1
masthead
V Praze, ve středu dne 2. listopadu.
Praha
2
masthead
K číslu 303
a na venkově za 3 h.
3
masthead
Číslo v Praze za 2h
Praha
4
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
Včerejší poplach v záležitosti
Včerejší poplach v záležitosti
hullské.
Neobyčejně poplašné zprávy rozhlášeny
včera v Londýně a rozeslány také telegrafem
do světa. Z Londýna oznamuje se o tom vídeňské
»Neue. Freie Presse«: Jako blesk z čista jasn
vzrušila dnes odpoledne celé město zpráva, že
sekrise silně zase přiostřila.
Kvapné přípravy vojenských a ná-
mořních úřadů naznačovaly, že veli ká,
osudná rozhodnutí se stala aneb
každou chvíli očekávati se musí.
Velmi nápadno bylo, že ruské loďstvo dnes o
8. hodině ranní z Viga na jih odplulo. Svr-
chovaně znepokojivými byly z prá-
vy, jež odpoledne z Gibraltaru sem došly. Tam
byla pojednou posádka vzbouřena a kvapně do
zbrané povolána, dělostřelecké mužstvo koman-
dováno k batteriím na úpatí pevnosti, ba
rychlopalná děla opatřena spěšně plnou obsluhou,
jakoby již již vážný boj měl začiti. — Lod
obdržely rozkaz, aby v každou chvíl
připraveny byly k odplutí a ke 3.
hodině zazněla s paluby vlajkové lodi admirála
Beresforda dělová rána jakožto po-
vel, aby se všichni důstojníci oldie-
brali ihned na paluby svých lodí.
Oddíly pěchoty ubíraly se k opevněným
místům Gibraltaru. Stanice u elektrických appa-
rátů na dálné osvětlování moře obdržely silné
mimořádné stráže a lodím v přístavu dán roz-
kaz, aby se připravily na boj. Dále bylo ozná-
meno, že setnina dělostřelectva, jež se chystala
na odchod do Afriky, v Gibraitaru zůstane a že
tam vypraveno bude vojsko jiné. Znepokojen
sesíleno bylo v Londýně také faktem, že mě
řídící ministr Balfour několik ho-
din trvavší poradu s ministrem
námořnictví lordem Lansdownem
a s ředitelem námořní služby informační, prin
Neue
Beresford
Balfour
Lansdown
Londýn
Vigo
Gibraltar
Afrika
Frei Presse
7
article
cem Ludvíkem Battenbergem. Znovu procitlé
válečné rozpoložení charakterisovaly také velké
sensační plakáty, jež se objevily na nárožích
londýnských ulic, oznamujíce, že se udála
»Těžká srážka na moři u Viga.« Při
nedostatku authentických zpráv přispěly tyto
plakáty k sesílení obecného znepokojení. Teprve
pozdě večer vyvrátila úřadní zpráva pověsti, že
loďstvo admirála Beresforda do moře vyplulo a
na ruské baltické loďstvo útočně udeřilo. Avšak
zpráva dodala, že loďstvo to ovšem k boj
připraveno u Gibraltaru na kotvách stojí.«
Poplašné zprávy, jež z Gibraltaru a z Lon-
dýna rychlostí elektrické jiskry po celé Evropě
se rozšířily a všude dojem přímo hrozícího vý
buchu rusko-anglické války způsobily, doznaly
později vydanou vládní nótou značného zmírnění,
ale nebyly docela vyvráceny a za bezpodstatné
prohlášeny. To děje se teprve nyní.
Z Londýna, 2. listopadu. Poplašné zprávy
kterými byl včera v noci znepokojen Londýn,
ukázaly se bezpodstatnými. Prohla-
šuje se, že anglo-ruské styky se nezhoršily a že
také nestane se žádný útok na ruské loďstvo.
Battenberg
Vigo
Beresford
Prohl
londýnský ulice
Gibraltar
Lon
Evropa
Londýn
8
article
Dodává se, že anglické loďstvo Gibraltaru jest
pohotově již delší čas. Neočekává se žádný
ruskoanglický konflikt. Anglická vláda je
vysvětlením ruského kabinetu spokojena.
Hr. Benkendorf, velevyslanec ruský,
byl dopoledne přijat králem ve slyšení, které se
považuje za vážný doklad přání krá-
lova, aby zachován byl mír. Pro-
slýchá se, že hr. Benkendorf opětně ujistil krále
přátelstvím ruským a znova dal projev carova
politování nad událostí hullskou. Odpoledne od-
jel velevyslanec do zahraničního ministerstva.
Ujišťuje se dále, že car je přesvědčen, že
admirál Rožděstvenský jednal správně a posla
mu poděkovací telegram,
Boje o Port Artur.
Z Londýna, 2. listopadu. Očekává se
s celou bezpečností pád Port Ar-
turu. Útok naň trvá nepřetržitě. Na
Rožděstvenský
Artur
Gibraltar
Hradec
Londýn
Ara
9
article
SIY
SIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
500 děl chrlí stále oheň proti pev-
nosti. Nepadne-li pevhost o narozeninách mika-
dových, nebude na ni už žádný útok podniknut,
nýbrž bude prý vyhladověním přinucena ke ka-
pitulaci.
Z mandžurského bojiště.
Z Berlína, 2. listopadu. »Kölnische
Zeitung« oznamuje z Mukdenu, že Japonci
obdrželi již pro mandžurské bojiště
posily 40.000—60.000 mužů
—ch. Z Petrohradu, 1. listopadu. Vzhledem
k okolnosti, že dle zpráv z Mukdenu Japonci
značné posily již dostali, soudi se ve zdejších
vojenských kruzích, že Karopatkin zase na ně-
jakou dobu k pouhé obraně bude donucen. Ja-
ponci provedli ve svých posicích tak silná ope-
vnění, že by frontální útok rupký přílišné ztráty
měl za následek. Zavládlo zde mínění, že Ja-
ponci jenom obejitím nebo obklíčením donuceni
býti mohou, aby svá opevnění opustili, že však
Kuropatkin na to dosud nemá dosti vojska. V
centru musí totiž oproti Japoncům zůstati stejná
síla vojska, jakou mají Japonci, aby zabráněno
bylo jeho prolomeni.
—ch. Z Petrohradu, 1. listopadu. Gene-
rál Kuropatkin oznamuje císaři z dnešního
dne, že v noci na den 1. listopadu o žád-
ných bojích zprávy nedostal. — Generál
Sacharov oznamuje generálnímu štábu ze
dne 31. října: Dne 30. října podnikly na našem
levém křídle oddíl dobrovolníků a 2 a půl sotně
kozáků obhlídku jihozápadním smě-
rem. Na jižní straně vesnice Sanciaci narazil
náš oddíl na nepřítele, jenž měl jakýsi vrchol
obsazený asi jednou setninou pěchoty a škadro-
nou jízdy. Japonci byli zapuzenia
náš oddil postoupil asi 5 verst jihozápadním
směrem ku předu. — Téhož dne podnikla naše
jízda ostrou obhlídku na levém bře-
hu řeky Hunu směrem k vesnici Futejadu-
anci. Z této a z okolních vesnic jsme ne-
přítele vypudili a obsadili vesnice sami.
Japonec
Karopatkin
Sacharov
Hun
Berlín
Mukden
Petrohrad
Sanciac
Futejad
Kölnische Zeitung
Genus
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pomsta.
12
article
Pan domácí podíval se na barometr, učesa
si pěknou „stezičku“ a zastavil se před svým
miláčky, dvěma starými holubicemi, které již
mnohý rok v kleci choval a jež byly nerozluč-
nými jeho společnicemi.
Usmál se blaženě, že „holoubkům“ chutn
a odešel pohovořiti si se svým přítelem, panem
berním z prvního poschodí, který zároveň s pa-
nem adjunktem z poschodí druhého byl nej-
lepším jeho přítelem.
Oba pánové měli rádi dobrosrdečnéhoa
veselého pana domácího, ale k oblíbeným jeho
holubicím upínala se všechna jejich nenávist.
Citlivý a každému svobodu přející pan do-
mácí nechával ptáky své často volně lítati a
opě holubice oblíbily si svévolně okno pana
berního, kamž lítaly a krásné květiny, jež pan
berní tam pečlivě pěstoval, každou chvíli mu
polámaly.
Nepomáhalo odháněti je, ani nezdařilo se
pohněvanému pánovi, „nezdárné holuby“ ně-
čím zastrašiti.
Kdykoli pan berní některou květinu nej-
lépe vypěstoval a z ní se těšil, mohl býti jist, že
holubice jako zlí démoni jeho květin radost mu
pokazí.
Pan adjunkt zase měl příčinu své nenávisti.
jak říkal, „mnohem důležitější““
Proti oknu jeho bydlila sličná brunetka, pr
niž mládenecké srdce páně adjunktovo prudcea
„tentokráte“ zcela opravdově zahořelo.
Celé dni stával u okna a hleděl planoucím
zrakem na dívku. Přál si velice sblížení s ní.
Jednoho dne zdálo se, že štěstí na něj se
usmálo. Přistoupil totiž k otevřenému oknua
dívka na uctivý pozdrav jeho odpověděla lí
bezným úsměvem.
berní
13
article
„Nyní nastal rozhodný okamžik,“ pomysli
si pan adjunkt, chtěje dívku o dostaveníčko po-
prositi.
Vyhnul se z okna a pohlednuv mimovolně
dolů, spatřil, jak pan berní rozhorlen odhán
jednu z holubic, která mu do květin byla usedla
Druhou holubici polil již před tím pivem, jež
měl na stolku u okna.
Pan adjunkt usmál se tomu výjevu a zdvih
k dívce ruku, naznačuje jí hodinu schůzky-
Sepjal ruce, by prosba jeho zcela určitě splněna
Zatím holubice zaměřila k jeho oknu. Par
adjunkt odehnal ji graciósním pohybem, jenž
byl určen, aby dívce se zalíbil.
Ale holubice, panem berním poplašená, ne-
vidouc nikde místa k odpočinutí, usadila se po
krátkém váhání majestátně a klidně na pleš
pana adjunkta, právě v okamžiku, když on ještě
jednou ruce ku prosbě o rendez-vous byl sepjal
Brunetka odskočila rychle od okna a vy-
pukla v rozpustilý smích. Z dostaveníčka nebylo
nic. —
Od té doby nenáviděl pan adjunkt svorně
s panem berním obě holubice, a oba pánové
kde mohli, pronásledovali je.
Pan domáci tušil, a někdy také spatřil, jak
se jeho miláčkům „ubližuje“ a umínil si, že
to příležitostně svým přátelům zcela po dobrém
vytkne.
Ale zatím tragická událost rozrušila jej do
nejhlubších útrob.
Panu bernímu podařilo se totiž chytit obě
holubice a radostný tento lov vzbudil v něm
touhu, zastrašiti holubice tak, aby se oknu jeho
pro vždy vyhýbaly.
Uchopil oba lapené ptáky a nechav každému
z nich jednu nohu volnou, přivázal zbývajíc
nožky obou holubic dosti pevně k sobě.
Pln sladkého zadostučinění, pustil pak pan
berní holubice na svobodu. Ustrašení ptáci má
berní
14
article
byla.
vali prudce křídly a snažili se úsilovně, aby
pouto své přetrhli.
Avšak jsouce k sobě přivázány, činily si
holubice na vzájem let nemožným a dopadly po
krátkém boji těžce na okno pana domácího,
kdež pak zoufale křídly tloukly a povykovaly.
Pan domácí dřímal právě odpolední siestu,
ale vyrušen poplachem holubic, přiskočil k oknu,
aby seznal příčinu jejich nelibosti.
Spatřiv miláčky své v tak zbědovaném po-
stavení, rozhněval se velmi na původce tohoto
„nekřesťanského“ skutku a domyslil se, že
jeden z jeho přátel, kteří oba jeho holubice ne-
náviděli, takto s nimi naložil.
Ale poněvadž nemohl zjistiti, který věc pro-
vedl, přísahal strašnou pomstu pánům oběma.
Prvním činem v této tragedii cituplného
srdce domácího pána bylo, že povolal si telefo-
nicky známého zvěrolékaře ke svým chorým
holubicím.
Potom jal se přemýšleti a zaměstnával se
celé dny otázkou, jakým způsobém by pomstu
svoji provedl? Má vyzvati oba pány na souboj?
Má žalovati je svým právním zástupcem pro
přečin ublížení na těle?
Uplynul týden a oba pánové ani netušili,
jaké černé plány se proti nim kují. Pan domácí
přerušil všechny styky s nimi a kdykoliv je po-
tkal, měřil oba zdrcujícími pohledy. Pana ber-
ního, ani pana adjunkta nepřekvapovalo ni-
kterak toto nepřátelské chování; oni dovedli si
je zcela dobře vysvětliti, neboť kromě rytířského
činu pana berního, měli oba pánové ohledně
holubic i jinak zlé svědomí.
Konečně jednoho dne ráno pan domácí
probudil se a na tváři jeho rozložil se nebeský
klid tajemného rozhodnutí. Ještě téhož dne byli
pan berní a pan adjunkt překvapeni neobyčejně
vlídným pozváním pana domácího, na „malou
večeři“.