Vychásrt každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni. Předplácí le v. »dminiitraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11. v Praze: poštou: méeiónš . . 1 ri. 10 kr. 1 *1. 36 kr čtyrtletné . 3 , 30 „ 4» — , půlletné .. 6 „ 60 e 8B — , celoroònè . 13 я 20 , 16 „ — ,

DOPISY franko vaně a podepeané přijímá r e d. a le c e t Ostrovní alici Čís. 1508—II. Rtikopisův nemcíme a nepodepsaných nedbáme.

Jednotlivá^čísla 5 kr. 8 nedělní prílohou 6 kr.

REKLAMACE nezapečetené poaýlány budtei uefraukovauy.

Inseráty3počítáme nejlevnčji.

ČÍSLO 89.

V PKAZE, VE STREDU DNE 18. DUBNA 1894.

ROČNÍK XXVI.

Mraky se stahují. S—a. Pověděli jsme nedávno, že obzor koaliční jest chmurami potažen. Jakkoli ее zdá, že by koalice měla přestátí bouři, dosud pravdě nepodobným, přece jest nám zaznamenati, že mraky už se stahují. A že už vyšlehl mnobý blesk nevole z koalice, jest čtenář&m našim známo. Posi. Byk z polského kola se zamračeným čelem a jiskřícím zrakem — z něbož šlehaly blesky hněvu, stěžoval si, že židé jsou v státní službě odstrkováni. A ve schůzi poslanecké sněmovny dne 14. t. m. vyšlehl blesk z očí poslanců Pernerstorfera a Kron&wettra, vyčítajících vládě, že prý vleče káru vládni politiky cestou, jíž se ubíralo ministerstvo Taaffeovo, že šlechticům se všade dává ve státní službě přednost, že v ministerstvu spravedlnosti a finančním zúmyslně se nebere žádný žid do služby proto, že jest židem. Z toboto — blavně, že prý — ač nám není známo, zda to pravda, velký rámus v liberálních kruzích. A nejnovějši výnos ministra spravedlnosti ohledně konfiskace a konfiskovaných článků, které se musí vyplniti nebo lépe nahradili novými, a dle kterého nesmí se více označili : toto bylo skonfiskováoo, dodal liberálům poslední ránu. Tlumoční kem tohoto rozechvění jest tentokráte vídeň ská „Volkszeitung“, která uveřejňuje v ne dělním čísle ze dne 15. t. m. otevřený list — Plenerovi, t. č. Excellenci, ministrovi finančnímu, v kterém jej činí zodpovědným za všecky ty nehody se náhle vyskytnuvší a jemuž se klade na srdce — aby se rozpomenul jen na Pienera v oposici a porovnal tohoto s Planerem — ministrem.

Plenerovi vyčítá tento list, že za nynějšího kursu vládního se šlapou nohami základní zákony státní, že se má utlačili evo bodá tisku od vlády, v níž on zasedá, a že má se zmoci proud reakcionářský v Rakousku. Tisk prý se má dostali pod přísnou policejní dohlídku a bez svobodomyslného tisku není ani svobodomyslné strany, a to vše připustila Jeho Excellence pan z Pie nerů — od jehož vlivu tolik liberální strana německá očekávala A list zmíněný ohlíží se po hraběti Taaffeovi, který prý dovolil novinám vše tisknouti, leda prý nepřátelským listům odňal licenci prodeje po tra fíkách. Jak byl Taaffe až moc obratným, ba možno říci kouzelným režisérem vládní poli tiky — přece měl ješté málo zkušenosti a jako velkostatkář málo prakee. Vždyť ten neb onen šlechtic udělá si z pytláka, který mu nejvic střílí zvěř a jehož polapili nelze, aspoň hajného — který potom pánu svému věrně slouží. A toho opomenul hrabě Taaffe. Kdyby byl učinil svého soka Pienera ministrem finančním, mohl vláduouti až dosavád — a německá levice byla by zmlkla — po čase by se byla její nevole obrátila proti zbožňovanému pánu z Plenerů Mraky na koaličním nebi se stahují — pomalu sice, ale přece a jisté. Německá levice vidí, že ty naděje, které skládala v koalici a ve svého patrona Pienera — rozpadávají se v nivec, vidí, že Plener nemůže býti starým oposičníkem, protože jednoduše — nesmí Toho ona však nahlédnouti nemůže protože nechce.

А к tomu se přidruží co nevidět jiné bolesti. Status quo od levice vyhražený ani umělým způsobem udrželi se nedá, a u českých hlavně Němců dostaví se za krátko laskominy na — punktace. A potírání anarchismu a spřízněného s ním socialismu v tisku a shromážděních bije na svobodu německých poslanců a svobodomyslnost liberálního tisku — a proto se již začínají hromaditi třaskavé látky ve mracích na nebi koaličním. A jak zažehn&ti tyto hrozivé chmury ? Tak jak si myslí strana německo liberální — jest marným voláním, planou tužbou, nevyplnitelným přáním. A némecko-liberální půda už podryta na všecb téměř místech krtkem antisemi tismu, který bude tenčili řady německé liberální strany krok za krokem. Vyhlídky to pro ni arci málo utěšené — a proto ten výkřik bolestný — proto volání to na ministra Pienera. Mimo to se zdá, že smrt Schmeykalova značí smrt jednoty německo-liberální v Cechách. A protože tito dávali némecko- liberální levici vlastně tón, zdá se, že ta harmonická hudba ustane. Toho jsou si asi vědomi dobře sami Němci — proto volají na Pienera, by vzpamatoval se, čím jest povinován své straně, z níž byl vyšel na křeslo ministerské, a která prý — mu к tomu jen vlastně dopomohla. Tak ubohý finanční ministr bude asi volati potichu dle německého přísloví : .Chraň mne Bože před mými přátely, od nepřátel svých už si pomohu sám.* —

Zákon o zemské obrané rakonské. (72) V poslední době vyvolal zákon o rakouské zemské obrané mnohé a čilé roz pravý jak v domácích, tak i v zahraničných listech, které nový krok rakouského váleč nictví výkladem provázely svědčícím o veliké důležitosti opatření tohoto. .Novosti* ocenily dalekosáhlý krok tento i vyjádřily se o něm následovně : ,Na sblížení Ruska s Francií odpovědělo Německo a Rakousko-Uhersko novými opatřeními, namířenými к rozvoji svých ozbrojených sil. Kronštatské setkání porodilo zákon ze dne 3. srpna o novém sestavu i číselném počtu německého vojska ; ono vyvolalo vážné opravy říšské armády rakousko uherské Současně s toulonskými a pařížskými slavnostmi byla říšské radě odevzdána к potvrzení předloha o zemské obraně, přijata v sezení ze dne 19. listopadu. Liga míru odhodlala se к boji do nejzažších konců o své válečné prvenství ; necbceť rovnováhy sil, jí jest potřeba vyniknout! nad .pravděpodobnými protivníky*, aby, dosáhnuvši určité cíle, zabezpečila svobodu svých ope rac. Byl-li mír po Kronštadtě a Toulonu více pojištěn, zbrojení naopak nejen nepřestala, ale usilovněji v nich bylo pokračováno, ona nabyla rázu skutečné orgie, ve doučí nevyhnutelně к všeobecné katastrofě.

Nedaleká ta doba ještě, kdy zařízení pozemních sil na základech všeobecné povinnosti s nečetnou stálou armádou a silnou zálohou vycvičeného ve vojenské službě mužstva, zůstanoucího mezi obyvatelstvem, bylo uvítáno jako spravedlivá, hospodářská a spolu s tím trvanlivá soustava organisace státní obrany. Nyní nedávné počty armád a vydání na vojenské potřeby vynucují v nej- vyšších sférách pohrdavý úsměv, jakožto zcela nepatrné I vojny minulé doby, ano i takové, jako tažení r. 1870—1871 považuji se takměřza dětskou zábavu u porovnaní s „nynější prací*, s vojnou budoucí Državy připravují se к massové vojně, ku srážce „ozbrojených národů “ Zálohy ztratily dřívější svůj význam ; pořád více povolávají se z lidu a vřaďují se v sestav vojsk stále ozbrojených. Záložní vojska nejsou více určena docela к záštitě .rodných krbů“ před nepřítelem do končin země vtrhnuvším. Naopak, pořád rozhodněji vykazuje se jim místo uprostřed výbojných válečných sil. К dosažení tohoto základního cíle směřuje i nový zákon rakouský o zemské obrané ; on snaží se odstranili překážky až posud nedovolivši, že cislajtanské zálohy neměly stejné mobilisační a válečné hotovosti jako polní vojska; on musí konečně vydobýt! zemské obrané význam činných vojsk, která jsou docela způsobilá к hlavním válečným operacím. Zákon má 13 článků, jimiž se lhůta činné služby v záloze na 2 léta stanoví, — takmér táž dokonalost zálohám propůjčuje, jakouž vládne říšské vojsko a vespolek pro míchaná činná a záložní vojska v době války do úplné totožnosti uvádějí. Zákou vénčí stavbu od r. 1878 pozvolna budovanou, odhaluje celkovou myšlénku jednotlivých opatřeni a dokonává přechod od minulé soustavy vojenského zřízení rakouského к nové.

Hledajíce celkový výsledek za poslední dobu učiněných opatření ve příčině rozvoje a ustá lenosti záloh v Rakousko-Uhersku, nalezneme, že současný sestav rakousko-uherekých pozemních sil v čas války vyjádřen jest těmito zaokrouhlenými číslicemi : Pěchoty 185 000 mužů a 23.000 koní, jízdy 87.500 mužů a 83 000 koní, polního dělostřelectva 81.000 mužů a 67 000 koní, technických vojsk 53.000 m. a 2900 koní, vo- zatajstva 46.800 mužů a 56.600 koní, ústavy a sklady 41.000 mužů. správy a štáby 19 000 mužů. Celkem 1,316 300 mužů a 233 300 koní. Do těchto počtů nejsou vřaděny vojenské oddíly domobrany, jichž zařízení záhy učiněnými opatřeními zabezpečeno jest, totiž : 430 praporů počtem 430 000 mužů a 20 eskadron počtem 3000 mužů. Přímého účastenství v boji oddíly tyto miti nebudou, ale ony sprostí od vykonáváni místní služby říšskou armádu, s její polními zálohami a zemskou obranu obou polovio říše, které jsou povolány výhradně к dosažení válečných záměrů. Před deseti lety spokojilo se Rakousko - Uhersko s armádou činnou 800.000 mužů silnou, i sami místní šovinisté jen toho litovali, že počet tento nemohl býti dosažen Nyní činná armáda zmohutněla přes 1,300.000 mužů, ale pod prapory bude •elkem stáli 1,750.000 mužů, a přece mezi tím rozpravy o nevyhnutelnosti dalšího rozvoje nepřestávají. — Nový zákon o zemské obrané ještě nedopředl pásma rakousko- uherekých zbrojení.*

Manoel da Nóbrega, zakladatel jesuitské missie v Brasil». Podává Fr. Kosik.

XV. Tonšebné p^ánl Nóbregovo koneční bylo splněno, když 22. čem a 1552 do В a-iiie pHíel iádený bi kop ; byl to D. m Pedro Fer- naodts Sardinka, učený a dobrosrdečný muž. Byl prelátem, v Paříži na doktora povýšen a generálním vikářem v ladii. Síd o svolil v Ba bii. „Příchodem biskcpovým,* pile P. Nóvrega, .vře se sminilo, neobyčejná rad st s toho, ie Sám biskup poučuje na kázáníob lid, jest hor- 1 vým apoštolem. Na svátek na nebe vset Panny Marie sloužil potifikální mši sv. — néoo dosud v tét> semi nevídaného. —* Asi r. 1556. semřel biskup násilnou smrtí Na orstí do Portugalska, kam jel se žalobami proti místodržite i Dom Daarte da Costa, byl uchvácen koráb bouří. Co nezničila bouře, bylo na břehu od divochů sniòeno, sa oběť padl také biskup. R. 1553. prohlížel místodržitel osady, a P. Nóbrega použil této příležitosti a sirové ň visitoval missie. Vše našel ve vaorném pořádku, — missioniři pracovali neúnavné. L d čka, na které jesdil P. Nóbrega, byla uchvácena bouří » vršena na úskalí. Bylo mu sápasiti a bouří a v nami. Takřka sázraóoě byl však saobráuěu, neboť Indiáni vidouce svého duchovního otce na V'tách vskočili do mole a vynesli ho na bbh kde byl s jásotem přijat.

L d s duchovním otcem vešli do chrémn a děkovali Bohu alavným ,Te Deum* sa sa chránění missiooářovo. Na oes‘ácb svých všude tento «vátý mul spa‘řovai největší překážku v obraceni divochů na víru Kristovu evropské kdonisty. Vsnikla v cém myšlénka, že by se to snad pedalilo, ádyby všeohny kmeny do vnitrozemí uved! a ■jednotil; tento úmysl sdělil hned svým s n- dr^bčm, Neš sotva se o tom m stodižitel oo- včděl, hned hleděl úmysl j-ho zmsřiti. Jemu více sáleielo na tom, aby mnoho zlata do po kladny nahromadil, mž aby duie ku spá<e — d) nebe — vésti sa snašil. Než Nóbrega nedal •a od úmysln svého odvrá'iti. Toho časn hlásil ■e Á. Rodrgues za novice; dosud byl vojínem mesi Indiány a naučil se dobře jejich řeč’. P. Nóbrega avoiil si bo sa průvodce a vydal se ■ některými Indiány křesťany do vnitrosemi. Tara mezi kmenem Qnaranies u ve-rice Mani- 9 iba učinil prvon rednfaoi, ss níž brso náile- dov*!v j oé. Úmysl a činy P. Nóbregy dostaly se až do Paraguay, Někteří Španěl vé kteří z Peru a Paraguay к němu fřšu, vypravovali muoho o velkém kmenu, který bydlí jižně od Rio la Platy. Kmen ten prý jest pod jidním náčelníkem, není tak divoký a anrevý, jako jiné kmeny.

Lid jedství a mnohoietství nepanují mesi ním; srdce jejich jest ochotné ku přijetí rvnngeiia Kristova, tooií po ,A barò catú eté“ — po velkém bilém otci, jak divoši P. Nóbrega ns- sývtli. Při léto správě zaplesalo srdce apoštole brs<ilikébo, než nemohl vyhovéti toise těchto divochů. Posai tedy P Leonarda Nunesa do Babie, aby nové praovníky přivedl, neboť krátce před ťm přijelo s Evropy sedm missio- nářů : tři kněii a čtyři školaatikové, z nichž vynikal Lub da Oran, rektor bývalý v C. irabře, svátý, mondrý a horlivý mnž. T>to přišli s P. Nonetem к P. Nóbregovi. Jak splesaio srdce horlivého apiltola brasil- ■kého, když spatřil tolik spolnpraoovnlků. Mesi nimi byl devatenáctiletý, ohnravě vypadající jinoch, —- byl to P. Jjssf Anchieta, velký apoštol a divotvůroe nového světe. P. Nóbrega ihned posnsl, ie v tomto m adlka niso neobyčejného skryto jest, a vinovai mu zvláštní poaornoať. Až dosud patřila miaaia brazilská к portugalské provincii a spravoval ji tehdy P. Simon Ridriguea, jeden a druhů sv. Ignáce. A právě to, ie netvořila Brasilie samostatnou provincii, působilo často mnoho ■léhe. Proto umínil si sv. aakladatil řádu novou missii, ač měla málo pracovníků, aa ■táioc, samostatnou provincii povýšili a správu odevsdati P. Nóbregovi. Sv. Ignác dobře anal pokoru horlivého missionáře a proto po P. Luis da Granu nařídil, aby důstojnost tu Nóbrega přijal. Zároveň poslal nové jmenovanému vypracovaná pravidla a dovolení, že smějí s P. da Grauem slavné sliby sloiiti jeden druhému.

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 1S. dubna. К TOlební opravě. Ve sněmovní komisi, ařfzené pro oprava volební, prohlásil ministr vnitra, že vláda svou vlastni opravu volební předloží teprve tehdy, až ve vládních ■tranách koaličních bode docílena atran volební opravy shoda. Tím byla odřečena i všecka další jednání komise ačkoliv se proti tema vspírali členové čeští.

„Otčenáš proti židům.“ Z Vídně oznamují, ie tam státní návladniotví sko fiiko- va'o broinrkn ,0 čenáš proti židům*, kterouž vídenský farář Deokert dal před svým farním kostelem ve Weinhansu prodávali. Brožurka tato i tento její prodej italy se, jak snámo, předmětem interpellace v říšské radě.

Z Chorvátska. К nové rostržce 'obou opoiiónich stran piše „Qrvutaka*, ie jednotný program byl již výborovým odborem vypracován a přijat ; mě.o se jen určili jméno oposioe. členové strany práva prohlásili, že od dosavadního svého jména nemohou upustili, proto ie v tom váaání jsou usnesením klubovním. Stoupenci strany Stroismayerovy Mazure a Smičiklas navrhovali násev .Chorvatská atrsna* jjnobo „Chorvatská strana práva*. Proti tomu prohlá- s li Frank a Knmičič. še násvu toho nemohou vz ti ani ad referendum, načež odmítli dalli rokování ve věci té. Tim byla schůze skončena bez výsledku. „Obzor* taktéž oznamuje, že 0 programu byla docílena shoda, ale že jednáni rozbilo se o — násev společná strany !

Arcibiskup záhřebský dr. Posi- 1 лжт v ďi «-tirétti «sAamca Дга V ^ ré n А U Ж\J pa* aj va v ww« «■ w *•«•»«« va

Církevně-polit předlohy т uherské snèmovnè. Poslanecká anŕmovna pokračovala včera v podrobném rokování o občanském •ňatke. Nejprvé jednáno o ustanoveních v příčině rozvodu. Po delší debatč byly sbývsjíoí paragrafy schváleny Dnes jest třetí čtení předlohy o občanském láníku.

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 18. dubna. Z Německa. Německý císař chystal na 10. květen 1896 oslavu 25. výročí frankfurtského mim. Ten den měla so bonati velká národní slavnost v Berlíně. Kancléř hrabě Caprivi dělal námitky, dovoacje, že by ve Francii v takové oslavé spatřovali (provokaci. Náťedkem toho bade hlavní slavnost ve Frank- furté n M. kde sa pobytu císaře, spolkových knížat a říšské vlády odbalí se pomník císaře Viléma I. Císař semiti kancléřův návrh, aby slavnost konala se v den prohLšení říšské ústavy, proto ie by nebylo mežná provésti všeobecnou slavnost v celém Nemeokn. — Na ř šikém sněmu bylo včera jednáno o pro- dloniení doby nedálníbo vyučováni na obecných vsdělávackh školách. M.nietr obchodu ■vob. pán Berlepsch odůvodňoval osnovu tohoto ■ikona a pravil, ie přeložit vyučování na dny všední, jest nemožno. Národní liberálové a svobodomyslní mluv li pro předloha, proti ní střed konservativer říšská strana a socialisté. Konečné byla předloha (proti hlasům národních libirálův, obou svobodomyslných frakcí a jiboněmecké strany lido) samltnnts. — (Ku hla-ovéni o připuštění jesuitů.) Zaj mavé jest, še návrh středu prošel toliko souhlasem socialistů. Bes nich, anebo proti nim byl by propadl. Proti hlasovali vl okni liberálové — (roz. zednáři) — ■ protestantskými konservative! — Stöokerovci. Socialisti v Německa nejsou ns hlavu tolik padlí, aby v jesuitech epstřovali pro aebe nebezpečí. Prs vili přímo: hlasí jeme pro nikoliv z lásky ku katolické cirkvi, nýbrž proto, ie se jesuitů nebojíme. Výsnamné jest. ie i V Belgi katolická parlamentární většina ndriuje se ea pomoci radikálů, tady strany sociálních demokratů. Z toho vyevitá, že tito nespatřují v katolíciob protivníky tolik urputné, jako