2
masthead
V Praze, v úterý dne 2. května 1905.
Praha
4
article
do znnná n aduoš. aenie
přvlušíoía
Plose v nillaahnít
lln . . . . 6 —n
srajt. dolslrksrou
oe
na einic ..
vozlon a
m níet
nro v in
aoti slalie
L. Z Petrohradu, 1. května v 915
hod ráno. (Pův. dopis zvl. zprav. » Nár. Listů .
Listy vzdávají živou chválu rozhod-
nutí ministerského komitětu v pří-
čině legalisace práv všech sekt a vy-
zniní, v příčině zrušení trestův z
přestupování k jinému náboženství
a v příčině zápovědi názvů »sektáři-
pro starověrce a »pohani« pro lámaity
— vidouce v rozhodnutí těch prví
krok ke skutečným reformám.
V Kursku při zatýkán
dvanácti studentů tito vy-
střelili na policii i zabili
jednoho policejního agenta
a několik jich zranili.
Z Moskvy, 30. dubna. (C-B.) Poly-
technické museum bylo dnes stíženo
velikým požárem. Oheň, kterýž ve 4
hodiny ráno vypukl ve 4. poschodí,
zničil architektonické oddělení. Mimo
to ntrpěly velikou škodu i fyslkální
oddělení o drahocenných přistrojích,
zemědělské oddělení a knihovna.
Pol
Petrohrad
Kursk
Moskva
technický muzeum
5
article
Sbírky, jichž cena jde do millionů,
byly jen na 160.000 rublů pojištěny.
M. Z Kodaně, 1. května. (Pův. dopi
zvl. zpravod. »Nár. Lisfů«.) Zdejšího dvora,
s carským dvorem, jak známo, úzce
spřízněného, došly zprávy z Petro-
hradu, dle nichž vokolí cisaře
jest smýšlení velmi nadějné.
Potvrzuje se, že sedm jiho
amerických lodí válečný ch
bylo koupeno Ruskem a že
již přirazily k loďstvu ru-
skému, tak že toto má značnou
číselnou převahu nad loďstvem ja-
ponským.
Lamzdorf měl v sobotu delší roz-
hovor s vyslancem francouzským.
tento byl pak ještě veče
earem přijat, načež svolána byla
na druhý den ministerská rada za
carova předsednictví.
Ruský úspěch v Handžursku.
Z Petrohradu, 30. dubna. (C.-B.) Tele-
gram generála Leněvlče caru ze dne
29. dubna praví: Ruské vojsko na-
padlo Japonce u města Tunkhusianu,
zahnalo je postupně z 5 posic po sobě
aobsadilo Tunkhusian,
Lamzdorf
Japonec
Kodaň
Rusko
Petrohrad
Tela
Tunkhusian
Petrahrad
Leněvlč car
6
article
Výprava ruského loďstva.
Ze Snigonu, 1. května. (C.-B.) »Agence
Havas« sděluje: Buská eskadra nalezá
se mimo francouzské osady u Portu
Dnyota, 40 mil jen od Kamranu
zátoky bankhajské. Ruské, německé
i anglické lodi dopravní dlí však
ještě u mysu St. Jacques a v řece sai-
gouské. Loďstvo kočiněinské jest po-
hotově, aby zamezilo porušení neutra-
lity ve vodách francouzských.
Z Cintau, 30. dubna. (C.-B.) »Reut
lancelář« sděluje: Lodi baltické h
loďstva kotví i s třetím ruským lod-
stvem pobliž ostrova Hainanu.
Z Londýna, 1. května. (C.-B.) Dopi-
sovatel »Daily Mniln«, jenž vrátil se
v rybářské lodi z kamranské zátoky
do Saigonu, sděluje listu svému od-
tamtud ze dne 20. m. m., že jest odů-
vodněno mínění, že Rožestven-
ský odplul k Filipinám, aby
se tam spojil s loďmi vladi-
vostoekými pod admirálem
Skrydlovem, i s třetím bal-
tiekým loďstve m.
Z Londýna, 1. května. (C.-B.) »Daily
Telegraph« sděluje z Tokia, že tam
se soudí, že celé druhé a třeti
loďstvo ruské spoji se 2. t. m.
List ten sděleje ze věerejška ze 2.
hod odp. z Hongkongu: Parník
»Brerombo« (shledl dvě válečné lodi
a jednu uhelnou loď severně od Svatu,
anyť plaly mořem na jih. Byly to asi
lodi j ponské.
(Ostatní telegrafické a telefonické zprávy
viz na straně 5.)
Havas
Port Dnyota
Kamran
Stanislav
Jacques
Dop
Skrydlov
Svata
Snigon
Cintau
Reut
Hainan
Londýn
Saigon
Filipíny
Tokio
Hongkong
Daily Mniln
Daily Telegraph
7
article
Ministr dr. Wittek propuštěn.
Z Vídně, 1. května. (Zvl. tel. »N. L
Dr. Jindřich Wittek, správce ministeria ob
chodu v provisorním kabinetě hr. Kielman-
segga (od 19. června do 29. září r. 1895)a
druhý železniční ministr vůbec (od 29. listo-
padu r. 1897 v kabinetech Gautschově, Thu-
nové, Clarově, Körbrově a teď opět v Gaut-
schově) již nevkročí do sněmovny poslanecké.
ve které dávno působil, nežli zasedl na l-
vici ministerské, jako ministerský rada na-
před a pak zase jako sekční che.
Nejvyšším vlastnoručním li-
stem ze dneška pro něj velice lichotivým,
dáva se po své žádostí na trval
odpočinek a jmenuje se zároven
sekční chef dr. Ludvík Wrba za-
tímním správcem ministeria že-
lezničního. Provisorium v ressortu tom
stalo se tedy způsobem, jaký jsme ohlásili
hned, když v 1. čtení řádného rozpočtu na
letošek posl. Skěne podnikl ataku na
dra. Wittka pro překročení úvěrů na dráhy
alpské.
Odstoupením dra. Wittka umenšil se
počet ressortistů, kteří zůstali z původního
kabinetu Körbrova na dva: barona Callaa
dra. Hartla. Baron Gautsch má ve svém
ministerstvě dva provisory nominální, dra.
Wittek
doktor
Gautschův
Tha
Clarův
Körbrův
Wrba
Hartl
Baron Gautsch
Vídeň
Gaut
Callao
8
article
Kleina a dra. Wrbu, ale vyjímaje Schönaich
a hr. Bylandta možno říci, že všichni ostatní
nebudou dlouho ministry. Nejdéle do pod-
Dr. Wittek odchází zůstavuje vládě a
říšské radě nehotový budžet svůj na rok
1905 a — co je hlavní, kritickou a rozho-
dující věcí — nehotovou předlohu, kterou
výdaje na tak zvané druhé spojení s Terstem
překročeny o sumy hrozné. Nevyčkal ani
konce rokování o záležitosti té ve výboru
železničním, ba nevyčkal ani předložení refe-
rátu zpravodaje odboru komise té poslance
Kaftana. Děly se sice nejůsilovnější pokusy
sehnati pro něj ve výboru tom většinu, jejíž
votum umožnilo by mu setrvání v úřade
ještě nějaký čas, až do »velikého stěhování«.
do rekonstrukce ministerstva v parlamentní.
ale všechny snahy po té stránce byly marny.
Dr. Wittek, postihnuv, že bude většin
výboru proti němu a nechtěje se vydati ne-
bezpečí osvědčení nedůvěry jím, osvědčení.
které by plenum zajisté potvrdilo, rozhodi
se, opustiti ressort, v jehožto čele byl 71/2
roku, prostřed parlamentní kampaně, v sám
předvečer zasedání jarního a tak lze říci.
že on, který se pokládal delegátem koruny
v každém kabinetě, asi takovým, jakým byl
skoro 25 let hr. Welsersheimb, fakticky po-
ražen byl a padl parlamentně. Kontrola
sněmovny lidu jej odvála, jej, který byl
mezi kabinetem Clarovým a Körbrovým do-
konce jmenován předsedou v ministerské
radě, by vládl výlučně mimoparlamentně,
paragrafem čtrnáctým.
A ještě jiný, zvláštní osud jej stih.
Klein
doktor
Wittek
Kaftan
Clarův
Körbrův
Terst
9
article
K jeho jménu, ku památce, že postátni
dráhu Karla Ludvíka, k jeho pověsti, že vy-
zrál opětně na nejčelnější finančníky, ovlá-
dající nejen bursu, nejen banky, ale také
soukromé veliké železnice, pojily se naděje,
ba co díme naděje, pojilo se pevné očeká-
aání, že stane se a bude postátňovatelem
par excellence, že do režie státní převezme
zejmena dráhy dávno k tomu zralé: severní,
severozápadní a rakonské trati společnosti
státní dráhy. Nebylo mu souzeno, velikou.
památnou akci tu, po které volají celá
desetiletí již království české a haličské
markrabství moravské učiniti skutkem ají
zapsati se do železniční politiky cislajtanské
trvale. Co jej přimělo ke stálému odkladu,
co ruku jeho již vztaženou po jmenovaných
železnicích zas odvrátilo, byl-li to skutečně od-
por ministra financí, byla-li to vůle mimo
kabinety působící, byla-li to také a zvláště
vlastní neodhodlanost či všechny tyto tři
vlivy, to má dnes interes jen historický.
Zdejší bursa pozdravila zprávy o zcel
blízké demissi jeho dnes haussí papírů při-
pomenutých podniků komunikačních. Speku-
lace vykládá si totiž osobní změnu v mini-
steriu železničním věcně, t. j. v ten rozum,
že stoupnou odchodem dra. Wittka chance
postátnění, které se předpovídá již deset let
a stejnou dobu čeká. Je tomu právě deset
let, co »postátňovací program« hr. Wurm-
branda na burse zrovna elektrisoval a měl
v následek zrovna šílené podražení akcií
dráhy státní a polabské, které záhy zvrátilo
se-v reakci a mnoho lidí připravilo tenkrát
o mnoho peněz. Nemůže býti před opako-
váním důtklivě dosti varováno. Tolikéž pak
před všelikým sankvinismem neb optimis-
mem, jakoby postátnění teď bylo blízkým,
snadným anebo dokonce jistým a hotovým.
Karel Ludvík
Spek
Wittek
Wurm
10
article
Neboť nehledě k tomu, že p. Wrbovi při-
padne toliko skromný úkol, provésti likvi-
daci odkazu svého předchůdce a chefa
praesente cadavere vymoci schválení úvěr
dráhy alpské, provisorní správce nemůže od-
vážiti se akce takového dosahu, jakou je
postátnění velikých drah na severu říše.
Dru. Wittkovi, jenž v ministeriu želez-
ničním vyrostl a sestárl, nemůže nikdo
upříti velikých vědomostí, vzácných a vše-
obecných zkušeností, vzorné píle a též na-
dání řečnického. Ale jako chef železnictví
rakouského, ressortu, který teprve se budo-
val a který daleko není ještě na vrcholu,
měl vzácný talent, učiniti se neoblíbeným —
všude: svými názory, že němčina je záru-
kou dobré správy komunikační a centralism,
jinde dávno již odbytý, jedině možnou for-
mou její, svým tarifnictvím, svým slabým
chováním v příčině drah dalmatských vůči
Uhersku a jinými prohřešky, chybami a pře-
hmaty.
Když převzal po podmaršálku Gutten-
bergovi portefenille železniční, vzhledem na
minulost svoji byl sympaticky vítán. Z
sedm let dosáhl, že teď, kdy odchází na
vždy z kanceláří, ve kterých pracoval a po-
roučel celá desetiletí, nikdo ho téměř nežel
ani tam ani v parlamentě. Padl parlamentně.
ale neslavně. V tomto neměl naposledy.
v pravo v levo, přítele. Měl jen odpůrce.
V kruhu, ve který se kolem něho srazili
byl utlačen,
Wittek
Uhersko
Gutten
11
article
zimu.
Vlastnoruční listy císařovy znějí:
„Milý bar. Gautschi! Schvaluje Vá
návrh, povoluji svému ministru železnic, dru.
Jindřichu ryt. Wittkovi, milostivě vyprošen
sproštění úřadu, zároveň pak pověřuji odbor-
ného chefa Ludvíka Wrbu správou mini-
sterstva železnic. Ve Vídni, 1. května 1905.
František Josef m. p. Gautsch m. p.
„Milý dre, rytíři Wittku! Vaši žádosti.
abych sprostil Vás úřadu ministra železnic, vy-
hovuji milostivě a povoluji Vám přeložení Vaše
na trvalý odpočinek. Nemohu. Vás všal
viděti odstupovat z úřadu, aniž bych s plným
uznáním a nejvřelejšími díky nevzpomenul Vašt
mnohaleté, obětavé a záslužné činnosti, která
s dějinami rakouského železnictví bude vždyck
čestně spojena. Ve Vídni, 1. května 1905.
František Josefm. p. Gautsch m. p.)
Gautsch
Jindřich
Wittek
Wrba
František Josef
Vídeň
12
article
Dr. Jindřich Witte k narodil se 29. ledn
1844 ve Vídni z otce Čecha, rodilého z Mladé
Vožice; sám Jindřich Wittek styděl se z
svůj český původ. Roku 1865 ukončil v
Vídni právnická studia, vstoupil do státní služby
u finanční prokuratury, ale r. 1868 byl povolán
do ministerstva obchodu, v němž přidělen k od-
boru železničnímu. Zde stal se r. 1875 odbor-
ným radou, r. 1880 ministerským radou a r. 188
odborným přednostou. Roku 1891 udělena mu
hodnost tajného rady. V ministerstvě obehod
pracoval hlavně při otázkách sestátnění různých
železnic, takže passivita různých sestátněných
drah padá většinou na jeho odpovědnost. V pře-
chodním kabinetě Kielmanseggově od června do
konce záři 1895 byl správcem ministerstva ob-
chodu. Po pádu Badenově, když koncem listo
padu 1897 nastolen prvý kabinet Gautschů
stal se ministrem železnic, kterýžto portefeuill
podržel i v dalších kabinetech Thunově, Clarově.
svém (od 23 prosince 1899 do 20. ledna 1900)
Körbrově a konečně i v druhém kabinetě Gau-
schově. Ve všech těchto kabinetech vystupova
ostentativně jako rozhodný přívrženec a stranni
německé levice.
doktor
Witt
Čecho
Wittek
Badenův
Gautsch
Thunův
Clarův
Vídeň
Mladá Vožice
Gao
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 1. května. (Dr. Ebonho c
o situaci.) Dr. Ebenhoch rozeznává ve sv
stati v »Zeitu« tři hlavní otázky v nynější ne-
utěšené situaci rakouské. Prvá týče se poměro
vnitřních, druhá poměrů k Uhrám, třetí obchod-
ních smluv s cizinou. Nejdůležitější jest otázk
prvá, poněvadž nenajde-li se cesta k urovnání
poměrů vnitřních, nebude také možno vyřídii
pro stát příznivě dvě otázky druhé. A vnitřnt
poměry dají se urovnati pouze rozřešením sporu
českoněmeckého. »V nastávajícím zasedání sněmu
kralovství českého — píše dr. Ebenhoch —
bude se tedy v některém smyslu rozhodovat
o velikých otázkách celé monarchie. Neklamou-
všechny známky, německé strany na českém
sněmě jsou si vědomy velikého významu
zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Sněm český
bude asi opět dělný a tím bude i říšské rad
poskytnuta naděje na plodnou další činnost.
Z té činnosti vyniknou ihned obrysy jakési par
lamentní většiny a spojeného s ní zastoupen
stran, tuto většinu tvořicíeh, v kabinetě. Přes-
ného o budoucí většině a parlamentním kabi-
netě není dosud nic známo, ale rozvoj takove
musí nastati, má-li si parlament udrželi dělnost
na další čas a má-li nabyti schopnosti, aby
rozřešil také druhé dvě vělké otázky — poměr
k Uhrám a k cizině.«
Pokud se týče otázky uher s ké,
dr. Ebenhoch naděje se, že nedojde ani na
rozdělení armády, ani na hospodářskou rozluku.
doktor
Ebenhoch
Praha
Uhry
14
article
Kdyby však Madaři přece setrvali na obou
těchto požadaveích, pak by Rakousko musilo
učiniti potřebná opatření svá, »poněvadž nikd
se do Rakouska nemůže naditi, že by chtělo
konkurující s ním hospodářství chrániti svými
zbraněmi anebo cizí zbraně platiti ze svého
hospodářství.« Promluviv pak o obchodních
smlouvách s cizinou, dr. Ebenhoch vrací s
k významu příštího českého sněmování a koně
svým obvyklým appellem na politické strany
aby v zájmu velikých otázek státních odložily
»všechny státoprávní, národní a politické otázky.«
Představuje-li si dr. Ebenhoch úspěšně sněmo-
vání v Praze a potom dělný parlament ve Vídni
jako následek našich státoprávních, národníe
a politických požadavků, pak se může ve svých
nadějích snadno zklamati. Pěče o udržení jed-
noty říše nespadá pouze na nás, nýbrž zvlášte
na Němce, kteří po staletl ze státu žili a tyl
na úkor ostatních národů neněmeckých.
Madar
doktor
Ebenhoch
Pěč
Němec
Rakousko
Praha
Vídeň
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Schůzka krále Eduarda VII. s Loubelem
franko-německé napjelí.
Téměř veškeré listy franeouzské poukazují
k politickému významu nynější návštěvy krále
anglického v Paříži. »Journal de Débats« zv
ji »šťastným praeludiem k lodním slavnostem
v Brestu a Portsmouthu.« List souhlasí i s an-
glickými orgány, že francouzská diplo-
macie může po válce způsobit
sbliženi mezi Anglí a Ruskem.
»Temps« věří pořád, že anglická diploma-
cie bude s francouzskou v marocké otázce za
jedno a těší se z toho, že vlastní terén zá-
pasu přeložen do Fezu, kdež prý má Francie
v rukou trumfy, jež jsou rovnoceny prostřed-
kům německým.
Clemenceau otiskl v nedělní »Neue
Freie Presse« dýchavičný rozhovor o marocké
otázce, jenž psán jest ve smyslu a v znění
smíru s Německem. Nového není v rozpravě té,
v níž Clemenceau ujišťuje mírumilovností Fran-
cie, nic mimo to, že dokonce ani Cl-
menceau nevylnčuje možnost válečné srá-
ky s Německem a to zvlásté proto, ze ar n i
Eduard VII
Débats
Clemenceau
Fran
Paříž
Brest
Portsmouth
Rusko
Německo
Neue Frei Presse
16
article
[Německu nepoutuchla vzpomínk
na rok 1870. Válka také stěží byla by o
vratitelnou, kdyby pravdou bylo to, co ujištuj
zajisté dobře zpravené »A ll deut s c h
Blätter«, jež praví, že vlastním cílem něme-
eké politiky v Mlarokku nejsou »otevřené dvéře .
nýbrž rozdělení je ho.
»Timos« docela připadně praví, že »Ail.
Bl.« nepochybně prozrazují teprve my-
šlenky vlády německé. Francie ale, kter
k vůli Marokku zřekla se celého vlivu svéh
v Egyptě, stěží by se spokojila dnes s kou-
skem — Marokka. Za takých protichůdných
stanovisek jest ovšem pochopitelno, jestliže po-
slední depeše z Fezu znějí, že vy-
jednávání francouzského posel-
stva nečiní pokroků téměř žád-
ných. Německý vyslanec hr. Tollenbach vy-
jádřil se v rozmluvě s jedním novinářem, že,
ačkoliv Francie nabídla se k dohovorům,
Německo nemůže prý se dopustiti »chyby«.
přistoupiti na »soukromé úmluvy«, když exi-
stuje již smlouva mezinárodní. Německo a s-
tán marocký jsou stranami, jež podepsaly ma-
dridskou smlouvu o Marokku z-
1881 a cílem jeho poslání do Fezu
bude prý bdíti nad tím, by smlouva
tato byla zachována. Slovem, Německo
na dále odpírá všeliké samostatné vystoupení
Francie v Marokku. Důsledek těchto sporů mezi
evropskými státy a tím vzájemné malomoci je-
jich jest však, že zmatky, nepokoje a lupičství
v Marokku do nekonečna se vzmáhají.
Německo
Francie
Maroko
Egypt
c h Blätter
17
article
Sultán marocký učinil nyní pokus k ob-
nově pokoj, aspoň v okolí tangerském tím, ž
na rozkaz jeho právě do Tangeru došlý paša
tangerský byl dosazen opět v dřívější postavení
své, kdežto pověstný vůdce čet zbujnických
Raisuli, nedávno místo něho zvláštním í-
zením sultánovým v čelo tangerského kraje po-
stavený, obdržel nyní rozkaz, držeti se
v jisté vzdálenosti od Tangeru.
A to na četné stesky cizích státních pří-
slušníků proti němu. Ostatně byla v noci n
sobotu usedlost jistého britského
poddaného u Tangeru napaden
lupiči, dva sluhové byli ztýráni,
několik koní ukradeno. Tito na stižnost brit-
ského vyslance Lawthesa byly úřady marockými
opět nahraženi. Všeobecně činěn jest zodpo-
vědným za případ ten Raisuli, kterýž odemsti
se chtěl tak nepochybně za poslední nařízení
sultánské, přičítané britským vlivům.
Za tohoto vážného vývoje marocké olázk
přibyl Eduard VII. do Paříže, aby s Loubetem
smluvil další postup. Počíná si co nejzdrželi-
věji, jen aby nepodráždil německé popudlivosti.
Eduard VII
Loubet
Tanger
Paříž
18
article
Tak dal se do Paříže provázeli pouze poboční-
kem, tajemníkem, lékařem a štolbou a na ná-
draží pařížském mimo vyslancem britským ne-
dal se nikým vítati, ani officiálním zástupcem
Loubelovým. Jediným officiálním bodem
pobytu jeho v Paříži byla pak hostina, kterou
jemu na na počest Loubet v neděli veče
v Elysejském paláci pořáda! a jež až do
půl 10. hod. trvala. Telegramy sdělují jen, ž
se Eduard VII. bavil velmi živé s — paní Lou-
belovou .,. Přípitkův proneš eno ne-
bylo. V neděli — po hohoslužbě v anglikán-
ském kostele — odevzal král anglický v hotelu
»Bristol«, v němž bydlí, předsedovi hullské ko-
mise admirálu Fournierovi velkokříž řádu
sv. Michala a sv. Jiří. V hotelu zapsali se do
vyložených výkazů ministr Delc a s sé a japon-
ský vyslanec Motono.
Odpoledne odebral se Eduard VII. do pa-
láce Elysejského k návštěvě Lou-
beta, u něhož prodlel půl hodiny
To byl vlastní okamžik konferenci. Při rozehodu
Loubet provázel ho až do předsíně. Prapor pě-
choty s prapory a hudbou prokazoval král
čest. Loubet potom v hotelu oplatil králi ná-
vštěvu, jenž ho očekával na prahu salonua
srdečně mu rukou potřásl. Strávil s nim pak
čtvrt hodiny v rozhovoru. Za návštěvy presi-
dentovy přibyl i Delcassé a byl, k dy
Loubet se rozloučil, králem přija
ve slyšení, jež trvalo asi 20 minut. Včera
v pondělí odjel král Eduard VII. dopolednes
markýzem Bretouilem automobilem do Versailles,
kdež posnídal a prohlédnuv zběžně zámek, od-
jel k odpoledním dostihům v Saint-Cloudu. Jak
vidno, »král millionů« nezapomíná ani na z
nejvážnějších konferencí starých svých zábava
náchylností.
Loubelův
Eduard VII
belová
Přípitkův
Fournier
Michalus
svatý . Jiří
Delc
Elysejský
Lou
Eduard
Paříž
Bristol
Versailles
SaintCloud
Elysejský palác
19
article
Schůzka Goluchowského s Tittonem.
Zcela novou versi k benátské schůzi při-
náši »Berl. Tagblatt« ze zvláštního, dobře prý
zasvěcecého pramene vídeňského. Tento sděluje
v podstatě: Schůzka letošní měla větší důle-
žitost nežli lonská schůzka opatijská. Jak známo.
návrh Anglie, aby akce rusko-rakouská n
Balkáně nahražena byla akcí všeevropskou, došel
příznivého přijetí v italské veřejnosti. Kdyb
vláda italská byla formálně návrh ten podepsala,
byla by bývala balkánská otázka
na ráz příznivě rozvinuta. Rakousko
i Rusko měly tudíž tentokráte společný zájem,
společnou akci anglo-italskou na Balkáně zame-
ziti. Goluchowski byl v tomto smyslu v Benát-
kách mluvčím nejen rakouským, nýbrž i ruským.
I podařilo se mu skutečné z jednati slo u h las
Italie k rusko-rakouskému na zi.
rání na věci balkánské a vzniklou ne-
důvěru zaplašiti. A nepochybně dal na druhé
straně i on ujištění Italii, ž e bude jisté
snahy království co nejvřeleji po-
porovati.«
Skulečně vřelejší poněkud ton sobolních
přípitků benátských, zdá se nasvědčovati, že
mezi Goluchowským a Tittonem, když i ne
mezi italským národem a Rakouskem, učiněn
aspoň krůček na sblížení. Na večerní hostin
u bonátského senátora Papadopolia, byly přípitky
V drobném prodeji
ppiu . . ! . za sh
Ve alislkieh sa vesloví
anní čal.
pslední. . . . . . . . sh
Inseraty
platí se hotově aapfel.
Předplacení a insurty plijíná ndmisl-
strace v Marissské slici č.z
Tm naehárejí za tež režst
tlskárna a tapedice „Národnich Listi“,
Bskopisy se nevzacejl
Goluchowský
Titton
Berl
Anglie
Balkán
Rakousko
Rusko
Benát
Národnich List
Tagblatt
20
article
ony také vykládány jako snaha po polepšení
obou vlád. Vládní poslanci a senátoři protož
oběma ministrům blahopřáli. Také vládní listy
italské přirozeně v tomto směru píší. Tak »Gior-
nale d'Italia« přeje si, by spolek s Německem
a Rakouskem byl »poctivě dodržován «, poněvadz
jest prý zárukou míru. »Giornale di Ve-
n e zja« zve přípitky dokonce »chvalozpěvem
na mír«, před nimž se »mlha nedorozuměníe
rozplynula prý jako před čerstvým »vánkem«.
Podobně píší »Mattino Adriati c o«,
»Corriere dela Sera«, »Popolo Ro-
mano«. Ovšem tyto oficiosní neho dílem kon-
servativní listy nejsou mluvčím velikých mass
národa italského. Zda pohled těchto, k Tridentu
a Terstu pevně upřený, pouhý lesk schůzky be-
nátské dovedl jenom odvrátiti, o tom dlužno
zajisté rozhodně pochybovati.
Vidno to i z rozmluv, kteréž měl římský
dopisovatel »Zeitu« s hlavou irredentistů Bar-
ziloiem a socialistův Bissolotem, v nichž obou
zajmy a city pokrevenstvi státu na obou stranách
hranic došly silného výrazu. Jelikož však inter-
viewy tyto jinak nevyjadřují nežli známá již
stanoviska obou stran, interview pak třetí s bý-
valým ministrem Prinettem obmezuje se n
výrok, že »nemůže nic říci« a že jinaksi
shody s Rakouskem přeje — odkládáme vzhle-
dem na nedoslatek místa zevrubnější zmínkuo
interriewech těch na příště.
Z formálností schůzky benátské uvádíme
ještě: Goluchowski, navštíviv v neděli dopoledne
ještě v průvodu Tittonově mezinárodní umě-
leckou výstavu benátskou, odjel pak o 2. hod.
odpol. i s leg. radou Gagernem do Vídně. Na
nádraží zvolal Goluchowski k Tittonovi opětně:
»Na shledanou !s
Tittoni sám odjel včera přes Milán do
Říma. Vilém II, jenž přibude do Benátek dnes,
tudíž tam již věrných služebníků — pardon ! —
věrných spojenců svých nezastihne.
Giornale
Zeit
Goluchowský
Tittoni
Vilém II
Gior
Německo
Rakousko
Trident
Terst
Vídeň
Titton
Milán
Řím
Benátky
Corriere del Sera
Popolo Romana
Mattin Adriat c
21
article
Obyvalelstvo Ruska dle slavu.
Podle výsledků posledního sčítání lidu jest
v Rusku podle stavu.
Dědičných šlechticů . 1,220.169 v proc. 1.0
Osobných šlechticů a
úřadníků . . . . 630 119 » 0 5
Duchovních . . . . 588 497 , 0.5
Dědičných občanů . . 342 927 , 0 3
Kupeů . . . . . 281.179 , 0 2
Měšťanů . . . . . 15,386 392 , 107
. . . 96,916 644 , 77 1
Vojskových kozáků . 2,908.842 , 2.3
Jinorodců .. 8,297 969 , 6 5
Finů (mimo Finsko) . 35.582 , 0 0
Cizích poddaných . . 605 500 » 05
Ostatních . . . . 425 748 » 04
Jak vidno, privilegované stavy jsou v Rusku
zastoupeny pouze 113 proc. lidí, půl procenta je
duchovních a též tolik cizozemců. Městského
obyvatelstva jest úhrnem 11.2 proc. K selskému
obyvatelstvu počítají se též kozáci a jinorodci,
kteřiž dohromady činí 85 9 proc. všeho oby-
vatelstva.
Z toho následuje, že Rusko je stát selský
a zemědělský jako zádný jiný.
Fina
Rusko
6 5
Finsko
Osobný šlechtic
Jinorodec
23
article
Obyvatelstvo Ruska dle náboženství.
Data, která jsou výsledkem posledního sčl-
tání lidu v Rusku. V počtu vyznavačů zahrauta
obě pohlaví.
Pravoslavných . . . 87,123.601 v proc. 693
Starověrců a pravoslav-
ných sekt . . . 2,204 593 , 1.8
Římských katoliků . . 11.506 809 „ 9 2
Protestantů . . . . 3,762.756 » 30
Arméno-gregorianů . . 1,179.266 » 09
Ostatnich krestanů. . 8 135 » 00
Mohamedánů . . . 13,906.972 » 111
5,215 805.
Ostatnich nekřestanů . 732.078
Židů .
Žid
Rusko
Arméno
Ostatnich
24
article
Klub státních úřadniků v Praze.
Klub státních úřadniků v Praze.
Tti měsíce minuly od té doby, kdy na m-
mořádné valné hromadě ulrakvistického Klubu
státních úřadníků v Praze usneseno změniti sta-
novy a utvořiti Klub s jednací řečí českou
ejhle — jaký rozmach nastal ve spolkové tét
organisaci. Dříve jakoby něco ten spolkovýa
kollegiální život svíralo a jaký to rozdil mezi
tehdejším a dnešním Klubem !“ V krátké době
několika týdnů skoro tisic nových členů sdru-
žilo se v Klubu a počet tento zajisté bude ješte
zvýšen po utvoření nových článků organisace
klubovní na venkově.
V sobotu večer uspořádal Klub přátelský
večirek s programem velmi zajímavým, při němž
také byly pozoruhodné řeči. Řádná valná hro-
mada konala se ve velké dvoraně Žofina v ne-
děli dopoledne.
Předseda Klubu J. M. rektor p. prot. dr.
Storch zahájil valnou hromadu za přítomno-
sti 143 členů ze 1399. Uvital všechny vzácně
hosty, kteři účastenstvím osvědčili přizeň a sym-
patie Klubu, zejmena byli to pp. dvorní rada
Šindelář, president obchodního soudu, šl. Málek,
vicepresident zemského soudu, dvor. rada Kři-
kava; dále pp. posl. dr. Klumpar za Klub po-
slanců národní strany svobodomyslné, dr. Nesý
za Klub téže strany; dr. Ullrich za Klub mladé
generace; za ústřední spolek českých professorů
prof. Krátký, za spolek českých úřadníků že-
lezničních Pohnert, Vaněk a Šturma; za úřad-
nickou besedu Praha—VII. dr. Vaněk, Ludvik
a Neumann; za Klub úřadníků finanční techni-
cké kontroly Lindacker a Zvěřina; za spolek
berních úřadníků Horák a Tichovský. Omluvili
se místodržitel hr. Coudenhove, president vrch-
ního zemského soudu dr. ryl. Vesselý, vicepre-
sident zem. finančního ředitelství Tersch, ředitel
pošt a telegrafu dvor. rada Šafařik- Pštross, po-
slanoc dr. Herold, dv. rada Novotny. Blaho-
doktor
Storch
Málek
Klumpar
Nesý
Ullrich
profesor
Krátká
Pohnert
Vaněk
Šturm
Ludvik
Neumann
Lindacker
Zvěřina
Horák
Tichovský
Coudenhove
Tersch
Herold
Novotný
Blaha
Praha
klub J . M
rada Kř
ŠafařikPštross