1
masthead
V Praze, ve středu dne 16. března.
Praha
2
masthead
K číslu 76.
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Hrubé porušení práva mezi-
národního Japonci-
Z Berlína, 16. března. (Pův. zpr. »N. L.e)
»Berliner Tagblatt« se dovídá: Proslýchá se
ve zdejších diplomatických kruzích, že nezú-
častněné velmoci evropské odvodí
jedné chvíli své důsledky z toho, že
Japonci užívají lyditových pum, na-
plněných jedovatými plyny, jichž uží-
vání kongres haagský výslovně za
kázal.
Carova sestra na bojiště.
Z Kodaně, 16. března. (Pův. zpráva »N
L.«) Velkokněžna Olga, sestra carova, odeber
se na bojiště, aby převzala vrchní velení Čer
veného kříže.
Výsledky útoku na Port Artur.
Z Kolina n. R., 16. března. (Pův. zpráva
»N. L.«) »Kölnische Ztg.« oznamuje z Petro-
hradu: Zpravodaj v Port Arturu, který na-
vštívil hlavní místo, na které soustředili Ja-
ponci palbu při posledním bombardementu, ozna-
muje telegraficky, že několik budov jest poně-
kud poroucháno a škody v přístavu a na lodích
tam zakotvených jsou tolikéž prý nepatrny, jak-
koli střelba trvala 4 hodiny a všechny granáty
vybuchly.
Žádná ruská půjčka válečná.
Z Petrohradu, 16. března. (Pův. zpr. »N.
L.«) »Novoje Vremja« na čelném místě ohla-
šuje, že úsporami v rozpočtu a zásobami zlata
je umožněno ministru financí opatřiti všechny
potřeby a resignovat na veškeru drahou pomo
(půjčky atd.)
Japonec
Carův
Olga
Berlín
Kodaň
Port Artur
Kolina můj
Petrohrad
N L
Petrahrad
Berliner Tagblatt
Kölnische Ztg
Novoj Vremja
6
article
Dementi petrohradského zpravodaje.
Z Berlína, 16. března. (Pův. zpr. »N. L.«)
Všechny přes Londýn rozšiřované zprávy, jako
by Rusko bylo vyklidilo Port Artur, byly petro-
hradským zpravodajem »Berliner Tagblattu« na
místech nejkompetentnějších prohlášeny lichými;
tolikéž pověsti, že japonská pěchota jestv
Mandžurii. Konečně jest vylhanou zpráva, že
přistáli Japonci v severní Koreji.
Professoři univarsitní kliniky jako operatéři
na bojiště.
Z Tomska, 16. března. (Zvl. zpráva »Nár
Listů«.) Někteří universitní professoři na zdejší
fakultě lékařské odeberou se v letním semestru
na bojiště, aby zde působili jako operatéři. Na-
bídku tuto učinili sami carovi a byla přijata.
Artur
Japonec
Berlín
Londýn
Rusko
Korea
Tomsk
7
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.
8
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci.
Z Vídně, 16. března. Konference.
kterou konali včera k pozvání předsedy klubu
polského p. Jaworského zástupcové tohoto,
parlamentní komise klubu poslanců českýcha
posl. Kubr a hr. Sylva-Taroucea jako
předseda klubu konservativních velkostatkářů.
vzbudila jak vidno z hlasu německých no-
vin, v táboře levice velký rozruch. Na
této poradě bylo usneseno, zachovati o všem,
co se tam stalo, naprosté mlčení. Proto
nemůže překvapiti, že mají noviny zprávy ze-
vrubné, o kterých však můžeme říci, že jsou
vesměs v ymyšleny. Nebudeme jich zazna-
menávati a také nebudeme vyvraceti, co je vy
lháno. Budiž prostě konstatováno, že se ne
stala tato schůze ke přání dra. Körbra
ještě méně pak v jeho prospěch a že celá vláda
s její chefem v čele nechána byla úpln
stranou.
Pozoruhodný buletin, který jest o situac
okamžité, uveřejňuje »Vaterland«, orgán konser-
Jaworský
Kubr
Sylva
Körbr
Vídeň
9
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
vativního velkostatku, zajisté nikoli bez autori-
sace tohoto: »V době jednoho týdne
obstrukce methodicky se přiostřila
a vzrostla počtem. Nynější situace pe-
važuje se za způsobilou, aby přivoděn byl pád
dra. Körbra. O nějaké protiakci neproslýchá
se dosud nic.«
Na levici dvojí moment účinkoval co nej-
nepříznivěji: Jednak fakt, že počet poslanců,
kteří postavili se pro hlasování dle jmen, vzrostl
na 120 a pak, že v této koalici obstrukční na-
lezají se mimo Poláky všichni Slované, s nimi
pak Vlachové; na druhé straně pak, že se pod-
niká akce polským klubem a velkostatkáři kon-
servativními, která nečelí k zachování vlády,
nýbrž jejíž účelem jest připustiti takové uspo-
kojení poslanců českých, aby mohli přejítiz
obstrukce do krajní opposice.
Polák
Slovan
Vlach
11
article
Kromě toho na levici se netají, že celá vý-
prava jejich k potření české obstrukce působí
dojem jen humoristický, ve sněmovně i v kru-
zích mimoparlamentních, však pro politickou re-
putaci spojených německých stran jenom pessi-
mistický. Byloť praveno na vážných místech, že
nelze vládnouti se spolkem, jehož účastníci ne-
jsou svorni ani v otázce jednacího řádu, ještě
méně pak se svazem, který čítaje 140 poslanců,
ve kritických chvílích nemá jich na bojišti ani
polovici.
Bylo vypravováno, že na předvčerejší au-
diencí o tom císař se pronesl způsobem stejným,
jako před několika lety prý posoudil po t
stránce pravici, když tato zůstala v menšině při
návrhu, aby dán byl v obžalobu kabinet hr.
Badena. Když včera zvěsť o výroku panov-
níkovu zanesla se do sněmovny, pravil čelný
poslanec pravice: »Skutečně, nie tak nepřispělo
k pádu bývalé většiny pravice jako fakt, že
dvakráte zůstala v menšině: při položce celjské
a při návrhu levice, aby postaven byl Badenia
jeho kabinet před státní soudní dvůr.«
Přes to nejsme optimisty, abychom z těchto
zjevů čerpali jakékoliv naděje.
Baden
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Načekané.
13
article
„Toho kolouška mi musíte dnes skolit, pane
Růžku,“ pravil mi, jak se zdálo, v tu chvíli dobře
rozpoložený lesmistr Sojka a já, snad poprvé
jsem nerad uposlechl jeho rozkazu —“ vypra
vuje aspirant lesnictví, pan Růžek.
Jak jenom vyřkl slova „toho kolouška“, byl
jsem hned doma, neboť jsem věděl, už nějakou
dobu, jak má chéf můj namířeno na kousek
který stál za řeč a to pro dobrou chuť na panský
„Juno“, zavolám na dobrou honící fenu, jež
několika skoky se u mne ocitla v radostné před-
tuše, že mne bude doprovázeti, neboť jsem byl
už plně připraven a ozbrojen. Beru tedy jižza
kliku, ana mne Juna pořád obskakuje, když na-
jednou kohosi „kjev, kjev!“ volati slyším. Byl
to malý Ladouš lesmistrův, ukazuje prstíkem na
mou zbraň a já se ještě ve dveřích otáčím po
tom dvouletém roztomilém capartovi a chlácholím
jak mohu, dokud mne v tom lépe nezastala pan
lesmistrová, sevřevši Láďu do svého náručí.
Teď jsem byl rád, že byl jsem už venku,
jednak prost Láďových drtících předzvěstí:
„krev, krev“, jednak, že jsem věru na vzduchu
pookřál.
Byloť také velmi jasné odpůldne v prvních
počátcích zimy, měkký sníh ležel kolem i stromo
sněti byly jím obaleny, tak že vešcek kraj zdál
se býti z úběle. Já pohlížel jsem na tu krajinu
v novém šatě se stránky poetické, kdežto naši
hajní ji o překot velebili zas prakticky, totiž
že konečně už nadešla „stopa“.
Nu, dobrá, vždyť jsem mladý hoch, pro
život praktický ještě málo přibroušený a vy-
spěly, kdož by mně trochu illusí měl za zlé!?
Mládí a stáří má svoje práva a proto ja
předběžně holduji tomuto svitu.
Růžek
Sojka
Jun
Láďa
Láďův
Juna
14
article
stůl.
Docházím právě k místu, kde bývají nejspíš
kolouškové na ráně, ba že, vždyť se to už dnes
patrně jeví.
„Tiše, Juno!“ pravím k nedočkavé feně,
co tato poslušně jako jehně se přitulila ke stromu
hotovil jsem se také já.
Bylo asi ke 4. hodině, ale dosud jasno
jelikož den byl velmi vlídný. „Jak dlouho tu as
musím ještě dnes čekati?“ myslím si nikoliv už
ve valně růžové míře. Rdím se skoro za svoji ne-
statečnost, domlouvám si a nabádám se ke zmu
žilosti, ale dnes mně opravdu něco chybí, ba
chybí... Nudu tu však nelze přičítati mé mále
myslivecké duši, tu byste uviděli, jak by se roz
lehlo „oho!“ — ale řeknu upřímně, byl to ten
— koloušek, krásný, půvabný, zaokrouhlenýc
forem srneček, jejž jsem měl z celého hejna
nejraději a on, kujon malý, to myslím také po-
zoroval, vždyť nebyl ani tak plachý jako ti druzí.
Nedivím se, že se panu lesmistrovi zalíbil jeho
okrouhlý, vypasený zjev, jenž předčil vždy jeho
seudruhy, a proto mám dnes po té jeho krásné,
sametové srsti pustit kouř... však co platno! —
Nečekám příliš dlouho. As po 4. hodině, kdy
jas ještě neopouštěl jeviště lesa a jenom západ
se o trochu více zrůměnil a krajinu ještě krásněji
přibásnil, blíží se mi jeden, dva... tři, ano tři
kusy do rány a opravdu, jest můj mlsný koloušek
mezi nimi. Napomenu tedy srdce ještě jednou,
stisknu — a... nastojte! — Všichni tři, dva
srni a srnka — pádí malou výšinou v dála
dál — —
Junin štěkot rozléhal se v tu dobu široce.
byla rozhodně podrážděnější než já.
„Ticho!“ — okřikl jsem ji skoro zahanben
rozeznávaje zvuk jakýchsi výčitek v jejím hlase,
zdáloť se mi, jako by mně byla chtěla říci: „Cos
jen dělal, myslivče, jak jsi neohrabaný!“
Spolkl jsem oprávněnou výčitku svědom
Junina i svého. Dnešní funkce byla pro mn
Juna
15
article
opravdu fatální! Zde osvědčil jsem neobratnost
a jinde se z té neobratnosti nitro raduje! Kde
vyhovět, čemu se vlastně těšit?
„E,“ pomyslil jsem si a popošel srdnatě, jak
se na pravou mysliveckost patří, na jiný konec.
Nyní jsem byl už klidný. Drže pušku pevně
v lokti, hleděl jsem znovu příznivé náhodě vstříe
a ona přišla opět — v půl hodině.
Západ měnil již své nádherné barvy a šedý
plášť soumraku prostíral se přes polovinu ob-
lohy, já však dobře rozeznal jsem čtvero útlých
nožek a v horečné fantasii, že ani jinak býti
nemůže, než že ten koloušek jest zde . ..
stisknu znovu a tehdá se mi zdá, že jsem ne-
chybil. „Juno, jdeš sem!“ volám, hvízdám, ale
Juna, jinak tolik poslušná, jako větrem štvána
fičí a mne se zdá, pane bože, že rozeznávám
sténající štěkot dvojí .
Nevolám už na svoji loveckou fenu, tuším
a chápu „něco“. Jdu, vlastně vrávorám domů.
Bylo skoro již k 6. hodině, valně se sešeřilo,
ale to nevadilo oku mému, aby neuzřélo v čer-
stvých stopách psích tu, a něco dále opět jinou
kapku krve, v bělostném sněhu jako rubín vsa-
zenu, a čím více jsem se domů blížil, tím
družněji ty kapky se objevovaly.
„Reku“ zvolal jsem zkroušeně, vida pod
kůlnou těžce oddychujícího psa Reka, štěně to
asi půl roku staré, syna Junina. Tehdy jsem
takřka zasténal, když na mne zase Laďouš volal
„kjev, kjev!“ ukazuje úzkostlivě na Reka a jeho
krvavé značky ve sněhu, ana Juna zatím pobíhala
dvorem a plání jako zběsilá.
Stěstí pro mne, že pan lesmistr pojal vše
se stanoviska mé dosud malé myslivecké praxe
a dobráckým pokynutím hlavy jenom prohodil:
„Než se, můj milý, stanete lesmistrem, možná,
že ještě často chybíte... To je to neostřílené,
měkké srdce!“
Hedva.
Jun
bůh
Junin
Hedva
Juna
Reka