1
masthead
Ročník XXXXIII
2
masthead
V Praze, v ponděli dne 24. srpna 1903.
Praha
4
article
Nn ranní a odpol. 1taw,
přud - lácí ae
v Treze v adnicistraci
n . . . . 6 K —
s drají šonáškon
s měts . . . . . K3k
na stolt kta
ve slistk leh-
2 K 90k
na niě fe.
Tošient
al
s dají zisilko-
na n
na trr leta . . . 1 K 40i
5
article
Telefonické zprávy„Nár.Listů.
Telefonické zprávy„Nár.Listů.
Uherská hrise.
Z Vídně, 24 srpna. »Montagszeitning
sděluje z Pešti: »Smýšlení v kruzích po
slanců jak liberálních, tak i neodvislých, je
velmi sťísněné. Všeobecně se soudí
že císař po ukončení audiencí v Pešti po-
volá vojenské činitele, aby s ni-
mi stanovil nejvyšší míru ná-
rodních požadavků, jež by Maďarům
mohly býti povoleny. Neuspokojí-li se oppo-
sice těmito ústupky, bude přece — jak
se proslýchá — říšský sněm uher-
ský i za stavu ex lex rozpuštěn.
Že by krise tento týden byla ukončena.
sotva lze očekávati. Císař odjede dne
29. srpna z Pešti do Vídně, aby
zde uvítal krále anglického. Roz
hodnutí stane se proto teprve ve Vídni
Před tím císař povolá ke slyšení ještě rakou-
ského ministerského předsedu dra. Körbra
a čelné rakouské poslance. Nyní jest ještě
velmi nejisto, zda-li císař, jak zamýšlel, zů
častní se vojenských cvičení v Haliči.
Z Pešti, 24. srpna. Bývalý ministerský
předseda Koloman Szell vyslovil se v při-
čině krise: »Nejpravděpodobnější jest, že
k sestavení kabinetu bude povolán politik.
jenž by se spokojil s nejmenší mírou národ-
ních ústupků. Zdali však se podaří poslán
splniti, musí se teprv ukázati.
Maďar
Roza
doktor
Szell
Vídeň
Pešť
Halič
6
article
Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L.
Z Říma, 23. srpna. (C.-B) Král, před
seda ministerstva Zanardelli, jakož
francouzská vláda zaslali rodině Menotta
Garibalda soustrastné projevy. Pohřeb
bude se konati v úterý a to na státní
útraty.
Z Petrohradu, 23. srpna. (C. -B.
Velkokněžna Maria Georgčvna poro-
dila včera dceru, jíž dáno jméno Xenia.
Z Madridu, 23. srpna. (C.-B.) Mini-
sterská rada usnesla se na změně obchodní
smlouvy s Norskem.
Ze Saintes, 23. srpna. (C.-B.) Př
přijetí úřadů na podprefektuře odpověděl
předseda ministerstva Combes na proslo-
vení protestantského faráře, že se pomýšlí
pro budoucnost na změnu ve stycích církve
se státem, jež způsobí možná přiblížení.
Z Aix les Bains, 23 srpna. (C.- B.)
Král Jiří řecký odjede zejtra do Paříže.
Z Cherbourgu, 23. srpna. (C.-B.
Ministr námořnictví Pelletan s chotí byl
dnes přítomen spuštění pancéřové lodi
»Ferry« na moře. Dělnictvem arsenálu
obecenstvem byl hlučně pozdravován.
N L
Král
Marius Georgčvna
Min
Jiří řecký
Ferry
Řím
Petrohrad
Madrid
Norsko
Saintes
Aix le Bains
Paříž
Cherbourg
ministerstvo Combes
7
article
Sjezd katoliků Německa.
z Kolína n. R., 23. srpna. (C.-B.)
Sjezd katolíků Německa byl dnes odpoledne
zahájen slavnostním průvodem katolických
dělníkův a spolků tovaryšských. Účastníci
průvodu sešli se pak na sedmi schůzích. Na
schůzi, konané ve slavnostní síni za předsed-
nictví posl. Frimborna, mluvil říšskýa
zemský poslanec Sifart o slavnostech ka-
tolických a o úspěchu katolického dělnictva
v minulosti. Potom pozdravil shromáždění
kardinál arcibiskup Fischer.
Zatčení redaktora „Vorwärtsu“.
Z Berlína, 23. srpna. (C.B.) »Wolí.
kancelář« oznamuje: »Vorwärts« tvrdil dne
16. t. m., že má býti postaven na ostrově
Pichelswerderu u Špandavy rodinný zámek
císařův a že bude celý ostrov od ostatního
kraje přísně oddělen. »Norddeutsche Allgem.
Zeitung« zprávu tu dementovala, načež » Vor-
wärts« prohlásil, že dvorní maršálek Trotha
a architekt Ebhard o tomto plánu vědí.
což oba jmenovaní ve veřejných prohlášeních
odmítli. Dnes sděluje »Vorwärts«, že byl
zodpovědný redaktor Leid v sobotu za-
tčen pro urážku Veličenstva, spáchanou
oním článkem o císařském ostrově. »Vor-
wärts« na svých tvrzeních trvá
Sifart
Fischer
Ebhard
Německo
Kolín
Berlín
Vorwärts
Pichelswerder u Špandava
Norddeutsche Allg
Leid
8
article
Lord Salisbury mrtev.
Lord Salisbury mrtev.
U vzácném věku 73 let zemřel u večer
22. t. m. na svém starobylém rodinném zámku
Hatfieldu v Anglii pyšný lord Robert Salis-
bury, nejstarší z evropských státníkův, který
po třikráte byl povolán k veslu státní lodi an-
glické, tak že jméno jeho zůstane v dějinách
sloučeno s řadou velikých událostí světových,
v něž zasabovala v posledních třech desítiletich
zahraničná politika Anglie.
Pocházeje ze starého a bohatého šlechti
ckého rodu Cecilův, protekcí svého otce, ma
kýze of Salisbura, jenž sám býval dvakráte mi-
nistrem, mladý markýz Robert již r. 1853 do
sáhl mandátu poslaneckého, aby odtud snadno
šplhal na žebříku hodnosli do výše, drže stále
s konservativci, až po boku jich šikovného
vůdce Disraela, vyšinul se na úřad tajemnika
pro Indii Dostav se pak po smrti svého otce
do panské sněmovny, svým nadáním politickým
jako svou výmluvností v zápasech proti liberál-
ním snahám Russelovým a Gladstonovým napo-
řád více vynikal.
Však pravá kariera jeho diplomatická po
čala teprve, když počali se křesťané poloostrova
balkánského v lelech sedmdesálých předešlého
století mocněji zvedat proti tyranii osmanské
a vyburcovaná Anglie rozstoupila se ve dva
veliké, prudce se pottrající tábory: na jedné
straně stál v čele liberálův šlechetný lidumil
William Gladstone, ujímaje se poctivě věci po-
tlačených národův jihoslovanských a chtěje přá-
telsky napomáhati Rusku v díle osvobození jich
na druhé strané však konservativní aristokracie
Salis
Cecilův
Robert
Russelův
Gladstonův
Gladstone
Salisbury
Anglie
Indie
Rusko
panská sněmovna
kýz of Salisbura
9
article
se samou královnou Viktorií, Disraelem a Sa-
lisburem, stranníky Turkův a nepřející Slovan-
stvu. Po tuhém z pasu většina národa britského
naklonila se k politice protiruské a Disraeli
s lordem Salisburem stali se pány sítuace.
Štěstí jim přálo. Na kongresu berlinském
podařilo se jim za pomoci Němců a Rakousk
vyrvati Rusku krvavě a poctivě dobyté trofeje,
zkaziti mír sv.štěpánský a zachránit Turecku
v Evropě na dále kleté panství jeho v nynějším
rozsahu.
V odměnu za to postoupil Turek Angliča-
nům strategieky důležitý pro ně ostrov Cyper-
ský. Salisbury dělil se s Disraelim o slávu
úspěchu a když za nedlouho potom Disraeli
lord of Beaconsfield zemřel, povznešen jest
Salisbury stranou konservativní na štít jako
její věhlasný státník a slavný vůdce, jenž za-
vděčil si stařičkou královnu teprv nad míru,
když jí zjednal titul císařovny indické a stranu
konservativní získal, ba nadehnul pro my-
šlenka imperialistické politi ky
anglické, jdoucí za výboji v dálavách Asie
jako Afriky, zatím co doma mělo býti přitužo-
váno centralisací proti Irsku a tlumeno hnutí
socialistické skrovnými reformami. I tu štěste
Salisburýmu přálo. Národ anglický přes všechnu
úctu a lásku k šlechetnému Gladstonovi, nechtěl
nenáviděným Irům dopřáti samostatnosti politi-
cké pod vlastní irskou vládou a s irským parla-
mentem, liberální strana umírajícího Gladstona
se o otázku irskou rozbila a tak mohl Salisbury,
dosednuv do třetice na křeslo premiera Anglie,
odvážiti se — zločinné války proti Burům, aniž
by mu tato Chamber' ainova hazardní hra byl
zlomila vaz.
Turkův
Disraeli
Salisbur
Němec
Turek
Angliča
of Beaconsfield
Ir
Gladstone
Rusko
Turecko
Evropa
Salisbury
Asie
Afrika
Irsko
Anglie
Slovan
královna Viktoria
10
article
Všechny neskonalé oběti války té oželel
na konec národ anglický, jakmile ukonejšena
jeho hrdost konečným přemožením Burů a při-
vtělením republiky jejich ku panství velkobrit-
skému. Honosivý Salisbury naposledy se tu
slunil na vrcholku zdaru, moci a »slávy«. Než
tu choroba pokročilého stáří podlomila síly
šťastného hráče, takže 16. července 1902 musil
se vzdáti svého úřadu a politické činnosti vů-
bec, aby hledal klidu pod věkovitými lipami
svého zámku hatfieldského, kdež ho také na-
lezl — pro věky. Však zničený národ Burův,
rovněž jako ubozi Slované pobalkánští, úpící
dosud pod jařmem tureckým, žalují na dílo
jeho na soudě dějin. Dnešní zoufalé povstání
slovanského lidu makedonského jest zajisté
krutým následkem oně neblahé politiky Sa-
lisburovy tak jako neskonalé to hoře lidu
irského, oné politiky imperialistické, která do-
vede brutálně a s opovržením slabé ullačovat
a zuřivě bojovati proti silnějším, jsoue plna na
duté a panovačné drzosti ke světu vzdělanému
kdykoliv ji napomínal k lidskosti a spravedlnosti
Burův
Slovan
Salisbury
11
article
Slavnost Kaizlova ve Volyni.
Slavnost Kaizlova ve Volyni.
J. P. Z Volyně, 23. srpna.
(Původní zpráva »Národních Listů-).
Když nemohli zdolat rozmach národa če-
ského aparátem vládním a prostředky přežilého
byrokratismu, vytáhli z arsenálu svého podlou
zbraň ničemné pomluvy. A když nic nespo-
mohly naduté fráse o naší inferioritě a všech
našich necnostech, neřestech a zločinech, jež
vybájili na pokálení naší pověsti, vymyslili všeho
darebáctví a lotrovství nejvyšší: nařkli nás před
tribunálem světovým, že jsme národ nevděčný
ke vlastním lidem svým. Věděli, proč užili
právě této klevety proti nám. Jejich básník —
právem — nazval nevděk zradou nejčernější.
Kalem této dífamie hoditi po národě našem
jeho štit jistě zůstane poskvrnén a pošpiněn —
spekulovali. Ale také toto bláto neutkvělo na
hladké, lesklé, čisté ploše. Pravda smazala lež.
spláchla podezření, smyla kalumnii. Národ če-
ský má dojista — jako každý jiný — svoje
chyby a zvláštnosti, ale neuznalým není. Ani
ku příslušníkům národů jiných, zastávajícím
jeho právo, což teprve k synům, pracovníkům,
bojovníkům svým.
Tisíckrát měl by český lid býti chráněn
proti takové obžalobě minulostí, skutečnosti.
Neníť druhého národa v Evropě, který by cti
takovou měrou svoje zápasníky na kolbišti poli-
tickém, vědeckém, uměleckém, jako český. Qu
coluere, eoluntur — kdo ctili, jsou ctění. Ovi-
dovo rčení to neexistuje pro naše odpůrce.
vydávají-li soud o nás. Dělejme, co dělejme.
na obraze, jejž o nás dávají své veřejnosti,
jsme vědycky špatni. Klam, jimi šířený o naše
nevděčnosti, stal se pověrou a lichý soud vždy
má více vyznavačů, nežli správný.
Kaizlův
Volyň
Evropa
12
article
»Jako krále pohirobili jste Kaizla, « řekl m
rusko bukovinský poslanec, dnes tomu dva roky-
»Jako imperatora pochovali jsle Riegra, « vyzna
se mi polský kanovník. Rus i Polák byli očilými
svědky, kterak Praha umí pořádati funeralia im-
ponující. Ne, ne — národ, jenž masami tisíco-
vými vzdal pocty manům: Sladkovského, Pala-
ckého, Baráka, Nerudy, Julia Grégra, Trojana,
Eima, Kaizla, Riegra, národ, který pomníky zřídii
Jungmannovi, Komenskému, Hálkovi a buduje
Husovi a Palackému, který přese všechny růz-
nosti smýšlení jeden a jednoten je v úctě ke
svým čelným jedineům, není národem nevděč-
ným. Piela má právo domovské u něho a vy-
konává se jim — bez nadsázky — pobožně
a svatě. Zachovávejme a rozmnožujme tent
ušlechtilý kult. Jestiť nositelem tradice, je pojlt-
kem časů prošlých a přištích a planouci ohně,
jim znicené nejsou ohněm studené, nýbrž budi
a udržují teplo v myslech a duších millionů.
teplo, ze kterého rodi se a roste pokrok a síla.
Ve středu byly tomu dva roky, co skona
dr. Josef Kaizl. Dnes již rodiště jeho dům.
v jehož prvním patře spatřil světlo tohoto světa,
ozdobilo poprsím, podobou nebožtíka z mužných
let. Dům ten náleží přičinlivému obchodníku
Kaizl
Riegr
Polák
Sladkovský
Barák
Neruda
Grégr
Trojan
Eim
Jungmann
Komenský
Hálek
Hus
Palacký
Piel
doktor
Praha
Palo
13
article
Václavu Ledererovi. Nalezá se na hlavní třídě
kudy proudí ruch a život nejsilněji. Náklad na
pomník uhražen sbírkou.
Vlídná, líbezná Volyň vyšňořila se svátečné
ke dnešku. Vyparádila domy svěžími barvami
Les praporů šumí její ulicemi. Tisícové sešli se
z okolí býti účastnu holdu rodákovi, který by
zdobou celé vlasti, jejž nepřátelé národa českého
ctili, jehož diplomacie a strategie se báli. Jim
umřel vhod, nám ke nezměrnému žalu a k ne-
výslovné ztrátě.
Včera odpoledne a večer příjela většín
hostí. Dnes ráno poslední. Přijelí dostalo se jim
pravdé milého, srdečného. Byla to scéna nad
míru dojemná, když vdova oslavence se starší
dceruškou opustila vlak. Členové výboru pp
m. r. Kavalirek, taj. Denk a ředitel měšť. školy
Nováček ji vitají a podávají kytici. Pohnuta.
rozrušena jim děkuje, ano domácí obyvatelstvo
stojí špalírem opodál. Vždycky jí sliboval, že ji
ukáže Volyň. Ale politika je jako železná panna
Nepustí nikoho z objetí svého. Teď přišla paní
Kaizlová sama, Niobe . ..
Lederer
Denk
Kaizlová
Volyň
Les
page m . r . Kavalirek
14
article
Bez osvětlení, bez budičku, bez fanfar, bez
parád uspořádala Volyň svátek svému Kaizlovi
svátek více vniterní, nežli vnější, takový, jaký
svědčil jeho povaze, ne široce rozložené, ale
hluboké, ne impresionistické, ale intensivní.
A přece se nám zdálo, jako by v ovzduší rod-
ného města svého, ve světlé záři, jaká padá na
jeho postavu a památku z řeči dra. Herolda,
jeho karakter, činnost a smýšlení, jeho indivi-
dualitu šťastně a správně vystihující, a z pře-
četných osvědčení korporací a jednotliveů,v
plném jasu smavého letního dne byl stalse
ještě větším, nezli jakým jevil se nám dosud.
Mezi gratulanty nalézá se druhá česká tech-
nika. Její rektor vykonal akt povinnosti, při-
druživ se k oslavovatelům. Neboť vysoká škola
ta ve hlavním městě markrabství je v poslední
fasi aktivování dílem obou posledních ministrů
českých, dra. Kaizla a dra. Rezka, tehdy, kdy
rozhodovalo se o tomto učení, odborného chefa
v ministeriu osvěty. Bez energického dokročení
jejich byl by ústav, kterého jsme se stejně
horlivě domáhali, jako Němci brojili proti němu.
zmizel v pohromě, jakou přípravili národu če-
skému na podzim r. 1899. S českou technikou
moravskou a s vniterní češtinou zůstane jméno
Kaizlovo na vždy spjato a sloučeno.
Slavnost sama byla krátkou. Trvala jen
hodinu. Před 10. hodinou sešli se cizi účastníei
v zasedaeí síni radnice, kde náměstek starostův
pan Kafka je uvjtal. Zatím stanul průvod
všech místních spolků před radnící. Hosté pojali
do jeho středu a šlo se k rodnému domu
Kaizlovu. Proti tomu postavena tribuna pro
řečníka, před ním estráda, na které usedli: pl.
Kaizl
Rezek
Němec
Kaizlův
Kafka
15
article
Kaizlová s dcerou a s 3 bratry dra. Kaizlaa
sestrou jeho, provdanou Malou, člen panské
sněmovny Wohanka, probošt Hora, poslanci
Dvořák Lad., Dvořák Václav, Dyk, Kratochví
Špindler, P. Blahovec, Maděra, Ronz, Ulrieh
(zároveň zástupce Kr. Hradce), dv. rada mi-
nisterstva vyučování Pavlíček, zástupei Plzni Kol-
bava, Kessler, Šule, Vaníček, zástupci Karlinu
Gebler a Petráček, zástupce Soběslavi okr. soudee
Pavlíček, fin. rada Pavliček, dr. Pospíšil jako
zástupce Právnické jednoty, malíř Lhota, vikál
Hromádka, zástupci fin. ředitelství v Táboře,
vrehní komisař Hájek a koncipista Pinsker
Památník byl již odhalen. Je to poprsí
bronzové, představující Kaizla v životní témét
velikosti věrně. Zvlášté podařený je hled — na
očích je skřipec a kdo znali nebožtika, divii
se, jak tvůrce, Pekárek, vystihl znamenitě du-
ševní zor a zvláštní pósu jeho. Poprsí nalézá
se na hraně ve výši druhého patra. Na lev
straně rozkládá haluze velkolistá lípa, na pravě
jsou plné klasy, ale zlomené — patrně plodnou
činnost dra. Kaizla i předčasnou jeho smrt zná-
zorňující, dole pak prostý nápis: Dr. Jose
Kaizl 1854—1901.« Dva obrovské věnce pově-
sili pod památník. Na stuze jednoho čte se
»Professorský sbor české právnické fakulty bý-
valému slovutnému svému členu«, na stuze dru-
hého: »Město Karlín u vděčné paměti nezapo-
menutelnému bývalému poslanci svému.«
Vybudován je pomník Kaizlův, originální,
prostý, přece však šťastný a jímavý péčí zvlášt-
ního komitétu, jehož předsedou byl dr. šl. Lom
a ve kterém platně působili pp. dr. Bezděk, N
Hořica, Novák, Hůlka, Denk.
Pěvecký sbor zapěl Bendlův mohutný »Cho
rál národa českého« a za hlubokého ticha uja
se slova
Wohanka
Dvořák
Václav
Dyk
Špindler
P Blahovec
Maděra
Ronz
Ulrieh
Pavlíček
Kessler
Vaníček
Gebler
Petráček
doktor
Pospíšil
Hromádka
Hájek
Pinsker
Kaizl
Pekárek
Jose Kaizl
Kaizlův
Bezděk
N Hořica
Novák
Denk
Bendlův
Králové
Hradec
Plzeň
Soběslav
Lhota
Tábor
Karlín
panská sněmovna
Dvořák Lada
český právnický
16
article
poslanec dr. Herold:
Když dne 19. srpna 1901 rozlétla se po
vlastech českých zpráva, že zemřel v nejlepším
věku dr. Jos. Kaizl, pocítili jsme všichni, že
český národ stihla velká bolestná ztráta.
Zemřel český učenec, český politik a stát
ník, od něhož věda i politika česká očekávat
mohly ještě velmi, velmi mnoho.
Národ český, z jehož středu propracoval
se již tak velký počet vynikajících sil ve všeel
oborech lidské práce, bohužel ode dávna sná-
šeti musí krutý osud, že mužové práce, výkvěi
českého duševního života, uprostřed této zapo-
čaté práce nás opouští a proto snad i rány
nejbolestnější snášíme jako neodvratný osud.
Úmrtí Kaizla tak všechny nás překvapilo
že ani nemohli jsme hned zjednati si vědomí
čeho jsme ztratili. A přece v Kaizlovi co poli
likovi a učenci odešla nám individualita zvláštní
značící nový postup našeho veřejného života.
Rozhlédneme-li se po životě politickém po
sledních 50 let, vidíme, že směr naší politiky
byl propagační a připravující.
Ze skromných, rozptýlených prvků uvědo
mělých členů české společnosti teprve stvořen
musil býti organisovaný národ a budovány pod
mínky samostatného života politického
Politická a národní propaganda vyžadovala
toho nutně, aby v popředí politického život
doktor
Herold
Jos
Kaizl
17
article
postaveni byli ti, kteří od počátku své činnosti
veřejné účastni byli této činnosti propagačnía
organisační, kteři tuhým zápasem v těchto smě-
rech zjednali si schopnosti a důvěry, aby řídii
mohli osudy politiky české. Politika zjednávala
sice volné pole pro činnost vědeckou, lite-
rární i uměleckou, přirozeně ale ponechati
musela mužům novým a jiným, aby na těchto
volných prostorách působili, vzdáleni aktiv
činnosti politické.
Propagační ráz české politiky také znemož-
ňoval, ano přimo bránil, aby politikové věnovat
se mohli práci literární a vědecké a aby na
druhé straně výsledky vědecké a duševní čin-
nosti národa působily zúrodňujícím a osvěžujícím
způsobem na směry politiky samé.
Teprve postupem vývoje dospěli jsme k po
znání, že politika opřena musí býti o výsledky
veškeré duševní činnosti národní a že věda
sama není pouze sobě účelem, nýbrž že mus
státi i ve službách národní propagandy samě.
A představitelem tohoto nového směru
nejvýznamnějším smyslu slova byl — dr. Kaizl.
doktor
Kaizl
18
article
Věnovav se záby studiu věd státních, ze
jména národního hospodářství a otázek sociál
ních, vzdálen vší činnosti politické a veřejné
zjednal si intensivní prací vědecký podklad, pro
činnost politika moderního nezbytný
Vyzbrojen bobalými vědomostmi, povolán
byl dr. Kaizl jako učenec na kolbiště politické.
Kaizl vstoupil na dráhu politickou nezúčastněn
posud na strannických zápasech, prost vášní den-
ních bojů, obrněn zcelenosti svého přesvědčení
oproti proudům denního života a často klama-
jícímu účinku hesel a frásí, při tom ale pronik-
nut vřelou láskou k svému národu a odhodlán
jemu poctivě sloužiti.
Střízlivost učence však netlumila u něho
vřelost vědomí národního, abstraknost vědy ne
potlačila smysl pro praktickou potřebu národa
a poznaný nedostatek našich sil a bojovních
prostředků nespoutal u něho energii vůle a ne-
stlačil velkost cílů jeho touhy.
Kaizl
19
article
My všichni, kteří jsme Kaizla poznali př
činnosti jeho politické, cítili jsme z počátku
že v řady zápasníků vstupuje nový živel, který
zdál se na první pohled býti cizím a proti-
chůdným posavadnímu směru politiky české.
Zjev takový pravidlem vzbuzuje konfl ikty
bylo dosti v národě našem těch, kteréž nová
tato individnalita politická zarážela a budilav
nich nedůvěru. Mnohé zevní známky Kaizlovy
činnosti nebyly hned pochopeny aneb byly ne
správně posuzovány.
Avšak kdežto u jiných tyto podobné kon
flikty vedly k roztržce a je samé na scestí
Kaizl při jasném svém rozhledu a při koncili
antnosti své povahy, neúmornou opravdovou
prací dovedl překlenouti zdanlivé protivy a slou
čiti vřelost a sílu idey propagační s rozvahou
obezřetností politiky reální.
Hluboká intelligence a všestranné vzdělání.
chladná koncepce při rozhodování, střízlivostv
pojímání situace, železná vytrvalost v započaté
práci, uhlazené mravy a ušlechtilá forma př
každém výstupování a konečně vzorná díscipli
novanost a ochotné podrobení se názorům zví
tězivším zjednaly Kaizlovi právem přední posta
vení v delegaci české a uznání i všech pro
tivníků.
Kdož jako já viděl Kaizla při práci, kdo
po dobu více jako deseti let s Kaizlem stál v
stejné řadě a jako důvěrný přítel jeho sezna
pravou podstatu jeho duše, musí doznati, že
Kaizl při každém odhodlání svém měl na mysl
jen prospěch národa.
Kaizi cítil, že národ náš jako národ histo
rický má právo k samostatnému životu státnímu
Skutečné poměry a úkoly státu nové doby v
ném však vyvolaly přesvědčení, že toto právo
lze realisovati federativním vytvořením ústavy
říše, že ale při tom nikdy nemá býti setřenli
dový ráz nových zařízení.
Kaizl
Kaizlův
20
article
Přihližeje k vývoji, který po staleti še
směrem českému státnímu právu protivným, mě
za to, že pro konečný cíl tento utvořeny must
býti předpoklady, ke klerým především řadi
upravení otázky jazykové a lidové reformy vo
lebních řádů. Kaizl při všem jednání o jazyko
vých věcech hájil plné právo jazyka českého
rovnost jeho; ovšem v rámci této rovnosti do
mníval se, že vzhledem na skutečné poměry
možno upraviti otázku jazykovou způsobem r
cipročním, oběma národům jisté meze ukláda
Jsa mužem svobodomyslným, proniknut byí
láskou k lidu, k nejširším vrstvám jeho. Proto
bylo vždy politickým ideálem jeho zjednati
smírné spolužití s krajany německými, mělť za
to, že tím pak snáze, lím bezpečněji praváli
dová, demokratická politika bude vítěznou a so-
ciální povznesení lidu stane se skutkem. Jeh
touha po smíru však nebyla žádným podrobo-
váním se praeponderance německé, žádná cha
bost národní; v rozhodném okamžiku vždy se
vší rozhodností hájil zásadu, že vyrovnání uči
něno býti může jen jako shoda mezi sobě rov-
nými.
Cilem rešlní jeho politiky bylo rozmnožen
politické moci českého národ
a jeho kulturního a hospodářského významu.
Kaizl neuzavíral zraků svých před překážkami.
které sta etí nakupilo a které snažení tomu byly
v cestě. Proto pokládal odstranění těchto překá-
žek za nejbezpečnější cestu k dosažení našich ko-
nečných cílů, Právě tato politika eta-
pová, jak ji Kaizi vždy sám nazýval,
měla dle jeho úmyslů rozmnožiti takovou měrou
politickou moc národa českého, aby mohla po-
ložena býti na váhu, když rozhodovati se bude
o novém upravení vnitřních poměrů říše.
Není žádné pochybnosti o tom, že Kaizl
doufal v možnost zjednání smíru mezi offieiál-
ním Rakonskem a národem českým a že si je
přál, avsak spolupůsobení národa českéhona
jicím.
Kaizl
21
article
V drobném prodcjli
rasní čí-le o sobě . . . za 8h
odpelelni
. . . . za 2h
Ve flialkách na venkově
ranní č5le. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5h
Inserá tr
plati ve hotově sapřeš.
Předplacení a insorty přljímá ndmisi-
strace v Marianské ulici č. z.
TTum nachizejí se těž po dakee
tiskárna a ezpedipe Ná odsich Li.tes
Dukoploy ze novzaesjl.
Dukoploy
22
article
vybudování mocného Rakouska činil závislým
od toho, aby národu českému v otázkách jazy-
kových a kulturních stalo se po právu.
Z této základní myšlenky vyplynulo ostrá
jeho vystoupení proti koaliční vládě Windisch-
graetzově, která nechtěla znáti českou otázku,
zde ale má původ svůj i snaha Kaizlova, aby
po vydání jazykových nařízení za vlády hr.
Badena poslanči čeští jako čásť většiny sné-
movní vykonávali politickou moc v říši. Témito
zásadami ovládán, pokládal také Kaizl za
možné vstoupiti za okolnosti tehdejších do mi-
nisterstva hr. Thuna jako minist financí. Rovněž
ale netajil se Kaizl po zrušení jazykových na-
řízení ani na nejvyšších místech uím, že na toto
hrubě bezpráví český národ může odpověděti
jen obstrukci. Z toho jest patrno, že neprávem
Kaizlovi bylo vytýkáno, že jest opportunistou.
Windisch
Kaizlův
Baden
Kaizl
Thun
Rakousko
23
article
Kaizl mohl připustiti toto označení jeho politi-
ckého snažení jen tehdy, pakliže se pod tim
vyrozumivalo využitkovati každou okolnost ve
prospěch cílů a snah českého národa. Zajisté,
že i Kaizl ve svých předpokladech byl často
zklamán historickým nevděkem Vídně a ne-
jednou ve svých soukromých roz-
hovorech se mnou na to trpce si
stéžoval.
Avšak jemu jako prozíravému politikovi
nikdy cit a vášeň nebyly rozhodujícím motivem
při koncipování dalších kroků.
Vida tisícero potřeb svého národa ve vel-
kém rozmachu politickém a kulturním se nale-
zajícího vždy snažil se, aby politika česká nikdy
nebyla sražena nazpět do neplodné passivity.
která by nejen tyto potřeby neukojila, ale no-
vých překážek v dalším postupu utvořila. Klam-
ným posudkem však by bylo, kdyby se někdo do-
mnival, že Kaizl byl odpůrcem nejkrajnějších
politických a parlamentních prostředků, naopak on
byl odhodlán k nim sáhnouti vždy, kdy pozoroval,
že kroky takové mohou se setkati se zdarem
aneb kdy čest národa bezprostředně je vyža-
dovala.
Kaizl
Vídeň
24
article
Není možno, abych dnes vylíčil vše to,
čím dr. Kaizl národu českému prospěl. Jisto
ale jest, že jakkoliv smrt zasáhla Kaizla v nej-
krásnějším věku mužné síly, přece lze o něm
řici, že byl člověkem šťastným, šťastným proto.
že mu osud popřál po dobu poměrně krátké
jeho politické činnosti vykonati pro národ velmi
mnoho užitečného, co má cenu trvalou.
Jeho význam jako učence, jeho činnost
parlamentní, jeho práce a postavení jeho jako
ministra financí v kabinetu Thunově, vše to
nepopíratelně činí Kaizla jedním z nejvýznač-
nějších mužů v historii českého národa.
Rodná jeho obec zdejší se rozhodla uetíti
památku velikého svého rodáka deskou, která
dnešního dne odhalena býti má.
Rozhodnutí toto zajisté slouží ke cti města
zdejšího, v jehož dějinách Kaizl zajisté zaujme
místo jedno z nejpřednějších.
Odhalujíce však památnou tuto desku
máme určitou mravní povinnost.
V době nynější, kdy bohužel začasté pouhé
fráse dovedou sobě zjednati v našem národě
souhlasu a uznání, tím více měli bychom pa-
matovati činnosti takových mužů, jako byl dr.
Kaizl.
Až ehladná rozvaha dějepisce bude jednou
psáti historii naší doby, zda veškerá ta lesklá
fráse, která dnes snaší se strhnouti za sebou
veřejné mínění národa, nerozplyne se jako
bublina, po níž nezůstane v budoucnosti ni
památky?
Neuprosnou rukou historie zaznamenány
vždy jen zaznamenány budou opravdové skutky,
které byť nebyly od vrstevníků vždy pochopeny
neb oceněny, zůstávají vždy trvalými. Jen ten,
kdo byť i nehlučnou, tím spíše ale promyšlenou
a pronikavou prací duševní národu českému
sloužil, zůstane v dějinách jeho zapsán písme-
nem zlatým a budou i budoucí pokolení žehnati
jeho pamáťce.
doktor
Kaizl
Thunův
25
article
Národ český, který v posledním půlstoleti
neobyčejně vynikl ve všech oborech lidské čin-
nosti, který v oborech literatury, umění a vědy
již vykázati se může jmény, jež snesou kritiky
celého vzdělaného světa, bohužel za nepříznivých
poměrů politických, v jakých se stále nalézá,
nemohl a nemůže se vykázati jako národové
jiní velkou kohortou individualit státnickýcha
politických, jichž památka zůstává trvaloua
jichž jména v celém vzdělaném světě s úctou
by se vyslovovala.
Pravil jsem, že nepříznivé politické poměry
z velké části na tom nesou vinu, neboť jsem
přesvědčen, že i v našem národě jest v oboru
politické činnosti velká potence duševní, již
právě nebyla jen dána možnost, aby se uplatnila.
Avšak i nám ukládá tato skutečnost, aby-
chom, pokud to v silách našich jest, neobyčej-
nou intelligenci a vzdělanost v našem národě
využitkovali k politické práci.
Jsme to sobě povinni, aby dřimajícím silám
politickým otevřena byla volná cesta činnosti
plodně a užitečné práce. Ne ten vždy lidu pro-
spívá, kdo lichocením, sliby a zdánlivou odho-
dlaností zjednává si souhlasu mas. I v politice,
jako v jiných oborech činnosti naší musíme vy-
hledávati talenty a vážností a seriosností našeho
politického života poskytovati jim možnosti, aby
intelligencí svého ducha mohli se postaviti do
služeb národní a politické práce naší, jak to
učinil dr. Kaizl.
Velké ještě věci má dosáhnouti národ náš.
velké jsou jeho konečné cíle.
Vlny nepřátelství silně buší na loď naší ná-
rodní existence. Bouře, kterou odvěcí nepřátelé
proti nám na všech stranách vyvolávají, není
bez nebezpečí a mohla by býti pro nás osud-
nou, kdyby loď česká nebyla vedena a řízena
kormidelníky pevně ruky, vědomého cíle, sta-
tečného odhodlání, ale zároveň chladné rozvahy.
Kaizl