1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 3. listöpadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Boje o Port Artur.
Boje o Port Artur.
Z Berlína, 3. listopadu. »Tagb latt-
sděluje z Tokia: Dělostřeleckým útokem
na Port Artur, který trvá již od 26.
října, dosáhli Japonci podstat-
ného úspěchu na severu, západě
východě. Mnoho tvrzí přeměněno
v rumiště a jen stěží už ruská
střelba odpovídá japonské. Na
celé severní frontě vojsko v počtu asi 9 divisí
přiblížilo se již na vzdálenost, ze které lze útok
podniknouti. Do tak zvané pevnůstky drakon-
ské podařilo se Japoncům uči-
niti průlom.
Z Tokia, 2. listopadu. (C.-B.) Úřadní zpráva
o bojích u Port Arturu v říjnu sděluje, že Ru-
sové, kteří dne 18. října byli zajati, vypovídají
že osud pevnosti v krátkém čase
bude rozhodnut. Potravin jest prý
značný nedostatek a posádka prořídla.
Generál Stesselj určil odměnu a medaille
pro 400 dobrovolníků, kteří podniknou výpad
a zničí japonská děla.
Artur
Tagb
Japonec
Stesselj
Berlín
Tokio
východ
6
article
Baltické loďstvo.
7
article
Z Berlína, 3. listopadu. Z Tangeru tele-
grafují: Admirálové Folkersan a Ekvist
čekají co chvíli rozkaz, kam mají odplouti se
svými 6 pancéřovými loďmi a 4 křižáky. Dnes
večer čeká se Rožděstvenský.
Z Paříže, 3. listopadu. »Journal« ozna-
muje: Ruské loďstvo vyplulo z Viga. Myslí se,
že vyčká výsledky vyšetřovací komise ve vodách
marockých. Admirál Rožděstvenský děkoval ve-
liteli přístavu vižského za přijetí, jakého se mu
dostalo v přístavu španělském.
Z Gibraltaru, 2. listopadu. (C.-B.) Soudí se,
že admirál Rožděstvenský připluje zejtra
ráno se svým loďstvem do Tangeru. Anglická
válečná loď »Illustrious« odpluje zejtra k tý-
dennímu cvičení ve střelbě.
Folkersan
Rožděstvenský
Berlín
Tanger
Paříž
Vigo
Gibraltar
8
article
Konflikt rusko-anglický.
Z Londýna, 3. listopadu. Ruský vyslane
vydal tuto notu: V jednání mezi vlá-
dou britskou a ruskou nenastalo
nic, co by vzbuditi mohlo nějaké
obavy, že dojde ke krisi. Ve příčině
mezinárodní vyšetřovací komise jest otázka zá-
sadně vyřízena, jde již jen o podrobnosti. Ruský
velevyslanec hr. Benkendorf přijal včera
dopoledne francouzského kollegu Cambona a na-
vštivil pak ministra zahraničních záležitost
v jeho soukromém bytě. Potom navštívil fran
couzský velevyslanec ještě ruského velevyslance
a pak vyslance německého, rakouského, španěl-
ského a italského.
Z Lissabonu, 2. listopadu. (C.-B.) Semafor
v Oitavos oznamoval dnes ráno, že spatřeny
byly na jihu čtyři ruské pancéřníky a jedna
ruská dopravní loď, jakož i čtyři anglické
křižáky.
Z Hullu, 2. listopadu. (C.-B.) Soudní vyše-
třování ohledně smrti rybářů, kteří při srážce
v Severním moři zahynuli, bylo ukončeno. Soud
uznal po návrhu vládního zástupce, že oba
rybáři zabiti byli střelami, jež
bez předchoziho ohlášení od vá-
lečných lodí byly vypáleny. Soud
odborníků projevil přání, aby dán byl výraz jeho
uspokojení nad úsilím obou vlád, aby záležitost
tato, která v dějinách nemá příkladu, uspokoji-
Cambon
Hull
Londýn
9
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
10
article
vým způsobem byla vyřízena, jakož aby raně-
ným a příbuzným obětí srážky byla projevena
jeho soustrast.
Na bojišti mandžurském.
Z Londýna, 2. listopadu. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« dovídá se z hlavního stanu ge-
nerála Oku: V postavení armády nenastala
žádná vážnější změna. V neděli útočilo oddě-
lení ruské pěchoty a donští kozáci na japon-
skou jízdu na nejkrajnějším konci levého křídla
u řeky Chun; se ztrátou 20 mužů byli však
útočníci zahnání. Čára japonské armády táhne
se nyní podél břehu Lihoho až k levému
křídlu, jež přesahuje přes řeku.
Z Tokia, 2. listopadu. (C.-B.) Zprávaz
hlavního stanu japonského na bojišti mandžur-
ském oznamuje: Dne 30. října táhly proti le-
vému oddělení levého našeho křídla nepřátelská
jízda v síle tří pluků, dále jedna batterie děl
pluk pěchoty. Rozpředl se boj, při němž ne-
přítel byl odražen. Náš oddíl měl jen nepatr-
ných ztrát, kdežto ruský ztráty těžké. 50 mužů
ruské jízdy ztratilo své koně. Nepřátelská jízda
stáhla se nazpět všemi směry v nepořádkua-
zanechala na bojišti třinácte mrtvých. V noci
na 30. říjen vzalo naše levé křídlo 500 metrů
severozápadně od Čenlienu a spálilo ji.
K nepokojům mezi záložníky.
Z Petrohradu, 2. listopadu. (C.-B.) Ruská
telegrafní agentura oproti zprávám o nepokojích
a bouřích záložníků sděluje, že nedošlo k žád-
ným srážkám mezi záložníky a důstojníky. Jeli-
kož na místech svolávacích úřadně zavřeny byly
prodejny kořalky, žádali záložníci vodku na ži-
dech a pro vysokou cenu krámy těchto spusto-
šili. Rozhořčení proti židům vyvoláno také tím,
že tito namnoze utekli, jsouce povoláni do
Londýn
Reut
Chun
Tokio
Petrohrad
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Při česání chmele.
Napsal Jaroslav Hašek.
Hašek
12
article
Z dlouhých, ze dřeva vystavěných budov
ozývaly se hovor, smích a zpěv. Rovina u Spaltu
až k Norimberku ležela v mlze, ze které čněly
jako složené jehlance pušek vojenského tábora
složené tyče chmelnic. Jenom místy ještě jako
les stály tyče, na nichž úponkovitě visely pruhy
chmele.
Rovina teskná, smutná nyní, kdy většina
velkých chmelnic již jest obrána, byla mlhou
zbarvena do šediva.
Jenom tam na jihu černaly se obrysy lesa
a houfy černých havranů prorážely mlhou, za-
padaly do ní, zase se objevovaly na složených
tyčích chmelových s křikem „krá“, „krá.
Ale v budovách bylo živo.
Kolem dlouhých, dřevěných stolů sedělo
množství lidí, kteří sem přišli z celého Něme-
cka; muží, ženy, ba několik větších dětí, lidí,
kteří kolik měsíců před tím vypravovali si, že
v srpnu vydělají trochu peněz při česání chmele.
Byli zde vandráci, otrhaní, rozbití, kteří
pracovali jen proto, aby vydělané peníze mohli
v nejbližších krčmách propit, vedle těch byli
zde lidé nemocní, neschopní těžší práce, kteří
pracovali, aby si něco nastřádali a celé to množ-
ství hovořilo nyní jeden přes druhého, zpívalo,
smálo se s pocitem klidu, který jim dlouho před
tím scházel a při tom česalo voňavý zhmel ze
stonků do košíků, za tím, co ranní srpnové
slunce vytlačovalo mlhu z opuštěné roviny.
Vůně chmele dráždila příjemně pracující
množství, nutila časem ke kašli, ana zatím vůně
pryskyřice, vycházející z čerstvě sroubené bu-
dovy, je opájela.
„Eh,“ řekl na kraji stolu sedící otrhaný
muž, „tak se mně zdá, že je to přece jen lepší,
než žebrat.“
„Jest to lehká práce,“ prohodil jiný vedle
něho, „jaké pak máš řemeslo?“
„Kovář jsem,“ odpověděl otrhaný muž.
„jmenuji se Karel, jsem z Hannoverska.“
Karel
Norimberk
13
article
„Já jsem z Hamburku,“ řekl druhý, „jsem
zedník. Říkají mně Hajs.“
„Už nedělám dvanáct let,“ děl kovář.
„dříve jsem dobře pracoval, ale přijdu ti ke
dráze a tam jsem si zlámal při práci nohu. Le-
žel jsem tři neděle v Duryňsku v nemocnici. In-
validní kartu jsem měl a myslíš, že ti chlapi mně
potom zaplatili za úraz? Chtěli darebáci, abych
si ještě nemocnici zaplatil. Prý jsem byl opilýa
tak si zlámal nohu.
„Chudý člověk zkusí jako pes,“ řekl Hajs,
„a nemá nikde zastání. Mně ti jednou dal mist
výpověď, protože jsem chodil za jeho dcerou.
„Má dcera se nehodí pro vás.“ Byl to obyčejný
polír. Řekl jsem mu, že je darebák. Rozzlobí se
ti ten chlap, chytí do ruky hůlku a na mne.
Bylo to na lešení, asi tři metry vysoko od země.
„Hrome, darebáku,“ vykřiknu, ještě tohle. A bác
s ním. Už ti letěl dolů s lešení. — Veřejné ná-
„Kolik jsi dostal, kamaráde,“ ptal se na-
proti sedící mladý muž, dle čepice pekař.
„Šest neděl,“ odpověděl zedník.
Hajs
Hrom
Hamburk
Duryňsko
14
article
„Málo,“ vmísil se do hovoru od druhého
stolu stařeček, přežvykující v ústech kus dout-
níku, „tři metry od země a shodit ho. Tak šest
měsíců a ne neděl. To, kamarádi, se mnou jinak
zatočili. Šel jsem přes lineburskou ladu na
Šlesvicko. V jedné vsi, už u mořského břehu
žebrám ještě s jedním. Nevím už, čím byl, je
to dlouhá doba. Vzali jsme kolkolem celou ves
a v tom tu četník. „Půjdete se mnou!“ „Oho, “
povídám, „teď, když máme hrsť peněz v kapse
(tam ti dají všude), máme jít s tebou?“ Hádám
se s ním, ale na konec pomyslil jsem si, co, zde
máš plno lidu, počkej až venku ve volnu! Po-
vídám, že půjdeme. A tak když jsme byli da-
leko za vsí a přišli k průplavu, chyt' jsem čet-
níka za krk, strčil ho do bahna. Než se vy-
škrábal, my byli už daleko mezi travinami. Z
rok šel jsem s jedním přes Pruské Slezskoa
u Kladska zastaví nás četník. Taková ti známá
tnář. „I hrome, podívám se lepší na něho, to je
ten, co byl v bahně tam u moře.“
U stolu se dali do smíchu.
„Dostal jsem,“ řekl stařeček, „šest měsíců
pak donucovací pracovnu také šest měsíců.“
Šlesvicko
Kladsko
16
article
„Což na lineburské ladě jest dobře ce-
stovat,“ řekl zedník. „Všude dostaneš a sedlák
třebas sám tě zavolá, ale vada je veliká, že ves-
nice jsou tak daleko od sebe. Jedna ves třebas
pět hodin. A to jdeš takovým podrostem lesním
a travou vysokou, že ti jde až přes hlavu. A když
se spustíš s pravé cesty, třebas tři dni bloudíš.
Pořád se ti zdá, zde jsem už byl. Obrátíš sea
přijdeš zas tam, odkud jsi vyšel. Ale ve vsích
je velmi dobře i když přijdeš na takový velký
rytířský statek. Najíš se, a co peněz dostaneš.
Jdeš ze vsi ven, a chce se ti spát, lehneš si do
trávy a spíš. To máš až k Šlesvicku. A na Šles-
vicku je také dobře.
„To je,“ přisvědčil kovář, „ryb se najíš
plno. Ryb je u moře spousta. Jednou v jedné
vsi se nám to nevyplatilo. Můj kamarád a já ve-
šli jsme k starostovi, že máme hlad. „Posadte
se, přinesu vám kousek ryby,“ jde vedle do síně
a tam plný hrnec pečených ryb. Přinese nám
každému kousek. Sníme a jdeme. A poněvadž
nám chutnalo, proto, když jsme šli kolem hrnce
s rybami, můj kamarád celý hrnec vyprázdnil
do kabátu. Nastrká si do kapes a vyrazíme ven.
Šlesvicko
Šles
17
article
Nejsme ani venku ze dvora, když tu ze námi
starosta. Můj kamarád zapomněl, že má děravé
kapsy a tak mu vypadala na cestě přes dvůr
jedna ryba za druhou. To bylo naše neštěstí.
Běžíme a lidé kolem, když viděli, že starosta
nás chytá, hnali se za námi také. I psy poštvali.
Pak nás zavřel starosta do prázdného chléva.
A ráno přijde k nám a přines jehlu a nitě, aby
prý si kamarád zašil kapsy.
Kolem stolu smáli se a stařeček, žvýkající
tabák, podotkl: „Všemu se také nemusí věřit,
ale umíš povídat. Já znal jednoho a ten vyprá-
věl a vyprávěl, kde byl, co tam dělal a ne konec
podívám se do jeho pracovní knížky a on teprv
tři neděle cestuje.“ Stařeček zakašlal a od-
plivl si.
Kovář stal se nepokojným. „Já znal jed-
noho dědka,“ řekl, „a ten nebyl s ničím spo-
kojen, jenom bručel.“
„Starý člověk má vždy lepší rozum,“ po-
detkla u stolu sedíci žena nepěkného obličeje.
„Cha, cha,“ smál se kovář. „Fodková pro-
Kovář