,
rakouském a uherském, třeba tato fakticky
a to jen následkem obsahu cit. samostatných
předpisů tvoři územi společné. —
Mezi společnými institucemi nejspornějš
povahu mají delegace.
Dle rakouského § 6. prosincové ústavy čís
146, delegace vykonávají zákonodár
né právo příslušející parlamentům obou polo
vicí, jsou tedy zákonodárným sborem od
vozené, sekundární povahy. Naproti tomu mluv
uherský článek XII. o delegacích jen jako o „vý
boru“ uherského sněmu (Ч 29., 30.) a pravo-
moc jejich omezuje na povolení rozpočtu společ-
ného a kontrolu správy společných ministerstev
Ježto týž čl. XII. v § 28. výslovně vylučuje jaký-
koliv „společný neb ústřední parlament jakého-
koli názvu“, zastávají Uhři stanovisko, že de-
V drobném prodejit
raaní čísle o sobě . . . za §h
. . na 2h
Ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5b
Inseraty
platí se hotově rapřel
Přečplacení a inseriy přijímá sdmini-
strace v Mlarianské ulini č. a
Tam nacházejí se též redakce.
tiskárna a expedice „Národnich Listů“
Rukopisy ze nevracsjí
oddpolasd lní
Uher
Uhry
uherský sněm
14
article
legace ani eventuální společný sbor jejich, vý-
jimečně dle § 36. se sestupující (jen ke hlaso-
vání, nikoli k rokování) nemají zákonodárné
moci, že jsou pouhým výborem parlament-
ním, že úkony jejich jsou čistě správní povahy,
a že sněm uherský jest jediným zákono-
dárným forem uberské polovice i pro s po-
lečné záležitosti.
V Předlitaví ustupovalo se houževnatoshi,
s jakou Uhry tuto svoji delegační theorii hájily
a tak se stalo, že i záležitosti, dle rakouského
zákona spadající v obor příslušnosti delegační
(zákonodárství o soudnictví konsulátním z roku
1891, mnohé záležitosti bosenské, ač jich roz-
počet upravují obě delegace) byly upraveny
parlamenty obou států. (Se stanoviska rakouské-
ho i uherského jest kromě toho nesporno, že de-
legace mohou sice vyříditi rozpočet společ-
ných záležitosti, ale o finanční úhradu
jeho že postarati se jest parlamentům obou po-
lovicí.)
Základní zákon rakouský o zákono
dárné moci delegací stal se mrtvou literou.
Tento přiklad ukazuje praktický význam
státoprávních theorií uherských, jimž Uhři do-
vedli vdechnouti životnost vrcholící v upra-
vení positivního práva v jejich duchu a dle jieh
požadavků.
Uher
15
article
Tu lze snadno se dohadnouti, že i vývoj
příštích událostí bude se brátiv
čáře těchto delegačních názorů
uherských a že delegace budou asi první
institucí dosud společnou, jež bude obětována
snahám zdualisovati vše, co dosud mezi oběma
státy jednotného, takže by zákonodárná úprava
společných záležitostí přešla na oba parlamenty,
jimž i společní ministři byli by zodpovědni.
Prosincovka jakoby s touto možností již byla
počítala, neboť dle § 11. lit. o (č. 141) přísluší
říšské radě zákonodárství o formě projednání
společných záležitostí, tedy i o změně formy do-
savadní.
Jezto i dle uherských theorií státoprávních,
jež přesně liší při zák. čl. XII. ustanovení o zá-
sadě společenství s Rakouskem (princip spo-
lečné obrany dle pragmatické sankce) a o způ-
sobu úpravy této vzájemné povinnosti — pro-
hlašujíce jen prvá za jednostranně neměnitelná,
právě proto, že spočívají na smluvní povaze
pragmatické sankce, kdežto ohledně druhých
může čl. XII. jako zákon čistě uher ský
uherskou zákonodárnou mocí býti samostatně bez
dohody s Předlitavím změněn — jest patrno, že
i se stanoviska uherského bylo by lze odstraniti
instituci delegací na prospěch říšského sněmu
uherského, aniž pragmatický zákl ad
vyrovnání byl by právně dotčen.
Rakousko
16
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 2. května.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 2. května.
Pozoruhodná volba ve Francii.
Ve francouzském kraji Nord obdržel př
volbě za zemřelého poslance radikálního Du-
biefa vládní kandidát Cantiaur (radikál 4379 hl.)
socialista Molier 4015 a konservativec Ponoche-
ville 5465 hlasů; jest tedy nutna užši volb
mezi tímto a Cantinurem.
Roosevelt nemocen?
Z Glenwod-Springsu v Koloradu
došel telegram, že udržuje se tam tvrdošíjné
pověst, že Roosevelt na cestách onemocněi;
Nord
Cantiaur
Roosevelt
Praha
Francie
GlenwodSprings
Molier 4015
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínck a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
Heller
18
article
V době přechodné.
19
article
(Politický stav na počátku roku 1860.-
Další emancipace židů. — Zjednodušo-
vání státní správy. — Svolání sesílen
říšské rady a jeho značení. — Osvícený
absolutism u s.)
Politický stav Rakouska nejevil počátkem
roku 1860 žádné podstatné změny, ačkoli byly
slibeny rozsáhlé a pronikavé opravy ve všech
oborech státní správy. Jak jsem již v minulém
článku uvedl, bylo manifestem ze dne 15. čer-
vence 1859 a ministerským programem ze dne
22. srpna téhož roku za nejbližší úkol Rakouska
vytčeno, prověsti novou úpravu vnitřních poměrů
řiše a dlužno uznati, že vláda tomuto úkolu, aspoň
jak ona mu rozuměla, zůstávala věrnou. Na ve-
nek, v diplomatické matenici té doby, hájila je-
nom formálně velmocenské postavení říše a vě
novala jinak celou svoji pozornost olázkám
vnitřním. Události roku 1859 způsobily rozhod-
nuli, že budou ve státní správě provedeny opravy
a šlo nyní o to, jakého druhu a způsobu tyto
reformy býti mají. Na zavedení ústavnostiv
obecném toho slova smyslu se nepomýšlelo.
Rakousko
20
article
Hiedány novoty a změny, jimiž by žádouci obro-
zení a omlazení Rakouska doeiliti se dalo,
sniž by cisařská samovláda podstatně byla ome-
zena nebo zkrácena. Proto vyhledávaly se vhodné
jakési novoty nejprve v oborech státoobčanském
a hospodářském. Berní otázky přikázány, jak už
minule bylo uvedeno, immediatní komisi. Tato
komise zasudala a rokovala v novém roce dále,
ale bez výsledku; přece však prohlašováno za
docilený zisk, že otázky hmotného blahobytu
národů pečlivě byly prostudovány. Také komise
pro kontrolu státních dluhů pracovala v novém
roce pilně, ale nedoeilila ničehož více, než že
otázky státního úvěru »důkladně byly prozkou-
mány«. Důvěrnické komise pro zavedení a vy
budování nového obecního zřízení zasedaly po-
čátkem roku 1860 ještě v některých zemích
sestrojovaly nejrůznější projekty, ale krohy šir-
šího obecenstva nedávaly se tím nikterak vzru
Rakousko
21
article
šovat. Říkalo se posměšně, že byla těmto ko
misím podložena poreulánová vejce.
Skutečné, viditelné a hmstové výsledky
mělo provádění nového živnostenského řádu
uvádění židovstva na roveň s ostatními
státními občany. Ježto ohledně účinků nového
živnostenského řádu s dosti rozsáhlou, ač nikoli
úplnou svobodou živností hned na počátku mí-
nění se rozeházela a jinak žádných vítaných
oprav viděti nebylo, říkali lidé kousaví, že cel
opravní akce jenom pro židy byla zahájena
mluvilo se, když policisté na blízku nebyli, sar-
kasticky »o židovské konslitucie.
Některých císařských aktů na emane
paci židů jsem již minule se dotekl. Zde
vzpomínám dalšich, jak byly provedeny. Císat
ským nařízením ze dne 6. ledna, platným pro
celý obvod říše, bylo stanoveno: § 593 občan-
ského zákona se zrušuje; směji tedy také osoby,
jež křesťanského náboženství nevyznávají, po-
slední vůli křesťana dosvědčo-
vati. Tolikéž ustanovení § 142 lit. d) obecné-
ho, § 217 lit. d) západohaličského, § 207 od-
stavec 4. italského a § 216 čís. 4. jihotyrol-
ského soudního řádu, dle nichž je žid pro žida
proti křesťanu svědkem povážlivým,
zrušují se pro budoucnost i pro zavedené již
procesy. Z eísařského rozhodnutí vydána dne
13. a 14. ledna ministerská nařízení, jimiž se
zrušovaly všechny předpisy, dle nichž židé
vyloučeni byli z jistých živností,
zejmena z lékárnictví, v některých
zemích z pivovarství, z živnosli hostinské
mlynářskě, dále ustanovení, jimiž se žid ům
zapovídal pobyt na venkově v Ha-
liči, v. Krakovsku a v Bukovině, v báň-
ských mlstech v Uhrách, v Čechách,
v Chorvatsku a Slavonii, v srbské Vojvodině,
v temešském Banátu a v Sedmihradsku
Krakovsko
Bukovina
Uhry
Čechy
Chorvatsko
Slavonie
Vojvodina
Banát
Sedmihradsko
22
article
Dle těchto výnosů byli tedy Israelité na-
příště všude, kde zdržovati a usazovati se
směli, oprávněni všechny vůbec dovolené živ-
nosti provozovat, jsouce při tom podrobeni jenom
obecným, pro všechny státní občany platným
zákonným předpisům. — Ohledně práva na-
bývati nemovitého majetku vydána
dne 18. února dvě císařská nařízení. První.
platné pro Čechy, Uhersko, Moravu, Slezsko
Dolní Rakousy, srbskou Vojvodinu a temešský
Banát, Chorvatsko, Slavonii, Sedmihradsko, Při
moři a Dalmacii stanovilo: židé jso u op ráv-
něni nabývati nemovitého majetku
Druhé nařízení, platné pro Halič, Krako
a Bukovinu, stanovilo: židé, kteři nižší gym-
nasium, nižší reálku, obchodní školy, hospo-
dářské úslavy, báňské, lesnické a námořn
školy absolvovali aneb důstojnické šarže
mají, jsou ohledně nabývání majet ku
na roveň postaveni křesťanským
poddaným atd. V zemích, jež z prvního
nařízení vyloučeny byly, tedy v Horních Ra-
kousích, ve Štyrsku, Tyrolsku, v Krajině, v Ko-
rutanech, Benátkách a Vojenské Hranici, ne
bylo u židů proti nabývání nemovitého majetku
žádných překážek, leda výjimečně a proto ne-
bylo na omancipaci židů ohledně nabývání ne-
movitého majetku žádného nařízení potřebí
upravení této otázky zůstaveno příštím zemským
zastupitelstvům . . . Zde sluší připomenouti,že
byli židé roku 1848 křesíanům zásad ně na roven
poslaveni, že však byla obmezení, jež ohledně
židů před rokem 1848 trvala, po zavedení tu-
hého absolutismu císařským nařízením ze dne
2. dubna 1853 ve většině rakouských zemí zase
»prozatímně« v platnost uvedena. Docela zby-
tečno bylo by šíře vypravovat, že židé svobod
a práv, kterých se jim cisařskými dekrety v po
sledních měsících roku 1859 a v první části
roku 1860 dostalo, ihned plnou měrou a co
nejvydatněji začali užívat.
Čechy
Uhersko
Morava
Slezsko
Dolní Rakousy
Vojvodina
Banát
Chorvatsko
Slavonie
Sedmihradsko
Dalmacie
Halič
Krako
Bukovina
Horní Ra
Štyrsko
Tyrolsko
ko
Benátky
žid svoboda
23
article
Velká opravní akce v politick
správě Rakouska zahájena »zjednodušením správ-
ního stroje«, to jest zrušením malých zemských
vlád, zrušením krajských úřadů v některých ko-
runních zemích a sloučením všech pěti místo-
držitelských departementů v Uhrách v jedno
místodržitelství uherské.
Zrušeny byly zemské vlády: ve Slezsku.
v Solnohradsku, v Korutanech, v Krajině, v Při
moří, v Krakově a Bukovině. Slezsko podři
zeno místodržitelství moravskému, Solnohradsko
místodržitelství hornorakouskému, Korutany mí
stodržitelství ve Štyrském Hradci, Krajina a Při-
moří místodržitelství v Terstu, krakovské území
a Bukovina spojeny s Haličí a podřízeny místo-
držitelství ve Lvově. V zemích, jež takto vlast
ních zemských vlád byly zba eny, jmenován
jakožlo exponovaní orgůnové zemšti hejtmani,
kteří byli představenými podřízených správníeh
úřadů s kompelenei, která jim z právomoci při-
slušných místodržitelství byla přikázána. Kromě
toho podržely země vlastních vlád zbavené titu
a postavení »korunních zemí« a vlastní zemská
zastupitelstva, na která však nedošlo. Krajské
úřady zrušeny na Moravě, v Dolních Rakousích
v Tyrolsku a v Přímoří — dále tato akce ne
dospěla, byvši vystřídána podnikem novým.
V Uhersku zbaven byl areivěvoda Albrech
hodnosti generálního guvernéra, jakož i velicíh
generála III. armády, a jeho adlatus, generá
jízdy František hrabě Haller dán do pense. Po-
litická správa země svěřena »prozatímně« pol
nímu zbrojmistrovi ryt. Benedekovi a nařízeno,
uby dosavadních pět míslodržitelských oddělen
spojeno bylo v jedno místodržitelství se sídlem
v Budlně. Mistodržitelství toto bylo Benedekov
přímo podřizeno.
František
Haller
Benedek
Rakousko
Uhry
Slezsko
Solnohradsko
Korutany
Krakov
Bukovina
Štyrský Hradec
Terst
Halič
Lvov
Morava
Dolní Rakousy
Tyrolsko
Uhersko
Budlně
Solnohradsko místodržitelství
24
article
Tyto změny a novoty uvádím zde jenom
proto, aby čtenáři jasno bylo, jak vládní kruhy
videňské, cítíce nezbytnost oprav ve státní
správě, všelijaké nepromyšlené pokusy dělaly, ve
Imách tápaly a na slepo nějaké východisko hle-
daly, než po úplném nezdaru všech těchto ex-
perimentů proti vší vůli své do proudu kon-
stitučních oprav byly strženy. K tomuto
do jisté míry sráznému obratu přispělo svo-
lání sesilené říšské rady, jež považo
vati sluší za mezník, východisko a počátek no-
vého státního života v Rakousku.
Roku 1851 zřízena byla při ústřední vládě
vídeňské vedle ministerstva jakási státní rada.
kteréž se osnovy různých zákonů a vládních na-
řízení k posouzení předkládaly, kteráž o těchto
věcech jenom se raditi a vládě radu dávati, ni
koli však usnášeti se nesměla a proto také je-
nom říšskou radou nazvána byla. Počet členů
této říšské rady, kteří měli hodnost místodržitelo
s titulem »exeellenef«, byl dle potřeby a návrhů
vlády ustanovován od císaře a při jmenování
řišských radů brán ohled na rozličné rakouské
Na tuto říšskou radu obrátily řídící kruhy
vídeňské svůj zřetel a pojaly úmysl vybudovat
ji dle plánu jejího vynálezce, hraběte Stadiona
zříditi z ní imposanlní poradní sbor, vážný
prakticky cenný, ale v politickém ohledu ne-
škodný, to jest moc koruny a sílu ústředn
vlády nikterak neobmezující, tedy jakýsi klas-
sický surrogát za skutečný parla-
ment a zastupitelstvo národů, as
jako měl Napoleon III. ve svém národním shro
máždění.
Stadion
Rakousko
25
article
země.
Za tim účelem bylo potřebí říšskou radu
sesiliti čili rozmnožiti a vytknouti jí přesný
úkol. Obojí stalo se císařským patentem ze dne
5. března 1860, ve kterémž se pravilo: »My
František Josef První atd. rozhodli jsme se, aby
naše říšská rada, kteráž na základě našeho pa-
tentu ze dne 13. dubna 1851 a našeho vlastno-
ručního listu ze dne 20. srpna 1851 dále
trvati má, sesílena byla mimořádný m
říšskými rady, jež v určitých dobách svolávati
budeme. Za tím účelem nařizujeme po návrhu
našich ministrů, vyslechnuvše naši říšskou radu,
takto:
§ 1. Mimořádnými říšskými rady, kteří př
periodických poradách [rozuměj: stálé řišské
rady], přítomni býti mají, jmenujeme: 1. arci-
vévody naší císařské rodiny; 2. některé z vyš-
ších eírkevních hodnostářů; 3. některé muže,
kteří v naší občanské a vojenské službě, aneb
jiným způsobem se vyznamenali; 4. o sm-
atřicet členů zemských zastupi-
telstev a to z království uherského šest,
z království českého tři.. ., z mar-
krabství moravského dva, z vévodství slezského
jednoho atd. ......«
já František Josef první
26
article
Dále stanoveno v uvedeném císařském pa-
tentu, že jsou na 1., 2. a 3. místě uvedení mimo-
řádní řiššti radové jmenováni doživotně, na 4. pak
místě uvedení členové zemských zastupitelstev
na šest let; že se mají sesílené říšské radě
k poradě předkládati státní rozpočet, státní
účetní závěrky, předlohy komise pro státní dluh,
všechny důležitější osnovy ve věcech obecného
zákonodárství a předloby zemských zastapitel-
stev. (§ 3.) Jinak vyhražoval si císař, předklá-
dati sesílené říšské radě k poradě ještě jiné zá-
ležitosti. Dále stanoveno, že sesilené říšské radě
nepřísl uší iniciativa k předkládání
vlastních osnov zákonů neb návrhů na vládní
nařízení, že však má říšská rada právo při po-
dávání svého dobrého zdání vyznačovati mezery,
nedostatky nebo potřeby v předložených ji osno-
vách a činiti císaře na ně pozorna. Kdyby cí-
sař za dobré uznal, vyslechnouti mínění
říšské rady o jiných záležilostech, než které
v § 3. tohoto patentu uvedeny jsou, že budou
k tomu dosavadním způsobem povoláváni s táli
členové Ja nikoli tedy mimořádní členové rozší-
řené] říšské rady. V dodatku k tomuto cisař-
skému patentu stanoveno, že prozatím, než ně-
jaká zemská zastupitelstva svolána budou a než