1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v sobotu 14. března 1908.
Praha
4
article
Na rnnní a odpol. lIsty
předplácí se
v Prare r ažvlalstra
n mlsíe . . . . . . 2K
za čtvrt leta . . . . 6e K — h
s drají čenlikau
. . . . 7 K 80h
ve 6talžck:
na měsie . . . . . . 2 K 30h
Poštent
n .: : ko
droji víellko
na věsl
nsvt.. . . K sm
Zrychlené tempo v politice
balkánské.
Únorovým výkladem bar. Aehrenthala
o politice zahraničné, zejména jeho veřejným
ohlášením, že Rakousko-Uhersko hodlá po-
užíti práva, vyhraženého mu berlínským
kongresem ve příčině stavby drah v územ
sandžakském, stal se prvý krok, jenž uved
záležitosti balkánské do nového, a ktivněj
šího proudu
Jsou ještě v dobré paměti hlasy ruského
časopisectva, kteréž zastávaly názor, že za-
mýšleným provedením zmíněných drah dotčena
jest úmluva mürztegská, spočívající na za-
chování posavadního stavu, jakož
i domněnky, zejména anglickými listy hlá
sané, že akci tou ohrožena jest reformní
činnost v Makedonii, pokud spočívá na sou-
hlasu velmocí, ježto postup bar. Aehrenthala
uváděl se ve spojení s vlivem německým
v Cařihradě a s odchylkou obou středo-
evropských mocností od evropského koncertu
ve prospěch sultána.
Záhy na to vyskytl' se ve francouzských
listech návrh, jenž měl jednak oslabiti do
jem vznikajících rozporů, jednak zjednat
rovnocennou náhradu ostatním interesentům
— totiž návrh, aby se zřídila příční draha
od břehů Dunaje k pobřeží moře adriati
ckého, jež by byla na prospěch jak Ruska
a států balkánských tak také mocností zá
padních.
Rakousko
Makedonie
Cařihrad
Dunaj
Rusko
5
article
Přes to vše zůstal ve veřejnosti evrop
ské dojem, jakoby bylo nastalo, ochlazení
mezi Ruskem a Rakousko-Uherském, zvláště
proto, že zahraničný ministr ruský, Izvolský
byl prý projevem bar. Aehrenthala potu
překvapen, že dle předchozího sdělenís
domníval, že Rakousko-Uhersko svůj záměr
až do konce jara neb počátkem leta dá na
veřejnost, a pojal proto nedůvěru, již dal na
jevo tím, že o projektu rakousko-uherském
— se úplně odmlčel, kdežto časopisectv
ruské všech odstínů velmi srozumitelně se
vyslovovalo.
Rusko
Rakousko
RakouskoUhersko
6
article
Dle borlínských listů se sice podařilo
rakousko uherské diplomacii rozptýliti veškeru
nedůvěru vlády ruské, ale »nedá prý se po-
přili, že velmi silný proud v ruském veřej-
ném mínění chce přiměti ruskou vládu
k jiné politice balkánské, a že budejí
asi za těžko, aby tomuto proudu neučinila
nijakých ústupků. Možno prý tudíž před-
pokládati, že i vláda ruská odhodlá se
v balkánské politice k čilejšímu tempu. «
Onen silný proud ve veřejném mínění
ruském spočívů nejen v odmítavém stano
visku ruského časopisectva k sandzakské
dráze, ale i v četných úvahách o úkolech
Ruska. Zejména článek Petra Struve v »Ruské
Myslí«, v němž se dokazovalo, že poslání
Ruska týká se především uhájení vlivu
v celém obvodu Černého moře, tam že se
nesla všecka jeho minůlost, tam že ukazuje
jeho zeměpisná poloha i hospodářské po
třeby, považován jest zvláště v Německu
za předzvěsť důraznějšího vystupování ruské
politiky na blizkém Východě. Takto po-
chopil článek ten i německý prof Schie
mann, známý historik a politik, pokládaný
v Německu za dobrého znalce Ruska a za
důvěrného rádce císaře Viléma ve věcech
ruských; v odpovědi své v »Kreuz Ztgu.-
zrazuje Rusko z takovéto politiky, protože
by se ulkala se zájmy středoevropských
velmocí Možná, že se oběma těmto projevům
připisuje přiliš veliký význam, ale pozoru-
hodno jest, že orgán oktábristů, petrohradsk
mee
zit
sboí zoolavae tdi
Bmv,
Petro Struve
Vilém
Kreuz
Rusko
Německo
Schia mann
7
article
»Slovo« k nim poznamenává: »V Berlině
patrně se nezamlouvá zdravá, národní poli-
tika ruská, na jejíž dráhy vstupuje veřejné
mínění ruské. Můžeme však upokojiti ně
mecké publicisty: právě tato politika jes
daleka politiky dobrodružně;
právě proto, že jest taková, způsobuje
špatně tajené rozčilení německého tisku. Co
se týče dalšího pozorování, že vliv anglicko
ruské dohody o záležitoslech asijských se
projevuje i v evropské politice Ruska a An-
glie, můžeme jen s potěšením potvrditi,že
předpoklad ten jest správný.«
Současně pak přináší »Novoje Vremjae
z londýnských kruhů diplomatických zprávu,
že na poradě vysokých vojenských hodnost
v Berlíně bylo uznáno, že sblížením Anglie
a Ruska se zhoršilo mezinárodní postaven
říše německé.
Pokládali jsme za nutno toto předeslati,
než dále přikročíme k ocenění rýchlejšího
tempa ve věcech balkánských. Zatím totiž
vystoupila i Anglie s vlastními návrhy, kteréž
dokazují, že diplomatická akce na Balkáně
jest v plném proudu.
Co se týče staveb zamýšlených drah —
právě podala již i vláda srbská žádost vládě
turecké za koncesi ke stavbě příčné dráhy
balkánské od Dunaje k Adrii — prohlásila
Anglie, že bude přízniva každé nové stavbě
drah, s nimiž vláda turecká bude souhlasiti.
Mimo to pak učinila Anglie samostatný.
velmi významný krok k řešení otázky make
donské, oznámivši velmocem návrh, aby se
jmenoval pro Makedonii generální guvernér
křesťan neb mohamedán, kterýž by dále pro
váděl potřebné reformy. Připomínáme tu, že
bar. Aehrenthal ve svém výkladu únorovém
také vyslovil, že by jmenování guvernéra
bylo totožné s popravou Turecka a že by
znamenalo rozvinutí celé turecké otázky.
Adrie
Berlín
Rusko
Novoj Vremjae
Anglie
Balkán
Dunaj
Makedonie
Turecko
8
article
Tento anglický návrh byl dodán minu-
lého pondělku všem velmocem, předpokláda
souhlas jich všech s osobou guvernéra, jenž
má býti jmenován; bez jejich souhlasu nesmí
býti sultánem sesazen a trvání jeho úřadu
má se určiti na dobu několika let.
Na dotaz v dolní sněmovně, zda vláda
anglická podníkla též kroky, aby nabyla ji-
stoty o názorech ostatních vlád, zyláště
Rakousko Uherska, na svůj návrh, odvětií
státní tajemník Grey, že bylo učiněno vel
mocem sdělení k úvaze s návrhy, jak v této
příčině byly učiněny v anglické sněmovně
Zdali a jak velmoci odpověděly, Grey se n
vyslovil, ač možná se toho dovtípiti dle dří
vějšího prollášení, že by Anglie s a motna
se žádným návrhem ve příčině Makedonie
nevystoupila. Ze všeho toho vyplývá, že zá-
ležitosti balkánské oetly se v nové diploma-
tické fási.
Dosah její lze posouditi i dle posledníe
pozoruhodných řečí, jež pronesli ruský zahra-
ničný ministr Izvolský v dumě a italský mi
nistr markýz Tittoni. Izvolský promluvil ne-
obyčejně výmluvně o uspokojivé situaci na
dálném Východě, ale o věcech balkánských
neuronil ani slůvka, ač, jak vylíčeno, časo-
pisectvo a veřejné mínění ruské bližším Vý-
chodem velmi horlivě se zabývá. Mlčení
Izvolského o Balkáně vysvětluje se dvojím
směrem; jednak se mů za to, že nechtěl
jakýmkoliv projevem působiti na diploma-
tickou akci na Balkáně, jejíž aktuálnost jest
samozřejmá dle postupu anglické vlády,
jednak plyne samo sebou z řeči jeho, že
nabylo Rusko volnější ruce v otázkách evrop-
ských, když stav věcí na dálném Východě
prohlašuje za úplně uspokojívý.
Grey
Tittoni
dolní sněmovna
Rakousko Uhersko
Grey
Anglie
Makedonie
dálný východ
blízký Vý
Balkán
Rusko
9
article
Za to Tittoni promluvil velmi obšírně
o záležitostech balkánských a zvláště jes
nápadno, že vítá uvolněnou soutěž ve stavbě
drah balkánských, protože Italii se tam příčí
jakýkoliv monopol. Uvážíli se, že dle mürz-
stegské úmluvy v akci reformní stály dosud
v popředí Rusko a Rakousko-Uhersko, že
tedy měly jakýsi monopol, není pochybyo
tom, co výrok jeho znamená a proč zvláště
okázale připojil, že Italie zůstane věrna
evropskému koncertu, kterýž nejlépe svědčí
jejím zájmům, a proč spolu oznámil, že
Italie se bude ucházeti o koncesi ke stavbě
dráhy železné z Valony do Monastýru. Dráha
ta ovšem sesílí vliv italský v Albanji.
Časopisy v říši německé dodávají pak
k řeči Izvolského, že politika jeho se opírá
o alianci s Francií a sblížení s Anglii a že
spolu upozornil na snahy Německa a Spoje
ných států severoamerických o zabezpečení
rovnováhy v Tichém oceanu. Z toho vyciťují
německé listy, že podáno takto nové sesku-
pení velmocí: na jedné straně Rusko, An
glie, Francie a Japan, na druhé Německo
Amerika; a proto je prý nápadné, že Tittoni
tak nadšeně mluvil o nové fási politiky bal-
kánské a že označil poměr mezi Italita
Ruskem — doposud pouze dobrý — jakožto
výtečný.
Za takového zajímavého seskupení vel
mocí dá se očekávati, že snad se konečně
podaří urovnati záležitosti balkánské tempem
rychlejším a smírným postupem a nesplní
se asi předpověď, již čteme dnes v jednom
lvovském listě polském, dle něhož prý do
zrává otazka balkánská v »buď a nebo« mez
dvěma sousedními státy.
Italia
Tittoni
Rusko
RakouskoUhersko
Francie
Anglie
Německo
Německo Amerika
Italia
10
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 13. března. (Zahajovae
schůze chorvatského sněmu.) Tisko
vá kancelář rozeslala o včerejší zahajovací sehů
zi chorvatského sněmu zprávu tak zkomolenou
a z části nesprávnou, že jest nutno doplniti a
opraviti ji na základě podrobného referátu, kte-
rý máme před sebou. Úřadní zpráva sděluje to-
tiž, že předseda dle stáři, posl. Eraz. B arčič
vyzval sněm, aby povsláním projovil radost nad
tím, že zvoleno tolik srbských poslaneů, že
všek jeho vyzvání způsobilo odpor v řadách
příveženců strany práva a čisté strany práva
takže pro liluk schůze musila býti přerušena.
Nic takového se ve sněmovně chorvalsk
nepřihodilo. Posl. Eraz. Blarčič, ujav se před
sednictvi, zmínil 3e o novém vládním opatření
dle něhož obecenstvo nebylo připuštěno do sní
movny a vstupenky na galerii se rozdávaly jen
zjevným a známým stoupencům vlády. Poně-
vadž takovým jednáním veřejnost sněmu byla
porušena n tím i jeho důstojnost uražena, před-
seda cití se povinným opatřiti sněmu zadost-
učinění a provedl to tím, že dal galerii hned
po zahájení sněmu vykliditi. A na dobu, potřeb
nou na vyklizení galerie, přerušil jednání. Toí
opatření předsedovo bylo celou cněmovnou při
jato s pochvalou.
Když schůze obnovena, předseda vyzvul
poslance, aby na znamení úcty k vůli ná
roda, jež se projevila výsledkem voleb, po
vstali se sedadel. Na vyzvání to sněmovna po-
vstala. Posl. Elegovič ze strany Starčevi
čovy zvolal: Ať žije chorvatský národ! Srl
dr. Dušan Popovič zvolal: Chorvatsko- srb-
ský národ! Elegovič však namítl: Jest jen
chorvatský národ. Posl. Radič ho opravil: Jsme
zde chorvatsko-srbští poslanci! Elegovič nat
vytýkal srbským radikálům, že jsou placení slu-
hové Bělehradu, a zakončil svou výtku sprostou
nadávkou: Mlčte, valašská prasata ! Tím nemilé
Posl
doktor
Popovič
Praha
Chorvatsko
Bělehrad
11
article
intermezzo, způsobené známým nepřítelem
chorvatsko-srbské dohody, Elegovičem, ukon-
čeno a předseda dle stáři mohl dokončiti svou
zahajovací řeč, v níž vyslovil podivení, že Rau-
chova vláda po zničující volební porážce ješté
neodstoupila. Na bána nutno prý zvolati: Pryě
s nedůstojným! Ať odstoupí!
Po řeči Barčičově přibyl do sněmu bán se
svou družinou a četl královský reskript, jenž
už otištěn v doslovném znění.
V Praze, 12. března. (Dr. Wekerle
proti společné vládě.) Dříve než rakou-
ská delegace ve své dnešní poslední schůzi
mohla odhlasovati Stürgkhovu rosoluci a vzíti na
vědomí prohlášení společnýchi ministrů, že příšt
delegace se sejdou již koncem května, aby
schválily zvýšené vojenské platy, uhorský mini-
sterský předseda dr. Wekerle prohlási
v Pošti tente jejich slib za pouhou frasi. Dle
„Mag. Orsz.“ dr. Wekerle měl ve sněmovníel
síních pohnutou rozmluvu s poslanci skupiny
Elegovič
Rau
doktor
Wekerle
Stürgkhův
Mag
Orsz
Praha
12
article
Hollóovy a na jich výtku, že uherská vláda z
zády strany neodvislosti činí společné vládě
určitě sliby o zvýšení důstojnických platů, od
pověděl, že ani sám, aniž kdo z jeho vlády, o vo-
jenských platech nevyjednával ani s rakouskou,
ani se společnou vládou. „Divím se — dodal —
že společní ministři v rakouské delegaci po-
ukazovali na takové vyjednávání a divím se tím
více, že dosud není vůbec jisto, budou-li se
příští delegnce moci sejíti už v měsíci květnu.“
To, co dr. Wekerle prohlásil v kuloárech, pro
hlásí prý při nejbližší přiležitosti také v plenárn
schůzi uherské sněmovný
Ze Záhřeba, 10. března. (Proč dr
Frank odstupuje.) Prohlášení dra. Josef
Franka, že se vzdává předsednictví v čisté
straně práva, nikoho nopřekvapilo. Ve strané
jest už dlouhou dobu rozkol, který se projevi
nápadně při volbách, kdy voličové čisté strany
práva činili již patrný rozdíl mezi frankovci
starčevičovci poctivého zrna a dle toho také zvo
lili vělšinu starčevičovců a jen asi 8 až 10 fren
kovců. Dr. Jos. Frank, jenž byl ve straně pre
svůj despotismus už dávno neoblíben, uškodi
si před volbami svými styky s novou chorvat
skou vládou, jež kandidáty Frankovy okázalo
podporovala proti kandidátům konličným.
Hollóův
Wekerle
Frank
Franco
doktor
Jos
Frankův
Záhřeb
13
article
Ze Lvova, 11. března. (Jan Poplav
ski .) Z Varšavy došla zpráva, že tamp
dlouhé nomoci skonal vynikající polský noviná
Jan Poplawski, jenž po mnoho let působi
ve Lvově jako redaktor všepolských orgánů
v poslední době jako hilavní redaktor „Slow
polského“. Jan Poplavski pocházel z Kongre
sovky, kdež se narodil r. 1854. Na vnršavsko
universitě vystudoval práva, ale záhy se poča-
zabývati politikou, byl zapleten de procesu Szy-
manského, odseděl si rok v citadele a byl pak
deportován do Vjatky. Vrátiv se r. 1883 z vy
hnanství, pracoval ve varševsk, ch redakcích
„Pravdy a „Glosu“, ale r. 1894 opět uvěz
něn a když po roce vypuštén na záruku z vě
zení, uprchl do Lvova, kdež byl nejpevé redak
torem „Przesladu wszechpolského“, „Wieku
XX.“ a od r. 1902 „Stowa polského“. Po vše
oheené amnestii r. 1900 vrátil se do Varšavy
a redigoval tam „Gazetu Polskou“. Jako publi
cista směru národně demokratického vynikal ne
obvyklou bystrostí ducha a také jako překla
datel vynikajících děl cizích lileratur zanecháve
no sobě v polském písomnictvu trvalou památku
Jan
Poplawski
Poplavski
XX
Lvov
Varšava
Vjatka
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Expropriace Poláků jakožto báze nástupu prol
Rusku, a německo-turecký spolek.
„Novoje Vremja“ vyložilo nejbrutalnějš
zákon, jaký kdy byl dán, zákon o vyvlastění po-
sjlalnt
Rusko
Novoj Vremja
15
article
V drobném pronejit
ranní člele o sobö .
odpolední .
. . . sa ?h
Ve úilialkách na venkově-
rapní čáslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4b
Inserát
plali se hotevě zapřei
Předplacení a inserty přijímá admlní
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nasházejí se též redakce
Uskárnu a vzpodice „Náredních Listá“
Bukoplsy se novrasejt-
znaňských Poláků tím, že Německo posouvá
své národní šiky dále na východ proti Rusku
jakožto bojovné sile Slovanstva. Londýnský do-
pisovatel petrohradského listu, Argus, rozmlou-
val o tomto názoru s anglickým „povolaným či-
nitelem, znalcem Německa a nejnovějších prou-
dů němečké politiky“, jenž mu pravil
Polák
Německo
Rusko
Argus
Náredne Listat
16
article
„Je to hluboká, úplná pravda, ano více pravda,
než snad pisatel sám ví. Berlínská vláda roz-
hodla se pro tak násilný krok výhradně pode
vlivem úvah o zahraničné politice a dohiode
anglo ruské. Na nedávných poradách nejvyššíeh
vojenských osob, konaných v Berlíně za před-
sednictví cisařova a za přitomnosti kancléř
i pruského ministra vnitra, přotřásán byl připad,
kdyby nadešla válka Německa s Anglií a Ru-
skom, a bylo přiznáno, že pomocí anglického
loďstva bylo oy možno vysaditi ruské vojsko
v týle Královce, což by mohlo znamenati ztrátu
celých východních Prus. Avšak právě tato pro-
vincie jest pro Prusko důležila jako báze při
nástupu německé armády proti Rusku. Tudy by
vtrhla do ruských baltických provincil a postu-
povala by na Petrohrad, aby odvlekla hlerní
ruské síly od nástupu proti pohraničným provin-
ciím pruským. Ale při tom velmi mnoho závisí
od smýšlení obyvatelstva těch krajů, a vojenské
autority vyslovily se, že Poláci pro Němce ne-
jsou spoleblivi a že je nevyhnutelno bez od-
kladu osadit Východní Prusy, Západní Prusy a
Poznaňsko čistými Němci. Expropriace polskýel
statkářů je pouze prvý krok ku všeobecně ná-
silné germanisaci polských, s Ruskem soused-
ných zemi. Noví statkáři budou povinni najímat
i dělníky jen německé a Poláci budou nuceni
emigrovat, anebo dobrovolně se němčit. Ale
účelnest těchto opatření je podmníněna rychlým
a důsledným vykonáním.
Polák
Němec
Prus
Berlín
Německo
Anglie
Královec
Prusko
Rusko
Petrohrad
17
article
Konference přiznala také, že mezinárodní
položení Německa dvojnásob se zhoršilo ná-
sledkem dohody angloruské a zblížením všech
Poláků s Ruskem. Naproti tomu je Německu
přiznivo, že poměr jeho k Rakousko- Uhersku
Turecku je stále upřimnější a že bitevnost obou
těchto států roste poměrně ka bitevnosti ruské.
Mezi Tureckem a Německem uzavřen spo-
lek na odboj i výboj, jímž Německo je za-
vázáno zachrániti sultánovi Ma-
kadoni, ať ostatní státy tomu říkají co chtěji.
sultán pak je zavázán postaviti své vojsko proti
Rusku na Kavkaze a proti Anglii v Lgyptě, kdy-
by došlo k válce.
Turci se koři geniu německého elsaře a
stavějí mu za zvláštní zásluhu, že dal caru
radu, aby se pustil do války s Japonskem, a
touto intrikou Rusko dovedí k porážee, kterou
předvídal.
Alexandr Ivanovič Čuprov.
V Mnichově zemřel profesor noskovské
universily A. I. Čuprov, znamenitý ruský ná-
rodní hospodář a sociolog. Nar. se roku 1842.
r. 1866 absolvoval moskevskou universitu a by
lmned při ní ponechán jako čekatel profesorské
stolice. Mezitím byl „komandován“ (t. j. peněz
opatřen) na vědecké cesty po Evropě, kde pri
byl až do r. 1874, kdy zahájil své přednášky
na moskevské universitě. Jeho četné práce
agrárné otázce, proniknuté horoucí láskou k sel-
skému lidu, radaly těžce na váhu v této nad
míru složité ruské olázce, jak se vyvinula.
Čuprov byl pro zachování selské obec ruské
(„obščiny“) a ještě několik dní do jeho smri
„Ruské Vědomosti“ uveřejnily o tom jeho člá-
nek. Smýšleni byl vždycky svobodomyslného
povahy byl dobré, lidomilné, zdravě oplimisti
cké. Byl jednou z hlavních osobností, které za
ložily „Ruské Vědomosti“ a byly jejich spolu-
pracovníky.
Polák
Turek
Čuprov
Německo
Rusko
Rakousko
Turecko
Ma
Kavkaz
Anglie
Japonsko
Mnichov
Nara
Evropa
18
article
V Praze, 13. března
Praha
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 13. března.
II (Sen Léonardův.) Byl to malin
Farman, jemuž podařilo se nejvíce se přibližiti
k rozluštění problému řidilelně vzducholodi.
Štastně manevroval svým křehkým, složitým
rozložitým strojem létacím, zakroužil ve vzduchu,
obejel jistou, vytčenou dráhu a dosáhl ceny
50.000 franků. Od září 1783, kdy Pilátre des
Roziers a markýz d'Arlandes poprvé se vznesli
do vzduchu, svěřivše své životy velmi odvážně
nejistému vynálezu Montgolfiěra, vykonán jistý
pokrok v lidském výboji vzdušné řiše. Po nej-
novějsích pokusech hraběte Zeppelina, Santos
Dumonta a Farmana za pomoci miniaturních
intensivních hnacích motorů lze předpokládati,
že rychle spějeme k uskutečnění vynálezu, který
změní tvářnost světa a způsobí nesmírnou pře
měnu sociální.
A byl to též maliř, nekonečně větší a slav
nější nežli ten, který se produkoval se svým
lélacím strojem v Paříži, muž geniální svými
schopnostmi, universální svými vědomostmi, jenž
před více jak čtyřmi stoletími se náruživě za-
býval otázkou létacího stroje. Chtěl dáti lidstv
křídla Ikarova. Snil o podmanění vzdušných
výšin. Celé dny sledoval let pláků, stuďoval
jejich pohyby, rozpjetí a polohu křídel a mnobé
noci probděl nad matematickými výpočty.
A napsal prorocky do jednoho ze svých
nesčetných sešitů, do nichž zaznamenával vý-
sledky svých všestranných studii, kam vkládal
své myšlenky o záhadách přírody, jež znekld-
ňovaly jeho duši nesmírnou a hlubokou jako
ocean, neméně nežli mysteria krásy:
Veliký plák počne létati, naplňuje svět
úžasem, naplňuje všechny knihy svým jménem
nesmrtelným; a sláva věčná bude nad hnízdem
kde se zrodil.«
Tak napsal zázračný muž, jenž byl nej-
kouzelnějším uměleem. nejunivereálněiším da
Farman
Arlandes
Zeppelin
Santos Dumont
Ikarův
Praha
Paříž
Sen Leonardův
kouzelný uměleus
20
article
chem, nejsmělejším myslitelem a nejkrásnějším
člověkem své doby, do svého obrovského
chaotického díla, obsahujíeího přes 100 svazků,
mnoho tisíc stran, jež psal písmem tajemným.
z prava na levo po způsobu orientálním ..
Nepatrný, dosud neznámý malíř pařížský
rznesl se do výše v lětadle, jež ovládá. Naše
křídla Dardalova. Uskutečnil sen božského ma
liře Léonarda Vinciho.
Mr
Kdo nepocíti rozechvění obdivu a zbožňo
vání před sladkým jménom Léonardovým
Kdo není faseinován nevyzpytatelným úsmě-
vem jeho »Giocondy« a zneklidňujtel, záhadnou
gracil jeho sv. Jana, v němž zračí se krása
uladého Baccha? Kdo nepodlehl neodolatelné
svůdnosti jeho umění, jež má třpytný jas, jakohy
bylo dotknuto zářivým a klidným paprskem po
znání a jež má ten hrozný, ironický úsměv, za
nímž jakoby se tajila všechna horkost a melan
cholie pochybování?
Dardalův
Vinci
Leonardův
Giocondo
svatý . Jan
21
article
Jako Rembrandt, chmurný, tragický, po
supný, životem k balinu a šeru přitlačený, tak
Léonardo da Vinci, zářivý, grandiosní, něhyplný
a tajemný, povýšený ve svě ironii nad všechno
světské, upírající zrak badatele a snilka k obloze,
byl vášnivou láskou mých pouti na cestách
krásy. Louvre, National-Gallery, klášter S. Maria
della Grazzie, Pinakotheka odhalily mi čarovno
moc uměleckého díla Léonardova, z něhož zbyly
jen trosky. Mnohé z jeho obrazů a fresek zů-
staly nedokončeny, neboť Léonardo těžkos
uspokojoval ve svém úzkosthvém a pomalém
dychtění po dokonalosti a často znechucen se
odvracel od své práce. Některé jeho obrazy
zmizely, některé pohltily plameny hranic, na
něž Savonarolou zfanatisovaná bigolní luza ſlo
rentinská vrhala vše, co bylo dílem umění
vkusu, přepychu, vše, v čem šílený mních vidě
ohavnost hříchu a zalracent. Jeho nejmohutnějš
dílo sochařské, socha condotiera Sforzy v Mii
láně, zvaná Kolos, vzbuzující úžas vrstevníků.
byla před jeho zraky zničena žoldnéři francouz-
skými. Jeho slavná freska »Večeře Páně« v mi
lánském kostele S. Maria della Grazzie jako zá
zrakem unikla zhoubě, která ji ohrožovala, když
klášter byl zavodněn, když zpustli vojáci udělal
konírnu ze sálu »Večeře Páně« a když se slavné
malby zmocnila rouhavá ruka obnovitele . . .
V té erupci geniů, kterou byla Rensisance
byl Lěonardo da Vinci zjevem nejvyšším. By
úchvalným tvůrcem a objevitelem nové krásy
Soupeřil svým uměním s Michelem Angelem
zastinil všechny ostatní.
A úžasnou všestrannosti svého ducha, obro-
vitou svou konstitucí intelektuální byl největším
v té době velkých.
Rembrandt
Vinci
Pinakothek
Leonardův
Savonarola
Sforza
Lěonardo
Angel
Louvre
Mia
NationalGaller
22
article
Není to dávno, co byla objevena sláva
Léonardova. Teprve moderní spisovatelé pocho
pili záhadného, krásného muže, jenž žil jako
psanec, bloudil ze státu do státu, sloužil tyr
nům a republikám nejen jako maliř, sochař
architekt, ale jako pevnostní inženýr, stavile
kanálů a cest, konstruktor válečných strojů
ano i jako virtuos na lýru jím vynalezenou
připravovatel jedů . .. Byl obdivován Ludvikem
Sforzou, byl přítelem démonického Césara Borgie.
byl uctiván francouzským králem Františkem I.
ale nedosáhl slávy Michel Angelovy, popularity
a skvělosti Rafselovy, bohatství Tizianova, a lid
pohlížel na toho muže vznešeného zjevu
s plachou nedůvěrou, pokládal ho za čaroděje.
kaciře, atheistu
Básník Pěladan, jenž zabývá se horlivě
rukopisy Léonardovými, vydal »Vybrané texly«
geniálního umělce a učence. Péladan, básník
mystický, učinil Léonarda, jenž nevěřil a hledal
jako Faust 15. století, předmětem svého zanice
ného zbožňování. »Geniové zasluhují tentýž kulo
jako svali« napsal P'ěladan.
Ze zmatené spousty rukopisů Láonardových
jež se podobají bouřně se převalujícím temným
mrakům, z nichž vyšlehávají blesky genialnosti
vybral Pěladan stránky, vhodně kurakterisují
bádavého a pozorovatelského ducha tohot
umělce a snilka, jenž byl nejpřesnějším zkou-
matelem a nejchladnějším matematikem. V těchto
rukopisech, z nichž největší část je uschován
Leonardův
Ludvik Sforza
Borgia
Angelův
Rafselův
Tizianův
Pěladan
Leonard
Faust
Láonardový
23
article
ve sbírkách windsorských, črtá Lěonardo své
myšlenky estetické, svá pozorování umělecká
své výpočíy matematické, jsou tu náčrtky a zá
znamy jeho studií o průplavech, stavbách
oblehacích strojích a dělech, o kvělinách
anatomii, o letu ptáků, o potápěcích přl
strojích — — —
Léonardo da Vinci byl nejmoudřejší a nej
lepši z lidí. Jeho tvář byla kráená, jeho srdee
bylo dobré. Miloval zvířata. Chodll na trh ku
povst ptáky, jež propouštěl na svobodu.
Tak něžná byla jeho citlivost, že nochtěl
aby ani květinám se ublížovalo. Což však mu
nepřekáželo, aby nevynalezal vražedné stroje
zbraně pro krvelačné tyrany. Zdá se, že tent
muž, zahloubaný v pozorování krásy a přírody,
byl lhostejný ke všemu ostatnímu, i ke vlast
nímu osudu. Netečně a jen mimochodem z-
znamenává události své doby, plné bojů, revo-
luci, převratů. Jak ho měl dojímat osu
Florentiňanů nabo Ludvíka Sřerzy, když sám
tiše, bez zřejmého vzrušení přihlížel k zničení
svého největšího díla, svého Kolosa, na němž
pracoval 17 let?
A jinou hádankou jeho života byla žen
»Láska k ženě zdá se, že nebyla u něho
nikdy hlubším pocitem: ženskost měla víee
půvsbu pro jeho uměleckou fantasii, nel
ve skutečnosti měla pro jeho vlnstní osobu
V jeho povaze byla též jemnost, soucit.
dobrotivost a umělecká bystrozrakost. Po
máhal, kde mohl a nepomýšlel nikdy na
úspory, ač jeho přijmy byly někdy značné.
Ludvík Sřers
Léonardo da Vinci
24
article
Zdá se, že nikdy ho nerozčilil nezdar nějakého
záměru. Když měl peníze, vydával je lehce,
držel si koně a služebnietvo, když jich neměl.
dovedl se uskrovniti a žíti chudobně. O své
žáky pečoval jako otec a přítel. Mnozí ho všude
následovali. Jeden z nich, Franceseo Melzi, do-
provázel ho do Francie a teprve po Léonardově
smrti se vrátil do vlasti.« Tak karakterisuje
Lěonarda Robert Saitschick ve své učené
duchaplné knize: »Menschen und Kunst de
italienischien Rennaissances.
Život Léonardův je obestřen namnoze bizarr
ním pološerem. Ukrýval se v hrdé a pracovité
osamělosti. Tak vznikly fantastické pověsti o jeho
čarodějství a o jeho mysogynství. Erotikem ne-
byl, aspoň ne takovým jako Benvenuto Cellini,
který byl vůbec »mauvais sujet«, nebo Gior-
gione, v jehož mythologiekých obrazech bují
právě rennisanční smyslnost. Ale umělec, klerý
maloval Giocondu s tím úsmévem ironickým,
rozrušujícím a v němž je cosi osudného a zlo-
věstného, znal ženu, studoval ženu, aspoň tak
ji studoval jako bvé ptáky a kvěliny.
Léonardo da Vinci našel svého historika
věcného a suchého v Paul Müntzovi, svého
nadšeného vykladače v básníkovi Péladanovi
svého znamenitého portrétistu v románopisci
Dimitrim Merežkovském.
Leonardův
Saitschick
Cellini
Gioconda
Vinci
Péladan
Merežkovský
Francie
Franceseo Melzi
Menschen und Kunst jít italienischien Rennaissances
Paul Müntz
25
article
Léonardo je hrdinou románu »Vzkříšení
bobů«, v němž mladý ruský spisovatel liči ob-
novení antiky a humanismu, vítézství Renaisance
nad katolickým Řtímem.
Merežkovski zobrazuje dobu největšího
vzmachu kulturního, jež překonala lež a pokry-
tectví a obmezenost katolického středověku
připravovala cestu moderní myšlence, s mistrov-
nve
stvím umělce vážného a vyrovnaného.
Neplýtvá slovy a podrobnostmi, ostře
přesně a ku podivu plasticky vypodobnil titan-
skou poslavu Léonardovu a s barvitou živostl
zachytil i shon milánského trhu nebo řádění
Savonarolovy dětské armády svaté Inkvisice.
Merežkovského román je dílo mocně básnické
inspirace i hluboké učennosti historické.
»Budou křídla !« zní nadpis kapitoly, kde
Merežkovski vypráví o největší trýzni, nejbolest-
nější touze Léonardově.
Sen geniálního maliře Léonarda, který
o něm blouznil ve svých nocech probděných
nad matematickými výpočty a kostrami ptáků,
který ho pronásledoval, když hleděl za supem
majestátně se povznášejícím nad vrchol hor,
sen tento uskutečňuje nyní skrovný malira
šťastný vynál zce Farmou.
Leonardův
Savonarolův
Sen
Leonard
Renaisance nad katolický Řtím