Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, ve čtvrtek dne 26. července 1900

Praha

3

Číslo 204.

4 article

Na rannt a odpol. Hisur předpláci set v Praze v sdmlatetrael sn pěsle a vrr iota . . . . 9 K E s úvojí donáškou na neěsle n dtnt leta... 7 k noh ve slskich: 2 K 30 sa nisle . relíon: nr . . . . 9 K oo s droji zásilkon k a: . . k o

Praha

5 article Pekin promluvil!

Pekin promluvil! Hrozný, mlčící hrob čínský — mluví! Či nepodobalo se bezmála po dva měsíce tajemné sídlo dynastie a revoluce čínské svou uzavřeností naprostou a svým mlčením hrozným skutečnému obrovskému hrobu, obestřenému neproniknutelnou temnotou po- věstí, že děsnějších sotva kdy vybájila sobě fantasie lidská? Hrůzy noci bartolomějské bledly vůči zprávám o dnech spoustya krvavých řeží pekinských, kteréžto zprávy podával s pohnutím a se slzami v očích konsulům evropským v první třetině tohoto měsíce sám vysoký a dobře zpravený man- darin čínský, šanchajský ředitel železnica telegrafů Šen. Všichni vyslanci velmocía s nimi vůbec všichni běloši, v Pekině se omeškavší, počtem půl tisíce hlav byli dle zpráv těch rozlícenými povstalci a vojsky »boxerského prince« Tuana 6. neb 9. čer- vence t. r. porubáni a rozsekáni do posled- ního muže a do poslední ženy. Však skoro současně s těmito hroznými pověstmi pekin- skými dolétla přes oceán zvěst o rozhodném a slavném vítězství spojeneckých vojsk evropsko-americko-žaponských nad Číňany u Tjencinu. Po třídenních krvavých bojích byla, posléze 14. července síla čínského vojska zlomena a millionové město Tjencin Rusy dobyto.

Hrozná Hrůza Číňan Rus Peking evropskýamerický Šen

6 article

A ejhle, tato krutá porážka čínských vojsk u Tjencinu, kterouž bělochům uvolněna dráha ku postupu na Pekin, vykonala v tomto div tajemný hrob promluvil! Až dotud nevědělo se, kdo vlastně v Pekině panuje a vládne: zda energická stařena, císařovna- vdova Thsi-hsi, anebo 28letý její synovec chorobný císař Kvan-hsü, anebo cizincům přející princ Čin se svým generálem Yunglu, anebo naopak cizince nenávidící »boxerský- princ Tuan? Vždyť šly pověsti, že císař Kvan- hsů byl otráven, císařovna-vdova že zšílela, princ Čin že padl v bojí, když bránil cizince proti Tuanovi v bombardovaném an glickém vyslanectví. U veškerém vzdělaném světě opanoval názor, že stará pravidelná vláda v Pekině byla poražena národní revo- lucí, která našla v princi Tuanovi svého »vévodu Orleanského« a že čínští místokrá- lové 18 provincií Číny jsou vůči této revoluční anarchii v sídelním městě v největších roz- pacích, nevědouce, mají-li rozkazů z Pekinu jich docházejících býti poslušni čili nic?

Yungl Tuan Orleanský Peking Pekina

7 article

Nuže — vděk vítězství tjencinskému — počíná se konečně příšerná ta mlha temnot asiatských aspoň potud trhati, že Pekin konečně opět dostává řeč; artikulovanou řeč vládnoucí autority čínského — cisaře Kvan - hsü. Hospodin tedy zachoval světu toho dobrého pána; není otráven, ale naopak otravuje nyní Žapon, Ameriku i Evropu svými vytřelými diplomatickými manifesty. v nichž pláče a naříká nad tím ne štěstím, jaké stihlo Čínu, nad tím žalost ným nedorozuměním, v jakém Evropa proti ní se žene a v nichž volá dnes Žapon, zejtra Francii, pozejtří Ameriku a po sléze Německo sobě ku přátelské pomoci Zároveň pak s rozesláním těchto císařských čínských proseb o slitování a pomoc v ne- štěstí rozletlo se z Nankina a jiných jiho- čínských měst plno holubie s ratolestmi ra- dostných, bezpečných zpráv, že vyslancia vůbec všickni cizinci v Pekině jsou živia zdrávi, chráněni vládou pekinskou, která je opatřuje stravou a přesvědčuje se o jejich zdraví svými zvědy, ba která prý se chy- stá dáti jim bezpečný průvod ze zajetí pekinského až do Tjen- cinu. »Ale to vše« — dodává čínský »Bismark«, starý lišák Li-Hun- Čan, ubírající se z Honkonu přes Sanchaj, Taku a Tjencin do Pekinu, — »to v še bu de

Hun Čan Peking Amerika Evropa Čína Francie Německo Tjen

8 article

jen tehda možno, když velmoc evropské zastaví své nepřátel ství proti Číně«, jinak nelze pry za životy vyslancův a běloch v Pekině ručit. Jak viděti, mají Asiaté znamenité diplo matické nadání. Vyznají se v přetvářcea lsti, v klamání a napalování protivníků tak mistrně jako kdy který evropský Talleyrand Metternich nebo Bismark. Ty dopisy čínského císaře poslané d Evropy, Ameriky a Žaponska stojí věru z studium ! Do Evropy píše Jeho čínské Veli- čenstvo císaři německému (ale podobně též presidentu republiky francouzské i repu- bliky severoamerické!) pln strasti a nářku jako trpící oběť na trůně trnitém: »Žili jsme tak dlouho spolu v míru a nebylo mezi námi žádné nedůvěry. Avšak nedávno(!) vy- puklá mezi čínským obyvatelstvem a do- mácími křesťany nenávist, ze kteréž byl mimo nadání německý vyslanec bar Ketteler od povstalců zavražděn, což nám zavdává podnět ku největšímu politování. Vyšetfování za účelem zatčení a po- trestání vrahů bylo v proudu, když tu u všech cizích států vzniklo podezření, že čínská cís. vláda n ad- držuje obyvatelstvu při pronásledo- vání křesťanů! Na to následovalo nejprvé dobytí tvrzí v Taku. Nepřátelství počalo a neštěstí bylo čím dále tím spletitější. Situace, v jakéz se Čína nyní ociťuje, dá se těžko spořádati, zvláště ana čínská vláda nemá v úmyslu dopustiti kdy změny v trvajících dobrých poměrech si- zími mocnostmi. Jsouť to pouze dočasne panující poměry, jež přivodily vládu čínskou ku jejímu politování do této nu- cené polohy. Ku odstranění všeobecné nevole proti vládě čínské a ku vyjasnění věcí nezbývá než jediného prostředku: do- volávati se pomoci Němec-ka.

Asiat Talleyrand Metternich Bismark Veli Němec Čína Amerika Evropa d Evropa

9 article

Proto otvíráme Vašemu Veličenstvu v listu své srdce s nadějí, že se tím zabezpečí další trvání našich přátelských vztahů a že bude jím Vaše Veličenstvo pohnuto, aby pojalo plán ku dosažení cíle toho a ujalo se vůdcovství k tomu konci, by dřívější pokojné po- měry se obnovily. — Ale v Berlíně zatím již znali a věděli, co psal týž míru- milovný cisař čínský 16 dní před tím Mikadovi žaponskému, jak tohoto vábil a pobízel k alliane »Východu proti Západu«, ale jakou vyhýbavou odpověď dostal na to od císaře žaponského. — Úvodem svého listu ze dne 3. července prolévá císař čínský vůči Žaponcům rovněž tak slzy nad mrtvolou zavražděného »asi před měsícem« vyslance žaponského, jistí opět, že prý dal jeho vrahy hledat a stihat a žaluje na evropské velmoci, že podjaty »bludnou domněnkou, jako by při nastávající srážce mezi Našimi křesťanskými a nekřesťanskými poddanými Naše vláda podporovala hnutí protikřesťan- ské« — udeřily na čínské tvrze v Taku, čímz vzniklo nepřátelství a zmatky nejžalostnější, Na to pokračuje doslovně: »Zápa a Východ stojí nepřátelsky proti sobě, Vaše Veličenstvo a my (Čiňané) jsme jedinými, kdož držíme Východ. Ne pouze na Čínu míří lačné zra ky mocností a jejich choutky, nýbrž padne-li Čína, stane se i postavení Žaponska neudr- žitelným. Zájmy obou říší jsou ne- odlučně spolu spojeny, pročež dou- fáme, že Vaše Veličenstvo přehledne udá- lostí podřízených, a bude v této ch v íli s Námi za jedno, aby naše sourodé zájmy uhájilo. Čína nse

Berlín východ západ Čína

10 article

btahžákso čnsneesýtslz

11 article

zso 9e rale ez e cle

12 article

jest té chvíle tak zůplna zaměst nána svými vojenskými operacemi ku pře- možení povstání, než aby mohla odraziti nebezpečí z ciziny hro- zící. Jsme tudíž odkázáni spolé- hati na pomoc oné země, která na roveň Naší říši tvoří část Asie. « — Tak tedy čínský císař počátkem tohoto měsíce spekuloval: chtěl odtrhnouti Zapon- sko od mocí evropských i od Ameriky, chtě je získati pro věc čínskou, pro věc Asie proti Evropě. Ale Žaponci neměli k tako- vému světovému zápasu na ten čas ještě chuti, Mikado zaponský odvětil velice chytře a vyhýbavě, zatím však padl Tjen- cin — a proto najednou dostal Pekin vůč západu řeč a prosí Německo, Francii i Se- verní Ameriku za slitování a pomoc nouzi. Francie i Německo odmítly však velmi rozhodně, americký president rozvážně, ale ve věci stejně pevně, všeliké dohodování se, pokud nebudou zajatí v Pekinu vyslancia běloši propuštěni na svobodu a nebude Čí nou velmocem evropským dáno zadost učinění a garancie pro příští pokojn pobyt Evropanů i Američanů na půdě čínské Tak stojí dnes otázka mezi Západem a Vy chodem. Kdo zvítězí?

Žaponec Evropan Američan Asie Amerika Evropa Peking Německo Francie

13 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 25. července. (Příští se- skupení politických stran.) »N. Ti Stimmen« otiskují dopis z péra »váženého spolu- pracovníka«, bezpochyby dra. Kathreina, v němž se uvažuje o příštím seskupení politických stran na říšské radě. Pisatel soudi, dojde-li vůbec na sestavení nějaké většiny na říšské radě, že vět šinou tou může býti jen obnovená stará pravice Pokud se týče katolické strany lidové, nemohou prý ji nijaké výtky se strany německo-liberáln zastrašili, aby se stala opět člonem takové vět šiny pravice. Avšak tato většina — soudí pi satel dále — neměla by asi dlouhého trvání sesla by se v bývalém složení pravice jen ae hoc, aby totiž uklidila na konec jazykový spo a při té příležitosti učinila nejnutnější opatření týkající se státních nezbytnosti. Teprv, až se sněmovně podaři přeněsti se přes mrtvý bod jazykových sporů, nastane možnost nového se skupení stran, na něž potom asi zcela jistě pr dojde.

Praha

14 article

V Praze, 25. července. (O vhodnost rakouské ústavy) přináší dnešní » Vater land« vtipné porovnání. Lpozorniv na rados »Fremdenblattu« nad tím, že dnes ani vláda ani politické strany nečiní útoků na ústavu, při pomíná historku o jakémsi domácím pánu, jenž vystavěl po svém soukromém vkusu veliký čin- žák, o němž byl přesvědčen, že svým plánem a zařízením vyhovuje všem požadavkům. Našlo se vskutku několik nájemníků, kteří učinili po kus, ubytovati se v novém domě. Ale pone- náhlu vystéhovali se jeden po druhém. Potom přicházeli už jen o terminech lidé podivatis na prázdné byty, ale všichní odešli s po- známkou: Pěkné, ale nehodí se nám. Dům zů- stal prázdný. Domácí pán byl sice trochu roz- mrzelý, ale těšil se vědomím, že nikdo výslovně nehaněl plán a zařízení domu a nežádal v těchto věcech opravy. Pro něho bylo jasno, že chyba nevězí v domě, nýbrž v nájemnících. Pánse těšil dále ze svého podařeného domu, ale dům zůstal i nadále prázdný. Podobně »Fremdenbl.« ví, že nynější rakouskou ústavu nelze vzkřísiti; těší se však aspoň z toho, že si nikdo nepřeje změny této ústavy. Z Vídně, 25. července. (Lékaři pr zemskou obranu.) Ministerstvo země- brany vydalo dne 11. t. m. oběžník, jímž se lékařům a studujícím mediciny, kteří by se za- vázali sloužiti šest let u zemské obrany jako vojenští lékaři, zabezpečují následující výhody

Vater Pěkná Páns Praha nový dům Vídeň Fremdenblishing ministerstvo země

15 article

Doktorům lékařství bude po třiměsíčné, po pří padě po šestiměsíčně vojenské praxi na zkoušku vyplaceno 6000 K jako náhrada za nákladna studie. Polovicí této částky obdrží hned. jak mile budou převzati do aktivního stavu a budou jmenování vrchnimi lékaři, druhou polovici př povýšení za plukovního lékaře. Studující me diciny, kteří náležejí do svazku zemské obrany obdrží stipendia ročních 1000 K a všechny po třebné peníze na taxy rigorosní a promoční Když udělají doktorát a budou převzati do aktivního stavu, vyplatí se jim mimo tove dvou lhůtách, jak výše pověděno, tolik, co s po odečtení stipendií a příspěvků na taxy ne dostane na 6000 K. Uchazeči mají své žádosti opatřené křestným listem, domovským listem zeměbranským passem, vysvědčením o zacho valosti a že není ženat, jakož i vysvědčením o zkouškách odevzdati pro ministerstvo země brany u svého dekanátu. Z Lublaně, 25. července. (Abstinene istrijských slovanských poslanců.

Lublaň

16 article

Chorvatští a slovinští poslanct sněmu istrijského. jenž od pondělka zasedá v Kopru, vydali prohlášení v němž vysvětlují, proč se neúčastní letošního sně- mování. Ve schůzí dne 7. t. m. usnesli se v Opatii, že do sněmu vstoupi. Ale poněvadž před zahájením sněmu neobdrželi nijakého pozvání, seznali z toho, že nemohou se ničeho nadíti ani od vlády, ani o vlaské sněmovní většiny a proto svůj původní úmysl dne 23. t. m. změnili a rozhodli se, že an tentokrát do sněmu nevstoupí. Z Pešti, 24. července. (K slavnostem ka tolického jubilea.) »Budap. Tagbl.« aděluje že předseda uherského ministerstva Koloman Szeli učinil spolu se státním sekretátem Ignácem Szellem návštěvu primasu arcibiskupu ostříhomskému Vas- zarovi, při kteréž příležitosti se s ním radil, jakým způsobem by se vláda měla zůčastniti oslavy 900leté památky pokřestění Uher. V zásadě stalo s dohodnutí, že panovník se při slavnosti ostřihomské dá zastoupiti některým členem panovnické rodiny a že se této slavnosti zúčastní také všichni členové vlády-

Budap Koloman Szel Szell Pešť Vasa Uhry

17 article Nestor českých malířů.

Nestor českých malířů. Dne 30. t. m. slaví 85. narozeniny česk malíř Karel Javůrek. Veřejnost česká neměla by bez povšimnut přejít přes tento den a měla by vzdáti hold vzácnému kmetu, který po tak dlouhá léta ne unavně pracoval a ještě nyni s neobyčejnou svěžestí oddává se svému povolání uměleckému tvoří neunavně své scény z historie české Poprvé vystavil Javůrek v pražském »Salonue své dílo r. 1839 a od té doby vystavoval stále, do posledních let. V zátiší své skrovné do- mácnosti žije nestor českých malířů a jakoby jej posiloval duch ideální snahy umělecké úplné zasvěcení života skromné sice, ale čísté snaze, sloužiti umění, udržel se přes neobyčejný věk v čilosti. Celá historie vývoje našeho umě leckého a národního života od dob předbřezno vých záři z dlouhé řady děl umělce, který vě- noval své sily zobrazování zjevů z vlasteneckých dějin a mezi nynějšími umělei stojí jako osamělý opozděný pěstitel tradic minulých, překonaných. dojemný svou prostou, milou povahou stařičkého pracovníka, který udiveně asi pozoruje nové cesty a nové cíle moderního umění, od nichž je tak vzdálen.

Javůrek

18 article

Navštivil jsem stařičkého mistra přemno hých maleb z dějin českých, jichž význam byl v první řadě vlastenecký, jež však mají své pevné místo v historii českého umění. Nalezl jsem jej v jeho nevelikém atelieru v Sokolské třídě před rozdělaným obrazem, uprostřed histo- riekých kostymů, starých knih, omšelých staro- žitností, přečetných studií a kopií z dávných dob, kdy Javůrek studoval v Nizozemsku. Nejslarší český malíř nepřikládá sám asi zvláštního významu dnu svých 85. narozenin a byl poněkud udiven ve své prostě skrom- nosti, že by toto neobyčejné datum jeho života mělo nějak zajímati veřejnost. Ale zajímavá ušlechtilá hlava bělovlasého a bělovousého ma- lého stařečka s očima živýma, neunaveným prací více jak 60 let, ozářila se nicméně ja-

Javůrek Nizozemsko

19 article

V drobném prodejli naní číslo s uobi . . . zs 9h .. . aa zb Ve mialkich na vsnkov ranpí čisla. . . . . . . věpolsdní . . . . . . . . b Inseria s plali se hotevá vapleě. Predplacení a inserty píišímá »dminl- stratu v Hariknské ulicil č. Tam nacházejí seitěž pečske tiskárss s espedics , Národnieh Listá“ Rukopisy se nevgannji- vdpěladdni kýmsi radostným pohnutíme Bylo by záhodno projevití kmetovi sympatie veřejnosti, dokázati úctu k jeho prácí a tak den, kdý doveší tak vysoký z vek, proměniti mu v den štástí svátku.nal 462h e »Pracuji, pokud to jde,e rozhovořils kmet, »teď nemoc mne zdržela několik dnů, ale rád bych ještě něco dokončil. Maluji dva obrazy. Z tohohle snad něco udělám. A okázal na začatý obraz, představující »Zatknuti Haranta z Polžic«, který chystá pro příšti výstavu výroční v Rudolfinu. »Jsem ze staré školy ... Ruben mne učil . .. revoluci jsem dělal s sebou... Mézi námi sta- rými a nynějšími malíři je velký rozdll. My jsme hleděli více na to, co malujeme, kdežto nynější mají na starosti, ja k se co maluje. Tak jsme hleděli vždy něco říci, něco vyllčiti, proto jsme nejvíce cenili historickou malbu.! . ale to též je příčinou našich mnohých vad a slabostí. Ny- nější umělci jsou ovšem daleko, pokročili ...« Starý umělec zadíval se na stěnu, kde visl několik kopií Rubensa a Rembrandta. Vzpomenul na léta mládí, kdy žil v Holandsku a v Belgii.

Národnieh Ruben Rembrandt Polžice Holandsko Belgie Rudolfinum

20 article

Ostal věrným ideálům a nadšení těch let a ostal též věrným škole Rubena a Kadlika, odkud vyšel. Maloval vždy poctivě a těžce figury, oble- čené v historické kostymy, co možná nádherné, rylířské, rozestavoval je v dramatických sku- pinách, domnivaje se důvěřivě, že tak nejlépe poučuje naši dobu o velkých chvílích a udá- lostech středověku, že oslavuje památné činy předků našich, slavné i tragické momenty z če- ských dějin. Vykládal své názory a o svém způ- sobu práce velmi roztomile a příjemně, s ta- kovou klidnou laskavosti starce, který je jiz úplně vyrovnán se životem a s tichou resignací hledí vstříc dnům dalším. Jeho atelier, pokoj o dvou oknech ve třetím poschodí, je prostou dílnou bez ozdob. Dra stojany, na jednom podobizna sličné dívky, neleře umělcovy, ku podivu lehce malovaná, na druhém zmíněný obraz začatý, pak malířský panšk, obléknutý ve švědský kostým důstojnický, na sténách skizzy, studie dle přírody, kopie starých mistrů holandských, několik sádrových odlitko, skřiň, plná starobylých knih, kde nejmodernějším autorem je snad Walter Seott, psací stolek, hro- mady středověkých úborů a starých látek, pak jakási chemická laboratoř — pomůcky pro re- staurování starých obrazů — taková je dilna Javůrkova. V bytě starý nábytek empirový při- pominá doby půl stoleti zpět. Ovzduší idyllické odloučenosti, tiché, jednoduché, jako zapomenuté a odumřelé nynější době horečného chvatu, prudkého tempa životního.

Ruben Kadlik Seott Javůrkův

21 article

»To je tak dar od pána boha, « odpověděi umělce na otázku, jakými kouzly mohl udržeii se tak čilým a svěžím do takového neobyčej ného věku Více jsem nevyzvěděl a tak nevím, zdali Javůrek děkuje za tento dar šťastného, vyso- kého stáří jakémusi zvláštnímu způsobu života. myslím však, že temperenclářství, ani vegeteria- nismu neholdoval a též nebyl nepřítelem všeli jakých požitků světských a dosud pokuřuje s při práci z malé dýmčičky, lulky, a pracuje. když choroba mu nepřekáží, často od 6. neb7. hodiny z rána po celý den. Když odloží štětee uchopí knihu, probírá se Palackým nebo jinými historickými knihami učenými i romány a sn o nových výjevech rytřských a romantických. o biívách, soubojích, únosech, soudech středo- věkých, jež tak rád přenáší na plátno. Postěžoval si, že má nyní málo objed- návek. Mohl by ješté mnohem více pracovat. Javůrek je jedním z nejobratnějších a nejzkuše- nějších restauratérů starých obrazů. Vyprávěl, že se tomu naučil v Belgii a Drážďanech u zna- menitých odborníků. Je to práce velmi nesnadná a choulostivá. »Mnoho jsem toho pokazil, nežli jsem s něčemu naučil. V poslední době je zapomenut, nedostává

Palacká Javůrek Belgie Drážďany

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 25. července.

Praha

23 article

—5. (Kronika.) Finský pavillon ví »ulie národů« na pařížské výstavě, tak originální obsahem i formou, je pěkná ukázka, jak s uvádí malý kulturní národ zvědavému světu na pamětnou. Také skupina finských mistrů v ruském oddílu paláce umění svědčí o uvědomělém po- stupu všemi směry. Ale ani tím se Finové ještě nespokojili. K období výsťavnímu vydal zároveň pěkné dílo literární, společnou práci finských spisovatelů a umělců, předvádějící čtenářstvu veliký rozmach národního ducha i práce finské v minulém právě stolelí (L Finlande au dixsneuviěme siécle. Helsingfors, Tilgmann, Paris, Nilsson 1900). Světoobčan žádostivý skutečného poučení, jenž na potulkách výstavou dal se upoutati osobitým zjevem vý stavky finské, nachází v knize pěknou příležitost, doplniti živé dojmy, zde nabyté, žádoucím vroubením bližších vědomostí. Právě se dovídáte, že také u nás v po- slední chvíli hnul se nějaký prst, aby hmotě proudicího výstavou světového obecenstva sdělena byla aspoň lehkým dotknutím známka o naší existenci. Spolkem pro povznesení návštěvý cizincův opatřen sešitek, obsahující nejhlavnější data našeho národního života, ně- kolik obrázků a črt, obracejících pozornost čte- náře ku Praze, k českým dějinám a k novo- dobým snahám našim. Sešitek o několika líst- cích, co by se do tobolky vešel a nikomuv kapse nepřekážel, bude na výstavišti na vhod ných místech podáván návštěvníkům zdarma Psán ie francouzským iazvkem a sestaven obratn

Fina L Finlande Paris Nilsson Helsingfors Tilgmann Praha

24 article

spisovatelem p. J. Hovorkou.*) Můžeme se nadíti, že z těch sto tisíe a více exemplářů, které se z nenáhla rozptýli po kapsách lhostejných pas- santů, aspoň některý slý přiměje svého majet- níka, aby bliže nahlédl. Není vskutku vyloučena možnost, že nám a věci naší získán bude tak z nenadání někde ve světě přítel a středisku našemu pozornější snad návštěvník. Dobrá práce nebývá někdy marna. Nakladatel i spisovatel spisku zasluhují za svoji horlivost jistě plného uznání. Ale, celkem, porovnáte-li, jaký přece roz- díl! Jak má o svoji representaci postaráno na výstavě dvoumillionový nárůdek finský a jako svoji náš šestimillionový český! O výkonech Maďarů, Švédů, Dánů a jiných malých národů, zastoupených na výstavě, mohou se rozepisovati s obdivem znalci světového tisku, co my se zatím do pozornosti širšího světa musíme tlačiti zadními dvířky všelikých čestných darů, slav nostních přípitků a stranou mezi kolemjdoucí rozdávanými tiskopisečky! Pravda, příčiny jsou zjevny, nemáme správu svého života a svého jmění tak ve svých rukou, jako ji mají Finové, Maďaři *4) a jiní nám sou- řadní, kteři se na výstavě dovedle lépe opatřiti. Ale aspoň nabyté zkušenosti měli bychom za- chovati v paměti. A ty jsou zase jednou kři- klavým dokladem, že naše zájmy dříve nemohou býti dobře opatřeny, dokud si je nebudeme opa třovati — sami.

J Hovorka Maďar Švéda Dán Fina

25 article

Čásť knihy pojednávající o literatuře a umění dnešního Finska vydána zvlášť o sobě, Liltératur *) Jen ty obvyklé vypočítávačky jmen výtečníků v různých oborech, pro cizince jen dlouhé provázky nezáživných, prázdných zvuků, byste snad vytkli. **) Také Maďaři vedle běžných průvodců vydal díla literární jako doplňky ke své výstavě. Vyšly po francouzsku dějiny národa maďarského (E. Šayovy a překlad Horváthových dějin literatury maďarské. et beaux arts en Finlande. Vedle běžných da života písemnického a uměleckého mnohá zvlášt- nost rázovitá upoutává tu pozornost. Modern potomci hrdin staré Kalevaly věru že podržel barvu i vůnil Finsko je zemí nadšeného kultu ženy. Do sud zde platí rytířské uctivání ideálu lásky, jež v ostatní Evropě dávno ustoupilo hrubšímu sobečtějšímu nazírání. A finská žena zaslu- huje svého povznesení. Je lepý, ušlechtilý tvor pravá družka muže, věrná otci, manželu i bratru. sdílejíc s nimi věrně nebezpečí těžkého života dlouhé trudy, i krátké radosti. A těžký živo dodává pěknému zjevu onoho zádumčivého rysu, jenž s pohledem modrého oka, s obru bou plavého vlasu tak shodně splývá

Maďar E Šayův Horváthův Finsko Evropa

26 article

Půvab »Valkyrek plavovlasých« opěval přední poeta finský, Michal Franzěn, nejen za bujného mládí (narozen roku 1810), ale zůstává veleb telem jich cností i ve zralém věku mužném ba i jako stařec nadšeným veršem slaví jejie statečnost, mysl čistou, hluboký cit a vábný úsměv, jenž po růžové líci šíří jas čistě duše podobný náhlým zákmitům finského slunka, jež někdy na krátkou chvíli jen zazáři nad finským krajem zasmušilým ... A žákům svým dobr básník a professor kraso- a mravovědy na vy- sokém učení v Abů vykládá theorii o ženě, jak viditelné inkarnaci krásy, pravdy a dobra. Hlásí zásadu životní, že máme kroky své zaměřovati. city své ovládati tím způsobem, abychom u svě- domi žen souhlasu došli. Jako rytíři staří, nežl vytáhli do boje, obraceli se toužně ku všemo- houcím mdlobám svých krasavic, tak i my, než se v sobě ustanovíme a rozhodneme, měli by- chom bráti na poradu neomylný »instinkt« svých družek. Znělo kdysi heslo: »žena idealisuje ži vot«. Ve Finsku dochází názor svého uplatněn i v době realismu.

Michal Franzit Finsko

27 article

Jako předního zástupce finského »femi nismu« jmenují básníka Zachariáše Zopelia. Muž narozený r. 1818 dobyl si zvláštní popularity zemi. Jako mladý universitán helsingforský ve- mluvil se do obliby lidu tak, že v ní neochvějně dovedl se udržetí až po dnešní dobu, ovládaje jako světlý stařec mysli i srdce nejširšího čte nářstva. Od roku 1842 až podnes vydává Z pelius svůj list (»Helsingfor Tidingar«), a stál věrný ideám vznešeným, jež od počátku hlásul Tak je Finsko i zaslíbenou zemí novinář stva. Noviny jsou tu dílem lásky k myšlěnce věci, nacházejíce nejoddanější čtenářstvo. Božsk dar dobrého péra téší se u Finů nesmírné váž nosti. Skoro všechno obyvatelstvo země zná číst a v nejodlehlejších samolách po kraji tisle jezer nacházejí se pilní čtenáři knih a časopisů. Po nejtěžší práci v poli, v lese, na vodě, chápe se finský rolník, rybář, lovec horlivě svého čtení Čtyři lycea holsingforská, tři v Abo, lycea Borze, Bjaernborgu, v Tavastehusu vychovávaj žáky schopné studia nejoblížnějšího. Ústavy vzdělávaci podporovány jsou hojně soukromou horlivostí. Zakládají se kroužky, střediska vý- chovná i vzdělávaci. Roku 1897 vycházelov Finsku šedesát časopisů a z těch bylo denník — jedenáct.

Zopelius Fina Bjaernborg Finsko Helsingfor Tidingar

28 article To mluví

To mluví A nejen milovníkem pěkného čtení je Fin Venkovan finský, zvyklý za všech okolností života slovem i zpěvem vyjadřovati své city a zkuše- nosti, rád v danou chvíli sám chápe se péra aby podal zprávu svému zamilovanému listu v krajském městě nebo v Helsingsforsu. Zprávu o tom, co se v jeho okolí přihodilo, čím se dal vyrušiti ze svého klidu, anebo co sám v tě oné záležitosti usoudil. Tak vzníkl zvláštní poměr vzájemnosti a úzkého styku mezi tiskem a obecenstvem. Tím se i vysvětluje, proč pl- semnictví finské zap istilo tak hluboké kořeny v lidu a jakým způsobem sen i skutečnost. život i poesie v národé tak podivuhodně splynuly Jednoho dne roku 1875 potkalo neštěstí starého seveřana, Pietara Pajvarintu, bývalého kostelníka při vesnické faře. Sklouzl na ledě nohu si zlámal. Připoután na lůžko a nevěda, jak si krátiti chvíli, dal si Pietari podati péro a inkoust a pustil se do vypisování svého života. Co pak mohl mít za život starý kostelník za- padlé vesničky odlehlého severního kraje? Ale zatím knížka starého Pietara Pajvarinty dosáhla úspěchu, že by ho byl mnohý člen akademie ohvězděný a ořádovaný proslulý — mohl ubohému kostelníkovi záviděti!

Fin Pietar Pajvarint severní kraj

29 article

Mužík vypravoval, co kdy viděl a zažil v dětství, co zkusil bídy, co se nastaral a na pracoval i co uviděl, když se do světa vydal. Jak si našel družku živola a jak s ní byl šťasten. Ale není štěstí beze mráčku! Pietari stal se ve vesničce honorací, zpychl časoma pustil se i do politiky. Dal se zvolit a to bylo jeho neštěsti! Při volbách se opil a urazil svou hednou, hezkou, milovanou ženu... Ale náhlý sráz vzpamatoval milého Pietara Pajvarintu. Svě- domí se v něm probudilo. Uznal, jak hrozně klesl. Odprosil svoji ženu. Přísahal, že se na- praví. A dostál slovu. Politiky zanechal a o té doby sedi u svého krbu a nevychází, leda do své zahrádky. Je zase šťasten a na stará léta uznává, že jediným cílem našeho vezdej- šího života měla hy být »láska rodinná a váž- nost spoluobčanů« . .. Tak je Finsko zaslíbená země poesie, kde básnici pějí lidu a život lidu nerozeznatelně se opět rozplývá v báseň . .. Obracíle se zájmem ve výstavní knize maně vám napadá hluboká pravda, že proto ještě nejsou divy odklizeny se světa, když o nich lidé nevědí!

Mužík Pietari Finsko